{"id":12341,"date":"2010-02-17T14:30:00","date_gmt":"2010-02-17T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12311"},"modified":"2010-02-17T14:30:00","modified_gmt":"2010-02-17T13:30:00","slug":"stezka-odvahy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/17\/stezka-odvahy\/","title":{"rendered":"Stezka odvahy"},"content":{"rendered":"
autor: Nicool<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u010dera jsem se p\u0159ist\u011bhoval z men\u0161\u00ed vesnice Loitsche do nov\u00fdho m\u011bsta… do Magdeburku. Dnes je m\u016fj den D, jdu toti\u017e do nov\u00e9 \u0161koly, mezi nov\u00e9 lidi… Vezmou m\u011b mezi sebe?<\/div>\n
Najdu si tam k\u00e1mo\u0161e? To zat\u00edm nev\u00edm… v t\u00fd \u0161kole jsem v \u017eivot\u011b nebyl… Obl\u00edknu se, nasad\u00edm k\u0161iltovku a vyd\u00e1m se vst\u0159\u00edc osudu…<\/div>\n
Zanedlouho u\u017e stoj\u00edm p\u0159ed \u0161koln\u00ed budovou, v\u0161ude je to sam\u00fd student, v\u0161ichni si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed… Nasucho polknu a projdu davem do \u0161koly, za chv\u00edli za\u010dne hodina a j\u00e1 hled\u00e1m \u0159editelnu, po p\u00e1r minut\u00e1ch ji p\u0159eci jen najdu, zaklepu a vejdu dovnit\u0159.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, j\u00e1 jsem Tom Kaulitz…“ ozn\u00e1m\u00edm postar\u0161\u00edmu \u0159editeli.<\/div>\n
„Ano ano… ty jsi ten nov\u00fd student, \u017ee? Poj\u010f, zavedu t\u011b do tv\u00e9 t\u0159\u00eddy,“ \u0159ekne celkem p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b a vyvede m\u011b z kabinetu. „Tak\u017ee tady to je…“ zastav\u00edme u jedn\u011bch z dve\u0159\u00ed a ne\u017e se stihnu n\u011bjak psychicky p\u0159ipravit, vt\u00e1hne m\u011b dovnit\u0159. V\u0161ichni si okam\u017eit\u011b stoupnou a \u0159editel jim d\u00e1 pokyn, aby si sedli, ud\u011blaj\u00ed tak. „Tak\u017ee, tohle je v\u00e1\u0161 nov\u00fd spolu\u017e\u00e1k. Tom Kaulitz. Tome, tohle je tvoje t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditelka Faberov\u00e1,“ si s n\u00ed pot\u0159esu rukou… je docela sympatick\u00e1… „Jeliko\u017e je tu Tom nov\u00fd, douf\u00e1m, \u017ee mu se v\u0161\u00edm pom\u016f\u017eete a budete k n\u011bmu mil\u00ed,“ sjede pohledem celou t\u0159\u00eddu a pak odejde ze t\u0159\u00eddy, j\u00e1 tu z\u016fstanu tr\u010det p\u0159ed tabul\u00ed, moje o\u010di bloud\u00ed po lidech a zastav\u00ed na jedn\u00e9 osob\u011b \u00fapln\u011b vzadu v posledn\u00ed lavici.<\/div>\n
\n
\u010cern\u00e9 dlouh\u00e9, natup\u00edrovan\u00e9 vlasy, \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9 o\u010di, b\u00edl\u00e1 ple\u0165… Civ\u00edm na tu osobu a ona na m\u011b, z uva\u017eov\u00e1n\u00ed, jestli to nen\u00ed nadp\u0159irozen\u00e1 bytost, m\u011b vytrhne hlas u\u010ditelky.<\/div>\n
„Tome, jdi si sednout dozadu k Billovi,“ usm\u011bje se na m\u011b a j\u00e1 pochop\u00edm, kam m\u00e1m j\u00edt, vedle t\u00e9 osoby je toti\u017e jedin\u00e9 voln\u00e9 m\u00edsto. Sednu si a nen\u00e1padn\u011b kouknu na kluka vedle sebe… tak\u017ee Bill… a kouk\u00e1 na m\u011b… okam\u017eit\u011b znerv\u00f3zn\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e jsem sem p\u0159i\u0161el…<\/div>\n
