{"id":12299,"date":"2010-02-21T18:30:00","date_gmt":"2010-02-21T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12270"},"modified":"2010-02-21T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-21T17:30:00","slug":"advent-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/21\/advent-24\/","title":{"rendered":"Advent 24."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Tik tak<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Unaven\u011b sv\u011bs\u00edm hlavu, bylo mi tak \u0161\u00edlen\u00e9 vedro v tom pokoji, je\u0161t\u011b kdy\u017e m\u011b Tom tisknul k sob\u011b. Zapomn\u011bl jsem, jak se zap\u00edn\u00e1 tahle konvice, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 t\u00edm \u010dudl\u00edkem, ale nejsem schopn\u00fd ho zm\u00e1\u010dknout, jak\u00fd m\u00e1m strach, \u017ee n\u011bco zkaz\u00edm, \u017ee zm\u00e1\u010dknu n\u011bco \u0161patn\u011b a v\u0161echno zni\u010d\u00edm. Nev\u00edm ani, co ty \u010d\u00edsla na hodin\u00e1ch znamenaj\u00ed. Je mi tak blb\u011b. Ze sebe sam\u00e9ho. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed a v\u0161echno mi p\u0159ipad\u00e1 tak stra\u0161n\u011b neur\u010dit\u00e9, nezn\u00e1m\u00e9. Usrknu tro\u0161ku toho \u010dehosi b\u00edl\u00e9ho, co jsem si nalil do skleni\u010dky a znovu jsem tu l\u00e1hev s t\u00edm b\u00edl\u00fdm vr\u00e1til pe\u010dliv\u011b do ledni\u010dky, aby babi\u010dka nek\u0159i\u010dela. Schoul\u00edm se v\u00edce k oknu, p\u0159it\u00e1hnu si pol\u0161t\u00e1\u0159 do kl\u00edna a pohledem vyhled\u00e1m alespo\u0148 jednu hv\u011bzdu, kterou i tak nem\u016f\u017eu naj\u00edt. V\u0161\u00edm\u00e1m si sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edch se vlo\u010dek, jak se kr\u00e1sn\u011b t\u0159pyt\u00ed v z\u00e1\u0159i sv\u011btla z t\u011bch lamp. Co se to se mnou d\u011bje? Pro\u010d ji\u017e nedok\u00e1\u017eu spr\u00e1vn\u011b myslet, spr\u00e1vn\u011b si p\u0159eb\u00edrat v\u011bci, kter\u00e9 pro m\u011b celou dobu byly samoz\u0159ejm\u00e9. Te\u010f? Nev\u00edm ani, kolik je hodin, proto\u017ee tomu nerozum\u00edm. Velk\u00e1 ru\u010di\u010dka je na \u010d\u00edsle 3 a mal\u00e1 ru\u010di\u010dka na \u010d\u00edsle 5. Bille, no tak\u2026 vzpome\u0148 si! Jak ti to Tom vysv\u011btloval?<\/p>\n<\/div>\n
Smutn\u011b sklop\u00edm pohled. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dnou okam\u017eit\u011b \u0161t\u00edpat\u2026 slzy? Ano, ty si je\u0161t\u011b vybavit dok\u00e1\u017eu. Slan\u00e1 voda mi za\u010dne st\u00e9kat l\u00edn\u011b p\u0159es tv\u00e1\u0159e, do ohybu u rt\u016f, tak\u017ee na nich c\u00edt\u00edm tu slanou chu\u0165. Je sobota, alespo\u0148 z toho, co mi Tom \u0159\u00edkal. Sobota a z\u00edtra? Z\u00edtra ned\u011ble. Posledn\u00ed den. M\u016fj posledn\u00ed den, kdy tu z\u016fstanu. Kdy budu s Tom a babi\u010dkou. V\u00edm, \u017ee jsem Tom oslovoval jinak, ale jak? Jak jsem mu to jenom \u0159\u00edkal? Srdce mi siln\u011b bu\u0161\u00ed, b\u0159icho se mi stahuje a c\u00edt\u00edm se tak\u2026 pr\u00e1zdn\u00fd? Tak nepot\u0159ebn\u00fd, ned\u016fle\u017eit\u00fd, a j\u00e1 jsem. V\u00edm to, kdy\u017e u\u017e z\u00edtra se zm\u011bn\u00edm v pouhou panenku<\/em>. Znovu budu v krabici anebo si m\u011b Tom posad\u00ed mezi ty ostatn\u00ed panenky a j\u00e1 se na n\u011bj budu moci jen d\u00edvat? P\u0159\u00e1l bych si, abych upadnul, a\u017e se prom\u011bn\u00edm.<\/div>\n
\n
Abych spadnul, rozbil se na milion mal\u00fdch d\u00edl\u016f, kter\u00e9 by ne\u0161ly poskl\u00e1dat a j\u00e1 tak nemohl myslet na to, jak\u00fd \u017eivot jsem mohl \u017e\u00edt. Jak\u00fd \u017eivot jsem mohl \u017e\u00edt po jeho boku. Kdykoli jen na p\u00e1r sekund zav\u0159u v\u00ed\u010dka, vid\u00edm jeho \u00fasm\u011bv, ten n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fdm m\u011b obdaruje ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no a ka\u017ed\u00fd ve\u010der. Vid\u00edm jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di, kter\u00fdmi m\u011b kontroluje, kter\u00e9 mu z\u00e1\u0159\u00ed. C\u00edt\u00edm jeho dokonale m\u011bkk\u00e9 rty na t\u011bch sv\u00fdch. Odlo\u017e\u00edm rozt\u0159esenou rukou skleni\u010dku a za\u010dnu hlasit\u011b vzlykat. Schoul\u00edm se do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka. V\u00ed\u010dka znovu zav\u0159u, jako pomal\u00fd film, jako jsou v t\u00e9 krabici v ob\u00fdv\u00e1ku, se mi p\u0159ed o\u010dima odehr\u00e1vaj\u00ed ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chvilky m\u00e9ho byt\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“ opatrn\u011b nakouknu do koupelny. Stoj\u00ed jen v kosti\u010dkovan\u00fdch tren\u00fdrk\u00e1ch p\u0159ede mnou, odkl\u00e1d\u00e1 akor\u00e1t kart\u00e1\u010dek na poli\u010dku a v zrcadle spoj\u00ed na\u0161e pohledy v jeden. Rozz\u00e1\u0159en\u011b se na m\u011b usm\u011bje. Tul\u00edm se k jeho mikin\u011b, t\u0159as m\u00e9ho t\u011bla je\u0161t\u011b zes\u00edl\u00ed. Nep\u0159est\u00e1v\u00e1. Srdce mi prudce bije, kdy\u017e se oto\u010d\u00ed a zad\u00edv\u00e1 se do m\u00fdch o\u010d\u00ed zp\u0159\u00edma. Nat\u00e1hne ke mn\u011b svoje h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b, do kter\u00fdch vklouznu t\u011bmi sv\u00fdmi a nech\u00e1m se p\u0159it\u00e1hnout k jeho t\u011blu. Ti\u0161e vydechnu. Pohledem se zabodnu do toho jeho, kdy\u017e mi p\u0159ejede palcem n\u011b\u017en\u011b po dlani, a je\u0161t\u011b v\u00edc se na m\u011b usm\u011bje.<\/em><\/div>\n
