{"id":12360,"date":"2010-02-14T18:30:00","date_gmt":"2010-02-14T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12330"},"modified":"2010-02-14T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-14T17:30:00","slug":"advent-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/14\/advent-22\/","title":{"rendered":"Advent 22."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Na\u0161e mal\u00fd igl\u00fa<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b hled\u00edm do t\u011bch jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed. Rty m\u00e1 m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e9, po tv\u00e1\u0159\u00edch cesti\u010dky slz. Nakr\u010d\u00edm \u010delo. Vypad\u00e1 tak bezbrann\u011b, tak moc zoufale. M\u016f\u017eu v n\u011bm najednou \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 kn\u00ed\u017ece, a zd\u00e1 se mi, \u017ee j\u00edt za panem Schinbertem se svou panenkou, nebyl zrovna nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Koul\u00ed na m\u011b sv\u016fj skeln\u00fd pohled. Ubl\u00ed\u017een\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed, jako by prosila sv\u00fdm pohledem, abych se p\u0159estal tr\u00e1pit, ov\u0161em jde to? Jde to netr\u00e1pit se pro n\u011bco, co tolik miluju a nev\u00edm, jak zabr\u00e1nit tomu, aby mi ode\u0161el?<\/div>\n
„Bille, \u017eivot nen\u00ed o tom, \u017ee kdy\u017e se \u0159ekne dost, v\u017edycky to mus\u00ed platit,“ chyt\u00edm jeho obli\u010dej do dlan\u00ed. Palci n\u011b\u017en\u011b st\u00edr\u00e1m \u010dern\u00e9 cesti\u010dky, je\u017e za sebou zanechaly ty proklat\u00e9 slzy. „\u017divot nen\u00ed o tom, \u017ee kdy\u017e \u010dlov\u011bk miluje, \u0159ekne si dost a z vte\u0159iny na vte\u0159inu toho druh\u00e9ho p\u0159estane milovat. P\u0159estane k n\u011bmu n\u011bco c\u00edtit\u2026“ zavrt\u00edm urputn\u011b hlavou. Vykul\u00ed na m\u011b ta sv\u00e1 velik\u00e1 kukadla, p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1 a pootev\u0159e rty v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu. I p\u0159esto v\u0161echno, co se stalo\u2026 po\u010d\u00ednaje opit\u00edm se v klubu \u010di t\u00edm, co MI ud\u011blal v noci, je po\u0159\u00e1d tak nevinn\u00fd. Tak \u010dist\u00fd. Tak neposkvrn\u011bn\u00fd, and\u011blsk\u00fd. „Proto ti \u0159\u00edk\u00e1m, Bille, \u017ee t\u011b nep\u0159estanu milovat, i kdybys mi te\u010f stokr\u00e1t \u0159ekl, \u017ee ke mn\u011b nec\u00edt\u00ed\u0161 nic!“ zachrapt\u00edm. Ti\u0161e se nadechnu a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Pro\u010d je najednou v\u0161echno\u2026 jin\u00e9? Pro\u010d najednou ta kr\u00e1sn\u00e1 poh\u00e1dka, ta n\u00e1dhern\u00fd idylka skon\u010dila a n\u00e1m ob\u011bma kanou po tv\u00e1\u0159\u00edch slzy zoufalstv\u00ed?<\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Cel\u00fd tenhle den byl promarn\u011bn\u00fd. Mohli jsme d\u011blat cokoli jin\u00e9ho, ne j\u00edt za t\u00edm starcem, kter\u00fd mi stejn\u011b nedok\u00e1zal poradit, co m\u00e1m ud\u011blat pro to, abych ho neztratil! Abych neztratil sv\u016fj poklad!!! Polo\u017e\u00edm ho na z\u00e1da. Smutn\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, t\u00edm sv\u00fdm typick\u00fdm pohledem, jako mal\u00e9 ko\u0165\u00e1tko, co \u010dek\u00e1 na misti\u010dku s j\u00eddlem. Zaujmu m\u00edsto vedle n\u011bj, p\u0159ehod\u00edm p\u0159es n\u011bj majetnicky svou ruku a p\u0159itisknu si jej na sebe. Za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e zdrobn\u011blinu m\u00e9ho jm\u00e9na, d\u00edv\u00e1 se na m\u011b velk\u00fdma o\u010dima a chv\u011bje se v m\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Nechci odej\u00edt, Tomi. N-nechci p\u0159estat c\u00edtit sladkou a ho\u0159kou, p\u00e1livou a slanou. Nechci p\u0159estat c\u00edtit tvou v\u016fni. V\u016fni sprchov\u00e9ho gelu. N-nechci p\u0159estat\u2026“ hlas se mu zlom\u00ed, zavzlyk\u00e1 hlasit\u011b do cel\u00e9ho pokoje a m\u00fdm mozkem v\u00ed\u0159\u00ed jen ot\u00e1zky, co bych mu m\u011bl na tohle \u0159\u00edct? Co chce sly\u0161et? Opakoval bych se, a to nechci. N\u011b\u017en\u011b ho hlad\u00edm ve vlasech. P\u0159itul\u00ed se k m\u00e9mu hrudn\u00edku a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m sebemen\u0161\u00edm doteku vn\u00edm\u00e1m hus\u00ed k\u016f\u017ei, kter\u00e1 pokr\u00fdv\u00e1 jeho t\u011blo. T\u0159ese se. Po\u0159\u00e1d a u\u017e na pohled je k\u0159eh\u010d\u00ed ne\u017e samotn\u00fd porcel\u00e1n. Je to takov\u00fd paradox.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Z\u016fst\u00e1v\u00e1\u0161 tu se mnou<\/em><\/div>\n
A tv\u016fj sp\u00e1nek<\/em><\/div>\n
Chr\u00e1n\u00edm p\u0159ed noc\u00ed temnou<\/em><\/div>\n
Dokud bude\u0161 d\u00fdchat<\/em><\/div>\n
