{"id":12329,"date":"2010-02-18T16:00:00","date_gmt":"2010-02-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12300"},"modified":"2010-02-18T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-18T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/18\/vylecim-te-laskou-42\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 42."},"content":{"rendered":"<div><strong>autor: Rachel<\/strong><\/div>\n<div><\/div>\n<div>Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty sjely z chladn\u00e9ho, okenn\u00edho skla a pomalu spo\u010dinuly sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky na uhlov\u011b \u010dern\u00e9, hust\u00e9 h\u0159\u00edv\u011b. Chv\u00edli si jen tak pohr\u00e1valy s jej\u00edmi pram\u00ednky a po n\u011bkolika dlouh\u00fdch minut\u00e1ch zajely do hust\u00fdch pramen\u016f a pomalu si pohr\u00e1valy s jemn\u00fdmi, havran\u00edmi vlasy. Jejich majitel jen ti\u0161e vydechl, p\u0159it\u00e1hl si kolena bl\u00ed\u017e k brad\u011b a zad\u00edval se na potemn\u011blou krajinu za oknem. I posledn\u00ed \u010derv\u00e1nky na letn\u00ed obloze u\u017e se sta\u010dily rozplynout, zbyly po nich jen \u00fazk\u00e9, \u010derven\u00e9 prou\u017eky a i ty se s nesouc\u00edm \u0161erem a tmou st\u00e1valy st\u00e1le men\u0161\u00edmi a men\u0161\u00edmi&#8230; a\u017e zhasly docela. Zbyla po nich jen inkoustov\u011b \u010dern\u00e1 obloha, hal\u00edc\u00ed se do no\u010dn\u00edho, tmav\u00e9ho kab\u00e1tu, ke kter\u00e9 te\u010f \u010dernovlas\u00fd chlapec pozvedl sv\u00e9 mandlov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di. Sta\u010dil jen okam\u017eik&#8230; a jeho zamy\u0161len\u00e9mu pohledu se naskytla mal\u00e1, slab\u00fdm sv\u011bt\u00e9lkem t\u0159pyt\u00edc\u00ed se hv\u011bzda. Jen na zlomek vte\u0159iny si mohla z\u00edskat chlapcovu pozornost a okouzlit jej svou hv\u011bzdnou kr\u00e1sou&#8230; nato se v\u0161ak pohled jeho o\u010d\u00ed znova sklopil dol\u016f a jeho mysl op\u011bt zaplnilo n\u011bkolik my\u0161lenek&#8230;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Uplynuly sotva dv\u011b hodiny, n\u011bkolik des\u00edtek minut od chv\u00edle, kdy se s Tomem na chodb\u011b rozlou\u010dili a Bill se vr\u00e1til do sv\u00e9ho nemocni\u010dn\u00edho pokoje. Rychle se odl\u00ed\u010dil, osprchoval a obl\u00e9kl do \u017eupanu a posadil se na okenn\u00ed parapet, zat\u00edmco pohled jeho o\u010d\u00ed se up\u0159el k ve\u010dern\u00ed krajin\u011b za oknem. Jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky a Bill si p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b vybavoval cel\u00e9 dne\u0161n\u00ed odpoledne, cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den. Dne\u0161ek byl pro n\u011bj zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00edm a Bill nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let, aby v\u011bd\u011bl pro\u010d.