„Copak?“ za\u0161ept\u00e1 n\u011b\u017en\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 se mi podlom\u00ed kolena, kdy\u017e pust\u00ed jednou dlan\u00ed tu mou a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b za pas k sob\u011b. Odd\u00e1m se jeho objet\u00ed. Je tolik h\u0159ejiv\u00e9, tak l\u00e1skypln\u00e9. Oddan\u011b si polo\u017e\u00edm tv\u00e1\u0159 na jeho hrudn\u00edk, po kter\u00e9m n\u011b\u017en\u011b za\u010dnu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt prsty. Na\u010d jsem vlastn\u011b za n\u00edm p\u0159i\u0161el? P\u0159iv\u0159u l\u00edbezn\u011b v\u00ed\u010dka, nadechnu se jeho v\u016fn\u011b. Budu si ji pamatovat do konce sv\u00e9ho byt\u00ed. V\u00edm to, nebo\u0165 ji c\u00edt\u00edm v\u0161ude. I kdy\u017e nejsem bl\u00edzko n\u011bj, c\u00edt\u00edm ji, kdykoli se nadechnu. M\u00e1m ji v sob\u011b ur\u010dit\u00fdm zp\u016fsobem zabudovanou a kdykoli ji zac\u00edt\u00edm, m\u00e9 srdce za\u010dne t\u00e9m\u011b\u0159 t\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee ani nev\u00edm?“ za\u0161ept\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 zahanben\u011b, hlavou st\u00e1le spo\u010d\u00edv\u00e1m na jeho hrudi, dlan\u011bmi mnu jeho ramena.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem p\u0159esn\u011b \u010dekal, \u017ee tohle odpov\u00ed\u0161?“ zasm\u011bje se a vtiskne mi drobn\u00fd polibek do vlas\u016f.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee kdy\u017e se tolik milujeme\u2026 v\u00ed\u0161\u2026 \u017ee u\u017e si rozum\u00edme, ani\u017e bychom n\u011bjak mohli mluvit?“ zept\u00e1m se.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“ \u0161eptne ot\u00e1zku m\u00edsto odpov\u011bdi. Skousnu si lehce spodn\u00ed ret a zad\u00edv\u00e1m se na kachli\u010dky, na kter\u00fdch stoj\u00edme. „A\u017e budu panenka-\u2026“ nenech\u00e1 m\u011b domluvit.<\/em><\/div>\n
„Nebude\u0161 panenka, proto\u017ee ti to nedovol\u00edm!“ za\u0161ept\u00e1. U\u017e, u\u017e se nadechuji, abych odporoval, abych mu vyvr\u00e1til jeho mylnou my\u0161lenku, nebo\u0165 c\u00edt\u00edm, \u017ee se zm\u011bn\u00edm zp\u011bt, ale rad\u011bji ml\u010d\u00edm. Vtisknu mu drobn\u00fd polibek doprost\u0159ed, kde mu bu\u0161\u00ed srdce. A\u0165 sn\u00ed, sny jsou p\u0159eci kr\u00e1sn\u00e9. S\u00e1m to \u0159\u00edkal.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u016fj pl\u00e1\u010d se prom\u011bn\u00ed doslova v hysterick\u00fd. Vzlyk\u00e1m a t\u00e9m\u011b\u0159 lap\u00e1m po dechu. Zvednu se, pomalu dojdu na rozt\u0159esen\u00fdch nohou a\u017e ke schodi\u0161ti. Opatrn\u011b na\u0161lap\u00e1v\u00e1m, dokud nestoj\u00edm p\u0159ed dve\u0159mi do pokoje. Posad\u00edm se na k\u0159eslo, k oknu, schoul\u00edm se do jeho tepl\u00e9 mikiny, kterou si rychle p\u0159et\u00e1hnu p\u0159es hlavu, nohy si skr\u010d\u00edm pod sebe a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Unaven\u011b rozlep\u00edm o\u010di. P\u0159ipad\u00e1m si, jako bych procitl do reality. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed, tla\u010d\u00ed. Krk m\u00e1m ztuhl\u00fd, stejn\u011b jako snad v\u0161echny svaly v t\u011ble. Prot\u00e1hnu se, t\u00e9m\u011b\u0159 naraz\u00edm nohou do zdi a ti\u0161e vydechnu. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m proti zdi, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee druh\u00e1 strana postele je pr\u00e1zdn\u00e1. \u017de na n\u00ed nen\u00ed moje panenka. Pohledem sklouznu okam\u017eit\u011b na hodinky, kter\u00fd ukazuj\u00ed 11:48. Posad\u00edm se na posteli, znovu se prot\u00e1hnu. Ur\u010dit\u011b je s babi\u010dkou, jako v\u017edycky, kdy\u017e m\u011b nechce probudit a je d\u0159\u00edv vzh\u016fru. P\u0159ejedu si prsty po obli\u010deji a nadechnu se. V\u0161echno von\u00ed, jako on, jako j\u00e1. Na\u0161e v\u016fn\u011b se m\u00eds\u00ed na v\u0161ech m\u00edstech. Vytv\u00e1\u0159ej\u00ed spolu jakousi souhru v\u016fn\u00ed, kter\u00e9 nejsou popsateln\u00e9. Znovu se nadechnu.<\/p>\n<\/div>\n
Rychle dojdu ke k\u0159eslu, na kter\u00e9m m\u00e1m oble\u010den\u00ed, ale zaraz\u00edm se okam\u017eit\u011b v pohybu, kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m do b\u011blostn\u00e9 tv\u00e1\u0159e svoj\u00ed Pol\u00e1rky.<\/em> Zalap\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 po dechu. Tul\u00ed se v moj\u00ed mikin\u011b, t\u0159ese se. V\u0161\u00edm\u00e1m si toho u\u017e jenom p\u0159i jedin\u00e9m pohledu na n\u011bj. Vypad\u00e1 tak nedot\u010den\u011b. Tak kr\u00e1sn\u011b nevinn\u011b. Tak\u2026 panenkovsky.<\/em> To slovo m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 d\u011bsit. ON nen\u00ed PANENKA. Nen\u00ed a NIKDY nebude, nebo\u0165 to nedovol\u00edm. Posad\u00edm se na zem tak, abych se ho mohl n\u011b\u017en\u011b dot\u00fdkat. Vypad\u00e1 p\u0159esn\u011b tak, jako kdy\u017e jsem ho tu p\u0159ed \u010dty\u0159mi t\u00fddny na\u0161el. Jako kdy\u017e se na m\u011b d\u00edval p\u0159ed \u010dty\u0159mi t\u00fddny t\u011bma jeho obrovsk\u00fdma o\u010dima. U\u017e je sobota, posledn\u00ed den, kdy m\u016f\u017eu zkusit vymyslet n\u011bco, \u010d\u00edm si ho tu udr\u017e\u00edm. Vlastn\u011b nev\u00edm\u2026 kdy m\u00e1 odej\u00edt? Z dne\u0161n\u00ed noci na tu ned\u011bln\u00ed? Nebo z ned\u011bln\u00ed na pond\u011bl\u00ed? D\u011bs\u00ed m\u011b jen my\u0161lenka na to, \u017ee se zm\u011bn\u00ed. Trh\u00e1 m\u011b to uvnit\u0159 na kous\u00ed\u010dky, ni\u010d\u00ed m\u011b to. Doslova, jako by ve mn\u011b um\u00edralo moje J\u00c1. Jako by odch\u00e1zelo n\u011bco a tak stra\u0161n\u011b m\u011b to ni\u010dilo. Prsty p\u0159ejedu po jeho dlani, kterou n\u011b\u017en\u011b promnu tou svou. N\u011bkolikr\u00e1t se mu zat\u0159epotaj\u00ed \u0159asy, ne\u017e v\u00ed\u010dka rozlep\u00ed a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Jeho duhovky barvy sv\u011btle hn\u011bd\u00e9, se na okam\u017eik ztemn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00fd den,“ zachrapt\u00ed ti\u0161e. N\u011bkolikr\u00e1t se okolo sebe rozhl\u00eddne. V\u0161echno se ve mn\u011b sv\u00edr\u00e1 p\u0159i pohledu do jeho velk\u00fdch o\u010d\u00ed. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1, ne\u017e se na m\u011b znovu zad\u00edv\u00e1. Moje o\u010di se zalij\u00ed slzami. Nem\u016f\u017eu za\u010d\u00edt p\u0159eci bre\u010det. Nic se ned\u011bje. Nic. Jen v\u0161echno mi a\u017e moc p\u0159ipom\u00edn\u00e1 to, co bylo p\u0159ed \u010dty\u0159mi t\u00fddny. A\u017e moc mi v\u0161echno nazna\u010duje, \u017ee u\u017e z\u00edtra\u2026 stisknu siln\u011bji jeho ruku, kter\u00e1 se t\u0159ese. „Tom,“ za\u0161ept\u00e1 n\u011b\u017en\u011b. Tak n\u011b\u017en\u011b, jako v\u017edycky moje jm\u00e9no \u0161ept\u00e1. P\u0159ik\u00fdvnu na znamen\u00ed toho, \u017ee ho poslouch\u00e1m. „Pot\u0159ebuji na z\u00e1chod,“ usm\u011bje se jemn\u011b. P\u0159ik\u00fdvnu, pom\u016f\u017eu mu vst\u00e1t a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm na \u010delo. Obdarujeme m\u011b sv\u00fdm typick\u00fdm, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mi v\u017edy t\u00e9m\u011b\u0159 vyraz\u00ed dech a pomal\u00fdm, vr\u00e1vorav\u00fdm krokem, kter\u00fd a\u017e n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 krok siln\u011b podnapil\u00e9ho \u010dlov\u011bka, se do\u0161our\u00e1 ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n

Posad\u00edm se na k\u0159eslo, ve kter\u00e9m nejsp\u00ed\u0161 str\u00e1vil noc, a p\u0159it\u00e1hnu si svoje tri\u010dko pros\u00e1knut\u00e9 jeho v\u016fn\u00ed k sob\u011b. Jsem vy\u010derpan\u00fd z toho neust\u00e1l\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Jsem vy\u010derpan\u00fd z toho neust\u00e1l\u00e9ho strachu, zda-li je moje ku\u0159\u00e1tko<\/em> je\u0161t\u011b \u017eiv\u00e9.<\/em> Chci, aby to bylo za n\u00e1mi. Abych se mohl usadit ke \u0161t\u011bdrove\u010dern\u00ed ve\u010de\u0159i, m\u00edt po boku svoji l\u00e1sku a babi\u010dku. B\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd a nemuset se tr\u00e1pit. Postav\u00edm se, dojdu k oknu, za kter\u00fdm se st\u00e1le sn\u00e1\u0161ej\u00ed vlo\u010dky. Lehce mi zacukaj\u00ed koutky, kdy\u017e si v\u0161imnu babi\u010dky, jak odhrnuje sn\u00edh z cesty. V\u00edm, jak moc to nesn\u00e1\u0161\u00ed, a v\u017edycky u toho stra\u0161n\u011b sakruje. N\u011bkdy j\u00ed jdu pomoct, ale te\u010f se mi do t\u00e9 zimy opravdu nechce. Znovu mi zacukaj\u00ed koutky, kdy\u017e kolem n\u00ed za\u010dne Scotty pob\u00edhat jak spla\u0161en\u00fd a u\u017e zd\u00e1lky m\u016f\u017eu odez\u00edrat z jej\u00edch rt\u016f, co za slova k\u0159i\u010d\u00ed. A to chod\u00ed do kostela. Zavrt\u00edm lehce hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Na co kouk\u00e1\u0161, Tom?“ p\u0159icupit\u00e1 ke mn\u011b to mal\u00fd slun\u00ed\u010dko. P\u0159iv\u0159u pod t\u00edm osloven\u00edm v\u00ed\u010dka a ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e se jeho ruce omotaj\u00ed okolo m\u00e9ho pasu.<\/div>\n
„Na babi\u010dku, l\u00e1sko,“ z\u00e1m\u011brn\u011b ho tak oslov\u00edm, aby si vzpomn\u011bl. N\u011bco ti\u0161e zamru\u010d\u00ed, natiskne sv\u00e9 t\u011blo bl\u00ed\u017ee na to moje. Tak siln\u011b se t\u0159ese. Pohlad\u00edm ho po dlan\u00edch, kter\u00e9 vezmu n\u011b\u017en\u011b do t\u011bch sv\u00fdch a za\u010dnu je zah\u0159\u00edvat.<\/div>\n
„L\u00e1sko? Co to znamen\u00e1?“ za\u0161ept\u00e1 t\u00e1zav\u011b. Bolestiv\u011b semknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Znovu se mi o\u010di podlij\u00ed slzami.<\/div>\n
„Vyjad\u0159uju ti t\u00edm, jak moc t\u011b miluju,“ za\u0161ept\u00e1m potichu. Chyt\u00edm jej za ruku a pomalu se s n\u00edm rozejdu pry\u010d z pokoje. Nejsem sto mluvit, p\u0159em\u00fd\u0161let, \u010di se na n\u011bj jen d\u00edvat a usm\u00edvat se. Posad\u00ed se do rohu seda\u010dky, nohy si znovu p\u0159it\u00e1hne k t\u011blu, kdy\u017e zapnu televizi, kde okam\u017eit\u011b nasko\u010d\u00ed kreslen\u00fd ka\u010de\u0159i a on se za\u010dne sm\u00e1t, kdy\u017e str\u00fd\u010dek Skrbl\u00edk za\u010dne plavat ve sv\u00fdch pen\u011bz\u00edch. Lehce nad n\u00edm zavrt\u00edm hlavou a zam\u00ed\u0159\u00edm do kuchyn\u011b, abych p\u0159ipravil alespo\u0148 malou sn\u00eddani.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Posad\u00edm se zachumlan\u00fd do mikiny na k\u0159eslo na verand\u011b, akustickou kytaru si voln\u011b polo\u017e\u00edm na kolena a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. V\u016fbec nevad\u00ed, \u017ee budu m\u00edt zmrzl\u00e9 prsty, jak\u00e1 je zima. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b dok\u00e1\u017ee p\u0159iv\u00e9st hran\u00ed na jin\u00e9 my\u0161lenky a to se mi l\u00edb\u00ed. Dok\u00e1\u017eu na p\u00e1r sekund vypnout, nep\u0159em\u00fd\u0161let nad \u0161patn\u00fdmi v\u011bcmi. Vyt\u00e1hnu si z kapsy \u010dern\u00e9 trs\u00e1tko a n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejedu po strun\u00e1ch. Zk\u0159\u00ed\u017e\u00edm nohy, pomalu nech\u00e1m prsty, aby hladily kytaru, a voln\u011b se pohybovaly. Naslouch\u00e1m zvuk\u016fm, kter\u00e9 kytara vyd\u00e1v\u00e1. Zakl\u00e1n\u00edm hlavu a pod zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky mysl\u00edm jen na N\u011aJ.