{"id":12325,"date":"2010-02-18T18:30:00","date_gmt":"2010-02-18T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12296"},"modified":"2010-02-18T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-18T17:30:00","slug":"advent-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/18\/advent-23\/","title":{"rendered":"Advent 23."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
48 hodin<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t prudce zamrk\u00e1m a ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e mi t\u0159e\u0161t\u00ed hlava. M\u00e1m pocit, jako by se mi m\u011bla v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b rozsko\u010dit. Srdce mi siln\u011b bije a m\u016fj dech je zvl\u00e1\u0161tn\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. Sklon\u00edm pohled k Tomiho ruce, kterou m\u011b obj\u00edm\u00e1 majetnicky kolem pasu, tak, jako to d\u011bl\u00e1 ka\u017edou noc. Z\u00e1dy se na chvilku p\u0159itisknu k jeho hrudn\u00edku, abych zac\u00edtil, jak mu bije srdce, a mali\u010dko mu ruku nadzvednu, p\u0159et\u00e1\u010deje se \u010delem k n\u011bmu. N\u00e1dhern\u011b mu vid\u00edm do tv\u00e1\u0159e, d\u00edky pouli\u010dn\u00edmu osv\u011btlen\u00ed. M\u00e1 m\u00edrn\u011b nakr\u010den\u00fd nos, tak\u017ee nad n\u00edm m\u00e1 na \u010dele mali\u010dkou vr\u00e1sku, jak tomu \u0159\u00edk\u00e1 babi\u010dka. Vyt\u00e1hnu ruku zpod pe\u0159iny a n\u011b\u017en\u011b palcem obkrou\u017e\u00edm jeho pln\u00fd, spodn\u00ed ret. Zastav\u00edm se na piercingu, kter\u00fd p\u0159\u00edjemn\u011b stud\u00ed. Mali\u010dko se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edc natisknu a ti\u0161e vydechnu. Je p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. Rozt\u0159esen\u011b ho hlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i, sna\u017e\u00edm se zapamatovat si ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb jeho tv\u00e1\u0159e, sna\u017e\u00edm se zapamatovat si ka\u017ed\u00e9 mali\u010dk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 znam\u00ednko, kter\u00e9 m\u00e1m i j\u00e1, t\u0159i na krku. Ti\u0161e se zasm\u011bji p\u0159i vzpom\u00ednce, jak mi je po\u010d\u00edtal a nosem se t\u0159el o moji k\u016f\u017ei. Tak to lechtalo. Uvoln\u011bn\u011b zav\u0159u v\u00ed\u010dka, \u0159asy m\u011b polechtaj\u00ed na tv\u00e1\u0159i a sv\u00e9 t\u011blo podv\u011bdom\u011b p\u0159itisknu bl\u00ed\u017e do Tomiho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty nesp\u00ed\u0161?“ zachrapt\u00ed potichu m\u016fj Tomi. P\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159u rty a n\u011bkolikr\u00e1t prudce zamrk\u00e1m. Zm\u016f\u017eu se jen na lehounk\u00e9 zat\u0159ep\u00e1n\u00ed hlavou. Hrudn\u00edk se mi zapo\u010dne je\u0161t\u011b rychleji zvedat, kdy\u017e si hled\u00edme do o\u010d\u00ed. Ty jeho vypadaj\u00ed v t\u00e9 tm\u011b tak nep\u0159irozen\u00e9 tmav\u00e9, ale p\u0159esto jsou n\u00e1dhern\u00e9 a hlubok\u00e9. Propad\u00e1m se do nich. Palcem n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejede po m\u00e9m boku, sklouzne lehce, nen\u00e1padn\u011b na b\u0159\u00ed\u0161ko a znovu se vr\u00e1t\u00ed dlan\u00ed na m\u016fj bok. V\u0161echno se se mnou zato\u010d\u00ed, kdy\u017e mi vydechuje hork\u00fd dech na rty, kter\u00e9 podv\u011bdom\u011b od sebe v\u00edce odd\u00e1l\u00edm. Cel\u00fd se t\u0159esu, a pod pe\u0159inou s n\u00edm n\u011b\u017en\u011b propletu nohy v jeden uzel.<\/div>\n
„N-ne-nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, b-bolela m\u011b hlava,“ zachrapt\u00edm potichu. Chci c\u00edtit ty m\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, chci v\u011bd\u011bt, \u017ee to nen\u00ed pouho pouh\u00fd sen, \u017ee opravdu jsem s m\u00fdm Tomim. N\u011b\u017en\u011b p\u0159itiskne sv\u00e9 rty k t\u011bm m\u00fdm a n\u011bkolikr\u00e1t proti nim zapohybuje. Polo\u017e\u00edm dla\u0148 na jeho rameno, v\u00ed\u010dka znovu pevn\u011b stisknu k sob\u011b. Jeho polibky jsou v\u017edycky tak kr\u00e1sn\u00e9. Tak n\u011b\u017en\u00e9, jako by se v\u017edycky b\u00e1l, \u017ee p\u0159i sebemen\u0161\u00edm razantn\u011bj\u0161\u00edm pohybu se rozplynu. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej n\u011b\u017en\u011b pohlad\u00edm po t\u00fdle a rty od sebe je\u0161t\u011b v\u00edce pootev\u0159u, vyb\u00edzeje ho, aby se neb\u00e1l a proniknul hloub\u011bji sv\u00fdm jazykem, kter\u00fd mi v\u017edy v b\u0159i\u0161e roze\u017eene mot\u00fdlky.<\/div>\n
\n
„T-Tomi,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e, jakmile se na p\u00e1r milimetr\u016f odt\u00e1hne od m\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 mi n\u011b\u017en\u011b do ucha. Lehce se usm\u011bji, kdy\u017e m\u00e1 v\u00ed\u010dka zt\u011b\u017eknou a m\u00fdm t\u011blem se pro\u017eene znovu ta \u00famorn\u00e1 \u00fanava. Pro\u010d te\u010f? Pro\u010d te\u010f, kdy\u017e m\u016f\u017eu znovu c\u00edtit jeho mot\u00fdl\u00ed polibky?<\/div>\n
„Taky t\u011b miluji, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m potichu.<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161echno se ve mn\u011b sv\u00edr\u00e1, pocity se mnou cloumaj\u00ed a j\u00e1 nejsem sto uklidnit se. Nejsem sto, p\u0159estat myslet na ty nepochopiteln\u00e9, pesimistick\u00e9 my\u0161lenky. Nedok\u00e1\u017eu vytrhnout ze svoj\u00ed mysli ten pohled, kter\u00fd jsem m\u011bl ve snu. Jak se mi rozpadal na mal\u00e9 kous\u00ed\u010dky v ruk\u00e1ch, jak mi mizel a j\u00e1 jej nemohl nijak zadr\u017eet. Nemohl jsem d\u011blat naprosto nic. Ot\u0159esu se p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence. Hlava mi t\u00e9m\u011b\u0159 prask\u00e1, ruce zat\u00edn\u00e1m v p\u011bst a v druh\u00e9 ruce mnu cigaretu, kterou jsem si tak dlouho odep\u00edral. Vyt\u00e1hnu z kapsy zapalova\u010d. Jedin\u00fdm pohybem vyl\u00edtne ohe\u0148, kter\u00fdm si zap\u00e1l\u00edm tu ne\u0159est, ze kter\u00e9 pot\u00e1hnu. Uvoln\u011bn\u011b vdechnu kou\u0159 do plic, n\u00e1sledn\u011b ho znovu vypust\u00edm ven a hlavou se op\u0159u o chladn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed u schod\u016f. P\u0159ipad\u00e1m si jako n\u011bjak\u00fd cizinec, ztracen\u00fd v uli\u010dce, kter\u00fd nem\u016f\u017ee naj\u00edt cestu zp\u011bt. Cestu za \u0161t\u011bst\u00edm. M\u00e1m chu\u0165 k\u0159i\u010det, ml\u00e1tit do v\u0161eho, co mi p\u0159ijde pod ruku. Mus\u00ed p\u0159eci existovat n\u011bco, \u010d\u00edm bych svou l\u00e1sku, sv\u016fj jedin\u00fd poklad zachr\u00e1nil, a \u010d\u00edm bych ho osvobodil od t\u00e9 hr\u016fzn\u00e9 prom\u011bny. Babi\u010dka v\u017edycky tvrdila, \u017ee l\u00e1ska je \u010darod\u011bjka a dok\u00e1\u017ee v\u0161echno, dok\u00e1\u017ee i to, aby se neprom\u011bnila moje panenka<\/em> zp\u00e1tky v hloup\u00fd porcel\u00e1n?<\/div>\n
<\/div>\n
