{"id":12290,"date":"2010-02-22T18:30:00","date_gmt":"2010-02-22T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12261"},"modified":"2010-02-22T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-22T17:30:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/22\/se-mnou-se-bat-nemusis-2\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 2."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si od recep\u010dn\u00ed vyzvedl kl\u00ed\u010de od archivu, ignoroval jej\u00ed \u00fasm\u011bvy, pouze ji su\u0161e pozdravil a pokra\u010doval d\u00e1l na sv\u00e9 pracovi\u0161t\u011b. Dnes p\u0159i\u0161el brzy. Pracovn\u00ed doba mu ofici\u00e1ln\u011b za\u010d\u00ednala a\u017e o hodinu pozd\u011bji, on ale po zku\u0161enostech ze v\u010derej\u0161\u00edho prvn\u00edho dne tu cht\u011bl b\u00fdt dnes d\u0159\u00edve. Ne \u017ee by to byla kdov\u00edjak\u00e1 katastrofa. Docela se chytal, na to, \u017ee ho hodili rovnou do vody a nechali plavat. Tom se sice sna\u017eil b\u00fdt n\u00e1pomocen, jak jen to \u0161lo, ale m\u011bl taky svoji pr\u00e1ci, tak\u017ee tu nad n\u00edm nemohl celou dobu st\u00e1t. Bill si cht\u011bl te\u010f v\u0161echno v klidu s\u00e1m znovu proj\u00edt d\u0159\u00edve, ne\u017e za\u010dne frmol, proto ten brzk\u00fd p\u0159\u00edchod.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el malou sk\u0159\u00ed\u0148ku, je\u017e st\u00e1la hned za dve\u0159mi, vyt\u00e1hl z n\u00ed ram\u00ednko a pov\u011bsil na ni sv\u016fj kab\u00e1t. Byl oble\u010den\u00fd malinko jinak ne\u017e v\u010dera. Tom mu \u0159ekl, \u017ee se nemus\u00ed striktn\u011b dr\u017eet obleku, ten maj\u00ed p\u0159edepsan\u00fd jako pracovn\u00ed od\u011bv pr\u00e1vn\u00edci, \u017eensk\u00e9 z \u00fa\u010dt\u00e1rny taky nechodily v kost\u00fdmk\u00e1ch. Vzal si tedy tmav\u00e9, ne nijak pozornost poutaj\u00edc\u00ed, p\u0159esto slu\u0161iv\u00e9 rifle, fialovou ko\u0161ili a \u010dernou vesti\u010dku, na krk pov\u011bsil jednoduch\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd \u0159et\u00edzek a o\u010di vyst\u00ednoval jemn\u011b \u010dernou, kterou neopom\u00edjel nikdy, a p\u0159idal \u0161petku fialov\u00e9, aby to korespondovalo s oble\u010den\u00edm. R\u00e1d dbal na to, jak vypad\u00e1. Byla to asi jedin\u00e1 svoboda, kterou si nenechal nikdy vz\u00edt. Nepatrn\u00fd st\u0159\u00edpek v po\u0161mourn\u00e9m \u017eivot\u011b, kter\u00fd mu \u010dinil alespo\u0148 malinkou radost, kdy\u017e mu po smrti rodi\u010d\u016f nezbyla \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1.<\/div>\n
\n
Z ta\u0161ky si vyt\u00e1hl malou varnou konvici, hrne\u010dek, l\u017ei\u010dku a dv\u011b d\u00f3zi\u010dky. Jednu s cukrem a druhou s k\u00e1vou. Tady na pat\u0159e byl jen automat na kafe, ale to mu moc nechutnalo. Sice tady v okol\u00ed byla spousta kav\u00e1ren, on ale nechodil mezi lidi, pokud to nebylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. Takhle mohl z\u016fstat schovan\u00fd tady a vychutnat si bez pot\u00ed\u017e\u00ed to, co m\u011bl r\u00e1d. V rychlosti si odb\u011bhl na toalety, kde do konvice napustil vodu, u sebe ji zapojil do z\u00e1suvky a zat\u00edmco se voda oh\u0159\u00edvala, sypal do hrne\u010dku aromatick\u00fd \u010dern\u00fd pr\u00e1\u0161ek s trochou sladidla. Kdy\u017e na to p\u0159ilil v\u0159\u00edc\u00ed vodu, m\u00edstnost to p\u0159\u00edjemn\u011b provon\u011blo. Nepatrn\u011b se pro sebe usm\u00e1l a pustil se do pr\u00e1ce. Pe\u010dliv\u011b proch\u00e1zel v\u0161echny police a sna\u017eil se v\u0161echno si co nejl\u00e9pe zapamatovat.<\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhla sotva p\u016fl hodinka a str\u010dil k n\u011bmu hlavu Tom.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille. Jsi tu brzo.“ Zazubil se na n\u011bj a za\u010denichal. „P\u00e1ni, vlastn\u00ed kafe. Ty jsi hlavi\u010dka. To j\u00e1 se zmohl jen na tohle.