<\/em> Miluju ho! Neuv\u011b\u0159iteln\u011b moc ho miluju a v\u00edm, \u017ee to c\u00edt\u00ed. Mus\u00ed to c\u00edtit, nebo\u0165 ta l\u00e1ska ze m\u011b s\u00e1l\u00e1, jak \u0159\u00edk\u00e1 babi\u010dka. Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee propadnu kouzlu l\u00e1sky a zjist\u00edm, \u017ee dok\u00e1\u017ee b\u00fdt v\u00e1\u017en\u011b \u010darovn\u00e1, nebo\u0165 m\u00e1 hlava je opravdu zamotan\u00e1. Ka\u017ed\u00e1 my\u0161lenka pat\u0159\u00ed jenom jemu, ka\u017ed\u00fd tlukot srdce pat\u0159\u00ed jen jemu. Kdo by si pomyslel, je\u0161t\u011b p\u0159ed \u010dty\u0159mi t\u00fddny, \u017ee J\u00c1 se zamiluju? \u017de se doslova zbl\u00e1zn\u00edm do n\u011bkoho? \u017de p\u0159estanu chodit na p\u00e1rty, do klub\u016f a m\u00edsto toho si budu u\u017e\u00edvat mazlen\u00ed v posteli? M\u00edsto toho se budu starat o to nejk\u0159eh\u010d\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co na sv\u011bt\u011b existuje?<\/p>\n<\/div>\n
Dej mu pros\u00edm l\u00e1sku. \u010cistou, n\u00e1dhernou l\u00e1sku, kterou c\u00edt\u00ed\u0161 ve sv\u00e9m srdci. Nesm\u00ed\u0161 si sv\u00e9 city potla\u010dovat! Oba se pot\u0159ebujete. Ten vzne\u0161en\u00fd cit z v\u00e1s s\u00e1l\u00e1 na m\u00edle daleko. Uka\u017e mu v\u0161echno, uka\u017e mu v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Pamatuj si, \u017ee jeho jedin\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek bude tv\u00e1 \u010dir\u00e1 l\u00e1ska. Jen ona zd\u00e1 se b\u00fdt v\u0161emocn\u00e1\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pamatuji si ta slova do p\u00edsmenka. Jako by mi je n\u011bjak\u00fd hlas v m\u00e9 hlav\u011b st\u00e1le \u0161eptal a sna\u017eil se mi uk\u00e1zat, co m\u00e1m p\u0159esn\u011b d\u011blat, a p\u0159esto v\u0161echno, nedok\u00e1\u017eu p\u0159ij\u00edt na nic, co bych m\u011bl ud\u011blat spr\u00e1vn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom?“ za\u0161ept\u00e1 t\u00edm sv\u00fdm n\u00e1dhern\u00fdm, lehce nak\u0159\u00e1pnut\u00fdm hlasem t\u011bsn\u011b vedle m\u011b. P\u0159estanu hr\u00e1t, sto\u010d\u00edm k n\u011bmu pohled. Roztr\u017eit\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1, ne\u017e sklop\u00ed pohled ke sv\u00fdm noh\u00e1m. Na hlav\u011b m\u00e1 znovu tu jeho obl\u00edbenou \u010depici, kterou jsem mu dal, a tul\u00ed se v n\u011bkolika mikin\u00e1ch, na vrchu to v\u0161echno podtrh\u00e1v\u00e1 ta moje.<\/div>\n
„Copak?“ nadechnu se, p\u0159isunu se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a ot\u0159u se b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f o jeho stehna, schovan\u00e1 pod tepl\u00e1ky. Up\u0159en\u011b se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a lehce se usm\u011bje.<\/div>\n
„Uk\u00e1\u017ee\u0161 mi, jak se hraje na to\u2026?“ prstem \u0161\u0165ouchne do kytary, kterou m\u00e1m na kl\u00edn\u011b. Pohotov\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, d\u00e1m kytaru na p\u00e1r chvilek stranou, vyb\u00eddnu ho, aby se usadil na m\u00e9m kl\u00edn\u011b. Sleduju jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Mus\u00edm p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se ot\u0159u nosem o tu zm\u011b\u0165 \u010dernoty, kdy\u017e se na m\u00e1 stehna pohodln\u011b usad\u00ed. „M\u00e1m to od tebe,“ za\u0161ept\u00e1 potichu, z kapsy u mikiny vyt\u00e1hne trs\u00e1tko, kter\u00e9 jsem mu dal. T\u00e9m\u011b\u0159 zalap\u00e1m po dechu, kdy\u017e na m\u011b oto\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159. Ten n\u00e1dhern\u00fd, nadpozemsk\u00fd a galaktick\u00fd kontrast b\u00edl\u00e9 s \u010dernou. Jeho rty jsou n\u00e1dhern\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 a mn\u011b najednou p\u0159ipom\u00edn\u00e1 Sn\u011bhurku, ale on je mnohem, mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e n\u011bjak\u00e1 Sn\u011bhurka. Pol\u00edb\u00edm ho zlehka na krk, usm\u011bju se na n\u011bj a na jeho stehna polo\u017e\u00edm kytaru. Pohodln\u011b se op\u0159e o m\u016fj hrudn\u00edk, chyt\u00edm do sv\u00fdch dlan\u00ed ty jeho a navedu je na spr\u00e1vn\u00e1 m\u00edsta. Mezi palcem a ukazov\u00e1kem pe\u010dliv\u011b drz\u00ed trs\u00e1tko a fascinovan\u011b sleduje na\u0161e ruce, stejn\u011b jako j\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Lehce se zasm\u011bje, kdy\u017e kytara vyd\u00e1 prvn\u00ed t\u00f3n pod jeho prsty a znovu to zopakuje. Po\u0159\u00e1d dr\u017e\u00edm jeho prsty, ne\u017e za\u010dne kytara pod na\u0161imi dlan\u011bmi vyd\u00e1vat t\u00f3ny. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, vdechuj\u00edc jeho omamnou, p\u0159ekr\u00e1snou v\u016fni, kter\u00e1 prostupuje jako droga cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m mu do ucha. Neodpov\u00edd\u00e1. Nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen prsty, s t\u011bmi m\u00fdmi, vybrnk\u00e1v\u00e1 tichou melodii, kter\u00e1, jako by zastavila sv\u011bt. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, znovu se mi do o\u010d\u00ed derou slzy, kter\u00e9 nenech\u00e1m st\u00e9ct po sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. V\u017edy\u0165 se nic ned\u011bje. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d je sobota, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d den neskon\u010dil a j\u00e1 m\u00e1m mo\u017enost p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, JAK si ho tu nechat a nepustit.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom?“ zachrapt\u00ed potichu, p\u0159estaneme hr\u00e1t, v\u0161echno znovu okolo n\u00e1s utichne. Sleduji sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, jak l\u00edn\u011b padaj\u00ed. Odlo\u017e\u00edm kytaru vedle sebe. P\u0159eto\u010d\u00ed se na m\u00e9m kl\u00edn\u011b, ruce omot\u00e1 okolo m\u00e9ho krku a \u010delo op\u0159e o to moje. Pro n\u00e1s oba je to d\u016fv\u011brn\u00e9 gesto. Pamatuji si, jak jsem mu vypr\u00e1v\u011bl v noci, v posteli, co takov\u00e1 gesta znamenaj\u00ed. „Tak\u00e9 t\u011b miluji,“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e a pevn\u011b se ke mn\u011b p\u0159itiskne, kdy\u017e se na\u0161e rty st\u0159etnou v n\u011b\u017en\u00e9m, letm\u00e9m polibku. Moje srdce se rozbije.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zachv\u011bji se zimou, l\u00edsav\u011b se p\u0159itisknu ke sv\u00e9 l\u00e1sce. Sv\u00e9 ruce automaticky ovine okolo m\u00fdch ramen, je\u017e jemn\u011b mne, \u010d\u00edm\u017e se m\u00fdm t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159ejiv\u00e9 teplo, jako by od slun\u00ed\u010dka. Nikdy jsem tyhle letn\u00ed tepl\u00e9 paprsky neza\u017eil. Nikdy jsem neza\u017eil sko\u010dit po hlav\u011b do chlorovan\u00e9ho baz\u00e9nu nebo do p\u0159\u00edrodn\u00edho jezera s pestr\u00fdmi lekn\u00edny. S\u00e1m v\u00edm, \u017ee tohle tak\u00e9 nikdy neza\u017eiju. \u010c\u00edm v\u00edc p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, co jsem za\u017eil, a co by m\u011b je\u0161t\u011b v \u017eivot\u011b mohlo \u010dekat, moji du\u0161i pohlcuje strach. Strach s velk\u00fdm S a siln\u00fdma pa\u0159\u00e1tama, kter\u00e9 s pot\u011b\u0161en\u00edm sv\u00edraj\u00ed moje hrdlo. Nedop\u0159\u00e1vaj\u00ed mi bezstarostn\u00e9ho vydechnut\u00ed, ani klidn\u00e9ho srdce. Kudy chod\u00edm, t\u0159esou se mi kolena, t\u011blo se mi chv\u011bje, o\u010di slz\u00ed a srdce siln\u011b bu\u0161\u00ed, jako kdyby mi cht\u011blo ut\u00e9ct. Jako kdybych byl jeho v\u011bznitelem a m\u00e9 t\u011blo tvo\u0159ilo pouhopouh\u00e9 zamknut\u00ed m\u0159\u00ed\u017ee, v jejich\u017e z\u00e1mku sice vis\u00ed kl\u00ed\u010dek, ten kl\u00ed\u010dek otev\u00edraj\u00edc\u00ed svobodu, ale pro m\u00e9 srdce, kter\u00e9 m\u00e1 kr\u00e1tk\u00e9 no\u017ei\u010dky, je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc vysoko. Uv\u011bdomuji si ale, \u017ee \u010das nez\u00e1vazn\u011b plyne. Je to veli\u010dina, kterou nikdo neobalamut\u00ed, nikdo ji nepodplat\u00ed. Star\u00fd otec \u010das – jeho\u017e kroky se na prvn\u00ed pohled mohou zd\u00e1t vratk\u00e9 a pomal\u00e9, le\u010d prastar\u00e9 p\u0159\u00edslov\u00ed o tom, \u017ee zd\u00e1n\u00ed klame, hrd\u011b nese p\u0159\u00edd\u011bl pravdy o tomto mu\u017ei bez v\u00fdjimky, je u n\u011bj na m\u00edst\u011b. Jakmile n\u00e1m n\u011bco proklouzne mezi prsty jako \u010dern\u00fd kou\u0159, jeho\u017e sledov\u00e1n\u00edm, jak voln\u011b a pomalu si plyne k nebes\u016fm, zame\u0161k\u00e1me p\u0159\u00edle\u017eitosti a dlouhou \u0159adu du\u0161\u00ed \u010dlen\u00edc\u00ed se hrd\u011b na t\u00edm sta\u0159e\u010dkem, jeho na prvn\u00ed pohled tak zd\u00e1nliv\u011b pomal\u00fd krok u\u017e nikdy nedo\u017eeneme. A \u010das plyne\u2026 m\u00e9 srdce roste a s\u00edl\u00ed, pozn\u00e1v\u00e1, vzd\u011bl\u00e1v\u00e1 se. Z\u00edtra na kl\u00ed\u010de dos\u00e1hne a porcel\u00e1nov\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee odemkne, mo\u017en\u00e1 sam\u00fdm vy\u010derp\u00e1n\u00edm usne a p\u0159estane b\u00edt, upust\u00ed m\u011b a j\u00e1 usnu s n\u00edm, nebo\u0165 m\u016fj k\u0159ehk\u00fd a kr\u00e1tk\u00fd \u010das vypr\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tik. Tik.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Polekan\u011b sebou trhnu. Tikot nemilosrdn\u00fdch hodin m\u011b probud\u00ed ze zamy\u0161len\u00ed. Srdce mi tak siln\u011b nar\u00e1\u017e\u00ed do hrudn\u00edku. P\u0159itisknu si na n\u011bj siln\u011b svou p\u011bst, sna\u017e\u00edm se jeho tlukot uti\u0161it mas\u00edrov\u00e1n\u00edm, p\u0159esto bla\u017een\u011b p\u0159itisknu o\u010di k sob\u011b. Bije. St\u00e1le tady se mnou je, a je\u0161t\u011b m\u011b neopustilo. Drob\u00e1tko se usm\u011bji, kdy\u017e pohl\u00e9dnu do zm\u011bti \u010dokol\u00e1dy a pra\u017een\u00fdch mandl\u00ed. Jeho pln\u00fd pohled mne v\u017edy napln\u00ed a\u017e po sam\u00fd okraj, jako pohlazen\u00edm p\u0159et\u00e9k\u00e1m l\u00e1skou a jeho polibky, letm\u00fdmi doteky sv\u00fdch rt\u016f na t\u011bch m\u00fdch mne nab\u00edj\u00ed \u010dirou energi\u00ed. Pulzuj\u00edc\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm. D\u011bkuji. D\u011bkuji ka\u017edi\u010dk\u00e9mu, kdo se u m\u011b tam ve v\u00fd\u0161in\u00e1ch p\u0159imluvil a dovolil mi narodit se<\/em>. Otev\u0159\u00edt o\u010di v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, zalapat po vzduchu a nas\u00e1t jeho dokonalou v\u016fni. Moji milovanou v\u016fni.