<\/p>\n<\/div>\n<div>Znova sklopil sv\u016fj pohled a zamyslel se. Sta\u010dil jeden pouh\u00fd okam\u017eik&#8230; a v jeho mysli se okam\u017eit\u011b objevila tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. Nebyla v\u0161ak takov\u00e1, jakou ji znal a jakou si ji pamatoval. Tahle se j\u00ed podobala mo\u017en\u00e1 jen vzhledov\u011b, to bylo v\u0161ak v\u0161echno. Kam se pod\u011bla ta z\u00e1\u0159, radost, ten \u00fasm\u011bv, kter\u00fd v n\u00ed denn\u011b v\u00edd\u00e1val? Najednou tu nebyl, ta tv\u00e1\u0159 byla zni\u010dehonic jin\u00e1, tak moc jin\u00e1&#8230; a Bill nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kam se pod\u011bla ta klidn\u00e1, v\u011b\u010dn\u011b rozesm\u00e1t\u00e1 tv\u00e1\u0159. Kam se pod\u011bl jeho Tom. Byl tak nezvykle tich\u00fd a zamlkl\u00fd, jako by ani nevn\u00edmal Billa vedle sebe. Jeho t\u011blo mo\u017en\u00e1 bylo u n\u011bj v jeho bl\u00edzkosti, duchem i my\u0161lenkami byl v\u0161ak dnes Tom Billovi na tis\u00edce mil vzd\u00e1len\u00fd. A Bill si toho v\u0161iml. Nebyl na to zvykl\u00fd, takov\u00e9ho Toma neznal, tohle nebyl ten jeho Tom. Billovi to nemohlo uniknout.<\/div>\n<hr \/>\n<div>Cel\u00e9 ty t\u0159i hodiny si mluvil v\u00edcem\u00e9n\u011b s\u00e1m pro sebe, a kdy\u017e p\u0159eci jen polo\u017eil n\u011bjakou ot\u00e1zku, odpov\u011bd\u00ed mu byla tich\u00e1, jednoslovn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Nem\u011bl pochyby, \u017ee se s Tomem n\u011bco d\u011bje. Sna\u017eil se z n\u011bj dostat n\u011bjak\u00fd smyslupln\u00fd d\u016fvod jeho dne\u0161n\u00edho rozpolo\u017een\u00ed, jedin\u00e9, co jej v\u0161ak podle Toma zap\u0159\u00ed\u010dinilo, byla \u00fanava z pr\u00e1ce. Nic v\u00edc se Bill nedozv\u011bd\u011bl&#8230; a nakonec mu nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se spokojit s touto odpov\u011bd\u00ed a d\u00e1le se nevypt\u00e1vat. My\u0161lenky a ot\u00e1zky, kter\u00e9 st\u00e1le a st\u00e1le nab\u00edraly na intenzit\u011b v\u0161ak ze sv\u00e9 mysli vytla\u010dit nedok\u00e1zal&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>Jeho o\u010di m\u00edrn\u011b pozvedly sv\u016fj pohled a up\u0159ely se na \u010derno\u010dernou no\u010dn\u00ed oblohu, zat\u00edmco Billovy rty opustil hlubok\u00fd v\u00fddech. A\u0165 p\u0159em\u00fd\u0161lel jak p\u0159em\u00fd\u0161lel, z toho mo\u0159e nekone\u010dn\u00fdch my\u0161lenek a nezodpov\u011bzen\u00fdch ot\u00e1zek nenach\u00e1zel \u017e\u00e1dn\u00e9ho v\u00fdchodiska. A nebyly to jen my\u0161lenky, kter\u00e9 jej tr\u00e1pily a neust\u00e1le su\u017eovaly jeho mysl. Byly to tak\u00e9 v\u00fd\u010ditky, d\u00edky kter\u00fdm Bill nedok\u00e1zal zamhou\u0159it oka a neust\u00e1le se podv\u011bdom\u011b vracel k dne\u0161n\u00edmu dni. C\u00edtil slab\u00e9 v\u00fd\u010ditky kv\u016fli Tomovi. P\u0159eci jen byl unaven\u00fd a mo\u017en\u00e1 by mu bylo l\u00e9pe v ordinaci, kde by si odpo\u010dinul. A m\u00edsto toho poslu\u0161n\u011b chodil po parku a vy\u010derp\u00e1val posledn\u00ed zbytky sv\u00e9 energie. A pr\u00e1v\u011b to bylo to, co Billa mrzelo, a z\u00e1rove\u0148 jej nutilo k vzteku. Byl na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe za to, jak bezohledn\u011b se k Tomovi choval. M\u011blo mu b\u00fdt d\u00e1vno jasn\u00e9, \u017ee nele\u017e\u00ed cel\u00fd den v posteli jako on, ale pracuje, v\u016fbec jej nem\u011bl vodit po venku.