{"id":12354,"date":"2010-02-15T17:00:00","date_gmt":"2010-02-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12324"},"modified":"2010-02-15T17:00:00","modified_gmt":"2010-02-15T16:00:00","slug":"za-stesti-zaplatis-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/15\/za-stesti-zaplatis-25\/","title":{"rendered":"Za \u0161t\u011bst\u00ed zaplat\u00ed\u0161! 25."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter & \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„Ano, Tom Kaulitz,“ vydechl Tom zni\u010den\u011b do telefonu a proto\u010dil o\u010di, kdy\u017e Moris zbyst\u0159il a okam\u017eit\u011b sednul ke sv\u00e9mu po\u010d\u00edta\u010di, jako by se mu snad m\u011bl ozvat n\u011bkdo, kdo Billa unesl. Andreas, kter\u00fd za n\u00edm p\u0159ijel jako du\u0161evn\u00ed opora, na n\u011bj sice se z\u00e1jmem up\u0159el sv\u00e9 zarudl\u00e9 o\u010di, ale taky v nich byla vid\u011bt pr\u00e1zdnota, p\u0159esto\u017ee se sna\u017eil sv\u00e9ho kamar\u00e1da dr\u017eet nad vodou, jak jen to \u0161lo, by\u0165 marn\u011b. Tom to sice oce\u0148oval, ale i tak mu kamar\u00e1dova snaha p\u0159i\u0161la absolutn\u011b zbyte\u010dn\u00e1, tak jako jak\u00e1koliv v\u00edra v z\u00e1chranu jeho bratra. V\u011bd\u011bl, \u017ee to u\u017e nen\u00ed mo\u017en\u00e9, p\u0159\u00edpadn\u00fd \u00fanosce m\u011bl tolik \u010dasu se ozvat, ale nikde se nic ned\u011blo. \u010clov\u011bk by to mohl nazvat klidem p\u0159ed bou\u0159\u00ed, ale tohle byl sp\u00ed\u0161 klid po poh\u0159bu, klid beznad\u011bje. Ob\u010das si \u0159\u00edkal, pro\u010d nev\u011b\u0159it, tak jako Moris? T\u0159eba je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b…<\/div>\n
Ne. Bill byl pry\u010d u\u017e t\u00fdden, Nadyn byla mrtv\u00e1. D\u00e1vno se vzdal nad\u011bje, \u017ee svou l\u00e1sku je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00ed. V\u011bd\u011bl sice, \u017ee Bill je\u0161t\u011b \u017eije, ale v\u011bd\u011bl p\u0159itom, jak trp\u00ed. C\u00edtil to. V noci se budil s k\u0159ikem a bolest\u00ed, kolikr\u00e1t uc\u00edtil prudkou bolest i p\u0159es den. I bez sv\u00e9 deprese by c\u00edtil p\u0159\u00edlivy melancholie a beznad\u011bje, kter\u00e9 se s prudkou bolest\u00ed p\u016fsobenou n\u011bk\u00fdm ciz\u00edm st\u0159\u00eddaly jako noc a den.<\/div>\n
Pomalu u\u017e z toho \u0161\u00edlel, \u0161\u00edlel z my\u0161lenky, \u017ee n\u011bkdo Billovi ubli\u017euje a on proti tomu nem\u016f\u017ee nic ud\u011blat… nem\u016f\u017ee zabr\u00e1nit tomu, aby Bill zem\u0159el jako Nadyn. A to ho tr\u00e1pilo ze v\u0161eho nejv\u00edc. Tolikr\u00e1t si p\u0159ece slibovali, \u017ee budou nav\u017edy spolu, a kdyby st\u00e1li na pokraji osudov\u00e9 propasti, nesko\u010dil by ani jeden, nebo naopak oba. Tolikr\u00e1t si to p\u0159\u00edsahali…<\/div>\n
\n
