{"id":12300,"date":"2010-02-21T18:00:00","date_gmt":"2010-02-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12271"},"modified":"2010-02-21T18:00:00","modified_gmt":"2010-02-21T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-58","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/21\/casoprostor-iii-58\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 58."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, File, vydr\u017e chvilku, jdu na chodbu,“ \u0161ept\u00e1m do telefonu, kter\u00fd se mi rozvrn\u011bl v kapse a probral m\u011b z mr\u00e1kot. Nechci vzbudit Billa, i kdy\u017e to se asi hned tak n\u011bkomu nepoda\u0159\u00ed, vypad\u00e1 to, \u017ee d\u00edky injekci bude sp\u00e1t je\u0161t\u011b dlouho. „No\u2026 co se d\u011bje?“ zav\u0159u za sebou ti\u0161e dve\u0159e nemocni\u010dn\u00edho pokoje a mus\u00edm p\u0159imhou\u0159it o\u010di p\u0159ed ostr\u00fdm sv\u011btlem z\u00e1\u0159ivek. V pokoji bylo p\u0159\u00edjemn\u00fd \u0161ero, aby Billa neru\u0161ilo denn\u00ed sv\u011btlo, bude n\u011bco kolem dev\u00e1t\u00fd.<\/div>\n
„No co by se asi tak d\u011blo? J\u00e1 tady na tebe \u010dek\u00e1m, kde se\u0161?“ udiven\u011b se zept\u00e1 Filip, a mn\u011b v tu chv\u00edli dojde, \u017ee jsme byli na dev\u00e1tou domluveni. No jo\u2026 jen\u017ee to bylo\u2026<\/div>\n
„Jsem v nemocnici s Billem,“ zachrchl\u00e1m, pot\u0159ebuju se nap\u00edt. „Sorry, Filipe, j\u00e1 na to v tom zmatku \u00fapln\u011b zapomn\u011bl,“ omluv\u00edm se mu cestou k n\u00e1pojov\u00fdmu automatu, zat\u00edmco se sna\u017e\u00edm volnou rukou vydolovat z kapsy drobn\u00fd. Pot\u0159ebuju se nejen nap\u00edt, ale je\u0161t\u011b v\u00edc mi chyb\u00ed kafe. Celou noc jsem skoro nespal, jen ob\u010das, kdy\u017e se zrovna Bill ze span\u00ed chv\u00edli neh\u00fdbal a nechal m\u011b zd\u0159\u00edmnout, a te\u010f se mus\u00edm probrat, abych byl schopen v\u016fbec vn\u00edmat.<\/div>\n
„Stalo se mu n\u011bco?“ vyhrkne Filip, je sly\u0161et, \u017ee m\u00e1 obavy. Nah\u00e1\u017eu mince do automatu, nama\u010dk\u00e1m, co chci a pozoruju \u010d\u016frek kafe, jak te\u010de do kel\u00edmku, u\u017e se ho nem\u016f\u017eu do\u010dkat, von\u00ed mi to pod nos.<\/div>\n
„Bill v\u010dera omdlel, upadl na sklen\u011bnej stolek a rozbil si hlavu. M\u00e1 ot\u0159es mozku a nara\u017een\u00fd rameno, tak jsem tady s n\u00edm,“ rychle vydrmol\u00edm, ne\u017e si kone\u010dn\u011b s \u00falevou srknu hork\u00fdho n\u00e1poje a usad\u00edm se na \u017eidli. Na chodb\u011b je p\u00e1r lid\u00ed, sem tam n\u011bkdo kolem projde, ale na\u0161t\u011bst\u00ed si m\u011b nikdo nev\u0161\u00edm\u00e1. Trochu si popot\u00e1hnu k\u0161ilt do o\u010d\u00ed, abych nebyl k pozn\u00e1n\u00ed, ale je to asi zbyte\u010dn\u00fd. Zat\u00edm to vypad\u00e1, \u017ee o n\u00e1s nikdo nev\u00ed, novin\u00e1\u0159i se tu nepotulujou a nikdo se nesna\u017e\u00ed m\u011b vytofit. V person\u00e1lu t\u00fdhle kliniky z\u0159ejm\u011b nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 krysa, kter\u00e1 by si cht\u011bla vyd\u011blat informac\u00ed o tom, koho sem v\u010dera p\u0159ivezli zran\u011bn\u00fdho. Aspo\u0148 n\u011bco\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Aha, tak to je blb\u00fd, pozdravuj ho, \u017ee mu p\u0159eju brzk\u00fd uzdraven\u00ed,“ odpov\u00ed Filip, v jeho hlase je sly\u0161et nefal\u0161ovan\u00e1 starost. „Hele, ale jak to te\u010f ud\u011bl\u00e1me? Pot\u0159ebuju s tebou mluvit. V noci jsem d\u011blal n\u011bjak\u00fd testy, vypad\u00e1 to v\u0161echno dob\u0159e, tak\u017ee by to eventueln\u011b mohlo klapnout. Jen\u017ee kdy\u017e se\u0161 u Billa\u2026“ zklaman\u011b dod\u00e1, a \u010dek\u00e1, co j\u00e1 na to.<\/div>\n