„Ahoj…“ promluv\u00ed na m\u011b to dokonal\u00e9 stvo\u0159en\u00ed… bo\u017ee, ten jeho hlas… Oto\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu… ty o\u010di… rty… jsem z n\u011bj na dn\u011b…<\/div>\n
„A-ahoj…“ vykokt\u00e1m a hned uhnu pohledem, je\u0161t\u011b si ale stihnu v\u0161imnout \u017ee se usm\u00e1l…<\/div>\n
„Odkud jsi vlastn\u011b p\u0159i\u0161el?“ ozve se znova… tenokr\u00e1t se za\u010dnu ovl\u00e1dat a zase se na n\u011bj kouknu.<\/div>\n
„Z Loitsche… ty jsi odtud?“ sem p\u0159ekvapenej s\u00e1m sebou, j\u00e1 norm\u00e1ln\u011b promluvil!<\/div>\n
„Z Loitsche? Tam jsem d\u0159\u00edv bydlel, p\u0159ed p\u00e1r lety jsme se s ta\u0165kou p\u0159ist\u011bhovali sem… Kolik ti vlastn\u011b je?“ Tak on je taky z toho zapad\u00e1kova, aspo\u0148 nejsem s\u00e1m…<\/div>\n
„18 a tob\u011b?“ kouk\u00e1m na n\u011bj…<\/div>\n
„Taky…“ prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b… Takhle si pov\u00edd\u00e1me cel\u00fd zbytek hodiny, a\u017e zazvon\u00ed na p\u0159est\u00e1vku.<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r lid\u00ed se okam\u017eit\u011b seb\u011bhne kolem na\u0161\u00ed lavice, jak to tak vypad\u00e1, jsou to k\u00e1mo\u0161i Billa.<\/div>\n
„Tome, tohle je Andreas, Gustav, Georg, Lukas, Christina a Simona, lidi, tohle je Tom, ale to u\u017e asi v\u00edte…“ hned n\u00e1s v\u0161echny p\u0159edstav\u00ed.<\/div>\n
„Hele, tak co kdybysme po \u0161kole za\u0161li do na\u0161\u00ed klubovny? Sezn\u00e1m\u00edme tady mlad\u00fdho, jak to u n\u00e1s chod\u00ed…“ pronese blon\u010f\u00e1k… Andreas, jestli si to dob\u0159e pamatuju…<\/div>\n
„Klubovnu?“ kouknu nech\u00e1pav\u011b na n\u011bkoho z nich… mysl\u00edm, \u017ee na Christinu…<\/div>\n
„Jo, tohle je toti\u017e na\u0161e parta… Bill n\u00e1s p\u0159ed p\u00e1r lety dal dohromady, tak\u017ee to je takovej n\u00e1\u0161 \u0161\u00e9f… \u017ee, \u0161\u00e9fe?“ \u0159ekne p\u0159idrzle sm\u011brem k Billovi… ten j\u00ed vlep\u00ed v\u00fdchovn\u00fd pohlavek, a hned na to se v\u0161ichni rozesm\u011bjou…<\/div>\n
„Tohle d\u011blaj po\u0159\u00e1d… Christa je drz\u00e1 a Bill j\u00ed za to furt vr\u00e1\u017e\u00ed pohlavky…“ obezn\u00e1m\u00ed m\u011b se situac\u00ed Lukas…<\/div>\n
„Chce\u0161 pat\u0159it do na\u0161\u00ed party?“ zept\u00e1 se m\u011b Bill a j\u00e1 nem\u016f\u017eu nic jin\u00fdho, ne\u017e souhlasit. „Ale nejd\u0159\u00edv mus\u00ed\u0161 proj\u00edt stesku odvahy… lesem kolem star\u00fdho h\u0159bitova a kolem rybn\u00edka zp\u00e1tky… po \u0161kole ti uk\u00e1\u017eem trasu, a jestli do toho v\u00e1\u017en\u011b chce\u0161 j\u00edt, sejdeme se p\u0159esn\u011b o p\u016flnoci za m\u011bstem… ok?“ v\u0161ichni na m\u011b zv\u011bdav\u011b koukaj…<\/div>\n
„Ok… ale nen\u00ed stezka odvahy pro mal\u00fd d\u011bti?“ u\u0161kl\u00edbnu se… my ji jednou, kdy\u017e mi bylo 12, \u0161li na t\u00e1bo\u0159e… to si je\u0161t\u011b pamatuju.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee je, jen\u017ee v noci kolem toho h\u0159bitova neprojde ani n\u011bjakej opilec… je to fakt hr\u016fzostra\u0161n\u00fd m\u00edsto… a v tom rybn\u00edku p\u0159ed sedmi lety na\u0161li mrtvolu kluka… mohlo mu b\u00fdt tak n\u011bjak jako n\u00e1m, a nav\u00edc mu jsi celkem podobnej…“ Gustav si m\u011b kriticky prohl\u00ed\u017e\u00ed… Tak\u017ee mrtvolu kluka? A tam m\u00e1m jako v noci j\u00edt? Mysl\u00edm, \u017ee tahle stezka odvahy bude celkem zaj\u00edmav\u00e1…<\/div>\n
