{"id":12316,"date":"2010-02-19T18:30:00","date_gmt":"2010-02-19T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12287"},"modified":"2010-02-19T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-19T17:30:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/19\/se-mnou-se-bat-nemusis-1\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Zdrav\u00edm a pozdravuji,<\/p>\n<\/div>\n
a douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m p\u0159in\u00e1\u0161\u00edm zpr\u00e1vy, kter\u00e9 v\u00e1s pot\u011b\u0161\u00ed. Po pov\u00eddce „Reinkarnace“ jsem si cht\u011bla d\u00e1t od psan\u00ed chvilku pauzu, ale nedalo mi to a pustila jsem se do nov\u00e9 v\u011bci hned. \ud83d\ude42 A pokud byste si cht\u011bli ud\u011blat malou p\u0159edstavu o tom, co p\u0159esn\u011b se na v\u00e1s \u0159\u00edt\u00ed, tak tady je ode m\u011b p\u00e1r slov.<\/div>\n
Stejn\u011b jako u Reinkarnace, nep\u016fjde o TH jako kapelu, pohybuj\u00edc\u00ed se v showbyznysu, ale d\u011bj pov\u00eddky jsem zasadila do prost\u0159edn\u00ed pr\u00e1vnick\u00e9 firmy se s\u00eddlem v Berl\u00edn\u011b. Bill a Tom nejsou ani brat\u0159i, a dokonce je mezi nimi i nepatrn\u00fd v\u011bkov\u00fd rozd\u00edl. Konkr\u00e9tn\u00ed role obou prozrazovat nebudu, to p\u0159ijde s pov\u00eddkou. \ud83d\ude09 A pochopiteln\u011b, jak jinak, p\u016fjde p\u0159edev\u0161\u00edm o l\u00e1sku mezi nimi. Bez toho by to snad ani b\u00fdt nemohlo. \ud83d\ude42<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b je tak\u00e9 \u010dekaj\u00ed n\u011bjak\u00e9 ty pat\u00e1lie, ty tak\u00e9 nesm\u011bj\u00ed chyb\u011bt. A jak to s nimi nakonec dopadne, nev\u00ed je\u0161t\u011b ani autorka, tak\u017ee p\u0159ekv\u00e1pko je zaru\u010deno. Doufejme, \u017ee dob\u0159e. \ud83d\ude00<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed, Ainikki<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dve\u0159e v\u00fdtahu se s cinknut\u00edm otev\u0159ely v p\u00e1t\u00e9m pat\u0159e velk\u00e9 poscho\u010fov\u00e9 modern\u00ed budovy, ve kter\u00e9 se z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti nach\u00e1zely p\u0159edev\u0161\u00edm kancel\u00e1\u0159e r\u016fzn\u00fdch firem a spole\u010dnost\u00ed. P\u00e1t\u00e9 patro cel\u00e9 n\u00e1le\u017eelo nevelk\u00e9 soukrom\u00e9 pr\u00e1vn\u00ed kancel\u00e1\u0159i, kter\u00e1 hrd\u011b nesla jm\u00e9no sv\u00e9ho majitele „Konrad a spol“, a pr\u00e1vn\u00edci zde pracuj\u00edc\u00ed byli t\u011bmi nejvyhled\u00e1van\u011bj\u0161\u00edmi v cel\u00e9m Berl\u00edn\u011b. Naprost\u00e9 kapacity, \u0161pi\u010dky ve sv\u00e9m oboru. Alespo\u0148 tak je v\u017edycky vn\u00edmal mlad\u00fd mu\u017e, vykra\u010duj\u00edc\u00ed si hrd\u011b a\u017e na konec chodby, kde byla nevelk\u00e1 m\u00edstnost s psac\u00edm stolem, polic\u00ed na dokumenty a mal\u00fdm akv\u00e1riem v rohu nalevo od okna. Prozat\u00edm nic moc, ale stal se sou\u010d\u00e1st\u00ed toho tady, co\u017e ho st\u00e1lo nemal\u00e9 \u00fasil\u00ed, a postup v\u00fd\u0161 bude jen ot\u00e1zkou \u010dasu.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1vl na pozdrav blond\u00fdnce za recep\u010dn\u00edm pult\u00edkem, kter\u00e1 se okam\u017eit\u011b sv\u016fdn\u011b vyprsila, uk\u00e1zala mu snad v\u0161ech t\u0159icet dva zub\u016f a horliv\u011b mu m\u00e1vala nazp\u011bt. Obvykle se tenhle v\u00edtac\u00ed ritu\u00e1l neobe\u0161el bez n\u011bjak\u00e9 t\u00e9 bezduch\u00e9 konverzace se zcela o\u010dividn\u00fdmi pokusy flirtovat, dnes ale m\u011bla sle\u010dna k uchu p\u0159itisknut\u00e9 sluch\u00e1tko telefonu a n\u011bco do n\u011bj brebentila, tak\u017ee objekt z\u00e1jmu v\u0161ech \u017een a dam pod \u010dty\u0159icet let bez dal\u0161\u00edho zdr\u017een\u00ed do\u0161el a\u017e ke sv\u00e9mu c\u00edli.<\/div>\n
<\/div>\n
Tak jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no po dobu osmi m\u011bs\u00edc\u016f, kter\u00e9 tu pracoval, si hrd\u011b prohl\u00e9dl cedulku na dve\u0159\u00edch hl\u00e1saj\u00edc\u00ed – Judr. Tom Kaulitz – a s py\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem vplul za n\u011b. Na st\u016fl odlo\u017eil sv\u016fj mal\u00fd \u010dern\u00fd kuf\u0159\u00edk, svl\u00e9kl si sako, kter\u00e9 p\u0159ehodil p\u0159es op\u011bradlo \u017eidle a zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko na z\u00e1znamn\u00edku, aby si mohl poslechnout vzkazy.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Dobr\u00fd den! Tady Schwarz. Vol\u00e1m kv\u016fli t\u00e9 na\u0161\u00ed konzultaci ohledn\u011b m\u00e9ho majetkov\u00e9ho vyrovn\u00e1n\u00ed se \u017eenou. Term\u00edn, na kter\u00e9m jsme byli domluveni, mi ji\u017e nevyhovuje. Je mo\u017en\u00e9 nechat ho na stejn\u00fd den, ale posunout to o dv\u011b hodiny pozd\u011bji? D\u011bkuji.