{"id":12356,"date":"2010-02-15T16:00:00","date_gmt":"2010-02-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12326"},"modified":"2010-02-15T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-15T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/15\/vylecim-te-laskou-41\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 41."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty s pe\u010dliv\u011b upraven\u00fdmi \u010dern\u00fdmi nehty se znova poslepu nat\u00e1hly k mal\u00e9, p\u0159epln\u011bn\u00e9 poli\u010dce a nato u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zajely mal\u00fdm h\u0159ebenem do pracn\u011b vytvo\u0159en\u00e9ho dikobraz\u00edho \u00fa\u010desu. Jejich majitel se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l, a zat\u00edmco h\u0159eben vyst\u0159\u00eddal lak na vlasy, jeho o\u010di se u\u017e asi post\u00e9 sto\u010dily k odrazu v zrcadle, aby se mohly pozorn\u011b zad\u00edvat na jeho kr\u00e1snou, upravenou tv\u00e1\u0159…<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di nesly slab\u00fd, a\u017e snov\u00fd n\u00e1dech, byly or\u00e1movan\u00e9 \u010dernou tu\u017ekou a tenk\u00fdmi, sotva viditeln\u00fdmi \u010dern\u00fdmi linkami. V\u00ed\u010dka byla zv\u00fdrazn\u011bna \u0161ed\u00fdmi, a\u017e postupn\u011b tmavnouc\u00edmi st\u00edny a celou tu n\u00e1dheru je\u0161t\u011b zkr\u00e1\u0161lovaly dlouh\u00e9 hust\u00e9 \u0159asy, nesouc\u00ed p\u00e1r tah\u016f \u0159asenkou. Jeho ple\u0165 byla sv\u011btlej\u0161\u00ed, a\u017e porcel\u00e1nov\u00e9 barvy, tentokr\u00e1t Bill pou\u017eil o n\u011bco sv\u011btlej\u0161\u00ed odst\u00edn make-upu, ani to mu v\u0161ak na jeho kr\u00e1se neubralo. Na l\u00edce nanesl slab\u00fd n\u00e1dech r\u016f\u017ee, aby l\u00e9pe zv\u00fdraznil tvar sv\u00e9ho obli\u010deje. Obo\u010d\u00ed m\u011bl stejn\u00e9 a perfektn\u011b upraven\u00e9 a jeho rty se je\u0161t\u011b v\u00edce skv\u011bly a p\u0159itahovaly d\u00edky pr\u016fhledn\u00e9mu lesku, kter\u00fd na n\u011b nepatrn\u011b nanesl, aby je zv\u00fdraznil. To cel\u00e9 doplnil v\u00edce ne\u017e skv\u011bl\u00fdm outfitem… a te\u010f se na sebe spokojen\u011b zad\u00edval do velk\u00e9ho zrcadla, stoupaj\u00edc si na \u0161pi\u010dky, aby se vid\u011bl cel\u00fd.<\/div>\n
Opravdu si dal v\u00edce ne\u017e z\u00e1le\u017eet. Sv\u00fdmi nekone\u010dn\u00fdmi \u00fapravami str\u00e1vil v\u00edce jak hodinu… a v\u00fdsledek sv\u00e9ho sna\u017een\u00ed si pr\u00e1v\u011b prohl\u00ed\u017eel v zrcadle. Na jeho rtech se rozlil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se vid\u011bl opravdu cel\u00fd. Nikdy nebyl samolib\u00fd ani namy\u0161len\u00fd, tohle v\u0161ak byla jedna z m\u00e1la chvilek, kdy se s\u00e1m sob\u011b opravdu l\u00edbil. Moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee na jeho n\u00e1zoru nez\u00e1le\u017e\u00ed. On se cht\u011bl l\u00edbit jemu…<\/div>\n
\n
