{"id":12274,"date":"2010-02-24T18:30:00","date_gmt":"2010-02-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12245"},"modified":"2010-02-24T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-24T17:30:00","slug":"psano-osudem-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/24\/psano-osudem-1-2\/","title":{"rendered":"Ps\u00e1no osudem 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Bajik<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj, ahoj, ahoj:) jsem tu zase.<\/em><\/div>\n
Berte to jako takovou v\u00fdpl\u0148, proto\u017ee j\u00e1 na v\u00e1s opravdu nezapomn\u011bla ;), jenom m\u00e1m v posledn\u00ed dob\u011b probl\u00e9my Dvoj\u010de dopsat a to sam\u00e9 vlastn\u011b s m\u00fdma up\u00edrkama. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se to zlep\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ehm, byla jsem te\u010f nemocn\u00e1, mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bla hore\u010dku nebo tak n\u011bco, kdy\u017e jsem to psala, tak\u017ee bu\u010fte tro\u0161ku hodn\u00ed, proto\u017ee mi zase ujela fantazie, tentokr\u00e1t v\u00edc ne\u017e kdy jindy. Kdybyste vid\u011bli nejasnosti, napi\u0161te to do koment\u016f. J\u00e1 za svou chorou hlavu neru\u010d\u00edm:)<\/em><\/div>\n
Bajik<\/em><\/div>\n
Btw: i kdy\u017e je v p\u0159\u00edb\u011bhu naps\u00e1no o osudu n\u011bco jin\u00e9ho, neum\u00edm vym\u00fd\u0161let n\u00e1zvy pov\u00eddek, to je v\u017edycky ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed krok, tak\u017ee ten n\u00e1zev neberte nijak v\u00e1\u017en\u011b;)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Dejte ho na nos\u00edtka, fofrem!“ zak\u0159i\u010del z\u00e1chran\u00e1\u0159 a tup\u00e1 bolest v m\u00e9 hlav\u011b se rozlila je\u0161t\u011b v\u00edc. Musel tak moc k\u0159i\u010det? Cht\u011bl jsem otev\u0159\u00edt o\u010di, \u00fasta, nebo ud\u011blat jen hloup\u00fd pouh\u00fd posunek, ale ne\u0161lo to. Nedok\u00e1zal jsem ud\u011blat nic. Jen tam le\u017eet a z poloviny vn\u00edmat sv\u011bt okolo m\u011b.<\/div>\n
„No tak, d\u011blejte p\u0159ece n\u011bco!“ zak\u0159i\u010del zoufale dal\u0161\u00ed hlas. Znal jsem ho. Poznal bych ho na sto hon\u016f, na sto mil. Usm\u00e1l bych se, kdyby to \u0161lo. M\u016fj br\u00e1\u0161ka si o m\u011b zase d\u011blal starosti. Byl ob\u010das t\u00e1k starostliv\u00fd. Neboj, Tomi, jsem v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Chytili m\u011b. C\u00edtil jsem, jak moje bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo n\u011bkdo polo\u017eil na n\u011bco tvrd\u00e9ho, studen\u00e9ho. Sahala na m\u011b najednou spousta rukou. Na krk, na b\u0159\u00ed\u0161ko, t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ude jsem c\u00edtil ciz\u00ed prsty, ciz\u00ed dlan\u011b.<\/div>\n
Okolo m\u011b se rozproudila je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed vlna paniky a obav. Tenhle pocit p\u0159ich\u00e1zel od Toma, poznal jsem to. Jak bych to nemohl za t\u011bch dvacet let poznat\u2026<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to, Bill\u00ed,“ za\u0161eptal mi Tom do vlas\u016f. Netu\u0161il jsem, \u017ee je tak bl\u00edzko. Huben\u00e9 mozolnat\u00e9, av\u0161ak p\u0159esto jemn\u00e9 ruce, co nikdy nepracovaly, chytly mou dla\u0148. Bylo to hezk\u00e9 gesto.<\/div>\n
„Heinrichu, ztr\u00e1c\u00edme ho!“ ozval se \u017eensk\u00fd hlas a vlastn\u011b to bylo posledn\u00ed, co jsem v t\u00e9 chv\u00edli sly\u0161el. C\u00edtil jsem, jak mi n\u011bkdo zm\u00e1\u010dkl hrudn\u00edk, a pak jsem spadl do temnoty.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Hal\u00f3, bud\u00ed\u010dek,“ ozvalo se n\u011bkde bl\u00edzko m\u011b. Bylo to jako sly\u0161et hlas n\u011bjak\u00e9 v\u00edly; zvonkov\u00fd, hrav\u00fd, mil\u00fd, vst\u0159\u00edcn\u00fd. „No tak, vst\u00e1vej. V\u00edm, \u017ee stejn\u011b nesp\u00ed\u0161,“ zkusil hlas znovu. Tenhle hlas\u2026 jsem nepozn\u00e1val. Sly\u0161el jsem jej poprv\u00e9.<\/div>\n
