{"id":12279,"date":"2010-02-24T16:00:00","date_gmt":"2010-02-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12250"},"modified":"2010-02-24T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-24T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/24\/vylecim-te-laskou-44\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 44."},"content":{"rendered":"<div><strong>autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n<div>Hn\u011bd\u00e9, mandlov\u00e9 o\u010di pomalu zamrkaly a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se up\u0159ely na b\u00edl\u00e9 sklo, aby mohly sv\u00fdm pr\u00e1zdn\u00fdm, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pohledem spo\u010dinout na tmavnouc\u00ed krajin\u011b za oknem. Pozorovaly ka\u017ed\u00e9, by\u0165 jen sebemen\u0161\u00ed zachv\u011bn\u00ed, sledovaly, jak se dal\u0161\u00ed den bl\u00ed\u017e\u00ed ke konci a s bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se noc\u00ed odch\u00e1z\u00ed, v jejich pohledu v\u0161ak nebylo nic, co by alespo\u0148 trochu nazna\u010dovalo jejich pozornost k tomu sv\u011btu za oknem. Ani \u0161petka, ani mali\u010dko ni\u010deho, co se v nich a\u017e do t\u00e9 doby zra\u010dilo a d\u011blalo je tolik kr\u00e1sn\u00fdmi. Ano, ony byly kr\u00e1sn\u00e9 i te\u010f, jako by se v\u0161ak jejich n\u00e1dhern\u00fd lesk a to kr\u00e1sn\u00e9, co se v nich odr\u00e1\u017eelo, vytratilo n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Jako by to bylo najednou nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d, jako by ani neexistoval n\u011bkdo, kdo by v\u011bd\u011bl, kde tu ztracenou z\u00e1\u0159 a radost nal\u00e9zt. A nev\u011bd\u011bl to ani \u010dernovlas\u00fd chlapec, jeho\u017e kolena se jen s nejv\u011bt\u0161\u00edm vyp\u011bt\u00edm posledn\u00edch sil p\u0159isunula k jeho brad\u011b a on jen vys\u00edlen\u011b op\u0159el svou hlavu o kousek chladn\u00e9ho, okenn\u00edho skla&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Uplynuly sotva dva dny, n\u011bkolik des\u00edtek hodin od okam\u017eiku, kdy se Bill dozv\u011bd\u011bl o sv\u00e9m osudu a o v\u00fdsledc\u00edch sv\u00fdch test\u016f, kter\u00e9 se m\u011bl dozv\u011bd\u011bt \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e jako tomu bylo ve skute\u010dnosti. Za t\u011bch n\u011bkolik posledn\u00edch chvil nep\u0159est\u00e1val myslet na nic jin\u00e9ho a jen sotva vn\u00edmal v\u011bci, d\u011bj\u00edc\u00ed se kolem n\u011bj. Neust\u00e1le se vracel k rozhovoru Toma a pana Hoffmanna, kter\u00fd si vyslechl, a v jeho mysli se m\u00edhaly jen p\u0159edstavy a v\u00fdznamy t\u011bch n\u011bkolika slov, kter\u00e9 ze sv\u00e9 mysli nedok\u00e1zal vytla\u010dit. B\u00e1l se, a to moc, a a\u010dkoli si to nemyslel, to nejhor\u0161\u00ed m\u011blo teprve p\u0159ij\u00edt. Bylo to dnes r\u00e1no, kdy mu l\u00e9ka\u0159i p\u0159inesli v\u00fdsledky jeho test\u016f a ozn\u00e1mili mu, \u017ee n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne r\u00e1no jej \u010dek\u00e1 to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Jeho operace.<\/p>\n<\/div>\n<div>A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Billa vystra\u0161ilo je\u0161t\u011b v\u00edce a st\u00e1hlo jej nejn\u00ed\u017e, na to nejhlub\u0161\u00ed pomysln\u00e9 dno. Nic hor\u0161\u00edho u\u017e pro n\u011bj nemohlo existovat, h\u016f\u0159 u\u017e se Bill c\u00edtit nemohl. