{"id":12361,"date":"2010-02-14T18:00:00","date_gmt":"2010-02-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12331"},"modified":"2010-02-14T18:00:00","modified_gmt":"2010-02-14T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-57","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/14\/casoprostor-iii-57\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 57."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
SABINE<\/p>\n<\/div>\n
Bylo n\u011bco kolem dev\u00e1t\u00e9, kdy\u017e Dav\u00eddek kone\u010dn\u011b usnul vy\u010derpan\u00fd z pl\u00e1\u010de. Celou cestu a\u017e sem do Bambulky se m\u011b odm\u00edtal pustit, stejn\u011b jako doma. Neust\u00e1le plakal po t\u00e1tovi, musela jsem mu po\u0159\u00e1d dokole\u010dka vysv\u011btlovat, \u017ee je t\u00e1ta v nemocnici, a za n\u00edm te\u010f nem\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt, a i kdy\u017e mi na to v\u017edycky znovu a znovu p\u0159ik\u00fdvl, nebylo to nic platn\u00fd. Po chv\u00edli to cel\u00e9 za\u010dalo znovu. Jindy tak v\u00fd\u0159e\u010dn\u00fd kluk, kter\u00fd se na v\u0161echno hned vypt\u00e1v\u00e1, najednou ml\u010del a jen plakal, \u017ee chce t\u00e1tu\u2026 jako by se b\u00e1l zeptat, kam jedeme tou tmou venku, co s n\u00edm bude d\u00e1l, co se to kolem n\u011bj vlastn\u011b d\u011bje\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, jestli poznal Bambulku, ale kdy\u017e jsme vystoupili z auta, chytil se m\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji ne\u017e d\u0159\u00edv. Zdej\u0161\u00ed psycholo\u017eka Mandy na n\u00e1s u\u017e \u010dekala, a kdy\u017e vid\u011bla, jak je n\u00e1\u0161 \u0161punt\u00edk na tom, \u0159ekla mi rovnou, a\u0165 s n\u00edm jdu k n\u00ed do pracovny, a t\u011bm ze soci\u00e1lky sd\u011blila, \u017ee tu s n\u00edm dneska v noci z\u016fstanu. Chvilku se tam s nimi o n\u011b\u010dem dohadovala, ne\u017e odjely, a pak n\u00e1s odvedla do pokoje, kde jsme te\u010f. V\u0161echno pr\u00fd probereme r\u00e1no, a\u017e se na to vysp\u00edme\u2026 my i Dav\u00eddek. Trochu se toho boj\u00edm, budu muset samoz\u0159ejm\u011b lh\u00e1t, \u017ee Billa miluju a nic z toho, co se psalo, a kv\u016fli \u010demu je Dav\u00eddek tady, nen\u00ed pravda. Te\u010f teprve oce\u0148uju Billovu d\u016fslednost, s kterou trval na tom, abychom m\u011bli spole\u010dnou lo\u017enici. Dav\u00eddek n\u00e1s celou dobu pova\u017euje za opravdov\u00e9 partnery, a i kdyby ho podrobili n\u011bjak\u00fdm psychologick\u00fdm test\u016fm, aby zjistili, co se u n\u00e1s doma vlastn\u011b d\u011blo, dopadne to snad dob\u0159e. Bill asi v\u011bd\u011bl, pro\u010d tohle v\u0161echno d\u011bl\u00e1, i kdy\u017e to pro n\u00e1s oba nebylo jednoduch\u00fd. Snad to v\u0161echno zvl\u00e1dneme, a vyv\u00e1zneme z toho pr\u016f\u0161vihu co nejd\u0159\u00edv. M\u011bla bych se na r\u00e1no po\u0159\u00e1dn\u011b vyspat, ale vzhledem k tomu, \u017ee budou t\u0159i po p\u016flnoci, nejsp\u00ed\u0161 se mi to nepoda\u0159\u00ed, p\u0159esto\u017ee se c\u00edt\u00edm stra\u0161n\u011b unaven\u00e1. Dav\u00eddek se ka\u017edou chv\u00edli neklidn\u011b mele, muml\u00e1 ze span\u00ed, zdaj\u00ed se mu divok\u00fd sny a odm\u00edt\u00e1 se m\u011b pustit i ve sp\u00e1nku. Co bude z\u00edtra, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct. Douf\u00e1m, \u017ee tady s n\u00edm budu moct b\u00fdt co nejd\u00fdl…<\/div>\n
\n
