{"id":1236,"date":"2017-06-01T16:00:00","date_gmt":"2017-06-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1229"},"modified":"2017-06-01T16:00:00","modified_gmt":"2017-06-01T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-1-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/01\/berlin-anonymous-1-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 1. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Prr, hej – d\u00e1vej pozor! Pros\u00edm, nechte m\u011b proj\u00edt, zatracen\u011b – posu\u0148te se, jste obrovsk\u00e1!“ Tom se protla\u010dil skrz masu t\u011bl a na posledn\u00ed z\u00e1b\u011br se mu poda\u0159ilo proklouznout do st\u0159edu vlaku. Ta s\u00edla jej poslala p\u0159\u00edmo do hrudn\u00edku mu\u017ee jako hora, kter\u00fd na n\u011bj dol\u016f shl\u00ed\u017eel nekompromisn\u00edm pohledem. „D-dobrej\u2026“ pozdravil a \u017ev\u00fdkal si sv\u016fj piercing, zat\u00edmco se pokou\u0161el vyprostit ta\u0161ku z mo\u0159e nohou. Jakmile se mu to povedlo, oto\u010dil se zp\u00e1tky, t\u011blo na t\u011blo s mu\u017eem, kter\u00fd se ty\u010dil i nad jeho v\u00fd\u0161ku 182 centimetr\u016f, nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl a vykouzlil vhodnou v\u00fdmluvu. „Omlouv\u00e1m se, chlape, musel jsem dop\u0159\u00e1t n\u011bjak\u00fd prostor t\u00e9 t\u011bhotn\u00e9 d\u00e1m\u011b, mysl\u00edm, \u017ee to d\u00edt\u011b z n\u00ed vypadne u\u017e ka\u017edou chv\u00edli.“ Kdesi o p\u00e1r sedadel d\u00e1l se ozval nazloben\u00fd v\u00fdk\u0159ik, ale na t\u00e9to stran\u011b vlaku byla ta \u017eena mimo jeho dohled. Tom byl za to vd\u011b\u010dn\u00fd, a\u010dkoliv mu to p\u0159i\u0161lo celkem z\u00e1bavn\u00e9. „Prost\u011b, ehm, jo,“ Tom si poupravil svou zlatou \u010depici a sna\u017eil se zn\u00edt diplomaticky. „Sna\u017ete se nedot\u00fdkat se t\u00e9 \u010depice, ano? Byla docela drah\u00e1 a tak.“ S\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l a hrd\u011b na ni poklepal, ale kdy\u017e znovu vzhl\u00e9dl, ten pohled v mu\u017eov\u00fdch odm\u011b\u0159en\u00fdch o\u010d\u00edch jej op\u011bt p\u0159inutil se zakoktat. „Ne \u017ee vy, pane, byste si to nemohl dovolit. Pro v\u00e1s, \u010dlov\u011bka takov\u00e9ho form\u00e1tu a na bezpochyby respektovan\u00e9 pozici, by to bylo\u2026 by to bylo\u2026 jako nic\u2026jo\u2026 Pot\u0159ebuju proj\u00edt.“<\/div>\n
\n

Tom si p\u0159edstavil s\u00e1m sebe, jak vis\u00ed z okna vlaku za sv\u00e9 XXL tri\u010dko a vid\u011bl, jak se p\u0159esn\u011b ta stejn\u00e1 p\u0159edstava odehr\u00e1v\u00e1 i v mu\u017eov\u00fdch o\u010d\u00edch. K jeho p\u0159ekvapen\u00ed mu\u017e ustoupil a ud\u011blal co nejv\u00edce m\u00edsta, co jen mohl, ale p\u0159edt\u00edm, ne\u017e Tom mohl proj\u00edt, jej u\u017e ten gentleman pevn\u011b uchopil za p\u0159edn\u00ed stranu jeho tri\u010dka, zat\u00e1hl a protla\u010dil Toma na druhou stranu, ani\u017e by se staral, \u017ee Tom zakopl o svou ta\u0161ku, ale Tom byl i tak vd\u011b\u010dn\u00fd. „D\u00edky, chlape! Jste skv\u011bl\u00fd! Nezapomenu na to – Budu slavn\u00fd, v\u00edte-!“<\/p><\/div>\n

\u010c\u00edm d\u00e1le vlakem postupoval, t\u00edm v\u00edce m\u00edsta nach\u00e1zel, co\u017e ho udr\u017eovalo motivovan\u00e9ho, kdy\u017e skenoval okol\u00ed pro n\u011bjak\u00e9 m\u00edsto k st\u00e1n\u00ed, nato\u017e k sezen\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148te, pros\u00edm – bacha na ty boty, bo\u017ee! Nikdo tady nedok\u00e1\u017ee ocenit kvalitn\u00ed oble\u010den\u00ed, je\u017e\u00ed\u0161i.“ Tom se m\u00e1lem zadmul sv\u00fdmi vlastn\u00edmi slovy, jak vlak ne\u010dekan\u011b zastavil tak n\u00e1hle, \u017ee m\u00e1lem skoro prolet\u011bl skrz asi tucet lid\u00ed a narazil do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti vozu. Zast\u00e9nal, kdy\u017e spadl na kovovou ty\u010d a rukou mu okam\u017eit\u011b projela bolest. Jak dlouho ta cesta je\u0161t\u011b bude trvat? Ani se necht\u011bl pt\u00e1t, v\u011bd\u011bl, \u017ee nastoupil teprve p\u0159ed deseti minutami.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a chytil se ty\u010de jako o \u017eivot, kdy\u017e se vlak dal znovu do pohybu. Bylo tam podstatn\u011b v\u00edce m\u00edsta, i kdyby jen k nadechnut\u00ed, a on se op\u0159el z\u00e1dy a uvolnil se.<\/div>\n
\n
„Dovol\u00ed\u0161?“ Co zase?<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? Aha, ach, j\u00e1 se omlo\u2026 Oh.“<\/div>\n
Bill ignoroval tu zpola ukousnutou omluvu, kdy\u017e vytahoval sv\u00e9 zavazadlo zpod cizincovy zlat\u00e9 boty. „Slu\u0161nost je\u0161t\u011b nevy\u0161la z m\u00f3dy, v\u00ed\u0161. Ale tyhle tenisky mo\u017en\u00e1 jo.“<\/div>\n
Tom pohl\u00e9dl na vodop\u00e1d jemn\u00fdch vlas\u016f, zat\u00edmco mlad\u00edk p\u0159ed n\u00edm opra\u0161oval svou ta\u0161ku, ochotn\u00fd ignorovat ur\u00e1\u017eku jeho milovan\u00e9 obuvi. Ani mu nemusel vid\u011bt do obli\u010deje; ten platinov\u00fd mel\u00edr v ebenov\u00fdch vlasech, nemluv\u011b o t\u011bsn\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch a \u010dern\u00fdch martensk\u00e1ch, to v\u0161emu v pam\u011bti ihned zapadlo na sv\u00e1 m\u00edsta.<\/div>\n
\n