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co je v s\u00e1zce&#8230; a jen p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence mu tuhla krev v \u017eil\u00e1ch a p\u0159ed jeho o\u010dima se d\u011blaly m\u017eitky. Z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed r\u00e1no, z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den m\u011bl rozhodnout o v\u0161em, o cel\u00e9m jeho \u017eivot\u011b, o tom, co bude d\u00e1l. A Bill si to moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, u\u017e te\u010f, kdy\u017e se jeho zrak up\u00edral skrz b\u00edl\u00e9, okenn\u00ed sklo&#8230; a prvn\u00ed slza si na\u0161la cestu po jeho l\u00edci&#8230;<\/div>\n<hr \/>\n<div>Nic hor\u0161\u00edho je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil. Je\u0161t\u011b nikdy se nec\u00edtil h\u016f\u0159, dokonce ani ne tehdy, kdy\u017e poprv\u00e9 jako mal\u00fd z\u016fst\u00e1val s\u00e1m s alergi\u00ed v nemocnici. Tohle v\u0161ak bylo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, to nejhor\u0161\u00ed, co Bill kdy za\u017eil. Jako by \u017eil jen nap\u016fl, jeho t\u011blo tu bylo, my\u0161lenkami i duchem byl v\u0161ak na tis\u00edce mil vzd\u00e1len\u00fd od ostatn\u00edch. Nevn\u00edmal nikoho a nic, dokonce ani Simone, kter\u00e1 za n\u00edm dneska p\u0159i\u0161la, aby jej mohla pot\u011b\u0161it a dodat mu odvahu a s\u00edlu. Ani jej\u00ed snaha a mate\u0159sk\u00e1 l\u00e1ska v\u0161ak zoufal\u00e9mu Billovi nedok\u00e1zaly pomoci. A Bill to v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00e1chrana neexistuje, pro n\u011bj u\u017e neexistuje nic. Jen tma a pr\u00e1zdno, kam pomalu ale jist\u011b sm\u011b\u0159ovaly jeho kroky. B\u00e1l se, tolik moc se b\u00e1l. A ru\u010di\u010dky hodin, tikaj\u00edc\u00edch na st\u011bn\u011b, mu jeho my\u0161lenky a to, co pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edval, v\u016fbec neuleh\u010dovaly. Ba pr\u00e1v\u011b naopak.<\/p>\n<\/div>\n<div>\u010cas let\u011bl tak rychle, tak ne\u00faprosn\u011b, a\u017e to bezmocn\u00e9ho, vystra\u0161en\u00e9ho Billa d\u011bsilo st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. Je\u0161t\u011b nikdy si jej tolik nep\u0159\u00e1l zastavit jako te\u010f, je\u0161t\u011b nikdy si nep\u0159\u00e1l jej vr\u00e1tit, je\u0161t\u011b nikdy jeho p\u0159\u00e1n\u00ed nebylo v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e pr\u00e1v\u011b te\u010f. A\u017e te\u010f si Bill uv\u011bdomoval, co v\u0161echno pro n\u011bj vlastn\u011b m\u011blo b\u00fdt ztraceno. P\u0159ed sebou nem\u011bl nic. Nic, jen kr\u00e1tkou, velmi kr\u00e1tkou cestu, kter\u00e1 se s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou, s ka\u017ed\u00fdm odbit\u00edm hodin na kosteln\u00ed v\u011b\u017ei, zkracovala st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. Jen ta my\u0161lenka Billa d\u011bsila a zab\u00edjela z\u00e1rove\u0148. Jeho osud mu cht\u011bl sebrat v\u0161echno, co a\u017e doposud m\u011bl a co jej \u010dinilo tolik \u0161\u0165astn\u00fdm. Jeho zdrav\u00ed, jeho \u017eivot, radost a \u0161t\u011bst\u00ed. Jeho sv\u011bt, jeho mamku&#8230; a tak\u00e9 jeho&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Billovy o\u010di pozvedly sv\u016fj uslzen\u00fd pohled k ve\u010dern\u00edmu nebi a Bill pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Od onoho osudn\u00e9ho r\u00e1na jej nevid\u011bl, mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jako by ani neexistoval. Nepotkali se ani v j\u00eddeln\u011b a ani na chodb\u011b, jako by najednou Tom zmizel z povrchu zemsk\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 u\u017e v\u011bd\u011bl o Billov\u011b operaci, ale mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ne. Byl to jeho l\u00e9ka\u0159, m\u011bl by se zaj\u00edmat o