Pohledem sklouznu na ruku, ve kter\u00e9 dr\u017e\u00edm cigaretu. Za\u0161kleb\u00edm se, cigaretu uhas\u00edm ve sn\u011bhu. N\u011bkolika kroky se p\u0159esunu ke gar\u00e1\u017ei, kterou odemknu. V\u0161ude je tak p\u0159\u00edjemn\u00e1 tma, kter\u00e1 se sna\u017e\u00ed pohltit ten den, kter\u00fd se tak sune zase ke konci. Posad\u00edm se na seda\u010dku, vedle kter\u00e9 rozsv\u00edt\u00edm lampi\u010dku. Sklouznu pohledem na kytaru, kter\u00e1 si lebed\u00ed ve stojanu a doslova m\u011b vyb\u00edz\u00ed k tomu, abych na ni hr\u00e1l. Nev\u00e1h\u00e1m ani vte\u0159inu, vyt\u00e1hnu z kapsy trs\u00e1tko, kter\u00e9 u sebe nos\u00edm po\u0159\u00e1d. Od t\u00e9 doby, co jsem dostal kytaru, nos\u00edm ho poka\u017ed\u00e9 u sebe, pro \u0161t\u011bst\u00ed. P\u0159ehod\u00edm si p\u00e1s p\u0159es rameno, rychle zapoj\u00edm kabel a n\u011b\u017en\u011b po strun\u00e1ch p\u0159ejedu prsty. Ten dokonal\u00fd t\u00f3n, kter\u00fd se z n\u00ed vyline, je jako balz\u00e1m na bolavou du\u0161i. Pohyb znovu zopakuji, ne\u017e zapo\u010dnu pomalu vybrnk\u00e1vat tklivou melodii. Je to, jako bych se znovu ocitl v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b, v jin\u00e9 dimenzi. Moje t\u011blo, jako by se no\u0159ilo do ext\u00e1ze, kdy\u017e se t\u00e1hl\u00e1 melodie zm\u011bn\u00ed na rychlou, bu\u0161\u00ed mi srdce, hlavu uvoln\u011bn\u011b zakl\u00e1n\u00edm dozadu. Nevn\u00edm\u00e1m sv\u011bt kolem. V\u0161echny my\u0161lenky jsou prachem, p\u0159ed o\u010dima m\u00e1m jen n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv svoj\u00ed panenky. Jsem si jist\u00fd, \u017ee existuje n\u011bco, \u010d\u00edm ho zachr\u00e1n\u00edm. Jsem si jist\u00fd, \u017ee mi to d\u00e1 najevo \u010das. U\u017e jen t\u0159i dny. Pouh\u00e9 t\u0159i dny.<\/div>\n
<\/div>\n
A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zoufale si uv\u011bdomuju, \u017ee po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaj\u00ed slzy. Slzy neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho zoufalstv\u00ed, kter\u00e9 si l\u00edn\u011b proplouv\u00e1 m\u00fdm t\u011blem a nechce odej\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Tomi!“ zasm\u011bje se t\u00edm sv\u00fdm typick\u00fdm, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm, zvoniv\u00fdm sm\u00edchem, kter\u00fd se rozline snad celou vs\u00ed. N\u011b\u017en\u011b ho chyt\u00edm kolem pasu, p\u0159itisknu ho k sob\u011b a rty vyhled\u00e1m okam\u017eit\u011b ty jeho. Nev\u011bdomky, ale p\u0159esto m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed do mdlob. P\u0159iv\u00e1d\u00ed m\u011b k \u0161\u00edlenstv\u00edm, kdy\u017e se tv\u00e1\u0159\u00ed jako nevinn\u00e9 ko\u0165\u00e1tko, kter\u00e9 pot\u0159ebuje dokazovat neust\u00e1le l\u00e1sku, kterou k n\u011bmu chov\u00e1m. P\u0159epadnu dozadu, dopadnu do tvrd\u00e9ho sn\u011bhu a hlasit\u011b vyk\u0159iknu bolest\u00ed, p\u0159esto se mus\u00edm sm\u00e1t. Rty znovu vyhled\u00e1m ty jeho, usad\u00ed se mi pohodln\u011b na b\u0159i\u0161e, na p\u00e1r sekund se ode m\u011b odt\u00e1hne a zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Propad\u00e1m jeho kouzlu den ode dne v\u00edc. Ztr\u00e1c\u00edm se v jeho s\u00edt\u00edch, do kter\u00fdch m\u011b lapil, a j\u00e1 nechci, aby m\u011b z nich n\u011bkdy propustil na svobodu.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Obejmu ho n\u011b\u017en\u011b kolem bok\u016f, lehce se zavrt\u00ed a znovu se tak n\u00e1dhern\u011b usm\u011bje. T\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd m\u011b v\u017edy zah\u0159eje u srdce, kter\u00fd mi moje srdce rozbu\u0161\u00ed, ze kter\u00e9ho m\u00e1m v b\u0159i\u0161e hejna, tis\u00edce hejn mot\u00fdlk\u016f, je\u017e poletuj\u00ed i do t\u011bch nejmen\u0161\u00edch koute\u010dk\u016f m\u00e9ho t\u011bla. Dlan\u00ed sklouznu p\u0159es jeho z\u00e1da, i p\u0159es siln\u00e9 vrstvy oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1 na sob\u011b, m\u016f\u017eu z\u0159eteln\u011b c\u00edtit t\u0159as jeho t\u011bla. Promne si rty mezi sebou. Dlan\u011bmi se zap\u0159e o moji hru\u010f, ne\u017e se ke mn\u011b naklon\u00ed, vydechuj\u00edc mi hork\u00fd dech na moje rty.<\/em><\/div>\n
„\u0158ekni mi Tomi, koupil by sis m\u011b v tom obchod\u011b i-i te\u010f? I-i te\u010f, k-kdy\u017e v\u00ed\u0161, jak\u00fd jsem, kdy\u017e\u2026 nejsem pouh\u00e1 panenka? I kdy\u017e vlastn\u011b po\u0159\u00e1d panenkou, jen o\u017eivlou, jsem\u2026“ za\u0161ept\u00e1 potichu, hlavu si op\u0159e o m\u016fj hrudn\u00edk a zade\u010dkem sklouzne p\u0159es moje b\u0159icho n\u00ed\u017e, do m\u00e9ho kl\u00edna. Ti\u0161e zana\u0159\u00edk\u00e1m do jeho vlas\u016f, prstem pohlad\u00edm ply\u0161ov\u00e9 ch\u0148apky na u\u0161i, kter\u00e9 mu p\u0159id\u00e1vaj\u00ed na roztomilosti a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, na p\u00e1r sekund, ne\u017e je znovu otev\u0159u. Zad\u00edv\u00e1m se do jeho obrovsk\u00fdch, n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch m\u00e1 mal\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 z\u00e1\u0159\u00ed jako jasn\u00e9 hv\u011bzdy, na \u010dern\u00e9 obloze.
„Co to m\u00e1\u0161 zase za ot\u00e1zky?“ zasm\u011bju se nad jeho nevinn\u00fdm pohledem, kdy\u017e n\u011bkolikr\u00e1t sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami zamrk\u00e1 a na tv\u00e1\u0159i se mu rozlije jasn\u00fd, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Koupil bych si t\u011b znovu a znovu, jen abys se mnou mohl b\u00fdt,“ odpov\u00edm na jeho ot\u00e1zku, na\u010de\u017e se mu ty n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed a rozz\u00e1\u0159\u00ed. Sklon\u00ed se ke mn\u011b a ot\u0159e se slab\u011b rty o ty moje.<\/em><\/div>\n
„Miluji t\u011b, Tomi, t-ty jsi tou mou v\u016fn\u00ed, v\u016fn\u00ed l\u00e1sky,“ za\u0161ept\u00e1 proti m\u00fdm rt\u016fm, ne\u017e se o n\u011b znovu mazliv\u011b ot\u0159e. Ve\u0161ker\u00e1 zima, kter\u00e1 mnou by\u0165 jen p\u00e1r vte\u0159in proch\u00e1zela, je pry\u010d. M\u00e9 t\u011blo je jako v jednom ohni, kdy\u017e se n\u00e1\u0161 polibek znovu prohloub\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
P\u0159estanu hr\u00e1t, kytaru neciteln\u011b sund\u00e1m ze sv\u00e9ho ramene a posad\u00edm se na seda\u010dku. Hlavu sklon\u00edm do dlan\u00ed a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f si za\u010dnu mnout sp\u00e1nky.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159estal?“ \u0161eptne mi do ucha potichu, ot\u0159e se rty o moje ucho a ti\u0161e vydechne. Zvednu pohled, sleduj\u00edc, jak pomalu cupit\u00e1 okolo seda\u010dky, na\u010de\u017e se usad\u00ed na m\u00fdch do\u0161iroka rozta\u017een\u00fdch stehna a ruce omot\u00e1 slab\u011b okolo m\u00e9ho krku. Pevn\u011b ho sev\u0159u v n\u00e1ru\u010d\u00ed a rty p\u0159itisknu k jeho sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Proto\u017ee chci b\u00fdt se sv\u00fdm and\u00edlkem,“ za\u0161ept\u00e1m potichu.<\/div>\n
„Taky chci b\u00fdt s tebou, ale p\u0159i\u0161el Georg s Gust\u00e1vkem, abychom se \u0161li proj\u00edt!“ zazub\u00ed se na m\u011b rozz\u00e1\u0159en\u011b a na ukazov\u00e1\u010dek si namot\u00e1 m\u016fj cop\u00e1nek. S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu, lehce ho popl\u00e1c\u00e1m po zade\u010dku, kdy\u017e se postav\u00ed a se sm\u00edchem se rozeb\u011bhne ke dve\u0159\u00edm. Rozhl\u00e9dnu se kolem sebe a pomalu se rozejdu za n\u00edm.<\/div>\n