„Bille.“<\/p><\/div>\n

„Co<\/em>?“ Vyprskl nev\u011bdom\u011b, kdy\u017e zvedl hlavu. O\u010di se mu nepatrn\u011b roz\u0161\u00ed\u0159ily a zablesklo v nich pozn\u00e1n\u00ed. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si odfrkl. „Perfektn\u00ed. Zasran\u011b perfektn\u00ed.“<\/div>\n
Tom nato\u010dil cel\u00e9 t\u011blo k osob\u011b p\u0159ed sebou a d\u00e1val si pozor, aby p\u0159itom nesrazil star\u0161\u00ed \u017eenu, kter\u00e1 sed\u011bla naproti Billovi.<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161, Tr\u00fcmpere?“ Odpov\u011bd\u011bl Tom nap\u016fl posm\u011b\u0161n\u011b. „Takhle by ses m\u011bl chovat ke sv\u00e9mu star\u00e9mu kamar\u00e1dovi Tomovi?“ Upravil si \u010depici a nep\u0159\u00edtomn\u011b si hodil p\u00e1r dred\u016f p\u0159es rameno. „Ne\u010dekal jsem, \u017ee bych tu na tebe narazil. Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 cht\u00edt z\u016fstat v Postdamu a usadit se se sv\u00fdm klukem-„<\/div>\n
„Je to m\u016fj kamar\u00e1d, Tome, nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161. Ty \u017e\u00e1dn\u00e9 takov\u00e9 nem\u00e1\u0161?“ Bill se neobt\u011b\u017eoval v\u011bnovat sv\u00e9mu b\u00fdval\u00e9mu spolu\u017e\u00e1kovi jedin\u00fd pohled. Navzdory tomu, jak jej Andreas popichoval, Bill nosil sv\u00e9 vlasy dol\u016f v t\u011bchto dnech mnohem v\u00edce a podv\u011bdom\u011b si vytvo\u0159il podivn\u00fd zlozvyk si proj\u00ed\u017ed\u011bt prsty skrz jemn\u00e9 prameny, kdykoliv m\u011bl jen trochu voln\u00e9 ruce. Uhladil si bo\u010dn\u00ed strany \u010dern\u00fdch pramen\u016f, ani\u017e by v\u011bnoval pozornost mlad\u00edkovi, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm, a pokra\u010doval. Pro\u010d on, pro\u010d tenhle kluk, pro\u010d speci\u00e1ln\u011b tahle j\u00edzda vlakem, kde se u\u017e tak zab\u00fdval tolika v\u011bcmi?<\/div>\n
\n

„No, ve skute\u010dnosti vlastn\u011b opravdu ne. Navzdory m\u00e9mu \u0161armu a bo\u017esk\u00fdm rys\u016fm. Ne ka\u017ed\u00fd je ochoten mi b\u00fdt naklon\u011bn.“ Bill ignoroval provinil\u00e9 p\u00edchnut\u00ed ve sv\u00e9 hrudi ve prosp\u011bch mrzutosti. Tohle byl Tom\u016fv zp\u016fsob, jeho hra; po cel\u00fdch \u0161est let Bill trp\u011bliv\u011b zpracov\u00e1val sv\u016fj \u017eivot okolo toho pov\u00fd\u0161en\u00e9ho dredat\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka, a rozhodn\u011b se nechystal vstoupit do jeho her te\u010f a tady, ze v\u0161ech jin\u00fdch m\u00edst a \u010das\u016f. Ve \u0161kole existoval velk\u00fd spole\u010densk\u00fd horsk\u00fd h\u0159eben mezi Tomov\u00fdmi lidmi a jeho lidmi (kte\u0159\u00ed sest\u00e1vali p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b z Andrease, kdy\u017e tak nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel) a a\u010dkoliv se Tom zd\u00e1l jako relativn\u011b mil\u00fd kluk, on v\u011bd\u011bl sv\u00e9. Tom byl jen dal\u0161\u00edm z t\u011bch d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1ly na vrcholu soci\u00e1ln\u00edho potravinov\u00e9ho \u0159et\u011bzce a byly ochotn\u00e9 se\u017ev\u00fdkat kohokoliv ze v\u0161ech ostatn\u00edch – \u00b4mil\u00fd kluk\u00b4 byla jen Tomova role a zp\u016fsob, jak se dostat p\u0159es va\u0161i ostra\u017eitost. T\u00edm si byl jist\u00fd.<\/p><\/div>\n

\n

„Jasn\u011b, cokoliv. \u0158\u00edkej si, co chce\u0161, jen m\u011b nech na pokoji, okay?“ Za\u010dal a kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl k Tomovi, kter\u00fd st\u00e1le sv\u00edral ty\u010d. „Nejsme p\u0159\u00e1tel\u00e9 ani \u00b4k\u00e1mo\u0161i\u00b4 nebo cokoliv jin\u00e9ho. Nikdy jsi na m\u011b p\u0159edt\u00edm nem\u011bl \u010das, j\u00e1 na tebe taky ne, tak\u017ee nev\u00edm, pro\u010d by na\u0161e nyn\u011bj\u0161\u00ed postaven\u00ed m\u011blo cokoliv zm\u011bnit. Poj\u010fme se prost\u011b dostat tam, kam m\u00ed\u0159\u00edme, nejl\u00e9pe v tichosti.“ Dokonce i on s\u00e1m se p\u0159ikr\u010dil nad \u00farovn\u00ed snobstv\u00ed ve sv\u00e9m hlase, jakmile skon\u010dil.<\/p><\/div>\n