to, co s n\u00edm bude. Ale pro\u010d by se o to vlastn\u011b m\u011bl zaj\u00edmat? Jemu to mohlo b\u00fdt po jejich posledn\u00edm rozhovoru jedno, nemusel se o Billa starat. M\u011bl pln\u00e9 pr\u00e1vo b\u00fdt na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd&#8230; stejn\u011b jako Bill na n\u011bj za tu le\u017e, kterou mu Tom zaslepil o\u010di&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Billova hlava sebou prudce zavrt\u011bla a Bill pomalu sklopil pohled ke sv\u00fdm b\u00edl\u00fdm, studen\u00fdm dlan\u00edm. Jako by se najednou nemohl vyznat s\u00e1m v sob\u011b. Netu\u0161il, jestli k Tomovi po tom v\u0161em c\u00edt\u00ed l\u00e1sku, \u010di nen\u00e1vist. Strach mu sebral a p\u0159ebil v\u0161echny jeho pocity, Bill nem\u011bl zd\u00e1n\u00ed a ani tu\u0161en\u00ed, co c\u00edt\u00ed a co se s n\u00edm d\u011bje. Byl zmaten\u00fd s\u00e1m ze sebe&#8230; a nevid\u011bl a ani nenach\u00e1zel \u017e\u00e1dn\u00e9ho v\u00fdchodiska. V\u0161echny city a to, pro co a\u017e doposud \u017eil a co c\u00edtil, se najednou vytratilo n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Byl tu jen on&#8230; a realita, ve kter\u00e9 a\u017e doposud nespat\u0159il jedin\u00fd, by\u0165 jen mal\u00fd z\u00e1blesk nad\u011bje. V\u011bd\u011bl a c\u00edtil, \u017ee se mu vzdaluje st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. Jeho o\u010di jej v\u0161ak spat\u0159it nem\u011bly&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Jeho my\u0161lenky bloudily jeho mysl\u00ed st\u00e1le dokola a \u010dernovlas\u00fd chlapec u\u017e se je ani nepokou\u0161el vyhnat ze sv\u00e9 hlavy. Jen jednu skute\u010dnost v\u0161ak nev\u011bd\u011bl. Nebyly jen v t\u00e9 jeho. Zaplnily a podmanily si tak i mysl mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd te\u010f jen vys\u00edlen\u011b vydechl&#8230; a pomalu odhrnul n\u011bkolik stoh\u016f pap\u00edr\u016f na okraj sv\u00e9ho stolu, daleko od sebe. Nem\u011bl te\u010f na nic n\u00e1ladu, dokonce ani na pr\u00e1ci ne. Jeho zrak p\u0159elet\u011bl po cel\u00e9 ordinaci&#8230; a zastavil se na \u010derno\u010dern\u00e9, houstnouc\u00ed tm\u011b za oknem&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Jeho my\u0161lenky si op\u011bt na\u0161ly sv\u016fj c\u00edl a Tom jen pomalu vydechl, pokl\u00e1daj\u00edc si hlavu na sv\u00e9 ruce, polo\u017een\u00e9 na stole, a p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. Tohle bylo to, co mu br\u00e1nilo v jeho pr\u00e1ci a nutilo jej neust\u00e1le od v\u0161eho odb\u00edhat pry\u010d. Obraz \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Toho chlapce, kter\u00fd ovl\u00e1dal celou Tomovu mysl. To on si zabral pro sebe ve\u0161ker\u00e9 jeho my\u0161lenky, on si z\u00edskal jeho srdce. Jeho Tom miloval&#8230;<\/div>\n<div>Pomalu sklopil sv\u016fj pohled&#8230; a nato poc\u00edtil prvn\u00ed slanou kapi\u010dku, kter\u00e1 si na\u0161la cestu po jeho tv\u00e1\u0159i. Slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a u\u017e se ani nebr\u00e1nil dal\u0161\u00edmu mo\u0159i, kter\u00e9 ne\u00faprosn\u011b st\u00e9kalo po jeho rukou. Netu\u0161il, co d\u011blat. Zkazil, co se dalo, u\u017e jen t\u00edm, \u017ee ml\u010del. A\u017e te\u010f, te\u010f si uv\u011bdomoval, jak velkou chybu ud\u011blal, kdy\u017e p\u0159ed Billem tajil tu skute\u010dnost, kter\u00e1 si na\u0161la cestu na povrch tak rychle, \u017ee ani nev\u011bd\u011bl jak. A uv\u011bdomil si to u\u017e ve chv\u00edli, kdy naposled vy\u0161el z Billova pokoje, ot\u0159esen jeho slovy. Nejrad\u011bji by nafackoval s\u00e1m sob\u011b. Jak si jen mohl myslet, \u017ee ml\u010den\u00edm a l\u017e\u00ed se n\u011bco sprav\u00ed? A\u017e te\u010f, kdy\u017e u\u017e bylo pozd\u011b, si uv\u011bdomoval, jak moc hloup\u00fd a sobeck\u00fd byl.