\n
Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di. Nade mnou byla sklon\u011bn\u00e1 postava, blond\u00fdnka se zelen\u00fdma o\u010dima. Tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kr\u00e1snou zelenou jsem je\u0161t\u011b nikde nevid\u011bl; byla tmav\u00e1, av\u0161ak tak sv\u011btl\u00e1 jako jak\u00e1koli z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzda. O\u010di tvaru mandle j\u00ed lemovaly dlouh\u00e9 hust\u00e9 \u0159asy posypan\u00e9 t\u0159pytkami, \u017e\u00e1dn\u00e1 tu\u017eka na o\u010di, pouze sv\u011btl\u00e9 o\u010dn\u00ed st\u00edny – st\u0159\u00edbrn\u00e9 nebo \u0161ed\u00e9. Baculat\u00fd nos\u00edk nad bled\u00fdmi rty, lehce r\u016f\u017eov\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Jej\u00ed obli\u010dej vypadal jako v\u00fdstavn\u00ed kousek neoby\u010dejn\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 panenky, v\u00edly z poh\u00e1dky nebo\u2026 obli\u010dej and\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Stoupla si a nat\u00e1hla ke mn\u011b ruku, aby mi pomohla vst\u00e1t. Chytl jsem ji a nechal si pomoct. Jakmile jsem st\u00e1l na noh\u00e1ch, v\u0161imnul jsem si, o kolik je men\u0161\u00ed. Byla mi sotva po ramena. Jemn\u00e9 blond lok\u00fdnky j\u00ed sahaly a\u017e skoro do pasu. Od n\u00ed bych si dal \u0159\u00edct.<\/div>\n
V tu chv\u00edli mi p\u0159ilet\u011bla facka, od n\u00ed. J\u00e1, nev\u011bd\u011bl jsem, co jsem ud\u011blal. Chytnul jsem se za tv\u00e1\u0159 a z\u016fstal na ni n\u011bm\u011b z\u00edrat.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f,“ prolomila sv\u00fdm medov\u00fdm hlasem ticho a zatahala m\u011b za ruku, abych ji n\u00e1sledoval. M\u011bla kr\u00e1sn\u00e9 dlouh\u00e9 nehty upilovan\u00e9 do rovna a jemn\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„A kam?“ zeptal jsem se opatrn\u011b a p\u00e1r dlouh\u00fdmi kroky ji dohnal. Pustila m\u011b, jakmile jsem kr\u00e1\u010del vedle n\u00ed.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bla stru\u010dn\u011b a koukala st\u00e1le p\u0159ed sebe. Sklopil jsem tedy hlavu a sledoval zelenou tr\u00e1vu pod m\u00fdma bos\u00fdma nohama. Vlastn\u011b te\u010f jsem si v\u0161imnul, \u017ee chod\u00edm bosky. \u017de i p\u0159esto, \u017ee je zima v pln\u00e9m proudu, tady je vlastn\u011b teplo. Kde to, ke v\u0161em \u010dert\u016fm, jsem? Kvetou tu stromy a kv\u011btiny, na n\u011bkter\u00fdch stromech jsou dokonce u\u017e i plody. Obloha je modr\u00e1, slunce p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159eje, ale i p\u0159esto vid\u00edm na nebi n\u011bkolik hv\u011bzdi\u010dek.<\/div>\n
Kde to jsem, sakra? V \u0159\u00ed\u0161i div\u016f jako Alenka? Nebo snad v r\u00e1ji? V hlav\u011b se mi mot\u00e1 tolik ot\u00e1zek, na kter\u00e9 nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou zodpov\u011bzenou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jse\u0161 v R\u00e1ji. Je to takov\u00fd, dalo by se \u0159\u00edct, p\u0159edm\u011bst\u00ed R\u00e1je, v\u00ed\u0161,“ pod\u00edvala se na m\u011b vl\u00eddn\u011b a j\u00e1 nech\u00e1pal. Jak to, \u017ee mi odpov\u011bd\u011bla, kde jsem, kdy\u017e jsem se nahlas nezeptal?<\/div>\n
„Tady je spousta v\u011bc\u00ed jinak, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161, Bille. I kdy\u017e v tomhle zase hraje roli n\u011bco jin\u00e9ho\u2026 Sly\u0161\u00edm tvoje my\u0161lenky po\u0159\u00e1d, vid\u00edm tvoje sny p\u0159ed sebou, v\u00edm, co kdykoliv d\u011bl\u00e1\u0161, v\u00edm o ka\u017ed\u00e9m tv\u00e9m kroku,“ \u0159ekla blon\u010fat\u00e1 z\u00e1hada a m\u011b polilo horko a chlad. Cokoli? Kdykoli? D\u011bl\u00edm se s n\u00ed o m\u00e9 sny? V\u00ed, co si mysl\u00edm?<\/div>\n