Tom na okam\u017eik pohl\u00e9dl na podlahu a zamy\u0161len\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Kdy\u017e vzhl\u00e9dl, kousal se do rtu a jeho v\u00fdraz byl ne\u010diteln\u00fd. „Jo, to je v pohod\u011b.“<\/div>\n
Nat\u00e1hl se k vedlej\u0161\u00ed ty\u010di a p\u0159esunul se tak, aby jeho ta\u0161ka druh\u00e9mu mlad\u00edkovi nep\u0159ek\u00e1\u017eela, ne\u017e se oto\u010dil \u010delem ke dve\u0159\u00edm. Ne\u010dekal v jeho hlase tak kousav\u00fd t\u00f3n, ale n\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj mu \u0159\u00edkalo, \u017ee si to tak trochu zaslou\u017eil.<\/div>\n
\n

Bill odtrhnul pohled od Tomov\u00fdch zad a vydechl o n\u011bco hlasit\u011bji, ne\u017e by se mu l\u00edbilo. Mo\u017en\u00e1, \u017ee chovat se jako v\u0161estrann\u00e1 mrcha, nebyla ta spr\u00e1vn\u00e1 cesta, jak \u010delit tomu, o \u010dem si myslel, \u017ee je jen Tomova povrchn\u00ed fas\u00e1da. \u00b4Te\u010f u\u017e je pozd\u011b\u00b4.<\/p><\/div>\n

Poposedl si na sv\u00e9m sedadle, n\u00e1hle se c\u00edtil nepohodln\u011b, a pohl\u00e9dl nap\u0159\u00ed\u010d vag\u00f3nem; najednou c\u00edtil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed \u00falevu, \u017ee m\u00e1 m\u00edsto k sezen\u00ed. Lid\u00e9 byli v t\u00e9to ve\u010dern\u00ed j\u00edzd\u011b nama\u010dk\u00e1ni jako sardinky a Bill m\u011bl ur\u010dit\u00e9 probl\u00e9my s ciz\u00edmi lidmi, nato\u017e s v\u011bt\u0161\u00edm mno\u017estv\u00edm ciz\u00edch lid\u00ed ve sv\u00e9m osobn\u00edm prostoru. P\u0159ehodil si svou \u0161t\u00edhlou nohu p\u0159es nohu a nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b si poklepal prsty o koleno. Nevid\u011bl, \u017ee by si Tom st\u011b\u017eoval na to, \u017ee je po\u0161\u0165uchov\u00e1n ze strany na stranu, a to mu na tv\u00e1\u0159 p\u0159ineslo ponur\u00fd v\u00fdraz. Projel si n\u011bkolika prsty svou ofinu a rozpt\u00fdlil se po\u010d\u00edt\u00e1n\u00edm opr\u00fdskan\u00fdch m\u00edst na okenn\u00edm r\u00e1mu. Siln\u011b doufal, \u017ee se ten nepohybuj\u00edc\u00ed se tmav\u00fd p\u00e1r o\u010d\u00ed na vzd\u00e1len\u00e9m lev\u00e9m konci vagonu nakonec odvr\u00e1t\u00ed k n\u011b\u010demu jin\u00e9mu, ne\u017e byla jeho pohupuj\u00edc\u00ed se noha.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

To nem\u016f\u017eete myslet v\u00e1\u017en\u011b! Tohle mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd zasran\u00fd vtip<\/em>\u2026 Bill si zajel sv\u00fdmi perfektn\u011b upraven\u00fdmi nehty do vlas\u016f a pomalu si t\u00e1hl prsty po tv\u00e1\u0159i. Kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, v\u0161echno bylo stejn\u011b temn\u00e9, jako kdy\u017e je zav\u0159el, v\u0161e tak st\u00e1l\u00e9 jako p\u0159ed minutou. Vlak bez varov\u00e1n\u00ed zastavil uprost\u0159ed cesty k dal\u0161\u00ed zast\u00e1vce, a nyn\u00ed on a (d\u00edky bohu pouze to, co odhadoval jako \u010dtvrtina) zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch cestuj\u00edc\u00edch sed\u011bli v kombinaci zmatku a frustrace, ani\u017e by m\u011bli tu\u0161en\u00ed, kdy bude jak\u00fdkoliv probl\u00e9m, ke kter\u00e9mu do\u0161lo, vy\u0159e\u0161en.<\/div>\n

Unaven\u011b pohl\u00e9dl na mobiln\u00ed telefon. 21:52. Povzdechl si a vklouzl s n\u00edm zp\u00e1tky do kapsy. Hm, u\u017e n\u011bjakou dobu jsem nevid\u011bl Kaulitze<\/em>, pomyslel si Bill, kdy\u017e kliknul o zuby sv\u00fdm piercingem a zachytil ho mezi rty, \u2026 ale jsem si jist\u00fd, \u017ee nevystoupil, sed\u00edm u dve\u0159\u00ed. Kdy jsem p\u0159estal d\u00e1vat pozor<\/em>? S tich\u00fdm p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm, jestli si na chv\u00edli zd\u0159\u00edmnul, si Bill jen sotva v\u0161iml zm\u011bny teploty vedle sebe.<\/div>\n
\n

Tom se ospale op\u0159el na sv\u00e9m sedadle. Kone\u010dn\u011b na\u0161el m\u00edsto k sezen\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 po \u010dty\u0159iceti minut\u00e1ch po\u0161\u0165uchov\u00e1n\u00ed sem a tam, jak lid\u00e9 nastupovali a vystupovali z vlaku, a b\u00e1je\u010dn\u00e1 v\u00edce ne\u017e polovina d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed kapacity lid\u00ed u\u017e zmizela. Pokou\u0161el se naj\u00edt si slu\u0161n\u00e9 m\u00edsto na tvrd\u00e9m plastu, ale nic z toho nebylo. S nespokojen\u00fdm povzdechem pohl\u00e9dl na Billa na druh\u00e9 stran\u011b vozu. Pitom\u00fd kluk. Pro\u010d je v\u016fbec takov\u00fd blbec? Co jsem mu kdy ud\u011blal<\/em>? Rychle tu my\u0161lenku odtla\u010dil z hlavy, necht\u011bl se j\u00ed zab\u00fdvat. B\u011bhem let ud\u011blal spousty v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 nebyl p\u0159\u00edli\u0161 py\u0161n\u00fd, a c\u00edtil by se je\u0161t\u011b v\u00edc na hovno, kdyby si po cest\u011b do Pankow vybavoval v\u011bci, na kter\u00e9 necht\u011bl vzpom\u00ednat.<\/div>\n