<\/p>\n<\/div>\n<div>Jeho o\u010di pohledem p\u0159el\u00e9tly po b\u00edl\u00e9 st\u011bn\u011b p\u0159ed sebou&#8230; a zastavily se na velk\u00fdch, n\u00e1st\u011bnn\u00fdch hodin\u00e1ch. Chv\u00edli jen tak putovaly po tikaj\u00edc\u00edch ru\u010di\u010dk\u00e1ch, po chv\u00edli si v\u0161ak Bill uv\u011bdomil \u010das, kter\u00fd ukazuj\u00ed&#8230; a znova se zamyslel. C\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed, jakousi pot\u0159ebu vyklouznout z pokoje, j\u00edt za Tomem a omluvit se mu za dne\u0161n\u00ed den. St\u00e1le se je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b nezbavil pocitu viny&#8230; a proto se te\u010f jeho ruka nat\u00e1hla po m\u011bkk\u00e9m, tepl\u00e9m \u017eupanu, voln\u011b polo\u017een\u00e9m na nemocni\u010dn\u00ed posteli a Bill se je\u0161t\u011b jednou pozorn\u011b zad\u00edval na hodiny p\u0159ed sebou. Ukazovaly mu dev\u011bt hodin ve\u010der, \u010das, kdy v nemocnici obvykle us\u00ednal, te\u010f v\u0161ak na n\u011bj nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed. V hlav\u011b m\u011bl jen jedin\u00e9 &#8211; j\u00edt za Tomem. Netu\u0161il sice, jestli v ordinaci je\u0161t\u011b bude, jestli jej nevyru\u0161\u00ed a nebo jej svou ve\u010dern\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvou nerozzlob\u00ed&#8230; \u010derv\u00ed\u010dek V\u00fd\u010ditka byl v\u0161ak p\u0159eci jen o n\u011bco siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e strach a pochybnosti. Hlodal tak dlouho a intenzivn\u011b&#8230; a\u017e kone\u010dn\u011b dos\u00e1hl sv\u00e9ho c\u00edle. Byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo vedl Billovy ruce, obl\u00e9kaj\u00edc\u00ed si \u017eupan&#8230; a jeho pomal\u00e9 kroky z pokoje ven&#8230;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Cel\u00e1 chodba u\u017e byla pono\u0159ena do tmav\u00e9ho kab\u00e1tu noci, kdy\u017e j\u00ed Bill proch\u00e1zel, a jen ze vzd\u00e1len\u00fdch pouli\u010dn\u00edch lamp sem dol\u00e9haly slab\u00e9 z\u00e1blesky sv\u011btla. V\u0161ude panoval klid a ticho&#8230; naru\u0161ovala jej jen Billova tich\u00e1 ch\u016fze a jeho kr\u016f\u010dky, kter\u00e9 jej hnaly d\u00e1l a d\u00e1l. Sice si nevzpom\u00ednal, \u017ee by se Tom zmi\u0148oval o dne\u0161n\u00edm p\u0159esp\u00e1n\u00ed v nemocnici, kdy\u017e u\u017e v\u0161ak byl tady, cht\u011bl to alespo\u0148 zkusit. Jeho kroky pomalu sm\u011b\u0159ovaly temnou chodbou&#8230; a zastavily se u zn\u00e1m\u00fdch, b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed, na kter\u00e9 Bill up\u0159el sv\u016fj pohled.<\/div>\n<div>Sta\u010dil jen okam\u017eik&#8230; a on opravdu zahl\u00e9dl tenk\u00fd, slab\u00fd prou\u017eek sv\u011btla, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed zpod dve\u0159\u00ed Tomovy ordinace. Nebyl sice nijak siln\u00fd, jeho slab\u00e1 z\u00e1\u0159 by se dala p\u0159ehl\u00e9dnout, v t\u00e9 \u010derno\u010dern\u00e9 tm\u011b v\u0161ak z\u00e1\u0159il \u010dernovl\u00e1skov\u00fdm o\u010d\u00edm jako kr\u00e1sn\u00fd, jasn\u00fd paprsek. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a Bill se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. P\u0159eci jen jeho cesta nebyla zbyte\u010dn\u00e1. Pousm\u00e1l se a znova se zad\u00edval na ten kus b\u00edl\u00e9ho d\u0159eva p\u0159ed sebou. Zpoza n\u011bj sice nebylo sly\u0161et \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky, v\u0161ude kolem Billa bylo hrobov\u00e9 ticho, prou\u017eek sv\u011btla pode dve\u0159mi v\u0161ak bylo to, co Billa zbavilo v\u0161ech pochybnost\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n<div>P\u0159istoupil o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f bl\u00ed\u017e a naposled se zad\u00edval na sv\u011btlo, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z ordinace.<\/div>\n<div>U\u017e u\u017e vztahoval prsty a cht\u011bl zaklepat, \u010dinnost jeho ruky v\u0161ak p\u0159eru\u0161ilo n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. N\u011bco, o \u010dem nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed&#8230; a co se te\u010f linulo k jeho u\u0161\u00edm z t\u00e9, a\u017e dote\u010f ztichl\u00e9 ordinace. Byly to hlasy, dva hlasy, kter\u00e9 se dolinuly k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm&#8230; a nad kter\u00fdmi te\u010f Bill m\u00edrn\u011b svra\u0161til \u010delo. Ten jeden mu nebyl moc zn\u00e1m\u00fd, byl si v\u0161ak jist\u00fd, \u017ee jej u\u017e n\u011bkdy sly\u0161el. Byl mu\u017esk\u00fd stejn\u011b, jako ten druh\u00fd, kter\u00fd si Bill naopak pamatoval moc dob\u0159e. Ti\u0161e vydechl a pomalu p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee poslouchat ciz\u00ed hovory, do kter\u00fdch mu nic nen\u00ed, nen\u00ed zrovna dvakr\u00e1t slu\u0161n\u00e9, a \u017ee by tu spr\u00e1vn\u011b nem\u011bl co d\u011blat, sp\u00ed\u0161 by se m\u011bl vr\u00e1tit k sob\u011b na pokoj a neposlouchat tu za dve\u0159mi, ve\u0161ker\u00e9 jeho my\u0161lenky se v\u0161ak p\u0159eru\u0161ily&#8230; a zmizely v okam\u017eiku, kdy se za dve\u0159mi ozvalo n\u011bkolik pomal\u00fdch, av\u0161ak dob\u0159e sly\u0161iteln\u00fdch slov, kter\u00e1 Bill sta\u010dil zachytit. V\u0161echny jeho pl\u00e1ny o n\u00e1vratu r\u00e1zem zmizely jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku&#8230; a on pomalu popo\u0161el o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f bl\u00ed\u017e a zaposlouchal se do tich\u00e9ho rozhovoru&#8230;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>&#8222;\u017d\u00e1dn\u00fd jin\u00fd zp\u016fsob ani \u0159e\u0161en\u00ed v tom nevid\u00edm, bohu\u017eel&#8230; je to t\u011b\u017ek\u00e9, velice t\u011b\u017ek\u00e9,&#8220; hlas star\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e protrhl ticho v m\u00edstnosti a jeho majitel pozvedl pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed k mlad\u00edkovi, sed\u00edc\u00edmu naproti n\u011bj. Poupravil si na nose br\u00fdle a dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou, jeho my\u0161lenky v\u0161ak p\u0159eru\u0161ilo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch slov.