{"id":1229,"date":"2017-06-05T15:00:00","date_gmt":"2017-06-05T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1222"},"modified":"2017-06-05T15:00:00","modified_gmt":"2017-06-05T14:00:00","slug":"tattoo-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/05\/tattoo-13\/","title":{"rendered":"Tattoo 13."},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b probudilo slun\u00ed\u010dko, kter\u00e9 se mi otravn\u011b tla\u010dilo do pokoje, proto\u017ee jsem si ve\u010der zapomn\u011bl zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy. A t\u00edm, \u017ee byl pokoj orientovan\u00fd na v\u00fdchod, muselo b\u00fdt pekeln\u011b brzo. Ov\u0161em vzhledem k tomu, \u017ee jsem v\u010dera usnul nejsp\u00ed\u0161 u\u017e po ve\u010dern\u00ed\u010dku, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee pokou\u0161et se usnout bylo zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
P\u0159eto\u010dil jsem se na bok a automaticky rukou hr\u00e1bnul pod pol\u0161t\u00e1\u0159. M\u00e9 prsty ale nenahmataly nic. Frustrovan\u011b jsem si povzdechl, \u00fapln\u011b jsem zapomn\u011bl, \u017ee mi na\u0161i sebrali mobil. Par\u00e1dn\u00ed za\u010d\u00e1tek dne. Naprosto bez n\u00e1lady jsem se doplou\u017eil do koupelny a p\u0159i pohledu na sebe v zrcadle se mi vybavila babi\u010d\u010dina slova ze v\u010derej\u0161ka. Jsem tak r\u00e1da, \u017ee u\u017e si nepatl\u00e1\u0161 make-up na obli\u010dej.<\/em> Hledal jsem ty jemn\u00e9, kr\u00e1sn\u00e9 rysy, o kter\u00fdch mluvila. Nevypadal jsem \u0161patn\u011b, lhal bych, kdybych to nev\u011bd\u011bl, ale Tom, to byla \u00fapln\u011b jin\u00e1 liga. Co\u017e m\u011b zase vr\u00e1tilo ke v\u010derej\u0161\u00edm my\u0161lenk\u00e1m na m\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Co kdy\u017e-<\/div>\n
\n

„Sakra, doprdele pr\u00e1ce. Co m\u00e1m d\u011blat?“ P\u011bst\u00ed jsem bouchl do keramiky umyvadla a odm\u011bnou mi byla jenom tup\u00e1 bolest v ruce. Takhle to ur\u010dit\u011b nep\u016fjde. Budu muset vymyslet n\u011bjak\u00fd pl\u00e1n. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by mi mohla pomoct babi\u010dka… v\u010dera vypadala, \u017ee je na m\u00e9 stran\u011b.<\/p><\/div>\n

S malou nad\u011bj\u00ed jsem vykonal rann\u00ed d\u00e1vku hygieny a v py\u017eamu se vydal do kuchyn\u011b. P\u0159ekvapen\u011b jsem se zastavil ve dve\u0159\u00edch, proto\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee jsem nebyl jedin\u00fd, kdo vst\u00e1val v takhle nek\u0159es\u0165ansky v\u010dasnou hodinku. Za stolem si vychutn\u00e1val svou prvn\u00ed k\u00e1vu dne m\u016fj ta\u0165ka.<\/div>\n
„Ahoj.“ Po\u0159\u00e1d to bylo mezi n\u00e1mi dost rozpa\u010dit\u00e9. A na Gordonovi bylo vid\u011bt, \u017ee mu situace taky nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e1. P\u0159ipadalo mi, \u017ee by se nejrad\u011bji p\u0159iklonil na ob\u011b strany. Ne\u0161lo si nev\u0161imnout snahy sm\u011brovat mamku k p\u0159\u00edstupn\u011bj\u0161\u00edmu postoji v\u016f\u010di Tomovi, ale z\u00e1rove\u0148 podpo\u0159il dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed a m\u00e9 naprost\u00e9 odst\u0159ihnut\u00ed od zbytku sv\u011bta. Tak co te\u010f.<\/div>\n
„Ahoj, Bille. Jsi n\u011bjak brzo vzh\u016fru. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Vlastn\u011b ani nev\u00edm, kolik je hodin. Nem\u00e1m sv\u016fj mobil, tak\u017ee kdy\u017e jsem se probral, m\u011bl jsem pocit, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das na sn\u00eddani.“ Nemohl jsem si odpustit trochu pichlavou pozn\u00e1mku.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nen\u00ed sedm.“ Gordon si povzdechl a obr\u00e1til svou pozornost zp\u00e1tky k rann\u00edm novin\u00e1m a k\u00e1v\u011b. Moc nevypadal, \u017ee by se n\u011bjak pln\u011b soust\u0159edil na sportovn\u00ed rubriku, ale nejsp\u00ed\u0161 nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n