Naposledy pohledem p\u0159elet\u011bl sv\u016fj odraz v zrcadle a nato pohledem st\u0159elil po velk\u00fdch hodin\u00e1ch na st\u011bn\u011b. Ukazovaly mu p\u0159esn\u011b \u010dty\u0159i hodiny, \u010das, kdy m\u011bli s Tomem vyrazit. Prsty si nerv\u00f3zn\u011b prohr\u00e1bl sv\u00e9 vlasy, do ruky vzal svou malou, \u010dernou kabelku se v\u0161emi nezbytnostmi a s prudce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem vyklouznul na chodbu ven.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho kroky pomalu sm\u011b\u0159ovaly ztichlou nemocni\u010dn\u00ed chodbou a Bill jen netrp\u011bliv\u011b t\u011bkal o\u010dima kolem sebe. Je\u0161t\u011b v\u010dera odpoledne se s Tomem domluvili, \u017ee jej po\u010dk\u00e1 na jedn\u00e9 z n\u011bkolika lavi\u010dek, kter\u00e9 byly pod\u00e9l chodby um\u00edst\u011bny. Te\u010f v\u0161ak byly pr\u00e1zdn\u00e9, ani na jedn\u00e9 z nich Billovy o\u010di nespat\u0159ily zn\u00e1mou, tolik milovanou osobu. Netu\u0161il, co d\u011blat. Naposled se rozhl\u00e9dl po rozlehl\u00e9 chodb\u011b… a na jeho rtech se rozlil kr\u00e1sn\u00fd, z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e kousek opod\u00e1l spat\u0159il zn\u00e1mou, vysokou postavu s \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky a XXL oble\u010den\u00edm. Jeho o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily jako nejjasn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy a on u\u017e ne\u010dekal ani vte\u0159inu. Pevn\u011b sev\u0159el v dlan\u00edch svou malou kabelku a s \u00fasm\u011bvem zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9 l\u00e1sce. Vid\u011bl, jak se Tom\u016fv pohled up\u00edr\u00e1 n\u011bkam do nezn\u00e1ma, ani to mu v\u0161ak \u00fasm\u011bv z jeho rt\u016f a h\u0159ejiv\u00fd pocit, rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se u jeho srdce, nedok\u00e1zalo vz\u00edt. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l a rychle p\u0159icupital ke st\u00e1le stoj\u00edc\u00edmu Tomovi, n\u011b\u017en\u011b jej l\u00edbaj\u00edc na tv\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, l\u00e1sko. Promi\u0148, jestli jsem t\u011b nechal dlouho \u010dekat, tro\u0161ku jsem se zdr\u017eel,“ \u0161pitl omluvn\u011b a m\u00edrn\u011b svra\u0161til \u010delo, d\u00edvaj\u00edc se do Tomovy sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Jej\u00ed majitel sebou m\u00edrn\u011b trhl a opatrn\u011b vzhl\u00e9dl k Billov\u00fdm o\u010d\u00edm, rychle se prob\u00edraj\u00edc do reality. Dote\u010f byl se sv\u00fdmi my\u0161lenkami s\u00e1m, nevn\u00edmal nic kolem sebe… a\u017e te\u010f \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, na kter\u00e9ho se zad\u00edval. Sjel jej pohledem od hlavy a\u017e k pat\u011b a do jeho o\u010d\u00ed up\u0159el ty sv\u00e9, ve kter\u00fdch se v\u0161ak zra\u010dilo jen jedin\u00e9, pouhopouh\u00e9 nic, jak byl st\u00e1le je\u0161t\u011b n\u011bkde u sv\u00fdch my\u0161lenek. Z\u00edral na Billa pohledem, kter\u00fd Bill neznal, a ve kter\u00e9m se \u010dernovl\u00e1skovi nezra\u010dilo nic, by\u0165 jen jedin\u00fd z\u00e1blesk n\u011b\u010deho. Jakoby se Tom ani ned\u00edval na n\u011bj, ale sp\u00ed\u0161 skrze n\u011bj. Jeho ml\u010den\u00ed, ztuhl\u00e9 t\u011blo a nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed pohled Billa tro\u0161ku znepokojil, proto jen m\u00edrn\u011b sklopil sv\u016fj pohled, up\u00edraj\u00edc jej na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot. Pro\u010d se na n\u011bj Tom takhle d\u00edval? A pro\u010d je\u0161t\u011b ani nepromluvil? Opravdu se mu Bill v jeho o\u010d\u00edch zd\u00e1l nehezk\u00fd a neupraven\u00fd… nebo si Bill jen n\u011bco nalh\u00e1val a pohled jeho o\u010d\u00ed si vysv\u011btloval \u0161patn\u011b?<\/div>\n