<\/div>\n<div>&#8222;Opravdu jste si jist\u00fd, \u017ee&#8230; \u017ee je to v\u00e1\u017en\u011b tak zl\u00e9? Snad by se i mo\u017en\u00e1 daly vyvodit jin\u00e9 d\u016fsledky,&#8220; Tomovy o\u010di vzhl\u00e9dly ke star\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i s neskr\u00fdvanou nad\u011bj\u00ed, kter\u00e1 v\u0161ak okam\u017eit\u011b pohasla hned, co Tom jen na zlomek vte\u0159iny zachytil pohled pana Hoffmanna. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee jeho ot\u00e1zka byla \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1&#8230; a on byl o tom hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed uji\u0161t\u011bn.<\/div>\n<div>&#8222;Tome, vid\u011bl jsi ty v\u00fdsledky? Vid\u011bl jsi je? P\u0159\u00e1l by sis vid\u011bt je znova? Ty krevn\u00ed testy, tu rezonanci&#8230; opravdu ti to m\u00e1m znova uk\u00e1zat?&#8220; tv\u00e1\u0159 pana Hoffmanna zm\u011bnila sv\u016fj v\u00fdraz a l\u00e9ka\u0159 se na Toma t\u00e1zav\u011b zad\u00edval, zat\u00edmco jeho dla\u0148 spo\u010dinula na slo\u017ece, voln\u011b le\u017e\u00edc\u00ed na okraji stolu. V\u011bd\u011bl, \u017ee mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i to sta\u010dilo jednou&#8230; a stejn\u011b tak to v\u011bd\u011bl i Tom. Jeho \u017eidle zavrzala o b\u00edlou podlahu, kdy\u017e se bez odpov\u011bdi na l\u00e9ka\u0159ovu ot\u00e1zku postavil a voln\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el ke slab\u011b pootev\u0159en\u00e9mu oknu, za kter\u00fdm se rozprost\u00edrala hust\u00e1 tma. Sklopil sv\u016fj pohled a zamyslel se, zat\u00edmco si nerv\u00f3zn\u011b za\u010dal pohr\u00e1vat se sv\u00fdmi prsty na ruce.<\/p>\n<\/div>\n<div>&#8222;Nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby se nena\u0161lo jin\u00e9, alternativn\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. To prost\u011b&#8230; nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby to dopadlo takhle,&#8220; nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou, t\u00edm v\u0161ak jen znova prodlou\u017eil cel\u00fd jejich zdlouhav\u00fd rozhovor. Pan Hoffmann hluboce vydechl a unaven\u011b zaklonil hlavu.<\/div>\n<div>&#8222;Ach, Tome. Tohle jsme spolu p\u0159eci \u0159e\u0161ili u\u017e jednou, spolu jsme si nad t\u00edm sedli a pod\u00edvali se na to, tak co st\u00e1le je\u0161t\u011b nech\u00e1pe\u0161? Mluv\u00edme tady o tom u\u017e v\u00edce jak dv\u011b hodiny, neust\u00e1le dokola&#8230; a mluvili a prob\u00edrali jsme to i v\u010dera ve\u010der. \u0158ekl jsi to tomu chlapci?&#8220; zeptal se t\u00e1zav\u011b, a ani\u017e by si to uv\u011bdomil, vyvolal tak v mysli \u010dernovlas\u00e9ho chlapce za dve\u0159mi dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku. Bill podv\u011bdom\u011b zbyst\u0159il a p\u0159itiskl se ke dve\u0159\u00edm je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee. Tohle nepochopil. Vlastn\u011b nech\u00e1pal tenhle cel\u00fd, pro n\u011bj nesmyslupln\u00fd rozhovor. Co mu m\u011bl Tom \u0159\u00edci? A o \u010dem s t\u00edm l\u00e9ka\u0159em v\u010dera mluvili? Tro\u0161ku zamrkal a pozorn\u011bji se zaposlouchal do Tomova hlasu.