Vyt\u00e1hl jsem si ze sk\u0159\u00ed\u0148ky misku a modlil se, abych na\u0161el v babi\u010d\u010din\u011b z\u00e1sob\u00e1ch sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 cere\u00e1lie. M\u00e9 hled\u00e1n\u00ed bylo zakon\u010deno \u00fasp\u011bchem, tak\u017ee jsem si nasypal \u0161t\u011bdrou porci do misky a z ledni\u010dky vyt\u00e1hl ml\u00e9ko.<\/p><\/div>\n

„Babi\u010dka je venku s Pumbim?“ Ze \u0161upl\u00edku jsem si vzal l\u017ei\u010dku a sedl si ke stolu naproti t\u00e1tovi. P\u0159ipraven pustit se do sv\u00e9 sn\u00eddan\u011b jsem po n\u011bm blesknul pohledem. Zastavilo m\u011b jeho nesouhlasn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou. Nezvedl sv\u016fj pohled od novinov\u00e9ho \u010dl\u00e1nku, kdy\u017e mi odpov\u00eddal.<\/div>\n
„Ne, je u sousedky. Pot\u0159ebovala s n\u011b\u010d\u00edm pomoct, a jak \u0159\u00edk\u00e1 Janni, \u0161est hodin r\u00e1no v ned\u011bli nen\u00ed pro Gertie \u017e\u00e1dn\u00fd nevhodn\u00fd \u010das pro po\u017e\u00e1d\u00e1n\u00ed o pomoc. Ale mysl\u00edm, \u017ee by u\u017e m\u011bla b\u00fdt ka\u017edou chv\u00edli zp\u00e1tky. T\u011b\u0161ila se, \u017ee ti ud\u011bl\u00e1 pala\u010dinky.“ Gordon se pro sebe usm\u00e1l a kone\u010dn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. „Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1 pocit, \u017ee jsi moc huben\u00fd.“<\/div>\n
Zabo\u0159il jsem l\u017ei\u010dku do pomali\u010dku m\u011bknouc\u00ed cere\u00e1ln\u00ed sm\u011bsi s my\u0161lenkou na to, \u017ee bych je m\u011bl sn\u00edst co nejd\u0159\u00edv, ne\u017e z toho bude jenom nechutn\u00e1 ka\u0161e. Rozhl\u00e9dl jsem se po prostoru kuchyn\u011b a pak mi do\u0161lo, co mi tady chyb\u011blo.<\/div>\n
„Ale kde je teda Pumbi?“ Necht\u011blo se mi v\u011b\u0159it, \u017ee ten mal\u00fd ni\u010dema cht\u011bl z\u016fstat s\u00e1m na zahrad\u011b, kdy\u017e my v\u0161ichni jsme byli doma a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu v kuchyni.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Je na proch\u00e1zce se Simone.“ Ta\u0165ka se zavrt\u011bl nepohodl\u00edm na \u017eidli a dal mi t\u00edm najevo, \u017ee se v\u00edc nem\u00e1m pt\u00e1t. A j\u00e1 se ani nechystal. Ne\u010dekal jsem, \u017ee by mi Pumbovo ven\u010den\u00ed bylo v n\u011b\u010dem ku prosp\u011bchu, tak\u017ee jsem jenom rychle zhltl zbytek vznikl\u00e9 ka\u0161e, abych misku postavil do d\u0159ezu a vydal se zp\u00e1tky do sv\u00e9ho do\u010dasn\u00e9ho \u00fakrytu. Babi tu nebyla a mn\u011b se necht\u011blo \u010dekat, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed mamka, aby mohlo v\u0161echno za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
„Kdyby m\u011b n\u011bkdo hledal, budu v pokoji.“ U\u017e jsem byl skoro na chodb\u011b, kdy\u017e m\u011b zastavil ta\u0165k\u016fv hlas.<\/div>\n
„Bille? Mohl bys tu je\u0161t\u011b na chv\u00edli z\u016fstat? Mysl\u00edm, \u017ee bychom si m\u011bli trochu promluvit.“ Gordon kone\u010dn\u011b slo\u017eil noviny a odsunul je od sebe pry\u010d. Vypadal, \u017ee se k n\u011b\u010demu odhodlal, a to se mi ani trochu nel\u00edbilo. P\u0159ipravoval jsem se na nejhor\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Ned\u011ble za\u010dala jako ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1 p\u0159ed n\u00ed. R\u00e1no jsem se ospale vykulil z postele, v koupeln\u011b jsem se postaral o v\u0161echny sv\u00e9 pot\u0159eby po r\u00e1nu a jenom v py\u017eamov\u00fdch kalhot\u00e1ch jsem se vydal do kuchyn\u011b a t\u011b\u0161il se na prvn\u00ed d\u00e1vku kofeinu pro dne\u0161n\u00ed den.<\/p><\/div>\n

