{"id":12304,"date":"2010-02-21T16:00:00","date_gmt":"2010-02-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12275"},"modified":"2010-02-21T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-21T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-43","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/21\/vylecim-te-laskou-43\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 43."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jemn\u00e1 b\u00edl\u00e1 dla\u0148 pomalu sjela po hebk\u00e9 sn\u011bhob\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b a zastavila se n\u011bkde u jej\u00edho lemu, kter\u00fd pevn\u011b stiskla sv\u00fdmi prsty. Jej\u00ed majitel jen vys\u00edlen\u011b vydechl a p\u0159it\u00e1hl si teplou l\u00e1tku bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu t\u0159esouc\u00edmu se t\u011blu. Uvoln\u011bn\u011b do n\u00ed zabo\u0159il nos a pevn\u011b semknul sv\u00e1 unaven\u00e1 v\u00ed\u010dka, jako by cht\u011bl zabr\u00e1nit tomu mo\u0159i slz, kter\u00e9 si v\u0161ak stejn\u011b v\u017edycky na\u0161lo svou cestu zpod hust\u00fdch \u0159as ven. U\u017e op\u011bt byla jeho snaha marn\u00e1, u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 a \u010dernovlas\u00fd chlapec jen vys\u00edlen\u011b c\u00edtil, jak se na jeho mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159i tvo\u0159\u00ed st\u00e1le nov\u00e9 a nov\u00e9 pot\u016f\u010dky. C\u00edtil, jak jej n\u011bco hlad\u00ed po jeho uhlov\u011b \u010dern\u00fdch, do sebe zapleten\u00fdch vlasech, proto jen m\u00edrn\u011b pozvedl sv\u016fj uslzen\u00fd pohled… a nastavil tak svou uplakanou tv\u00e1\u0159 prvn\u00edm slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm. Kone\u010dn\u011b si mohl alespo\u0148 domyslet, ve kter\u00e9 \u010d\u00e1sti dne a \u010dasov\u00e9 f\u00e1zi se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00ed. A\u017e dote\u010f, cel\u00fdch t\u011bch n\u011bkolik nekone\u010dn\u00fdch hodin, nem\u011bl o \u010dase ani pon\u011bt\u00ed, nev\u011bd\u011bl, zda je den \u010di noc, r\u00e1no \u010di ve\u010der. Te\u010f to v\u0161ak v\u011bd\u011bl a uv\u011bdomoval si to moc dob\u0159e. Pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednalo sv\u00edtat…<\/p>\n<\/div>\n
Celou noc nespal, dokonce ani nezamhou\u0159il oka, by\u0165 jen na okam\u017eik. Mo\u0159e slz v jeho o\u010d\u00edch bylo bezedn\u00e9, nem\u011blo konce a st\u00e1le hloub\u011bji se vp\u00edjelo do b\u00edl\u00e9ho, nemocni\u010dn\u00edho pol\u0161t\u00e1\u0159e, na kter\u00e9m Bill le\u017eel. Nepo\u010d\u00edtal hodiny a ani minuty, kter\u00e9 tu str\u00e1vil s\u00e1m, osamocen\u00fd jen se sv\u00fdmi vlastn\u00edmi my\u0161lenkami a v \u010derno\u010dern\u00e9 tm\u011b, kter\u00e1 mu rozhodn\u011b nep\u0159idala. Jeho vzlyky se rozl\u00e9haly cel\u00fdm jeho ztichl\u00fdm pokojem, a\u010d se je Bill sna\u017eil sebev\u00edc tlumit. Necht\u011bl, aby jej n\u011bkdo z l\u00e9ka\u0159\u016f a ostatn\u00edch pacient\u016f sly\u0161el… a u\u017e v\u016fbec si nep\u0159\u00e1l, aby jej tu kdokoli nav\u0161t\u011bvoval a chodil za n\u00edm. A u\u017e v\u016fbec ne on…<\/div>\n
\n