„Jo, je to docela otrava, kdy\u017e v R\u00e1ji nem\u016f\u017ee\u0161 \u017e\u00edt sv\u00fdm vlastn\u00edm \u017eivotem, kde m\u016f\u017ee\u0161 cokoliv. M\u00edsto toho tady sed\u00edm\u2026“ na chv\u00edli se zamyslela. „Mysl\u00edm, \u017ee ti dlu\u017e\u00edm vysv\u011btlen\u00ed, ne\u017e p\u016fjde\u0161 p\u0159ed Porotu.“<\/div>\n
„P\u0159ed porotu?“ zeptal jsem se j\u00ed je\u0161t\u011b jednou a tentokr\u00e1t nech\u00e1pal je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. To m\u011b jako bude n\u011bkdo soudit?<\/div>\n
„Jo, bude\u0161 souzen\u00fd. Je to Porota s velk\u00fdm p\u00e9. Budou soudit, jestli se je\u0161t\u011b hod\u00ed\u0161 na \u017eivot ve sv\u00e9m vlastn\u00edm t\u011ble, nebo jestli tvoje t\u011blo nechaj\u00ed um\u0159\u00edt.“<\/div>\n
„To mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen tak, s klidem na srdci?!“ rozhodil jsem bezmocn\u011b rukama a zastavil se. D\u011bl\u00e1 si ze m\u011b srandu! Jo, tohle nem\u016f\u017ee myslet v\u00e1\u017en\u011b! Nem\u016f\u017eou nechat \u010dlov\u011bka jen tak um\u0159\u00edt!<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jen tak neum\u0159e\u0161. To jen opust\u00ed\u0161 svoje t\u011blo, du\u0161e z\u016fstane cel\u00e1. V\u0161echny tvoje vzpom\u00ednky se vyma\u017eou, m\u016f\u017ee\u0161 ale \u017e\u00edt v jin\u00fdch t\u011blech jin\u00fdch tvor\u016f. O tom v jak\u00e9m rozhoduj\u00ed jen oni a je na tob\u011b, abys obh\u00e1jil sv\u016fj \u017eivot jako ‚Bill Kaulitz‘, jinak m\u016f\u017ee\u0161 skon\u010dit t\u0159eba jako housenka nebo, co j\u00e1 v\u00edm, mo\u0159sk\u00e1 \u0159asa,“ rozhodila ledabyle rukama a pustila je zase pod\u00e9l t\u011bla, kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee zna\u010dn\u011b nech\u00e1pu. „Takhle – Pokud neprojde\u0161, dostane\u0161 mo\u017enost bu\u010f z\u016fstat tady, anebo \u017e\u00edt na zemi jako jin\u00fd \u017eiv\u00fd organismus. Kv\u011btina nebo \u017eivo\u010dich, v\u00fdjime\u010dn\u011b zase jako \u010dlov\u011bk s t\u00edm, \u017ee v\u0161echno, co jsi za\u017eil, v\u0161echny vzpom\u00ednky, v\u0161echno bude pry\u010d. Za\u010dne\u0161 \u00fapln\u011b od za\u010d\u00e1tku jako n\u011bkdo jin\u00fd\u2026 Koukej, ti jdou taky p\u0159ed Porotu,“ uk\u00e1zala do d\u00e1lky na dva mu\u017ee a lehce se usm\u00e1la, „vlastn\u011b ty jse\u0161 prvn\u00ed, koho tam vedu.“<\/p>\n<\/div>\n
„A kdo vlastn\u011b jse\u0161? Jak to, \u017ee v\u00ed\u0161, co d\u011bl\u00e1m, co si mysl\u00edm?“ zeptal jsem se j\u00ed a zastavil se v ch\u016fzi. Ud\u011blala je\u0161t\u011b p\u00e1r krok\u016f dop\u0159edu a pot\u00e9 se zastavila. Dlouze v\u00e1hala, co \u0159ekne, co ud\u011bl\u00e1. Nakonec se oto\u010dila \u010delem ke mn\u011b se sklon\u011bnou hlavou, bled\u011b modr\u00e1 sukn\u011b \u0161at\u016f se okolo jej\u00edch nohou lehce zavlnila.<\/div>\n
„Poj\u010f si sednout,“ uk\u00e1zala na m\u00edsto pod stromem, pod kter\u00fdm sed\u011bla n\u011bjak\u00e1 holka, dr\u017e\u00edc tlustou knihu a pero. Posadila se ke kmeni a nat\u00e1hla nohy p\u0159ed sebe, ruce slo\u017eila do kl\u00edna. Posadil jsem se vedle n\u00ed do tureck\u00e9ho sedu a op\u0159el se z\u00e1dy o mohutn\u00fd star\u00fd kmen stromu, pozoruj\u00edc krajinu okolo. Nakonec jsem sto\u010dil pohled k d\u00edvce, kter\u00e1 sed\u011bla asi metr a p\u016fl nalevo ode m\u011b. Neust\u00e1le n\u011bco psala do tlust\u00e9 knihy, co musela m\u00edt nejm\u00ed\u0148 p\u011bt tis\u00edc str\u00e1nek. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co p\u00ed\u0161e. A vlastn\u011b jsem se nezn\u00e1m\u00e9 blond\u00fdnky vedle m\u011b nemusel pt\u00e1t nahlas, v\u011bd\u011bla, co si mysl\u00edm.<\/div>\n
„P\u00ed\u0161e \u017divot jej\u00edho sv\u011b\u0159ence,“ odpov\u011bd\u011bla jednodu\u0161e se zav\u0159en\u00fdmi kukadly.<\/div>\n