L\u00edn\u011b jsem p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost z koupelny do kuchyn\u011b, vlasy jsem si nedbale zamotal do cul\u00edku, v hlavn\u011b se mi rodil pl\u00e1n pro dne\u0161n\u00ed sn\u00eddani. Nejd\u0159\u00edv ale cigareta a kafe. Kuchy\u0148 byla pr\u00e1zdn\u00e1, p\u0159esn\u011b jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. Geo byl v\u010dera op\u011bt na lovu, tak\u017ee bude je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b do ob\u011bda zalezl\u00fd jako jezevec u sebe v pokoji. Kolik bylo vlastn\u011b hodin? Letm\u00fd pohled na \u010d\u00edslice mobilu mi napov\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e je skoro deset. Bo\u017ee, u\u017e tolik? Ale co, dneska jsem toho opravdu nem\u011bl moc na pr\u00e1ci.<\/div>\n
Ud\u011blal jsem si kafe, zap\u00e1lil si a pohodln\u011b se rozvalil za j\u00eddeln\u00edm stolem s pap\u00edrem a tu\u017ekou v ruce. Tahle r\u00e1na jsem m\u011bl r\u00e1d, v\u011bt\u0161inou se mi povedlo d\u00e1t do kupy aspo\u0148 jeden nebo dva n\u00e1vrhy na novou k\u00e9rku.<\/div>\n
\n

Pomali\u010dku jsem up\u00edjel kafe, t\u00edpnul jsem svou prvn\u00ed cigaretu a lehk\u00fdmi tahy dod\u011blal prvn\u00ed celkem zda\u0159il\u00fd kousek, u kter\u00e9ho jsem si nebyl jist\u00fd jenom dv\u011bma liniemi, ale pl\u00e1noval jsem si to nechat chv\u00edli ule\u017eet, ne\u017e se vrhnu na opravy. V tu chv\u00edli mi vedle ruky zavibroval mobil.<\/p><\/div>\n

Zav\u00ed\u0159ilo mi v podb\u0159i\u0161ku v okam\u017eiku, kdy na m\u011b bliklo Billovo jm\u00e9no. V\u0161echno jsem odsunul stranou a otev\u0159el si sms od n\u011bj.<\/div>\n
<\/p>\n

U tebe za patn\u00e1ct minut. Bill<\/em><\/div>\n

\n

Nic jin\u00e9ho. Ale tak n\u011bjak mi ta textovka ned\u00e1vala smysl, tak\u017ee jsem si ji p\u0159e\u010detl je\u0161t\u011b jednou. P\u0159i\u0161lo mi to jako pitomost. To musel poslat blb\u011b.<\/p><\/div>\n