Tom. Billovo zran\u011bn\u00e9 srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a Bill op\u011bt poc\u00edtil tu ostrou, prudkou bolest, kterou v n\u011bm jen pouh\u00e1 vzpom\u00ednka na mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e vyvolala. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co by m\u011bl d\u011blat. Je\u0161t\u011b nikdy se nec\u00edtil tak stra\u0161n\u011b jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy nikomu p\u0159edt\u00edm nedal ve\u0161kerou svou l\u00e1sku, je\u0161t\u011b nikomu p\u0159edt\u00edm ned\u016fv\u011b\u0159oval. Nikdo si nikdy nez\u00edskal jeho srdce… a\u017e on. Tomovi dal Bill v\u0161echnu svou l\u00e1sku, vyznal mu sv\u00e9 city, otev\u0159el mu sv\u00e9 srdce, Tom si z\u00edskal jeho plnou d\u016fv\u011bru. Bill je\u0161t\u011b nikdy nikomu ned\u016fv\u011b\u0159oval v\u00edce, ne\u017e Tomovi… a to se mu te\u010f stalo osudn\u00fdm. A\u017e te\u010f doopravdy poc\u00edtil tu bolest, tu bezmoc, kter\u00e9 byl a\u017e dote\u010f u\u0161et\u0159en. A\u017e te\u010f opravdu v\u011bd\u011bl, jak moc zrada bol\u00ed. Zvl\u00e1\u0161t\u011b od \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu byl bl\u00ed\u017e, ne\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Jemu dal Bill v\u0161echno… a na to tak\u00e9 te\u010f tvrd\u011b dopl\u00e1cel.<\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1pal s\u00e1m sebe. Nech\u00e1pal, jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd, tak naivn\u00ed, jak si mohl nev\u0161imnout Tomova chov\u00e1n\u00ed a jeho l\u017e\u00ed, kter\u00fdmi mu do\u010dista zm\u00e1tl jeho mysl. Ale jak by si toho tak\u00e9 mohl v\u0161imnout? Tom se choval \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u011b, byl mil\u00fd, hodn\u00fd a pozorn\u00fd, nikde nebylo ani stopy po n\u011bjak\u00e9 l\u017ei \u010di zap\u00edr\u00e1n\u00ed. A Bill mu v\u011b\u0159il. V\u011b\u0159il ka\u017ed\u00e9mu slovu, kter\u00e9 mu Tom \u0159ekl, dokonce i v\u010dera, kdy\u017e mu Tom na jeho ot\u00e1zku odpov\u011bd\u011bl, \u017ee je unaven\u00fd. Ani nad t\u00edmto se Bill nepozastavoval. D\u016fv\u011b\u0159oval Tomovi a ani v nejmen\u0161\u00edm by jej nenapadlo hledat za Tomov\u00fdmi slovy n\u011bco jin\u00e9ho. A pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy si myslel a v\u011b\u0159il, \u017ee jejich vztah u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159i\u0161lo tohle.<\/p>\n<\/div>\n
Z Billov\u00fdch o\u010d\u00ed se vyronilo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch slz a Bill se jen ve vzpom\u00ednk\u00e1ch vracel ke v\u010derej\u0161\u00edmu osudn\u00e9mu ve\u010deru. Ty v\u011bty, kter\u00fdm naslouchal, ta slova, kter\u00e1 mu proudila do u\u0161\u00ed i do hlavy, a zanech\u00e1vala za sebou tvrd\u00e9 stopy. Bylo to jako d\u00fdky, kter\u00e9 se tvrd\u011b a nemilosrdn\u011b zabod\u00e1valy st\u00e1le hloub\u011bji a hloub\u011bji do jeho zran\u011bn\u00e9ho srdce. A i p\u0159esto, \u017ee od t\u00e9 chv\u00edle uplynulo u\u017e n\u011bkolik hodin, ono st\u00e1le krv\u00e1celo, jen p\u0159i t\u011bch n\u011bkolika slovech, kter\u00e1 se st\u00e1le opakovala v Billov\u011b zoufal\u00e9 mysli. Bolelo to, tolik to bolelo. Co byly proti tomu v\u0161echny ty bolesti a povrchov\u00e1 zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 Bill kdy za\u017eil. Tohle byla \u00fapln\u011b jin\u00e1 bolest, ta vnit\u0159n\u00ed a tu nedok\u00e1zal vyl\u00e9\u010dit nikdo. Nikdo… ani on.<\/p>\n<\/div>\n