V\u00edm, \u017ee n\u00e1s u\u017e nic nerozd\u011bl\u00ed<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Zaklon\u00edm hlavu, konce cop\u00e1nk\u016f m\u011b polechtaj\u00ed na z\u00e1dech a na moj\u00ed tv\u00e1\u0159i se alespo\u0148 na p\u00e1r sekund objev\u00ed \u00fasm\u011bv. Slastn\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e na moje t\u011blo dopadaj\u00ed prudk\u00e9 provazce hork\u00e9 vody. Hlad\u00ed moje t\u011blo, jak n\u011b\u017en\u011b to jen jde. Namydl\u00edm si b\u0159icho, zvr\u00e1t\u00edm hlavu dozadu je\u0161t\u011b o n\u011bco v\u00edc, tlumen\u011b vydechnu. Je nejm\u00e9n\u011b deset hodin. Celou noc jsem spal tak t\u011b\u017ece. Neust\u00e1le jsem se probouzel a kontroloval, zda-li m\u00e9 panence je\u0161t\u011b tlu\u010de srdce. Zda-li je\u0161t\u011b d\u00fdch\u00e1. Jestli je v po\u0159\u00e1dku a nen\u00ed z n\u00ed pouho pouh\u00fd porcel\u00e1n. Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9. Co jsem si myslel? \u017de \u017eivot s n\u00edm bude opravdu poh\u00e1dka, jako tomu bylo doposud? V hlav\u011b se mi p\u0159ehr\u00e1vaj\u00ed v\u0161echny okam\u017eiky s n\u00edm. Od toho, kdy jsem ho poprv\u00e9 vid\u011bl v k\u0159esle, bezbrann\u00e9ho, s velk\u00fdma o\u010dima, roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma pozn\u00e1n\u00edm \u017eivota. Kdy\u017e se chumlal do moj\u00ed mikiny a t\u0159\u00e1sl se, jako by na n\u011bj n\u011bkdo vysypal t\u0159i tuny sn\u011bhu. To, jak jsme se spole\u010dn\u011b poprv\u00e9 d\u00edvali na hv\u011bzdy, a j\u00e1 mu \u0159ekl poprv\u00e9, \u017ee je mou Pol\u00e1rkou.<\/em> Kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 pol\u00edbili. To, jak vypadal \u0161\u0165astn\u011b, kdy\u017e poprv\u00e9 pekl s babi\u010dkou cukrov\u00ed. Moje srdce bije jako spla\u0161en\u00e9, dech m\u00e1m krat\u0161\u00ed a krat\u0161\u00ed. Znovu mnou proj\u00ed\u017ed\u00ed ta neskute\u010dn\u00e1 \u00fazkost, ten zatracen\u00fd strach. U\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed. P\u00e1r dn\u00ed a j\u00e1 m\u00e1m jen p\u00e1r dn\u00ed na to, aby z\u016fstal se mnou. Aby neode\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Tomi?“ oto\u010d\u00edm se po tom n\u00e1dhern\u00e9m hlase. Lehce se usm\u011bju, oto\u010d\u00edm se na \u017eidli a poklepu si na kolena, kde okam\u017eit\u011b zaujme svoji pozici. Zad\u00edv\u00e1m se na jeho ba\u010dkory s kr\u00e1l\u00ed\u010dky. N\u00e1dhern\u011b se to moje cukr\u00e1tko usm\u00edv\u00e1 a pohupuje sv\u00fdma dlouh\u00fdma nohama ve vzduchu, aby kr\u00e1li\u010d\u00ed ou\u0161ka l\u00e9taly.<\/em><\/div>\n
„Copak?“ cvrnknu ho do nos\u00edku, kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. M\u00edrn\u011b na\u0161pul\u00ed svoje bo\u017esk\u00e9 rty. Sakra, znovu se mi sv\u00edr\u00e1 b\u0159icho, p\u0159i pohledu na ty dva m\u011bkk\u00e9, kr\u00e1sn\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky a m\u016fj kl\u00edn, jako by to c\u00edtil taky. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se lehce ot\u0159e rty o ty moje, dlan\u011bmi se zap\u0159e o moje ramena, s jejich\u017e pomoc\u00ed se na m\u011b obkro\u010dmo usad\u00ed. Z kuchyn\u011b se oz\u00fdv\u00e1 babi\u010d\u010din hlas, jak s n\u011bk\u00fdm horliv\u011b diskutuje o televizn\u00edm po\u0159adu. Chyt\u00edm ho dlan\u011bmi n\u011b\u017en\u011b za boky, z kter\u00fdch sjedu na mal\u00fd zade\u010dek, jen\u017e stisknu v dlan\u00edch a ot\u0159u se intenzivn\u011b o jeho rty.
„St\u00fdsk\u00e1 se mi, v\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se potichu, nevinn\u011b, d\u016fle\u017eit\u011b a roztomile. Zavrt\u00edm hlavou, pozvednu obo\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b?“ ‚p\u0159ekvapen\u011b‘ vydechnu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u00edm hlavou.<\/em><\/div>\n
„TOMIIII!“ zak\u0148u\u010d\u00ed, sv\u00fdmi prsty m\u011b dloubne pod \u017eebra a roztomile se zasm\u011bje, na\u010de\u017e se mi schov\u00e1 do n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako bych byl jeho bunkr, kam se m\u016f\u017ee schovat p\u0159ed zl\u00fdm sv\u011btem. Sev\u0159u ho s \u00fasm\u011bvem ve sv\u00e9m objet\u00ed, vtisk\u00e1vaje mu drobn\u00e9 polibky do vlas\u016f, na \u010delo, tv\u00e1\u0159e, p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, nos, rty\u2026 Za\u010denich\u00e1 nosem, kter\u00fdm se ot\u0159e o m\u016fj krk, na kter\u00fd p\u0159itiskne v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b rty, a n\u011b\u017en\u011b m\u011b na n\u011bj pol\u00edb\u00ed. Moje t\u011blo strne. Srdce vynech\u00e1 n\u011bkolik \u00fader\u016f, ne\u017e se znovu nepravideln\u011b rozbu\u0161\u00ed. Zalap\u00e1m po dechu, jak rty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed z m\u00e9ho krku na \u010delist, ze kter\u00e9 se p\u0159esune k m\u00fdm rt\u016fm. P\u0159iv\u0159u slastn\u011b v\u00ed\u010dka. Jeho bloud\u00edc\u00ed rty po sv\u00e9 k\u016f\u017ei bych nikdy nezastavil. „L\u00edb\u00ed se ti to?“ za\u0161ept\u00e1. Zvedne ke mn\u011b sv\u00e9 rud\u00e9 tv\u00e1\u0159e, sklop\u00ed stydliv\u011b pohled a omot\u00e1 ruce okolo m\u00e9ho krku. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu. „L\u00edb\u00edm se ti j\u00e1?“ za\u0161ept\u00e1, jeho tv\u00e1\u0159e naberou je\u0161t\u011b syt\u011bj\u0161\u00ed odst\u00edn rud\u00e9, ne\u017e m\u011bly do te\u010f. P\u0159ekvapen\u011b se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m, v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu p\u0159ik\u00fdvnu.<\/em><\/div>\n