„Jako osud?“ zeptal jsem se \u0161eptem a blond\u00fdnka zakroutila hlavou.<\/div>\n
„Ne, Osud je ve va\u0161ich rukou. Zn\u00ed to jak z n\u011bjak\u00e9 reklamy, co d\u00e1vaj\u00ed v televizi, \u017ee? No, p\u00ed\u0161eme v\u0161echny va\u0161e kroky, my\u0161lenky, cokoli ud\u011bl\u00e1te. Ka\u017ed\u00e9 gesto rukou, ka\u017ed\u00e9 ol\u00edznut\u00ed rt\u016f, ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 \u0159eknete. Nem\u016f\u017eeme v\u00e1m zasahovat do \u017divota.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ty zapisuje\u0161 m\u016fj \u017eivot? A to z toho pak vznikne n\u011bco jako autobiografick\u00e1 kn\u00ed\u017eka nebo na co to pak je?“<\/div>\n
„Na tohle se pt\u00e1\u0161 na nespr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b. V\u00edm o tom asi tolik co ty. \u00dapln\u00e9 nic. Ale kdy\u017e se to tak vezme, mohlo by to b\u00fdt n\u011bco jako hodn\u011b autobiografick\u00e1 kn\u00ed\u017eka, kterou si pak mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy p\u0159e\u010dte\u0161. J\u00e1 jsem teda m\u011bla tu mo\u017enost se do n\u00ed pod\u00edvat.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jse\u0161 spisovatel?“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 jenom pisatel. Spisovatel p\u0159\u00edb\u011bh vym\u00fd\u0161l\u00ed, my jen vlastn\u011b zapisujeme. Kdy\u017e jsem se po dvou dal\u0161\u00edch nevyda\u0159en\u00fdch \u017eivotech rozhodla z\u016fstat tady a ps\u00e1t, dali mi tenkou kn\u00ed\u017ee\u010dku, sotva dvacet stran, a pero. To bylo v\u0161echno, ne\u0159ekli mi k tomu nic ne\u017e jen, \u017ee p\u0159ijdu sama na to, jak to chod\u00ed. P\u0159id\u011blili mi tebe. Jakmile tvoje matka po\u010dala, za\u010dala jsem ps\u00e1t. S p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi dny, m\u011bs\u00edci, roky, str\u00e1nek v knize p\u0159ib\u00fdvalo. A te\u010f, p\u0159ed p\u00e1r minutami, jsem oto\u010dila na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku a z\u016fstala jsem n\u011bm\u011b z\u00edrat. Bylo tam u\u017e v\u0161echno napsan\u00e9. Nehoda, ve kter\u00e9 m\u00e1\u0161 pades\u00e1t procent na p\u0159e\u017eit\u00ed.“<\/div>\n
„P\u016fl na p\u016fl,“ hlesl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a blond\u00fdnka pok\u00fdvala hlavou na souhlas.<\/div>\n
„Bu\u010f t\u011b pust\u00ed zp\u00e1tky na zem a p\u0159e\u017eije\u0161, nebo si t\u011b nechaj\u00ed tady a na zemi um\u0159e\u0161. T\u00edm skon\u010d\u00ed i m\u016fj \u00fad\u011bl a budu si u\u017e\u00edvat \u017eivota v R\u00e1ji. Nebo si vezmu na krk dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka\u2026“ odml\u010dela se.<\/div>\n
„Byla bys rad\u0161i, kdyby Porota-„<\/div>\n
„Zastav, ml\u00e1d\u011b. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee si p\u0159eji tvoji smrt? Tv\u016fj \u017divot je v\u0161\u00edm, co jsem si p\u0159\u00e1la j\u00e1, teda mysl\u00edm, \u017ee jsem si to ur\u010dit\u011b p\u0159\u00e1la. Zat\u00edmco ty si u\u017e\u00edv\u00e1\u0161 sl\u00e1vy, u\u017e\u00edv\u00e1m si j\u00ed s tebou; v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9 i to \u0161patn\u00e9.“<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, co j\u00ed na to \u0159\u00edct. Najednou mi p\u0159i\u0161lo divn\u00e9, \u017ee se n\u011bkdo dal\u0161\u00ed d\u011bl\u00ed o moje pocity, o v\u0161echno spojen\u00e9 se mnou. Ona m\u011b zn\u00e1 l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1 s\u00e1m! Ne\u017e kdokoli jin\u00fd. Ml\u010dela.<\/div>\n