Toma n\u00e1hle p\u0159epadl pocit, \u017ee dnes v noci opravdu opou\u0161t\u00ed v\u0161echno, co znal. Sv\u016fj \u017eivot. V\u011bci se pohybovaly tak rychle za posledn\u00edch \u010dty\u0159icet osm hodin od ukon\u010den\u00ed studia, jen sotva m\u011bl chv\u00edli na to pochopit, \u017ee doslova uzav\u0159el jednu kapitolu sv\u00e9ho \u017eivota. Hotovo. Fin. Ende. Posledn\u00edch \u0161est let sv\u00e9ho \u017eivota str\u00e1vil budov\u00e1n\u00edm sv\u00e9 vlastn\u00ed \u0159\u00ed\u0161e, vytv\u00e1\u0159en\u00edm t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch p\u0159\u00e1telstv\u00ed a vyh\u00fdb\u00e1n\u00edm se t\u011bm \u0161patn\u00fdm, tak snadno se ve sv\u00e9 nov\u00e9 roli usadil, roz\u0161i\u0159oval si pov\u011bst, o kter\u00e9 si myslel, \u017ee si ji zaslou\u017e\u00ed. Nestaral se o to, co kdo komu \u0159ekl, tak dlouho, pokud m\u011bl na konci dne na pa\u017ei d\u00edvku a ani jedinou \u0161mouhu na sv\u00e9 drah\u00e9 obuvi. Jako kdyby n\u011bkdo oto\u010dil str\u00e1nku, najednou v\u0161e, pro co se tak nad\u0159el, nebude znamenat v\u016fbec nic. Opou\u0161t\u011bl bezpe\u010d\u00ed toho v\u0161eho s pouh\u00fdmi n\u011bkolika drobn\u00fdmi v kapse a jen s nepatrn\u00fdm ohl\u00e9dnut\u00edm na \u017eivot, z n\u011bho\u017e tak dychtiv\u011b odr\u016fstal. Posun kup\u0159edu je dobr\u00fd<\/em>, \u0159ekl Tom s\u00e1m sob\u011b, i kdy\u017e si nebyl jist\u00fd, koho se to sna\u017e\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit.<\/div>\n
\n

Jeho mysl se vr\u00e1tila k Billovi a kr\u00e1tce uva\u017eoval, jak ten hezk\u00fd kluk str\u00e1vil sv\u00e9 posledn\u00ed roky ve \u0161kole. Jako, opravdu str\u00e1vil. Najednou si uv\u011bdomil, jak m\u00e1lo ho vlastn\u011b znal, p\u0159esto\u017ee ho znal t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu sv\u00e9 \u0161koln\u00ed doch\u00e1zky. V jak\u00fdch p\u0159edm\u011btech vynikal? M\u011bl n\u011bjak\u00fd talent nebo zaj\u00edmav\u00e9 \u0161koln\u00ed aktivity? Mo\u017en\u00e1 randili s n\u011bjak\u00fdmi stejn\u00fdmi d\u00edvkami? Nev\u011bd\u011bl. Tom musel potla\u010dit pozdrav poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e toho \u010dernovlas\u00e9ho kluka na chodb\u00e1ch m\u00edjel; Bill byl samoz\u0159ejm\u011b jin\u00fd. Posm\u011b\u0161ky ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed se mu hlasit\u011b oz\u00fdvaly v hlav\u011b a Tom se rozhodl p\u0159\u00edli\u0161 se nezab\u00fdvat minulost\u00ed. Zapomn\u011bn\u00ed bylo n\u011bkdy mnohem zdrav\u011bj\u0161\u00ed volbou.<\/p><\/div>\n

\n

Nepohodln\u011b se zavrt\u011bl, pohr\u00e1val si s odrbanou nohavic\u00ed sv\u00fdch \u0161irok\u00fdch kalhot a jeho o\u010di skl\u00ed\u010den\u011b p\u0159etrv\u00e1valy na druh\u00e9m mlad\u00edkovi s t\u00e9m\u011b\u0159 ko\u010di\u010d\u00edm dr\u017een\u00edm t\u011bla. Ten kluk je tak\u2026 ech, nem\u016f\u017eu si pomoct a mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee\u2026 \u017ee je\u2026<\/em> Tom siln\u011b zavrt\u011bl hlavou. Dosp\u011bl k z\u00e1v\u011bru, \u017ee by m\u011bl p\u0159estat z\u00edrat, ne\u017e za\u010dne s\u00e1m sebe<\/em> d\u011bsit.<\/div>\n

Zrovna kdy\u017e se chystal p\u0159em\u011bnit voln\u00e9 sedadlo p\u0159ed sebou na provizorn\u00ed postel, na\u0161el s\u00e1m sebe, jak se sna\u017e\u00ed rozeznat cosi v temnot\u011b za Billovou postavou. Sakra, byl to ten stra\u0161ideln\u00fd star\u0161\u00ed chlap z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka, vzpomn\u011bl si s prudk\u00fdm n\u00e1dechem. U\u017e cel\u00e9 hodiny Tr\u00fcmpera svl\u00edkal pohledem\u2026<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k se op\u0159el a skoro \u010dekal, \u017ee se n\u011bco stane, a\u010dkoliv si ani trochu nebyl jist\u00fd, jestli by ho to v\u016fbec m\u011blo zaj\u00edmat.<\/div>\n
\n