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159iv\u0159u o\u010di a t\u0159esouc\u00edma se rukama pohlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159. V\u00edm, \u017ee se mi t\u00e9m\u011b\u0159 v\u017edy ruce chv\u011bj\u00ed, le\u010d je to u\u017e tak \u010dast\u00e9 a st\u00e1l\u00e9, \u017ee se mi to da\u0159\u00ed \u00fasp\u011b\u0161n\u011b ignorovat. Jako kdyby to byla m\u00e1 samoz\u0159ejmost, ta slabost p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku. Zahled\u00edm se na kontrast sv\u00e9 dlan\u011b na jeho obli\u010deji. A\u017e moc se podob\u00e1 nezdrav\u00e9, mrtvoln\u011b bled\u00e9 st\u011bn\u011b. Ti\u0161e si povzdychnu. \u0158asami siln\u011b zamrk\u00e1m, aby se slzy z m\u00fdch o\u010d\u00ed neprodraly jako drav\u00e9 \u0161tiky na mou tv\u00e1\u0159 a j\u00e1 n\u00e1sledn\u011b nepropadl \u010dir\u00e9mu zoufalstv\u00ed a bezmoci. Odhodlan\u011b se nadechnu a svou t\u0159esouc\u00ed se ruku, b\u00edlou jako sn\u00edh; tohle p\u0159irovn\u00e1n\u00ed se mi jist\u011b l\u00edb\u00ed v\u00edc, ne\u017e v\u0161echna ostatn\u00ed; op\u011bt p\u0159ilo\u017e\u00edm na jeho tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 je tak jemn\u00e1, a p\u0159esto tak zatracen\u011b mu\u017en\u00e1. Zachv\u011bji se p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na jeho siln\u00e9 pa\u017ee, j\u00edm\u017e bych se podmanil a odevzdal. M\u016fj dech se zadrhne a v podb\u0159i\u0161ku se mi rozlet\u00ed n\u011bkolik neposedn\u00fdch mot\u00fdlk\u016f. Provinile sv\u00e9 o\u010di zabodnu do t\u011bch jeho a nasucho polknu. Jako kdyby v\u011bd\u011bl, na co pr\u00e1v\u011b mysl\u00edm. Lehk\u00fdm jazykem si p\u0159ejedu po vyprahl\u00fdch rtech a hlavu zabo\u0159\u00edm do jeho krku, fetuj\u00edc jeho charakteristickou v\u016fni. Cht\u011bl bych mu plnohodnotn\u011b pat\u0159it. A\u010d jsem o t\u011bchto v\u011bcech sly\u0161el mezi hra\u010dkami b\u00e1je, jako ne\u010dist\u00fd \u010din, nyn\u00ed mi v\u0161ak tahle my\u0161lenky v\u016fbec nep\u0159ijde jako \u0161patn\u00e1. Jak tohle jenom m\u016f\u017ee b\u00fdt h\u0159\u00edch? Co je \u0161patn\u00e9ho na tom, \u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed sv\u00fdm odchodem tou\u017e\u00edm dos\u00e1hnout jist\u00e9 \u0161pi\u010dky \u017eivota. Jako kdy\u017e n\u011bkdo vy\u0161plh\u00e1 na nejvy\u0161\u0161\u00ed horu sv\u011bta, rozhl\u00e9dne se po mrac\u00edch a n\u011bkolik chvil sam\u00fdm pocitem euforie, bla\u017eenosti a \u0161t\u011bst\u00ed, si m\u016f\u017eu p\u0159ipadat jako n\u011bjak\u00fd vy\u0161\u0161\u00ed bytost, jako n\u011bjak\u00fd b\u016fh \u010di and\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 bych m\u00edsto toho p\u0159ed sv\u00fdm odchodem cht\u011bl doc\u00edlit jin\u00e9 sf\u00e9ry. Zvednu sv\u016fj pohled k jeho obli\u010deji. Sto\u010dil si m\u011b do n\u00e1ru\u010de, jemn\u011b m\u011b kol\u00e9b\u00e1 a hlad\u00ed rukama po z\u00e1dech a vlasech, nen\u00ed to moc obt\u00ed\u017en\u00e9. Pohodln\u011b se mohu kochat jeho kr\u00e1sou, pro kterou zajist\u00e9 vych\u00e1z\u00ed a znovu zapad\u00e1 slunce, aby ji ka\u017ed\u00fd den mohlo vid\u011bt znovu a znovu. Je p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. Ve\u0161ker\u00fd pohled, jen\u017e mu v\u011bnuji, zkoum\u00e1 milimetr po milimetru jeho rysy tv\u00e1\u0159e, ji\u017e vytesali jist\u011b and\u011bl\u00e9. Ur\u010dit\u011b je and\u011bl. On, m\u016fj Tom, je m\u016fj and\u011bl str\u00e1\u017en\u00fd. V b\u0159i\u0161e op\u011bt poc\u00edt\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chv\u011bn\u00ed a m\u00e9 hrdlo se sev\u0159e sam\u00fdm nap\u011bt\u00edm a neskr\u00fdvan\u00fdm obdivem. Tak\u00e9 bych si p\u0159\u00e1l b\u00fdt and\u011bl. P\u0159\u00e1l bych si b\u00fdt hv\u011bzdou jasnou na obloze, Pol\u00e1rkou, na kterou si ukazuj\u00ed zamilovan\u00e9 dvojice p\u0159i no\u010dn\u00edch romantick\u00fdch proch\u00e1zk\u00e1ch, ke kter\u00e9 vzhl\u00ed\u017een\u00ed ustra\u0161en\u00e9 d\u011bti, kdy\u017e se ve\u010der ut\u00e1p\u00ed ve strachu ze tmy. P\u0159\u00e1l bych si b\u00fdt jako on. P\u0159\u00e1l bych si b\u00fdt j\u00edm anebo alespo\u0148 jeho malou sou\u010d\u00e1st\u00ed. Neum\u00edm si vysv\u011btlit nic z toho, \u017ee kdy\u017e na tohle sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed jen \u0161petku pomysl\u00edm, v m\u00e9m t\u011ble se v\u017edy v\u0161echno sev\u0159e. Srdce mi v\u017edy siln\u011b bu\u0161\u00ed, ty nedosa\u017eiteln\u00e9 my\u0161lenky jej spolehliv\u011b pla\u0161\u00ed. A j\u00e1 p\u0159eci st\u00e1le tou\u017e\u00edm po tom, b\u00fdt jako moje l\u00e1ska. S nad\u011bj\u00ed se up\u00edr\u00e1m k t\u00e9hle vidin\u011b. K tomuhle m\u00e9mu dal\u0161\u00edmu snu. P\u0159ipad\u00e1m si jako \u0161patn\u00e1 v\u011bc.<\/p>\n<\/div>\n
V\u017edy jsem tou\u017eil st\u00e1t se \u010dlov\u011bkem a poc\u00edtit t\u00edhu \u017eivota na sv\u00fdch vlastn\u00edch z\u00e1dech. P\u0159\u00e1l jsem si poznat l\u00e1sku, druh\u00e9 nesplniteln\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se mi sam\u00fdm z\u00e1zrakem splnilo. Poznal jsem, \u017ee \u010dlov\u011bk cel\u00fd \u017eivot po n\u011b\u010dem tou\u017e\u00ed. Jakmile dos\u00e1hne n\u011b\u010deho, p\u0159estane si toho v\u00e1\u017eit a tou\u017e\u00ed po dal\u0161\u00ed jin\u00e9 v\u011bci. Tak\u00e9 jsme te\u010f \u010dlov\u011bk a m\u00e1m t\u0159et\u00ed a posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, nebo\u0165 \u017e\u00edt se mi u\u017e nikdy nepoda\u0159\u00ed a tu spaluj\u00edc\u00ed l\u00e1sku ze sv\u00e9ho srdce nikdy nevyma\u017eu. P\u0159\u00e1l bych si b\u00fdt and\u011bl. Spasiteln\u00fdm and\u011blem tak jako m\u016fj Tom. Abych jej vykoupil ze smutku tak jako on m\u011b. Cht\u011bl bych b\u00fdt t\u00edm \u010dern\u00fdm and\u011blem, tmav\u00fdm obrazem jeho du\u0161e. Cht\u011bl bych s n\u00edm b\u00fdt n\u011bjak srostl\u00fd, z\u00e1hadn\u011b propojen\u00fd a\u017e nav\u011bky v\u011bk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 hlad?