„Pro\u010d nep\u00ed\u0161e\u0161 i te\u010f? To jen kv\u016fli tomu, \u017ee jsem tady?“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 snad n\u011bjak\u00fd jin\u00fd d\u016fvod?“ zakroutila hlavou a nadechla se. „Promi\u0148. Tohle je asi jedna z v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 se do knihy nep\u00ed\u0161e. V\u017edy\u0165 jse\u0161 vlastn\u011b mrtv\u00fd. Dole zrovna l\u00e9ka\u0159i bojuj\u00ed o tv\u016fj \u017eivot, na p\u00e1r minut a vte\u0159in, co ute\u010de dole. \u010cas tady ut\u00edk\u00e1 mnohem rychleji ne\u017e dole. Pokud tady n\u011bjak\u00fd \u010das je. Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, \u017ee kdyby t\u011b Porota znovu vr\u00e1tila na zem, \u017ee by to bylo jako z mrtv\u00fdch vst\u00e1n\u00ed, to ne. Te\u010f m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt mrtv\u00fd tak\u2026 dv\u011b sekundy, v\u00edc ne.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli jsme ml\u010deli. Musel jsem si to v hlav\u011b p\u0159ebrat, kousek po kousku. I kdy\u017e to bylo docela ve\u0159ejn\u00e9, kdy\u017e vezmu na v\u011bdom\u00ed, \u017ee po\u0159\u00e1d sly\u0161\u00ed, co si mysl\u00edm. Sly\u0161\u00ed to jen ona, nebo i v\u0161ichni pis\u00e1lci okolo? A \u017ee jich tady je, kdy\u017e se rozhl\u00e9dnu. Cht\u011bl bych vid\u011bt pis\u00e1lka, co zapisuje Tom\u016fv \u017eivot.<\/div>\n
Dob\u0159e, vezmeme to od za\u010d\u00e1tku. Byl jsem mrtv\u00fd, wow, a n\u011bkdo zapisoval cel\u00fd m\u016fj \u017eivot. T\u00edmhle si pro\u0161la i blond\u00fdnka, pisatelka?<\/div>\n
„Jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161?“ zeptal jsem se j\u00ed nahlas, proto\u017ee se mi nel\u00edbilo, kdy\u017e mi \u010detla z hlavy.<\/div>\n
„Dixie. Tak jsem se teda jmenovala, kdy\u017e jsem byla \u010dlov\u011bk\u2026“<\/div>\n
Cht\u011bl jsem se j\u00ed zeptat na v\u00edc, jak to v\u00ed, jak vlastn\u011b \u017eila p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se dostala sem. Byla rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Podl\u00e9 m\u00e9 knihy \u017divota jsem m\u011bla klidn\u00e9 d\u011btstv\u00ed, m\u011bla jsem je\u0161t\u011b jednoho sourozence, mlad\u0161\u00edho. Pot\u00e9 se na\u0161i rodi\u010de za\u010dali h\u00e1dat, otec n\u00e1s dokonce ml\u00e1til. V sedmn\u00e1cti jsem se tady ocitla taky, kdy\u017e jsem si pod\u0159ezala \u017e\u00edly. Vlastn\u011b t\u011bch d\u016fvod\u016f bylo mnohem v\u00edc ne\u017e jen ten, \u017ee jsem si s\u00e1hla po \u017eivot\u011b. Dokon\u010dila jsem st\u0159edn\u00ed, za\u010dala jsem n\u011bkde pracovat, a pak, proto\u017ee se minulost opakovala a j\u00e1 se z n\u00ed nepou\u010dila, jsem skon\u010dila tady. Bylo mi 23. Cht\u011bla jsem \u017e\u00edt d\u00e1l. Stala jsem se kopretinou, co ji n\u011bkdo utrhl a pak vyhodil do ko\u0161e. Prahla jsem ale po dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b, tak m\u011b poslali zp\u00e1tky na zem. Dva roky jsem \u017eila jako k\u0159e\u010dek a pak jsem se vr\u00e1tila sem. Dostala jsem mo\u017enost tady z\u016fstat a mohla jsem nahl\u00eddnout do sv\u00e9 knihy, proto si pamatuju, no pamatuju, sv\u016fj lidsk\u00fd \u017eivot. A pak jsem za\u010dala ps\u00e1t tv\u016fj \u017divot, to je cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh.“<\/p>\n<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 \u017ee jsem tolik ani necht\u011bl sly\u0161et. Mo\u017en\u00e1 \u017ee bych se spokojil s kr\u00e1tkou \u00fase\u010dnou odpov\u011bd\u00ed, \u017ee nev\u00ed nebo tak n\u011bco. S\u00e1m jsem nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e n\u011bkdo strkal nos do m\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekla ti\u0161e a lehce se usm\u00e1la.<\/div>\n
„A pro\u010d jsem tady j\u00e1? Necht\u011bl jsem sp\u00e1chat sebevra\u017edu nebo n\u011bco takov\u00e9ho,“ rozhodil jsem bezmocn\u011b rukama.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekla Dixie smutn\u00fdm hlasem a pod\u00edvala se na m\u011b. Vid\u011bl jsem, \u017ee hled\u00e1 vhodn\u00e1 slova. Slova, aby m\u011b neurazila, abych pochopil a ona to nemusel opakovat. „Podle Poroty jsi ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Vlastn\u011b to trv\u00e1 u\u017e del\u0161\u00ed chvilku\u2026 Jen\u017ee vy chlapi jste takov\u00fd; \u010dlov\u011bk v\u00e1s mus\u00ed kopnout do hlavy, aby v\u00e1m n\u011bco do\u0161lo.“<\/div>\n