Tomovi jsem dala v\u011bd\u011bt, \u017ee mi dovolili tu s mal\u00fdm b\u00fdt, abych ho alespo\u0148 trochu uklidnila. Byl na n\u011bj stra\u0161nej pohled, kdy\u017e jsme odj\u00ed\u017ed\u011bli, nejrad\u0161i bych ho sbalila do objet\u00ed s sebou. Tak vy\u0159\u00edzen\u00fdho jsem ho snad je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bla. Pozd\u011bji mi psal, \u017ee je u Billa v nemocnici, a \u010dek\u00e1, a\u017e se probud\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e mi od n\u011bj p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f, a na displeji se objevilo jm\u00e9no Tom, vybavila se mi ta prvn\u00ed esemeska, kterou mi ten ve\u010der poslal, a kterou to v\u0161echno za\u010dalo… st\u00e1la jsem v kuchyni, Billa zrovna odvezli zran\u011bn\u00fdho do nemocnice, j\u00e1 dr\u017eela pla\u010d\u00edc\u00edho Dejva v n\u00e1ru\u010d\u00ed, z\u00edrala nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na displej a nemohla tomu uv\u011b\u0159it. V tu chv\u00edli mi p\u0159ipadalo, \u017ee v\u0161echno to, co jsme ud\u011blali, abychom tomuhle zabr\u00e1nili, bylo na nic\u2026 p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed vztahu, Tomovo st\u011bhov\u00e1n\u00ed, svatba, svatebn\u00ed cesta, spole\u010dn\u00e1 postel\u2026 \u00fapln\u011b k ni\u010demu. Necht\u011blo se mi v\u011b\u0159it, \u017ee p\u0159ijeli proto, aby si ho rovnou odvezli. Jak m\u016f\u017eou? Kv\u016fli blb\u00fdmu anonymu a jedn\u00fd pitom\u00fd fotce? \u0158\u00edkala jsem si, \u017ee to p\u0159ece nem\u016f\u017eou ud\u011blat. Nemaj\u00ed na to pr\u00e1vo… ale nejsp\u00ed\u0161 m\u016f\u017eou v\u0161echno\u2026 pap\u00edr a raz\u00edtko \u010dlov\u011bku obr\u00e1t\u00ed \u017eivot vzh\u016fru nohama, ani nem\u00e1 \u0161anci na obranu.<\/p>\n<\/div>\n
Hlavou mi v ten okam\u017eik let\u011bly vzpom\u00ednky na moji prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu v Bambulce, kdy m\u011b nechali sledovat syna m\u00e9 nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dky, a na slzy, kter\u00fd mi tehdy vstoupily do o\u010d\u00ed, kdy\u017e jsem ho vid\u011bla, jak s\u00e1m sed\u00ed na \u017eidli\u010dce, s nik\u00fdm se nebav\u00ed, nevn\u00edm\u00e1 sv\u011bt kolem sebe, a jen \u010dek\u00e1, a\u017e si pro n\u011bj n\u011bkdo p\u0159ijde. Tehdy jsem se rozhodla, \u017ee to tak d\u00e1l nem\u016f\u017eu nechat, a \u017ee to v\u0161echno \u0159eknu Billovi. Bylo to kr\u00e1tce po tom, co Karin um\u0159ela, slib ml\u010den\u00ed najednou p\u0159estal platit, a j\u00e1 v\u011bd\u011bla, \u017ee u\u017e nen\u00ed nikdo z jej\u00ed rodiny, kdo by se o n\u011bj mohl postarat. Dav\u00eddk\u016fv posledn\u00ed nejbli\u017e\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, vlastn\u00ed t\u00e1ta, byl pro n\u011bj jedin\u00e1 \u0161ance. Sice jsem se tehdy m\u00fdlila, kdy\u017e jsem si myslela, \u017ee o n\u011bm Bill nev\u00ed, pak se uk\u00e1zalo, \u017ee u\u017e o n\u011bj bojoval u soudu, ale asi nem\u011bl mo\u017enost se s n\u00edm setkat, a na\u0161e n\u00e1v\u0161t\u011bva v Bambulce pro n\u011bj byla d\u016fle\u017eit\u00e1. Netu\u0161il, koho tam u\u010dil na pi\u00e1no d\u011btskou p\u00edsni\u010dku, t\u00edm jsem si stoprocentn\u011b jist\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem o tom pak zp\u011btn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lela, nikdy jsem nepochopila Billovu reakci, kdy\u017e jsem mu ve\u010der po n\u00e1vratu z n\u00e1v\u0161t\u011bvy Bambulky \u0159ekla, \u017ee m\u00e1 syna… vypadal tak p\u0159ekvapen\u011b… pozd\u011bji jsem byla zmaten\u00e1 z toho, kdy\u017e se uk\u00e1zalo, \u017ee to je v\u0161echno jinak, \u017ee Bill o Dav\u00eddkovi celou dobu v\u011bd\u011bl… ale proto\u017ee jsem se rozhodla odst\u011bhovat, a pak jsem ho skoro rok nevid\u011bla, nechala jsem to tak. S\u00e1m p\u0159iznal, \u017ee mi lhal, ale proto\u017ee j\u00e1 jemu taky, nem\u011bli jsme si co vy\u010d\u00edtat.<\/div>\n
Ale jedno v\u00edm naprosto jist\u011b… tehdy se zm\u011bnil… najednou zmizel ten egocentrickej Bill, neust\u00e1le \u0159e\u0161\u00edc\u00ed sv\u016fj vzhled, svoje vlastn\u00ed z\u00e1jmy, svou kari\u00e9ru\u2026 a stal se z n\u011bj ten nejlep\u0161\u00ed t\u00e1ta na sv\u011bt\u011b. Dav\u00eddek je \u0161\u0165astn\u00fd d\u00edt\u011b, nem\u016f\u017ee vyr\u016fstat v l\u00e1skypln\u011bj\u0161\u00ed rodin\u011b, a oni si jen tak p\u0159ijdou a cht\u011bj\u00ed ho do toho pekla, z kter\u00fdho jsme ho vyt\u00e1hli, vr\u00e1tit? Bo\u017ee m\u016fj… co je to za lidi? Jak si to m\u016f\u017eou vz\u00edt na sv\u011bdom\u00ed? Tohle snad nikdy nepochop\u00edm…<\/p>\n<\/div>\n