„Fakt? No to je skv\u011bl\u00fd\u2026 hele, v\u00ed\u0161 co? Tak j\u00e1 to n\u011bjak za\u0159\u00eddim\u2026 on Bill sp\u00ed, proto\u017ee mu p\u00edchli injekci na uklidn\u011bn\u00ed, v\u010dera se d\u011bly i dal\u0161\u00ed v\u011bci, to ti v\u0161echno \u0159eknu potom. J\u00e1 za\u0159\u00edd\u00edm, aby tu s n\u00edm n\u011bkdo byl, a p\u0159ijedu, jak nejd\u0159\u00edv budu moct, jo?“ sl\u00edb\u00edm Filipovi. Tahle zpr\u00e1va m\u011b neskute\u010dn\u011b pot\u011b\u0161ila. \u010c\u00edm d\u0159\u00edv to Filip spust\u00ed, t\u00edm d\u0159\u00edv se toho v\u0161eho zbav\u00edme. Rozlou\u010d\u00edm se s na\u0161\u00edm geni\u00e1ln\u00edm v\u011bdcem, sl\u00edb\u00edm, \u017ee cestou koup\u00edm n\u011bjakou \u010d\u00ednu k ob\u011bdu, a jdu ud\u011blat to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed, co m\u011b te\u010f \u010dek\u00e1\u2026 my\u0161lenka na B\u00e9du je to jedin\u00fd, co m\u011b p\u0159inut\u00ed zm\u00e1\u010dknout tla\u010d\u00edtko rychl\u00fd volby s \u010d\u00edslem dv\u011b, a zat\u00edmco poslouch\u00e1m vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed t\u00f3n, p\u0159ipravuju si prvn\u00ed v\u011btu, kterou \u0159eknu.<\/div>\n
„Tome?“ ozve se hlas v telefonu. „Co se d\u011bje? Pro\u010d jsi vzh\u016fru tak brzy?“<\/div>\n
„Ahoj, mami, n\u011bco bych pot\u0159eboval,“ vydechnu nakonec to jedin\u00fd, co moje hlava za tu chv\u00edli vymyslela. Nen\u00ed to nic moc, ale m\u00e1ma u\u017e je zvykl\u00e1, \u017ee vol\u00e1m, jen kdy\u017e n\u011bco chci. Tak do toho\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
SABINE<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ ozve se vedle m\u011b v\u00e1hav\u00fd vysok\u00fd hl\u00e1sek, a j\u00e1 zvednu hlavu. Usm\u00edvaj\u00ed se na m\u011b modr\u00e9 o\u010di asi tak t\u0159\u00edlet\u00e9 copat\u00e9 hol\u010di\u010dky v tyrkysov\u00fdch \u0161ati\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u00edm s \u00fasm\u011bvem, a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se po chodb\u011b, kde je vychovatelka. K m\u00e9mu \u00fadivu je ale chodba, na kter\u00e9 sed\u00edm, \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1. „Hled\u00e1\u0161 n\u011bkoho?“ zept\u00e1m se mal\u00e9 blond\u00fdnky, kter\u00e1 stoj\u00ed po\u0159\u00e1d na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, v ruce dr\u017e\u00ed panenku a zv\u011bdav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Na mou ot\u00e1zku neodpov\u00ed, jen pokr\u010d\u00ed rameny a nespou\u0161t\u00ed ze m\u011b velk\u00e9 modr\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Kirsten, kde jsi!?“ ozve se najednou zvu\u010dn\u00fd hlas, a hol\u010di\u010dka sebou m\u00edrn\u011b trhne. Lekly jsme se ob\u011b, vysok\u00fd \u017eensk\u00fd hlas se chodbou nep\u0159\u00edjemn\u011b rozlehl, a\u017e se i s ozv\u011bnou za\u0159\u00edzl do u\u0161\u00ed. „\u00c1, tady jsi, zase jsi utekla? Kolikr\u00e1t ti m\u00e1m \u0159\u00edkat, \u017ee sama na chodbu nesm\u00ed\u0161,“ dob\u011bhne k n\u00e1m mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka v bled\u011bmodr\u00e9 uniform\u011b, a omluvn\u011b se na m\u011b usm\u011bje. „To je na\u0161e mal\u00e1 v\u00fdletnice, jak chvilku ned\u00e1v\u00e1me pozor, tak ute\u010de a toul\u00e1 se po chodb\u00e1ch,“ dod\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e1 \u0161t\u00edhl\u00e1 brunetka, kdy\u017e bere malou Kirsten za ruku, aby si ji odvedla zp\u00e1tky do herny. „Nem\u016f\u017ee\u0161 takhle ut\u00edkat,“ nab\u00e1d\u00e1 hol\u010di\u010dku, zat\u00edmco ji vede sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm za ostatn\u00edmi d\u011btmi. Ta ji ale evidentn\u011b neposlouch\u00e1, panenku si tiskne k hrudi a s oto\u010denou hlavi\u010dkou m\u011b bez ust\u00e1n\u00ed propichuje o\u010dima. T\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ji sest\u0159i\u010dka vt\u00e1hne do m\u00edstnosti, se na m\u011b nepatrn\u011b usm\u011bje. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 ne\u017e j\u00ed to stihnu vr\u00e1tit, a mimod\u011bk zvednu ruku, abych j\u00ed zam\u00e1vala, dve\u0159e se za nimi zav\u0159ou. P\u0159ipomn\u011bla mi malou Tery, kterou jsme tu potkali s Billem, kdy\u017e jsme tu byli poprv\u00e9 za Dav\u00eddkem. Ta u\u017e je ale nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1vno v n\u011bjak\u00e9 rodin\u011b, ur\u010dit\u011b se m\u00e1 dob\u0159e. Byla roztomil\u00e1, a takov\u00e9 d\u011bti si r\u00e1d n\u011bkdo vezme do p\u00e9\u010de. B\u016fhv\u00ed, jak\u00fd osud m\u00e1 tahle mal\u00e1 Kirsten, co se stalo, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt v tomhle smutn\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed pro d\u011bti. Snad se brzy najde n\u011bkdo, kdo si ji vezme a bude ji br\u00e1t na v\u00fdlety ka\u017ed\u00fd den, kdy\u017e tak r\u00e1da ut\u00edk\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1,“ ozve se ze dve\u0159\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00fd tich\u00fd hlas Mandy, a j\u00e1 zvednu hlavu jej\u00edm sm\u011brem, p\u0159esto\u017ee mi tohle jm\u00e9no nepat\u0159\u00ed. Nebav\u00ed m\u011b po\u0159\u00e1d lidem vysv\u011btlovat, \u017ee jsem si Billovo p\u0159\u00edjmen\u00ed nevzala, asi to nikdo nech\u00e1pe. „Poj\u010fte d\u00e1l, u\u017e jsme hotovi,“ usm\u011bje se na m\u011b a pokyne mi, abych ji n\u00e1sledovala do dve\u0159\u00ed. Zvednu se ze \u017eidle, kde jsem prosed\u011bla posledn\u00ed p\u016flhodinu \u010dek\u00e1n\u00ed na Dav\u00eddka. Necht\u011bl nejd\u0159\u00edv s Mandy ani mluvit, kdy\u017e n\u00e1s vzbudila a po sn\u00eddani odvedla sem, ale nakonec se v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti otrkal, a poda\u0159ilo se n\u00e1m ho p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee budu \u010dekat hned vedle na chodb\u011b a nikam mu neute\u010du. Mandy znal, nikdy mu neubl\u00ed\u017eila, kdy\u017e sem za n\u00ed jezdili s Billem p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f po jeho odchodu, tak\u017ee se celkem rychle otrkal v jej\u00ed kancel\u00e1\u0159i a j\u00e1 mohla odej\u00edt, aby si spolu neru\u0161en\u011b popov\u00eddali. Te\u010f jsou hotovi a j\u00e1 s obavami sleduju v\u00fdraz psycholo\u017eky, jestli mi napov\u00ed, jak to dopadlo. Netu\u0161\u00edm, o \u010dem spolu mluvili, ale zat\u00edm to vypad\u00e1, \u017ee nen\u00ed nijak na\u0161tvan\u00e1, tak snad dob\u0159e. Dav\u00eddek ani nezvedne pohled, kdy\u017e vejdu do m\u00edstnosti, sed\u00ed u stole\u010dku, po stole m\u00e1 rozh\u00e1zen\u00e9 pastelky, a n\u011bco soust\u0159ed\u011bn\u011b kresl\u00ed na pap\u00edr.<\/p>\n<\/div>\n
Mandy m\u011b k\u00fdvnut\u00edm hlavy vyzve, abych se posadila na druhou \u017eidli u jej\u00edho psac\u00edho stolu, a ob\u011b chvilku pozorujeme, jak se Dejv pere s modrou pastelkou, a soust\u0159ed\u011bn\u011b vystrkuje \u0161pi\u010dku jazyka, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed ud\u011blat n\u011bco p\u0159esn\u011b. Tak moc mi v tuhle chv\u00edli p\u0159ipom\u00edn\u00e1 Billa, kdy\u017e se na n\u011bco soust\u0159ed\u00ed, neuv\u011b\u0159iteln\u00fd… Ob\u011b nar\u00e1z se na sebe pod\u00edv\u00e1me, a Mandy se na m\u011b povzbudiv\u011b usm\u011bje. Mo\u017en\u00e1 ji napadlo to sam\u00fd\u2026<\/div>\n