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159\u00edstroj p\u00edpl a spustil dal\u0161\u00ed zpr\u00e1vu. Tentokr\u00e1t kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed. Cht\u011bli se ujistit, jestli objedn\u00e1vka kv\u011btin, kterou d\u011blal Tom v\u010dera, m\u011bla b\u00fdt v \u010derven\u00e9 nebo \u017elut\u00e9 barv\u011b. Moc se omlouvali, ale brig\u00e1dn\u00edk, kter\u00fd ji p\u0159ij\u00edmal, si to zapomn\u011bl pozna\u010dit. Tom zakoulel o\u010dima. Amat\u00e9\u0159i. Myslel si v duchu a zalistoval ve sv\u00e9m di\u00e1\u0159i, aby se mrknul, jestli pana Schwarze m\u016f\u017ee p\u0159ijmout ve zm\u011bn\u011bnou hodinu, a p\u0159itom p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu akv\u00e1riu a dvakr\u00e1t poklepal na sklo.<\/div>\n
„\u010cau, Kr\u00e1sko, jak se m\u00e1\u0161 dneska po r\u00e1nu? D\u00e1\u0161 si n\u011bco na zub?“ Promlouval k ryb\u011b a hm\u00e1tl po krabi\u010dce s ryb\u00edm \u017er\u00e1dlem. Velk\u00e1 t\u0159pytiv\u011b pestr\u00e1 skal\u00e1ra p\u0159iplavala bl\u00ed\u017e a otv\u00edrala na Toma pusu, jako by mu snad \u0159\u00edkala n\u011bco v odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Tu m\u00e1\u0161, dej si.“ \u0160vito\u0159il na ni a z vrchu do vody sypal barevn\u00e9 droben\u00ed, po kter\u00e9m se rybka nad\u0161en\u011b vrhala.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Tom\u00edku. Douf\u00e1m, \u017ee v pond\u011bl\u00ed doraz\u00ed\u0161 na tu moji narozeninovou ve\u010de\u0159i. J\u00e1 i Gordon se na tebe moc t\u011b\u0161\u00edme. M\u00e1ma.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00fd den! To jsem znovu j\u00e1. Schwarz. Omlouv\u00e1m se za ty zmatky, ale nakonec mohu p\u0159ij\u00edt v tom p\u016fvodn\u00edm term\u00ednu. Nashledanou.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ozvalo se posledn\u00ed t\u00e1hl\u00e9 p\u00edpnut\u00ed a byl konec. Vskutku nic sv\u011btoborn\u00e9ho. Matka a pomaten\u00fd klient, kter\u00fd se se svoj\u00ed \u017eenou rozv\u00e1d\u011bl u\u017e asi po \u0161est\u00e9, a podle toho, co mu \u0159ekli jeho star\u0161\u00ed kolegov\u00e9, se v\u017edycky nepochopiteln\u011b z ni\u010deho nic t\u011bsn\u011b p\u0159ed koncem rozvodu usm\u00ed\u0159ili, p\u016fl roku a\u017e rok vrkali jako dva \u010derstv\u011b zamilovan\u00ed holoubci, a pak se tu uk\u00e1zali znovu. Star\u0161\u00ed p\u00e1r, dv\u011b d\u011bti, kter\u00e9 jim u\u017e vylet\u011bly z hn\u00edzda, a oni na sebe m\u011bli nejsp\u00ed\u0161 mnoho \u010dasu, kter\u00fd jim nesv\u011bd\u010dil. A tenhle p\u0159\u00edpad byl pochopiteln\u011b h\u00e1zen na krk nov\u00e1\u010dk\u016fm. Tom si nest\u011b\u017eoval. Ka\u017ed\u00fd n\u011bjak za\u010d\u00ednal. Trp\u011bliv\u011b tedy \u0159e\u0161il drobnosti, kter\u00e9 mu byly p\u0159id\u011blov\u00e1ny, a t\u011b\u0161il se na skute\u010dn\u00fd velk\u00fd p\u0159\u00edpad p\u0159ed soudem.<\/div>\n
<\/div>\n
A m\u00e1ma? To byla taky kapitola sama o sob\u011b. Pot\u0159e\u0161t\u011bn\u00e1 um\u011blkyn\u011b, kter\u00e1 ve dvaceti do t\u011bhotenstv\u00ed spadla s n\u011bjak\u00fdm kamio\u0148\u00e1kem. Osudov\u00e1 l\u00e1ska. Tedy tak to vn\u00edmala ona, dokud mu neozn\u00e1mila, \u017ee je v tom, a celo\u017eivotn\u00ed osud nevzal kramle. Tomovi to bylo ale jedno. T\u00e1ta mu toti\u017e nikdy nechyb\u011bl. Kdy\u017e mu bylo p\u011bt, objevil se Gordon. Muzikant, zap\u00e1len\u00fd rocker. Nikdy toho moc nevyd\u011blal, ale miloval Simone i s jej\u00edm synem, a dote\u010f je neopustil. Ti dva se dokonce i p\u0159ed p\u00e1r lety vzali. Tom u\u017e ani nev\u011b\u0159il, \u017ee to ud\u011blaj\u00ed po v\u0161ech t\u011bch letech, kdy spolu \u017eili jen na hrom\u00e1dce.<\/div>\n
<\/div>\n
Byla i doba, kdy se sna\u017eili tomu neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u017eiv\u00e9mu a zv\u00eddav\u00e9mu d\u00edt\u011bti s nezbedn\u00fdmi plam\u00ednky v o\u010d\u00edch zplodit sourozence, ale nikdy se to nepoda\u0159ilo. Z\u016fstal tedy s\u00e1m a podle toho to tak\u00e9 vypadalo. Zbo\u017e\u0148ovan\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9mu by snad snesli i modr\u00e9 z nebe, kdyby o n\u011b projevilo z\u00e1jem. Matka mu dote\u010f s oblibou \u0159\u00edk\u00e1vala Tom\u00edku, nebo Tom\u00e1nku a \u0161t\u00edpala ho do tv\u00e1\u0159\u00ed kdykoli je p\u0159ijel nav\u0161t\u00edvit. Tak\u00e9 byl prvn\u00ed v rodin\u011b, kdo m\u011bl skute\u010dn\u011b v\u00e1\u017een\u00fd titul a ona se s n\u00edm neopom\u00ednala chlubit v\u0161ude, kde jen to bylo mo\u017en\u00e9. Proto se tak\u00e9 opr\u00e1vn\u011bn\u011b b\u00e1l, \u017ee by jednou mohlo p\u0159ij\u00edt roz\u010darov\u00e1n\u00ed a zklam\u00e1n\u00ed. On toti\u017e v\u011bd\u011bl o jedn\u00e9 sv\u00e9 nedokonalosti a ob\u00e1val se dne, kdy bude muset s pravdou ven.<\/div>\n