„Sto babek za to, \u017ee mi uk\u00e1\u017ee\u0161, na co tak \u010du\u010d\u00ed\u0161. Ten v\u00fdraz za to rozhodn\u011b stoj\u00ed.“ Ve dve\u0159\u00edch se zjevil dost opot\u0159ebovan\u011b vypadaj\u00edc\u00ed Geo. Na sob\u011b m\u011bl jenom \u010dern\u00e9 trenky a jeho vlasy vypadaly, \u017ee k\u0159i\u010d\u00ed SOS. Rozhodn\u011b m\u011bl dlouhou noc.<\/div>\n
„Bill se stav\u00ed za patn\u00e1ct minut.“ To Gea trochu probralo.<\/div>\n
„No ty kr\u00e1so. A to mu jako chce\u0161 otev\u0159\u00edt takhle? Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee by to na toho tv\u00e9ho klou\u010dka mohlo b\u00fdt po r\u00e1nu moc?“ Geo se pobaven\u011b \u0161klebil, kdy\u017e mu to do\u0161lo. „Po\u010dkej, jak \u017ee se stav\u00ed? On u\u017e nem\u00e1 zaracha? Hele, co kdy\u017e jsi ho fakt zbouchnul, to si na tebe jdou do\u0161l\u00e1pnout jeho rodi\u010de, k\u00e1mo.“ Takhle rychle jsem je\u0161t\u011b prostor kuchyn\u011b nep\u0159ekonal, jak jsem se hnal, abych mu jednu nat\u00e1hl na solar. A taky jsem nikdy nevid\u011bl Gea po propit\u00e9 noci takhle rychle ut\u00edkat.<\/div>\n
\n

„Vyser si, kret\u00e9ne.“ Debil. „Je\u017ei\u0161, co kdy\u017e fakt p\u0159ijde i s jeho rodi\u010di?“ Za\u010dal jsem zmatkovat a bylo mi naprosto jasn\u00e9, \u017ee poklidn\u00e9 ned\u011bln\u00ed r\u00e1no je v tahu. Vb\u011bhnul jsem do pokoje, abych se rychle obl\u00e9kl, a pak fofrem uklidit alespo\u0148 nejv\u011bt\u0161\u00ed \u010durbes. Nebylo to sice tak \u0161patn\u00e9, jak by to mo\u017en\u00e1 n\u011bkdo o\u010dek\u00e1val v byt\u011b dvou star\u00fdch ml\u00e1denc\u016f, ale naj\u00edt pou\u017eit\u00e9 pono\u017eky mezi botami v chodb\u011b asi nebylo \u00fapln\u011b optim\u00e1ln\u00ed. Co\u017e m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k my\u0161lence, \u017ee bych tohle u\u017e kone\u010dn\u011b m\u011bl Geovi n\u011bjak vysv\u011btlit, k \u010demu slou\u017e\u00ed ko\u0161e na pr\u00e1dlo. \u010cun\u011b.<\/p><\/div>\n

Naprosto jsem netu\u0161il, co se bude d\u00edt, tak\u017ee jsem se jenom bezmocn\u011b ot\u00e1\u010del v kuchyni v nad\u011bji, \u017ee bych v\u0161echno to neumyt\u00e9 n\u00e1dob\u00ed stihl n\u011bkam nah\u00e1zet, nebo ho alespo\u0148 n\u011bjak p\u0159ikr\u00fdt. Ov\u0161em ne\u017e jsem zkusil zrealizovat vhozen\u00ed povlaku na pol\u0161t\u00e1\u0159 do d\u0159ezu pln\u00e9ho \u0161pinav\u00fdch hrn\u00ed\u010dk\u016f a tal\u00ed\u0159\u016f od v\u010derej\u0161\u00edho ob\u011bda a ve\u010de\u0159e, ozval se domovn\u00ed zvonek. Kurva, seru na to. Jestli se to Billov\u011b matce nebude l\u00edbit, nebudu j\u00ed br\u00e1nit v tom to n\u00e1dob\u00ed um\u00fdt.<\/div>\n
\n