„Nemus\u00edte m\u00edt strach, vypad\u00e1 to, \u017ee si zvykl a je moment\u00e1ln\u011b v pohod\u011b. Proti tomu, jak vypadal, kdy\u017e jste v\u010dera p\u0159ijeli\u2026 M\u016f\u017eete mi pov\u011bd\u011bt, co se u v\u00e1s p\u0159esn\u011b d\u011blo, \u017ee byl tak rozru\u0161en\u00fd?“<\/div>\n
„Jist\u011b\u2026“ k\u00fdvnu hlavou a d\u00e1m se do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Vyl\u00ed\u010d\u00edm Mandy v\u0161echno, co se stalo od chv\u00edle, kdy se u branky ozval zvonek soci\u00e1lky, a\u017e po chv\u00edli, kdy jsme vystoupili z auta p\u0159ed Bambulkou. Mandy chvilkama pokyvuje, ob\u010das si n\u011bco nap\u00ed\u0161e, ale nep\u0159eru\u0161uje m\u011b, nech\u00e1 m\u011b voln\u011b mluvit.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odlo\u017e\u00ed sv\u016fj se\u0161it na st\u016fl, kdy\u017e odpov\u00edm je\u0161t\u011b na n\u011bkolik jej\u00edch dopl\u0148uj\u00edc\u00edch ot\u00e1zek, a zvedne ke mn\u011b pohled. „Mysl\u00edm, \u017ee se nem\u00e1te \u010deho b\u00e1t, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. Podle toho, jak zn\u00e1m Dav\u00eddka, a jak prob\u011bhlo prvn\u00ed vy\u0161et\u0159en\u00ed, to vypad\u00e1 zat\u00edm dob\u0159e. Podle m\u00fdch zku\u0161enost\u00ed se d\u00edt\u011b, vystaven\u00e9 n\u011b\u010demu takov\u00e9mu, z \u010deho va\u0161eho man\u017eela obvi\u0148uj\u00ed, chov\u00e1 jinak, ale to n\u00e1m je\u0161t\u011b uk\u00e1\u017ee \u010das. Pravd\u011bpodobn\u011b m\u011b soud po\u017e\u00e1d\u00e1 o posudek, tak\u017ee s Dav\u00eddkem je\u0161t\u011b budu muset mluvit, ale prozat\u00edm jsme hotovi.“<\/p>\n<\/div>\n
„A co se te\u010f bude d\u00edt d\u00e1l, pan\u00ed doktorko?“ zept\u00e1m se s obavou v hlase.<\/div>\n
„Vzhledem k p\u0159edb\u011b\u017en\u00e9mu opat\u0159en\u00ed soudu mus\u00ed zat\u00edm z\u016fstat Dav\u00eddek u n\u00e1s, ale mysl\u00edm, \u017ee to nebude na dlouho. Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak dopadne vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed va\u0161eho mu\u017ee, jestli zah\u00e1j\u00ed trestn\u00ed st\u00edh\u00e1n\u00ed nebo ne, pak uvid\u00edme. Policie se to v takov\u00fdch p\u0159\u00edpadech, kdy jde o mal\u00e9 d\u011bti, sna\u017e\u00ed urychlit, ale p\u0159ece jen, je to holt \u00fa\u0159edn\u00ed v\u011bc, a ta mus\u00ed prob\u011bhnout podle pravidel. Kdyby se to n\u011bjak v\u00edc prot\u00e1hlo, rozhodoval by soud o n\u00e1hradn\u00ed p\u011bstounsk\u00e9 rodin\u011b, aby tu Dav\u00eddek nemusel b\u00fdt dlouho, ale to je je\u0161t\u011b p\u0159ed\u010dasn\u00e9.“<\/div>\n
„Mohla bych\u2026 mysl\u00edte, \u017ee bych tady mohla s Dav\u00eddkem z\u016fstat? Nebo n\u011bkde pobl\u00ed\u017e, j\u00e1 bych se ubytovala ve vedlej\u0161\u00edm m\u011bst\u011b a jezdila bych t\u0159eba za n\u00edm,“ zept\u00e1m se a \u010dek\u00e1m na ortel.<\/div>\n
„O tom se mus\u00edm poradit s pan\u00ed \u0159editelkou, snad by to n\u011bjak\u00fd \u010das mohlo j\u00edt, ale nem\u016f\u017eu v\u00e1m to prozat\u00edm sl\u00edbit ur\u010dit\u011b. Nejsme tady na takov\u00e9 situace za\u0159\u00edzeni,“ odpov\u00ed mi vyh\u00fdbav\u011b, nejsp\u00ed\u0161 mi nechce rovnou \u0159\u00edct ne.