<\/div>\n<div>&#8222;Ne, ne\u0159ekl. St\u00e1le&#8230; st\u00e1le jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a uva\u017eoval cel\u00fd den a&#8230;&#8220;<\/div>\n<div>&#8222;Ale, Tome, takhle to p\u0159eci nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159e\u0161it. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho, s\u00e1m jsem to nes\u010detn\u011bkr\u00e1t za\u017eil, ale&#8230; takhle to p\u0159eci nejde. Je to sou\u010d\u00e1st na\u0161\u00ed pr\u00e1ce, na\u0161e povinnost a my s t\u00edm nic nenad\u011bl\u00e1me. Bohu\u017eel, je to tvoje povinnost, Tome. Nem\u016f\u017ee\u0161 to p\u0159eci p\u0159ed t\u00edm chlapcem tajit donekone\u010dna, mus\u00ed\u0161 mu to \u0159\u00edci,&#8220; hlas pana Hoffmanna zn\u011bl nal\u00e9hav\u011b, nal\u00e9hav\u011bji, ne\u017e kdy jindy. Bylo v n\u011bm zn\u00e1t trochu p\u0159\u00edsnosti, ani tu v\u0161ak te\u010f Tom nevn\u00edmal. Vn\u00edmal jen jedno &#8211; vy\u0159e\u0161it tuhle v\u00edce, ne\u017e stra\u0161nou situaci.<\/div>\n<div>&#8222;Mus\u00ed p\u0159eci existovat n\u011bjak\u00e1 lep\u0161\u00ed progn\u00f3za,&#8220; odv\u011btil nerv\u00f3zn\u011b a pomalu za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet po sv\u00e9 ordinaci. S\u00e1m sv\u00fdm slov\u016fm nev\u011b\u0159il&#8230; p\u0159esto byl v\u0161ak jejich v\u00fdznam jeho nejv\u011bt\u0161\u00edm p\u0159\u00e1n\u00edm. Av\u0161ak tolik nesplniteln\u00fdm&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>&#8222;To si \u0159\u00edk\u00e1m taky, u\u017e od za\u010d\u00e1tku m\u00e9 dlouh\u00e9 kari\u00e9ry. V\u017edycky jsem si to \u0159\u00edkal. A ne v\u017edycky to bylo beznad\u011bjn\u00e9. V\u00ed\u0161, Tome, v na\u0161em sm\u011bru se nikdy nem\u016f\u017eou vyvozovat \u00fapln\u00e9, stoprocentn\u00ed v\u00fdsledky. Kolikr\u00e1t n\u00e1m na\u0161e pr\u00e1ce p\u0159iprav\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed, z\u00e1zraky se st\u00e1vaj\u00ed a kdy p\u0159ijdou &#8211; to nedovede odhadnout nikdo, ani j\u00e1 ne. V\u0161ichni se sna\u017e\u00edme a d\u00e1v\u00e1me si na na\u0161\u00ed pr\u00e1ci z\u00e1le\u017eet, aby jsme ty z\u00e1zraky skute\u010dn\u011b vytvo\u0159ili a bylo jich co nejv\u00edce. Ale z tohohle&#8230; Z tohohle j\u00e1 ti z\u00e1zrak vykouzlit nedok\u00e1\u017eu, Tome. Jsme l\u00e9ka\u0159i, to ano&#8230; ale ne kouzeln\u00edci. V\u0161em lidem pom\u00e1h\u00e1me stejn\u011b&#8230; a je jen na nich, jestli to zvl\u00e1dnou a dal\u0161\u00ed \u0161anci si vybojuj\u00ed&#8230; nebo si ji nechaj\u00ed vz\u00edt,&#8220; pan Hoffmann se odml\u010del a zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd se te\u010f posadil na svou postel naproti n\u011bj. Ani jemu se tato slova ne\u0159\u00edkala lehce, jen tak, ani on si tu skute\u010dnost st\u00e1le necht\u011bl p\u0159ipustit&#8230; nedalo se v\u0161ak nic d\u011blat. Tohle byla realita, \u017eivot a osud &#8211; co oni s t\u00edm mohli ud\u011blat? St\u00e1le to byli jen lid\u00e9&#8230; a jejich \u00fakolem bylo sm\u00ed\u0159it se s prohrou a bojovat d\u00e1l. A pochopil to i Tom, sed\u00edc\u00ed na sv\u00e9 posteli. Pomalu pozvedl svou tv\u00e1\u0159 a slab\u011b pok\u00fdval hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee jej ne\u010dek\u00e1 nic lehk\u00e9ho, vzd\u00e1t se v\u0161ak nesm\u011bl. Ne te\u010f&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div>&#8222;Kolik mu zb\u00fdv\u00e1 \u010dasu?