Hlavou mi v t\u00fd kuchyni prol\u00edtlo tolik mo\u017enost\u00ed, co bych mohla ud\u011blat… u\u017e jsem m\u011bla skoro vymy\u0161lenej pl\u00e1n, jak ut\u00e9ct, ale pak, kdy\u017e jsem s Dejvem sed\u011bla zav\u0159en\u00e1 v pokoj\u00ed\u010dku, a \u010dekala, a\u017e si pro n\u011bj p\u0159ijdou, mi do\u0161lo, \u017ee je to nere\u00e1ln\u00fd. Mohla bych ho popadnout, zkusit n\u011bjak oblafnout ty dva poldy, co hl\u00eddali v p\u0159eds\u00edni, a ut\u00e9ct do gar\u00e1\u017ee\u2026 odjet n\u011bkam daleko, ale jak dlouho by trvalo, ne\u017e by n\u00e1s na\u0161li a ud\u011blali stejn\u011b to, co cht\u011bj\u00ed? Po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee tak maxim\u00e1ln\u011b t\u00fdden… a pak by m\u011b obvinili z \u00fanosu, Dav\u00eddka by zav\u0159eli do Bambulky, a nedoc\u00edlila bych t\u00edm v\u016fbec nic. Jen to, \u017ee by tu musel z\u016fstat s\u00e1m, proto\u017ee i ze m\u011b by se stala ned\u016fv\u011bryhodn\u00e1 osoba, kter\u00e1 k n\u011bmu nebude m\u00edt p\u0159\u00edstup.<\/div>\n
Jedin\u00e1 Greta z t\u011bch t\u0159\u00ed, co si pro n\u011bj p\u0159i\u0161ly, mi p\u0159ipadala, \u017ee do v\u0161eho zapojuje svoje city\u2026 to ona navrhla, abych jela s nimi\u2026 ty dv\u011b star\u0161\u00ed byly jako k\u00e1men. Celou dobu s nimi nehnul Dav\u00eddk\u016fv pl\u00e1\u010d, nezaj\u00edmalo je to. Jak takov\u00ed lidi m\u016f\u017eou \u0159\u00edkat, \u017ee jednaj\u00ed ve prosp\u011bch d\u00edt\u011bte, to nech\u00e1pu.<\/div>\n
M\u011bla bych se asi sp\u00ed\u0161 soust\u0159edit na to, jak usnout, ne\u017e si tady v hlav\u011b po\u0159\u00e1d rozeb\u00edrat situaci, ale nervy m\u00e1m tak napjat\u00fd, \u017ee u\u017e jsem p\u0159estala doufat. Net\u011b\u0161\u00edm se na r\u00e1no, bude to t\u011b\u017ek\u00fd, vysv\u011btlit Dav\u00eddkovi, \u017ee te\u010f bude muset b\u00fdt zase tady, tak douf\u00e1m, \u017ee se n\u00e1m to spole\u010dn\u011b s Mandy poda\u0159\u00ed tak, aby z toho nem\u011bl do \u017eivota dal\u0161\u00ed trauma. Rad\u0161i zav\u0159u o\u010di, a zkus\u00edm usnout, t\u0159eba to nakonec vyjde\u2026<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Stoj\u00edm na p\u00f3diu, zp\u00edv\u00e1m, pode mnou dav fanou\u0161k\u016f, kte\u0159\u00ed k\u0159i\u010d\u00ed, zp\u00edvaj\u00ed se mnou… najednou uc\u00edt\u00edm, jak m\u011b n\u011bco p\u0159itahuje k nim… n\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 s\u00edla m\u011b t\u00e1hne dop\u0159edu, a j\u00e1 ji nem\u016f\u017eu ovl\u00e1dat… vzdoruju, ale neda\u0159\u00ed se mi nic… jsem jako loutka, kterou se jej\u00ed loutkovodi\u010d rozhodl st\u00e1hnout z p\u00f3dia, proto\u017ee se j\u00ed ulomila n\u011bjak\u00e1 sou\u010d\u00e1stka, a je pot\u0159eba ji opravit. Ale j\u00e1 nejsem loutka, nechte m\u011b b\u00fdt! Pro\u010d m\u011b t\u00e1hnete pry\u010d? Kdo jste? Co chcete? Zoufale se ohl\u00ed\u017e\u00edm na kluky, sna\u017e\u00edm se jim d\u00e1t o\u010dima najevo, \u017ee se n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho d\u011bje, \u017ee pot\u0159ebuju pomoc, ale oni m\u011b nevn\u00edmaj\u00ed, ka\u017ed\u00fd si hled\u00ed sv\u00e9ho n\u00e1stroje, nev\u0161\u00edmaj\u00ed si m\u011b, jako bych tu snad ani nebyl. Tome, pod\u00edvej se na m\u011b, k\u0159i\u010d\u00edm v duchu, ale ani moje dvoj\u010de nec\u00edt\u00ed nebezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 mi hroz\u00ed. Jak to? V\u017edycky p\u0159ece c\u00edt\u00edme, kdy\u017e je ten druh\u00fd v pr\u016f\u0161vihu, a to j\u00e1 te\u010f jsem. Sakra, Tome! Co se to d\u011bje? Pomoz mi! Zachra\u0148 m\u011b! Jako by m\u011b n\u011bkdo tahal za ruku, a cht\u011bl m\u011b hodit mezi ten rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00fd dav fanou\u0161k\u016f… sna\u017e\u00edm se br\u00e1nit, ale nep\u0159est\u00e1v\u00e1m zp\u00edvat, nechci je zklamat, a\u010dkoliv v\u00edm, \u017ee jestli mezi n\u011b upadnu, rozs\u00e1paj\u00ed m\u011b, rozeberou si m\u011b po kousk\u00e1ch dom\u016f, aby m\u011bli svou trofej… jsem si skoro jist\u00fd, \u017ee to nem\u016f\u017eu p\u0159e\u017e\u00edt.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