„L\u00edb\u00ed\u0161,“ zachrapt\u00edm ti\u0161e. Pok\u00fdv\u00e1 s \u00fasm\u011bvem hlavou. „Nejv\u00edc na sv\u011bt\u011b, cukr\u00e1tko!“ za\u0161ept\u00e1m, rty p\u0159itisknu k t\u011bm jeho. Vydechne, v\u00edce je rozev\u0159e, \u010d\u00edm\u017e m\u011b vyb\u00eddne, abych pronikl beze studu mezi jeho rty sv\u00fdm jazykem a j\u00e1 tak u\u010din\u00edm. Propletu ho s n\u00edm ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m polibku.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Sakra!!! Na co to zase mysl\u00edm? Pohledem sklouznu na sv\u016fj kl\u00edn, kter\u00fd se hl\u00e1s\u00ed o pozornost. Sta\u010d\u00ed, abych myslel jen na to, jak se na\u0161e jazyky propl\u00e9taj\u00ed, a jsem tvrd\u00fd v\u00edc jak n\u011bjak\u00e1 sk\u00e1la! Zatracen\u011b! Z m\u00fdch rozt\u0159esen\u00fdch rukou se sveze sprchov\u00fd gel na zem. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, dlan\u00ed sjedu p\u0159es svoje b\u0159icho k m\u00e9mu vzty\u010den\u00e9mu kl\u00ednu a hlasit\u011b zavzdych\u00e1m. To nen\u00ed mo\u017en\u00fd, co se mnou dok\u00e1\u017ee tak nevinn\u00fd bytost, jako je on, ud\u011blat. T\u011blo m\u00e1m jako v jednom ohni, i p\u0159esto\u017ee jsem si termostat nastavil na tu nejni\u017e\u0161\u00ed, ledov\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zmaten\u011b se vyhoupnu na posteli, jsem cel\u00fd zpocen\u00fd, hlava se mi to\u010d\u00ed a ruce i nohy se mi klepou.<\/div>\n
„Tomi?“ zachrapt\u00edm, rukou za\u0161m\u00e1tr\u00e1m vedle sebe, ale m\u00edsto je pr\u00e1zdn\u00e9. Z koupelny ke mn\u011b dol\u00e9haj\u00ed bubnuj\u00edc\u00ed kapi\u010dky vody o dno sprchy, d\u00edky \u010demu\u017e se mi dostate\u010dn\u011b ulev\u00ed. Zalap\u00e1m po dechu, kdy\u017e se za dve\u0159mi ozve hlasit\u00fd vzdech. Stejn\u00fd vzdech, jako kdy\u017e jsem m\u011bl Tomiho v puse. Odhrnu ze sebe t\u011b\u017ekou pe\u0159inu, alespo\u0148 mn\u011b p\u0159ijde t\u011b\u017ek\u00e1. Nohy spust\u00edm z postele a okam\u017eit\u011b se postav\u00edm. Jsou vratk\u00e9, ale p\u0159esto se mal\u00e1tn\u011b dobelh\u00e1m a\u017e ke dve\u0159\u00edm koupelny. Srdce mi tlu\u010de jako spla\u0161en\u00e9, dlan\u011b se mi pot\u00ed nervozitou a dal\u0161\u00edmi r\u016fzn\u00fdmi pocity\u2026 v b\u0159i\u0161e mi poletuj\u00ed mot\u00fdlci a je jich je\u0161t\u011b v\u00edc ve chv\u00edli, kdy\u017e nakouknu dovnit\u0159. Pohled mi okam\u017eit\u011b sklouzne na Tomiho postavu za pr\u016fsvitn\u00fdm sklem. Rukou se hlad\u00ed tam dole a koupelnou se oz\u00fdvaj\u00ed je\u0161t\u011b hlasit\u011bj\u0161\u00ed vzdechy, ne\u017e kdy\u017e jsem je sly\u0161el p\u0159ed chvilkou. Vzru\u0161en\u011b si skousnu spodn\u00ed ret. Znovu se m\u00fdm t\u011blem rozb\u00edhaj\u00ed ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u0161imrav\u00e9 pocity. Cel\u00fd se chv\u011bji a lap\u00e1m po dechu. Stydliv\u011b sklop\u00edm pohled. Ur\u010dit\u011b by se zlobil, kdyby zjistil, jak necudn\u011b ho pozoruji, nah\u00e9ho ve spr\u0161e.<\/div>\n
<\/div>\n
T\u0159as m\u00e9ho t\u011bla neustupuje a je snad siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e dote\u010f. Cel\u00fd sv\u011bt se se mnou mot\u00e1, v b\u0159i\u0161e mi poletuj\u00ed mal\u00ed mot\u00fdlci, tv\u00e1\u0159e mi ho\u0159\u00ed studem i vzru\u0161en\u00edm. Neodol\u00e1m, znovu pootev\u0159u dve\u0159e, nakukuj\u00edc do koupelny. Proklouznu malou \u0161kv\u00edrou mezi futrem a dve\u0159mi dovnit\u0159 koupelny. Dve\u0159e ti\u0161e cvaknou. Pooto\u010d\u00edm hlavu k Tomimu, kter\u00fd vypad\u00e1, jako by sv\u011bt neexistoval. D\u00e1l se dlan\u00ed dot\u00fdk\u00e1 s\u00e1m sebe tam dole a t\u00e1hle vzdych\u00e1. St\u00e1hnu lem boxerek ze sv\u00fdch bok\u016f, nech\u00e1m je dopadnout na zem. P\u0159eji si, aby m\u011b sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Aby se m\u011b dot\u00fdkal a uji\u0161\u0165oval m\u011b o tom, jak moc m\u011b m\u00e1 r\u00e1d. Aby mi dok\u00e1zal, \u017ee tohle nen\u00ed jen sen a j\u00e1 jsem st\u00e1le \u017eiv\u00fd a s n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Boj\u00e1cn\u00fdm krokem dojdu a\u017e ke dve\u0159\u00edm sprchov\u00e9ho koutu. Rozt\u0159esen\u011b ho otev\u0159u. Jeho tv\u00e1\u0159 je n\u00e1dhern\u00e1. Rty m\u00e1 pootev\u0159en\u00e9 a j\u00e1 odol\u00e1v\u00e1m, abych nesklouzl pohledem tam dol\u016f. Le\u010d, m\u011bl jsem ho v \u00fastech, hr\u00e1l jsem si s n\u00edm, ale te\u010f se styd\u00edm jen pod\u00edvat se na n\u011bj. Stoupnu si za n\u011bj, p\u0159itul\u00edm se k jeho z\u00e1d\u016fm. Popla\u0161en\u011b vyjekne, st\u00e1hne ruku ze sv\u00e9ho kl\u00edna a oto\u010d\u00ed hlavu ke mn\u011b. Cel\u00fd se chv\u011bje, snad stejn\u011b jako j\u00e1, rychle se mu zved\u00e1 hrudn\u00edk. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m a zacvak\u00e1m zuby, d\u00edky chladn\u00fdm kapi\u010dk\u00e1m vody, dopadaj\u00edc\u00ed na m\u00e9 t\u011blo. Sklop\u00edm zahanben\u011b tv\u00e1\u0159 k zemi.<\/div>\n