„A\u2026 dob\u0159e. Mo\u017en\u00e1 \u017ee jsem si n\u011b\u010deho nev\u0161iml, \u010dert to vem, ale \u010deho? V\u017edy\u0165\u2026 uh, mluv,“ nakr\u010dil jsem \u010delo a prohr\u00e1bl si rukou vlasy. Nem\u011blo cenu nic vysv\u011btlovat.<\/div>\n
„J\u00e1 sama bych si ni\u010deho nev\u0161imla, proto\u017ee j\u00e1 vn\u00edm\u00e1m jen tebe, ale podle nich se to mus\u00ed \u0159e\u0161it\u2026 Po\u0159\u00e1d jsi tak usilovn\u011b \u010dekal na pravou l\u00e1sku, a\u017e sis nev\u0161imnul, \u017ee ti ji n\u011bkdo s\u00e1m nab\u00edzel, \u017ee pro n\u011bkoho jsi prav\u00e1 l\u00e1ska. Sta\u010dilo by, kdybys jen po\u0159\u00e1dn\u011b otev\u0159el o\u010di,“ \u0159ekla Dixie a klekla si na kolena p\u0159ede m\u011b.<\/div>\n
„A to je n\u011bjak\u00fd p\u0159estupek?“ zeptal jsem se, byla to prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b napadla, a j\u00e1 si p\u0159ipadal jako naprost\u00fd idiot, kret\u00e9n. Lep\u0161\u00edho slova se pro m\u011b nehodilo.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed. Jsi tady jen proto, aby sis to uv\u011bdomil a-„<\/div>\n
„To jsem dole um\u0159el jen proto, abych si n\u011bco uv\u011bdomil?! To u\u017e Nebe nem\u00e1 co d\u011blat, kdy\u017e se star\u00e1 o takov\u00e9 nesmysly?!“ sko\u010dil jsem j\u00ed do \u0159e\u010di. Dixie ale pokra\u010dovala klidn\u011b d\u00e1l, ani\u017e by n\u011bjak reagovala na mou pozn\u00e1mku. Mo\u017en\u00e1 to opravdu byla hloup\u00e1 pozn\u00e1mka, ale ur\u010dit\u011b byla na m\u00edst\u011b! Copak je to norm\u00e1ln\u00ed? Nechat um\u00edrat lidi, nechat jin\u00e9 strachovat se o n\u011b\u2026<\/div>\n
„A zkusil s t\u00edm n\u011bco ud\u011blat; a\u010d v\u00edm, \u017ee tam dole plat\u00ed \u00fapln\u011b jin\u00e1 pravidla, z\u00e1kony a z\u00e1sady. N\u011bkdo hodn\u011b, hodn\u011b bl\u00edzk\u00fd t\u011b miluje v\u00edc, ne\u017e bys s\u00e1m \u0159ekl. A podle Poroty t\u00e9 osob\u011b stra\u0161n\u011b moc ubli\u017euje\u0161, kdy\u017e si nev\u0161\u00edm\u00e1\u0161 ni\u010deho, co ta osoba pro tebe d\u011bl\u00e1, co a jak moc pro ni znamen\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Ale pro koho? J\u00e1\u2026 nevypad\u00e1m snad dost p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, \u017ee o ni\u010dem nev\u00edm?“<\/div>\n
„Bille, uklidni se-„<\/div>\n
„Ale jak m\u00e1m b\u00fdt klidn\u00fd, Dixie?! N\u011bkdo m\u011b miluje, sakra, a j\u00e1 m\u00e1m kv\u016fli tomu um\u0159\u00edt? Na sv\u011bt\u011b je spousta holek, mo\u017en\u00e1 i kluk\u016f, kte\u0159\u00ed tvrd\u00ed, \u017ee m\u011b milujou. Jak m\u00e1m naj\u00edt tu pravou osobu?!“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ibl\u00ed\u017eila se ke mn\u011b a vzala jemn\u011b m\u016fj obli\u010dej do sv\u00fdch dlan\u00ed. „Ty m\u011b neposlouch\u00e1\u0161, \u017ee? Nemus\u00ed\u0161 hledat v davech, v z\u00e1stupech tv\u00fdch obdivovatel\u016f a obdivovatelek, pro kter\u00e9 nejsi nic v\u00edc ne\u017e platonick\u00e1 l\u00e1ska, ze kter\u00e9 jednoho dne vyrostou. Je to n\u011bkdo bl\u00edzk\u00fd, n\u011bkdo, koho potk\u00e1v\u00e1\u0161 ka\u017ed\u00fd den a nikdy bys ne\u0159ekl, \u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt zrovna tahle osoba.“ Koukala se mi dlouze do o\u010d\u00ed a j\u00e1 se ztr\u00e1cel. „Zkus tro\u0161ku zap\u0159em\u00fd\u0161let, co se v posledn\u00ed dob\u011b zm\u011bnilo, ok?“ St\u00e1le se mi d\u00edvala do o\u010d\u00ed a j\u00e1 se propadal do temnoty jej\u00edch zelen\u00fdch kukadel. Bylo v nich jasn\u011b naps\u00e1no, kdo to je, av\u0161ak j\u00e1 to nedok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst. Prost\u011b\u2026<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Dixie. Pro\u010d mi to prost\u011b ne\u0159ekne\u0161?“<\/div>\n