S hr\u016fzou z\u00edr\u00e1m na to, \u017ee prostor pod p\u00f3diem, kde oby\u010dejn\u011b stoj\u00ed bodyguardi, je pry\u010d… zmizel\u2026 fanynky jsou nalepen\u00e9 na kraj p\u00f3dia, nikde \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1brany, natahuj\u00ed ke mn\u011b ruce, a jejich obli\u010deje se m\u011bn\u00ed… v n\u011bco nepopsateln\u00e9ho… vypadaj\u00ed jako mrtvoly… jako zombie, kter\u00fd m\u011b cht\u011bj\u00ed st\u00e1hnout k sob\u011b a zab\u00edt. Napl\u0148uje se moje no\u010dn\u00ed m\u016fra, kterou jsem si stokr\u00e1t pro\u017eil ve sp\u00e1nku… u\u017e mi nezb\u00fdv\u00e1 moc \u010dasu, ta neviditeln\u00e1 s\u00edla m\u011b t\u00e1hne pomalu, ale vytrvale, a j\u00e1 klou\u017eu po p\u00f3diu, jako by bylo namazan\u00e9 olejem, nem\u016f\u017eu to ovl\u00e1dat… Kone\u010dn\u011b se odhodl\u00e1m k tomu vyk\u0159iknout, aby si lidi v\u0161imli, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Ale jsem n\u011bm\u00fd, najednou jsem ztratil hlas, a zb\u00fdvaj\u00ed mi posledn\u00ed centimetry, ne\u017e m\u011b to n\u011bco st\u00e1hne… bo\u017ee, m\u00e1m strach, p\u0159\u00ed\u0161ernej strach… br\u00e1n\u00edm se, ale jedin\u00e9, co se mi poda\u0159\u00ed, je upadnout na zem… a klou\u017eu d\u00e1l, po\u0159\u00e1d bl\u00ed\u017e t\u011bm nata\u017een\u00fdm ruk\u00e1m, kter\u00e9 hroz\u00ed, \u017ee m\u011b rozs\u00e1pou. Bol\u00ed m\u011b rameno, asi jsem si ho p\u0159i p\u00e1du narazil. Vtom uc\u00edt\u00edm, jak m\u011b n\u011bco chytilo za vlasy, a sna\u017e\u00ed se m\u011b to t\u00e1hnout zp\u00e1tky… Tom! M\u016fj Tom. Kone\u010dn\u011b si v\u0161iml, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, a p\u0159i\u0161el m\u011b zachr\u00e1nit. Neviditeln\u00e1 s\u00edla a m\u016fj bratr te\u010f bojuj\u00ed a p\u0159etahuj\u00ed se o m\u011b, jako bych byl hadrov\u00e1 panenka, ale to n\u011bco je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Tom, a j\u00e1 c\u00edt\u00edm… v\u00edm to, \u017ee je pozd\u011b. Z posledn\u00edch sil se sna\u017e\u00edm k\u0159i\u010det, ale jeho ruce m\u011b pou\u0161t\u00ed… klou\u017eu po\u0159\u00e1d d\u00e1l\u2026Tome! Tome! Zachra\u0148 m\u011b! Nenech m\u011b zab\u00edt! Pros\u00edm! Tome!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed, \u0161\u0161\u0161\u0161… l\u00e1sko, jsem tady, nek\u0159i\u010d, pros\u00edm, Billi…“ dol\u00e9h\u00e1 ke mn\u011b zd\u00e1lky tich\u00fd \u0161eptaj\u00edc\u00ed hlas m\u00e9ho bratra. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b hlad\u00ed po hlav\u011b. Zachr\u00e1nil m\u011b, nakonec m\u011b zachr\u00e1nil, je tady… je se mnou… d\u011bkuju, bo\u017ee, d\u011bkuju, myslel jsem, \u017ee um\u0159u\u2026 „\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161, to byl jen zlej sen, jsem tady, u\u017e je to dobr\u00fd,“ d\u00e1l konej\u0161iv\u011b \u0161ept\u00e1, a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b mlhav\u011b uv\u011bdom\u00edm, \u017ee to cel\u00e9, co jsem p\u0159ed chvilkou pro\u017e\u00edval, byla jedna z m\u00fdch dal\u0161\u00edch no\u010dn\u00edch m\u016fr… u\u017e l\u00e9ta jsem \u017e\u00e1dnou nem\u011bl, a te\u010f se to vr\u00e1tilo… Ale p\u0159ece jen je tu jeden rozd\u00edl… rameno, kter\u00e9 jsem si ve snu narazil, a hlava, m\u011b bol\u00ed d\u00e1l. Nep\u0159est\u00e1v\u00e1 to. „Probu\u010f se, otev\u0159i o\u010di,“ nab\u00e1d\u00e1 m\u011b ti\u0161e hlas m\u00e9ho dvoj\u010dete, a j\u00e1 poslechnu. Pomalu rozlep\u00edm v\u00ed\u010dka. „No kone\u010dn\u011b, Billi, u\u017e jsem si myslel, \u017ee t\u011b neprobud\u00edm.“ Tom dr\u017e\u00ed mou ruku, vid\u00edm jen jeho siluetu, jak se nade mnou skl\u00e1n\u00ed. Sna\u017e\u00edm se zaost\u0159it o\u010di, ale je tu \u0161ero, jako by se stm\u00edvalo nebo rozedn\u00edvalo, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde to jsem?“ poda\u0159\u00ed se mi za\u0161eptat, \u0161patn\u011b se mi mluv\u00ed. M\u00e1m sucho v puse, pot\u0159ebuju nap\u00edt.<\/div>\n