<\/p>\n<\/div>\n<div>Pomalu sklopil sv\u016fj pohled, zat\u00edmco se v jeho mysli vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na jeho posledn\u00ed rozhovor s Billem. Jeho slova, v\u0161echno, co mu \u0159ekl, Toma zra\u0148ovalo i zab\u00edjelo z\u00e1rove\u0148, moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill m\u00e1 pr\u00e1vo se zlobit. To on mu lhal, to on jej vodil za nos. Jen jedno v\u0161ak p\u0159edst\u00edrat nedok\u00e1zal&#8230; Nedok\u00e1zal p\u0159edst\u00edrat svou l\u00e1sku. Nedok\u00e1zal jej p\u0159estat milovat. A pr\u00e1v\u011b to bylo to jedin\u00e9, co Tomovi doopravdy z\u016fstalo. Jeho l\u00e1ska. St\u00e1le rostla v jeho srdci a h\u0159\u00e1la Toma p\u0159esn\u011b t\u00edm pocitem, kter\u00fd jej tenkr\u00e1t zas\u00e1hl v okam\u017eiku, kdy poprv\u00e9 vid\u011bl Billa. St\u00e1le tam byl, st\u00e1le z n\u011bj vych\u00e1zelo to p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 se nedalo nik\u00fdm a ni\u010d\u00edm zni\u010dit. A Tom jej c\u00edtil. I p\u0159esto v\u0161echno, co se stalo, v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho l\u00e1ska pat\u0159\u00ed jen Billovi a c\u00edtil, \u017ee nikoho nikdy nebude milovat v\u00edce ne\u017e jeho.<\/p>\n<\/div>\n<div>Jeho srdce se uvolnilo pod p\u0159\u00edjemn\u00fdm teplem mal\u00e9ho plam\u00ednku l\u00e1sky, r\u00e1zem se v\u0161ak sev\u0159elo \u00fazkost\u00ed a Tom jen vys\u00edlen\u011b polo\u017eil svou hlavu na st\u016fl. On Billa miloval&#8230; ale co on? C\u00edtil k n\u011bmu n\u011bco&#8230; nebo jeho tvrd\u00e1 slova, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k Tomovi, byla opravdovou skute\u010dnost\u00ed? Dok\u00e1zal by mu odpustit&#8230; nebo ne? Tom p\u0159eci nelhal jen tak, bezv\u00fdznamn\u011b. Necht\u011bl mu kazit radost, cht\u011bl si b\u00fdt jist\u00fd v\u0161emi v\u00fdsledky, tohle p\u0159eci nebylo z\u00e1m\u011brn\u00e9. Tohle byla milosrdn\u00e1 le\u017e&#8230; co to v\u0161ak bylo Tomovi platn\u00e9? Byla to le\u017e jako ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1&#8230; a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee jen tak by ji Billovi vysv\u011btlit nedok\u00e1zal.<\/div>\n<div>Ti\u0161e vydechl a pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Kdyby jen mohl vr\u00e1tit \u010das. V\u0161echno by ud\u011blal jinak&#8230; \u00fapln\u011b jinak&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>\u00dadery kosteln\u00edch hodin protrhly no\u010dn\u00ed ticho, zahaluj\u00edc\u00ed cel\u00e9 m\u011bsto&#8230; a dolinuly se a\u017e k u\u0161\u00edm mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. A byly to pr\u00e1v\u011b ony, kter\u00e9 jej p\u0159inutily probrat se ze sv\u00fdch \u010dern\u00fdch, nikam nevedouc\u00edch my\u0161lenek a vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do reality. Tomovy o\u010di pozvedly sv\u016fj pohled&#8230; a pomalu jej up\u0159ely na neust\u00e1le tikaj\u00edc\u00ed hodiny na st\u011bn\u011b.