S pocitem tot\u00e1ln\u00edho loosera jsem se vydal otev\u0159\u00edt. P\u0159ede dve\u0159mi jsem se zastavil a zhluboka se nadechl. Sakra, asi jsem se zbl\u00e1znil. Nikdy jsem ne\u0159e\u0161il, co si o mn\u011b mysl\u00ed ostatn\u00ed. Sebev\u011bdom\u00ed bych mohl klidn\u011b vyu\u010dovat a j\u00e1 se tu te\u010f t\u0159esu p\u0159ed Billovou matkou. Je\u017ei\u0161, kolik mi je? Nic p\u0159ijemn\u00fdho p\u0159istihnout se p\u0159i chov\u00e1n\u00ed rozklepan\u00e9ho puber\u0165\u00e1ka.<\/p><\/div>\n

Po otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed jsem zalapal po dechu. St\u00e1l tam. Nohy ukryt\u00e9 v upl\u00fdch, \u010dern\u00fdch jeansech, \u00fatl\u00e9 t\u011blo zahalen\u00e9 \u010dern\u00fdm tri\u010dkem s bl\u00e1zniv\u00fdm potiskem a se zjevn\u011b vy\u017eehlen\u00fdmi vlasy. Co mi ov\u0161em zp\u016fsobilo tot\u00e1ln\u00ed st\u00e1n\u00ed, byl jeho obli\u010dej bez \u0161petky make-upu. Jeho tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di byly je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si pamatoval. Na pln\u00fdch rtech se mu usadil nesm\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv. Byl naprosto k se\u017er\u00e1n\u00ed a byl \u00fapln\u011b s\u00e1m. Bo\u017ee, hlavn\u00ed chod u\u017e ke sn\u00eddani?<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Vlastn\u011b jsem ani nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m o\u010dek\u00e1vat, a\u017e se s Tomem znovu uvid\u00edm, ale jeho hodnot\u00edc\u00ed pohled pln\u00fd uzn\u00e1n\u00ed, kter\u00fd postupn\u011b tmavnul touhou, bylo v\u00edce, ne\u017e v co jsem mohl doufat. Nestihl jsem \u0159\u00edct nic v\u00edc ne\u017e ahoj, abych se hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed na\u0161el v h\u0159ejiv\u00e9m, pevn\u00e9m objet\u00ed jeho pa\u017e\u00ed, s jeho \u00fasty, kter\u00e9 se hladov\u011b sna\u017eily p\u0159ivlastnit si ty moje.<\/p><\/div>\n

Tom n\u00e1s trochu klop\u00fdtav\u00fdmi kroky vzad p\u0159esunul do nitra jejich bytu, aby s maxim\u00e1ln\u00ed nespokojenost\u00ed na chv\u00edli p\u0159estal hladit dlan\u00ed m\u00e1 z\u00e1da, aby mohl za n\u00e1mi dve\u0159e zav\u0159\u00edt. Hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem byl p\u0159itisknut z\u00e1dy na jejich v\u00fdpl\u0148 s Tomem v\u0161ude kolem sebe. V p\u0159\u00edtm\u00ed chodby jsem se nechal p\u0159iv\u00edtat t\u00edm nejlep\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem. B\u0159\u00ed\u0161ko se mi zkroutilo rozechv\u011bn\u00edm, c\u00edtil jsem, jak se mi kolena za\u010dala podlamovat, a m\u00e9 srdce vynech\u00e1valo, jak ned\u00e1valo v\u0161echno to vzru\u0161en\u00ed.<\/div>\n
Po dob\u011b, kter\u00e1 mohla b\u00fdt klidn\u011b t\u0159emi sekundami nebo i cel\u00fdm t\u00fddnem, se Tom ode m\u011b kous\u00ed\u010dek odt\u00e1hl, ale jenom tak, abych se mohl pohodln\u011bji nadechnout.<\/div>\n
\n

„No ahoj.“ Znovu se m\u011b chystal pol\u00edbit. A, ne \u017ee bych byl proti, ale mou zaml\u017eenou mysl\u00ed se drala napovrch my\u0161lenka, \u017ee m\u00e1m jenom p\u00e1r minut, ne\u017e si pro m\u011b vyb\u011bhne mamka.<\/p><\/div>\n