„V nemocnici,“ dozv\u00edm se vz\u00e1p\u011bt\u00ed. „Jsem tady s tebou, neboj, za chv\u00edli bude r\u00e1no,“ \u0161ept\u00e1 mi moje dvoj\u010de do ucha a l\u00edb\u00e1 m\u011b na tv\u00e1\u0159. „V\u0161echno bude dobr\u00fd,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b uklidnit, proto\u017ee v\u00ed, co se mnou tohle slovo d\u011bl\u00e1. Nem\u00e1m r\u00e1d nemocnice, on taky ne…<\/div>\n
„Co se stalo?“ zachrapt\u00edm, a sna\u017e\u00edm se alespo\u0148 ol\u00edznout si oschl\u00e9 rty. „M\u00e1m \u017e\u00edze\u0148.“<\/div>\n
„Tady, napij se,“ p\u0159idr\u017e\u00ed mi Tom u pusy skleni\u010dku s vodou. Tro\u0161ku nadzvednu hlavu, Tom mi ji podep\u0159e rukou a vyzunknu celou skleni\u010dku na jeden z\u00e1tah. Voda byla tepl\u00e1 a zv\u011btral\u00e1, ale to je mi te\u010f fuk, pot\u0159eboval jsem to. S \u00falevou nech\u00e1m hlavu zase klesnout do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Bol\u00ed m\u011b, jako st\u0159ep… jako sklen\u011bnej st\u0159ep… bo\u017ee… ne… u\u017e v\u00edm, pro\u010d jsem tady. Vzpom\u00edn\u00e1m si… a nejrad\u0161i bych na to zase rychle zapomn\u011bl… ale to u\u017e te\u010f nejde, bohu\u017eel… Nikdy jsem si tak nep\u0159\u00e1l ztratit pam\u011b\u0165\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ \u0161eptnu ustra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Copak, Billi?“<\/div>\n
„Jak… jak to dopadlo? Kde je… Dav\u00eddek?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… Billi… je mi to stra\u0161n\u011b l\u00edto…“<\/div>\n
„Ne… u\u017e nic ne\u0159\u00edkej… pros\u00edm… nechci to sly\u0161et…“ zav\u0159u o\u010di a sna\u017e\u00edm se d\u00fdchat. Na prsou c\u00edt\u00edm obrovsk\u00fd tlak, stra\u0161nou t\u00edhu, jako by mi na hrudn\u00edku n\u011bco t\u011b\u017ek\u00fdho sed\u011blo, a necht\u011blo mi dovolit se nadechnout. C\u00edt\u00edm, jak se mi do o\u010d\u00ed hrnou slzy, jak se sna\u017e\u00edm nevyk\u0159iknout a nek\u0148u\u010det jako zran\u011bnej pes. Ale p\u0159esn\u011b tak se te\u010f c\u00edt\u00edm… jako by mi n\u011bkdo vyrval srdce z t\u011bla. Smutek m\u011b sev\u0159el do kle\u0161t\u00ed a zm\u00e1\u010dkl m\u011b tak, \u017ee se nem\u016f\u017eu nadechnout. A u\u017e ani nechci… nechci d\u00fdchat, kdy\u017e je m\u016fj syn pry\u010d. Kdy\u017e je n\u011bkde daleko… zp\u00e1tky v d\u011bc\u00e1ku… a za v\u0161echno m\u016f\u017eu j\u00e1. Jen j\u00e1… nikdo jinej.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed, nepla\u010d,“ sly\u0161\u00edm Tom\u016fv tich\u00fd hlas vedle m\u011b, a c\u00edt\u00edm, jak mi st\u00edr\u00e1 prvn\u00ed slzu, kter\u00e1 se vykut\u00e1lela a tekla mi po tv\u00e1\u0159i. Nedorazila daleko, Tomovy rty ji zastavily, a jeho pa\u017ee m\u011b opatrn\u011b objaly, aby m\u011b sev\u0159ely do n\u00e1ru\u010de. Nechci d\u00fdchat, nechci \u017e\u00edt, nezaslou\u017e\u00edm si to… jsem \u0161patnej t\u00e1ta, nechal jsem je, aby mi ho vzali, aby ho zav\u0159eli n\u011bkam, kde to tak \u0161patn\u011b sn\u00e1\u0161el, kde byl ne\u0161\u0165astnej… zklamal jsem ho. Bude m\u011b nen\u00e1vid\u011bt, \u017ee jsem to dopustil… a j\u00e1 sebe nen\u00e1vid\u00edm u\u017e te\u010f.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, l\u00e1sko… j\u00e1 to nedok\u00e1zal,“ \u0161ept\u00e1 Tom, sly\u0161\u00edm v jeho hlase slzy. „M\u011bl jsem s n\u00edm ut\u00e9ct, m\u011bl jsem je zastavit, zab\u00edt… v\u0161echno by bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e tohle… neplakej, Bill\u00ed, j\u00e1… slibuju ti, \u017ee to v\u0161echno naprav\u00edm. Nenech\u00e1m to jen tak…“<\/div>\n