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bju se na ni, i ten p\u0159\u00edslib mi sta\u010d\u00ed, jsem r\u00e1da, \u017ee to rovnou nezam\u00edtla. „M\u00e1m v pl\u00e1nu Dav\u00eddka adoptovat, v\u00edte? Abychom byli jako opravdov\u00e1 rodina,“ vymej\u0161l\u00edm si n\u011bco, o \u010dem jsem ve skute\u010dnosti nikdy ani neuva\u017eovala, ale te\u010f by to mohlo pomoct. N\u00e1\u0161 rozvod toti\u017e nejsp\u00ed\u0161 jen tak nep\u0159ijde, proto\u017ee te\u010f bude d\u016fle\u017eit\u00fd udr\u017eet zd\u00e1n\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdho man\u017eelstv\u00ed trochu d\u00fdl, ne\u017e bylo p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. Mandy se na m\u011b usm\u011bje, z\u0159ejm\u011b ne\u010dekala, \u017ee se s Dav\u00eddkem tak rychle s\u017eijeme. „Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, aby byl Dav\u00eddek pokud mo\u017eno v klidu a m\u011bl norm\u00e1ln\u00ed d\u011btstv\u00ed, i p\u0159esto, \u017ee jsou na\u0161e \u017eivoty d\u00edky man\u017eelov\u011b profesi ve\u0159ejn\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee \u00fatoky proti n\u011bmu budou \u010dast\u00e9, a lidi jsou zl\u00ed\u2026“ pokra\u010duju a jsem r\u00e1da, \u017ee m\u011b Mandy pozorn\u011b sleduje. „V\u00edte, oni maj\u00ed s bratrem k sob\u011b opravdu hodn\u011b bl\u00edzko, to \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee pochopit, pokud nem\u00e1 dvoj\u010de, a oni o tom v\u017edycky v\u0161ude tak hezky mluvili, \u017ee z\u0159ejm\u011b n\u011bkoho napadlo to zneu\u017e\u00edt. Bill je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed osobnost, je sv\u016fj, a lidi ho bu\u010f miluj\u00ed nebo nen\u00e1vid\u00ed, ale j\u00e1 m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee je opravdu \u00fa\u017easn\u00fd man\u017eel a otec. Nezaslou\u017e\u00ed si, aby se mu d\u011bly tyhle v\u011bci, ale je to asi da\u0148 za sl\u00e1vu,“ dod\u00e1m je\u0161t\u011b, mus\u00edm prost\u011b hr\u00e1t skv\u011blou man\u017eelku a miluj\u00edc\u00ed macechu, jinak mi to nezblajznou. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed nemus\u00edm ani moc lh\u00e1t, docela to zat\u00edm jde.<\/p>\n<\/div>\n
FILIP<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee \u010d\u00edm d\u0159\u00edv, t\u00edm l\u00edp,“ povzdechnu si, kdy\u017e mi Tom dovypr\u00e1v\u00ed, co se u nich doma v\u010dera stalo. Bo\u017ee, ti kluci z pr\u016f\u0161vihu snad nevylezou, jak to tak vid\u00edm. „Hele, tak se jdeme naj\u00edst, mysl\u00edm, \u017ee to pot\u0159ebuje\u0161 jako s\u016fl, a pak mi bude\u0161 vypr\u00e1v\u011bt, co se v\u0161echno stalo od toho po\u017e\u00e1ru,“ popl\u00e1c\u00e1m Toma po ramenou, a zam\u00ed\u0159\u00edm ke dve\u0159\u00edm laborky.<\/div>\n
„Jo, tak jo,“ rezignovan\u011b povzdechne Tom, a zvedne se ze \u017eidle i s ta\u0161kou j\u00eddla. „Nedovede\u0161 si p\u0159edstavit, jak u\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e to bude za n\u00e1ma,“ dod\u00e1, kdy\u017e vych\u00e1z\u00ed ze dve\u0159\u00ed, a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvnu. Docela dob\u0159e si to p\u0159edstavit dovedu, ale ch\u00e1pu, jak to myslel. Jsme na tom podobn\u011b, akor\u00e1t j\u00e1 u\u017e m\u011bl o hodn\u011b v\u00edc \u010dasu se se sv\u00fdm probl\u00e9mem vypo\u0159\u00e1dat, a za\u010d\u00edt znova. Tom je v tom te\u010f namo\u010denej a\u017e po u\u0161i, a m\u00e1 pocit, \u017ee je to to nejhor\u0161\u00ed, co kdy za\u017eil. Je\u0161t\u011b si ten stav mysli pamatuju. Bill se pr\u00fd nervov\u011b zhroutil, nejsp\u00ed\u0161 si ho v nemocnici nechaj\u00ed del\u0161\u00ed dobu, \u0159\u00edkal pr\u00fd dneska doktor, tak se nediv\u00edm, \u017ee je Tom na tom takhle. Maj\u00ed pr\u00fd mezi sebou n\u011bjak\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed spojen\u00ed, a kdy\u017e je jednomu z nich t\u011b\u017eko, druhej to c\u00edt\u00ed. To je snad v\u00e1\u017en\u011b lep\u0161\u00ed b\u00fdt jedin\u00e1\u010dek.<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tady n\u011bjak\u00fd pivo?“ zept\u00e1m se Filipa, kdy\u017e oba doj\u00edme. „M\u00e1m \u017e\u00edze\u0148, od v\u010derej\u0161ka jsem nic nepil, v nemocnici m\u011bli jenom sam\u00fd hnusn\u00fd b\u0159e\u010dky, tak\u017ee jsem si dal kafe.“<\/div>\n