„Tome, mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct. Pro\u010d jsem vlastn\u011b dneska tady.“ Kdybych se nec\u00edtil stejn\u011b, musel bych se sm\u00e1t Tomov\u011b frustrovan\u00e9mu pohledu.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, poslouch\u00e1m.“ Ov\u0161em nebyl jsem si t\u00edm tak jist\u00fd, proto\u017ee jeho rty se rozeb\u011bhly v n\u011b\u017en\u00fdch dotec\u00edch po m\u00e9 \u010delisti, dol\u016f na krk a jeho nenechav\u00e9 ruce jsem c\u00edtil bloudit po cel\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
„Tome, v\u00e1\u017en\u011b. M\u00e1m jenom chvilinku, ne\u017e m\u011b p\u0159ijdou zkontrolovat. A to by nebyl nejlep\u0161\u00ed za\u010d\u00e1tek.“ Ov\u0161em zaklonil jsem hlavu, aby m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup k m\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti.<\/div>\n
„Hmm… za\u010d\u00e1tek \u010deho?“<\/div>\n
„Ehm… no… na\u0161eho chozen\u00ed…“ Dal\u0161\u00ed souvisl\u00e9 my\u0161lenky byly nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d, proto\u017ee Tom se znovu vrhl na m\u00e9 rty a svou tvrdost\u00ed se zlehka za\u010dal ot\u00edrat o m\u016fj kl\u00edn. Bylo to naprosto podmaniv\u00e9. Z hrdla se mi vydral sten, kter\u00fd se utopil v Tomov\u00fdch \u00fastech. Ov\u0161em ani on na tom nebyl l\u00edp. Zrychlen\u011b d\u00fdchal, a kdybych nem\u011bl smysly naprosto otupen\u00e9 v\u00e1\u0161n\u00ed, \u0159ekl bych, \u017ee za\u010dal Tom ti\u0161e mru\u010det.<\/div>\n
\n

„Jo, na\u0161e… hmm…“ horkost Tomova t\u011bla se do m\u011b vp\u00edjela p\u0159es tenk\u00e9 vrstvy oble\u010den\u00ed a j\u00e1 se za\u010dal c\u00edtit dost nepohodln\u011b ve sv\u00fdch t\u011bsn\u00fdch jeansech. Moc tomu ani nepom\u00e1halo neust\u00e1l\u00e9 Tomovo t\u0159en\u00ed, kter\u00e9 nab\u00edralo na intenzit\u011b.<\/p><\/div>\n

„Tome?“ Jeho prsty se zapletly do m\u00fdch vlas\u016f a nebyl to \u00fapln\u011b \u0161etrn\u00fd pohyb.<\/div>\n
„Pros\u00edm… Bille…“ ne\u017e jsem se mohl zeptat na to, co po mn\u011b chce, Tom surov\u011b za\u00fato\u010dil na m\u00e9 rty a tvrd\u011b srazil na\u0161e kl\u00edny k sob\u011b. Pak najednou pohyb jeho bok\u016f ustal. Panebo\u017ee… je to to, co si mysl\u00edm? Jeho zast\u00e9n\u00e1n\u00ed tlumen\u00e9 l\u00e1tkou m\u00e9ho tri\u010dka, bylo dost v\u00fdmluvn\u00e9.<\/div>\n
„Promi\u0148.“ Tom se lehce t\u0159\u00e1sl a sv\u016fj obli\u010dej si mi schoval do ramene. „To je takov\u00fd trapas. Zlato… moc se omlouv\u00e1m. Kurva, tohle-“ ne\u017e ze sebe sta\u010dil vysoukat dal\u0161\u00ed omluvy, do chodby za n\u00edm vy\u0161el Geo.<\/div>\n
\n

„Tohle, k\u00e1mo, je jasn\u00e1 zn\u00e1mka toho, jakej jsi looser. Vrhnout se na n\u011bj hned za dve\u0159ma a pak-“ mohl jsem jenom tu\u0161it, jak\u00fdm pohledem ho Tom po\u010dastoval. „Hele, nechci v\u00e1m do toho kecat, ale tady mladej si asi nep\u0159i\u0161el pro tohle. Tak\u017ee ne, \u017ee bych v\u00e1s cht\u011bl ru\u0161it, ale nerad bych ti o\u0161et\u0159oval obli\u010dej, a\u017e sem nab\u011bhnou jeho fot\u0159\u00edci.“<\/p><\/div>\n