„Tob\u011b… tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed? M\u00e1m se j\u00edt p\u0159evl\u00e9ci?“ \u0161eptl nesm\u011ble a smutn\u011b sklopil sv\u016fj pohled. Tohle tedy opravdu ne\u010dekal. Ve\u0161ker\u00e9 jeho sebev\u011bdom\u00ed r\u00e1zem zmizelo jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku a Bill zahanben\u011b klopil sv\u016fj pohled p\u0159ed t\u00edm Tomov\u00fdm, kter\u00fd se na n\u011bj znova zad\u00edval, tentokr\u00e1t v\u0161ak pozorn\u011bji. Jakoby Tom d\u00edky Billov\u011b ot\u00e1zce proz\u0159el, tro\u0161ku zamrkal a nato zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne, l\u00e1sko. Moc ti to slu\u0161\u00ed, j\u00e1 jen… trochu jsem se zamyslel, promi\u0148. U\u017e se to nestane. M\u016f\u017eeme tedy j\u00edt?“ optal se se z\u00e1jmem, a kdy\u017e zaznamenal \u00fasm\u011bv na t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159i a Billovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9, kter\u00e1 jej m\u011bla n\u011bkolik n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvilek v\u00e9st, zhluboka a \u00falevn\u011b si vydechl. Musel ovl\u00e1dat sv\u00e9 reakce a gesta… alespo\u0148 na t\u011bch n\u011bkolik des\u00edtek minut. Musel se alespo\u0148 na chv\u00edli dostat z toho d\u011bsiv\u00e9ho sv\u011bta, kter\u00fd jej vevnit\u0159 sv\u00edral… a zapomenout…<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo u\u017e p\u00e1r des\u00edtek minut od chv\u00edle, kdy spole\u010dn\u011b vyrazili z br\u00e1ny nemocnice do \u010dervnov\u00e9ho slune\u010dn\u00e9ho odpoledne, do nedalek\u00e9ho par\u010d\u00edku. Dnes bylo v\u0161echno na Billovi, \u010dernovl\u00e1sek mohl rozhodovat \u00fapln\u011b o v\u0161em… a proto jejich n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed kroky sm\u011b\u0159ovaly k \u00fazk\u00fdm, p\u00eds\u010dit\u00fdm cesti\u010dk\u00e1m v nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 spletit\u00e9 aleji, kterou pr\u00e1v\u011b proch\u00e1zeli. P\u0159eci jen tu v\u0161ak bylo n\u011bco jinak. N\u011bco n\u00e1padn\u00e9ho, n\u011bco, \u010deho si ne\u0161lo nev\u0161imnout. Zat\u00edmco Billova upov\u00eddan\u00e1 pusa se ani na okam\u017eik nezastavila a \u010dernovl\u00e1sek vesele poskakoval po p\u00eds\u010dit\u00e9 cesti\u010dce a pozorn\u011b si prohl\u00ed\u017eel v\u0161echno kolem, to sam\u00e9 se v\u016fbec nedalo \u0159\u00edci o mlad\u00e9m l\u00e9ka\u0159i, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edm jen p\u00e1r krok\u016f za n\u00edm…<\/div>\n
Tomovy rty opustil slab\u00fd v\u00fddech a on jen ti\u0161e, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b na\u0161l\u00e1pl na m\u011bkk\u00fd, sypk\u00fd p\u00edsek pod nohama. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem p\u0159elet\u011bl po nedalek\u00e9m jez\u00edrku, zat\u00edmco v jeho mysli se op\u011bt vyno\u0159ily ty dot\u011brn\u00e9, tolik neodbytn\u00e9 my\u0161lenky, aby jej znova mohly potr\u00e1pit a odep\u0159\u00edt mu to, po \u010dem tolik tou\u017eil. Po pohod\u011b, klidu a \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 mu v\u0161ak ani tro\u0161ku necht\u011bly dop\u0159\u00e1t, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Tr\u00e1pily Toma