“ P\u0159iznal a zvedl v\u00fd\u0161 kel\u00edmek, kter\u00fd si s sebou p\u0159in\u00e1\u0161el. „Z kav\u00e1rny tady p\u0159es ulici. Je nejlep\u0161\u00ed v okol\u00ed, p\u0159esto se to nevyrovn\u00e1 vlastn\u00edmu.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 si p\u0159ij\u00edt ud\u011blat.“ Nab\u00eddl mu Bill, sotva znateln\u011b se pousm\u00e1l a vr\u00e1til se pohledem k monitoru po\u010d\u00edta\u010de, kde se seznamoval podrobn\u011bji s programy, kter\u00e9 tu musel obs\u00e1hnout. Tom si ale v\u0161iml, a pot\u011b\u0161ilo ho to v\u00edc, ne\u017e by si kdy pomyslel, \u017ee by mohlo.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b p\u0159ijdu.“ P\u0159isl\u00edbil. „A jak to jinak jde? Pot\u0159ebuje\u0161 s n\u011b\u010d\u00edm pomoct?“<\/div>\n
„Ne, zat\u00edm ne.“ Stru\u010dn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„OK. Kdykoli se zastav, kdyby se vyskytl n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m.“ Mrknul na n\u011bj.<\/div>\n
„Ano, Tome.“ N\u011bkdy m\u011bl mlad\u00fd pr\u00e1vn\u00edk pocit, \u017ee slovo „pane“ vym\u011bnil Bill za „Tome“, a to jen d\u00edky tomu, \u017ee na tom tak neodbytn\u011b trval. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak\u00fdm zp\u016fsobem to vyslovoval. Byla v tom sly\u0161et skoro a\u017e pokorn\u00e1 pod\u0159\u00edzenost.<\/p>\n<\/div>\n
Tom u\u017e ho d\u00e1l nevyru\u0161oval, a proto\u017ee chlapec se nep\u0159est\u00e1val v\u011bnovat po\u010d\u00edta\u010di, nesly\u0161n\u011b vycouval z m\u00edstnosti a p\u0159iv\u0159el dve\u0159e. V\u011bt\u0161inou podobn\u00e9 lidi zastr\u010dil do pomysln\u00e9ho \u0161upl\u00edku „podiv\u00edni“ a nijak se s nimi nezaob\u00edral. Tenhle kluk v n\u011bm ale vyvol\u00e1val touhu dostat se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Bl\u00e1zn\u00ed. To u\u017e ho napadlo v\u010dera p\u0159i ve\u010de\u0159i u m\u00e1my. Dlouho nikoho nem\u011bl a takhle to pak dopad\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, mami, d\u00edk. To u\u017e sta\u010d\u00ed.“ Zastavil horlivost svoj\u00ed matky, kdy\u017e se mu sna\u017eila na tal\u00ed\u0159 p\u0159isypat dal\u0161\u00ed hranolky.<\/div>\n
„Ale, Tom\u00e1nku. Jsi po\u0159\u00e1d tak huben\u00fd.“ Sna\u017eila se nam\u00edtnout. „Nemysl\u00edm si, \u017ee byl dobr\u00fd n\u00e1pad bydlet s\u00e1m. J\u00ed\u0161 cel\u00e9 ty dny v\u016fbec n\u011bco?“ Tom potla\u010dil chu\u0165 proto\u010dit o\u010di v sloup a Gordon si nen\u00e1padn\u011b bublal sm\u00edchy pod vousy. On si t\u00e9hle p\u00e9\u010de svoj\u00ed \u017eeny u\u017e\u00edval ka\u017ed\u00fd den, tak\u017ee bylo docela p\u0159\u00edjemnou zm\u011bnou, \u017ee se do Simonina ohniska pozornosti dostal n\u011bkdo jin\u00fd.<\/div>\n
„Tak m\u00e1mo, nech ho.“ Z\u017eelelo se mu nevlastn\u00edho syna nakonec, kdy\u017e \u017eena ve sv\u00e9 vytrvalosti vnutit Tomovi dvojitou porci vytrv\u00e1vala. „V\u017edy\u0165 vypad\u00e1 dob\u0159e. Chod\u00ed\u0161 cvi\u010dit, \u017ee jo?“ Zareagoval ot\u010d\u00edm na to, \u017ee Tom byl zcela nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u011b \u0161ir\u0161\u00ed v ramenou, ne\u017e b\u00fdval d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„Jo, ob\u010das jo.“ Zahuhlal osloven\u00fd s plnou pusou v odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„No pros\u00edm. Nej\u00ed, a je\u0161t\u011b se n\u011bkde d\u0159e nav\u00edc. Jako by nesta\u010dilo, kolik ti toho nakl\u00e1daj\u00ed v pr\u00e1ci.“ M\u011bla dal\u0161\u00ed vodu na sv\u016fj ml\u00fdn. Tom u\u017e to nevydr\u017eel.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, mami!“ Obr\u00e1til o\u010di ke stropu. „J\u00edm a do t\u011blocvi\u010dny se nechod\u00edm zhuntovat, ale odreagovat. A byl bych ti vd\u011b\u010dn\u00fd, kdybychom u\u017e p\u0159e\u0161li k n\u011b\u010demu jin\u00e9mu.“<\/p>\n<\/div>\n