<\/div>\n
V dohlednu se ale \u017e\u00e1dn\u00e9 zvraty nechystaly, tak\u017ee pro\u010d si s t\u00edm zbyte\u010dn\u011b dop\u0159edu d\u011blat vr\u00e1sky? Prozat\u00edm m\u016f\u017ee m\u00e1m\u011b d\u011blat radost, jak jen to bude v jeho sil\u00e1ch. Hm\u00e1tl tedy po telefonu a vyma\u010dkal \u010d\u00edslo. Na druh\u00e9m konci to dvakr\u00e1t zazvonilo a pak se ozvalo:<\/div>\n
„Kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed „B\u00edl\u00e1 orchidej“. Co si budete p\u0159\u00e1t?“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Tady Kaulitz. J\u00e1 jsem v\u010dera objedn\u00e1val narozeninovou kytici a vy jste mi volali zp\u011bt kv\u016fli nejasnostem v objedn\u00e1vce.“<\/div>\n
„Ano, ano, pane Kaulitzi. Je\u0161t\u011b jednou se moc omlouv\u00e1me. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b se to nestane a uji\u0161\u0165ujeme v\u00e1s, \u017ee i tak budou kv\u011btiny doru\u010deny v term\u00ednu.“<\/div>\n
„To douf\u00e1m.“ Neodpustil si Tom ucedit. M\u00e1ma si potrp\u011bla na don\u00e1\u0161kovou slu\u017ebu, a on cht\u011bl, aby ty kytky dorazily d\u0159\u00edve, ne\u017e on na tu jej\u00ed ve\u010de\u0159i.<\/div>\n
„Bu\u010fte si jist. Nu\u017ee\u2026 ty r\u016f\u017ee m\u011bly b\u00fdt tedy \u010derven\u00e9 nebo \u017elut\u00e9?“ Tom v sob\u011b potla\u010dil odfrknut\u00ed a nau\u010den\u011b klidn\u00fdm t\u00f3nem hlasu odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Nic takov\u00e9ho. J\u00e1 po\u017eadoval dv\u011b barvy, ale r\u016f\u017eovou a sv\u011btle fialovou.“ Vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Oh. Dob\u0159e. R\u016f\u017eov\u00e1 a fialov\u00e1. \u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00fd den.“<\/div>\n
„V\u00e1m taky.“ Rozlou\u010dil se Tom akor\u00e1t v moment\u011b, kdy mu na dve\u0159e klepla sle\u010dna z recepce, a hned za jej\u00ed blon\u010fatou h\u0159\u00edvou se v m\u00edstnosti zjevil i ten zbytek.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si ji kr\u00e1tce prohl\u00e9dl. Ta holka byla hloup\u00e1, ale um\u011bla se obl\u00e9kat. Dnes to byl smetanov\u011b b\u00edl\u00fd kost\u00fdmek s kr\u00e1tkou uplou sukn\u00ed, v\u00ednov\u00e1 bl\u016fzka s hlubok\u00fdm v\u00fdst\u0159ihem a lodi\u010dky na jehlov\u00e9m podpatku ve stejn\u00e9 barv\u011b. Ke v\u0161emu m\u011bla slad\u011bn\u00e9 dopl\u0148ky, a dokonce i lak na nehty s l\u00ed\u010den\u00edm. Kompletn\u011b cel\u00e9 mu\u017esk\u00e9 \u010d\u00e1sti t\u011bch, co se tu pohybovali, z n\u00ed tekla slina, jeho ov\u0161em nech\u00e1vala naprosto chladn\u00fdm. On up\u0159ednost\u0148oval \u00fapln\u011b jin\u00e9 p\u016fvaby.<\/div>\n
„Tome, pos\u00edl\u00e1 m\u011b za tebou \u0161\u00e9f. Chce s tebou mluvit. M\u00e1\u0161 p\u0159ij\u00edt hned, jak bude\u0161 m\u00edt chvilku.“ Oslovila ho famili\u00e9rn\u011b, i kdy\u017e v\u0161em ostatn\u00edm pr\u00e1vn\u00edk\u016fm tady vykala. On m\u011bl tu nev\u00fdhodu, \u017ee ho tu zhruba p\u0159ed rokem a p\u016fl za\u017eila je\u0161t\u011b jako praktikanta, a to si pochopiteln\u011b tykali. A kdy\u017e potom Tom dostal po promoci tohle m\u00edsto, p\u0159ipadalo mu moc pov\u00fd\u0161en\u00e9 najednou po n\u00ed cht\u00edt, aby mu \u0159\u00edkala dobr\u00fd den a oslovovala ho pane.<\/div>\n
„No\u2026“ Prot\u00e1hl Tom. „Tu m\u00e1m v podstat\u011b hnedka.“ Odhodil tu\u017eku, se kterou si hr\u00e1l mezi prsty, na st\u016fl a zvedl se ze sv\u00e9 oto\u010dn\u00e9 \u017eidle. „Je\u0161t\u011b n\u011bco?“ Zareagoval na d\u00edvku, kter\u00e1 tu d\u00e1l post\u00e1vala.<\/div>\n
„Jen jsem se cht\u011bla zeptat, jestli bychom spolu neza\u0161li v pauze na ob\u011bd?“ Vysv\u011btlila prostince a vyz\u00fdvav\u011b se na n\u011bj uculila. Tom se j\u00ed zdvo\u0159ile pokusil pousm\u00e1n\u00ed vr\u00e1tit, ale muselo to z\u0159ejm\u011b vypadat p\u011bkn\u011b k\u0159e\u010dovit\u011b. Tohle byly momenty, kdy litoval toho, \u017ee nedok\u00e1zal b\u00fdt p\u0159i n\u00e1stupu tvrd\u0161\u00edm a nevy\u017eadoval striktn\u011b pracovn\u00ed jedn\u00e1n\u00ed. Takhle neodbytn\u00fdch lid\u00ed se pak zbavovalo o to h\u016f\u0159. Proti kamar\u00e1dce by nic nem\u011bl, to by mu nevadila, ale jd\u011bte si na ob\u011bd, nebo kamkoli jinam, se \u017eenskou, u kter\u00e9 m\u00e1te v\u00edce ne\u017e stoprocentn\u00ed jistotu, \u017ee se po v\u00e1s p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti za\u010dne s\u00e1pat. To bylo to posledn\u00ed, co by tou\u017eil za\u017e\u00edt. Odstrkovat od sebe rozv\u00e1\u0161n\u011bnou sa\u0148.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Birgit,“ za\u010dal a nen\u00e1padn\u011b se p\u0159ibli\u017eoval ke dve\u0159\u00edm. „Dnes toho m\u00e1m docela dost, a nev\u00edm, kdy budu m\u00edt mo\u017enost ud\u011blat si \u010das na j\u00eddlo, a necht\u011bl bych t\u011b n\u011bjak omezovat. Tak snad n\u011bkdy jindy.“ Pokou\u0161el se z toho vymluvit a u\u017e bral za kliku.<\/div>\n