„Jo, jsou tam dv\u011b plechovky, vem mi tu druhou, mus\u00edme pak koupit,“ odpov\u00ed Filip a rozval\u00ed se na \u017eidli. „Dob\u0159e’s to uva\u0159il,“ pochv\u00e1l\u00ed \u010d\u00ednu, co pr\u00e1v\u011b zblajznul a usm\u011bje se na m\u011b. Celou dobu, co jsme v klidu jedli, jsme prob\u00edrali na\u0161i minulost, vypt\u00e1val se m\u011b podrobn\u011b na v\u0161echno, co se n\u00e1m s Billem stalo, ale abych pravdu \u0159ekl, nev\u00edm dost dob\u0159e pro\u010d. Jestli je jenom zv\u011bdavej, nebo to m\u00e1 n\u011bjakej jinej \u00fa\u010del\u2026 nev\u00edm, ale rozhodn\u011b mu v\u011b\u0159\u00edm, tak\u017ee jsem mu vyklopil v podstat\u011b v\u0161echno, co jsem mohl, v\u010detn\u011b sv\u00fdho pod\u00edlu na v\u0161ech t\u011bch pr\u016fserech, co n\u00e1s posledn\u00ed dobou potkaly. Filip, jako by poznal, o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, si loknul piva a zad\u00edval se na m\u011b p\u0159es st\u016fl.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome, m\u00e1m takovej n\u00e1pad\u2026“ za\u010dne a j\u00e1 si netrp\u011bliv\u011b poposednu. „Pot\u0159ebuju, abys v\u0161echno to, cos mi tady te\u010f vypr\u00e1v\u011bl, a mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bco nav\u00edc, to je na tob\u011b, hodil na pap\u00edr. Neboj,“ rychle dod\u00e1, kdy\u017e vid\u00ed m\u016fj nesouhlasnej pohled a hned odhadne, co se mi hon\u00ed hlavou. „Nen\u00ed to nic, \u010deho by ses m\u011bl b\u00e1t, nikomu jin\u00fdmu ne\u017e mn\u011b, se to nedostane do ruky, a je to hlavn\u011b pro tebe.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161 pro m\u011b? J\u00e1 to v\u0161echno p\u0159ece v\u00edm?“ zept\u00e1m se a po\u0159\u00e1d mi nedoch\u00e1z\u00ed, co t\u00edm vlastn\u011b sleduje. Kdy\u017e n\u011bco takov\u00fdho nap\u00ed\u0161u, je to p\u0159ece stra\u0161n\u011b nebezpe\u010dn\u00fd, m\u016f\u017ee to proti n\u00e1m kdokoliv zneu\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Jo, te\u010f to v\u00ed\u0161, ale co pak? J\u00e1 sko\u010d\u00edm do B\u00e9dy, v\u0161echno zm\u011bn\u00edm a zmiz\u00ed to jako m\u00e1vnut\u00edm proutku\u2026 jako kdy\u017e se to nikdy nestalo. A ty bude\u0161 v\u011bd\u011bt prdla\u010dku,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b, aby mi kone\u010dn\u011b do\u0161el jeho \u00famysl.<\/div>\n
„Ale j\u00e1\u2026“ nadechnu se, jen\u017ee m\u011b nenech\u00e1 domluvit.<\/div>\n
„Zapome\u0148 na to, \u017ee bych t\u011b vzal s sebou do minulosti,“ rovnou m\u011b zaraz\u00ed. „Nep\u0159ipad\u00e1 to v \u00favahu. Nejsem si v\u016fbec jistej, jestli neuv\u00edznu n\u011bkde v meziprostoru, tak\u017ee to chci podniknout s\u00e1m.“<\/div>\n
„J\u00e1 myslel, \u017ee bych\u2026 Nojo\u2026 co kdybychom se nevr\u00e1tili,“ za\u010d\u00edn\u00e1 mi doch\u00e1zet, jak to myslel.<\/div>\n