u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, od okam\u017eiku, kdy… Jen ta chv\u00edle, ten okam\u017eik se neust\u00e1le opakoval v jeho ztr\u00e1pen\u00e9 mysli, a znova a znova se vracel do Tomova podv\u011bdom\u00ed v podob\u011b t\u011bch nejhr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch sn\u016f a p\u0159edstav. Jen ta d\u011bsiv\u00e1 skute\u010dnost se mu znova a znova jako \u017eiv\u00fd obraz prom\u00edtala v jeho, u\u017e tak dost zmaten\u00e9 a ztr\u00e1pen\u00e9 mysli a nedovolovala mu sd\u00edlet s Billem tyhle okam\u017eiky, jejich spole\u010dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Znova pozvedl sv\u016fj pohled a zad\u00edval se na to rozesm\u00e1t\u00e9 stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed sebou. Copak mu to te\u010f mohl \u0159\u00edci? Te\u010f, kdy\u017e vesele poskakoval sem a tam a t\u011b\u0161il se z ka\u017ed\u00e9 kv\u011btiny, z ka\u017ed\u00e9ho mot\u00fdla a za v\u0161eho, co jej obklopovalo? V\u011bt\u0159\u00edk lehce cuchal jeho uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, slunce zanech\u00e1valo na jeho dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159i teplo sv\u00fdch dlan\u00ed a on c\u00edtil, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Copak mu to Tom te\u010f mohl ud\u011blat? U\u017e od r\u00e1na p\u0159em\u00fd\u0161lel, v\u00e1hal, jestli by s n\u00edm opravdu m\u011bl j\u00edt ven, copak jej ale mohl odm\u00edtnout? Je\u0161t\u011b v\u010dera byl jeho n\u00e1padem nad\u0161en\u00fd, sl\u00edbil mu, \u017ee dne\u0161ek bude pro oba kr\u00e1sn\u00fd, nemohl proto jen tak zni\u010dehonic couvnout. Rad\u011bji by trp\u011bl a bude trp\u011bt, bude se usm\u00edvat a u\u017e\u00edvat si jeho bl\u00edzkosti a jeho \u00fasm\u011bvu, jen aby byl Bill v po\u0159\u00e1dku, a aby se netr\u00e1pil. Ne d\u0159\u00edv, ne\u017e to bude nezbytn\u011b nutn\u00e9…<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, copak se stalo?“ Billova ot\u00e1zka p\u0159eru\u0161ila ticho mezi nimi a vytrhla tak Toma z jeho my\u0161lenek, zat\u00edmco Bill popo\u0161el o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f zp\u00e1tky k Tomovi. Netu\u0161il, jestli se mu to zd\u00e1, nebo Tom opravdu zpomaluje, proto se vr\u00e1til a lehce stisknul jeho nata\u017eenou dla\u0148. P\u0159ekvapilo jej, jak moc je studen\u00e1. A je\u0161t\u011b v\u00edce jej p\u0159ekvapila Tomova nehybn\u00e1 tv\u00e1\u0159. St\u00e1le byl tak zamy\u0161len\u00fd, u\u017e od chv\u00edle, co vy\u0161li z nemocnice. Tak nesoust\u0159ed\u011bn\u00fd a zvl\u00e1\u0161tn\u011b tich\u00fd, a\u017e zak\u0159iknut\u00fd. Takov\u00e9ho jej Bill neznal. Zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed, uh\u00fdbaj\u00edc\u00edch p\u0159ed t\u011bmi jeho, a kdy\u017e se ani po chv\u00edli nedostavila \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f z Tomovy strany, smutn\u011b sklopil sv\u016fj pohled.