Simone se kr\u00e1tce zamyslela, do\u017ev\u00fdkala sousto, kter\u00e9 m\u011bla pr\u00e1v\u011b v puse a pak se zeptala.<\/div>\n
„A kdy n\u00e1m taky p\u0159ivede\u0161 dom\u016f uk\u00e1zat n\u011bjakou sle\u010dnu?“ Nakousla dal\u0161\u00ed Tomovo obl\u00edben\u00e9 t\u00e9ma, a\u017e se mlad\u00fd mu\u017e m\u00e1lem zakuckal. Bezd\u011b\u010dn\u011b si toti\u017e vybavil hn\u011bd\u00e9 duhovky, mal\u00fd nos\u00edk, pln\u00e9 rty a havran\u00ed vlasy – p\u016fvabn\u00fd archiv\u00e1\u0159. On byl z n\u011bj u vytr\u017een\u00ed, ka\u017edop\u00e1dn\u011b si byl jist t\u00edm, \u017ee matka by asi jeho nad\u0161en\u00ed tolik nesd\u00edlela, kdyby si dom\u016f za ru\u010di\u010dku p\u0159ivedl pr\u00e1v\u011b jeho. V\u016fbec s jej\u00ed touhou po vnou\u010datech. A pak, ne\u017e se zmohl na odpov\u011b\u010f, ho zarazila jin\u00e1 v\u011bc. Mysl\u00ed na kluka, kter\u00e9ho dnes vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. V podstat\u011b nic o n\u011bm nev\u00ed, proto\u017ee z n\u011bj pracn\u011b vym\u00e1\u010dkl jen p\u00e1r slov. Kdy\u017e ho n\u011bkdo ne\u010dekan\u011b oslov\u00ed, tak \u00falekem nadskakuje, nevydr\u017e\u00ed p\u0159\u00edm\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt, nejsp\u00ed\u0161 je to do sebe uzav\u0159en\u00fd mal\u00fd bl\u00e1zen, a on ho m\u00e1 plnou hlavu. Pravd\u011bpodobn\u011b se pom\u00e1tl taky.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u00e1m na holky \u010das.“ Odpov\u011bd\u011bl to, co obvykle a r\u00e1zn\u00fdm gestem ruky matku uml\u010del, kdy\u017e se nadechovala, \u017ee k tomu n\u011bco dal\u0161\u00edho dod\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/p>\n<\/div>\n
Myslel, \u017ee ve sv\u00e9m postaven\u00ed je u\u017e moc rozumn\u00fd na to, aby se mu hlavou honily podobn\u00e9 zt\u0159e\u0161t\u011bnosti, ale z\u0159ejm\u011b tomu tak nebylo. V podstat\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee ani nechce, aby to tak bylo. Co na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, jakou m\u00e1 pr\u00e1ci? Po\u0159\u00e1d mu bylo pouh\u00fdch p\u011btadvacet, m\u011bl \u010das na to b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dosp\u011bl\u00fdm. Cel\u00fdch t\u011bch osm m\u011bs\u00edc\u016f, co se tu d\u0159el, si to nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, ale najednou se mu pln\u011b zastesklo po \u017eivot\u011b d\u0159\u00edv. Byl nespoutan\u00fd, vesel\u00fd, u\u017e\u00edval si s klukama, odd\u00e1val se z\u00e1bav\u011b a sexu. A te\u010f spadnul jen do dosp\u011bl\u00e1ck\u00e9ho stereotypu. Je z n\u011bj p\u0159eci pan pr\u00e1vn\u00edk. Kolikr\u00e1t za tu dobu \u0161el ven a nebo si s n\u011bk\u00fdm povyrazil? Spo\u010d\u00edtal by to na prstech jedn\u00e9 ruky. A v\u017edy\u0165 k tomu nebyl d\u016fvod. Po\u0159\u00e1d tu byl \u010das, kter\u00fd mohl vyu\u017e\u00edt k z\u00e1bav\u011b, rom\u00e1nku a nebo se kone\u010dn\u011b zamilovat. Cokoli. Jen neb\u00fdt star\u00fdm p\u00e1prdou, kter\u00fd je jen zavalen\u00fd ve stoz\u00edch pap\u00edr\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Pozve dnes Billa na ob\u011bd. To byl start, kter\u00fdm m\u00ednil za\u010d\u00edt. Hlavn\u011b p\u016fsobit nenucen\u011b. To mal\u00e9 p\u00edskle by se mohlo snadno vyd\u011bsit, co\u017e by mu nep\u0159\u00edjemn\u011b pokazilo jeho pl\u00e1n obnovit znovu rand\u011bn\u00ed. On postupem \u010dasu p\u0159ijde na to, jak na n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Mezit\u00edm Bill usrk\u00e1val svoji k\u00e1vu, klepal tu\u017ekou do stolu, do rytmu si n\u011bco pobrukuj\u00edc, a p\u0159i tom d\u00e1l proj\u00ed\u017ed\u011bl z\u00e1znamy v po\u010d\u00edta\u010di. Bylo toho docela hodn\u011b. Alespo\u0148 mnohem v\u00edc, ne\u017e na co byl zvykl\u00fd v tisk\u00e1rn\u011b, ale o