„Hej\u2026 Hej, hej.“ Bill vyst\u0159elil hlavou vzh\u016fru ze sv\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed a zamrkal to temnoty. U sv\u00e9ho lev\u00e9ho ucha sly\u0161el a c\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed dech a jen sotva se dr\u017eel, aby nevysko\u010dil a nenakopal to cosi p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. To by ov\u0161em nepochybn\u011b uvrhlo jeho martensky do relativn\u00edho nebezpe\u010d\u00ed, a tak se rychle rozhodl proti tomu. „V\u0161iml jsem si, \u017ee jsi tady byla po celou tu dobu sama, a tak jsem se rozhodl ti d\u011blat spole\u010dnost. Jsi stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00e1, a\u017e moc kr\u00e1sn\u00e1, abys tady po tm\u011b sed\u011bla sama.“ Bill se pevn\u011b objal a s ka\u017ed\u00fdm slovem, kter\u00e9 mu ten sk\u0159\u00edpav\u00fd hlas vdechl do ucha, zaryl prsty do sv\u00fdch bok\u016f hloub\u011bji. Do nosu mu ude\u0159il pach alkoholu a m\u011bstsk\u00fdch ulic a jeho mysl na n\u011bj k\u0159i\u010dela, aby vstal a ut\u00edkal. Ud\u011blal by to, kdyby nesed\u011bl v temn\u00e9m vlaku uprost\u0159ed podzemn\u00ed vlakov\u00e9 dr\u00e1hy. Pravd\u011bpodobn\u011b by se moc daleko nedostal.<\/p><\/div>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b moc nevylekal, kr\u00e1sko\u2026“<\/div>\n
Mohl by to zkusit. Sakra, mohl by to zkusit.<\/div>\n
„Ehm, tak trochu naru\u0161uje\u0161 m\u016fj osobn\u00ed prostor,“ vyjekl, proto\u017ee ty tmav\u00e9 o\u010di z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka byly nyn\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko pro jeho pohodl\u00ed.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161, jako by se ti hodila n\u011bjak\u00e1 mu\u017esk\u00e1 spole\u010dnost, sle\u010dno-„<\/div>\n
„-mu\u017e. Naposledy, kdy\u017e jsem to kontroloval, jsem byl mu\u017e. Pane, ocenil bych, kdybyste se vr\u00e1til na sv\u00e9 sedadlo. Daleko, daleko, daleko, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b d\u00e1l, pokud chcete i bonusov\u00e9 body.“ Bill t\u011b\u017ece polkl, nikdy nebyl v tak t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti n\u011bkoho tak odpudiv\u00e9ho. M\u011blce d\u00fdchal, necht\u011bl se pod\u00edvat p\u0159\u00edli\u0161 zbl\u00edzka na mu\u017ee, kter\u00fd se nad n\u00edm nakl\u00e1n\u011bl a nevypadal na to, \u017ee by ho cht\u011bl nechat na pokoji. Mohl bych se zkusit pohnout, ale \u0161el by za mnou? Kurva, ten smrd\u00ed, tohle je ten zasran\u011b nejhor\u0161\u00ed den v m\u00e9m \u017eivot\u011b!<\/em> Zoufale vydechl a sna\u017eil se rozhodnout.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„No t\u00e1\u00e1k, nebu\u010f takov\u00e1 d\u011bvka, nechce\u0161, aby si ka\u017ed\u00fd tady myslel, \u017ee se\u0161 kurva, \u017ee ne? Nejd\u0159\u00edv m\u011b tady takhle tahat za nos, a pak se chovat jako \u0161pinav\u00e1 \u0161lapka! Nemysli si, \u017ee nev\u00edm, na co si to tady hraje\u0161.“<\/p><\/div>\n

Bill ze sebe vydal tich\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e paralyzovan\u011b sledoval, jak se mu\u017eovy \u0161pinav\u00e9 ruce nat\u00e1hly k l\u00edmci jeho bundy. Panebo\u017ee, panebo\u017ee, h\u00fdbej se, Tr\u00fcmpere, pohni se\u2026<\/em><\/div>\n
„P\u0159esta\u0148! J\u00e1-„<\/div>\n
„-nepot\u0159ebuje tvou spole\u010dnost, tak se st\u00e1hni, ty hnus\u00e1ku. Dotkni se ho jen jedin\u00fdm prstem a j\u00e1 t\u011b uji\u0161\u0165uju, \u017ee p\u0159i dal\u0161\u00edm mrknut\u00ed ti d\u00e1m p\u011bst\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b, odst\u0159el.“<\/div>\n
Bill vysko\u010dil kup\u0159edu, se zvukem Tomova hlasu znovu nabyl svou mobilitu. Byl ten kluk zasran\u00fd ninja? Jak se sem k \u010dertu dostal? Bill se o to jen sotva zaj\u00edmal, v tom okam\u017eiku byl radost\u00ed bez sebe, \u017ee tam Tom v\u016fbec byl.<\/div>\n
Ten odporn\u00fd chlap se mezi nimi st\u0159\u00eddav\u011b pod\u00edval a rozedran\u011b zaka\u0161lal. „Tvoje holka je \u0161pinav\u00e1 star\u00e1 mrcha. Nepot\u0159ebuju ji\u2026“ zavr\u010del, klesl na jednu stranu sedadla a mumlal si pro sebe n\u011bco nesouvisl\u00e9ho. Bill vyk\u0159ikl s v\u00fdrazem n\u011b\u010deho mezi znechucen\u00edm a hr\u016fzou p\u0159em\u011bn\u011bnou v \u00falevu, ne\u017e se s vykulen\u00fdma o\u010dima oto\u010dil ke sv\u00e9mu vrstevn\u00edkovi.<\/div>\n
\n

„Vlastn\u011b jo. Bezpochyby je to mrcha\u2026“ za\u010dal Tom nevzru\u0161en\u011b a pak se odml\u010del. Unaven\u011b oplatil Billovi jeho pohled a vr\u00e1til se na sv\u00e9 sedadlo, kam se t\u011b\u017ece posadil.<\/p><\/div>\n

Bill hust\u011b polkl a popadl sv\u00e9 v\u011bci, ne\u017e Toma n\u00e1sledoval o n\u011bkolik sedadel d\u00e1l. Posadil se vedle n\u011bj, nerv\u00f3zn\u011b si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil nohy a pohl\u00e9dl k zemi.<\/div>\n
„Hele\u2026 d\u00edky.“<\/div>\n
Tom m\u00edsto odpov\u011bdi jen zvedl obo\u010d\u00ed a pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. „J\u00e1\u2026 jo, j\u00e1 nev\u00edm. Neb\u00fdv\u00e1m takhle n\u011bkde moc \u010dasto s\u00e1m. Tak\u017ee\u2026 no\u2026“ Bill nen\u00e1vid\u011bl zp\u016fsob, jak\u00fdm z n\u011bj ta slova vych\u00e1zela, nebo sp\u00ed\u0161 nevych\u00e1zela. Pokud tady byla jedna v\u011bc, kter\u00e1 se o n\u011bm dala \u0159\u00edct, pak to byla jeho p\u0159irozen\u00e1 schopnost se slovy. Bill Tr\u00fcmper nikdy nem\u011bl sv\u00e1zan\u00fd jazyk. „Bylo to\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161, nebylo to, opravdu, j\u00e1 byl\u2026 Tys neud\u011blal\u2026“ Dvakr\u00e1t za jeden den. To mus\u00ed b\u00fdt rekord, a on musel b\u00fdt snad sjet\u00fd, pomyslel si Bill, proto\u017ee to mohlo b\u00fdt to nejlep\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed. Ale zase, \u017eivot by vypadal o mnoho l\u00e9pe, kdyby byl, a ten zv\u011btral\u00fd vzduch by byl mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n