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m n\u011bco \u0161patn\u011b, Tome? Nud\u00edm t\u011b? Pov\u011bz,“ vyzval jej znova a nato uvid\u011bl, jak se jeho pohled st\u0159etnul s t\u00edm Tomov\u00fdm. Tom p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a sna\u017e\u00edc se si vybavit Billovu p\u0159edchoz\u00ed ot\u00e1zku, zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne, Billi…“ r\u00e1zn\u00fdm nesouhlasem utnul v\u0161echny ty zl\u00e9 my\u0161lenky a podv\u011bdom\u011b se je sna\u017eil zahnat do nejtemn\u011bj\u0161\u00edho z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9 mysli, d\u00edvaj\u00edc se do o\u010d\u00ed \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd si dlan\u00ed n\u011b\u017en\u011b nato\u010dil jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9, lehce po n\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc b\u0159\u00ed\u0161ky sv\u00fdch prst\u016f.<\/div>\n
„Tak co se d\u011bje, l\u00e1sko?“ za\u0161eptal ti\u0161e a znova se zad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, av\u0161ak pozorn\u011bji. Vid\u011bl v nich tu nejistotu, to, co mu \u0159\u00edkalo, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. A on cht\u011bl v\u011bd\u011bt co.<\/div>\n
„Nic, nic se ned\u011bje, Billi, jen… jsem tro\u0161ku unaven\u00fd z pr\u00e1ce, m\u011bl jsem toho dnes tro\u0161ku v\u00edc, ne\u017e jsem si myslel. To je v\u0161echno, v\u016fbec o nic nejde,“ dodal jist\u011b a na jeho rtech se dnes v\u016fbec poprv\u00e9 objevil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
V\u016fbec v\u0161ak nebyl jako ty ostatn\u00ed, ty kr\u00e1sn\u00e9 a tolik up\u0159\u00edmn\u00e9. I tohle byl \u00fasm\u011bv… jen Tom v\u0161ak v\u011bd\u011bl, jak moc je um\u011bl\u00fd, jak moc je nucen\u00fd. \u017de se za n\u00edm neskr\u00fdv\u00e1 nic, co by jej dok\u00e1zalo opravdu vyvolat. Ani radost a ani ten posledn\u00ed zbyte\u010dek \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd je\u0161t\u011b v\u010dera napl\u0148oval cel\u00e9 Tomovo nitro a h\u0159\u00e1l jej u srdce. Jen bolest, strach a pr\u00e1zdno, pouhopouh\u00e9 nic.<\/p>\n<\/div>\n
Znova vzhl\u00e9dnul k t\u011bm n\u00e1dhern\u00fdm \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm a c\u00edtil, jak se jeho srdce rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. V\u00fd\u010ditky okam\u017eit\u011b zaplnily celou jeho mysl a on si jen slab\u011b skousl ret. Jak mohl b\u00fdt tak zbab\u011bl\u00fd? Jak mohl lh\u00e1t t\u011bm n\u00e1dhern\u00fdm, up\u0159\u00edmn\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 k n\u011bmu oddan\u011b vzhl\u00ed\u017eely? Byl to v\u016fbec poprv\u00e9, co jim lhal… co lhal jemu, jak to jen mohl dopustit? Ale copak by pravda byla lep\u0161\u00ed? Pokazila by v\u0161echno to n\u00e1dhern\u00e9 kolem nich, zni\u010dila by to hlubok\u00e9, rozz\u00e1\u0159en\u00e9 mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, zni\u010dila by jej… To stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 proti n\u011bmu st\u00e1lo a kter\u00e9 tolik miloval. Copak by i to nebylo stra\u0161n\u00e9? Bylo, mo\u017en\u00e1 mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e ta milosrdn\u00e1 le\u017e, kterou pr\u00e1v\u011b pou\u017eil, a kterou si ve sv\u00e9 mysli zp\u011btn\u011b uv\u011bdomoval.<\/p>\n<\/div>\n
Nedok\u00e1zal u\u017e d\u00e9le odol\u00e1vat tomu mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy. Sklopil sv\u016fj pohled a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, zat\u00edmco jeho srdce krv\u00e1celo nad v\u00fdznamem t\u011bch n\u011bkolika slov, kter\u00e1 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed pou\u017eil, a ve kter\u00fdch nebyla ani stopa, ani \u0161petka pravdy.<\/div>\n