P\u0159\u00e1l bych si tenhle strach uzav\u0159\u00edt do jedn\u00e9 z \u010dern\u00fdch krabic a u\u017e nikdy ji neotev\u0159\u00edt. Nepustit ho ven, aby s\u017e\u00edral moje t\u011blo, moji du\u0161i a moji mysl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Fascinovan\u011b pozoruji \u017elutou tramvaj, kter\u00e1 kolem n\u00e1s pomalu prosvi\u0161t\u00ed, a zatlesk\u00e1m rukama. Zad\u00edv\u00e1m se na sv\u00e9ho Tomiho, kter\u00fd stoj\u00ed u st\u00e1nku s Gustavem a kupuj\u00ed sva\u0159en\u00e9 v\u00edno. Pohledem sklouznu znovu na Georga, kter\u00fd telefonuje pr\u00fd s n\u011bjakou d\u00edvkou a znovu se vr\u00e1t\u00edm pohledem k Tomimu. Vypad\u00e1, \u017ee ho po\u0159\u00e1d n\u011bco tr\u00e1p\u00ed. Horliv\u011b vypr\u00e1v\u00ed n\u011bco Gustavovi, p\u0159i \u010dem rychle pohybuje rukama, jako by n\u011bco ukazoval, a Gustav ho pozorn\u011b poslouch\u00e1. Op\u0159u se z\u00e1dy o lampu vedle sebe a p\u0159itul\u00edm se v\u00edc do tepl\u00e9 bundy, prsty si st\u00e1hnu \u010depici v\u00edce na u\u0161i a znovu se zad\u00edv\u00e1m na Tomiho. V hlav\u011b mi neust\u00e1le zn\u00ed melodie, kterou vybrnk\u00e1val na tu d\u0159ev\u011bnou v\u011bc. Zapomn\u011bl jsem, jak se tomu \u0159\u00edk\u00e1 a dneska jsem si v\u0161imnul, \u017ee zapom\u00edn\u00e1m na spousty v\u011bc\u00ed. I p\u0159esto, \u017ee mi to t\u0159eba p\u0159ipad\u00e1 pov\u011bdom\u00e9, nem\u016f\u017eu si vzpomenout na n\u00e1zev a znovu se pt\u00e1m Tomiho. M\u00e1m strach, \u017ee u\u017e pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 to, co se d\u011blo s Josephinou od pana Schinberta a nechci, aby to Tomi musel tak\u00e9 za\u017e\u00edt, jako ten p\u00e1n. Boj\u00edm se toho, co se bude d\u00edt, jak se budu m\u011bnit a \u017ee to bude bolet. Boj\u00edm se toho, \u017ee u\u017e nikdy neuvid\u00edm sv\u00e9ho Tomiho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b!“ zasm\u011bje se na m\u011b Tomi, kdy\u017e post\u00e1v\u00e1m d\u00e1l na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, kde m\u011b nechal. P\u0159icupit\u00e1m v tom ledov\u00e9m sn\u011bhu a\u017e k n\u011bmu a nat\u00e1hnu ruce okam\u017eit\u011b po kel\u00edmku s t\u00edm dobr\u00fdm pit\u00edm, kter\u00fd m\u011b v\u017edycky zah\u0159eje uvnit\u0159 a nen\u00ed mi takov\u00e1 zima, i kdy\u017e ji m\u00e1m r\u00e1d.<\/div>\n
„Dej!“ zasm\u011bju se, kdy\u017e odt\u00e1hne ob\u011b ruce a d\u00e1 si je nad hlavu. D\u011bl\u00e1 to v\u017edycky, kdy\u017e chce, abych si to vybojoval, v\u00ed, \u017ee tak vysoko nedos\u00e1hnu a stra\u0161n\u011b se mi sm\u011bje, kdy\u017e hops\u00e1m na m\u00edst\u011b. V t\u011bch bot\u00e1ch mi je u\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b zima, zebou m\u011b nohy, ale nechci nic \u0159\u00edkat. Nejrad\u0161i bych byl v m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch kr\u00e1l\u00ed\u010dkov\u00fdch ba\u010dk\u016frk\u00e1ch. V nich je teplou\u010dko.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe n\u011bco v kapse,“ usm\u011bje se tajemn\u011b a nato\u010d\u00ed se ke mn\u011b bokem. Radostn\u011b zakv\u00edl\u00edm, na\u010de\u017e rukou nadzvednu bundu, mikinu a tri\u010dko. M\u00e1 tak velik\u00e9 oble\u010den\u00ed. Oproti tomu m\u00e9mu je aspo\u0148 3x v\u011bt\u0161\u00ed. Vklouznu rukou do kapsy, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a nahmat\u00e1m jakousi ty\u010dinku s kulat\u00fdm \u010d\u00edmsi. P\u0159ejedu po tom prsty, za\u0161ust\u00ed to. Vyt\u00e1hnu to pomalu ven a o\u010di se mi roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed p\u0159ekvapen\u00edm, zv\u011bdavost\u00ed. „To je l\u00edz\u00e1tko,“ odpov\u00ed rychleji, ne\u017e se stihnu zeptat. Po o\u010dku se pod\u00edv\u00e1 na Georga, jestli n\u00e1hodou neposlouch\u00e1. Sehne se ke mn\u011b a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u00edz\u00e1tko?“ zept\u00e1m se p\u0159ekvapen\u011b. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvne a Gustav s n\u00edm.
„Rozbal\u00ed\u0161 to tady, vyt\u00e1hne\u0161 to a bude\u0161 to cucat, je to sladk\u00e9,“ odpov\u00ed a vysv\u011btl\u00ed z\u00e1rove\u0148. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, u\u010din\u00edm tak, jak \u0159\u00edkal a sladkou, \u010dervenou v\u011bc si str\u010d\u00edm do pusy. Je to chutn\u00e9, a sladk\u00e9. Stejn\u011b sladk\u00e9, jako ty bonbony, kter\u00e9 mi d\u00e1v\u00e1 babi\u010dka doma. Ty jsou tak\u00e9 sladk\u00e9 a taky je mus\u00edm cucat, ale nemaj\u00ed takovou pali\u010dku, za kterou si ten bonbonek mus\u00edm p\u0159idr\u017eovat u pusy. I kdy\u017e v\u016fbec nech\u00e1pu, na co to je dobr\u00e9, pokr\u010d\u00edm nad t\u00edm ledabyle rameny.<\/div>\n
„A keh\u00edek eostau?“ ol\u00edznu jazykem l\u00edz\u00e1tko, jak tomu \u0159\u00edk\u00e1 Tomi a nech\u00e1pav\u011b vykul\u00edm o\u010di, kdy\u017e se v\u0161ichni za\u010dnou sm\u00e1t. Vyt\u00e1hnu si l\u00edz\u00e1tko z pusy a nat\u00e1hnu se pro kel\u00edmek. M\u00edsto toho mi na rtech p\u0159istanou ty Tomiho. N\u011bkolikr\u00e1t se o n\u011b ot\u0159e t\u011bmi sv\u00fdmi, ne\u017e jazykem proti m\u00fdm rt\u016fm zatla\u010d\u00ed, d\u00edky \u010demu je rozev\u0159u a nech\u00e1m ho, aby mezi n\u011b n\u011b\u017en\u011b proniknul. Proplete se mnou jazyk, jednou rukou si m\u011b posune bl\u00ed\u017ee k sob\u011b.<\/div>\n
„Nedostane\u0161, ten je pro Georga, ty m\u00e1\u0161 l\u00edz\u00e1tko,“ odpov\u00ed, jazykem si p\u0159ejede po rtech. N\u011bkolikr\u00e1t si mezi sebou promnu rty, kter\u00e9 lep\u00ed, a znovu si str\u010d\u00edm l\u00edz\u00e1tko do pusy.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych se projet, l\u00e1sko, v t\u00e9 \u017elut\u00e9 tramvaji!“ uk\u00e1\u017eu na p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed tramvaj. V\u016fbec nerozum\u00edm tomu, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se tak pohybuje, kdy\u017e nem\u00e1 nohy. Tomi mi vysv\u011btlil, \u017ee auto m\u00e1 kola, proto se dok\u00e1\u017ee pohybovat, ale tramvaj \u017e\u00e1dn\u00e1 kola po stran\u00e1ch nem\u00e1. Zavrt\u00edm nad t\u00edm hlavou. Pohledem se pod\u00edv\u00e1m na Gustava, kter\u00fd na Toma mrkne, a v\u0161ichni se rychle rozeb\u011bhneme za dlouhou tramvaj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Posad\u00edm se Tomimu na stehna, kdy\u017e obsad\u00ed posledn\u00ed t\u0159i voln\u00e1 m\u00edsta, l\u00edz\u00e1tko obkrou\u017e\u00edm znovu jazykem a p\u0159itisknu se v\u00edce na jeho hrudn\u00edk. P\u0159itul\u00ed si m\u011b jednou rukou k sob\u011b, st\u00e1le vypr\u00e1v\u00ed Gustavovi o Pa\u0159\u00ed\u017ei a Georg je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d hlasit\u011b telefonuje s t\u00edm n\u011bk\u00fdm. Fascinovan\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe. Je tu tolik lid\u00ed. Ka\u017ed\u00fd je \u00fapln\u011b jin\u00fd. Jeden je men\u0161\u00ed, druh\u00fd zase v\u011bt\u0161\u00ed. Jeden m\u00e1 blon\u010fat\u00e9 vlasy druh\u00fd zase \u010dern\u00e9. V\u0161ichni si pov\u00eddaj\u00ed, telefonuj\u00ed nebo listuj\u00ed v novin\u00e1ch, je\u017e t\u0159\u00edmaj\u00ed v ruk\u00e1ch. Nakr\u010d\u00edm lehce \u010delo a nadechnu se, kdy\u017e znovu jazykem obkrou\u017e\u00edm l\u00edz\u00e1tko a p\u0159itul\u00edm se do Tomiho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Moje t\u011blo se zvl\u00e1\u0161tn\u011b chv\u011bje, srdce mi prudce bu\u0161\u00ed a hrudn\u00edk se mi p\u0159\u00edli\u0161 rychle nadzved\u00e1v\u00e1. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e mi za\u010dne tepat ve sp\u00e1nku. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m, d\u00edvaje se na hol\u010di\u010dku, kter\u00e1 v ruce tiskne kr\u00e1l\u00ed\u010dka. Je mali\u010dk\u00e1 a na hlav\u011b m\u00e1 taky \u010depici, jako j\u00e1 a jako Tomi.<\/div>\n