Billovy slzy se r\u00e1zem zastavily jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku a Bill pevn\u011b stisknul sv\u00e9 rty k sob\u011b. Navzdory sv\u00e9mu smutku a bolesti c\u00edtil i hn\u011bv – a sta\u010dilo si jen v mysli vybavit obraz mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. P\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu je\u0161t\u011b v\u00edce k t\u011blu, ani ta v\u0161ak jeho neovladateln\u00fd t\u0159as nedok\u00e1zala zastavit. Necht\u011bl jej vid\u011bt, alespo\u0148 te\u010f ne. Netu\u0161il, jak by na n\u011bj zareagoval, kdyby se najednou zjevil ve dve\u0159\u00edch se sv\u00fdm typick\u00fdm \u00fasm\u011bvem. D\u011bsil se jen t\u00e9 pouh\u00e9 my\u0161lenky… netu\u0161il v\u0161ak, \u017ee se tak brzy stane skute\u010dnost\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed p\u0159eru\u0161ilo Billovy tich\u00e9 vzlyky a sotva sly\u0161iteln\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed naplnilo cel\u00fd nemocni\u010dn\u00ed pokoj. Vysok\u00e1, \u0161t\u00edhl\u00e1 postava pomalu vstoupila dovnit\u0159, rozhl\u00e9dla se po cel\u00e9m pokoji… a \u00fasm\u011bv na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i u\u017e nemohl b\u00fdt z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e se jej\u00edm o\u010d\u00edm naskytlo huben\u00e9, \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, le\u017e\u00edc\u00ed v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, slun\u00ed\u010dko moje,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom na okam\u017eik odtrhl pohled od sv\u00e9 l\u00e1sky, aby za sebou mohl zav\u0159\u00edt dve\u0159e. Pomalu se oto\u010dil zp\u011bt a tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky zam\u00ed\u0159il bl\u00ed\u017e k nemocni\u010dn\u00ed posteli a k n\u011bmu z\u00e1dy le\u017e\u00edc\u00edmu Billovi. Kone\u010dn\u011b p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e… \u00fasm\u011bv z jeho rt\u016f se v\u0161ak vytratil v okam\u017eiku, kdy se jeho pohledu naskytla ta kr\u00e1sn\u00e1, uplakan\u00e1 tv\u00e1\u0159, pln\u00e1 slz, kter\u00e9 voln\u011b st\u00e9kaly po b\u00edl\u00e9 l\u00edci a vp\u00edjely se do b\u00edl\u00e9 l\u00e1tky pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Billi, ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ Tomovy rty jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vyslovily t\u011bch n\u011bkolik slov a Tom se znova zad\u00edval do nehybn\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 l\u00e1sky. Sta\u010dil v\u0161ak jen jedin\u00fd pohled do n\u00ed… a on znal odpov\u011b\u010f na svou ot\u00e1zku. Ne\u0161lo p\u0159ehl\u00e9dnout ty mal\u00e9, slan\u00e9 kapi\u010dky, raz\u00edc\u00ed si cestu po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. St\u00e1le v\u0161ak je\u0161t\u011b netu\u0161il, pro\u010d se tam vzaly.<\/div>\n
„L\u00e1sko, co se stalo?“ optal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu utvo\u0159ila na jazyku, ani v nejmen\u0161\u00edm v\u0161ak netu\u0161il, jak moc tvrdou bude m\u00edt odezvu.<\/div>\n