„Sakra, na\u0161i. Je\u017ei\u0161, Tome, mamka se zbl\u00e1zn\u00ed. Sl\u00edbil jsem j\u00ed, \u017ee budu hned zp\u00e1tky.“ Tom v\u00e1hav\u011b sto\u010dil pohled ke mn\u011b. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak je mu trapn\u011b.<\/div>\n
„No jo vlastn\u011b, jak to, \u017ee jsi tady? Co se d\u011bje?“ Kousek se odsunul, aby si upravil tmav\u011b \u0161ed\u00e9 tepl\u00e1ky, na kter\u00fdch byly te\u010f jasn\u00e9 zn\u00e1mky toho, \u017ee se Tomovi opravdu l\u00edb\u00edm. A \u017ee rozhodn\u011b ocenil mou p\u0159\u00edtomnost takhle po r\u00e1nu. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, p\u0159ed chvilkou mi taky nechyb\u011blo moc a vypadali bychom stejn\u011b. \u0160koda, aspo\u0148 by nebylo Tomovi tak nepohodln\u011b samotn\u00e9mu.<\/div>\n
„No, jde o to, \u017ee jsme si s na\u0161ima promluvili a cht\u011bj\u00ed t\u011b poznat. D\u00e1t ti \u0161anci. M\u00e1\u0161 se stavit dneska kolem p\u00e1t\u00e9.“ Tom okam\u017eit\u011b zapomn\u011bl na sv\u016fj mokr\u00fd kl\u00edn a p\u0159ekvapen\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. „Ty nejsi r\u00e1d? J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee posledn\u011b-„<\/div>\n
\n

„Ne, v poho, Bille. Jenom m\u011b to p\u0159ekvapilo. Ale je to super, ne? Jako\u017ee kdy\u017e to klapne, nebudu se na tebe muset vrhat na chodb\u011b mezi botama a Geov\u00fdma star\u00fdma pono\u017ekama… “ c\u00edtil jsem, jak mi t\u011blem za\u010dal bublat sm\u00edch. Ohn\u00ed\u010dky pobaven\u00ed se zobrazily i v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch a jeho \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd, nebo sp\u00ed\u0161 uspokojen\u00fd \u00fasm\u011bv byl jako balz\u00e1m po v\u0161ech t\u011bch dnech tr\u00e1pen\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b \u0159ekni, \u017ee nem\u00e1\u0161 co na sebe-“ Geova hlava vykoukla z pokoje a n\u00e1m bylo jasn\u00e9, \u017ee celou dobu poslouchal. Tom p\u0159iv\u0159el o\u010di a mn\u011b bylo Gea u\u017e te\u010f l\u00edto.<\/div>\n
„Tak v p\u011bt. A te\u010f u\u017e b\u011b\u017e, ne\u017e se to zase v\u0161echno posere.“ Naposledy spojil na\u0161e rty a pak ode m\u011b odstoupil, aby mi mohl otev\u0159\u00edt dve\u0159e. Necht\u011blo se mi od n\u011bj pry\u010d, m\u016fj kluk v kalhot\u00e1ch po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nedostal svou d\u00e1vku pozornosti, ale na to te\u010f u\u017e fakt nebyl \u010das. Rychle jsem si ukradl posledn\u00ed polibek a vyb\u011bhl ven na chodbu. Dne\u0161ek vypadal v\u00e1\u017en\u011b super.<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki R\u00e1no m\u011b probudilo slun\u00ed\u010dko, kter\u00e9 se mi otravn\u011b tla\u010dilo do pokoje, proto\u017ee jsem si ve\u010der zapomn\u011bl zat\u00e1hnout z\u00e1v\u011bsy. A t\u00edm, \u017ee byl pokoj orientovan\u00fd na v\u00fdchod, muselo b\u00fdt pekeln\u011b brzo. Ov\u0161em vzhledem k tomu, \u017ee jsem v\u010dera usnul nejsp\u00ed\u0161 u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[667],"tags":[],"class_list":["post-1229","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tattoo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1229","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1229"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1229\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1229"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1229"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1229"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}