„O-omlouv\u00e1m se, Tomi,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e, kdy\u017e se oto\u010d\u00ed \u010delem ke mn\u011b. Jeho penis se dot\u00fdk\u00e1 m\u00e9ho stehna, a j\u00e1 se to sna\u017e\u00edm p\u0159ehl\u00ed\u017eet. Obejme m\u011b sv\u00fdmi pa\u017eemi, vt\u011bsn\u00e1 m\u011b tak do sv\u00e9ho objet\u00ed a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed do ji\u017e mokr\u00fdch vlas\u016f. Rty sjede na m\u00e9 \u010delo, majetnicky m\u011b sv\u00edr\u00e1 a m\u00fdm t\u011blem, m\u00fdmi \u00fatrobami, se rozl\u00edv\u00e1 tak p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Takov\u00fd pocit, kdy se nec\u00edt\u00edm m\u00e9n\u011bcenn\u00fd, kdy se nec\u00edt\u00edm jen jako panenka, z kter\u00e9 bude co nevid\u011bt znovu porcel\u00e1n.<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Posad\u00edm se vedle svoj\u00ed panenky na seda\u010dku a pod\u00e1m mu hrne\u010dek hork\u00e9ho, ovocn\u00e9ho \u010daje. Horliv\u011b vypr\u00e1v\u00ed babi\u010dce v\u0161echno, co se n\u00e1m p\u0159ihodilo v Pa\u0159\u00ed\u017ei. Od prohl\u00eddky Eiffelovky, kon\u010de t\u00edm, jak jsme se t\u00e9m\u011b\u0159 zasekli v tax\u00edku, v tom neuv\u011b\u0159iteln\u00e9m p\u0159\u00edvalu sn\u011bhu. \u0160\u0165astn\u011b se usm\u00edv\u00e1, z\u00e1\u0159\u00ed mu o\u010di a vypad\u00e1 znovu tak radostn\u011b, tak \u0161\u0165astn\u011b, tak spokojen\u011b a vyrovnan\u011b, co\u017e m\u011b \u010din\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdm, nebo\u0165 v\u0161echno, co chci, je, aby byla moje Pol\u00e1rka<\/em> \u0161\u0165astn\u00e1. Aby se netr\u00e1pil a radoval se.<\/div>\n
„L\u00e1sko?“ za\u0161ept\u00e1 b\u00e1zliv\u011b, sklon\u00ed stydliv\u011b pohled a zahled\u00ed se na m\u011b. Babi\u010dky pohled nem\u016f\u017eu p\u0159ehl\u00eddnout. Pozvedne obo\u010d\u00ed, lehce na m\u011b mrkne a usrkne ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku k\u00e1vy.<\/div>\n
„Copak?“ chyt\u00edm jeho dla\u0148 do t\u00e9 svoj\u00ed. Nikdy jsem neza\u017eil, aby mi n\u011bkdo d\u00e1val tolik energie, tolik chuti a l\u00e1sky, jako to d\u011bl\u00e1 on sv\u00fdm pohledem, sv\u00fdm hlasem. On nen\u00ed JEN<\/em> panenka, jak si po\u0159\u00e1d mysl\u00ed. Je to ta nej\u010darovn\u011bj\u0161\u00ed bytost, kter\u00e1 mi dok\u00e1zala otev\u0159\u00edt o\u010di a uk\u00e1zat mi, \u017ee cit L\u00c1SKA opravdu existuje, a \u017ee i \u010dlov\u011bk, jako jsem j\u00e1, \u010dlov\u011bk, kter\u00fd chodil po\u0159\u00e1d za z\u00e1bavou, j\u00ed m\u016f\u017ee pln\u011b vn\u00edmat a m\u016f\u017ee do n\u00ed spadnout a\u017e po u\u0161i.<\/div>\n
„P\u016fjdu babi\u010dce pro d\u00e1rek,“ za\u0161ept\u00e1 potichu, tak, aby to babi\u010dka nesly\u0161ela. P\u0159ik\u00fdvnu. Jeho o\u010di jsou tak velk\u00e9, tak kr\u00e1sn\u00e9 a tak radostn\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00e9. Polo\u017e\u00ed hrne\u010dek na st\u016fl, vtiskne mi lehk\u00fd polibek na tv\u00e1\u0159, ne\u017e vysko\u010d\u00ed a rychle se rozeb\u011bhne ke schod\u016fm, m\u016fj pohled ho v\u0161ak pozoruje, dokud nezajde do pokoje. M\u00e1m o n\u011bj \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed strach. Strach z toho, \u017ee se mu n\u011bco stane, p\u0159i sebemen\u0161\u00edm bouchnut\u00ed se, \u010di p\u00e1du. Za okny se st\u00e1le sn\u00e1\u0161ej\u00ed vlo\u010dky a m\u011b to nep\u0159estane uchvacovat. Nepamatuju si, \u017ee by n\u011bkdy tolik sn\u011b\u017eilo a tak dlouho, v kuse, jako tenhle rok.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome?“ babi\u010d\u010din hlas m\u011b dokonale vytrhne z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Hlavu sto\u010d\u00edm zp\u00e1tky k n\u00ed a lehce k\u00fdvnu hlavou. „Pov\u011bz mi, na\u0161li jste ho?“ dychtiv\u011b se zept\u00e1. Jej\u00ed ot\u00e1zka j\u00ed mus\u00ed b\u00fdt zodpov\u011bzena p\u0159i jedin\u00e9m pohledu do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Lehce p\u0159ik\u00fdvnu. „Pomohl ti?“ odlo\u017e\u00ed \u0161\u00e1lek na stolek. Z jej\u00edho hlasu je jasn\u011b patrn\u00e9 nap\u011bt\u00ed, dychtivost a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed.