to se mu to zd\u00e1lo lep\u0161\u00ed. N\u011b\u010demu nov\u00e9mu se p\u0159iu\u010d\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 to bude jednotv\u00e1rn\u00e9, ale s t\u00edm se n\u011bjak popere. V\u011bd\u011bl, \u017ee by mohl m\u00edt na v\u00edc, ale jednodu\u0161e, ka\u017ed\u00fd nem\u00e1 to \u0161t\u011bst\u00ed, aby d\u011blal to, po \u010dem by tou\u017eil. Na gymn\u00e1ziu maturoval s vyznamen\u00e1n\u00edm. P\u0159\u00e1l si j\u00edt na vysokou \u0161kolu. Lingvistika by byla fajn, nebo um\u011bn\u00ed. Ale pan Brenig, kter\u00fd si ho vzal k sob\u011b, kdy\u017e mu v \u0161estn\u00e1cti um\u0159ela maminka, ho v tom nepodpo\u0159il. Musel se st\u00e1t v\u00fdd\u011ble\u010dn\u011b \u010dinn\u00fdm, jinak by ho pr\u00fd vyrazil na ulici. Bill nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee m\u00e1 mo\u017enost volby, \u017ee jsou tu \u00fa\u0159ady, kter\u00e9 pom\u00e1haj\u00ed sirotk\u016fm, jako je on, nemusel u toho \u010dlov\u011bka z\u016fst\u00e1vat. Byl to ale jejich soused a dobr\u00fd zn\u00e1m\u00fd rodiny. M\u00e1ma cht\u011bla, aby \u017eil u n\u011bj. Vid\u011bla v tom lep\u0161\u00ed mo\u017enost ne\u017e d\u011btsk\u00fd domov a Bill to tak prost\u011b p\u0159ijal. Sv\u00fdm zp\u016fsobem si zvykl na v\u0161echno, co se kolem n\u011bj d\u011blo, jen to pr\u00e1zdno po m\u00e1m\u011b se nikdy nezaplnilo. N\u011bkdy mu chyb\u011bla stra\u0161n\u011b moc. To pak po noc\u00edch plakal do pol\u0161t\u00e1\u0159e, ale jen potichu. Necht\u011bl p\u0159eci nikoho probudit…<\/p>\n<\/div>\n
M\u00edsto v tisk\u00e1rn\u011b m\u011bl zaji\u0161t\u011bn\u00e9 je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e dod\u011blal \u0161kolu. Pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 se znala s \u0159editelem podniku ze \u0161koly a z\u016fstali dobr\u00fdmi p\u0159\u00e1teli i potom, co se jejich cesty roze\u0161ly a oba zalo\u017eili sv\u00e9 vlastn\u00ed rodiny. Um\u0159ela p\u011bt let po smrti Billova otce, kter\u00e9ho chlapec nikdy moc v l\u00e1sce nem\u011bl, a k panu Schumannovi se jej\u00ed odchod pochopiteln\u011b donesl. Zam\u011bstnal Billa tedy v Schubert s.r.o. a nyn\u00ed mu to za\u0159\u00eddil i tady. Byl za to docela r\u00e1d. Se svoj\u00ed b\u00e1zlivou povahou by asi v klasick\u00e9m v\u00fdb\u011brov\u00e9m \u0159\u00edzen\u00ed nikdy neusp\u011bl. Neum\u011bl se prosadit. V\u011bd\u011bl to o sob\u011b, bohu\u017eel se nedok\u00e1zal vyprovokovat k tomu, aby tuhle svoji str\u00e1nku osobnosti p\u0159ekonal. Bylo to v n\u011bm, a on s t\u00edm nedok\u00e1zal nic d\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f mu jen z\u00e1le\u017eelo na tom, se tady co nejd\u0159\u00edve zau\u010dit, aby s n\u00edm byli spokojen\u00ed. Necht\u011bl o tohle m\u00edsto p\u0159ij\u00edt. Sice tu byl teprve kr\u00e1tce na to, aby mohl \u0159\u00edct, zda to tu bude skute\u010dn\u011b dobr\u00e9 \u010di nikoli, ale prvn\u00ed dojem nebyl \u0161patn\u00fd. A l\u00edbil se mu jeho nad\u0159\u00edzen\u00fd Tom, ne\u0161el z n\u011bj strach. Tedy ne takov\u00fd, jako v n\u011bm vyvol\u00e1vali ostatn\u00ed lid\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Pr\u00e1vn\u00ed kancel\u00e1\u0159 Konrad, jak v\u00e1m mohu pomoci?“ Vyslovil do telefonu nau\u010denou formulku potom, co p\u0159\u00edstroj zap\u00edpal.<\/div>\n
„Tady Schwarz. S k\u00fdm to mluv\u00edm?“ Z\u0159ejm\u011b st\u00e1l\u00fd klient, kter\u00e9ho zm\u00e1tl nezn\u00e1m\u00fd hlas v telefonu.<\/div>\n
„Bill Tr\u00fcmper. Jsem tu nov\u00fd za pan\u00ed Stuzovou.“ Vysv\u011btlil chlapec a doufal, \u017ee jm\u00e9no t\u00e9 b\u00fdval\u00e9 pracovnice nepopletl. Recep\u010dn\u00ed o n\u00ed chv\u00edli mluvila, ne\u017e si ho tam Tom v\u010dera vyzvedl.<\/div>\n
„Aha, pane Tr\u00fcmpre, pot\u0159ebuji mluvit s doktorem Kaulitzem ohledn\u011b m\u00e9ho rozvodu.“<\/div>\n