Billovy o\u010di vzhl\u00e9dly k t\u011bm jeho a Bill c\u00edtil, jak se p\u0159i t\u011bch pouh\u00fdch p\u00e1r slovech v\u0161echno v jeho t\u011ble vzep\u0159elo. A\u017e dote\u010f se sna\u017eil potla\u010dovat sv\u00e9 slzy, sna\u017eil se ti\u0161it sv\u00e9 vzlyky a ovl\u00e1dat sv\u016fj t\u0159as – tohle v\u0161ak byla ta posledn\u00ed kapka. U\u017e necht\u011bl d\u00e9le skr\u00fdvat svou bolest a smutek… a u\u017e v\u016fbec v sob\u011b necht\u011bl potla\u010dovat ten neovladateln\u00fd vztek, kter\u00fd v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b ovl\u00e1dl snad ka\u017edou bu\u0148ku v jeho t\u011ble. Posadil se zprudka na posteli a zhluboka se nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se stalo? Celou dobu jsi mi lhal, podvedl jsi m\u011b a ty m\u00e1\u0161 po tom v\u0161em je\u0161t\u011b odvahu zeptat se co se stalo?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a c\u00edtil, jak se mu do jeho bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed hrne \u010derve\u0148. Tomova nev\u011bdomost a nech\u00e1pavost jej je\u0161t\u011b v\u00edce podr\u00e1\u017edila a on c\u00edtil, jak jeho hn\u011bv nar\u016fst\u00e1 a zesiluje s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm Tomov\u00fdm pohledem. Tom v\u0161ak nech\u00e1pav\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1… j\u00e1 v\u016fbec netu\u0161\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161,“ p\u0159iznal klidn\u00fdm hlasem a rozhodn\u011b nelhal. Netu\u0161il p\u0159\u00ed\u010dinu Billova chov\u00e1n\u00ed, a u\u017e v\u016fbec nech\u00e1pal v\u00fdznamu jeho slov. Bill v\u0161ak ne\u0161el pro odpov\u011b\u010f daleko.<\/div>\n
„Kdy\u017e netu\u0161\u00ed\u0161, tak netu\u0161\u00ed\u0161,“ odsekl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a oto\u010dil se na druhou \u010d\u00e1st postele, z\u00e1dy k Tomovi. Nem\u011bl u\u017e s\u00edlu jen tak klidn\u011b se d\u00edvat do jeho tv\u00e1\u0159e, mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 se v\u0161ak nevzd\u00e1val. Jeho p\u0159\u00edtomnost v tomto pokoji byla sice teprve jen p\u00e1r minut, u\u017e te\u010f byl v\u0161ak z toho \u010dernovlas\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed v\u00edce, ne\u017e zmaten\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1zn\u00fdm krokem obe\u0161el celou jeho postel… a pomalu si klekl p\u0159ed ti\u0161e sed\u00edc\u00edho Billa, sna\u017e\u00edc se zad\u00edvat do jeho sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159e. U\u017e u\u017e se dot\u00fdkal jeho studen\u00e9 dlan\u011b tou svou, kdy\u017e se v\u0161ak po n\u011bm Bill rychlost\u00ed blesku ohnal, zareagoval v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b. Prudce chytil jeho ruce do t\u011bch sv\u00fdch a siln\u011b stiskl jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, a\u017e \u010dernovl\u00e1sek za\u00fap\u011bl bolest\u00ed. N\u011bco tady nebylo v po\u0159\u00e1dku, t\u00edm si byl Tom jist\u00fd.<\/div>\n
„Neodejdu odsud, dokud mi ne\u0159ekne\u0161, co se d\u011bje. Pro\u010d se takhle chov\u00e1\u0161?“ za\u0161eptal svou ot\u00e1zku a na zlomek vte\u0159iny se zad\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e. Bill sebou jen nepatrn\u011b cukl a pla\u0161e sklopil sv\u00e9 o\u010di, uh\u00fdbaj\u00edc tak sv\u00fdm pohledem p\u0159ed t\u00edm jeho. Nemohl se d\u00edvat do jeho o\u010d\u00ed, ne te\u010f. V\u011bd\u011bl, \u017ee by v n\u011bm p\u0159ebily a zv\u00edt\u011bzily nad t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b c\u00edtil ve sv\u00e9m nitru – a to on necht\u011bl. Cht\u011bl b\u00fdt alespo\u0148 jednou siln\u011bj\u0161\u00ed a sv\u00e9 city p\u0159emoci. St\u00e1le je\u0161t\u011b nezapom\u00ednal, z\u0159eteln\u011b v\u0161ak c\u00edtil, jak jeho hn\u011bv s jedn\u00edm jedin\u00fdm Tomov\u00fdm pohledem o kousek ustoupil. Ne, tohle nemohl dopustit! Nesm\u011bl jej po tom v\u0161em n\u011b\u010deho u\u0161et\u0159it… za \u017e\u00e1dnou cenu.<\/p>\n<\/div>\n