Ach, l\u00e1sko… Kdybys jen v\u011bd\u011bl… Kdybych ti tak mohl \u0159\u00edci v\u0161echno, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed. Kdybych jen m\u011bl jistotu, \u017ee bude v\u0161echno zase dobr\u00e9 a v po\u0159\u00e1dku, kdybych jen v\u011bd\u011bl, \u017ee to v\u0161echno bude jinak, \u00fapln\u011b jinak… Nem\u016f\u017eu to ud\u011blat, ne te\u010f, u\u017e jen proto, \u017ee mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, a \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, tak moc r\u00e1d. Tak stra\u0161n\u011b moc t\u011b miluju…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chud\u00e1\u010dku m\u016fj, m\u011bl jsi mi to \u0159\u00edci d\u0159\u00edv, nemuseli jsme nikam chodit,“ Billova tv\u00e1\u0159 tro\u0161ku posmutn\u011bla a Bill se zad\u00edval do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Tom v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to je v po\u0159\u00e1dku, l\u00e1sko. Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt s tebou,“ pousm\u00e1l se a c\u00edtil, jak jej Bill jemn\u011b tah\u00e1 za ruku, vedouc jej k mal\u00e9mu tr\u00e1vn\u00edku pod stromy. Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt s tebou. Kolik takov\u00fdch chvil mi je\u0161t\u011b bude dovoleno pro\u017e\u00edt?<\/em><\/div>\n
„Posa\u010f se, Tomi, chvilku si odpo\u010dineme, a potom m\u016f\u017eeme j\u00edt nazp\u011bt, hm?“ Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill Toma pomalu posadil do m\u011bkk\u00e9, vo\u0148av\u00e9 tr\u00e1vy. Tomovy o\u010di tro\u0161ku zamrkaly a Tom ti\u0161e vydechl. Nemohl to v sob\u011b d\u00e9le dr\u017eet. Nedok\u00e1zal to, v\u00fd\u010ditky a hlas jeho sv\u011bdom\u00ed byl siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e on. Musel mu to \u0159\u00edct… za ka\u017edou cenu.<\/div>\n
„Bille, j-j\u00e1…“ za\u010dal opatrn\u011b, p\u0159\u00edval jeho slov v\u0161ak ukon\u010dil Bill\u016fv ukazov\u00e1\u010dek, zlehka polo\u017een\u00fd na jeho rtech.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, Tomi, te\u010f u\u017e nic ne\u0159\u00edkej, hm?“ za\u0161eptal a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se polo\u017eil do jeho h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, pokl\u00e1daj\u00edc si hlavu na Tomovu hru\u010f. Pohled jeho o\u010d\u00ed spo\u010dinul na p\u0159\u00edmo poh\u00e1dkov\u00e9 krajin\u011b kolem a Bill se zasn\u011bn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tomi, pamatuje\u0161? Sem jsi m\u011b pozval na na\u0161e \u00fapln\u011b prvn\u00ed rande,“ za\u0161eptal tak ti\u0161e, jako by se b\u00e1l, \u017ee jen pouh\u00e1 slova m\u016f\u017eou kr\u00e1snou chvilku mezi nimi zni\u010dit. Svou dlan\u00ed vyhledal tu Tomovu, aby si s n\u00ed mohl propl\u00e9st prsty, a ani\u017e by o\u010dek\u00e1val Tomovu odpov\u011b\u010f, pokra\u010doval.<\/div>\n