„Vlastn\u011b tak trochu ud\u011blal.“ Tom si upravil \u010depici. Nem\u00e1m r\u00e1d lidi jako on, opil\u00e9 nebo ne, kte\u0159\u00ed se takhle vnucuj\u00ed ostatn\u00edm. J\u00e1 nev\u00edm. P\u0159ijde mi to tak trochu posran\u00e9, to je v\u0161echno.“ V tu chv\u00edli od Billa odvr\u00e1til pohled, najednou znerv\u00f3zn\u011bl. Byl r\u00e1d, \u017ee je tma.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 se o sebe um\u00edm postarat,“ vy\u0161t\u011bkl Bill a zapomn\u011bl na sv\u016fj vd\u011bk. „J\u00e1 jen, to je jedno. Ztuhnul jsem. Tak\u017ee prost\u011b p\u0159ijmi mou vd\u011b\u010dnost a konec. Zatracen\u00fd spratek\u2026“ Zasy\u010del ta posledn\u00ed slova ti\u0161eji, ale z pohledu, kter\u00e9ho se mu dostalo, si byl jist\u00fd, \u017ee to Tom stejn\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee um\u00ed\u0161, opravdu to vypad\u00e1, \u017ee se se v\u0161\u00edm vypo\u0159\u00e1d\u00e1\u0161 s\u00e1m,“ vyprskl Tom nazp\u011bt, pln sarkasmu. Tenhle kluk m\u011bl teda nervy a on v\u00e1\u017en\u011b uva\u017eoval, kter\u00fd z nich je v tomto okam\u017eiku v\u011bt\u0161\u00ed spratek.<\/div>\n
Oba dva sed\u011bli v tichosti po dobu, kter\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt jako n\u011bkolik tr\u00fdzniv\u00fdch let. Ub\u011bhlo skoro \u010dty\u0159icet minut od chv\u00edle, kdy vlak naposledy zastavil, a atmosf\u00e9ra u\u017e d\u00e1vno spadla do hust\u00e9ho nap\u011bt\u00ed. Bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u011b ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed a Bill m\u011bl pocit, \u017ee se snad slo\u017e\u00ed, pokud bude muset v t\u00e9to \u00b4kleci\u00b4 sed\u011bt i jen o chvilku d\u00e9le. Nerv\u00f3zn\u011b klikal sv\u00fdm piercingem o zuby, ten tich\u00fd zvuk byl intenzivn\u011b jasn\u00fd v t\u011b\u017ek\u00e9m tichu.<\/div>\n
\n

O chv\u00edli pozd\u011bji vedle n\u011bj do\u0161lo k nam\u00e1hav\u00e9mu posunu a ozval se zvuk dal\u0161\u00edho vy\u010derpan\u00e9ho povzdechu.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee, pro\u010d jsi tady? Chci \u0159\u00edct – jako, v tom vlaku. M\u00ed\u0159\u00ed\u0161 do Berl\u00edna?“ Tom\u016fv hlas byl zast\u0159en\u00fd a t\u011b\u017ek\u00fd, jak pronikl do nehybn\u00e9ho vzduchu, a Bill mohl sly\u0161et v jeho hlase neklidn\u00e9 nervy.<\/div>\n
„Jo, no\u2026 Mitte, Pankow. Ta hranice, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„A pro\u010d?“<\/div>\n
„Na\u0161i mi tam pomohli sehnat byt.“ Zm\u011bna v jeho hlase byla evidentn\u00ed. „V\u017edycky se mi ta \u010d\u00e1st m\u011bsta l\u00edbila a je tam, ehm, spousta pracovn\u00edch m\u00edst. Ale hlavn\u011b se chci dostat pry\u010d a \u017e\u00edt s\u00e1m, te\u010f kdy\u017e \u0161kola skon\u010dila.“ Na jeho rtech se na okam\u017eik objevil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e pohl\u00e9dl k Tomov\u011b tmav\u00e9 siluet\u011b.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm, co t\u00edm mysl\u00ed\u0161. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee d\u011bl\u00e1m prakticky to sam\u00e9.“<\/div>\n
„Ty? Neum\u00edm si p\u0159edstavit, pro\u010d zrovna ty, ze v\u0161ech lid\u00ed, bys cht\u011bl opustit Postdam. M\u011bl jsi toho doma spoustu rozjet\u00e9ho, nebo ne?“<\/div>\n
„Asi jo. Ale mysl\u00edm, \u017ee jsem mo\u017en\u00e1 nebyl tak \u0161\u0165astn\u00fd, jak jsem si myslel.“ Tom si p\u0159esunul ruce za hlavu a op\u0159el se. „U\u017e nechci b\u00fdt tak dlouho usazen\u00fd na jednom m\u00edst\u011b. Alespo\u0148 n\u011bjakou dobu ne. U\u017e jsem se doma tak trochu dusil, a tak jsem vzal prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost se tam odsud dostat, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159inutil se op\u011btovat \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco sledoval, jak se obrys Tomov\u00fdch rt\u016f zkroutil do \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee co, bude\u0161 prost\u011b jen pob\u00edhat kolem jako opice v z\u00e1bavn\u00edm parku? Nen\u00ed to trochu nezodpov\u011bdn\u00e9?“<\/p><\/div>\n