Tak r\u00e1d bych Tomovi \u0159ekl, \u017ee on za nic nem\u016f\u017ee, \u017ee je to v\u0161echno moje vina, moje zodpov\u011bdnost, kterou jsem na sebe vzal, kdy\u017e jsem se poprv\u00e9 rozhodl zm\u011bnit n\u00e1\u0161 osud, ale jsem n\u011bm\u00fd jako v tom snu, jako v t\u00fd pitom\u00fd no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e, kterou bych te\u010f nejrad\u0161i znova p\u0159ivolal, aby se kone\u010dn\u011b splnilo, co se mi zd\u00e1lo. M\u011bli m\u011b zab\u00edt, bylo by mi l\u00edp… Nechci d\u00fdchat, u\u017e nikdy nedostanu vzduch do plic a bude po v\u0161em… Je\u017een moje pitom\u00fd pl\u00edce m\u011b nakonec donutily se nadechnout… jsem srab, nevydr\u017eel jsem to… ani um\u0159\u00edt nem\u016f\u017eu, kdy\u017e to chci. Vzlyk\u00e1m nahlas, ani\u017e bych to dok\u00e1zal kontrolovat, jsem takov\u00e1 troska, ztroskotanej otec, co vlastn\u00ed vinou p\u0159i\u0161el o syna… nezaslou\u017e\u00edm si soucit, nezaslou\u017e\u00edm si l\u00e1sku… u\u017e si nezaslou\u017e\u00edm v\u016fbec nic… jen smrt. Spravedlivou, osvobozuj\u00edc\u00ed, milosrdnou smrt…<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Sv\u00edr\u00e1m v n\u00e1ru\u010d\u00ed drobn\u00e9 t\u011blo sv\u00e9ho bratra, ot\u0159\u00e1saj\u00edc\u00ed se mohutn\u00fdmi vzlyky, a sna\u017e\u00edm se ho uklid\u0148ovat, konej\u0161it, kol\u00edb\u00e1m ho jako mimino a \u0161ept\u00e1m mu, co m\u011b napadne, jen aby tolik nebre\u010del, ale nen\u00ed to k ni\u010demu. S\u00e1m bul\u00edm jako \u017eelva od chv\u00edle, kdy Dav\u00eddka odvezli, tak nem\u00e1m pr\u00e1vo v tom br\u00e1nit Billovi. Pl\u00e1\u010d je alespo\u0148 trochu osvobozuj\u00edc\u00ed, ulevuj\u00edc\u00ed… ale jeho \u017eal mi trh\u00e1 srdce je\u0161t\u011b v\u00edc… Sna\u017e\u00edm se mu b\u00fdt oporou, ale copak m\u016f\u017eu? J\u00e1? \u010clov\u011bk, co pokazil tolik v\u011bc\u00ed, \u017ee se to ned\u00e1 odpustit?<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, neplakej,“ sna\u017e\u00edm se a hlad\u00edm Billa po hlav\u011b, „sprav\u00edme to, ur\u010dit\u011b to sprav\u00edme, v\u0161echno tohle p\u0159estane existovat, a nikdy se to nestane, jen mus\u00edme je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed vydr\u017eet. Filip to dok\u00e1\u017ee, j\u00e1 mu v\u011b\u0159\u00edm\u2026“ muml\u00e1m mu do vlas\u016f, ale nejsp\u00ed\u0161 m\u011b v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1, na m\u00e1 slova nereaguje. Jeho vzlyky jsou \u010d\u00edm d\u00e1l hor\u0161\u00ed, m\u00e1m obavy, \u017ee se pomalu dost\u00e1v\u00e1 do hysterick\u00e9ho z\u00e1chvatu, a j\u00e1 u\u017e tomu nezabr\u00e1n\u00edm. M\u011bl bych n\u011bkoho zavolat, n\u011bkoho, kdo by mu pomohl, dal mu n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed, aby se takhle netr\u00e1pil\u2026 aby vydr\u017eel t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e to Filip v\u0161echno vyma\u017ee z na\u0161ich \u017eivot\u016f, ne\u017e n\u00e1m zm\u011bn\u00ed osud, kter\u00fd s n\u00e1mi takhle stra\u0161n\u011b m\u00e1v\u00e1, a mst\u00ed se n\u00e1m za to, \u017ee jsme si dovolili poru\u0161it pravidla hry jm\u00e9nem \u017eivot.<\/p>\n<\/div>\n
Nebo to nen\u00ed osud? Mst\u00ed se n\u00e1m \u010cas? Ten \u010cas, kter\u00fd ke mn\u011b mluvil ve snu?<\/p>\n<\/div>\n
„NIKDY, rozum\u00ed\u0161, NIKDY se nepokou\u0161ej p\u0159esko\u010dit \u010cas! NIKDY u\u017e to NIKDO nezkou\u0161ejte, M\u011a nem\u016f\u017eete jen tak p\u0159eskakovat, kdy se v\u00e1m zachce, J\u00c1 to nedovol\u00edm!