&#8220; za\u0161eptal ti\u0161e svou ot\u00e1zku a c\u00edtil, jak se cel\u00e9 jeho nitro sv\u00edr\u00e1 jen nad v\u00fdznamem t\u011bch pouh\u00fdch n\u011bkolika slov. \u010cas. Je\u0161t\u011b nikdy mu to slovo nezn\u011blo d\u011bsiv\u011bji, ne\u017e te\u010f. Hrdlo se mu st\u00e1hlo a dech zatajil, kdy\u017e l\u00e9ka\u0159 pootev\u0159el \u00fasta.<\/div>\n<div>&#8222;To nev\u00edm, operace by m\u011bla ale prob\u011bhnout co nejd\u0159\u00edve. U\u017e nen\u00ed \u010das,&#8220; odv\u011btil a vzhl\u00e9dnul k Tomovi, jeho\u017e pohled se te\u010f up\u0159el n\u011bkam do nezn\u00e1ma.<\/div>\n<div>&#8222;A jakou m\u00e1 nad\u011bji?&#8220; zeptal se ti\u0161e, odpov\u011b\u010f v\u0161ak byla mnohem v\u00edce zdrcuj\u00edc\u00ed, ne\u017e jakou ji o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n<div>&#8222;Asi deset procent, mo\u017en\u00e1 ani to ne. Mus\u00edme sestavit ten nejlep\u0161\u00ed t\u00fdm&#8230; b\u016fhv\u00ed, jestli to ale pom\u016f\u017ee. Srdce je siln\u00e9, tam by komplikace nem\u011bly nastat, ale ten mozek. Pokud tam bude opravdu tak velk\u00fd n\u00e1por jako je te\u010f, ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee jej mozek nebude schopen ust\u00e1t. Nen\u00ed tak siln\u00fd na to, aby dok\u00e1zal odolat. Tome, ten chlapec to nezvl\u00e1dne,&#8220; dokon\u010dil pan Hoffmann a sklopil pohled k b\u00edl\u00e9 slo\u017ece, ve kter\u00e9 byl tvrd\u011b zpe\u010det\u011bn osud mlad\u00e9ho, \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. A zad\u00edval se na ni i Tom, pevn\u011b tisknouc dlan\u011b k sob\u011b. Cel\u00e9 jeho t\u011blo polilo horko, bolest zaplnila cel\u00e9 jeho nitro a on u\u017e j\u00ed nedovedl d\u00e9le odol\u00e1vat. Jeho o\u010di se pomalu za\u010daly zal\u00e9vat slzami a on jen bezradn\u011b slo\u017eil hlavu do sv\u00fdch dlan\u00ed. Slzy st\u00e9kaly po jeho tv\u00e1\u0159i a ulp\u00edvaly na jeho rukou a on jen bolestn\u011b semknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b&#8230; stejn\u011b jako \u010dernovlas\u00fd chlapec, stoj\u00edc\u00ed za b\u00edl\u00fdmi, d\u0159ev\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi&#8230;<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Cel\u00e9 jeho t\u011blo ztuhlo v jednom okam\u017eiku a Bill tro\u0161ku zamrkal. C\u00edtil, jak mu tuhne krev v \u017eil\u00e1ch, jak se cel\u00e9 jeho nitro sv\u00edr\u00e1 p\u0159i v\u00fdznamu t\u011bch n\u011bkolika d\u011bsiv\u00fdch slov. Nebyl schopen jedin\u00e9ho pohybu, nato\u017e kroku, v\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee by m\u011bl co nejd\u0159\u00edve odej\u00edt. Nem\u011bl tu co d\u011blat&#8230; alespo\u0148 ne te\u010f&#8230;<\/div>\n<div>Jako by najednou procitl ze sv\u00e9ho om\u00e1men\u00ed, jako