Tom\u016fv \u00fa\u0161klebek se prom\u011bnil do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a zasm\u00e1l se. „Nic takov\u00e9ho, m\u00e1m pl\u00e1ny. M\u00e1m sny a c\u00edle, a jsem si jist\u00fd, \u017ee budu v pohod\u011b. J\u00e1 neut\u00edk\u00e1m jen od n\u011b\u010deho, taky ut\u00edk\u00e1m sm\u011brem k n\u011b\u010demu.“<\/div>\n
„Aha\u2026“ Bill si nebyl jist\u00fd, \u017ee to n\u011bco vid\u011bl, ale d\u00e1l netla\u010dil. St\u00e1le byl opatrn\u00fd, mluvil s klukem, kter\u00fd b\u00fdval zvykl\u00fd dupat po ostatn\u00edch, jen aby dos\u00e1hl sv\u00e9ho. On s\u00e1m takov\u00fd druh chov\u00e1n\u00ed odsuzoval, a kdyby mu Tom nepomohl, pravd\u011bpodobn\u011b by mu nev\u011bnoval ani kousek ze sv\u00e9ho \u010dasu.<\/div>\n
„Taky m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 sny, \u017ee? Chci \u0159\u00edct, taky pracuje\u0161 sm\u011brem k n\u011b\u010demu, nebo ne?“ Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„M\u011bl jsem. Teda m\u00e1m, ale tak trochu jsem\u2026 improvizoval, kdy\u017e m\u011b te\u010f zas\u00e1hla realita.“<\/div>\n
„Oh?“<\/div>\n
„Poslouchej,“ Bill ztuhl, n\u00e1hle byl neklidn\u00fd. „Nem\u00e1m chu\u0165 zrovna tob\u011b ze v\u0161ech lid\u00ed vyl\u00edvat sv\u00e9 srdce, okay, Kaulitzi? Prost\u011b se chyst\u00e1m za\u010d\u00edt \u017e\u00edt, to je v\u0161echno.“ Pokr\u010dil rameny, jeho slova zn\u011bla jako kone\u010dn\u00e1. Tom poslal jeho sm\u011brem skeptick\u00fd pohled, pouze nap\u016fl zmaten\u00fd jeho ho\u0159kost\u00ed. Byl jen jeden kr\u016f\u010dek od decentn\u00edho rozhovoru s Billem, a b\u011bhem vte\u0159iny se mu jeho snahy p\u0159ed o\u010dima rozpadly.<\/div>\n
\n

Po n\u011bkolika dlouh\u00fdch chv\u00edl\u00edch a n\u011bkolika \u00fazkostliv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch Tom u\u017e nedok\u00e1zal udr\u017eet zav\u0159enou pusu; znovu zru\u0161il to ticho, se zcela otev\u0159en\u00fdm p\u0159izn\u00e1n\u00edm na \u0161pi\u010dce jazyka. „Mohli bychom b\u00fdt p\u0159\u00e1tel\u00e9, v\u00ed\u0161. Mohli bychom te\u010f b\u00fdt p\u0159\u00e1tel\u00e9? Jsem tot\u00e1ln\u011b pro se o to pokusit, pokud bys ty byl ochotn\u00fd p\u0159estat m\u011b propichovat t\u011bma chladn\u00fdma o\u010dima zas a znovu. Krom\u011b toho, nezd\u00e1\u0161 se b\u00fdt a\u017e tak \u0161patn\u00fd. Co mysl\u00ed\u0161?“ Tom se kousl do rtu, c\u00edtil se odv\u00e1\u017en\u011b a z\u016fst\u00e1val nehybn\u011b ve sv\u00e9 samolib\u00e9 pozici. Kone\u010dn\u011b do\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu Billa nemohl nem\u00edt r\u00e1d – pouze uva\u017eoval, pro\u010d ten druh\u00fd m\u011bl v\u016f\u010di n\u011bmu takovou z\u00e1\u0161\u0165. Prozat\u00edm sv\u016fj spole\u010dn\u00fd \u010das zvl\u00e1dli bez n\u011bjak\u00e9ho eroru.<\/p><\/div>\n

Poslouchal, jak Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vyprskl. „Nic si nenalh\u00e1vej, Tome. My dva nem\u016f\u017eeme b\u00fdt p\u0159\u00e1tel\u00e9. To je proti z\u00e1kon\u016fm, no, vesm\u00edru.“<\/div>\n
Nyn\u00ed byl na \u0159ad\u011b Tom, aby se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b rozesm\u00e1l. „Co t\u011b vede k tomu si myslet, \u017ee existuj\u00ed z\u00e1kony na to, kdo se s k\u00fdm m\u016f\u017ee p\u0159\u00e1telit a kdo ne? Tohle pat\u0159\u00ed do Velk\u00e9 knihy pln\u00e9 logiky pro druhou t\u0159\u00eddu, Bille.“<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill trochu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u011b, zn\u011bl sebejist\u011b. „Lid\u00e9 jako ty se nest\u00e1vaj\u00ed skute\u010dn\u00fdmi p\u0159\u00e1teli lid\u00ed, jako jsem j\u00e1.“<\/div>\n
„Lid\u00e9 jako j\u00e1?“<\/div>\n
„Lid\u00e9 jako ty, Tome.“ Bill lehce pot\u0159\u00e1sl hlavou, skoro s politov\u00e1n\u00edm. „Lid\u00e9 jako ty, kte\u0159\u00ed si vytv\u00e1\u0159ej\u00ed vztahy pouze s ohledem na postaven\u00ed. Lid\u00e9 jako ty, kter\u00fdm nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kdy\u017e n\u011bkdo z \u0159ad pod v\u00e1mi n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem trp\u00ed. Lid\u00e9 jako ty, kter\u00fdm je u prdele \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00fd, s v\u00fdjimkou osoby, kterou ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vid\u00ed v zrcadle, kte\u0159\u00ed chod\u00ed cel\u00e9 dny kolem s t\u00edmhle pov\u00fd\u0161eneck\u00fdm postojem \u00b4v\u0161echno je o mn\u011b\u00b4. Lid\u00e9 jako ty, Tome Kaulitzi.“<\/div>\n
\n