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tohle mi \u0159\u00edkal\u2026 pamatuju si ten mlhav\u00fd sen, jako by to bylo dneska, tak m\u011b vyd\u011bsil. Vybavuju si tu hr\u016fzu, co m\u011b sv\u00edrala, kdy\u017e mi \u0159\u00edkal, \u017ee Bill nen\u00ed\u2026 \u017ee nikdy nebyl\u2026 \u017ee se ztratil v \u010dase\u2026 je mo\u017en\u00fd, \u017ee opravdu je n\u011bjak\u00e1 takov\u00e1 s\u00edla, kter\u00e1 se n\u00e1m te\u010f rozhodla d\u00e1t najevo, \u017ee jsme ud\u011blali n\u011bco, za co mus\u00edme trp\u011bt? Je tohle da\u0148 za to, \u017ee jsme mohli b\u00fdt spolu? Je to trest? Trest za to, \u017ee jsme byli p\u00e1r let \u0161\u0165astn\u00ed, \u017ee jsme mohli poznat Dav\u00eddka, uzdravit Filipa a t\u00e1tu\u2026 Jestli jo, je to krut\u00e1 da\u0148\u2026 nelidsk\u00e1. Ale ten, kdo n\u00e1s trest\u00e1, nen\u00ed \u010dlov\u011bk, tak pro\u010d by m\u011bl b\u00fdt lidsk\u00fd\u2026 pro\u010d by se m\u011bl zab\u00fdvat n\u011bjak\u00fdmi lidsk\u00fdmi \u010dervy, kte\u0159\u00ed mu nestoj\u00ed ani za to, aby na n\u011b ne\u0161l\u00e1pl, kdy\u017e se mu dostanou pod boty. Je\u0161t\u011b se na nich zato\u010d\u00ed, jako by si \u0159\u00edkal: „J\u00e1 v\u00e1m uk\u00e1\u017eu, mil\u00e1nkov\u00e9, za\u010d je toho loket. Nebudete si d\u011blat, co se v\u00e1m zachce, to teda ne!“ Jako bych ho sly\u0161el v hlav\u011b mezi Billov\u00fdmi vzlyky\u2026<\/p>\n<\/div>\n
A j\u00e1 se to te\u010f chyst\u00e1m ud\u011blat znovu\u2026 zase chci vr\u00e1tit \u010das, abych m\u011bl n\u011bco, co chci\u2026 abych se vyhnul trestu, kter\u00fd jsme oba dostali za svou troufalost. Ale m\u00e1m jinou mo\u017enost? Jedin\u011b \u017e\u00edt tenhle \u017eivot d\u00e1l, a nechat v\u0161echny ty r\u00e1ny dopadat d\u00e1l a d\u00e1l na na\u0161e hlavy, a zahrnout do toho v\u0161echny na\u0161e bl\u00edzk\u00e9, kte\u0159\u00ed za nic nem\u016f\u017eou\u2026 ne\u2026 to nejde. Nebudu v tomhle dobrovoln\u011b, kdy\u017e nemus\u00edm. Nechci, aby trp\u011bli ti kolem\u2026 m\u00e1ma, Dav\u00eddek, Sabine, Geo a Gustav, v\u0161ichni, kdo s n\u00e1mi maj\u00ed n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho\u2026 Tohle se nesm\u00ed st\u00e1t\u2026 prost\u011b nesm\u00ed, a\u0165 si n\u00e1s \u010cas klidn\u011b trest\u00e1 d\u00e1l\u2026 n\u011bjak to p\u0159e\u017eijeme, postav\u00edme se tomu, mus\u00edme.<\/p>\n<\/div>\n
Billovy vzlyky u\u017e jsou neovladateln\u00fd, tak rad\u0161i zazvon\u00edm na sestru, aby zavolala doktora. \u0158\u00edkali mi, a\u0165 je zavol\u00e1m, a\u017e se Bill probud\u00ed, tak\u017ee bych se tomu stejn\u011b nevyhnul\u2026 kone\u010dn\u011b je n\u011bkdo tady, kdo mu pom\u016f\u017ee, kdy\u017e j\u00e1 toho nejsem schopen. U\u017e m\u011b nevn\u00edm\u00e1, je s\u00e1m se sv\u00fdm \u017ealem n\u011bkde hluboko v du\u0161i a j\u00e1 pro n\u011bj jsem jen ten, co nesplnil sv\u016fj slib.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
Bill sp\u00ed\u2026 doktor mu p\u0159edepsal n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed, ani si nev\u0161iml, kdy\u017e mu to sestra p\u00edchla, a b\u011bhem p\u00e1r minut mi usnul v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Je ticho, jen hodiny na st\u011bn\u011b pravideln\u011b odtik\u00e1vaj\u00ed vte\u0159iny. Je \u010dtvrt na sedm r\u00e1no, venku se pomalinku rozedn\u00edv\u00e1… vid\u00edm z okna jen koruny rezav\u00fdch strom\u016f a padaj\u00edc\u00ed list\u00ed, s kter\u00fdm si v\u00edtr pohr\u00e1v\u00e1, ne\u017e je nech\u00e1 dopadnout na zem. Nev\u00edm, co budu dneska d\u011blat… m\u011bl bych zavolat m\u00e1m\u011b, je\u0161t\u011b jsem to od v\u010derej\u0161ka nem\u011bl odvahu ud\u011blat, a po\u0159\u00e1d ji nem\u00e1m. Bude to pro ni stra\u0161n\u00e1 zpr\u00e1va… jej\u00ed milovan\u00fd vnou\u010de je zav\u0159en\u00fd v d\u011bc\u00e1ku kv\u016fli tomu, \u017ee se neum\u00edme ovl\u00e1dat… tedy j\u00e1 se neum\u00edm ovl\u00e1dat. Pamatuju si, jak jsem v t\u00fd \u0161atn\u011b tenkr\u00e1t Billa sv\u00e1d\u011bl, jak jsem to po n\u011bm cht\u011bl za ka\u017edou cenu, p\u0159i\u0161lo mi toti\u017e, \u017ee se mi vzdaluje, a m\u011bl jsem dojem, \u017ee t\u00edmhle si ho zase z\u00edsk\u00e1m zp\u00e1tky… stejn\u011b to nebylo nic platn\u00fd… jeho odcizen\u00ed se stup\u0148ovalo, a j\u00e1 nem\u011bl pon\u011bt\u00ed pro\u010d. Te\u010f u\u017e to sice v\u00edm, ale je mi to k ni\u010demu. Dav\u00eddka n\u00e1m to nevr\u00e1t\u00ed. Jedin\u00e1 v\u011bc, co n\u00e1m ho vr\u00e1t\u00ed, je te\u010f zav\u0159en\u00e1 v b\u00fdval\u00e9m autoservisu na kraji Berl\u00edna.