“ za\u0161ept\u00e1m. Nep\u0159est\u00e1v\u00e1m ho hladit po vlasech. Urputn\u011b zavrt\u00ed hlavou, p\u0159ekul\u00ed se \u010delem k m\u00e9mu b\u0159ichu. Op\u011bt do moj\u00ed rozepnut\u00e9 mikiny zabo\u0159\u00ed obli\u010dej a t\u00edm sv\u00fdm nos\u00e1nkem za\u010dne \u010dichat moji v\u016fni. Bezradn\u011b si schov\u00e1v\u00e1 svoji hlavu, mo\u017en\u00e1 si mysl\u00ed, \u017ee je p\u0159ed st\u00edny, kter\u00e9 se shroma\u017e\u010fuj\u00ed pod\u00e9l zd\u00ed v\u0161ech dom\u016f a pod na\u0161imi okny, u m\u011b v bezpe\u010d\u00ed, a \u017ee jej nenajdou. Tichounce si povzdychne. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi mal\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko, takovou chlupatou roztomilou tmavou kuli\u010dku, kter\u00e1 se narodila milovan\u00e9 rodinn\u00e9 fence, ale to \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko u\u017e ti lid\u00e9 necht\u011bj\u00ed. Nen\u00ed tam pro n\u011bj m\u00edsto, a tak se to nebo\u017e\u00e1tko schov\u00e1 a vyhled\u00e1v\u00e1 pocity a projevy l\u00e1sky.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak je s tebou, ty moje milovan\u00e9 ku\u0159\u00e1tko?“ vyzvednu si jej za pa\u017ee k sob\u011b a p\u0159itul\u00edm si jej tak, abych jej c\u00edtil je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00ed rameny.<\/div>\n
Povzdychnu. „Ale no tak, Billi,“ ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po jeho nos\u00edku, po jeho tv\u00e1\u0159i\u010dce, kter\u00e1 a\u017e na svoji bledost je p\u0159esn\u011b jako d\u011btsk\u00e1 prdelka. Sna\u017e\u00edm se b\u00fdt nad v\u011bc\u00ed a nep\u0159izn\u00e1vat si vnit\u0159n\u00ed z\u00e1rmutek a strach. Sna\u017e\u00edm se, alespo\u0148 p\u0159ed svoj\u00ed panenkou, neprojevovat sv\u00e9 smutn\u00e9 a pesimistick\u00e9 emoce. J\u00e1 chci, aby bylo moje ku\u0159\u00e1tko \u0161\u0165astn\u00e9, aby posledn\u00ed chv\u00edle se mnou str\u00e1vilo kr\u00e1sn\u011b a beze smutku. Je t\u011b\u017ek\u00e9 zachovat si chladnou hlavu, nepropuknout p\u0159ed n\u00edm v hysterick\u00fd a srdceryvn\u00fd pl\u00e1\u010d. P\u0159esto jsem taky pro n\u011bj. L\u00e1ska znamen\u00e1 tak\u00e9 chr\u00e1nit a ob\u011btovat. V na\u0161em p\u0159\u00edpad\u011b k\u0159ehk\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 l\u00e1sky to tak skute\u010dn\u011b je\u2026 Sklop\u00edm pohled k zemi.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f, brou\u010dku. P\u016fjdeme do postele, a\u0165 z\u00edtra nespink\u00e1\u0161 zase a\u017e do ob\u011bda,“ drob\u00e1tko se usm\u011bju. Nikdy jsem nem\u011bl r\u00e1d p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 zdrobn\u011bliny \u010dehokoliv, ale u moj\u00ed panenky to jde t\u00e9m\u011b\u0159 samo. R\u00e1d to pou\u017e\u00edv\u00e1m a u\u017e\u00edv\u00e1m si jeho sladk\u00fdch rozpak\u016f, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak jist\u00e9 samoz\u0159ejmosti a oddanosti, kdy\u017e jej tak oslovuju.<\/div>\n
Vezmu si ho do n\u00e1ru\u010de. Nesnesl bych pohled na to, s jakou n\u00e1mahou se dr\u017e\u00ed na noh\u00e1ch, aby neupadl. Po\u0159\u00e1d ho bol\u00ed ta ruka, na kterou jednou spal, a vesm\u011bs si tak ti\u0161e st\u011b\u017euje na cel\u00e9 t\u011blo zvl\u00e1\u0161t\u011b po tom n\u00e1razu na brusl\u00edch, kdy se jeho stav hodn\u011b zhor\u0161il. Je nezdrav\u00fd, s\u00e1l\u00e1 to z n\u011bj u\u017e na prvn\u00ed pohled. P\u0159\u00edli\u0161 huben\u00fd, nestabiln\u00ed podlamuj\u00edc\u00ed se nohy a neust\u00e1l\u00e9 chv\u011bn\u00ed t\u011bla a o jeho barv\u011b, jinak tak dokonal\u00e9 pleti, je u\u017e \u0161koda slov. Polo\u017e\u00edm jej do m\u011bkk\u00fdch a prov\u011btran\u00fdch pe\u0159in. Vd\u011b\u010dn\u011b se do nich zabo\u0159\u00ed a nap\u0159a\u017een\u00fdma rukama se do\u017eaduje moj\u00ed st\u00e1l\u00e9 pozornosti. Lehce se usm\u011bji.<\/div>\n
„Vydr\u017e p\u0159ece. Jenom si t\u011b t\u00e1\u00e1\u00e1khle po\u0159\u00e1dn\u011b zabal\u00edm, aby ti nebyla zima,“ zasm\u011bju se jeho vylekan\u00e9mu v\u00fdrazu a pe\u0159inou a hbit\u00fdma rukama jej za\u010dnu nepatrn\u011b lechtat. A\u010d ho neust\u00e1le obj\u00edm\u00e1m a letmo se jej dot\u00fdk\u00e1m, nen\u00ed zvykl\u00fd na takov\u00e9hle dotyky, a proto se za\u010dne v\u017edycky \u0161\u00edlen\u011b \u0159ehtat jak ta kobyla jedna. Je stra\u0161n\u011b sladk\u00fd, jak se pod m\u00fdmi doteky mr\u0161tn\u011b sv\u00edj\u00ed. Ospalost a jist\u00fd smutek je te\u010f ten tam. Roztomile se sm\u011bje, rukama se sna\u017e\u00ed br\u00e1nit, ale ty m\u00e9 jsou obratn\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed. Nem\u00e1 \u0161anci, brou\u010dek. T\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159est\u00e1v\u00e1 d\u00fdchat, urputn\u011b m\u011b pros\u00ed, le\u010d j\u00e1 jsem neoblomn\u00fd. Po\u0161lu mu pouze vzdu\u0161nou pusinku a zrychl\u00edm svoje pohyby. Sna\u017e\u00ed se okolo sebe kopat, m\u00e1 \u0161\u00edlen\u00e9 tiky a ty jeho z\u00e1chvaty hur\u00f3nsk\u00e9ho sm\u00edchu jsou p\u0159ehnan\u011b naka\u017eliv\u00e9. Kdy\u017e si to takhle vezmu, vlastn\u011b jej ani po\u0159\u00e1dn\u011b nelecht\u00e1m. Jen n\u011bjak p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po jeho t\u011ble sv\u00fdmi prsty. Jako kdybych na kytaru vybrnk\u00e1val ur\u010ditou melodii. Nechci, tak moc nechci vid\u011bt svoji panenku tr\u00e1pit se. P\u0159iv\u0159u siln\u011b o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 se po\u010d\u016fr\u00e1m!!