<\/div>\n
Moje srdce p\u0159estane tlouct. V ruce dr\u017e\u00ed Chica. M\u00e9ho Chica. Vyt\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di, hlava se mi zamot\u00e1 a panenky se mi proto\u010d\u00ed, kdy\u017e se na m\u011b Chico jedn\u00edm okem zad\u00edv\u00e1. N-ne, to nen\u00ed mo\u017en\u00fd. M\u016fj kr\u00e1l\u00ed\u010dek. M\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d.<\/div>\n
„T-T-Tomi,“ zatah\u00e1m sv\u00e9ho Tomiho za ruku. Okam\u017eit\u011b se na m\u011b vystra\u0161en\u011b zad\u00edv\u00e1. „C-C-Chico, t-to je Ch-ico!“ vykokt\u00e1m ze sebe, do o\u010d\u00ed se mi derou slzy. Hol\u010di\u010dka se na m\u011b i s jej\u00ed – nejsp\u00ed\u0161 maminkou – zad\u00edvaj\u00ed. Majetnicky si p\u0159itiskne ply\u0161ov\u00e9ho kr\u00e1l\u00ed\u010dka v\u00edc k sob\u011b a s nakr\u010den\u00fdm \u010delem se na m\u011b d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Chico?“ zept\u00e1 se okam\u017eit\u011b Tomi a zad\u00edv\u00e1 se stejn\u00fdm sm\u011brem, kter\u00fdm se d\u00edv\u00e1m j\u00e1. Horliv\u011b p\u0159itak\u00e1m a nata\u017een\u00fdm prstem uk\u00e1\u017eu p\u0159ed sebe. Tramvaj sebou \u0161kubne, pan\u00ed okam\u017eit\u011b vezme hol\u010di\u010dku za ruku a s nech\u00e1pav\u011b krout\u00edc\u00ed hlavou vystoup\u00ed spolu ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pevn\u011b chyt\u00edm Billa za ruku, kdy\u017e se zvedne z m\u00fdch stehen a rozejde se ke dve\u0159\u00edm. C\u00edt\u00edm, jak se t\u0159ese, po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaj\u00ed slzy a neust\u00e1le dokola opakuje Chicovo jm\u00e9no. V\u0161ichni na n\u00e1s up\u00edraj\u00ed nech\u00e1pav\u00fd pohled. Jako by se zastavil \u010das. V\u0161ichni, kte\u0159\u00ed p\u0159ed p\u011bti vte\u0159inami telefonovali, horliv\u011b si pov\u00eddali nebo byli zahloub\u00e1ni do \u010dten\u00ed novin, se na n\u00e1s s nech\u00e1pav\u00fdmi v\u00fdrazy vepsan\u00fdmi ve tv\u00e1\u0159\u00edch d\u00edvaj\u00ed, v\u010detn\u011b Georga a Gustava. Pohotov\u011b ho obejmu okolo pasu. Sto\u010d\u00ed na m\u011b sv\u016fj zoufal\u00fd pohled pln\u00fd slz a hlavu okam\u017eit\u011b zabo\u0159\u00ed do moj\u00ed \u0161\u00e1ly. Konej\u0161iv\u011b ho sev\u0159u v n\u00e1ru\u010d\u00ed, pol\u00edb\u00edm ho na hlavu p\u0159es \u010depici a pevn\u011b ho obejmu. Pot\u0159ebuje m\u011b c\u00edtit u sebe, ti\u0161e vzlyk\u00e1 a chv\u011bje se.<\/div>\n
„P-pro\u010d od-ode\u0161li? N-nic mi nestihl \u0159\u00edct!“ za\u0161ept\u00e1 zoufale. „M-mohl n\u00e1m poradit! O-on v\u017edycky\u2026“ zavrt\u00edm hlavou. Chyt\u00edm do dlan\u00ed jeho obli\u010dej a n\u011b\u017en\u011b ho po n\u011bm pohlad\u00edm palci.<\/div>\n
„Klid, l\u00e1sko, ano? T\u0159eba to ani Chico nebyl, no tak,“ n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm na \u010delo. Zam\u017eour\u00e1 na m\u011b o\u010dima, zavrt\u00ed hlavou a znovu zabo\u0159\u00ed hlavu do moj\u00ed \u0161\u00e1ly. Rozhl\u00e9dnu se k\u00e1rav\u011b po ostatn\u00edch lidech, v zrc\u00e1tku si v\u0161imnu pohledu toho p\u00e1na, co tramvaj \u0159\u00edd\u00ed, a rychle k\u00fdvnu hlavou na kluky. Rychle vylezeme ven, pry\u010d z tramvaje. Gustav n\u011bco muml\u00e1 sm\u011brem ke Georgovi, kter\u00fd je\u0161t\u011b st\u00e1le nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1 na moji panenku.<\/em> V\u00edm jist\u011b, \u017ee jestli to byl Chico, poznal by ho. Byl s n\u00edm tak dlouho a ten ply\u0161\u00e1k by mu dal stoprocentn\u011b n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed, \u017ee je to on, ale co m\u00e1m d\u011blat? Jak ho m\u00e1m uklidnit a odv\u00e9st ho od t\u011bchto my\u0161lenek? V\u017edycky o Chicovi vyprav\u00ed, mluv\u00ed o n\u011bm a vzpom\u00edn\u00e1. Schov\u00e1m ho ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, v\u00edm, \u017ee mu to v\u017edycky pom\u016f\u017ee. V\u00edm, \u017ee kdykoli se u m\u011b m\u016f\u017ee schovat, p\u0159estane se tr\u00e1pit, p\u0159estane plakat.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bli byste j\u00edt dom\u016f, Tome,“ mrkne na m\u011b Gustav. Jeho v\u00fdraz ch\u00e1pavosti mluv\u00ed za v\u0161e. I kdy\u017e jsem mu nesta\u010dil dovypr\u00e1v\u011bt v\u0161echno a na\u0161e venkovn\u00ed putov\u00e1n\u00ed trvalo dohromady asi t\u0159icet minut, nejsp\u00ed\u0161 m\u00e1 pravdu. M\u011bl bych si svou panenku odv\u00e9st dom\u016f, ulo\u017eit do tepla v posteli a starat se o n\u011bj. Hl\u00eddat ho, hladit ho a l\u00edbat ho. D\u00e1vat mu v\u0161emo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby najevo to, jak moc ho miluju a jak moc pro m\u011b znamen\u00e1. Lehce p\u0159ik\u00fdvnu, le\u010d Billi zavrt\u00ed \u00faporn\u011b hlavou. „Ve\u010der p\u016fjdeme na brusle, na led,“ mrkne na m\u011b Gustav. Billi se p\u0159eto\u010d\u00ed opatrn\u011b v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed \u010delem ke kluk\u016fm. Ut\u0159e si rukavicemi slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed, nejde p\u0159ehl\u00e9dnout ten Georg\u016fv st\u00e1le naprosto nech\u00e1pav\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji. Z\u00edtra je U\u017d sobota, babi\u010dka v\u017edycky vyh\u00e1n\u00ed v\u0161echny pry\u010d, aby m\u011bla klid na p\u0159\u00edpravy v\u011bc\u00ed pro posledn\u00ed adventn\u00ed ned\u011bli, kdy se zase v\u0161echny babky ze vsi a m\u011bsta sejdou u V\u00e1no\u010dn\u00edho strome\u010dku, kde zase bude vystupovat kosteln\u00ed a n\u011bjak\u00fd Magdebursk\u00fd sbor, budou se rozd\u00e1vat v\u011bci na charitu a ostatn\u00ed podobn\u00e9 voloviny, tak\u017ee babi\u010dka bude m\u00edt pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce a dneska je beztak posledn\u00ed bruslen\u00ed.<\/div>\n