„Nevad\u00ed. J\u00e1 klidn\u011b po\u010dk\u00e1m. Stejn\u011b tomu j\u00eddlu moc ned\u00e1m.“ M\u00e1vla rukou.“ Mus\u00edm si hl\u00eddat linii.“ P\u0159imhou\u0159ila o\u010di a koketn\u011b si p\u0159ejela dlan\u00ed od pasu, p\u0159es bok a\u017e na zadek.<\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ten \u010das nebudu m\u00edt v\u016fbec. A te\u010f m\u011b omluv, mus\u00edm za \u0161\u00e9fem.“ Otev\u0159el dve\u0159e a ne\u017e se sta\u010dila blon\u010fat\u00e1 sle\u010dinka vzpamatovat, byl ten tam.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si za rohem \u00falevn\u011b vyd\u00fdchl a zaklepal na dve\u0159e vedouc\u00edho pr\u00e1vn\u00edka a majitele firmy. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mu dostalo vyzv\u00e1n\u00ed ke vstupu. Byl klidn\u00fd. Nebyl si v\u011bdom \u017e\u00e1dn\u00e9 svoj\u00ed chyby, tud\u00ed\u017e na kobere\u010dek k pok\u00e1r\u00e1n\u00ed si ho ur\u010dit\u011b nezval. Vlastn\u011b o tom ani nestihl moc p\u0159em\u00fd\u0161let, vzhledem k tomu, kolik pr\u00e1ce mu dalo zbavit se Birgit.<\/div>\n
„P\u0159eju dobr\u00fd den.“ Pozdravil s \u00factou a p\u0159e\u0161el m\u00edstnost\u00ed bl\u00ed\u017e ke stolu, za kter\u00fdm sed\u011bl postar\u0161\u00ed mu\u017e s \u0161ediv\u011bj\u00edc\u00edmi skr\u00e1n\u011bmi a mal\u00fdmi kulat\u00fdmi br\u00fdlemi se st\u0159\u00edbrn\u00fdmi obrou\u010dkami.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, Tome. Posa\u010fte se.“ Pokynul k voln\u00e9 \u017eidli. Tom se posadil a zvednul k mu\u017ei pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bl bych pro v\u00e1s jeden takov\u00fd \u00fakol. Bude to nad r\u00e1mec va\u0161ich povinnost\u00ed, ale bohu\u017eel tu nen\u00ed nikdo jin\u00fd, kdo by se toho mohl ujmout. Pochopiteln\u011b se to odraz\u00ed i na va\u0161em plat\u011b.“ Tom pokyvoval, jako\u017ee v\u0161emu doposud rozum\u00ed, tak tedy pan Konrad pokra\u010doval. „Jist\u011b v\u00edte, \u017ee pan\u00ed Stuz, co pracovala v archivu, musela tuto pozici ze zdravotn\u00edch d\u016fvod\u016f minul\u00fd t\u00fdden opustit a nastoupit do p\u0159ed\u010dasn\u00e9ho d\u016fchodu. Nebude ani schopn\u00e1 za sebe zau\u010dit n\u00e1hradu, tak\u017ee je pot\u0159eba, aby to ud\u011blal n\u011bkdo jin\u00fd. Vy jste si t\u00edm m\u00edstem pro\u0161el jako st\u00e1\u017eista, tud\u00ed\u017e v\u00edte, jak to tam chod\u00ed, nav\u00edc jste tu tak\u00e9 nejkrat\u0161\u00ed dobu. Zajist\u00e9 ch\u00e1pete, \u017ee t\u00edm nem\u016f\u017eu obt\u011b\u017ekat n\u011bkoho z va\u0161ich star\u0161\u00edch koleg\u016f.“<\/div>\n
„Jist\u011b, pane, to je pochopiteln\u00e9.“ P\u0159ik\u00fdvl Tom, na povrchu se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00ed neutr\u00e1ln\u011b, i kdy\u017e se mu vyhl\u00eddka na bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se p\u0159es\u010dasy moc nel\u00edbila. Nav\u00edc ta pr\u00e1ce byla nudn\u00e1, jednotv\u00e1rn\u00e1 a pro n\u011bj na ze\u0161\u00edlen\u00ed. Kdy\u017e tu byl na st\u00e1\u017ei, nen\u00e1vid\u011bl to. S chut\u00ed se toho zbavil, a te\u010f ho to \u010dek\u00e1 znovu.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak\u017ee je\u0161t\u011b abyste v\u011bd\u011bl, koho \u010dekat. Jmenuje se Bill Tr\u00fcmper, je mu 22 let, m\u00e1 maturitu a hned po n\u00ed nastoupil do tisk\u00e1rny Schubert s.r.o. do evidence skladu. V tisk\u00e1rn\u011b se propou\u0161t\u011blo a on byl jeden z t\u011bch, kdo o m\u00edsto p\u0159i\u0161el. Pan Schumann, \u0159editel tisk\u00e1rny je m\u016fj dobr\u00fd zn\u00e1m\u00fd a dlouholet\u00fd klient, tak\u017ee na z\u00e1klad\u011b jeho p\u0159\u00edmluvy jsem sl\u00edbil, \u017ee ho vezmeme alespo\u0148 na zku\u0161ebn\u00ed dobu. Bude se toho muset dost nau\u010dit. Pokud nebude zvl\u00e1dat, tak se mi to nebojte \u0159\u00edct. Nikoho z milosti si tu nem\u016f\u017eeme dovolit, pot\u0159ebujeme, aby pracoval efektivn\u011b. I kdy\u017e Schumann m\u011b ujistil, \u017ee je schopn\u00fd, jen m\u011b upozornil na to, \u017ee je hodn\u011b tich\u00fd a zak\u0159iknut\u00fd, co\u017e by ale v archivu vadit nem\u011blo. A t\u0159eba to bude p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna po t\u00e9 klevetiv\u00e9 Stuzov\u00e9.“ Vyj\u00e1d\u0159il nad\u011bji. Ta star\u0161\u00ed rozlo\u017eit\u00e1 d\u00e1ma se tu vskutku velk\u00e9 obl\u00edbenosti net\u011b\u0161ila. Svoji pr\u00e1ci ale zvl\u00e1dala, tak\u017ee se j\u00ed v podstat\u011b nedalo nic vyt\u00fdkat.<\/div>\n