A te\u010f tu ta propast je, velik\u00e1, stra\u0161liv\u00e1 a temn\u00e1. Av\u0161ak tentokr\u00e1t nest\u00e1li na stejn\u00e9 stran\u011b, dr\u017e\u00edc se navz\u00e1jem za ruce. Tentokr\u00e1t byl ka\u017ed\u00fd na jin\u00e9 stran\u011b. Tom na stran\u011b bezpe\u010d\u00ed, ale p\u0159itom stra\u0161liv\u00e9 bezmoci pln\u00e9 v\u00fd\u010ditek, a Bill byl na stran\u011b druh\u00e9, na stran\u011b bolesti a utrpen\u00ed. M\u011bli spole\u010dnou u\u017e jen posledn\u00ed v\u011bc. Beznad\u011bj. U\u017e nedok\u00e1zali v\u011b\u0159it, \u017ee se je\u0161t\u011b kdy uvid\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane Kaulitzi… a dobr\u00fd den i policii, kter\u00e1 jist\u011b poslouch\u00e1 ka\u017ed\u00e9 sl\u016fvko,“ ozvalo se z telefonu a Tom jen zalapal po dechu. D\u00e1vno uha\u0161en\u00e1 nad\u011bje vzpl\u00e1la…<\/div>\n
„Kdo – kdo jste?“ vyhrkl do telefonu a s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem sledoval, jak se na monitoru objevuje kousek po kousku m\u00edsto, kde ten nezn\u00e1m\u00fd je. Nejd\u0159\u00edv st\u00e1t… m\u011bsto… jen\u017ee aby se zobrazila cel\u00e1 adresa, bylo t\u0159eba hovor co nejd\u00e9le natahovat.<\/div>\n
„To nen\u00ed podstatn\u00e9, d\u016fle\u017eit\u00e9 je, co m\u00e1m a co chci,“ zavrn\u011bl Hans do mobilu a zad\u00edval se na Billa, kter\u00fd kle\u010del u jeho nohou v ko\u017een\u00e9m oble\u010dku a s pokorn\u011b sv\u011b\u0161enou hlavou.<\/div>\n
Ani nedutal, i p\u0159esto, \u017ee v n\u011bm v\u0161echno k\u0159i\u010delo. Tolik cht\u011bl s Tomem mluvit, sly\u0161el ho, trhalo mu to srdce, ale nemohl, v\u011bd\u011bl, jak by zaplatil za by\u0165 jedin\u00e9 sl\u016fvko. Z\u00e1kazn\u00edci si nebudou p\u0159\u00e1t, aby mluvil, tak se to p\u0159ece mus\u00ed odnau\u010dit a on se pod ranami bi\u010dem u\u010dil velice rychle.<\/p>\n<\/div>\n
„Co chcete?“ vydechl Tom a dychtiv\u011b naslouchal ka\u017ed\u00e9mu zvuku z druh\u00e9 strany. Jsi tam, Bille?<\/div>\n
„To pozn\u00e1\u0161, te\u010f u\u017e mus\u00edm kon\u010dit,“ u\u0161kl\u00edbl se Hans a zav\u011bsil.<\/div>\n
„Ne! Po\u010dkejte!“ k\u0159i\u010del Tom do mobilu, ale odpov\u011b\u010f byla jasn\u00e1. T\u016ft… t\u016ft… t\u016ft…<\/div>\n
Moris na\u0161tvan\u011b zaklapl sv\u016fj laptop a Tom se svezl na k\u0159eslo.<\/div>\n
„Pros\u00edm, \u017ee ho m\u00e1te?“ \u0161eptl zoufale, ale Moris jen nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto. Hovor byl moc kr\u00e1tk\u00fd,“ povzdychl si inspektor a Tom jen bolestn\u011b sev\u0159el o\u010di. Tatam byla nad\u011bje, kterou poc\u00edtil p\u0159i prvn\u00edch slovech toho mu\u017ee. Plam\u00ednek radosti okam\u017eit\u011b uhasl pod p\u0159\u00edlivem ledov\u00e9ho mrazu, kter\u00fd \u010di\u0161el z t\u011bch slov. Zdrcen\u011b vydechl a ot\u0159el si z koutk\u016f o\u010d\u00ed slzy, kter\u00e9 se mu draly na povrch. Ach, Bille…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, jak um\u00ed\u0161 b\u00fdt hodn\u00fd,“pochv\u00e1lil si Hans a pohladil Billa po vlasech.<\/div>\n