„Tak si ve\u010der zavol\u00e1me, a domluv\u00edme se,“ mrkne na n\u00e1s znovu Gustav i s Georgem a rozejdou se rychle pry\u010d od n\u00e1s. Ti\u0161e si povzdechnu. Znovu se ve mn\u011b v\u0161echno krout\u00ed jen p\u0159i my\u0161lence, \u017ee u\u017e z\u00edtra je sobota. Ten \u010das tak proklat\u011b rychle let\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Pol\u00edb\u00ed\u0161 m\u011b, pros\u00edm?“ za\u0161ept\u00e1 potichu. Zm\u016f\u017eu se jen na zalap\u00e1n\u00ed po dechu. Lehce, beze slova p\u0159ik\u00fdvnu a p\u0159ejedu si jazykem po spodn\u00edm rtu, ne\u017e rty p\u0159itisknu k t\u011bm jeho.<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Mus\u00edm se sm\u00e1t. Najednou jde v\u0161echno stranou, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee on je \u0161\u0165astn\u00fd a netr\u00e1p\u00ed se. Sna\u017e\u00ed se mi vykouzlit \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i cel\u00fd den a da\u0159\u00ed se mu to. Zatracen\u011b dob\u0159e se mu to da\u0159\u00ed. Fascinovan\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem sebe. V\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00fdzdoba, ty v\u00e1no\u010dn\u00ed blikaj\u00edc\u00ed sv\u011bt\u00fdlka, ho nejsp\u00ed\u0161 nep\u0159estanou udivovat, ani kdyby s\u00e1m cht\u011bl. Mus\u00edm se usm\u00e1t nad tou kouzelnost\u00ed. Pust\u00edm jednou rukou tu jeho, abych mohl zkontrolovat \u010das na mobilu. P\u0159i\u0161li jsme o n\u011bco d\u0159\u00edv, nebo\u0165 ten m\u016fj mal\u00fd and\u011blsk\u00fd \u010f\u00e1bel se nemohl do\u010dkat. Prsty nahmat\u00e1m moje trs\u00e1tko. Opatrn\u011b ho vyt\u00e1hnu z kapsy a n\u011bkolikr\u00e1t si ho p\u0159eto\u010d\u00edm v prstech. Znamen\u00e1 pro m\u011b tolik. Byl to d\u00e1rek od d\u011bde\u010dka a naho\u0159e m\u00e1m vyryty svoje inici\u00e1ly. Zad\u00edv\u00e1m se na to svoje sm\u011bj\u00edc\u00ed se slun\u00ed\u010dko. Rozz\u00e1\u0159en\u011b sleduje divadlo, kter\u00e9 p\u0159edv\u00e1d\u011bj\u00ed ty mal\u00e9 d\u011bti na p\u00f3diu, a radostn\u011b tlesk\u00e1 rukama.<\/div>\n
„L\u00e1sko?“ oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b, kdy\u017e ho n\u011b\u017en\u011b oslov\u00edm. Pootev\u0159e rty, nau\u010den\u011b si st\u00e1hne \u010depici v\u00edc na u\u0161i a v\u00edc do tv\u00e1\u0159e, p\u0159itiskne se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b a p\u0159ik\u00fdvne na znamen\u00ed, \u017ee m\u011b poslouch\u00e1. Vezmu opatrn\u011b jeho dla\u0148 do t\u00e9 sv\u00e9 a polo\u017e\u00edm mu do n\u00ed trs\u00e1tko. Nech\u00e1pav\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. V\u00edm, \u017ee jsem mu o n\u011bm u\u017e \u0159\u00edkal, sahal si na n\u011bj a v\u00ed, jak moc pro m\u011b znamen\u00e1, proto te\u010f nejsp\u00ed\u0161 na m\u011b up\u00edr\u00e1 svoje obrovsk\u00e9 o\u010di s hust\u00fdma \u0159asama.<\/div>\n
„Chci, aby sis ho schoval a nosil u sebe,“ za\u0161ept\u00e1m potichu. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1, omot\u00e1 ruce okolo m\u00e9ho krku a p\u0159itiskne se ke mn\u011b cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem. Ne\u017e se v\u0161ak sta\u010d\u00ed rty p\u0159itisknout k t\u011bm m\u00fdm, p\u0159ehlu\u0161\u00ed n\u00e1s Georg\u016fv usm\u011bvav\u00fd hlas: „M\u011bli byste se l\u00edbat, vy dva, o metr d\u00e1l, a\u017e tam je jmel\u00ed,“<\/div>\n
„Ty jsi debil,“ za\u010dnu se sm\u00e1t, stisknu pevn\u011b zade\u010dek moj\u00ed l\u00e1sky v dlani. Sklon\u00edm k n\u011bmu pohled, abych se mohl vp\u00edt rty do t\u011bch jeho.<\/div>\n
„Tak\u017ee debil vypad\u00e1 jako Georg?“ zakoul\u00ed na m\u011b o\u010dima a nevinn\u011b se na m\u011b usm\u011bje. Propuknu okam\u017eit\u011b v hysterick\u00fd z\u00e1chvat sm\u00edchu. Ta moje panenka m\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc udivuje.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Georg po Tomovi \u0161lehne nech\u00e1pav\u00fdm pohledem. Chv\u00edli na n\u011bj jen tak hled\u00ed, na\u010de\u017e se p\u0159idu\u0161en\u00fdm sm\u00edchem za\u010dne do\u017eadovat odpov\u011bdi na to, co \u017ee m\u011b to vlastn\u011b u\u010d\u00ed. Nenech\u00e1 n\u00e1m klid na tolik cht\u011bn\u00fd polibek a za\u010dne n\u00e1s po\u0161\u0165uchovat sv\u00fdmi hl\u00e1\u0161kami, na\u010de\u017e Toma za\u010dne p\u00edchat do \u017eeber a popichovat jej. Hur\u00f3nsky, a z\u00e1rove\u0148 ura\u017een\u011b se sm\u011bje. P\u0159il\u00e1k\u00e1 pozornost n\u011bkolika lid\u00ed, a proto\u017ee ru\u0161\u00edme to d\u011btsk\u00e9 poh\u00e1dkov\u00e9 divad\u00e9lko po\u0159\u00e1dnou a hlavn\u011b hlasitou komedi\u00ed, j\u00ed\u017e se tenk\u00e9 d\u011btsk\u00e9 hl\u00e1sky podbarveny tr\u00e9mou nemohou vyrovnat, n\u011bjak\u00e1 star\u00e1 b\u00e1ba n\u00e1s dosti ostr\u00fdmi slovy napomene a vyzve k odchodu. Tom m\u011b s potuteln\u00fdm \u00fasm\u011bvem vezme za ruku a svi\u017en\u00fdm krokem m\u011b vede jen p\u0159es silnici k ledov\u00e9 plo\u0161e, je\u017e je lemovan\u00e1 velk\u00fdmi pouli\u010dn\u00edmi lampami, na nich\u017e vis\u00ed velk\u00e1 barevn\u00e1 sv\u011bt\u00fdlka ve tvaru sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, hv\u011bzdi\u010dek a v\u00e1no\u010dn\u00edch nazdoben\u00fdch strome\u010dk\u016f. Je\u0161t\u011b jsem nevid\u011bl \u017e\u00e1dnou lampu, kter\u00e1 by takov\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko o V\u00e1noc\u00edch nem\u011bla. Po led\u011b svi\u0161t\u00ed moc lid\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed se soust\u0159ed\u00ed jen na to, aby neupadli, a celkem se jim to da\u0159\u00ed. Jin\u00ed padaj\u00ed co chv\u00edli a sm\u011bj\u00ed se u toho. N\u011bkte\u0159\u00ed nep\u0159edh\u00e1n\u011bj\u00ed, kdo brusl\u00ed rychleji. Dal\u0161\u00ed u\u010d\u00ed bruslit jin\u00e9 a opra\u0161uj\u00ed tak i sv\u00e9 nepatrn\u011b zreziv\u011bl\u00e9 vzpom\u00ednky, jak to vlastn\u011b lo\u0148sk\u00fd rok nebo minul\u00fd t\u00fdden v sobotu, kdy\u017e m\u011bli kone\u010dn\u011b voln\u00fd den z pr\u00e1ce, d\u011blali. N\u011bkte\u0159\u00ed talentovan\u00ed lid\u00e9 p\u0159edv\u00e1d\u011bj\u00ed holubi\u010dky a piruety a dal\u0161\u00ed se je zase nen\u00e1padn\u011b sna\u017e\u00ed napodobit a v\u016fbec jim to nejde, nebo\u0165 jejich netr\u00e9novan\u00e9 nohy n\u00e1por rovnov\u00e1hy nevyv\u00e1\u017e\u00ed, a tak se jejich t\u011blo sk\u00e1c\u00ed k zemi jako pytel brambor. Usm\u011bji se a v duchu se zatetel\u00edm vzru\u0161en\u00edm a radost\u00ed. V\u0161echno okolo m\u011b, ten b\u011blostn\u00fd sn\u00edh, v\u0161ichni ti lid\u00e9, prost\u011b v\u0161ecko v\u0161eci\u010dko je nas\u00e1t\u00e9 tou kr\u00e1snou v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9rou, je\u017e m\u00e1 tak vt\u00edrav\u00e9 vlastnosti, \u017ee se n\u00e1m dok\u00e1\u017ee dostat pod masku, dok\u00e1\u017ee n\u00e1s okouzlit a rozveselit, a tak\u00e9 si mysl\u00edm, \u017ee dok\u00e1\u017ee obm\u011bk\u010dit i srdce sebev\u011bt\u0161\u00edho morouse. Snad v\u0161ichni si u\u017e\u00edvaj\u00ed tuhle kon\u010d\u00edc\u00ed adventn\u00ed dobu. V\u0161ichni se t\u011b\u0161\u00ed na \u0160t\u011bdr\u00fd den, kdy dostanou d\u00e1re\u010dky, v\u0161ichni se t\u011b\u0161\u00ed na v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1ladu, na ten dlouhodob\u00fd stav spokojenosti a \u0161t\u011bst\u00ed. Ale V\u00e1noce p\u0159ece nejsou o d\u00e1rc\u00edch. Nejsou o tom, \u017ee n\u011bkdo mus\u00ed za ka\u017edou cenu dostat drah\u00fd d\u00e1rek, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b fr\u010d\u00ed ve v\u0161ech reklam\u00e1ch. J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee V\u00e1noce jsou p\u0159ece sv\u00e1tky klidu a pokoje. Mysl\u00edm, \u017ee to je doba zur\u010d\u00edc\u00edho \u0161t\u011bst\u00ed a kvetouc\u00ed l\u00e1sky\u2026 Alespo\u0148 takhle jsem V\u00e1noce sm\u011bl pochopit, a m\u011bl bych b\u00fdt za to vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/div>\n