„Proto\u017ee na to m\u00e1\u0161 doj\u00edt s\u00e1m. Uh, je \u010das j\u00edt p\u0159ed Porotu,“ \u0159ekla a vstala. „V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee na to p\u0159ijde\u0161, ne\u017e tam dojdeme. V\u017edy\u0165 jse\u0161 chytr\u00fd kluk,“ usm\u00e1la se na m\u011b a oto\u010dila se ke mn\u011b z\u00e1dy.<\/p>\n<\/div>\n
Dlouhou dobu jsme \u0161li ml\u010dky. Asi jsme ani jeden necht\u011bli mluvit. J\u00e1 p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, kdo z bl\u00edzk\u00fdch by to mohl b\u00fdt. \u017de by snad n\u011bkdo z kapely? To s nimi jsem se v\u00eddal t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den. A je\u0161t\u011b s Davidem, ale to se mi necht\u011blo v\u011b\u0159it, \u017ee by zrovna on\u2026<\/div>\n
P\u00e1tral jsem ve sv\u00e9 pam\u011bti a sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bjakou odchylku od chov\u00e1n\u00ed kluk\u016f, kte\u0159\u00ed, stejn\u011b jako j\u00e1, zarputile tvrdili, \u017ee jsou stoprocentn\u011b hetero.<\/div>\n
Tom, toho jsem vy\u0161krtnul v prvn\u00ed \u0159ad\u011b; byl to p\u0159ece br\u00e1cha a\u2026 nedovedl jsem si p\u0159edstavit, \u017ee on by m\u011b mohl milovat. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b miloval s\u00e1m sebe a ostatn\u00ed u\u017e pak m\u011bl jen r\u00e1d.<\/div>\n
Georg, ten m\u011bl p\u0159\u00edtelkyni; zd\u00e1lo se mi divn\u00fd, \u017ee by zrovna on ke mn\u011b choval n\u011bjak\u00e9 tajn\u00e9, jin\u00e9 city. A pak u\u017e tu byl jen Gustav.<\/div>\n
Gustav mi do toho zapadal v\u00e1\u017en\u011b nejl\u00edp. Tro\u0161ku se ke mn\u011b jinak choval, v posledn\u00ed dob\u011b. Ale kdy\u017e to uv\u00e1\u017e\u00edm, choval se jinak ke v\u0161em. Ale ne\u0159ekl by nikomu, \u017ee je do n\u011bkoho zamilovan\u00fd, mo\u017en\u00e1 ne t\u00edm zp\u016fsobem, jako to d\u011blaj\u00ed Georg a Tom. Po\u0159\u00e1d se mi mysl motala okolo Gustava, nemohl jsem si pomoct.<\/div>\n
„Zkus to je\u0161t\u011b jednou od konce, ale jse\u0161 na dobr\u00e9 cest\u011b,“ usm\u00e1la se na m\u011b vl\u00eddn\u011b Dixie a jej\u00ed ko\u010di\u010d\u00ed o\u010di se zaleskly. Prvn\u011b jsem se lekl, ale pak mi do\u0161lo, \u017ee ona to v\u0161echno sly\u0161\u00ed, v\u0161echny moje my\u0161lenkov\u00e9 pochody, ani\u017e bych promluvil nahlas jedin\u00e9 slov\u00ed\u010dko, jedin\u00e9 p\u00edsmenko. Zak\u00fdval jsem hlavou na souhlas a za\u010dal od za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n<\/div>\n
Ani jsem nevn\u00edmal, jak dlouho, jak daleko jsme \u0161li. Pohled na krajinu se t\u00e9m\u011b\u0159 nezm\u011bnil, akor\u00e1t p\u0159ib\u00fdvalo pisatel\u016f a du\u0161\u00ed, kter\u00e9 \u0161ly, stejn\u011b jako j\u00e1, p\u0159ed Porotu.<\/div>\n
V\u017edycky jsem se zastavil u Gustava, v\u0161echno to smi\u0159ovalo na n\u011bj, pokud jsem m\u011bl p\u00e1trat mezi nejbli\u017e\u0161\u00edmi, mezi t\u011bmi, se kter\u00fdmi se v\u00edd\u00e1m po\u0159\u00e1d. Soust\u0159edil jsem se na mali\u010dkosti, na drobnosti, jak mi poradila Dixie. Podle n\u00ed jsem byl st\u00e1le na dobr\u00e9 cest\u011b, ale jestli to byl opravdu on, to mi nikdy ne\u0159ekla. Nikdy mi neodpov\u011bd\u011bla, jestli je to spr\u00e1vn\u011b, jestli to je on. V\u017edycky se jen mile usm\u00e1la a \u0159ekla: „Jse\u0161 na dobr\u00e9 cest\u011b, ale\u2026“<\/div>\n