<\/div>\n<div>Jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed bylo deset hodin ve\u010der, kter\u00e9 ukazovaly dv\u011b mal\u00e9 ru\u010di\u010dky. Pomalu pozvedl hlavu a pozorn\u011bji se na n\u011b zad\u00edval, nato v\u0161ak svra\u0161til \u010delo. Bylo deset hodin ve\u010der&#8230; a do r\u00e1na zb\u00fdvalo&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Tomovy o\u010di rozost\u0159ily sv\u016fj pohled a Tom se jen nadzvednul na sv\u00e9 \u017eidli, zat\u00edmco na jeho \u010dele se objevila vr\u00e1ska. A\u017e te\u010f, a\u017e te\u010f mu to za\u010d\u00ednalo doch\u00e1zet, a\u017e te\u010f, kdy\u017e se v jeho u\u0161\u00edch i v hlav\u011b oz\u00fdvaly neust\u00e1le nar\u016fstaj\u00edc\u00ed \u00fadery hodin. Byly to pr\u00e1v\u011b ony, kter\u00e9 vr\u00e1tily Toma zp\u011bt do reality. Pr\u00e1v\u011b ony se neust\u00e1le opakovaly a zvy\u0161ovaly a rozl\u00e9haly se cel\u00fdm ztichl\u00fdm m\u011bstem jako ozv\u011bna. Pr\u00e1v\u011b ony odpo\u010d\u00edt\u00e1valy \u010das \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. \u010cas, kter\u00fd zb\u00fdval do rann\u00edho \u00fasvitu&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Toma probralo ze sp\u00e1nku a v\u0161ech jeho sn\u016f i my\u0161lenek. Narovnal se na \u017eidli a rychle se rozhl\u00e9dnul kolem. Zat\u00edmco on si tady spal a litoval s\u00e1m sebe, jeho l\u00e1ska, jeho Billi, kter\u00e9ho nikdy nep\u0159estal milovat, se tr\u00e1pil a \u010dekal ve sv\u00e9m pokoji na r\u00e1no, na okam\u017eik, kter\u00fd rozhodne o jeho \u017eivot\u011b. A co bylo nejhor\u0161\u00ed &#8211; \u00fapln\u011b s\u00e1m. S\u00e1m, osamocen\u00fd, bez nikoho, kdo by jej ut\u011b\u0161il, bez nikoho, kdo by mu dodal odvahu, s\u00edlu a nad\u011bji, bez nikoho, kdo by jej miloval&#8230; a mohl mu vyznat tu pravou, \u010distou l\u00e1sku, kterou poc\u00edt\u00ed a poznaj\u00ed jen n\u011bkte\u0159\u00ed z n\u00e1s, a kter\u00e1 se objevuje jen jednou za \u017eivot. Jedna tu v\u0161ak p\u0159eci jen mo\u017en\u00e1 je&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Tomovy o\u010di pozvedly sv\u016fj pohled a Tom se zhluboka nadechl. Pr\u00e1v\u011b se rozhodl&#8230; a za sv\u00fdm rozhodnut\u00edm si cht\u011bl st\u00e1t, a\u0165 u\u017e se stane nebo p\u0159ihod\u00ed cokoli. I kdyby odezva byla tou nejhor\u0161\u00ed&#8230; V\u011bd\u011bl, co chce ud\u011blat&#8230; a tak\u00e9 to ud\u011bl\u00e1. Nem\u011blo cenu nad n\u011b\u010d\u00edm znova a znova p\u0159em\u00fd\u0161let a n\u011b\u010d\u00edm se zaob\u00edrat. Te\u010f m\u011bl posledn\u00ed \u0161anci&#8230; a on se rozhodl ji vyu\u017e\u00edt. U\u017e nebyl \u010das. Jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly celou m\u00edstnost\u00ed&#8230; a on rychle vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed sv\u00e9 ordinace na ztichlou, do tmy pono\u0159enou chodbu&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div><strong>autor: Rachel<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Rachel Hn\u011bd\u00e9, mandlov\u00e9 o\u010di pomalu zamrkaly a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se up\u0159ely na b\u00edl\u00e9 sklo, aby mohly sv\u00fdm pr\u00e1zdn\u00fdm, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pohledem spo\u010dinout na tmavnouc\u00ed krajin\u011b za oknem. Pozorovaly ka\u017ed\u00e9, by\u0165 jen sebemen\u0161\u00ed zachv\u011bn\u00ed, sledovaly, jak se dal\u0161\u00ed den bl\u00ed\u017e\u00ed ke konci a<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/24\/vylecim-te-laskou-44\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12279","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12279","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12279"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12279\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12279"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12279"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12279"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}