„Tolik v\u011bc\u00ed se stalo od t\u00e9 doby. A j\u00e1 t\u011b st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc miluju, ka\u017ed\u00fdm dnem to c\u00edt\u00edm v\u00edc a v\u00edc. Tu l\u00e1sku a radost, kterou jsi mi vnesl do \u017eivota. Jsi to nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, jak\u00e9 m\u011b kdy mohlo potkat, Tome. M\u016fj pozorn\u00fd p\u0159\u00edtel, nejhodn\u011bj\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pan doktor, n\u011b\u017en\u00fd romantik a i roztomil\u00fd ne\u0161ika, kter\u00fd na sebe ob\u010das vyleje gul\u00e1\u0161ovou pol\u00e9vku, kdy\u017e se na n\u011bj jen usm\u011bju,“ Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill se neubr\u00e1nil tich\u00e9mu sm\u00edchu, nato se v\u0161ak znova zasnil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co bych si p\u0159\u00e1l, Tomi? Cht\u011bl bych b\u00fdt jako ty. L\u00e9\u010dit lidi, pom\u00e1hat jim a d\u00e1vat jim znova \u017eivot. A jednou to tak doopravdy bude, uvid\u00ed\u0161. Nau\u010d\u00ed\u0161 m\u011b v\u0161echno, v\u0161echny ty l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 v\u011bci a dovednosti. A potom si spolu ud\u011bl\u00e1me malou, soukromou ordinaci, jen my dva. Budeme l\u00e9\u010dit a uzdravovat lidi a budeme je d\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdmi stejn\u011b, jako budeme \u0161\u0165astn\u00ed my dva. Nikdo u\u017e nebude nemocn\u00fd a nikdo se nebude tr\u00e1pit, v\u0161ichni budou \u0161\u0165astn\u00ed… a nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed budeme my dva, slibuju,“ \u0161eptl ti\u0161e a se zasn\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, u\u017e\u00edvaj\u00edc si n\u00e1dhern\u00e9 v\u016fn\u011b sv\u00e9 l\u00e1sky, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty opustil slab\u00fd v\u00fddech a Tom ti\u0161e vydechl, pevn\u011b tisknouc v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Jeho srdce okam\u017eit\u011b probodl osten smutku a bolesti, kdy\u017e se sklopen\u00e9mu pohledu jeho o\u010d\u00ed naskytlo to \u0161\u0165astn\u00e9, spokojen\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, le\u017e\u00edc\u00ed v jeho n\u00e1ru\u010di. V\u011bd\u011bl, \u017ee Billovo p\u0159\u00e1n\u00ed se nikdy nestane skute\u010dnost\u00ed.<\/div>\n
Bolestiv\u00fd pocit zas\u00e1hl cel\u00e9 jeho nitro a on u\u017e jej nedok\u00e1zal d\u00e9le skr\u00fdvat v sob\u011b. Ne te\u010f, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nic nebude jako d\u0159\u00edv. Nikdy… Prvn\u00ed slza si na\u0161la cestu po jeho tv\u00e1\u0159i… a vpila se do hebk\u00fdch, uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f nic netu\u0161\u00edc\u00edho stvo\u0159en\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty s pe\u010dliv\u011b upraven\u00fdmi \u010dern\u00fdmi nehty se znova poslepu nat\u00e1hly k mal\u00e9, p\u0159epln\u011bn\u00e9 poli\u010dce a nato u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zajely mal\u00fdm h\u0159ebenem do pracn\u011b vytvo\u0159en\u00e9ho dikobraz\u00edho \u00fa\u010desu. Jejich majitel se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l, a zat\u00edmco h\u0159eben vyst\u0159\u00eddal lak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12356","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12356","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12356"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12356\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12356"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12356"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12356"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}