„U\u017e ani roub\u00edk nepot\u0159ebuje\u0161… \u0161ikovn\u00e1 kurvi\u010dka… moc \u0161ikovn\u00e1…te\u010f si hezky pohrajeme, pak je\u0161t\u011b jednou zavol\u00e1me br\u00e1\u0161kovi, a kdy\u017e bude\u0161 takhle hodn\u00fd, tak dostane\u0161 d\u00e1re\u010dek,“ u\u0161kl\u00edbl se a Bill jen poslu\u0161n\u011b k\u00fdvl. D\u00e1re\u010dek znamenal n\u011bco nav\u00edc k j\u00eddlu a to on opravdu pot\u0159eboval. Dost\u00e1val polovi\u010dn\u00ed porce toho, co jedl norm\u00e1ln\u011b, a nav\u00edc, mohl jen sn\u00edt o tom, \u017ee by to bylo n\u011bco, co by mu chutnalo. Dokonce i kdy\u017e dostal za odm\u011bnu norm\u00e1ln\u00ed j\u00eddlo, a\u010d to byla zape\u010den\u00e1 brokolice, hltal tu zelenou v\u011bc jako tu nejv\u011bt\u0161\u00ed lah\u016fdku na sv\u011bt\u011b. Nedost\u00e1val j\u00edst nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 pravideln\u011b, ale minim\u00e1ln\u011b k ve\u010de\u0159i v\u017edycky dostal aspo\u0148 kraj\u00ed\u010dek okoral\u00e9ho chleba, a vzhledem k tomu, \u017ee ostatn\u00ed p\u0159\u00edpadn\u00e9 j\u00eddlo obsahovalo podobn\u00e9 sm\u011b\u0161n\u011b mal\u00e9 porce, slab\u00e9 kru\u010den\u00ed mu ze \u017ealudku bru\u010delo \u010dty\u0159iadvacet hodin denn\u011b, u\u017e mu v\u0161ak d\u00edky postupn\u00e9 adaptaci nep\u016fsobilo nesnesiteln\u00e9 hladov\u00e9 k\u0159e\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak kot\u011b, v\u00ed\u0161 co d\u011blat,“ vyzval ho Hans a Bill se postavil. Sv\u016fdn\u011b se usm\u00e1l, zavlnil se v boc\u00edch a sednul si na n\u011bj. Spojil ruce za jeho krkem a p\u00e1rkr\u00e1t se zhoupl.<\/div>\n
Cht\u011blo se mu ze sebe sam\u00e9ho zvracet, Tom se o n\u011bj boj\u00ed, ur\u010dit d\u011bl\u00e1 v\u0161echno pro to, aby ho na\u0161el, Nadyn um\u0159ela, proto\u017ee ho br\u00e1nila a on se jako vd\u011bk kurv\u00ed s Hansem a Simonem, kdykoli si ti dva jen \u0159eknou. Jen\u017ee mohl on jinak?<\/div>\n
Kdyby neposlouchal a ned\u011blal, co mu bylo \u0159e\u010deno, \u010dekal by ho trest, hodn\u011b velk\u00fd trest.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
„Tak ty neposlechne\u0161?“ sykl Simon a vyt\u00e1hl k sob\u011b Billa za vlasy. Tr\u00e1pil ho u\u017e n\u011bkolik des\u00edtek minut, ale st\u00e1le se mu neda\u0159ilo Billa ovl\u00e1dat tak, jak si p\u0159edstavoval, a ten fakt se mu p\u0159\u00ed\u010dil. V\u0161ak jemu se to povede, v\u017edy\u0165 ten kluk je u nich teprve t\u0159et\u00ed den… Zlom\u00ed ho tak, jako v\u0161echny p\u0159ed n\u00edm. „J\u00e1 ti radil, a\u0165 se vysp\u00ed\u0161, jen\u017ee kdy\u017e ty po noc\u00edch \u0159ve\u0161, je to s tebou t\u011b\u017ek\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Uchechtl se, \u0161kodolib\u011b se zad\u00edval do zarudl\u00fdch opuchl\u00fdch o\u010d\u00ed a plivl mezi n\u011b, na\u010de\u017e vstal a odt\u00e1hl chlapce do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Bill se sna\u017eil vykroutit, ale marn\u011b… k\u0159ik a prosby uml\u010doval roub\u00edk.<\/em><\/div>\n