„Ne,“ hlesnu ti\u0161e.<\/div>\n
„NE?“ pozvedne obo\u010d\u00ed a j\u00e1 na souhlas zat\u0159esu hlavou.<\/div>\n
„Nev\u00ed, jak ho m\u00e1m udr\u017eet p\u0159i \u017eivot\u011b, ale j\u00e1, babi\u010dko, j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno proto, abych to splnil, abych ho nemusel posadit mezi tyhle panenky\u2026“ zachrapt\u00edm potichu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Babi\u010dko?“ moje l\u00e1ska nesm\u011ble p\u0159icupit\u00e1 k n\u00e1m, s d\u00e1rkovou ta\u0161ti\u010dkou v ruce, okam\u017eit\u011b ji p\u0159istr\u010d\u00ed k babi\u010dce, popojde ke mn\u011b, usad\u00ed se na m\u00fdch stehnech a zad\u00edv\u00e1 se na babi\u010dku, kter\u00e1 z ta\u0161ti\u010dky vyt\u00e1hne Eiffelovku. Moje Pol\u00e1rka<\/em> radostn\u011b zatlesk\u00e1 a vyp\u00edskne, kdy\u017e k n\u011bmu babi\u010dka nat\u00e1hne dojat\u011b ruce. Je to prvn\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd n\u011bkomu v\u011bnoval, a na babi\u010dce je jasn\u011b vid\u011bt, jak je r\u00e1da, \u017ee ona dostala ten prvn\u00ed d\u00e1rek, ale m\u00fdl\u00ed se. J\u00e1 byl ten, kter\u00fd byl prvn\u00ed obdarovan\u00fd sv\u00fdm Billim. J\u00e1 dostal to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem dostat mohl. Jeho l\u00e1sku a p\u0159i pohledu na obj\u00edmaj\u00edc\u00ed se dva lidi, kter\u00e9 m\u00e1m nejrad\u0161i, se s\u00e1m utvrzuji v tom, \u017ee ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch, aby ON tady se mnou z\u016fstal.<\/div>\n
<\/div>\n
Pohledem lehce sklouznu k sv\u00edcnu, jen\u017e se zapaluje ka\u017ed\u00fd ve\u010der, cel\u00fd t\u00fdden, v po\u010dtu sv\u00ed\u010dek, kolik adventn\u00edch ned\u011bl\u00ed je u\u017e za n\u00e1mi. T\u0159i je onen po\u010det. Podle babi\u010dky je to magick\u00e9 \u010d\u00edslo a jedin\u00fd, co si te\u010f p\u0159eju je, abych dostal v\u00edce s\u00edly a p\u0159ekonal to v\u0161echno, a svou panenku zachr\u00e1nil od drah\u00e9ho porcel\u00e1nu.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Babi\u010dka mi dala takovou malou, tenkou, st\u0159\u00edbrnou v\u011bc s obrazovkou, takov\u00e1 podobn\u00e1 je i televize, le\u010d tohle je mnohem mnohem men\u0161\u00ed. Nav\u00edc, v\u017edycky kdy\u017e zm\u00e1\u010dknu jeden ten \u010dudl\u00edk, vyfot\u00ed to v\u0161echno p\u0159ed sebou. P\u0159ijde mi to trochu divn\u00e9. V\u017edycky jsem to sice pozoroval na ostatn\u00edch lidech, jak se ve m\u011bst\u011b fotili, jak se fotili na ulic\u00edch p\u0159i r\u016fzn\u00fdch skota\u010din\u00e1ch anebo jen tak na pam\u00e1tku, ale nikdy jsem takovouhle \u010dinnost ned\u011blal j\u00e1\u2026 p\u0159ijde mi to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee nar\u00e1z fot\u00edm obr\u00e1zky j\u00e1. Ke v\u0161emu se trochu boj\u00edm, \u017ee tu v\u011bc rozbiju. Ale i p\u0159esto m\u011b to bav\u00ed! V\u017edycky tak nen\u00e1padn\u011b bliknu Toma, kter\u00fd se pak na m\u011b str\u00e1\u00e1\u00e1\u0161n\u011b zlob\u00ed, proto\u017ee pr\u00fd nem\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e ho n\u011bkdo fot\u00ed, a na v\u0161ech fotk\u00e1ch podle sebe vypad\u00e1 jako debil\u2026 Jen\u017ee kdy\u017e jsem se ho zeptal, jak takov\u00fd debil vypad\u00e1, neodpov\u011bd\u011bl mi. S rukou p\u0159ed pusou a vykulen\u00fdma o\u010dima se za\u010dal p\u0159idu\u0161en\u011b sm\u00e1t a l\u00edbat m\u011b na \u010delo a do vlas\u016f. Byla to jedna z m\u00e1la chvil, kdy jsem jej op\u011bt svou nev\u011bdomost\u00ed, p\u0159im\u011bl srde\u010dn\u011b se usm\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi?“ \u0161pitnu ti\u0161e a p\u0159icupit\u00e1m za n\u00edm. Nohy i ruce se mi po\u0159\u00e1d samy od sebe chv\u011bj\u00ed, ale tak n\u011bjak jsem si u\u017e zvyknul na to, jak opatrn\u011b a lehce se mus\u00edm pohybovat. Je mi jasn\u00e9, \u017ee kdybych za\u010dal sk\u00e1kat dva metry vysoko, nejsp\u00ed\u0161 by to m\u00e9 slab\u00e9 nohy nevydr\u017eely a j\u00e1 bych se sk\u00e1cel k zemi jak pytel brambor, kde bych si je\u0161t\u011b p\u0159i sv\u00e9 \u0161ikovnosti ud\u011blal n\u011bkolik mod\u0159in a mo\u017en\u00e1 zlomil i tu moji bolavou ruku. Zjistil jsem, \u017ee se te\u010f tak\u00e9 o hodn\u011b rychleji unav\u00edm, ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. Kdy\u017e vstanu a zni\u010dehonic si rychle stoupnu nebo se leknu, rozbol\u00ed m\u011b hlava a j\u00e1 se zapot\u00e1c\u00edm, nebo\u0165 se v\u0161echno okolo m\u011b to\u010d\u00ed. Proto na m\u011b te\u010f taky Tom po\u0159\u00e1d tak ostra\u017eit\u011b kouk\u00e1. V\u0161iml jsem si toho b\u011bhem posledn\u00edch dvou dn\u016f ve Francii. Po\u0159\u00e1d se po mn\u011b tak ohl\u00ed\u017e\u00ed, star\u00e1 se o m\u011b snad v\u00edc ne\u017e kdy d\u0159\u00edv, abych n\u00e1hodou neupadl a nic se mi nestalo. Je mi jasn\u00e9, \u017ee za to tak\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b m\u016f\u017ee ten mu\u017e, jen\u017e m\u011b vyrobil a nedok\u00e1zal n\u00e1m pomoci, tak\u00e9 ale v\u00edm, \u017ee za to jist\u011b m\u016f\u017ee bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se konec adventu, a t\u00edm p\u00e1dem i konec m\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
<\/div>\n