„Jist\u011b. Vydr\u017ete. J\u00e1 zjist\u00edm, jestli m\u00e1 chvilku s v\u00e1mi hovo\u0159it.“ Bill zvedl sluch\u00e1tko druh\u00e9ho apar\u00e1tu, zm\u00e1\u010dkl dev\u00edtku, co\u017e byla Tomova kancel\u00e1\u0159, a n\u00e1sledn\u011b zelen\u00fd knofl\u00edk pro spojen\u00ed.<\/div>\n
„Tome, vol\u00e1 n\u011bjak\u00fd pan Schwarz, chce\u0161 s n\u00edm mluvit?“<\/div>\n
„No, nechci, ale p\u0159epoj mi ho.“ Ozval se Tom ne moc nad\u0161en\u011b. Bill u\u017e tedy rad\u011bji nic ne\u0159\u00edkal a poslal hovor d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Dopoledne ut\u00edkalo ve svi\u017en\u00e9m tempu. V\u0161echno zvl\u00e1dl, a\u017e na jednu drobnost. Nemohl naj\u00edt jeden spis. Zavalit\u00fd pr\u00e1vn\u00edk s pot\u00edc\u00ed se ple\u0161kou mu post\u00e1val p\u0159ed jeho stolem a neust\u00e1le opakoval, jak moc sp\u011bch\u00e1. Billa t\u00edm znerv\u00f3z\u0148oval a o to h\u016f\u0159 se mu da\u0159ilo splnit jeho po\u017eadavek. To bylo poprv\u00e9, kdy Toma zavolal o pomoc. Nakonec se uk\u00e1zalo, \u017ee ten chlap mu nep\u0159esn\u011b hl\u00e1sil n\u00e1zev dokumentu. Jinak m\u011bl s\u00e1m ze sebe docela radost.<\/p>\n<\/div>\n
V jednu hodinu odpoledne se Tom u n\u011bj uk\u00e1zal znovu.<\/div>\n
„Pauza. Jdeme na ob\u011bd. Zvu t\u011b.“ Zahlaholil zvesela. Taktiku neptat se, ale jen to ozn\u00e1mit, nakonec shledal za tu nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee si Bill nedovol\u00ed se mu vzep\u0159\u00edt. \u010cernovl\u00e1sek zvedl prst, aby si tak vy\u017e\u00e1dal chvilku strpen\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u00e1te za\u010d. P\u0159eji hezk\u00fd den.“ Rozlou\u010dil se do telefonu a zav\u011bsil.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu.“ Koukl na Toma. „Ten telefon po\u0159\u00e1d zvon\u00ed.“ Rozhodil ruce v zoufal\u00e9m gestu.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni. Od toho jsou tu z\u00e1znamn\u00edky. M\u00e1\u0161 n\u00e1rok se j\u00edt naj\u00edst. Telefon ignoruj a prost\u011b poj\u010f.“<\/div>\n
„M\u00e1m s sebou sva\u010dinu.“ P\u00edpl dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch v\u00fdmluv. Nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee by \u0161el. Byl mizern\u00fd spole\u010dn\u00edk. Odjak\u017eiva s n\u00edm byla nuda. Nebo on si to aspo\u0148 myslel. Tom povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed v \u00fadivu.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 sva\u010dinu? A m\u016f\u017eu se zeptat co?“<\/div>\n
„Ech,“ zadrhnul se Bill v rozpac\u00edch. „Chleba se \u0161unkou a s\u00fdrem.“<\/div>\n
„OK.“ K\u0159enil se Tom a sna\u017eil se ovl\u00e1dnout, aby na n\u011bm nebylo poznat, jak moc ho to pobavilo. „Tak si ji nech na pozd\u011bji, a te\u010f poj\u010f na po\u0159\u00e1dn\u00fd j\u00eddlo.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl. Jen se mu p\u0159es obli\u010dej mihlo n\u011bco jako obava, zvednul se ze \u017eidle a p\u0159e\u0161el ke sk\u0159\u00ednce, kde m\u011bl ulo\u017een\u00e9 sv\u00e9 v\u011bci. Vyt\u00e1hl odtamtud kab\u00e1t a obl\u00e9kl si ho. Tomovi se zd\u00e1lo, \u017ee snad ani nechce j\u00edt, jen zareagoval na rozkaz. Byl zasko\u010den\u00fd a zmaten\u00fd.<\/div>\n
„Ehm, Bille,“ oslovil ho opatrn\u011b. „J\u00e1 t\u011b do ni\u010deho nenut\u00edm. Nemus\u00ed\u0161 chodit, jestli skute\u010dn\u011b nechce\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“ Zvednul k n\u011bmu Bill pla\u0161e o\u010di. „Chci j\u00edt.“ \u0158ekl prost\u011b a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
V\u00fdtahem sjeli ml\u010dky, a\u017e kdy\u017e byli na chodn\u00edku p\u0159ed budovou, Tom znovu promluvil.<\/div>\n
„Jsme v docela fajn oblasti. Tady kolem je spousta restaurac\u00ed. Na co m\u00e1\u0161 chu\u0165?“ Bill pokr\u010dil rameny. Byl by rad\u011bji, kdyby to prost\u011b rozhodnul Tom a na nic se ho neptal.<\/div>\n