<\/div>\n
„OK, kdy ho m\u00e1m \u010dekat?“ Zeptal se Tom ji\u017e pln\u011b sm\u00ed\u0159en\u00fd s nastalou situac\u00ed. A vlastn\u011b u\u017e nebyl ani tak moc rozlad\u011bn\u00fd. Byl tu toti\u017e nav\u00edc jeden faktor, kter\u00fd dopad t\u00e9hle nelibosti tak trochu zm\u00edrnil. P\u016fvodn\u011b \u010dekal, \u017ee bude zau\u010dovat n\u011bjakou novou \u017eenskou, ale byl to kluk. Dokonce mlad\u0161\u00ed o t\u0159i roky, co\u017e byl v\u011bk, kter\u00fd preferoval. Sice si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit chlapce, kter\u00fd by m\u011bl z\u00e1jem o tak nudn\u00e9 a nez\u00e1\u017eivn\u00e9 m\u00edsto v podstat\u011b s nulovou mo\u017enost\u00ed profesn\u00edho r\u016fstu, ale co. Je p\u0159ed\u010dasn\u00e9 nad t\u00edm dumat. Snad brzy ho pozn\u00e1 a bude tak m\u00edt mo\u017enost ud\u011blat si o n\u011bm mnohem komplexn\u011bj\u0161\u00ed obr\u00e1zek.<\/div>\n
„Hned v pond\u011bl\u00ed dopoledne. D\u00e1m to je\u0161t\u011b v\u011bd\u011bt Birgit a ta v\u00e1m ho nahl\u00e1s\u00ed hned, jak doraz\u00ed.“ Tom k\u00fdvl a zvedl se k odchodu.<\/div>\n
„Prozat\u00edm hezk\u00fd zbytek dne.“ Rozlou\u010dil se a odch\u00e1zel.<\/div>\n
„V\u00e1m taky, Tome.“ Ozvalo se je\u0161t\u011b za n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no po uplynul\u00e9m v\u00edkendu ho recep\u010dn\u00ed vyru\u0161ila p\u0159\u00edmo v jedn\u00e1n\u00ed s klientem.<\/div>\n
„Tome, je tu ten nov\u00fd zam\u011bstnanec.“ Ozn\u00e1mila mu do telefonu.<\/div>\n
„Birgit, j\u00e1 te\u010f nem\u016f\u017eu. M\u00e1m to tu je\u0161t\u011b tak na \u010dtvrt hodinky. A\u0165 po\u010dk\u00e1.“<\/div>\n
„Jist\u011b, Tome, vy\u0159\u00edd\u00edm.“ Odv\u011btila a zav\u011bsila.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, kde jsme to skon\u010dili?“ Zvedl pohled k \u010dernovlas\u00e9 \u017een\u011b ve st\u0159edn\u00edch letech a profesion\u00e1ln\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ta hlasit\u00e1 hudba.“ Navedla mlad\u00e9ho pr\u00e1vn\u00edka stru\u010dn\u011b.<\/div>\n
„\u00c1 jist\u011b. Tak\u017ee vy tvrd\u00edte, \u017ee v\u00e1\u0161 soused v byt\u011b nad v\u00e1mi pou\u0161t\u00ed pravideln\u011b nahlas hudbu a dupe tak, \u017ee se v\u00e1m klepe lustr?“<\/div>\n
„Ano, p\u0159esn\u011b tak. Je to k ze\u0161\u00edlen\u00ed, to mi v\u011b\u0159te.“ L\u00ed\u010dila zainteresovan\u011b a rozhazovala p\u0159i tom rukama v rozevl\u00e1t\u00fdch gestech.<\/div>\n
„Nep\u0159\u00edjemnost. To r\u00e1d v\u011b\u0159\u00edm. Madam, pochopiteln\u011b je mo\u017en\u00e9 pr\u00e1vn\u00ed cestou va\u0161eho souseda p\u0159im\u011bt, aby s t\u00edmto po\u010d\u00edn\u00e1n\u00edm p\u0159estal, ov\u0161em bude nezbytn\u00e9, abyste m\u011bla n\u011bjak\u00fd d\u016fkaz. Posta\u010d\u00ed kr\u00e1tk\u00fd z\u00e1znam. Tak\u00e9 by pomohlo, kdyby byli ochotni to dosv\u011bd\u010dit i ostatn\u00ed obyvatel\u00e9 domu.“ Objas\u0148oval j\u00ed pot\u0159ebn\u00e9 nezbytnosti.<\/div>\n
„V tom by nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m.“ Ujistila ho a k\u00fdvla hlavou. „Je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho?“<\/div>\n
„Prozat\u00edm ne. A\u017e budete m\u00edt v\u0161e shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9, domluv\u00edme si dal\u0161\u00ed sch\u016fzku a provedeme prvn\u00ed pr\u00e1vn\u00ed kroky.<\/div>\n
„Moc v\u00e1m d\u011bkuji, pane doktore.“ Vstala a pod\u00e1vala mu ruku na rozlou\u010denou.<\/div>\n
„Za m\u00e1lo. Na\u0161e pr\u00e1vn\u00ed kancel\u00e1\u0159 je v\u00e1m v\u017edy k slu\u017eb\u00e1m. Na shledanou.“ K\u0159enil se na ni Tom a vyprov\u00e1zel ji ke dve\u0159\u00edm. U\u017e te\u010f se nemohl do\u010dkat, a\u017e se d\u00e1ma p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed znovu a bude se tomu muset za\u010d\u00edt v\u011bnovat. Rozvody byly OK, majetkov\u00e9 spory tak\u00e9, konkurzy krachuj\u00edc\u00edch firem, to v\u0161echno d\u011blal docela r\u00e1d. Co ale bez v\u00fdhrady pat\u0159ilo do jeho top nejhor\u0161\u00edho, byly takov\u00e9hle sousedsk\u00e9 strkanice a \u017eabomy\u0161\u00ed h\u00e1dky. Kv\u016fli t\u011bm tedy na pr\u00e1va rozhodn\u011b ne\u0161el. Bohu\u017eel i takov\u00e9 p\u0159\u00edpady musel n\u011bkdo \u0159e\u0161it a k jeho nelibosti to byl moment\u00e1ln\u011b on.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ejel si rukou po obli\u010deji a frustrovan\u011b zafun\u011bl. Start do nov\u00e9ho pracovn\u00edho dne nemohl dopadnout l\u00e9pe, a to m\u011bl p\u0159ed sebou je\u0161t\u011b toho nov\u00e1\u010dka. Jestli\u017ee v sob\u011b zvl\u00e1dl v p\u00e1tek na mal\u00fd moment vyvolat t\u011b\u0161en\u00ed, dnes bylo fu\u010d. Jen mu to o to v\u00edc kalilo jeho nep\u0159\u00edli\u0161 dobrou n\u00e1ladu. Rozhodn\u011b by te\u010f necht\u011bl b\u00fdt v k\u016f\u017ei toho kluka, proto\u017ee se rozhodl p\u011bkn\u011b si na n\u011bm smlsnout v nad\u011bji, \u017ee mu alespo\u0148 mal\u00fd pocit p\u0159evahy vylep\u0161\u00ed den. Ne, \u017ee by snad byl n\u011bjak\u00fd tyran, kter\u00fd by se r\u00e1d vozil na pod\u0159\u00edzen\u00fdch. To rozhodn\u011b ne. V podstat\u011b byl striktn\u011b proti takov\u00e9mu jedn\u00e1n\u00ed, ale kdo by si ob\u010das nepot\u0159eboval zchladit \u017e\u00e1hu? V\u0161ak se p\u0159eci nechystal na nic drastick\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