Sklon\u00edm hlavu k zemi, neposedn\u00e1 ofinka mi spadne do o\u010d\u00ed a zast\u00edn\u00ed mi pohled. I tak dob\u0159e\u2026 povzdychnu si a sednu si na lavi\u010dku, \u010dekaj\u00edc, a\u017e mi Tomi p\u0159inese brusle. Gustav se uveleb\u00ed vedle m\u011b a Geo vedle n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hmm\u2026 kluci,“ zamysl\u00edm se a chraptiv\u00fdm hlasem se sna\u017e\u00edm upoutat jejich pozornost. Ti dva chl\u00edpn\u00edci vedle m\u011b u\u017e hltaj\u00ed a hodnot\u00ed postavy v\u0161ech d\u00edvek na led\u011b i na oby\u010dejn\u00e9 pevn\u00e9 zemi. Povzdychnu si, chci p\u0159estat myslet na kon\u010d\u00edc\u00ed Advent\u2026<\/div>\n
Trochu se zamra\u010d\u00edm, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee m\u011b vlastn\u011b nikdy nenapadlo pod\u00edvat se se z\u00e1jmem na d\u00edvku. Vlastn\u011b\u2026 nikdy m\u011b nenapadlo obdivovat kr\u00e1su n\u011bjak\u00e9 sle\u010dny nebo \u017eeny. Nejsem n\u011bjak\u00fd \u0161patn\u00fd? M\u011bl bych se na to zeptat Toma\u2026 Ale k \u010demu taky, kdy\u017e m\u00e1m jeho! V\u017edy\u0165 on je nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed dokonalost pod sluncem. On je p\u0159eci moje l\u00e1ska. L\u00e1ska moje jedin\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co ty? \u010cemu se tady tak \u0159ehn\u00ed\u0161?“ zajisk\u0159\u00ed na m\u011b ty dokonal\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di. Usm\u011bju se na n\u011bj je\u0161t\u011b v\u00edc. Pokr\u010d\u00edm rameny a vezmu si od n\u011bj \u0161n\u011brovac\u00ed brusle.<\/div>\n
„Ne\u0159ehn\u00edm se,“ \u0161pitnu ti\u0161e. Tom mezit\u00edm je\u0161t\u011b pod\u00e1 brusle t\u011bm na\u0161im dv\u011bma zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fdm, t\u00e9m\u011b\u0159 slintaj\u00edc\u00edm kamar\u00e1d\u016fm.<\/div>\n
„Ne?“ pozdvihne pobaven\u011b obo\u010d\u00ed a sedne si vedle m\u011b. „A co teda?“<\/div>\n
„J\u00e1 se usm\u00edv\u00e1m,“ vyvedu jej z omylu a vypl\u00e1znu na n\u011bj jazyk. S nad\u0161en\u00edm si za\u010dnu sund\u00e1vat botu a poopravovat si \u010dern\u00e9 nabrou\u0161en\u00e9 kr\u00e1sky, jejich\u017e ost\u0159\u00ed se i bez svitu slunce bly\u0161t\u00ed \u0161iroko daleko.<\/div>\n
Nereaguje na m\u011b. Jen se pobaven\u011b usm\u00edv\u00e1 a sleduje m\u00e9 dychtiv\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Jeho \u00fasm\u011bv mu ze rt\u016f nemiz\u00ed, ba pr\u00e1v\u011b naopak. S trochu pozdvihnut\u00fdm obo\u010d\u00edm se na m\u011b kouk\u00e1, \u010d\u00edm\u017e m\u011b dokonale znerv\u00f3z\u0148uje, ruce se mi chv\u011bj\u00ed a srdce mi siln\u011b bije. C\u00edt\u00edm se pod jeho pohledem tak slab\u00fd, jeho spaluj\u00edc\u00ed pohledy m\u011b tak propaluj\u00ed a j\u00e1 si p\u0159ipad\u00e1m jako sn\u011bhul\u00e1k, jen\u017e pod jarn\u00edm h\u0159ejiv\u00fdm sluncem taje a miz\u00ed. Zt\u011b\u017eka si povzdychnu. A\u0165 se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc, nem\u00e1m takovou s\u00edlu na to, abych si dostate\u010dn\u011b ut\u00e1hl brusle.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nechce\u0161 pomoct?“ zaslechnu u sv\u00e9ho ucha snad ten nejv\u00edce kr\u00e1sn\u00fd hlas. Sm\u00ed\u0159liv\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di a p\u0159ik\u00fdvnu mu. Mou nohu spolu s brusl\u00ed si polo\u017e\u00ed na kolena, sehne se a lehce p\u0159ihrb\u00ed, na\u010de\u017e b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1la sekund m\u00e1m jednu brusli perfektn\u011b ut\u00e1hlou. Uznale pok\u00fdvu hlavou, kdy\u017e se na m\u011b s jisk\u0159i\u010dkami v o\u010d\u00edch zahled\u00ed. Nejsem si p\u0159esn\u011b jist\u00fd, co odlesk v jeho o\u010d\u00edch znamen\u00e1, le\u010d d\u00edky jeho \u00fasm\u011bvu na tv\u00e1\u0159i, to snad kv\u016fli pobaven\u00ed a radosti. Druhou brusli m\u00e1 snad je\u0161t\u011b rychleji, jeho obratn\u00e9 prsty zav\u00e1\u017eou malou ma\u0161li\u010dku. D\u011bkovn\u011b se na n\u011bj usm\u011bji. Nem\u00e1m potuchy, co bych si bez n\u011bj po\u010dal.<\/div>\n
<\/div>\n
„A co dostanu za odm\u011bnu?“ usm\u011bje se na m\u011b \u010f\u00e1belsky a p\u0159isune si m\u011b k sob\u011b bl\u00ed\u017e. Popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m, abych mohl vz\u00e1p\u011bt\u00ed voln\u011b pokr\u010dit rameny.<\/div>\n
„To, co bude\u0161 cht\u00edt,“ odv\u011bt\u00edm mu s klidem a hluboce hypnotizuji tu jeho \u010dokol\u00e1du v o\u010d\u00edch. Je ode m\u011b vzd\u00e1len\u00fd snad jen n\u011bkolik milimetr\u016f, nemohu odolat, mus\u00edm se jej alespo\u0148 malinko dotknout. Tv\u00e1\u0159\u00ed se mazliv\u011b ot\u0159u o tu jeho. Ti\u0161e a pot\u011b\u0161en\u011b zavrn\u00edm jako ko\u010dka.<\/div>\n
„Budu nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let,“ p\u0159ik\u00fdvne tajupln\u011b a jemn\u011b si ode m\u011b vezme n\u011bkolik sladk\u00fdch studen\u00fdch polibk\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu ale jist\u011b si uv\u011bdomuji, \u017ee za\u010d\u00edn\u00e1 \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc sl\u00e1bnout. Kdy\u017e jsem jej vzal bruslit poprv\u00e9, brusle si ut\u00e1hl v pohod\u011b. Nebylo to pro n\u011bj nijak extra nam\u00e1hav\u00e9. Je pravda, \u017ee mu to sice trochu uj\u00ed\u017ed\u011blo a musel jsem mu p\u0159i prvn\u00ed brusli pomoct, u t\u00e9 druh\u00e9 to u\u017e ale zvl\u00e1dl bravurn\u011b s\u00e1m, jako kdyby byl rozen\u00fd na led\u011b.<\/div>\n
Popla\u0161n\u011b oto\u010d\u00edm hlavu, kam se mi zatoulal. Oddychnu si, kdy\u017e jej uvid\u00edm u Gustava, kter\u00fd si od n\u011bjak\u00e9ho sv\u00e9ho kamar\u00e1da ze \u0161koly p\u016fj\u010dil hokejku, a s n\u011bkolika dal\u0161\u00edma klukama, v\u010detn\u011b Gustava, se domlouvaj\u00ed na tom, jak\u00e1 dru\u017estva si vytvo\u0159\u00ed. Je\u0161t\u011b jednou se oto\u010d\u00edm a rozhl\u00e9dnu okolo sebe. Je tu celkem dost lid\u00ed, ale ten hokej tu p\u016fjde. Usm\u011bju se a na Gea a p\u0159ik\u00fdvnu. Sleduju, jak se moje panenka ihned oto\u010d\u00ed po Georgov\u011b pohledu. \u0160iroce se na m\u011b zazub\u00ed a rozjede se pomalu ke mn\u011b. Je na led\u011b podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b<\/em>, tak\u017ee se do toho boj\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b op\u0159\u00edt. Nesm\u011ble se ke mn\u011b rozjede, a i kdy\u017e nejede zas tak rychle, zastavov\u00e1n\u00ed mu moc nejde a on tak s vyd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem zavr\u00e1vor\u00e1 a spadne mi do n\u00e1ru\u010de. Automaticky jej chyt\u00edm, sice taky m\u00e1lem slet\u00edm, \u010deho\u017e by si jist\u011b u\u017e n\u011bkdo v\u0161iml, ale nakonec to d\u00edkybohu ustoj\u00edm. Kdybych spadl, Georg by si te\u010f jist\u011b zase dob\u00edral m\u011b, aby vysv\u011btlil Billovi, co to je, kdy\u017e \u010dlov\u011bk vypad\u00e1 jak lemra, \u010dili j\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148, Tom, po\u0159\u00e1d mi to zastavov\u00e1n\u00ed n\u011bjak nejde,“ posmutn\u011ble sklon\u00ed hlavu k zemi.<\/div>\n