„No, to je p\u0159esn\u011b ono\u2026 jestli se nevr\u00e1t\u00edm, nic nezm\u011bn\u00edm, kdo se tady postar\u00e1 o Billa, o Dejva. Mus\u00ed\u0161 tady z\u016fstat, a kdy\u017e to nevyjde, \u017e\u00edt d\u00e1l. J\u00e1 jsem na svoje riziko p\u0159ipravenej, o nic mi nejde\u2026 teda ne\u0161lo mi, dokud jsem nezjistil, v jak\u00fdm jste pr\u016f\u0161vihu, ale stejn\u011b\u2026 m\u011b se to vlastn\u011b tolik net\u00fdk\u00e1, tak\u017ee kdy\u017e z\u016fstanu v meziprostoru, budu prost\u011b mrtvej a bude to\u2026 jen\u017ee vy dva se tady pot\u0159ebujete, nem\u016f\u017ee\u0161 to podnikat se mnou,“ uzav\u0159e tuhle kauzu, a mn\u011b je jasn\u00fd, \u017ee m\u00e1 pravdu.<\/div>\n
„Ale t\u00edm p\u00e1dem p\u0159ijde\u0161 o v\u0161echny vzpom\u00ednky na tenhle \u017eivot. Tak\u017ee si vem blok, propisku a za\u010dni sepisovat v\u0161echno, co chce\u0161, abys v\u011bd\u011bl, co je d\u016fle\u017eit\u00fd, abyste se v\u0161emu tomuhle n\u011bjak vyhnuli. Je to zpr\u00e1va pro tv\u00fd druh\u00fd j\u00e1, tak si dej z\u00e1le\u017eet,“ usm\u011bje se na m\u011b. „A\u017e se potk\u00e1me v tom nov\u00fdm \u017eivot\u011b, d\u00e1m ti dopis a ty u\u017e bude\u0161 v\u011bd\u011bt, co a jak.“<\/div>\n
„Jsi geni\u00e1ln\u00ed, fakt\u2026 u\u017e ti to n\u011bkdo \u0159ekl?“ zazub\u00edm se na toho blon\u010fat\u00fdho chytrol\u00edna, m\u011b by tohle v \u017eivot\u011b nenapadlo. Ale je fakt, \u017ee s t\u00edmhle nem\u00e1m moc zku\u0161enost\u00ed, byl jsem jenom v budoucnosti, a jak to funguje opa\u010dn\u011b, to netu\u0161\u00edm. Bill to za\u017eil, ale j\u00e1 ne.<\/div>\n
„Dob\u0159e, sep\u00ed\u0161u to, ale na tu\u017eku zapome\u0148, nacvak\u00e1m to na laptopu, to jde rychlejc,“ u\u0161kl\u00edbnu se na n\u011bj, kdy\u017e dopiju posledn\u00ed hlt piva. „Jdu na to, m\u00e1m m\u00e1lo \u010dasu, ne\u017e se probere Bill,“ dod\u00e1m, p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fdm hodem se tref\u00edm plechovkou do odpadkov\u00fdho ko\u0161e, a zvednu zadek. M\u00e1ma je sice u Billa, ale jsem nerv\u00f3zn\u00ed, \u017ee a\u017e se probud\u00ed, j\u00e1 tam nebudu, tak mus\u00edm m\u00e1knout, abych se k n\u011bmu mohl rychle vr\u00e1tit.<\/p>\n<\/div>\n
FILIP<\/p>\n<\/div>\n
Jsem r\u00e1d, \u017ee mi to tak hladce pro\u0161lo, a Tom sepisuje u sebe v pokoji „Pam\u011bti Toma Kaulitze“. B\u00e1l jsem se, jestli mu Bill nevypr\u00e1v\u011bl podrobnosti o cest\u00e1ch \u010dasem, proto\u017ee to by na m\u011b mohl vyrukovat s mo\u017enost\u00ed, \u017ee prost\u011b po\u010dk\u00e1 v laborato\u0159i, kde se ve chv\u00edli startu do minulosti vytvo\u0159\u00ed \u010dasoprostorov\u00fd vakuum, na rozd\u00edl od cest do budoucnosti, kterou za\u017eil, a on by si tak mohl pamatovat, co se tu d\u011blo. Na\u0161t\u011bst\u00ed o tom nem\u00e1 p\u00e1ru. Up\u0159\u00edmn\u011b\u2026 chci ho toho u\u0161et\u0159it. Nemysl\u00edm si, \u017ee by to pro n\u011bj bylo dobr\u00fd, kdyby si to v\u0161echno pamatoval i s pocitama, kter\u00fd u toho m\u011bl, zvl\u00e1\u0161\u0165 v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der, ten ho viditeln\u011b sebral nejv\u00edc. Vypr\u00e1v\u011bl mi, jak se cejt\u00ed zodpov\u011bdnej za to v\u0161echno, obvi\u0148oval se z ka\u017ed\u00fd drobnosti, kter\u00e1 se tu stala. Je to zbyte\u010dn\u00fd. Kdy\u017e si to jen p\u0159e\u010dte su\u0161e na pap\u00ed\u0159e, bude m\u00edt stejn\u00fd informace, ale neponese si po zbytek \u017eivota v sob\u011b tu bolest a trauma, kter\u00fd z n\u011bj te\u010f \u010di\u0161\u00ed na v\u0161echny strany. Takhle to bude lep\u0161\u00ed. Ur\u010dit\u011b si to v\u0161echno pe\u010dliv\u011b vyp\u00ed\u0161e, aby na nic nezapomn\u011bl, o tom nepochybuju. A kdyby n\u00e1hodou, nechal jsem si od n\u011bj v\u0161echno vypr\u00e1v\u011bt, abych mu to kdy\u017e tak p\u0159ipomn\u011bl. Ne\u017e ode\u0161el, je\u0161t\u011b