Povolil si kravatu, usrknul ze sv\u00e9ho chladnouc\u00edho hrnku rann\u00ed k\u00e1vy, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed zase odlo\u017eil na st\u016fl, prudce se zvedl a razantn\u00edm krokem si to zam\u00ed\u0159il k recepci. Kdy\u017e se mu ale do zorn\u00e9ho pole dostala osoba, kter\u00e1 tam p\u0159ikr\u010den\u00e1 sed\u011bla vedle Birgitina pracovn\u00edho m\u00edsta na \u017eidli, ve\u0161ker\u00e1 chu\u0165 uk\u00e1zat mu, jak\u00fd je tady boss, s ka\u017ed\u00fdm centimetrem, kter\u00fdm mu byl bl\u00ed\u017e, kamsi vyprch\u00e1vala. Rychl\u00e1 ch\u016fze zvol\u0148ovala, a dokonce mu snad i m\u00edrn\u011b poklesla \u010delist. Takov\u00e9hle zjeven\u00ed tedy skute\u010dn\u011b ne\u010dekal. \u00datl\u00fd chlapec, jemn\u00e9 rysy, dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed kolem jeho a\u017e \u017eensky vypadaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se dostal na vzd\u00e1lenost asi dvou metr\u016f, v\u0161iml si dokonce i lehk\u00e9ho nal\u00ed\u010den\u00ed. Tohle byl p\u0159esn\u011b ten typ kr\u00e1sy, kter\u00fd mu podlamoval kolena. Kam se na n\u011bj hrabala lacin\u011b vyz\u00fdvav\u00e1 Birgit.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u00c1 Tome, u\u017e jsi tady.“ Vysko\u010dila recep\u010dn\u00ed na nohy, a\u017e se j\u00ed jej\u00ed \u010dty\u0159ky zhouply ve v\u00fdst\u0159ihu. „Tohle je Bill Tr\u00fcmper, n\u00e1\u0161 nov\u00fd archiv\u00e1\u0159.“ P\u0159e\u0161la k jmenovan\u00e9mu a polo\u017eila mu ruku na rameno. Klu\u010dina se pod t\u00edm dotekem nep\u0159\u00edjemn\u011b o\u0161il a kr\u00e1tce se zad\u00edval na nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho. Postavil se, a kdy\u017e Tomovi pod\u00e1val ruku k sezn\u00e1men\u00ed, klopil zrak op\u011bt kamsi dol\u016f.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“ \u0160pitnul t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, kdy\u017e mu Tom jeho pravici stisknul. Neuniklo mu, \u017ee j\u00ed nechyb\u00ed bezchybn\u00e1 manik\u00fara.<\/div>\n
„Ahoj. Jsem Tom Kaulitz. Uk\u00e1\u017eu ti, co bude\u0161 d\u011blat.“ Pokusil se na n\u011bj povzbudiv\u011b usm\u00e1t, ale \u010dernovlas\u00fd chlapec se d\u00edval jinam. M\u011bl pocit, \u017ee ho snad ani nevn\u00edm\u00e1, nebo \u017ee z n\u011bj m\u00e1 dokonce strach. Je\u0161t\u011b nevid\u011bl nikoho, kdo by p\u016fsobil tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b k\u0159ehce.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom hodil pohled pln\u00fd otazn\u00edk\u016f po Birgit. Byl zmaten\u00fd t\u00edm chov\u00e1n\u00edm. Ta jen pokr\u010dila rameny.<\/div>\n
„Moc toho nenamluv\u00ed, ale je fajn. Tak na n\u011bj bu\u010f hodnej.“ Popl\u00e1cala pr\u00e1vn\u00edka rozvern\u011b po z\u00e1dech a odb\u011bhla ke sv\u00e9mu pult\u00edku, proto\u017ee se j\u00ed tam rozdrn\u010del telefon.<\/div>\n
„Tak poj\u010f za mnou.“ Instruoval Tom kluka, a ten za n\u00edm poslu\u0161n\u011b vykro\u010dil. Archiv byl p\u0159\u00edmo proti Tomov\u011b mal\u00e9 kancel\u00e1\u0159i, tak\u017ee alespo\u0148 tu nebude muset pob\u00edhat po cel\u00e9m pat\u0159e, a\u017e ten kluk za\u010dne nest\u00edhat a bude ho bombardovat dotazy, co s t\u00edmhle a co s tamt\u00edm. Pokud tedy v\u016fbec n\u011bkdy n\u011bco \u0159ekne. Prol\u00e9tlo Tomovi hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak tady bude\u0161 pracovat.“ Rozm\u00e1chl se Tom rukou, aby tak postihl prostor, o kter\u00e9m mluvil. Byla to docela prostorn\u00e1 prosv\u011btlen\u00e1 m\u00edstnost pln\u00e1 kancel\u00e1\u0159sk\u00e9ho n\u00e1bytku ze sv\u011btle zelenkav\u00e9ho lamina p\u0159epln\u011bn\u00e1 od podlahy a\u017e po strop v\u0161emo\u017en\u00fdmi lejstry. „Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je vyznat se v tom, jak je to tu \u0159azen\u00e9. Ale to snad nebude probl\u00e9m. Je to tu celkem jasn\u011b zna\u010den\u00e9. V t\u011bchhle polic\u00edch jsou dokumenty s p\u0159\u00edpady spadaj\u00edc\u00edmi do ob\u010dansk\u00e9ho pr\u00e1va, tady trestn\u00edho, tady najde\u0161 mimosoudn\u00ed spory a soupis \u017ealob. V\u0161ak to u\u017e si prohl\u00eddne\u0161 s\u00e1m. D\u016fle\u017eit\u00fd je, aby ve\u0161ker\u00e9 slo\u017eky, kter\u00e9 ti sem budou zaneseny, nebo naopak ty n\u011bkomu vyd\u00e1\u0161, byly evidov\u00e1ny v po\u010d\u00edta\u010di.