„Bl\u00e1zne,“ chyt\u00edm jeho bradu mezi sv\u00e9 prsty, nadzvednu si ji a usm\u011bju se do na\u0161eho polibku. „Jsi \u0161ikulka,“ ul\u00edznu si vyprahl\u00e9 rty a koutky zase zvln\u00edm do mil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, proto\u017ee svoji panenku r\u00e1d h\u00fd\u010dk\u00e1m a r\u00e1d se bav\u00edm jeho n\u00e1hl\u00fdm \u010derven\u00e1n\u00edm tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ale v\u00e1\u017en\u011b, Bille,“ pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i. „V\u017edy\u0165 brusl\u00ed\u0161 skoro stejn\u011b jako j\u00e1, \u0161ikulko moje slun\u00ed\u010dkovat\u00e1,“ lehce jej \u0161t\u00edpnu do tv\u00e1\u0159e a oto\u010d\u00edm si jej k sob\u011b z\u00e1dy, jeho ruce si sto\u010d\u00edm za jeho z\u00e1da, abych je v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm momentu mohl sev\u0159\u00edt ve sv\u00fdch.<\/div>\n
„Takhle bude\u0161 l\u00edp vn\u00edmat moje pohyby. P\u0159ijedem za nima spolu, ano?“ skl\u00e1n\u00edm se k jeho ou\u0161k\u016fm.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ \u0160pitne kr\u00e1tce a nejist\u011b se rozjede. Usm\u011bju se. Je tak stra\u0161n\u011b sladk\u00fd. S \u00fasm\u011bvem si kouk\u00e1 pod nohy, jestli o n\u011bco nezakop\u00e1v\u00e1, sv\u00fdm t\u011blem mu dod\u00e1v\u00e1m oporu. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sledovat, jak bezmezn\u011b mi v\u011b\u0159\u00ed, jak moc je na m\u011b upnut\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
Pohledem v\u00e1b\u00edm jeho boky. Je tak stra\u0161n\u011b huben\u00fd a to, \u017ee je men\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, mu je\u0161t\u011b v\u00edce dod\u00e1v\u00e1 na k\u0159ehkosti, i kdy\u017e o t\u00e9 jeho skute\u010dn\u00e9 nen\u00ed pochyb. Boj\u00edm se, aby mi tady nespadl, proto rad\u011bji v\u017edycky jezd\u00edm s n\u00edm a nespou\u0161t\u00edm se z jeho bl\u00edzkosti. Te\u010f mi ale kamar\u00e1di ud\u011blali \u010d\u00e1ru p\u0159es rozpo\u010det. Bill nikdy nic takov\u00e9ho nehr\u00e1l, proto\u017ee minule jsme tady nem\u011bli dosti lid\u00ed na to, abychom si to nat\u0159eli. Byl jsem celkem i r\u00e1d, zat\u00edmco dneska? Celkem se boj\u00edm toho, co p\u0159ijde\u2026 takov\u00e1 r\u00e1na pukem\u2026 Sakra, to se nestane, p\u0159ece. Gustav cht\u011bl jist\u011b ud\u011blat jen Billovi radost, ur\u010dit\u011b by nezah\u00e1jili tvrdou hru, je\u0161t\u011b kdy\u017e to tady nen\u00ed \u00fapln\u011b vylidn\u011bn\u00e9 a po\u0159\u00e1d se tu i pohybuj\u00ed mal\u00e9 d\u011bti. Op\u011bt se zad\u00edv\u00e1m na Billovy boky. Srdce se mi trochu zachv\u011bje, kdy\u017e si zm\u011b\u0159\u00edm jeho zade\u010dek, p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee bych se do n\u011bj n\u011bkdy-\u2026.<\/div>\n
Ostrou zat\u00e1\u010dkou a siln\u00fdm stiskem nezastav\u00edm jen sebe, ale tak\u00e9 i Billa. Nejsp\u00ed\u0161 jsem vynalo\u017eil dosti velkou s\u00edlu, proto\u017ee je na m\u011b z\u00e1dy hodn\u011b nam\u00e1\u010dknut\u00fd. Snad jsem mu neubl\u00ed\u017eil, bo\u017ee\u2026 Rychle se p\u0159es n\u011bj p\u0159eto\u010d\u00edm a postav\u00edm se k n\u011bmu \u010delem, starostliv\u00fdm pohledem se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Op\u011bt mu pozdvihnu hlavu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ opt\u00e1m se se strachem. Sleduj\u00edc jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruce i kolena.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne, jeho o\u010dka z\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„A\u2026 a tob\u011b je zima?“ nech\u00e1pav\u011b nakr\u010d\u00edm \u010delo, sleduj\u00edc jeho mimick\u00e9 reakce.<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „V\u016fbec mi nen\u00ed zima. P\u00e1\u00e1ni\u2026 bylo to skv\u011bl\u00e9, takov\u00e9\u2026 frrr\u2026“ gestikuluje mi rukama p\u0159ed obli\u010dejem, „a u\u017e jsme st\u00e1li!“ Usm\u011bje se a obejme m\u011b okolo ramen. Z\u0159eteln\u011b c\u00edt\u00edm jeho t\u0159as. Nechci jej na to upozor\u0148ovat znova, nebo\u0165 v\u017edy, kdy\u017e jej uvid\u00edm, tak se chv\u011bt, mi to p\u0159ipomene kr\u00e1t\u00edc\u00ed se \u010das jeho \u017eivota. Nejsp\u00ed\u0161 si to u\u017e ani neuv\u011bdomuje\u2026 Za posledn\u00ed dobu se sice nau\u010dil hodn\u011b krotit a potla\u010dovat sv\u00e9 prav\u00e9 \u010dern\u00e9 my\u0161lenky a emoce, p\u0159esto jej m\u00e1m p\u0159e\u010dten\u00e9ho jako nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed knihu, kterou zn\u00e1m zpam\u011bti. Skeln\u00fdm pohledem se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m. Usm\u00edv\u00e1 se. Gustav pr\u00e1v\u011b rozd\u011bluje v\u0161echny, co s n\u00e1mi cht\u011bj\u00ed hr\u00e1t.<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
„Co?“ trhnu sebou. Popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m na v\u0161echno pohledy zde p\u0159\u00edtomn\u00fdch a nech\u00e1pav\u011b kouknu.<\/div>\n
„Mluv\u00edme tady na tebe s Georgem u\u017e asi minutu v kuse, a ty jsi \u00fapln\u011b mimo\u2026“ zasm\u011bje se n\u00e1\u0161 buben\u00edk.<\/div>\n
„Promi\u0148, zamyslel jsem,“ hlesnu a pokr\u010d\u00edm rameny. „Ehm\u2026 s k\u00fdm, \u017ee to jsme?“ p\u0159ijedu bl\u00ed\u017e k Billovi a sleduji kluky.<\/div>\n
„No\u2026“ po\u0161kr\u00e1be se Gus\u0165a po kebuli. „Rozd\u011blovali jsme to n\u00e1hodn\u00fdm zp\u016fsobem a ty se\u0161 s Mattyasem a ostatn\u00edmi,“ ohl\u00e9dnu se k n\u011bmu. Nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed, mysl\u00edm, \u017ee jej zn\u00e1m\u2026 mysl\u00edm, \u017ee i dokonce hraje z\u00e1vodn\u011b hokej. „A Bill je s n\u00e1ma!“ Gustav rychle pokra\u010duje a uk\u00e1\u017ee okolo sebe.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ kouknu nech\u00e1pav\u011b po Billovi, kter\u00fd ke mn\u011b s hokejovou helmou p\u0159ibrusl\u00ed.<\/div>\n
„No tak\u017ee m\u016f\u017eem za\u010d\u00edt hr\u00e1t, ne? Tak\u017ee, kdo to rozehraje?“ sly\u0161\u00edm n\u011bkde v pozad\u00ed Gustava.<\/div>\n
„D\u00edvej, ehm\u2026 Tom! To mi p\u016fj\u010dil Mattyas.“ Usm\u011bje se to moje slun\u00ed\u010dko \u0161\u0165astn\u011b. Pohledem \u0161lehnu po tom klukovi, jen\u017e je nejsp\u00ed\u0161 dosti obl\u00edben\u00fd, zn\u00e1m tady v\u0161echny, jen jeho moc ne. Jedin\u00e9, co v\u00edm, je, \u017ee je asi o dva roky mlad\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, to\u0165 v\u0161e. Prop\u00e1l\u00edm jej pohledem a on ten sv\u016fj sklon\u00ed k zemi. Promnu si sv\u00e9 rty mezi sebe a p\u0159idu\u0161en\u011b se nadechnu. P\u0159ehraju si je\u0161t\u011b jednou v\u0161echna Billova nad\u0161en\u00e1 slova, spoj\u00edm obo\u010d\u00ed v jednu vodorovnou linii. Nebudu se s t\u00edm d\u00e1l zaob\u00edrat. Sklon\u00edm se k n\u011bmu a d\u00e1m mu vlhkou pusu.<\/div>\n