Siln\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di k sob\u011b a sklon\u00edm hlavu, abych pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty zt\u011b\u017eka oddychl. T\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd den se mi na tohle da\u0159\u00ed \u00fasp\u011b\u0161n\u011b nemyslet, cel\u00fd den se sna\u017e\u00edm \u017e\u00edt tak radostn\u011b jako jindy. Pozn\u00e1vat nov\u00e9 a neobjeven\u00e9, proto\u017ee zat\u00edm ka\u017ed\u00fd den pro m\u011b, kter\u00fd jsem tady za\u017eil, byl neoby\u010dejn\u00fd. Byl jin\u00fd ne\u017e ten druh\u00fd. Ka\u017ed\u00fd z t\u011bch n\u011bkolika dn\u016f m\u011b n\u011bco nau\u010dil, n\u011bco mi p\u0159inesl a daroval. Ka\u017ed\u00fd z t\u011bchto dn\u016f, ka\u017ed\u00fd do jednoho, je p\u0159ece takov\u00e1 ta pomysln\u00e1 premi\u00e9ra, kter\u00e1 se u\u017e nikdy v\u00edce nebude moci zopakovat. A\u017e te\u010f\u2026 a\u017e te\u010f na ztr\u00e1tu t\u00e9hle kr\u00e1sy a rozmanitosti op\u011bt pomysl\u00edm a zni\u010d\u00edm si ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 naivn\u00ed nad\u011bje. Zat\u0159epu vzpurn\u011b hlavou a fo\u0165\u00e1k v ruce schov\u00e1m do kapsy od \u010dern\u00fdch m\u011bkk\u00fdch tepl\u00e1k\u016f. P\u0159ijdu za svou l\u00e1skou a se sklen\u011bn\u00fdma o\u010dima a \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, podbarven\u00fd zv\u00eddav\u00fdm v\u00fdrazem, se na ni zad\u00edv\u00e1m. I kdy\u017e bolest a z\u00e1rmutek s\u017e\u00edr\u00e1 m\u00e9 srdce, nemohu p\u0159ece plakat a smutnit. Na to p\u0159ece budu m\u00edt je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouhou dobu, co jako porcel\u00e1nov\u00e1 panenka budu p\u0159etrv\u00e1vat etapy dlouh\u00e9ho byt\u00ed sama, schovan\u00e1 n\u011bkde v kout\u011b, kde se na m\u011b budou sn\u00e1\u0161et chuchvalce prachu, jak \u010dasem bude moje kr\u00e1sa a modernost upadat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Copak?“ jemn\u011b se na m\u011b usm\u011bje. Je tak moc smutn\u00fd. C\u00edt\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fdm jeho gestem nekoluje radost ani \u0161t\u011bst\u00ed, ale pouho pouh\u00e1 beznad\u011bj a zpytov\u00e1n\u00ed sv\u011bdom\u00ed, dot\u011brn\u00fd smutek su\u017euje jeho du\u0161i. Nemohu p\u0159ece Toma tak tr\u00e1pit!<\/div>\n
„Nesmutni, l\u00e1sko,“ \u0161eptnu ti\u0161e a stoupnu si na \u0161pi\u010dky, abych jej mohl rukama obejmout okolo krku, a nosem se proc\u00edt\u011bn\u011b ot\u0159\u00edt o ten jeho. Vdechnu jeho p\u0159ekr\u00e1snou v\u016fni, je\u017e snad je\u0161t\u011b v\u00edce rozt\u0159ese m\u00e1 kolena, a do v\u00fd\u0161ky se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m. S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem se ke mn\u011b sklon\u00ed, nebo\u0165 je p\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00fd a j\u00e1 jsem moc mal\u00fd – i kdy\u017e m\u00edv\u00e1m podpatky nebo stoj\u00edm na \u0161pi\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
Ml\u010d\u00ed. V\u016fbec neodpov\u00edd\u00e1. Jen velmi pomalu si nat\u00e1\u010d\u00ed m\u00e9 dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy na sv\u016fj prst. Zhluboka se nadechnu. Cht\u011bl jsem mu zlep\u0161it n\u00e1ladu, ale nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, jak bych to mohl u\u010dinit, kdy\u017e se na m\u011b tak smutn\u011b d\u00edv\u00e1. N\u011bco se jist\u011b zm\u011bnilo.<\/div>\n
Skousnu si spodn\u00ed ret, na\u010de\u017e si ten horn\u00ed \u0161pi\u010dkou jazyka navlh\u010d\u00edm a oba je promnu mezi sebe. Byly moc vyprahl\u00e9. „Co bych m\u011bl ud\u011blat, abys nebyl smutn\u00fd?“ tichou ot\u00e1zkou op\u011bt prolom\u00edm ticho panuj\u00edc\u00ed mezi n\u00e1mi dv\u011bma. Rukama m\u011b pevn\u011b obejme okolo pasu a p\u0159itiskne si m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce k sob\u011b. Sto\u010d\u00edm hlavu na jeho hru\u010f. C\u00edt\u00edm tlukot jeho srdce.<\/div>\n
„Nic, Bille. Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e bude\u0161 u m\u011b\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u00edm, co se to se mnou b\u011bhem n\u011bkolika okam\u017eik\u016f stalo. Nemohl jsem potla\u010dit sv\u00e9 emoce, a tak jsem jen zb\u00edda\u010den\u011b koukal n\u011bkam, vlastn\u011b ani nev\u00edm, kam jsem se to d\u00edval. P\u0159i\u0161el za mnou op\u011bt tak kr\u00e1sn\u00fd jako v\u017edycky. Tulil se ke mn\u011b a stoupal si na \u0161pi\u010dky, aby byl trochu vy\u0161\u0161\u00ed a mohl m\u011b pol\u00edbit. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Chv\u011bl se, u\u017e zase se mi chv\u011bl v n\u00e1ru\u010d\u00ed, co\u017e mi po\u0159\u00e1d p\u0159ipom\u00ednalo to, jak v\u00edce se st\u00e1v\u00e1 slab\u00fdm. P\u0159ipom\u00ednalo mi to, \u017ee se ka\u017edou minutou st\u00e1v\u00e1 v\u00edce k\u0159eh\u010d\u00edm a k\u0159eh\u010d\u00edm. \u017de ka\u017ed\u00fdm dnem je b\u011blej\u0161\u00ed a b\u011blej\u0161\u00ed. Oh bo\u017ee\u2026 v\u017edy\u0165 kdy\u017e se te\u010f tak pod\u00edv\u00e1m na ten sn\u00edh a na jeho ple\u0165, nen\u00ed v nich skoro \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl!! Bill m\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017enou barvu poko\u017eky jako ten b\u011blostn\u00fd sn\u00edh, jak moc s n\u00ed kontrastuj\u00ed jeho \u010dern\u011b nast\u00edn\u011bn\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 svou z\u00e1sobu st\u00ednu nikdy nevy\u010derpaly, a ty jeho ebenov\u00e9 vlasy, tmav\u00e9, mandlov\u00e9 o\u010di. Je tak bled\u00fd, a p\u0159esto se mi zd\u00e1, \u017ee i kdy\u017e je na pokraji hranice mezi lidskou a nadpozemskou podobou, \u017ee je ka\u017ed\u00fdm dnem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Zd\u00e1 se mi, \u017ee i p\u0159es tohle v\u0161echno kvete a dosp\u00edv\u00e1. Mohl bych s klidn\u00fdm srdcem a rukou na n\u011bm \u0159\u00edci, \u017ee jeho smyslnost od prvn\u00edho adventn\u00edho dne jeho prom\u011bny je\u0161t\u011b v\u00edce pos\u00edlila. Pro\u010d tedy mus\u00ed to nekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nej\u010dist\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed na sv\u011bt\u011b odej\u00edt n\u011bkam pry\u010d?! Pro\u010d mus\u00ed ztratit sv\u00e9 t\u011blo a b\u00fdt uv\u011bzn\u011bn jen v n\u011bjak\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 schr\u00e1nce jeho du\u0161e?! Tak sakra pro\u010d?<\/div>\n