Tom t\u011b\u017ece polkl, zasko\u010den\u011b. Bill\u016fv t\u00f3n zn\u011bl tak jist\u011b, tak p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Skoro mu v\u011b\u0159il. Mo\u017en\u00e1, \u017ee v\u011b\u0159il? „Nen\u00ed to pon\u011bkud siln\u00e9 obvin\u011bn\u00ed v\u016f\u010di n\u011bkomu, koho sotva zn\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Opravdu ne. Tys mou existenci po cel\u00fdch \u0161est let mo\u017en\u00e1 jen sotva bral na v\u011bdom\u00ed, ale j\u00e1 v\u00edm dost o tob\u011b i o tom, s k\u00fdm se brat\u0159\u00ed\u010dkuje\u0161, abych vyvodil sv\u00e9 z\u00e1v\u011bry. B\u011bhem t\u011bch let jsi po\u0161lapal spoustu m\u00fdch p\u0159\u00e1tel, Tome.“<\/div>\n
„Ale tebe ne, \u017ee? J\u00e1 ne-„<\/div>\n
„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Na rozd\u00edl od tebe, m\u011b to bol\u00ed, kdy\u017e n\u011bkdo, na kom mi z\u00e1le\u017e\u00ed, trp\u00ed.“ Bill mluvil ti\u0161e, kousavost v jeho hlase pohasla. „Mn\u011b na tom z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Tom cht\u011bl otev\u0159\u00edt pusu, ale uv\u011bdomil si, \u017ee nem\u00e1 co \u0159\u00edct. Nebyl si jist\u00fd u\u017e ni\u010d\u00edm, kdy\u017e sly\u0161el Billa promluvit. Nemohl si pomoct, ale myslel si, \u017ee mo\u017en\u00e1 bude tak \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk, jak o tom byl Bill p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd.<\/div>\n
Vznesl se nad n\u011b dal\u0161\u00ed hust\u00fd mrak tak\u0159ka nesnesiteln\u00e9ho ticha.<\/div>\n
\n

Uplynulo n\u011bkolik minut, ne\u017e sebou oba chlapci i zbytek cestuj\u00edc\u00edch trhli, kdy\u017e se vlak op\u011bt zastavil. Sv\u011btla se rozsv\u00edtila a v\u0161ichni nespokojen\u011b m\u017eourali.<\/p><\/div>\n

Tomovy o\u010di byly u\u017e dlouho navykl\u00e9, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil na Billa pohl\u00e9dnout. Ebenov\u00e9 vlasy m\u011bl zkroucen\u00e9 kolem obli\u010deje, zat\u00edmco z\u00edral do d\u00e1lky p\u0159es okno vedle sv\u00e9ho ramene. Bylo to poprv\u00e9, co ho vid\u011bl vypadat b\u011bhem cel\u00e9 j\u00edzdy vlakem tak v\u00e1\u017en\u011b, a sledoval, jak Bill pomalu zamrkal, \u010dern\u00e1 tu\u017eka kolem o\u010d\u00ed jen sotva maskovala \u00fanavu v jeho v\u00fdrazu.<\/div>\n
Za\u010d\u00ednal jsem t\u011b m\u00edt docela r\u00e1d. Myslel jsem, \u017ee bychom mo\u017en\u00e1 opravdu mohli b\u00fdt p\u0159\u00e1tel\u00e9.<\/em><\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bylo jeden\u00e1ct hodin v noci, kdy\u017e se Bill kone\u010dn\u011b mohl op\u011bt nadechnout \u010derstv\u00e9ho vzduchu. V minut\u011b, kdy se jeho chodidlo dotklo pevn\u00e9 zem\u011b, se rozhodl, \u017ee u\u017e nikdy nepojede vlakem – alespo\u0148 ne po velmi dlouhou dobu. Vyhnul se z cesty n\u011bkolika m\u00e1lo lidem, kte\u0159\u00ed st\u00e1le proudili ven z vlaku, prot\u00e1hl se a uc\u00edtil v\u00edtan\u00e9 zaprask\u00e1n\u00ed v kloubech.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee tohle je sbohem.“<\/div>\n
Jeho \u010dern\u00e9 vlasy se mu postavily a on m\u00e1lem vysko\u010dil z k\u016f\u017ee, kdy\u017e se za n\u00edm Tom objevil, klouby m\u011bl b\u00edl\u00e9, jak sv\u00edral kytarov\u00e9 pouzdro. On hraje na kytaru<\/em>?<\/div>\n
„J-jo, to je. No. Nev\u00edm, co \u0159\u00edct, tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude \u00b4hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed\u00b4.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l, ale \u00fasm\u011bv nedos\u00e1hl k jeho o\u010d\u00edm. Billovi se nep\u0159\u00edjemn\u011b zachv\u011bl \u017ealudek a on s\u00e1m sebe za to nen\u00e1vid\u011bl.<\/div>\n
„Mmm. P\u0159eju ti to nejlep\u0161\u00ed, Bille. Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. M\u011bj dobr\u00fd \u017eivot.“<\/div>\n
„Jo, ty\u2026 ty taky, Tome. D\u00e1vej na sebe pozor.“<\/div>\n
Myslel to tak. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale myslel to tak.<\/div>\n
Tom roz\u0161\u00ed\u0159il sv\u016fj \u00fasm\u011bv a oto\u010dil se sm\u011brem k v\u00fdchodu. Bill sledoval jeho z\u00e1da, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co to p\u0159esn\u011b d\u011bl\u00e1. Teprve a\u017e ruch na n\u00e1dra\u017e\u00ed utichl a vlak zmizel, pak zvedl sv\u00e1 zavazadla, vy\u0161el po schodech a zam\u00ed\u0159il do m\u011bsta.<\/div>\n
<\/p>\n

Nev\u00edm, jestli bych m\u011bl lidem jako ty p\u0159\u00e1t to nejlep\u0161\u00ed, ale pro tebe jsem to ud\u011blal. Ud\u011blal jsem to, proto\u017ee jsi to byl ty.<\/p>\n

<\/em>autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina „Prr, hej – d\u00e1vej pozor! Pros\u00edm, nechte m\u011b proj\u00edt, zatracen\u011b – posu\u0148te se, jste obrovsk\u00e1!“ Tom se protla\u010dil skrz masu t\u011bl a na posledn\u00ed z\u00e1b\u011br se mu poda\u0159ilo proklouznout do st\u0159edu vlaku. Ta s\u00edla jej poslala p\u0159\u00edmo do hrudn\u00edku mu\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1236","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1236","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1236"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1236\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1236"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1236"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1236"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}