„A jak se m\u00e1m chovat? Jak se m\u00e1m chovat, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee mi zb\u00fdv\u00e1 jen p\u00e1r dn\u016f \u017eivota, a \u017ee nem\u00e1m ani tu nejmen\u0161\u00ed nad\u011bji na ten nov\u00fd? M\u00e1m b\u00fdt vesel\u00fd, radovat se, sm\u00e1t se? Tohle j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu, Tome, tohle ne,“ za\u0161eptal o pozn\u00e1n\u00ed klidn\u011bji a hlas se mu zlomil nad v\u00fdznamem sv\u00fdch slov. Vytratil se kamsi do nezn\u00e1ma – stejn\u011b, jako ten Tom\u016fv, jeho\u017e majitel te\u010f vzhl\u00e9dnul k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Sta\u010dilo jen p\u00e1r Billov\u00fdch slov a on v\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije. Moc dob\u0159e tu\u0161il, odkud v\u00edtr fouk\u00e1… a kone\u010dn\u011b si uv\u011bdomil to, co mu trvalo tolik dlouho.<\/div>\n
„Ty jsi n\u00e1s v\u010dera sly\u0161el, vi\u010f?“ za\u0161eptal jist\u011b… a kdy\u017e mu bylo odpov\u011bd\u00ed slab\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou, ti\u0161e vydechl. Kde a kdy jindy by se to Bill mohl dozv\u011bd\u011bt? U\u017e u\u017e cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, p\u0159eru\u0161il jej v\u0161ak Bill\u016fv tich\u00fd hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak jsi mi to mohl ud\u011blat, Tome? Jak jsi mi mohl takhle lh\u00e1t? Co jsem ti ud\u011blal, \u010d\u00edm jsem se ti provinil? T\u00edm, \u017ee jsem ti tolik d\u016fv\u011b\u0159oval? Kdyby jsi m\u011b doopravdy miloval a z\u00e1le\u017eelo ti na mn\u011b, byl by jsi ke mn\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd. Ale takhle… Nem\u00e1\u0161 ani tu\u0161en\u00ed, jak moc to bol\u00ed,“ odml\u010del se a c\u00edtil, jak si dal\u0161\u00ed slza na\u0161la cestu po jeho tv\u00e1\u0159i. Nedok\u00e1zal potla\u010dit ve sv\u00e9m hlase zklam\u00e1n\u00ed… i p\u0159es v\u0161echen ten vztek, kter\u00fd jej ovl\u00e1dal. Tom v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed, Bille, nev\u00ed\u0161 v\u0161echno…,“ odv\u011btil, p\u0159eru\u0161ila jej v\u0161ak Billova slova.<\/div>\n
„Ne? A co je\u0161t\u011b nev\u00edm? P\u0159esn\u00fd \u010das, kdy um\u0159u?“ pronesl u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b a zlostn\u011b svra\u0161til \u010delo. Vztek se v n\u011bm op\u011bt za\u010d\u00ednal oz\u00fdvat… a on jej musel n\u011bjak ventilovat ven.<\/p>\n<\/div>\n