Kdykoliv sly\u0161\u00edm tikot hodinov\u00fdch ru\u010di\u010dek, kdykoliv sleduji z postele, jak se den st\u0159\u00edd\u00e1 se dnem, anebo jak pan den p\u0159ed\u00e1v\u00e1 \u017eezlo pan\u00ed noci, dost\u00e1v\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 hysterick\u00fd z\u00e1chvat, \u017ee se n\u00e1\u0161 \u010das op\u011bt o n\u011bco zkr\u00e1til.<\/div>\n
<\/div>\n
Trhav\u011b polknu a uhlad\u00edm v\u0161echny strany zmrzl\u00e9ho sn\u011bhu. Bill v televizi vid\u011bl report\u00e1\u017e o um\u011blc\u00edch, kte\u0159\u00ed tesaj\u00ed ledov\u00e9 sochy, a taky d\u011bsn\u011b p\u0159edra\u017een\u00fd hotel, cel\u00fd z ledu. Tak obdivn\u011b mi o tom pov\u00eddal a sna\u017eil se se mnou zav\u00e9st n\u011bjakou \u0159e\u010d, \u017ee jsem ho rad\u011bji zavedl na zasn\u011b\u017eenou zahradu, abychom si postavili mal\u00e9 igl\u00fa. Nejenom proto, aby si vyzkou\u0161el, jak\u00e9 to v t\u00e9 zmrzl\u00e9 kouli je, ale tak\u00e9 i proto, \u017ee jsem cht\u011bl, aby se zabavil. Aby si hr\u00e1l se Scottym a nenudil se. Pot\u0159eboval jsem si ut\u0159\u00eddit my\u0161lenky do vodorovn\u00e9 linie\u2026 zjistil jsem v\u0161ak, \u017ee za celou dobu, co jsme stihli jakousi napodobeninu igl\u00fa postavit, ani jednu my\u0161lenku jsem si po\u0159\u00e1dn\u011b nerozebral a nedovt\u00edpil se ani jedin\u00e9ho rozumn\u00e9ho d\u016fvodu, jak si ponechat svou l\u00e1sku na tomhle sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u00e1\u00e1ni, u\u017e to je, Tomi?“ p\u00e1r krok\u016f ode m\u011b to moje mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko obdivn\u011b p\u00edpne. V ruk\u00e1ch nese stra\u0161nou hromadu sn\u011bhu, kter\u00e1 je snad v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e on a po boku mu l\u00edn\u011b na\u0161lapuje Scotty, jen\u017e v zubech dr\u017e\u00ed mal\u00fd kybl\u00edk, ve kter\u00e9m m\u00e1 samoz\u0159ejm\u011b nalo\u017eenou malou kupku b\u00edl\u00e9ho sn\u011bhu. Ti dva se stali kamar\u00e1dy, par\u0165\u00e1ky t\u011blem i du\u0161\u00ed. Nehled\u011b na to, \u017ee oba vypadaj\u00ed jako dva mal\u00ed \u010f\u00e1bl\u00edci, nebo\u0165 Billovy \u010dern\u00e9 vlasy jsou t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00e9 se Scottyho temnou srst\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu. „Je to hotov\u00fd,“ usm\u011bju se a vyb\u00eddnu ho k sob\u011b. V moment\u011b pust\u00ed v\u0161echen sn\u00edh na zem a rozeb\u011bhne se se Scottym v z\u00e1dech ke mn\u011b.<\/div>\n
„To je skv\u011bl\u00fd!“ zub\u00ed se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „M\u016f\u017eeme si tam vl\u00e9zt?“ koukne na m\u011b s o\u010dima pln\u00fdma ot\u00e1zek. Je jako mal\u00fd \u010dert\u00edk, nedovedu mu to zak\u00e1zat. Op\u011bt n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvnu a nech\u00e1m jej prvn\u00edho vl\u00e9zt do toho na\u0161eho sn\u011bhov\u00e9ho opevn\u011bn\u00ed. Jakmile se p\u0159iplaz\u00edm za n\u00edm, zjist\u00edm, \u017ee je to vevnit\u0159 celkem velk\u00e9 a v pohod\u011b by se sem je\u0161t\u011b ve\u0161el jeden \u010dlov\u011bk, ne-li Scotty. Bill roztomile zatlesk\u00e1 rukama, \u0161iroce se usm\u00edv\u00e1, zd\u00e1 se mi to, anebo je opravdu pln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd? Nemohu nad t\u00edm moc dlouhou chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let, proto\u017ee se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed a obejme m\u011b rukama okolo pasu. S ps\u00edma o\u010dima hled\u00e1 m\u016fj pohled, ot\u0159e se sv\u00fdmi ledov\u00fdmi rty o ty m\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u00e1sko,“ \u0161eptne ti\u0161e a smutn\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 zahanben\u011b, se na m\u011b kouk\u00e1. „Copak tob\u011b se to tady nel\u00edb\u00ed?“ ot\u0159ese se zimou, na\u010de\u017e sv\u00e9 zk\u0159ehl\u00e9 huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko p\u0159itiskne na to m\u00e9. Tak smutn\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Na zlomek vte\u0159iny zav\u0159u sv\u00e9 o\u010di, mohu c\u00edtit, jak zb\u011bsile se chv\u011bj\u00ed moje \u0159asy. Zavrt\u00edm hlavou. Nemohu se p\u0159ece takhle odta\u017eit\u011b chovat. Jsem tady p\u0159ece pro n\u011bj, pro svoji panenku. M\u011bl bych tady b\u00fdt p\u0159ece a\u017e do jeho posledn\u00edho nadechnut\u00ed. Trhav\u011b polknu a vyt\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di. Srdce mi bije tak siln\u011b. Jako kdybych se te\u010f pobudil z n\u011bjak\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry cel\u00fd zpocen\u00fd a vystra\u0161en\u00fd. P\u0159itul\u00edm si jej k sob\u011b. Schov\u00e1 si hlavu n\u011bkam do m\u00e9 bundy. Ti\u0161e vydechnu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale ne\u2026 to v\u016fbec ne, Billi,“ oslov\u00edm jej m\u011bkce, proto\u017ee v\u00edm, jak moc to m\u00e1 r\u00e1d. Rukama zapo\u010dnu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po jeho z\u00e1dech. „Je to skv\u011bl\u00fd igl\u00fa, skoro takov\u00fd jako v televizi. Jsi \u0161ikulka.