Za\u010dal jsem postupem \u010dasu panika\u0159it. Co kdy\u017e jen kv\u016fli t\u00e9hle hloup\u00e9 chyb\u011b, \u017ee si budu v\u0161\u00edmat v\u00edc Gustavova chov\u00e1n\u00ed ne\u017e chov\u00e1n\u00ed t\u00e9 prav\u00e9 osoby, jestli m\u011b pust\u00ed zp\u00e1tky na zem, co kdy\u017e mi vezmou \u017eivot? Co kdy\u017e si neuv\u011bdom\u00edm nic, nebo prost\u011b nedovol\u00edm, aby m\u011b ta osoba milovala? Co kdy\u017e to neoplat\u00edm? Zabij\u00ed m\u011b taky?<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem tu j\u00e1,“ \u0159ekla Dixie a znalecky povyt\u00e1hla jedno obo\u010d\u00ed. Vzala m\u011b za ruku a natiskla se na m\u011b. „Nedovol\u00edm, aby t\u011b nechali um\u0159\u00edt jen tak. I podle m\u011b je to tro\u0161ku p\u0159ehnan\u00e9, \u017ee tady mus\u00ed\u0161 b\u00fdt. Stra\u0161n\u011b r\u00e1da bych ti \u0159ekla, kdo to je; i j\u00e1 jsem z\u00edrala, kdy\u017e jsem to sly\u0161ela poprv\u00e9, proto\u017ee by m\u011b to vid\u011bno tv\u00fdma o\u010dima nenapadlo. Zkus to je\u0161t\u011b jednou. Hled\u00e1\u0161 drobnosti, to ano. Ale u nespr\u00e1vn\u00fdch lid\u00ed.“<\/div>\n
Zastavili jsme se. St\u00e1li jsme ve front\u011b, jak by \u0159ekla babi\u010dka: Jak za komunist\u016f na ban\u00e1ny.<\/div>\n
P\u0159ed n\u00e1mi bylo p\u00e1r lid\u00ed podobn\u00fdch n\u00e1m, mn\u011b s Dixie. St\u00e1li jsme v t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 front\u011b, kter\u00e1 m\u011bla konec a za\u010d\u00e1tek, a mn\u011b se zatajoval dech. Panika ze smrti v m\u00e9m t\u011ble neust\u00e1le rostla, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem tak horoucn\u011b, a\u017e jsem v my\u0161lenk\u00e1ch klop\u00fdtal a padal na hubu. Nev\u011bd\u011bl jsem, nedok\u00e1zal jsem p\u0159em\u00fd\u0161let, kdy\u017e se fronta o t\u0159i lidi p\u0159ed n\u00e1mi zkr\u00e1tila.<\/div>\n
„Bu\u010f v klidu. Nesm\u00ed\u0161 tam hlavn\u011b za\u0159vat, jak se ti to povedlo na m\u011b. I kdyby t\u011b nechali tam dole um\u0159\u00edt, kdyby t\u011b necht\u011bli pustit t\u011bmi prav\u00fdmi dve\u0159mi na konci m\u00edstnosti, zachovej klidnou hlavu, i kdy\u017e to p\u016fjde zt\u011b\u017eka. Sama dob\u0159e v\u00edm, jak mi bylo, kdy\u017e \u0159ekli, \u017ee se m\u016fj n\u00e1vrat dol\u016f jako ‚Dixie Schmidtov\u00e1‘ zam\u00edt\u00e1.“<\/div>\n
Fronta se zase pohla dop\u0159edu a j\u00e1 zpanika\u0159il je\u0161t\u011b v\u00edc. Za\u010dal jsem zase p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
„Bille, uklidni se. Takhle na to nikdy nedojde\u0161\u2026 V\u00edm, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m moc pozd\u011b, ale v posledn\u00ed dob\u011b nemus\u00ed znamenat posledn\u00ed m\u011bs\u00edc nebo t\u00fdden. Hledej d\u00e1l, kdy sis v\u0161imnul zm\u011bny, kdy\u017e ses t\u00e9 osob\u011b pod\u00edval do o\u010d\u00ed?“<\/div>\n
T\u00edmhle mi to v\u00e1\u017en\u011b moc neuleh\u010dila. Jen\u017ee j\u00e1 u\u017e nem\u011bl dal\u0161\u00ed \u010das na rozmy\u0161lenou. Pomalu jsem se rozlou\u010dil s vidinou, \u017ee bych se je\u0161t\u011b n\u011bkdy mohl pod\u00edvat na zem. Byl jsem toti\u017e na \u0159ad\u011b.<\/div>\n
„Du\u0161e \u010d\u00edslo 45 733 176 a p\u016fl.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bajik<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bajik Ahoj, ahoj, ahoj:) jsem tu zase. Berte to jako takovou v\u00fdpl\u0148, proto\u017ee j\u00e1 na v\u00e1s opravdu nezapomn\u011bla ;), jenom m\u00e1m v posledn\u00ed dob\u011b probl\u00e9my Dvoj\u010de dopsat a to sam\u00e9 vlastn\u011b s m\u00fdma up\u00edrkama. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se to zlep\u0161\u00ed. Ehm, byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12274","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12274","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12274"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12274\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12274"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12274"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12274"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}