„\u0158ekni, t\u00e1mhle za rohem je thajsk\u00e1, p\u0159es ulici \u010d\u00ednsk\u00e1, tady napravo je b\u011b\u017en\u00e1 restaurace s klasick\u00fdmi minutkami. Co r\u00e1d j\u00ed\u0161? Sta\u010d\u00ed si vybrat.“<\/div>\n
„Pizzu.“ Odpov\u011bd\u011bl stru\u010dn\u011b Bill. Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak to jsme na tom podobn\u011b. Pizzerka je tu na\u0161t\u011bst\u00ed taky kousek odsud.“ Cht\u011bl Billa popadnout za ruku, ale v posledn\u00ed chv\u00edli si to rozmyslel. Pravd\u011bpodobn\u011b by se mu vysmekl a cel\u00e9 to \u0161patn\u011b pochopil. Nav\u00edc tu byl je\u0161t\u011b risk, \u017ee pokud by ho vid\u011bl n\u011bkdo ze spolupracovn\u00edk\u016f, asi by to taky nevypadalo moc lichotiv\u011b. Nechal to tedy plavat a vyrazil k nedalek\u00e9 pizzerii s Billem v t\u011bsn\u00e9m z\u00e1v\u011bsu.<\/p>\n<\/div>\n
Usadili se v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti podniku.<\/div>\n
„Co?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Tom, kdy\u017e post\u0159ehl, \u017ee si ho Bill prohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Nic.“ Pod\u00edval se rychle jinam. „J\u00e1 jen,“ osm\u011blil se a vr\u00e1til se pohledem k Tomovi. Ne\u0161lo jenom ut\u00edkat. A Tom nevypadal, \u017ee by mu od n\u011bj n\u011bco hrozilo. Nebo alespo\u0148 v to Bill doufal. „M\u00e1\u0161 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vlasy. Chci \u0159\u00edct na pr\u00e1vn\u00edka.“ Dodal na vysv\u011btlenou. Tom si p\u0159ejel rukou po sv\u00fdch spleten\u00fdch cop\u00e1nc\u00edch a uculil se.<\/div>\n
„Jo asi jo. Nejd\u0159\u00edv jsem si myslel, \u017ee po \u0161kole, a\u017e budu cht\u00edt n\u011bkam nastoupit, budou muset dol\u016f. J\u00e1 poch\u00e1z\u00edm z Magdeburgu, co\u017e je docela mal\u00fd m\u011bsto, tam bych si to asi dovolit nemohl, ale tady jsme v Berl\u00edn\u011b. M\u016f\u017ee\u0161 si tu v podstat\u011b nosit cokoli a nikdo se nad ni\u010d\u00edm nepozastav\u00ed. A n\u011bjak\u00fd cop\u00e1nky na pr\u00e1vn\u00edkovi jsou to posledn\u00ed, co by m\u011blo lidi pobu\u0159ovat. To bys m\u011bl ale zn\u00e1t, ne? Nebo tu ne\u017eije\u0161 dlouho?“<\/div>\n
„Narodil jsem se tu.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161. Ostatn\u011b p\u0159iznejme si, \u017ee ty taky nevypad\u00e1\u0161 zrovinka standardn\u011b.“ Mrknul na n\u011bj Tom a usrknul ze sv\u00e9ho d\u017eusu s miner\u00e1lkou, kter\u00fd mu mezit\u00edm sta\u010dila don\u00e9st obsluha. Bill m\u00edchal br\u010dkem ve sv\u00e9m ananasov\u00e9m d\u017eusu, a\u017e kostky ledu v n\u011bm nar\u00e1\u017eely do sklenice.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“ Zatv\u00e1\u0159il se zamy\u0161len\u011b. „Nikdy jsem nad t\u00edm moc neuva\u017eoval. Prost\u011b se mi to takhle l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„To mn\u011b taky.“ Vypadlo spont\u00e1nn\u011b z Toma. A\u017e kdy\u017e to vyslovil, uv\u011bdomil si, \u017ee s podobn\u00fdmi nar\u00e1\u017ekami nejsp\u00ed\u0161 za\u010dal moc brzo. Bill se ale nenaje\u017eil. Jen mu nepatrn\u011b zacukaly koutky a hned na to si str\u010dil do pusy konec br\u010dka, aby se napil.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1te vybr\u00e1no, p\u00e1nov\u00e9?“ Zjevila se nad nimi znovu serv\u00edrka.<\/div>\n
„J\u00e1 si d\u00e1m ku\u0159ec\u00ed s feferonkami.“ Poru\u010dil si Tom.<\/div>\n
„\u017dampi\u00f3novou.“ Nahl\u00e1sil stru\u010dn\u011b sle\u010dn\u011b Bill.<\/p>\n<\/div>\n
„A \u017eije\u0161 je\u0161t\u011b s rodi\u010di?“ Za\u010dal Tom z jin\u00e9ho soudku, kdy\u017e se mu zd\u00e1lo, \u017ee u\u017e ml\u010den\u00ed mezi nimi trvalo moc dlouho. S Billem se kl\u00e1bosilo docela obt\u00ed\u017en\u011b. On s\u00e1m nic ne\u0159ekl a na ot\u00e1zky odpov\u00eddal velice stru\u010dn\u011b. Tom se o n\u011bm ale cht\u011bl n\u011bco dozv\u011bd\u011bt. On nepochyboval, \u017ee nepotrv\u00e1 dlouho a s n\u00edm se brzy rozmluv\u00ed. Bill zavrt\u011bl hlavou v zam\u00edtav\u00e9m gestu.<\/div>\n