„\u017de bude\u0161 p\u0159i t\u00e9hle h\u0159e d\u00e1vat pozor a nespadne\u0161 mi?“ popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m. Ta moje l\u00e1ska soust\u0159ed\u011bn\u011b p\u0159ik\u00fdvne a nad\u0161en\u011b se vyd\u00e1 za pukem. Nejsp\u00ed\u0161 mu to Geo vysv\u011btlil. Pokr\u010d\u00edm rameny a rychlost\u00ed blesku se vyd\u00e1m k t\u011bm \u0161a\u0161k\u016fm, nahr\u00e1vaj\u00edc\u00edm si to \u010dern\u00e9 kole\u010dko.<\/div>\n
Puk mezi n\u00e1mi l\u00edt\u00e1 ohromnou rychlost\u00ed. Co chv\u00edli n\u011bkdo pod n\u00e1porem svou vahou shod\u00ed toho druh\u00e9ho na zem. Co chv\u00edli nar\u00e1\u017e\u00ed puk do branek. I kdy\u017e se nechci nechat zahanbit, proto\u017ee hokej jsem hr\u00e1l v\u017edycky dob\u0159e, neust\u00e1le sleduji sv\u00e9ho Billa. Jde mu to. Sm\u011bje se anebo soust\u0159ed\u011bn\u011b mra\u010d\u00ed, kdy\u017e se s klukama p\u0159etahuje o puk. Je proti v\u0161em kluk\u016fm mali\u010dk\u00fd a drobn\u00fd, p\u0159esn\u011b jako n\u011bjak\u00e1 panenka, jako cukr\u00e1tko. Kdy\u017e se na n\u011bj ale zad\u00edv\u00e1m pozorn\u011bji, tyhle vlastnosti plus dravost a sout\u011b\u017eivost, prvotn\u00ed nad\u0161en\u00ed, z n\u011bj d\u011bl\u00e1 opravdu dobr\u00e9ho hr\u00e1\u010de. Dal asi t\u0159et\u00ed g\u00f3l a s \u00fasm\u011bvem se na m\u011b zahled\u00ed. Vypad\u00e1 to, \u017ee teprve tady se projevily jeho chlapeck\u00e9 rysy. Opravdu u\u017e brusl\u00ed dob\u0159e\u2026 taky jsem to s n\u00edm dneska cel\u00fd den tr\u00e9noval. Usm\u011bju se. A pomalu se rozjedu k n\u011bmu. V\u0161imnu si, \u017ee n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 se po n\u00e1s „hokejistech“ s radost\u00ed koukaj\u00ed, a p\u0159edev\u0161\u00edm i na Billa, proto\u017ee svou viz\u00e1\u017e\u00ed vypad\u00e1 opravdu jako p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 panenka. Nech\u00e1m je se voln\u00fdm tempem v\u00e9st a\u017e k Billovi, av\u0161ak v z\u00e1p\u011bt\u00ed vyk\u0159iknu starost\u00ed, kdy\u017e n\u011bjak\u00fd hromotluk moji panenku sraz\u00ed k zemi.<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom\u2026“ bolestn\u011b \u0161pit\u00e1 to moje mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. P\u0159itul\u00edm si jej konej\u0161iv\u011b k sob\u011b. Soucitn\u011b jej hlad\u00edm po vl\u00e1sc\u00edch. Spadl. Hodn\u011b spadl. N\u011bjak\u00fd z\u00e1vod\u00edc\u00ed kluk s vysportovanou postavou, pokrytou pouze svaly, si jej nev\u0161iml a siln\u011b Billa srazil na ten tvrd\u00fd led. T\u0159\u00e1sl se jako osika. Takovej n\u00e1raz, n\u011bco tak prudk\u00e9ho je\u0161t\u011b neza\u017eil. Dostal na troj\u00faheln\u00edk, nemohl se nadechnout, tud\u00ed\u017e mu vytryskly slzy jako hrachy. Pop\u00e1lil jsem si kolena, jak jsem se k n\u011bmu plazil. Bo\u017ee, jak j\u00e1 se b\u00e1l, aby si n\u011bco nezlomil! V\u0161ichni kluci se k n\u00e1m seb\u011bhli. Musel jsem se s nima rozlou\u010dit, proto\u017ee tohle bude Bill rozd\u00fdch\u00e1vat je\u0161t\u011b dlouho, a j\u00e1 ho pot\u0159ebuji ut\u011b\u0161it. Ke v\u0161emu\u2026 po tom n\u00e1raze se chov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u011b. \u00dazkostliv\u011b se ke mn\u011b tul\u00ed, vyhled\u00e1v\u00e1 moji bl\u00edzkost a neust\u00e1le \u0161ept\u00e1 tich\u00e9: „Tom,“ za\u0161ept\u00e1 znova. V\u0161imnul jsem si toho u\u017e v pr\u016fb\u011bhu dne, nep\u0159ikl\u00e1dal jsem tomu \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fraz, le\u010d te\u010f je to v\u00edc ne\u017e n\u00e1padn\u00e9. V\u016fbec nesklo\u0148uje moje jm\u00e9no. Nejsp\u00ed\u0161 je to t\u00edm n\u011bjak\u00fdm \u0161okem.<\/div>\n
Zabal\u00edm jej do tepl\u00e9 deky a p\u0159itul\u00edm si jej je\u0161t\u011b v\u00edce k sob\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
T\u0159ese se, tak stra\u0161n\u011b se t\u0159ese. Je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bledost, kterou chytil p\u0159i tom n\u00e1razu, mu u\u017e z tv\u00e1\u0159e nezmizela. Je b\u00edl\u00fd jako ten sn\u00edh venku. Te\u010f u\u017e nepochybuji o tom, \u017ee je s jeho barvou t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00fd\u2026 Hlavu bo\u0159\u00ed do m\u00e9ho b\u0159icha, na kter\u00e9 zb\u011bsile d\u00fdch\u00e1. Rukama m\u011b sv\u00edr\u00e1 okolo pasu, nejsp\u00ed\u0161, abych mu neutekl. Trhav\u011b se nadechnu\u2026 v\u0161echny faktory sm\u011b\u0159uj\u00ed k tomu, \u017ee se moje panenka co nevid\u011bt prom\u011bn\u00ed zp\u011bt. Ach\u2026 jak te\u010f blb\u011b zn\u00ed to osloven\u00ed panenka.<\/em> Rad\u011bji bych vym\u011bnil sv\u016fj \u017eivot za ten jeho, ne\u017e aby mi um\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Polknu tich\u00e9 slzy, dopadaj\u00edc\u00ed na jeho vlasy. Kdykoliv pomysl\u00edm, \u017ee l\u00e1ska m\u00e9ho \u017eivota opust\u00ed m\u016fj sv\u011bt, nemohu tu my\u0161lenku hodit jen tak za hlavu a nezab\u00fdvat se j\u00ed. On je moje \u0161t\u011bst\u00ed, on je moje v\u0161echno. Kdepak n\u011bjak\u00fd hloup\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek. Jestli mi odejde, tak odejdu i j\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bl bys sp\u00e1t,“ za\u0161ept\u00e1m mu ti\u0161e do vl\u00e1sk\u016f.<\/div>\n
Rozhodn\u011b zavrt\u00ed hlavou, zmo\u017eenou a vlhkou tv\u00e1\u0159 zav\u011bs\u00ed do t\u00e9 moj\u00ed. „Nemohu p\u0159eci, sp\u00e1t, kdy\u017e jsi se mnou. Jak hloup\u00e1 tohle \u010dinnost, kdy\u017e na dosah m\u00e9 dlan\u011b, kdy\u017e na dosah m\u00fdch \u00fast a \u0159as, je moje l\u00e1ska.“<\/div>\n
<\/div>\n
Nesp\u00edm, nesp\u00edm, d\u0159\u00edmota<\/em><\/div>\n
t\u00edsniv\u00e1 sv\u011bt do tmy klon\u00ed<\/em><\/div>\n
a pochod hudby monot\u00f3nn\u00ed<\/em><\/div>\n
kdesi bl\u00edzko tikot\u00e1.<\/em><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc &Lorett 48 hodin Bill N\u011bkolikr\u00e1t prudce zamrk\u00e1m a ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e mi t\u0159e\u0161t\u00ed hlava. M\u00e1m pocit, jako by se mi m\u011bla v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b rozsko\u010dit. Srdce mi siln\u011b bije a m\u016fj dech je zvl\u00e1\u0161tn\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. Sklon\u00edm pohled k Tomiho ruce,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12325","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12325","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12325"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12325\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12325"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12325"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12325"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}