“ Usm\u011bji se a nat\u00e1hnu se pro jeho drobn\u00fd polibek. Horliv\u011b se ke mn\u011b p\u0159itiskne, jako kdyby po m\u00fdch polibc\u00edch byl hladov\u00fd. V tu chv\u00edli si uv\u011bdom\u00edm, jak \u0161patn\u011b se chov\u00e1m. Jako kdybych m\u011bl n\u011bkde v mozku zabudovanou ur\u010ditou klapku, kter\u00e1 kdy\u017e spadne, zabra\u0148uje mi norm\u00e1ln\u011b uva\u017eovat a do m\u00e9 mysli pou\u0161t\u00ed akor\u00e1t sam\u00e9 pesimistick\u00e9, \u010dern\u00e9 my\u0161lenky. Z\u00e1rove\u0148 si v\u0161ak ale pln\u011b uv\u011bdomuji, jak moc ho miluju. Tak moc, \u017ee pro m\u011b existuje jen on. On je cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt, a pokud mi odejde, v\u0161echno se zbort\u00ed jako dome\u010dky z karet a nikdy u\u017e se to nebude moci obnovit. Poc\u00edt\u00edm silnou vlnu odhodl\u00e1n\u00ed dokazovat svoj\u00ed panence, jak moc ji m\u00e1m r\u00e1d. Srdce mi zaples\u00e1 a posko\u010d\u00ed, kdy\u017e se ten jeho \u010darovn\u00fd a pln\u00fd pohled zabodne do toho m\u00e9ho. Pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti u\u017e n\u011bkdy, \u017ee t\u011b miluju?“<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Strach a zmatek mnou koluje stejn\u011b tak jako rud\u00e1 \u010dir\u00e1 tekutina. Jak spokojen\u011b si te\u010f sn\u00ed v m\u00e9 posteli, v t\u011bch m\u011bkk\u00fdch a vo\u0148av\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch. Vy\u010derp\u00e1n\u00edm mi usnul v n\u00e1ru\u010d\u00ed je\u0161t\u011b v tom igl\u00fa. Stra\u0161n\u011b moc se se mnou cht\u011bl vyfotit a j\u00e1 jsem jej nemohl nijak zadr\u017eet. Nat\u00e1hnu se pro fo\u0165\u00e1k na no\u010dn\u00edm stolku a najedu si na posledn\u00edch n\u011bkolik fotek. Tul\u00ed se ke mn\u011b s d\u011btsk\u00fdm v\u00fdrazem a jemn\u011b pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty. D\u00e1v\u00e1 mi pusinky na tv\u00e1\u0159e a pevn\u011b m\u011b obj\u00edm\u00e1. J\u00e1 jej na n\u011bkter\u00fdch dokonce l\u00edb\u00e1m. \u0160iroce se sm\u011bje, tak \u0161\u0165astn\u011b se do toho blesku zubil. Bo\u017ee, je tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. Pohl\u00e9dnu na n\u011bj. Jeho vlasy jsou rozprost\u0159eny po pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch, jsou tak rovn\u00e9 a dokonal\u00e9, \u010dern\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tma, \u010dasto se i zabl\u00fd\u0161t\u00ed a mn\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed st\u0159\u00edbro. Jeho ple\u0165 je op\u011bt o nepatrn\u00fd stup\u00ednek b\u011blej\u0161\u00ed. Vypad\u00e1 tak nezdrav\u011b. P\u0159esto je tak stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00fd. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bytost, je\u017e kdy mohla kde existovat. S obavou se k n\u011bmu naklon\u00edm, abych mu spo\u010d\u00edtal p\u0159edlouh\u00e9 \u0159asy. Zd\u00e1 se mi to, anebo je m\u00e1 je\u0161t\u011b del\u0161\u00ed a hust\u0161\u00ed. Skoro jako<\/em> mrkac\u00ed panenka\u2026 Srdce se mi zadrhne.<\/div>\n
Zb\u00edda\u010den\u011b se ohl\u00e9dnu po tich\u00e9m tikotu dvou hodinov\u00fdch ru\u010di\u010dek, kter\u00e9 ob\u00edhaj\u00ed okolo cifern\u00edku na m\u00fdch hodink\u00e1ch. Zu\u0159iv\u011b se tak\u00e9 zahled\u00edm na digit\u00e1ln\u00ed bud\u00edk na m\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku, kdy\u017e se tam op\u011bt p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima p\u0159em\u011bn\u00ed minuty. Vzpurn\u011b zavrt\u00edm hlavou, tak vzpurn\u011b, jak jen to jde. Jako kdybych si t\u00edm cht\u011bl dok\u00e1zat, \u017ee v\u0161echen \u010das je mi voln\u00fd, \u017ee pro n\u00e1s dva \u010das neexistuje a nehraje \u017e\u00e1dnou roli. P\u0159itisknu se k m\u00e9 sp\u00edc\u00ed l\u00e1sce, je\u017e se ke mn\u011b automaticky oddan\u011b p\u0159itul\u00ed. Ochranitelsky si jej k sob\u011b tisknu. C\u00edt\u00edm, jak se v m\u00e9 n\u00e1ru\u010di t\u0159ese.<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho kr\u00e1sa, ta jeho nadpozemsk\u00e1 kr\u00e1sa, jej pomalu ale jist\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 ni\u010dit.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e sly\u0161\u00edm hodiny, jak jdou a jdou<\/em><\/div>\n
a vid\u00edm tmu, jak hlt\u00e1 sv\u011btlo denn\u00ed<\/em><\/div>\n
a fialky, jak z\u00e1hy uvadnou,<\/em><\/div>\n
jak vlasy havran\u00ed se v st\u0159\u00edbro m\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n
Bezd\u011bky vzpomenu na kr\u00e1su tvou,<\/em><\/div>\n
\u017ee krut\u00fd \u010das i tu pomalu ni\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Kv\u011btiny dobrovoln\u011b dokvetou,<\/em><\/div>\n
kdy\u017e pochop\u00ed, \u017ee jejich zrna kl\u00ed\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
P\u0159ed smrt\u00ed nic nem\u016f\u017ee uchr\u00e1nit,<\/em><\/div>\n
Jen zrna kv\u011bt\u016f budou op\u011bt \u017e\u00edt.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc &Lorett Na\u0161e mal\u00fd igl\u00fa Tom Nech\u00e1pav\u011b hled\u00edm do t\u011bch jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed. Rty m\u00e1 m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e9, po tv\u00e1\u0159\u00edch cesti\u010dky slz. Nakr\u010d\u00edm \u010delo. Vypad\u00e1 tak bezbrann\u011b, tak moc zoufale. M\u016f\u017eu v n\u011bm najednou \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 kn\u00ed\u017ece, a zd\u00e1 se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12360","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12360","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12360"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12360\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12360"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12360"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12360"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}