„Vraha nena\u0161li… ale ten kluk vypadal fakt hr\u016fzostra\u0161n\u011b, to byste museli vid\u011bt… Moc dob\u0159e si na to pamatuju, bylo mi 12 a zrovna kdy\u017e ho tahali z vody, jsme se Simonou proj\u00ed\u017ed\u011bli kolem na kolech… chud\u00e1k kluk…“ kouk\u00e1m na Georga a je na m\u011b poznat, \u017ee m\u00e1m docela strach…<\/div>\n
„Hele, nechte toho, nebo do toho nakonec nepude… Tome, n\u00e1m bylo 12… n\u011bkomu 13, kdy\u017e sme kolem toho rybn\u00edka v noci proch\u00e1zeli stezku odvahy, ka\u017edej s\u00e1m, prost\u011b to byl takov\u00fd p\u0159ij\u00edmac\u00ed ritu\u00e1l nebo jak to nazvat… v\u0161ichni v t\u00fdhle part\u011b to museli proj\u00edt… to d\u00e1\u0161!“ popl\u00e1c\u00e1 m\u011b kamar\u00e1dsky Bill po z\u00e1dech… kdyby to nebylo za takov\u00fdhle situace, asi bych pod t\u00edm dotykem rozt\u00e1l…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co? Boj\u00ed\u0161 se?“ zept\u00e1 se m\u011b Simona… mus\u00edm uznat, \u017ee celkem jo…<\/div>\n
„To zvl\u00e1dne\u0161… my na tebe budem \u010dekat za rybn\u00edkem, kdy\u017e vyjde\u0161 ten kopec… hned tam budem, neboj…“ ujist\u00ed m\u011b Bill, nasednou na kola a v tu chv\u00edli jsou pry\u010d, j\u00e1 tu z\u016fstal na star\u00e9 cest\u011b u lesa s\u00e1m… cestu si moc dob\u0159e nepamatuju, dneska odpoledne jsem ji vid\u011bl poprv\u00fd… No co… vyd\u00e1m se lesem ke star\u00fdmu h\u0159bitovu… ten je kousek od toho rybn\u00edka. V\u0161ude tma jak v pytli… ani baterku m\u00edt nem\u016f\u017eu. Najednou usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00fd \u0161ramot, zastav\u00edm se a ohl\u00eddnu, nikde nikdo… teda aspo\u0148 douf\u00e1m. Pomalu dojdu a\u017e ke h\u0159bitovn\u00ed zdi… ned\u00e1 mi to a mus\u00edm se tam kouknout, starou zreziv\u011blou br\u00e1nou nahl\u00eddnu dovnit\u0159, zahl\u00e9dnu nejbli\u017e\u0161\u00ed n\u00e1hrobky, star\u00e9, opr\u00fdskan\u00e9… jde poznat, \u017ee se o to nikdo nestar\u00e1… Najednou se ale za n\u00e1hrobky n\u011bco mihne… jakoby st\u00edn… postava… Neot\u00e1l\u00edm a rozb\u011bhnu se odtud pry\u010d, jen\u017ee za sebou sly\u0161\u00edm kroky… p\u0159ibli\u017euj\u00ed se… nem\u016f\u017eu ani k\u0159i\u010det, jak jsem strachy bez sebe, aspo\u0148 \u017ee m\u016f\u017eu b\u011b\u017eet…<\/p>\n<\/div>\n
Kroky jsou bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e, a\u017e m\u011b najednou n\u011bkdo sval\u00ed k zemi…<\/div>\n
„Ne!“ kone\u010dn\u011b vyk\u0159iknu, ale ten n\u011bkdo m\u011b p\u0159eto\u010d\u00ed na z\u00e1da a obkro\u010dmo si na m\u011b sedne, ruce mi d\u00e1 za hlavu.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161… to jsem j\u00e1, Bill,“ za\u0161ept\u00e1 ta osoba a j\u00e1 po\u0159\u00e1dn\u011b zaost\u0159\u00edm na jeho tv\u00e1\u0159, ano, je to on…<\/div>\n