Z Tomovy tv\u00e1\u0159e vymizel i ten posledn\u00ed zbyte\u010dek jej\u00ed z\u00e1\u0159e a Tom k Billovi vzhl\u00e9dl. I on u\u017e za\u010d\u00ednal poci\u0165ovat jist\u00fd hn\u011bv v\u016f\u010di tvrdohlav\u00e9mu Billovi… a c\u00edtil, jak jej s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou napl\u0148uje st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. T\u00f3n jeho klidn\u00e9ho hlasu se vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma, ani\u017e by si to l\u00e9ka\u0159 s\u00e1m uv\u011bdomil.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, jak si mysl\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Ne, a jak to tedy je? Sly\u0161el jsem n\u00e1hodou ka\u017ed\u00e9 slovo, Tome, tak u\u017e p\u0159esta\u0148 zap\u00edrat a lh\u00e1t! Sly\u0161el jsem v\u0161echno… a kdybych se n\u00e1hodou neocitl u t\u011bch dve\u0159\u00ed proto, \u017ee jsem t\u011b cht\u011bl nav\u0161t\u00edvit a ud\u011blat ti radost, nejsp\u00ed\u0161 bych je\u0161t\u011b te\u010f nem\u011bl o ni\u010dem ani potuchy! Nech\u00e1pu, jak jsem mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd a naivn\u00ed, jak jsem ti mohl v\u011b\u0159it. Byla to ta nejv\u011bt\u0161\u00ed chyba v m\u00e9m \u017eivot\u011b!“ Billova slova se roznesla cel\u00fdm pokojem jako ozv\u011bna, Bill se v\u0161ak necht\u011bl vzd\u00e1t. Kone\u010dn\u011b si mohl svou zlost a hn\u011bv vyl\u00edt na tom, kdo jej u n\u011bj vyvolal – a on toho cht\u011bl vyu\u017e\u00edt.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee um\u0159u, Tome, nemus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edkat. Sly\u0161el jsem to moc dob\u0159e a jsem s t\u00edm sm\u00ed\u0159en\u00fd. Myslel jsem si to hned od za\u010d\u00e1tku, a kdybych neuv\u011b\u0159il t\u011bm tv\u00fdm fale\u0161n\u00fdm nad\u011bj\u00edm, mo\u017en\u00e1 bych se s t\u00edm vyrovn\u00e1val mnohem l\u00e9pe. Zradil jsi m\u011b, Tome, a to ti nikdy neodpust\u00edm!“ vyk\u0159ikl zoufale a nedok\u00e1zal u\u017e d\u00e9le br\u00e1nit sv\u00fdm slz\u00e1m. Netrvalo dlouho a ony se naskytly Tomovu pohledu, kter\u00fd na n\u011bj Tom up\u00edral. Billova slova je zra\u0148ovala a bolela z\u00e1rove\u0148, zdaleka v\u0161ak ne tak jako slzy, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po jeho kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, nen\u00ed to pravda, takhle to nem\u016f\u017ee\u0161 br\u00e1t. Mus\u00ed\u0161…,“ nedo\u0159ekl, jeho slova p\u0159eru\u0161il Bill\u016fv hlasit\u00fd k\u0159ik, kter\u00fd se v m\u017eiku roznesl cel\u00fdm pokojem a\u017e k jeho u\u0161\u00edm. Billova zlost u\u017e nemohla b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed. Net\u0159\u00e1sl se vzlyky, ale hn\u011bvem. Tomova slova na n\u011bj p\u016fsobila jako voda na ohe\u0148… a on u\u017e \u00fapln\u011b ztratil v\u0161echny sv\u00e9 z\u00e1brany.<\/div>\n
„Dost!!! P\u0159esta\u0148 mi \u0159\u00edkat, co nem\u016f\u017eu a co mus\u00edm, p\u0159esta\u0148 mi u\u017e kone\u010dn\u011b lh\u00e1t a zasahovat do \u017eivota! V\u00edm, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou nad\u011bji a nenad\u011bl\u00e1m s t\u00edm nic ani j\u00e1, ani ty a ani v\u0161ichni kolem,“ rozk\u0159ikl se a naposled se zad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed t\u011bmi sv\u00fdmi, ze kter\u00fdch sr\u0161ely blesky.<\/div>\n
„Nech si sv\u00e9 plan\u00e9 l\u017ei a l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 \u0159e\u010di\u010dky pro sebe, Tome, j\u00e1 u\u017e o n\u011b nestoj\u00edm! A rad\u011bji se mi u\u017e ani na o\u010d\u00edch neukazuj! Jsi jen oby\u010dejn\u00fd, sobeck\u00fd lh\u00e1\u0159 a do m\u00e9ho \u017eivota u\u017e nepat\u0159\u00ed\u0161! Nechci t\u011b u\u017e nikdy vid\u011bt, nikdy!“ vyk\u0159ikl a slo\u017eil hlavu do sv\u00fdch dlan\u00ed, aby se mohl znova nadechnout.<\/div>\n