“ Uk\u00e1zal k pracovn\u00edmu stolu, na kter\u00e9m si tr\u016fnil velk\u00fd monitor. Bill k\u00fdvl. Nic ne\u0159\u00edkal. Tom se na chvilku odml\u010del, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee z\u0159ejm\u011b nebude p\u0159eru\u0161en, pokra\u010doval d\u00e1l. „Ten program nen\u00ed slo\u017eit\u00fd. Mo\u017en\u00e1 bude i podobn\u00fd tomu, se kter\u00fdm si d\u011blal v tisk\u00e1rn\u011b. Poj\u010f se pod\u00edvat.“ Vyb\u00eddl ho, h\u00fdbnul my\u0161\u00ed, aby zmizel spo\u0159i\u010d a zap\u00edchl prst do skla. „Sem se vypln\u00ed hlavi\u010dka dokumentu. To m\u00e1\u0161 napsan\u00fd na ka\u017edejch t\u011bch desk\u00e1ch z vrchu.“ Hm\u00e1tl do nejbli\u017e\u0161\u00ed police a vyt\u00e1hl jeden dokument na uk\u00e1zku. „Vid\u00ed\u0161, tady.“ Podal Billovi ony pap\u00edry. „Tady nap\u00ed\u0161e\u0161 datum a sem jm\u00e9no osoby, kter\u00e1 si slo\u017eku p\u0159evzala, nebo naopak donesla tob\u011b. Kolegov\u00e9 si je tak\u00e9 mohou vy\u017e\u00e1dat po telefonu. Potom jim to jednodu\u0161e zanese\u0161 do kanclu. V\u0161echno jasn\u00fd?“ Bill jen k\u00fdvl. „Dob\u0159e. Hele, kdybys m\u011bl jakejkoli dotaz, tak m\u011b klidn\u011b p\u0159eru\u0161uj, jo?“ Dal\u0161\u00ed k\u00fdvnut\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn. Potom m\u00e1\u0161 na starost je\u0161t\u011b tuhle linku.“ Uk\u00e1zal na apar\u00e1t na druh\u00e9m konci stolu. „V\u0161echny hovory jdou nejprve p\u0159es recepci, ale proto\u017ee tu pracuje asi dev\u011bt pr\u00e1vn\u00edk\u016f, plus n\u011bjac\u00ed not\u00e1\u0159i, da\u0148ov\u00fd poradci, p\u0159ekladatel\u00e9 a tak d\u00e1l, tak\u017ee Birgit ob\u010das nest\u00edh\u00e1. Telefony, co nezvedne, se proto p\u0159epojujou k tob\u011b. Sice jsou tu je\u0161t\u011b dv\u011b sekret\u00e1\u0159ky, ale to je taky zoufale m\u00e1lo na tolik lid\u00ed, tak\u017ee ty jsou zam\u011bstnan\u00fd jinak. V podstat\u011b nic t\u011b\u017ek\u00fdho. V\u011bt\u0161inou volaj\u00ed klienti. \u0158eknou ti v jak\u00e9 v\u011bci a jak\u00e9ho k tomu cht\u011bj\u00ed pr\u00e1vn\u00edka. Bu\u010f ti nechaj\u00ed vzkaz, kter\u00fd zap\u00ed\u0161e\u0161 a pak p\u0159ed\u00e1\u0161, a nebo cht\u011bj\u00ed mluvit s advok\u00e1tem p\u0159\u00edmo. K tomu je tu tenhle druhej telefon. Zm\u00e1\u010dkne\u0161 p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 \u010d\u00edslo kancel\u00e1\u0159e, \u010dlov\u011bk tam ti to zvedne, ozn\u00e1m\u00ed jestli m\u00e1 nebo nem\u00e1 \u010das s klientem hovo\u0159it, co\u017e p\u0159etlumo\u010d\u00ed\u0161, a a\u0165 tak \u010di tak, t\u00edmhle zelen\u00fdm knofl\u00edkem spojen\u00ed p\u0159epoj\u00ed\u0161 a klient bu\u010f mluv\u00ed se z\u00e1znamn\u00edkem nebo p\u0159\u00edmo s pr\u00e1vn\u00edkem. N\u011bkte\u0159\u00ed kolegov\u00e9 jsou chroni\u010dt\u00ed nezveda\u010di telefon\u016f a klienti se ob\u010das roz\u010diluj\u00ed. T\u00edm se ale nenech rozhodit, bu\u010f nad v\u011bc\u00ed, ty vinu nenese\u0161.“ Shrnul Tom ve stru\u010dnosti to nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed a o\u010dek\u00e1val kone\u010dn\u011b n\u011bjak\u00fd ujas\u0148uj\u00edc\u00ed dotaz. Bill ale jen t\u011bkal o\u010dima po m\u00edstnosti a \u017emoulal v prstech c\u00edp sv\u00e9ho mal\u00e9ho \u010dern\u00e9ho s\u00e1\u010dka. Toma napadlo, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt mo\u017en\u00e1 d\u00e1msk\u00e9, proto\u017ee v p\u00e1nsk\u00e9m \u010d\u00edslov\u00e1n\u00ed se snad n\u011bco tak drobn\u00e9ho nevyr\u00e1b\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille,“ oslovil chlapce m\u011bkce. „Rozum\u00ed\u0161 v\u0161emu?“<\/div>\n
„Ano, pane.“ Vypadlo z n\u011bj jednodu\u0161e. Tom povyt\u00e1hl jedno obo\u010d\u00ed a zva\u017eoval jestli je ten kluk bu\u010f naprosto hloup\u00fd, a nebo naopak geni\u00e1ln\u00ed, \u017ee se orientuje v n\u011b\u010dem, co nikdy d\u0159\u00edv ned\u011blal.<\/div>\n
„No, ono to na za\u010d\u00e1tek asi nevypad\u00e1 moc slo\u017eit\u011b, ale kdy\u017e do toho pak spadne\u0161, naraz\u00ed\u0161 na spoustu drobnost\u00ed, se kter\u00fdmi si nebude\u0161 v\u011bd\u011bt rady. Konkr\u00e9tn\u011b tob\u011b by t\u0159eba mohlo d\u011blat probl\u00e9m spousta pr\u00e1vn\u00edch term\u00edn\u016f a dost to cel\u00e9 zt\u00ed\u017eit, je to prost\u011b nov\u00e9, tak\u017ee se nemus\u00ed\u0161 styd\u011bt, kdy\u017e nebude\u0161 n\u011bco v\u011bd\u011bt, OK?“<\/div>\n