„Bi-Bille? Co-co tu proboha d\u011b-d\u011bl\u00e1\u0161?!“ vykokt\u00e1m ze sebe.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem s tebou b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m…“ \u0159ekne sametov\u00fdm hlasem a j\u00e1 roztaju… zapomenu, kde se vlastn\u011b nach\u00e1z\u00edme a nech\u00e1v\u00e1m se un\u00e1\u0161et Billovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… l\u00edb\u00ed\u0161 se mi,“ vypadne ze m\u011b a v tu chv\u00edli bych si nejrad\u0161i nafackoval, Billova reakce m\u011b ale p\u0159ekvap\u00ed… rozhodn\u011b mile. Nahne se ke mn\u011b a pomalu se ot\u0159e sv\u00fdmi rty o m\u00e9…<\/div>\n
„Ty mn\u011b taky, Tomi…“ za\u0161ept\u00e1 a j\u00e1 jsem v tuhle chv\u00edli nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk… Za\u010dnem se pomalu l\u00edbat… ze za\u010d\u00e1tku nejist\u011b… Bill mi pust\u00ed ruce a j\u00e1 ho p\u0159eval\u00edm pod sebe, za\u010dnu mu jemn\u011b t\u0159\u00edt boky a Bill si m\u011b za t\u00fdl p\u0159idr\u017euje bl\u00ed\u017e u sebe…<\/div>\n
„Billi…“ vydechnu kdy\u017e se rozkrokem ot\u0159u o ten jeho, ti\u0161e zast\u00e9n\u00e1 a rychle mi sund\u00e1 tri\u010dko, n\u00e1sledn\u011b i kalhoty s boxerkama… Jde na to p\u011bkn\u011b rychle, ale mn\u011b to v\u016fbec nevad\u00ed… St\u00e1hnu z n\u011bj v\u0161echno oble\u010den\u00ed… p\u00e1r polibk\u016f a jemn\u011b do n\u011bj proniknu. Prohne se a zasku\u010d\u00ed bolest\u00ed, p\u0159estanu a vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, a\u017e si na m\u011b zvykne, pak za\u010dnu pomalu p\u0159ir\u00e1\u017eet…<\/div>\n
„Tome!“ vzdych\u00e1 a j\u00e1 s p\u0159\u00edrazy p\u0159id\u00e1m na intenzit\u011b, polibky u\u017e jsou divo\u010dej\u0161\u00ed a j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee za chv\u00edli bude konec…<\/div>\n
„Bille…“ vydechnu a ud\u011bl\u00e1m se do n\u011bj… v cel\u00fdm t\u011ble c\u00edt\u00edm mraven\u010den\u00ed a po chv\u00edli na sv\u00fdm b\u0159i\u0161e Billovo sperma. Vyjdu z n\u011bj a lehnu si vedle… „\u00da\u017easn\u00fd… miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m a kouk\u00e1m mu zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed…<\/div>\n
“ J\u00e1 tebe taky… tuhle zkou\u0161ku odvahy si zvl\u00e1dnul na v\u00fdbornou…“ usm\u011bje se a stul\u00ed se mi do n\u00e1ru\u010de, majetnicky ho obejmu. Tohle byla ta nejlep\u0161\u00ed stezka odvahy, a odte\u010f pat\u0159\u00edm do t\u00fd nejlep\u0161\u00ed party… s nejlep\u0161\u00edm \u0161\u00e9fem…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nicool<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nicool V\u010dera jsem se p\u0159ist\u011bhoval z men\u0161\u00ed vesnice Loitsche do nov\u00fdho m\u011bsta… do Magdeburku. Dnes je m\u016fj den D, jdu toti\u017e do nov\u00e9 \u0161koly, mezi nov\u00e9 lidi… Vezmou m\u011b mezi sebe? Najdu si tam k\u00e1mo\u0161e? To zat\u00edm nev\u00edm… v t\u00fd \u0161kole<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12341","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12341","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12341"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12341\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12341"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12341"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12341"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}