jsem ho nab\u00e1dal, aby si to napsal opravdu podrobn\u011b, ka\u017edou my\u0161lenku, kter\u00e1 ho napadne, jak by se tomu v\u0161emu dalo vyhnout, tak snad na nic nezapomene\u2026<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Je mi zima\u2026 a nejen to, v\u0161echno m\u011b bol\u00ed, ze v\u0161eho nejv\u00edc hlava. Brod\u00edm se hustou mlhou, a nem\u016f\u017eu naj\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod, ke kter\u00e9mu bych mohl zam\u00ed\u0159it. Jsem ztracen\u00fd v mlze, v\u0161ude kolem je \u0161ero, a j\u00e1 se marn\u011b sna\u017e\u00edm vymyslet zp\u016fsob, jak naj\u00edt cestu ven. „Hal\u00f3?“ zkus\u00edm zavolat, ale nikdo mi neodpov\u00edd\u00e1. „Tak hal\u00f3? Je tu n\u011bkdo?“ zkus\u00edm to znovu, ale ani ozv\u011bna se mi zp\u00e1tky neoz\u00fdv\u00e1, jako by se nem\u011bla od \u010deho odrazit, a v\u0161ude je jen ta o\u0161kliv\u00e1 studen\u00e1 hust\u00e1 mlha, l\u00edn\u011b se p\u0159evaluje, a zp\u016fsobuje, \u017ee nevid\u00edm na krok. U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu j\u00edt d\u00e1l\u2026 klesnu na kolena, a skoro cel\u00fd se ztrat\u00edm v mlze, nevid\u00edm vlastn\u00ed t\u011blo\u2026 „Hal\u00f3!“ zkus\u00edm to je\u0161t\u011b jednou, jestli se n\u011bkdo neobjev\u00ed, aby mi pomohl se odtud dostat ven.<\/div>\n
„Bille,“ sly\u0161\u00edm najednou odpov\u011b\u010f. Sl\u00e1va, n\u011bkdo m\u011b u\u017e hled\u00e1, n\u011bkdo m\u011b na\u0161el\u2026<\/div>\n
„Hal\u00f3, tady jsem!“ zavol\u00e1m zp\u00e1tky, a sna\u017e\u00edm se vydr\u00e1pat zp\u00e1tky na nohy, aby m\u011b ten doty\u010dn\u00fd vid\u011bl. Teda doty\u010dn\u00e1, ten hlas je \u017eensk\u00fd\u2026<\/div>\n
„Bille!“ ozve se znovu, a j\u00e1 kone\u010dn\u011b v\u00edm, \u010d\u00ed je to hlas. „Mami\u2026 maminko,“ zavol\u00e1m potichu, a sna\u017e\u00edm se b\u011b\u017eet sm\u011brem, odkud se jej\u00ed hlas oz\u00fdv\u00e1.<\/div>\n
„Tady jsem, Bill\u00ed, neboj se,“ oz\u00fdv\u00e1 se bl\u00ed\u017e u m\u011b. „U\u017e bude dob\u0159e, syn\u00e1\u010dku, neboj,“ chl\u00e1chol\u00ed m\u011b m\u00e1ma, ale j\u00e1 ji po\u0159\u00e1d nikde kolem sebe nevid\u00edm. Kde je? Odkud na m\u011b mluv\u00ed?<\/div>\n
„Mami,“ sly\u0161\u00edm s\u00e1m sebe, jak chrapt\u00edm, kdy\u017e se sna\u017e\u00edm promluvit.<\/div>\n
„Tady jsem, vedle tebe,“ sly\u0161\u00edm ten kr\u00e1snej hlas, co m\u011b v d\u011btstv\u00ed tak hezky konej\u0161il, kdy\u017e m\u011b n\u011bco bolelo. Zase to pom\u00e1h\u00e1, jsem r\u00e1d, \u017ee ji sly\u0161\u00edm. „V\u0161echno bude dobr\u00fd, jsem s tebou,“ kol\u00edb\u00e1 m\u011b jej\u00ed hlas zp\u00e1tky do sp\u00e1nku. M\u00e1ma… kdy\u017e je u m\u011b m\u00e1ma, je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, nem\u016f\u017ee se mi nic st\u00e1t…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule TOM „Ahoj, File, vydr\u017e chvilku, jdu na chodbu,“ \u0161ept\u00e1m do telefonu, kter\u00fd se mi rozvrn\u011bl v kapse a probral m\u011b z mr\u00e1kot. Nechci vzbudit Billa, i kdy\u017e to se asi hned tak n\u011bkomu nepoda\u0159\u00ed, vypad\u00e1 to, \u017ee d\u00edky injekci bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-12300","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12300","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12300"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12300\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12300"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12300"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12300"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}