„A te\u010f odejdi, pros\u00edm. Chci tu b\u00fdt s\u00e1m,“ odv\u011btil o pozn\u00e1n\u00ed klidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, kdy\u017e v\u0161ak jeho slova z\u016fstala nenapln\u011bn\u00fdmi, vys\u00edlen\u011b se nadechl. „Nesly\u0161el jsi? B\u011b\u017e pry\u010d!“ vyk\u0159ikl z posledn\u00edch sil a naposled se zad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj u dve\u0159\u00ed zad\u00edvaly. Uhnul sv\u00fdm pohledem sm\u011brem k oknu a sto\u010dil se na sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli do mal\u00e9ho, rozt\u0159esen\u00e9ho klub\u00ed\u010dka…<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy o\u010di pomalu sklopily sv\u016fj pohled a Tom se naposled ohl\u00e9dnul ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 za sebou pr\u00e1v\u011b zav\u0159el. Jeho kroky voln\u011b dopadaly na b\u00edlou podlahu nemocni\u010dn\u00ed chodby, ani\u017e by si jejich majitel uv\u011bdomoval, kam sm\u011b\u0159uj\u00ed. Bylo mu to v\u0161ak \u00fapln\u011b jedno. Te\u010f u\u017e mu bylo jedno \u00fapln\u011b v\u0161echno a Tom jen pomalu kr\u00e1\u010del nemocni\u010dn\u00edmi chodbami, nev\u011bdomky tak vr\u00e1\u017eej\u00edc do lid\u00ed kolem. Nic u\u017e nemohlo b\u00fdt hor\u0161\u00ed. Nic u\u017e pro n\u011bj nemohlo b\u00fdt smutn\u011bj\u0161\u00ed a bolestiv\u011bj\u0161\u00ed. Neexistovalo nic, co by jej dok\u00e1zalo st\u00e1hnout je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e a je\u0161t\u011b hloub\u011bji, a\u017e na pomysln\u00e9 dno. On u\u017e na n\u011bm toti\u017e byl. Tohle byl konec, konec v\u0161eho… a Tom si to moc dob\u0159e uv\u011bdomoval.<\/div>\n
Nenapadalo jej nic, co by m\u011bl v tuto chv\u00edli ud\u011blat. Nem\u011bl ani tu nejmen\u0161\u00ed s\u00edlu, nedok\u00e1zal nic… ani mluvit, ani myslet… a ani bojovat d\u00e1l. Jeho rty opustil posledn\u00ed, vys\u00edlen\u00fd v\u00fddech, jeho t\u011blo se sesunulo po b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch jeho ordinace dol\u016f a on jen bezmocn\u011b slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed, ti\u0161e pla\u010d\u00edc… stejn\u011b, jako \u010dernovlas\u00fd chlapec o p\u00e1r pokoj\u016f d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Jemn\u00e1 b\u00edl\u00e1 dla\u0148 pomalu sjela po hebk\u00e9 sn\u011bhob\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b a zastavila se n\u011bkde u jej\u00edho lemu, kter\u00fd pevn\u011b stiskla sv\u00fdmi prsty. Jej\u00ed majitel jen vys\u00edlen\u011b vydechl a p\u0159it\u00e1hl si teplou l\u00e1tku bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu t\u0159esouc\u00edmu se t\u011blu. Uvoln\u011bn\u011b do n\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12304","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12304","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12304"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12304\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12304"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12304"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12304"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}