by najednou proz\u0159el. Ve\u010dern\u00ed vzduch cuchal jeho uhlov\u00e9 vlasy, kdy\u017e proch\u00e1zel potemn\u011blou chodbou, zat\u00edmco v jeho mysli se honily tis\u00edce a tis\u00edce my\u0161lenek. Jak mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd, jak mohl b\u00fdt tak moc naivn\u00ed? S\u00e1m se obvi\u0148oval a vy\u010d\u00edtal si dne\u0161n\u00ed odpoledne&#8230; a mezit\u00edm to byl Tom, kter\u00fd p\u0159ed n\u00edm tajil pravdu a d\u011blal, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. A co bylo nejhor\u0161\u00ed &#8211; on mu lhal. To bylo to, co Billa zranilo nejv\u00edc. Najednou mu v\u0161echno zapadalo do sebe, najednou m\u011bl odpov\u011bdi na sv\u00e9 nezodpov\u011bzen\u00e9 ot\u00e1zky. Znal p\u0159\u00ed\u010dinu Tomova chov\u00e1n\u00ed&#8230; V\u016fbec nebyl sto si cokoli uv\u011bdomovat, nebo nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let. Jeho hlava byla zapln\u011bn\u00e1 my\u0161lenkami a\u017e po okraj&#8230; a on nem\u011bl s\u00edlu na nic. Rozhovor, pouh\u00fdch n\u011bkolik v\u011bt, kter\u00e9 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vyslechl, sta\u010dilo k tomu, aby si uv\u011bdomil jedin\u00e9.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Jeho dny byly u konce. A Bill to v\u011bd\u011bl. Nem\u011bl s\u00edlu cokoli ud\u011blat, nebo se t\u0159eba jen o krok vr\u00e1tit zp\u011bt a zad\u00edvat se do tv\u00e1\u0159e tomu, kter\u00fd mu celou dobu lhal a jeho\u017e d\u016fv\u011bru tak krut\u011b zneu\u017eil. Ne te\u010f, kdy\u017e se mu v hlav\u011b neust\u00e1le odr\u00e1\u017eely hlasy, oznamuj\u00edc\u00ed tu hrozivou skute\u010dnost. Zaplnila celou Billovu mysl, cel\u00e9 jeho nitro a krv\u00e1cej\u00edc\u00ed srdce a on u\u017e nedok\u00e1zal j\u00edt d\u00e1l. Naposled vys\u00edlen\u011b vydechl, jeho t\u011blo se bezvl\u00e1dn\u011b sesunulo na b\u00edlou podlahu jeho nemocni\u010dn\u00edho pokoje a on se ti\u0161e rozplakal&#8230;<\/p>\n<\/div>\n<div><strong>autor: Rachel<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<p><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Rachel Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty sjely z chladn\u00e9ho, okenn\u00edho skla a pomalu spo\u010dinuly sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky na uhlov\u011b \u010dern\u00e9, hust\u00e9 h\u0159\u00edv\u011b. Chv\u00edli si jen tak pohr\u00e1valy s jej\u00edmi pram\u00ednky a po n\u011bkolika dlouh\u00fdch minut\u00e1ch zajely do hust\u00fdch pramen\u016f a pomalu si pohr\u00e1valy s<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/18\/vylecim-te-laskou-42\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12329","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12329","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12329"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12329\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12329"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12329"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12329"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}