“ p\u0159idu\u0161en\u011b zav\u0159\u00edsk\u00e1 to moje na\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. Vlasy mu stoj\u00ed a kupodivu dr\u017e\u00ed do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran. Je jako pr\u00e1v\u011b vyl\u00edhnut\u00e9 \u017elut\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. Slituju se nad t\u00edmhle proklat\u011b roztomil\u00fdm tvorem a lehnu si vedle n\u011bj. N\u011bkolik sekund hypnotizuji strop p\u0159ed sebou, na\u010de\u017e se po chv\u00edli oto\u010d\u00edm ke sv\u00e9 ud\u00fdchan\u00e9 l\u00e1sce. Je tot\u00e1ln\u011b mimo. Je\u0161t\u011b te\u010f jeho tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv. Hrudn\u00edk se mu nadzved\u00e1v\u00e1 sem a tam, o\u010dividn\u011b je moje ku\u0159\u00e1tko unaveno. V\u00e1hav\u011b se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed. Ruku obmot\u00e1m okolo jeho pasu a tou, kterou se podep\u00edr\u00e1m, jej hlad\u00edm v jeho poddajn\u00fdch vlasech. Ps\u00edma kukadlama op\u011bt t\u011bk\u00e1 po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak, l\u00e1sko, jsi n\u011bjak\u00fd zamlkl\u00fd?“ rukou sjedu z jeho vlas\u016f k jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kterou lehce pohlad\u00edm. Zataj\u00ed dech, p\u0159iv\u0159e o\u010di a tak jako v\u017edy se oddan\u011b do m\u00e9 ruky op\u0159e.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 zapom\u00edn\u00e1m, co ti chci \u0159\u00edct, Tom,“ za\u0161ept\u00e1 boj\u00e1cn\u011b. „Celou dobu nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a v\u00edm, \u017ee to m\u00e1m na jazyku, ale jakmile to chci\u2026 no\u2026 no ty v\u00ed\u0161, co\u2026 ehm\u2026 hned jak to chci \u0159\u00edct, tak to zapomenu,“ vzlykne. Svoje ruce se sna\u017e\u00ed obto\u010dit okolo m\u00e9ho krku. V\u00edm, \u017ee mi chce b\u00fdt bl\u00ed\u017e. Ti\u0161e si povzdychnu, rychle zamrk\u00e1m, aby se moje slzy nevylily z koryt m\u00fdch o\u010d\u00ed. Zapom\u00edn\u00e1. V\u00edm, \u017ee hodn\u011b zapom\u00edn\u00e1. P\u0159ipad\u00e1m si, jako kdyby byl p\u0159esn\u011b takov\u00fd jako tehdy, kdy\u017e jsem jej poprv\u00e9 uvid\u011bl. Prudce vydechnu. Zavrt\u00edm vzpurn\u011b hlavou a sv\u00e9 rty p\u0159itisknu k jeho tv\u00e1\u0159i, abych mu sl\u00edbal v\u0161echny tmav\u00e9 slzi\u010dky a abych prokrvil jeho r\u016f\u017eovou\u010dk\u00e9 rty.<\/div>\n
„To nevad\u00ed,“ sm\u00ed\u0159liv\u011b a konej\u0161iv\u011b jej pol\u00edb\u00edm na \u010delo. Rty se jemn\u011b ot\u00edr\u00e1m o jeho b\u011blostnou ple\u0165. „Lehni si na m\u011b, hm? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem tv\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159ek,“ smutn\u011b se usm\u011bju a lehounce jej \u0161t\u00edpnu do tv\u00e1\u0159i\u010dky jako n\u011bjak\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Hlavu si polo\u017e\u00ed na mou hru\u010f, poslouch\u00e1 pravideln\u00fd tlukot m\u00e9ho srdce. V\u00edm, \u017ee jej to usp\u00e1v\u00e1. Obejmu jej okolo pasu, sna\u017e\u00edc se mu dodat bezpe\u010d\u00ed a jistotu. Jeho dech se prohlubuje a jeho \u0159asy se p\u0159est\u00e1vaj\u00ed t\u0159epotat. Sleduju stra\u0161ideln\u00e9 sv\u011bteln\u00e9 obrazce po strop\u011b v m\u00e9m pokoji, kter\u00e9 maj\u00ed na sv\u011bdom\u00ed proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed auta. Sv\u00edr\u00e1m to sv\u00e9 miminko v n\u00e1ru\u010d\u00ed. C\u00edt\u00edm jeho vl\u00e1\u010dn\u00e9 t\u011blo na tom sv\u00e9m, to, jak d\u00fdch\u00e1. Siln\u011b p\u0159itisknut\u00e9 o\u010di k sob\u011b. Zpocen\u00e9 dlan\u011b z Billa sund\u00e1m a ot\u0159u je o prost\u011bradla. Moje panenka je tak \u017e\u00e1dostiv\u011b smysln\u00e1, i kdy\u017e pouze sp\u00ed. Neust\u00e1le bloum\u00e1m nad t\u00edm, pro\u010d jej pro jeho nevinnost nesm\u00edm m\u00edt napo\u0159\u00e1d? Pro\u010d mi nem\u016f\u017ee cel\u00fd pat\u0159it, pro\u010d, pro\u010d? M\u011bkce vydechnu do tich\u00e9 noci a v\u0161echny hodiny nemilosrdn\u011b odb\u00edjej\u00ed p\u016flnoc.<\/div>\n
Klek\u00e1nice u\u017e d\u00e1vno vl\u00e1dne v noci a sv\u00fdm nedostupn\u00fdm pohledem propaluje ten m\u016fj, a p\u0159eci z n\u00ed nem\u00e1m strach. Dvacet \u010dty\u0159i hodin.<\/em> Sly\u0161\u00edm jej\u00ed ozv\u011bnov\u00fd \u0161epot za okny m\u00e9ho pokoje a jej\u00ed dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy zavlaj\u00ed v nedbal\u00e9m zimn\u00edm v\u00e1nku. Zmiz\u00ed tak rychle, jako se objevila, a v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i byl vyps\u00e1n smutek a pochopen\u00ed? Snad se tak\u00e9 musela Noc vzd\u00e1t svoj\u00ed l\u00e1sky, aby si o posledn\u00edm adventu vychutnala i tr\u00e1pen\u00ed oby\u010dejn\u00fdch smrteln\u00edk\u016f, nebo\u0165 oni se pro l\u00e1sku dok\u00e1\u017eou tr\u00e1pit pouh\u00e9<\/em> roky sv\u00e9ho \u017eivota, zat\u00edmco ona cel\u00e1 stalet\u00ed bloud\u00ed po noc\u00edch sama zahalena ve smute\u010dn\u00edm rou\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Tik tak Bill Unaven\u011b sv\u011bs\u00edm hlavu, bylo mi tak \u0161\u00edlen\u00e9 vedro v tom pokoji, je\u0161t\u011b kdy\u017e m\u011b Tom tisknul k sob\u011b. Zapomn\u011bl jsem, jak se zap\u00edn\u00e1 tahle konvice, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 t\u00edm \u010dudl\u00edkem, ale nejsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12299","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12299","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12299"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12299\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12299"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12299"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12299"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}