„Ano, pane.“ Tom svra\u0161til \u010delo.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd pane. Jmenuju se Tom. Klidn\u011b mi tykej.“ Nab\u00eddl mu. M\u011bl pocit, \u017ee by to mohlo prolomit ledy a Bill by se v\u00edce uvolnil, pokud se k n\u011bmu bude chovat p\u0159\u00e1telsky, jednodu\u0161e jako k sob\u011b rovn\u00e9mu, a ne jako k pod\u0159\u00edzen\u00e9mu.<\/div>\n
„Jist\u011b pa\u2026 jist\u011b.“ P\u00edpnul.<\/div>\n
„Tome.“<\/div>\n
„Ano, Tome.“ Zopakoval po n\u011bm Bill nejist\u011b. Tom se usm\u00e1l a malinko se p\u0159ikr\u010dil, aby ho zaregistrovaly Billovy sklopen\u00e9 o\u010di. Chlapec s n\u00edm na moment spojil pohled, ale hned zase uhnul.<\/div>\n
<\/div>\n
Na stole se rozdrn\u010del telefon.<\/div>\n
„Vida, tak\u017ee si to m\u016f\u017eeme rovnou vyzkou\u0161et. Zvedne\u0161 to a \u0159ekne\u0161: pr\u00e1vn\u00ed kancel\u00e1\u0159 Konrad, jak v\u00e1m mohu pomoci.“ Bill k\u00fdvl a s\u00e1hl po sluch\u00e1tku.<\/div>\n
„Pr\u00e1vn\u00ed kancel\u00e1\u0159 Konrad, jak v\u00e1m mohu pomoci?“ Pronesl p\u0159ekvapiv\u011b docela pevn\u00fdm hlasem. Tom sp\u00ed\u0161e o\u010dek\u00e1val, \u017ee Bill ze sebe vyprav\u00ed jen jak\u00e9si nesrozumiteln\u00e9 zap\u00edp\u00e1n\u00ed, kupodivu ale prvn\u00ed krok zvl\u00e1dl docela dob\u0159e. \u010cernovlas\u00fd chlapec se pozorn\u011b zaposlouchal do hlasu na druh\u00e9m konci a pak hm\u00e1tl po tu\u017ece a mal\u00e9m stohu pozn\u00e1mkov\u00fdch pap\u00edr\u016f. „Ano, jist\u011b. Je\u0161t\u011b jednou, pros\u00edm, va\u0161e jm\u00e9no. Pan Krifka?“ Bill si to rychle zapsal. Samoz\u0159ejm\u011b. V\u00e1\u0161 vzkaz p\u0159ed\u00e1m co nejd\u0159\u00edve. Hezk\u00fd den.“ Rozlou\u010dil se, zav\u011bsil a dopsal svou pozn\u00e1mku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co?“ Do\u017eadoval se Tom pod\u00e1n\u00ed informace. Z toho, co odposlechl, to v\u016fbec nezn\u011blo \u0161patn\u011b. Pot\u0159eboval si b\u00fdt ale jist\u00fd, \u017ee Bill nic nepopletl.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00fd pan Krifka si \u017e\u00e1d\u00e1, aby se mu pan doktor,“ odml\u010del se a zad\u00edval se na l\u00edstek, „Schneider ozval co nejd\u0159\u00edve. Jako d\u016fvod udal n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m se z\u00e1v\u011bt\u00ed.“<\/div>\n
„Perfektn\u00ed.“ Vydechl Tom ohromen\u00fd a docela p\u0159ekvapen\u00fd. Mo\u017en\u00e1 se nakonec uk\u00e1\u017ee, \u017ee se v n\u011bm \u00fapln\u011b spletl. Jak tak Billa toti\u017e sledoval p\u0159i tom sv\u00e9m v\u00fdkladu, jeho roztr\u017eitost, boj\u00e1cnost, nemluvnost, tot\u00e1ln\u011b ho odepsal. Byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee nezvl\u00e1dne ani tu nejv\u011bt\u0161\u00ed jednoduchost, kter\u00e1 se tu po n\u011bm bude cht\u00edt, on mu ale te\u010f p\u0159edvedl prav\u00fd opak. Pochopiteln\u011b to nebylo nic velk\u00e9ho. Ten telefon\u00e1t nebyl nijak slo\u017eit\u00fd, ale p\u0159esto sta\u010dil k tomu, aby se Tom p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee Bill je schopn\u00fd p\u0159\u00edjemn\u00e9ho vystupov\u00e1n\u00ed, jist\u00e9ho hlasu, kultivovan\u00e9ho jedn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 bylo nezbytnost\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn. Doktor Schneider m\u00e1 linku t\u0159i, ale \u0159ekneme mu to osobn\u011b. Poj\u010f, j\u00e1 t\u011b tu provedu a uk\u00e1\u017eu p\u00e1r lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tu pracuj\u00ed, aby ses l\u00e9pe zorientoval.“ Zubil se na n\u011bj Tom malinko pubert\u00e1ln\u011b. Nemohl si pomoct. Ten kluk ho p\u0159inejmen\u0161\u00edm fascinoval, a te\u010f, kdy\u017e zjistil, \u017ee nen\u00ed tak \u00fapln\u011b retardovan\u00fd, se ten \u00fa\u017eas prohloubil o to v\u00edc. Byl pro n\u011bj malou z\u00e1hadou, uzav\u0159enou krabi\u010dkou plnou tajemstv\u00ed a on se rozhodl nakouknout dovnit\u0159 a postupn\u011b objevovat, co v\u0161echno je v n\u00ed ukryt\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Zdrav\u00edm a pozdravuji, a douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m p\u0159in\u00e1\u0161\u00edm zpr\u00e1vy, kter\u00e9 v\u00e1s pot\u011b\u0161\u00ed. Po pov\u00eddce „Reinkarnace“ jsem si cht\u011bla d\u00e1t od psan\u00ed chvilku pauzu, ale nedalo mi to a pustila jsem se do nov\u00e9 v\u011bci hned. \ud83d\ude42 A pokud byste si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-12316","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12316","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12316"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12316\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12316"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12316"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12316"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}