„Tak, tohle t\u011b odnau\u010d\u00ed vzdoru,“ uchechtl se a bez probl\u00e9mu Billa p\u0159ipoutal k velk\u00e9mu X a vzal si \u017eelezem pota\u017een\u00fd vibr\u00e1tor, kter\u00fd do n\u011bj bez kouska citu zarazil a upevnil popruhy tak, aby n\u00e1hodou nevyklouzl.<\/em><\/div>\n
„Tohle t\u011b nau\u010d\u00ed,“ sykl a pobaven\u011b sledoval Billovy bolest\u00ed zav\u0159en\u00e9 o\u010di, kdy\u017e vibr\u00e1tor spolu s p\u0159\u00edrazy za\u010dal d\u00edky sign\u00e1l\u016fm z d\u00e1lkov\u00e9ho ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed vys\u00edlat do k\u0159ehk\u00e9ho t\u011bla elektrick\u00e9 v\u00fdboje, kter\u00e9 se stup\u0148ovaly \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc, zcela podle Simonovy v\u016fle a zvr\u00e1cen\u00e9 radosti…<\/em><\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak je hodnej…“ pochv\u00e1lil si znova Hans, kdy\u017e Bill\u016fv jazyk oblizoval a dr\u00e1\u017edil jeho penis a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm okam\u017eiku mu ho vrazil do \u00fast. Bill u\u017e se nedivil, \u010dekal to. Poslu\u0161n\u011b otev\u0159el pusu a nechal Hanse, a\u0165 si p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed, jak chce. Nem\u011bl sice daleko k tomu, aby se pozvracel, ale to by bylo taky potrest\u00e1no, tak dr\u017eel… bylo to men\u0161\u00ed zlo…<\/div>\n
Hans ho po chvilce znova vyt\u00e1hnul nahoru a Bill pochopil. Oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a vystr\u010dil zade\u010dek. Hans ho po n\u011bm chtiv\u011b pohladil a odsunul na stranu \u010dern\u00e1 tanga. Bill se je\u0161t\u011b v\u00edc prohnul a nechal se st\u00e1hnout na Hans\u016fv kl\u00edn.<\/div>\n
Ani nedutal, kdy\u017e do n\u011bj pronikl, naopak, slastn\u011b zast\u00e9nal, tak, jak ho to tady nau\u010dili, a a\u010d jeho t\u011blo ho\u0159elo bolest\u00ed a du\u0161e um\u00edrala, poslu\u0161n\u011b se za\u010dal na Hansovi pohybovat, uk\u00e1zkov\u011b u toho vzdychal, a kdy\u017e c\u00edtil, \u017ee Hans se bl\u00ed\u017eil k vrcholu, okam\u017eit\u011b sesedl, oto\u010dil se a nechal ho, aby se mu ud\u011blal do pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Hodnej… moc hodnej… poz\u00edt\u0159\u00ed p\u016fjde\u0161 do klubu,“ usm\u00e1l se Hans a gestem ruky ho odk\u00e1zal do jeho pokoje, kam se Bill hned odebral a okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il k z\u00e1chodu a posl\u00e9ze do sprchy…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co chcete?“ vydechl Tom do telefonu hned, jak p\u0159ijal hovor od nezn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00edsla a vp\u00edjel se do Morisov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 napjat\u011b sledovaly monitor, tak jako Andreas, kter\u00fd byl nap\u0159\u00edmen\u00fd, jako by spolknul prav\u00edtko.<\/div>\n