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e o tom tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jen tahle v\u011bc m\u011b celou dobu dr\u017eela nad vodou, jinak bych se z\u0159ejm\u011b d\u00e1vno zhroutil jako Bill, a te\u010f je mi l\u00edto, \u017ee jsem mu o tom ne\u0159ekl v\u010das. Nemuselo to dopadnout tak zle, mohl m\u00edt stejnou nad\u011bji jako j\u00e1, ale o tu jsem ho sv\u00fdm ml\u010den\u00edm p\u0159ipravil. Te\u010f, kdy\u017e jsem se o to sna\u017eil, u\u017e m\u011b nebyl schopen vn\u00edmat. Ano\u2026 zase n\u011bco, co jsem d\u011blal s dobr\u00fdm \u00famyslem, necht\u011bl jsem mu d\u00e1vat planou nad\u011bji, ale te\u010f vid\u00edm, jak i tak mal\u00e1 nad\u011bje m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bku pomoct zachovat si zdravej rozum. Kdyby byl \u017eivot \u0161kola, pr\u00e1v\u011b bych si vyzved\u00e1val vysv\u011bd\u010den\u00ed propadl\u00edka, co mus\u00ed opakovat st\u00e1le dokola prvn\u00ed ro\u010dn\u00edk, aby pochopil posledn\u00ed prob\u00edranou l\u00e1tku. Budu se muset je\u0161t\u011b hodn\u011b u\u010dit, abych pro\u0161el. Douf\u00e1m, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e se mi to povede.<\/p>\n<\/div>\n
FILIP<\/p>\n<\/div>\n
Vzbud\u00edm se \u0161kubnut\u00edm vlastn\u00edho t\u011bla, je\u017e nejsp\u00ed\u0161 protestuje proti poloze na \u017eidli, ve kter\u00e9 jsem usnul. Otev\u0159u o\u010di, a z\u00edr\u00e1m do um\u011bl\u00e9ho sv\u011btla lampi\u010dky na stole, kterou jsem nechal sv\u00edtit, ne\u017e jsem p\u0159estal vn\u00edmat okoln\u00ed sv\u011bt. Prot\u00e1hnu si nohy, napiju se vystydl\u00fdho \u010daje, abych se probral, a mrknu na v\u00fdsledky testu, kter\u00fd jsem spustil n\u011bkdy ve dv\u011b r\u00e1no. Bud\u00edk na stole ukazuje 7:30 a na monitoru je v\u00fdpis posledn\u00ed kontroly elektronick\u00e9ho syst\u00e9mu B\u00e9dy. Cht\u011bl jsem to dod\u011blat, abych hned po rozhovoru s Tomem mohl za\u010d\u00edt pracovat na odjezdu, ale t\u011blo nevydr\u017eelo… sed\u011bl jsem nad t\u00edm celej den, sp\u011bchal jsem, abych to m\u011bl co nejd\u0159\u00edv hotov\u00fd, jen\u017ee sp\u00e1nek m\u011b nakonec stejn\u011b p\u0159emohl.<\/div>\n
Prol\u00edt\u00e1v\u00e1m o\u010dima v\u00fdsledky v tabulce, a \u010d\u00edm d\u00e1l postupuju, t\u00edm v\u00edc se mi to l\u00edb\u00ed… vypad\u00e1 to velice dob\u0159e. Uff… tak\u017ee i posledn\u00ed test mi odsouhlasil, \u017ee jsem B\u00e9du postavil tak, aby mohl bez probl\u00e9m\u016f cestovat \u010dasem. Fajn… tak\u017ee si d\u00e1m sn\u00eddani, po\u010dk\u00e1m na Toma, probereme spolu situaci, a pak se na to pomalu vrhnu. Douf\u00e1m, \u017ee v\u0161echno klapne, a j\u00e1 se je\u0161t\u011b dneska ve\u010der setk\u00e1m se svoj\u00ed Vallinkou. U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e ji obejmu a d\u00e1m j\u00ed pusu.<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule SABINE Bylo n\u011bco kolem dev\u00e1t\u00e9, kdy\u017e Dav\u00eddek kone\u010dn\u011b usnul vy\u010derpan\u00fd z pl\u00e1\u010de. Celou cestu a\u017e sem do Bambulky se m\u011b odm\u00edtal pustit, stejn\u011b jako doma. Neust\u00e1le plakal po t\u00e1tovi, musela jsem mu po\u0159\u00e1d dokole\u010dka vysv\u011btlovat, \u017ee je t\u00e1ta v nemocnici,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-12361","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12361","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12361"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12361\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12361"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12361"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12361"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}