„J\u00e1 bydl\u00edm\u2026 u p\u011bstouna.“ Vyslovil to nakonec nahlas. Nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak by m\u011bl pana Breniga ozna\u010dit. P\u0159ed \u00fa\u0159ady j\u00edm ale v podstat\u011b byl. Tedy do jeho plnoletosti. Nad\u00e1le tam ale m\u011bl sv\u00e9 trval\u00e9 bydli\u0161t\u011b.<\/div>\n
Tom se zarazil a vykulil o\u010di. „Ty jsi\u2026?“<\/div>\n
„Um\u0159eli. T\u00e1ta\u2026 to u\u017e je dlouho. A maminka p\u0159ed \u0161esti lety.“ Podal mu Bill ujas\u0148uj\u00edc\u00ed vysv\u011btlen\u00ed a malinko se zachmu\u0159il. Bylo poznat, \u017ee tohle je bolav\u00e9 t\u00e9ma.<\/div>\n
„Promi\u0148. Nem\u011bl jsem o tom za\u010d\u00ednat. Chci \u0159\u00edct\u2026 mrz\u00ed m\u011b to.“ Omlouval se Tom o p\u0159ekot. Nem\u011bl v pl\u00e1nu zabrousit do n\u011bjak\u00fdch nep\u0159\u00edjemnost\u00ed. M\u011bl to b\u00fdt pohodov\u00fd ob\u011bd s p\u0159\u00e1telskou konverzac\u00ed a t\u00edmhle se tedy vskutku moc nevyznamenal. Na druhou stranu to mohly b\u00fdt informace, kter\u00e9 by mu pomohly osv\u011btlit Billovu plachost a odta\u017eitost.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Nev\u011bd\u011bl jsi to.“ Ujistil ho Bill, \u017ee se nic nestalo a sundal lokty ze stolu, proto\u017ee jim donesli j\u00eddlo.<\/p>\n<\/div>\n
„A z\u016fstal jsi s\u00e1m? \u017d\u00e1dn\u00ed sourozenci nebo tak n\u011bco?“ Nedalo mu to a ptal se d\u00e1l.<\/div>\n
„M\u00e1m bratra a sestru. Jsou o mnoho star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Na\u0161i m\u011b m\u011bli dost pozd\u011b. Moc se spolu nev\u00edd\u00e1me. Oni o to nestoj\u00ed. Maj\u00ed vlastn\u00ed rodiny. Nezb\u00fdv\u00e1 jim \u010das.“ Pokr\u010dil Bill nevzru\u0161en\u011b rameny, jako by snad pova\u017eoval jejich jedn\u00e1n\u00ed za norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
„No promi\u0148. Jak n\u011bkdo nem\u016f\u017ee m\u00edt \u010das na vlastn\u00edho sourozence? To oni se o tebe m\u011bli postarat a ne t\u011b nechat n\u011bjak\u00e9mu p\u011bstounovi!“ Rozohnil se Tom. Nemohl si pomoct, ne\u0161lo to ovl\u00e1dnout. Nech\u00e1pal, jak n\u011b\u010deho takov\u00e9ho mohla b\u00fdt schopn\u00e1 nejbli\u017e\u0161\u00ed rodina. Billovi se bezd\u011b\u010dn\u011b rozt\u0159\u00e1sly ruce, a\u017e se jim v nich viditeln\u011b chv\u011bl p\u0159\u00edbor.<\/div>\n
„Nikdy bych u nich b\u00fdt necht\u011bl!“ Vyhrknul pla\u010dtiv\u011b a rychle mrkal v\u00ed\u010dky. Snad se sna\u017eil zahnat slzy. Tom tak prudkou a z\u00e1rove\u0148 l\u00edtostivou reakci ne\u010dekal. Snad se i vylekal. Necht\u011bl mu nijak ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Nemyslel jsem to \u0161patn\u011b. Sly\u0161\u00ed\u0161? Klid, Bille, u\u017e o tom nebudeme mluvit, ano?“ Chl\u00e1choliv\u011b k n\u011bmu promlouval a nat\u00e1hl se po Billov\u00fdch ruk\u00e1ch, kter\u00e9 u\u017e p\u0159\u00edbor nedr\u017eely, jen voln\u011b le\u017eely vedle jeho tal\u00ed\u0159e. Uchopil je do sv\u00fdch dlan\u00ed a palci je z vrchu konej\u0161iv\u011b hladil. Bill ho nechal, uklid\u0148oval se pod t\u00edm dotekem.<\/div>\n