„P\u00e1n je nedo\u010dkav\u00fd…“ zasm\u00e1l se Hanz a zap\u00e1lil si cigaretu. Tolik jej bavilo m\u00edt lidi ve sv\u00e9 moci a hr\u00e1t si s nimi.<\/div>\n
„Na kolik si brat\u0159\u00ed\u010dka cen\u00ed\u0161?“ zavrn\u011bl \u00falisn\u011b a \u010dekal sumu.<\/div>\n
„D\u00e1m v\u00e1m v\u0161echno… cokoliv budete cht\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bl Tom popravd\u011b, a p\u0159itom vyh\u00fdbav\u011b, aby hovor zdr\u017eoval co nejv\u00edc, p\u0159esn\u011b jak mu Moris nak\u00e1zal.<\/div>\n
„No, to nen\u00ed \u0161patnej n\u00e1pad… d\u00e1\u0161 mi v\u0161echno, co m\u00e1\u0161 na \u00fa\u010dt\u011b a neboj, j\u00e1 v\u00edm moc dob\u0159e, kolik to je… m\u00e1m svoje zdroje,“ u\u0161kl\u00edbl se Hans. „A zapamatuj si p\u0159itom, \u017ee pokud ud\u011bl\u00e1\u0161 jakejkoliv \u00faskok nebo si z t\u00fd \u010d\u00e1stky odskrbl\u00ed\u0161 n\u011bjakou sumi\u010dku, pak to ten malej buz\u00ed\u010dek p\u011bkn\u011b odsere.“<\/div>\n
Tom jen zalapal po dechu.<\/div>\n
„Ne… neubli\u017eujte mu, pros\u00edm…“ \u0161eptl a jako n\u016f\u017e do srdce mu byl Hans\u016fv kr\u00e1kav\u00fd \u0161kodolib\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„Snad by sis nemyslel, \u017ee jsem tu jeho sexy prdelku nechal nedot\u010denou,“ u\u0161kl\u00edbl se a Tom zoufale vydechl.<\/div>\n
„Ne… pros\u00edm… nechte ho b\u00fdt…“<\/div>\n
„Ale no tak, snad se taky nerozbre\u010d\u00ed\u0161 jako ten tv\u016fj c\u00ed\u0165a,“ u\u0161kl\u00edbl se Hans a slastn\u011b nat\u00e1hl do plic nikotin.<\/div>\n
„Z\u00edtra mi po\u0161le\u0161 v\u0161echny prachy na \u00fa\u010det, \u010d\u00edslo ti po\u0161lu.“<\/div>\n
„A co Bill?“<\/div>\n
„Neboj, nejd\u0159\u00edv prachy, a pak se uvid\u00ed,“ \u0161t\u011bkl Hans a t\u00edpnul hovor, kter\u00fd byl podle jeho m\u00edn\u011bn\u00ed dostate\u010dn\u011b kr\u00e1tk\u00fd, opak byl v\u0161ak pravdou…<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1me ho.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bitter & \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter & \u00c1\u010fa „Ano, Tom Kaulitz,“ vydechl Tom zni\u010den\u011b do telefonu a proto\u010dil o\u010di, kdy\u017e Moris zbyst\u0159il a okam\u017eit\u011b sednul ke sv\u00e9mu po\u010d\u00edta\u010di, jako by se mu snad m\u011bl ozvat n\u011bkdo, kdo Billa unesl. Andreas, kter\u00fd za n\u00edm p\u0159ijel jako du\u0161evn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[262],"tags":[],"class_list":["post-12354","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-za-stesti-zaplatis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12354","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12354"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12354\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12354"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12354"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12354"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}