„To j\u00e1 se omlouv\u00e1m.“ Vypravil ze sebe. Zhluboka se nadechl a zase vyd\u00fdchl. „Chov\u00e1m se hystericky. Ne\u0159ekl jsi nic \u0161patn\u00fdho.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1. Ale nem\u011bl jsem pr\u00e1vo soudit n\u011bkoho, koho nezn\u00e1m.“ Tom nep\u0159est\u00e1val s hlazen\u00edm a dokonce m\u011bl i pocit, \u017ee Bill jeho ruce slab\u011b stiskl tak\u00e9. „Oto\u010d\u00edme list, jo? Nebudeme se k tomu vracet, pokud ty s\u00e1m nebude\u0161 m\u00edt z\u00e1jem. Jen chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee kdykoli m\u016f\u017ee\u0161, kdyby ses pot\u0159eboval vypov\u00eddat, ano?“ Povzbudiv\u011b se na Billa usm\u00edval. Vyc\u00edtil, \u017ee tady toho bylo mnohem v\u00edc, spousta otev\u0159en\u00fdch ran a bol\u00edstek, se kter\u00fdmi by se Bill m\u011bl n\u011bkomu sv\u011b\u0159it. P\u0159\u00e1l si, aby v n\u011bm na\u0161el tu d\u016fv\u011bru. To ale je\u0161t\u011b nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjakou dobu potrv\u00e1. On je ale trp\u011bliv\u00fd. D\u00e1 mu \u010dasu, kolik jen bude pot\u0159ebovat, a t\u0159eba mu jednou bude odm\u011bnou Bill\u016fv skute\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd doposud nem\u011bl to \u0161t\u011bst\u00ed spat\u0159it. Pokud to u\u017e neza\u0161lo tak daleko, \u017ee by se um\u011bt sm\u00e1t do\u010dista zapomn\u011bl.<\/div>\n
„Budu si to pamatovat.“ Drobn\u011b zvedl koutky a zopakoval znovu hlubok\u00fd n\u00e1dech a v\u00fddech.<\/p>\n<\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161 se u\u017e l\u00edp?“ Staral se Tom d\u00e1l.<\/div>\n
„Jo, mysl\u00edm, \u017ee jo. D\u00edky.“<\/div>\n
„Za m\u00e1lo.“ Ujistil ho Tom. „Tak p\u0159eju dobrou chu\u0165.“ Pustil jeho ruce a chopil se p\u0159\u00edboru.<\/p>\n<\/div>\n
Zbytek ob\u011bda se u\u017e nebavili o ni\u010dem z\u00e1va\u017en\u00e9m. Tom se zaj\u00edmal o to, co Bill poslouch\u00e1 za muziku a co r\u00e1d d\u011bl\u00e1 ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase. Dozv\u011bd\u011bl se, \u017ee Bill je skute\u010dn\u00fd fanda do hudby a pou\u0161t\u00ed si ji kdykoli k tomu dostane p\u0159\u00edle\u017eitost. Dokonce se mu i p\u0159iznal, \u017ee kdy\u017e zrovna nem\u00e1 v u\u0161\u00edch sluch\u00e1tka, automaticky si n\u011bco prozp\u011bvuje s\u00e1m. Kdy\u017e m\u00e1 \u010das, tak \u010dm\u00e1r\u00e1 do skic\u00e1ku n\u00e1vrhy oble\u010den\u00ed, ale jinak moc nikam ven nechod\u00ed. Tom si zamanul, \u017ee to se mus\u00ed zm\u011bnit. Bill \u017eije v tak skv\u011bl\u00e9m multikulturn\u00edm m\u011bst\u011b a evidentn\u011b v\u016fbec netu\u0161\u00ed, co v\u0161echno nab\u00edz\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak zvl\u00e1dni zbytek pracovn\u00edho dne a moc d\u00edk, \u017ee jsi se mnou \u0161el na ten ob\u011bd.“ Rozch\u00e1zeli se ka\u017ed\u00fd po sv\u00e9 pr\u00e1ci, kdy\u017e se z restaurace vr\u00e1tili zp\u011bt.<\/div>\n
„To j\u00e1 d\u011bkuju.“ Odv\u011btil Bill a snad se i trochu zard\u011bl. Hned na to zmizel za dve\u0159mi archivu s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Tom se taky culil, kdy\u017e za sebou zav\u00edral dve\u0159e sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. M\u011bl toho ustra\u0161en\u00e9ho ku\u0159\u00e1tka plnou hlavu a nemohl se do\u010dkat z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed pauzy na ob\u011bd. Bill toti\u017e sl\u00edbil, \u017ee p\u016fjde zase.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bill si od recep\u010dn\u00ed vyzvedl kl\u00ed\u010de od archivu, ignoroval jej\u00ed \u00fasm\u011bvy, pouze ji su\u0161e pozdravil a pokra\u010doval d\u00e1l na sv\u00e9 pracovi\u0161t\u011b. Dnes p\u0159i\u0161el brzy. Pracovn\u00ed doba mu ofici\u00e1ln\u011b za\u010d\u00ednala a\u017e o hodinu pozd\u011bji, on ale po zku\u0161enostech ze v\u010derej\u0161\u00edho prvn\u00edho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12290","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12290","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12290"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12290\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12290"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12290"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12290"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}