{"id":12381,"date":"2010-02-12T16:00:00","date_gmt":"2010-02-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12351"},"modified":"2010-02-12T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-12T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/12\/vylecim-te-laskou-40\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 40."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Poledn\u00ed slunce u\u017e st\u00e1lo vysoko na obloze a jeho z\u00e1\u0159 naplnila cel\u00e9 m\u011bsto. Vyplnila ka\u017edou skulinku, ka\u017edou temnou uli\u010dku proz\u00e1\u0159ila a v ka\u017ed\u00e9m okn\u011b se odr\u00e1\u017eel jej\u00ed bly\u0161tiv\u00fd lesk. Dokonce i v tom jednom ze sta nemocni\u010dn\u00edch, osoba za n\u00edm jej v\u0161ak jen sotva vn\u00edmala.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty opustil hlubok\u00fd v\u00fddech a Tom se stejn\u011b hluboce nadechl, u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se znova skl\u00e1n\u011bj\u00edc k mal\u00e9mu umyvad\u00e9lku a k tekouc\u00ed vod\u011b. T\u00e1zav\u011b sklopil sv\u016fj pohled, kdy\u017e se v\u0161ak jeho o\u010d\u00edm naskytla st\u00e1le stejn\u011b velk\u00e1, nemiz\u00edc\u00ed hn\u011bd\u00e1 skvrna na jeho zelen\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 ko\u0161ili, hluboce si povzdychl a v\u0161\u00ed silou za\u010dal l\u00e1tku ve sv\u00fdch dlan\u00edch drhnout o sebe, p\u0159ikl\u00e1daj\u00edc ji pod teplou vodu, tekouc\u00ed z kohoutku. Tro\u0161ku se narovnal, prot\u00e1hl si sv\u00e1 bolav\u00e1 z\u00e1da a nato se znova sklonil ke sv\u00e9 pr\u00e1ci, sna\u017e\u00edc se zahnat v\u0161echny ty dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky, koluj\u00edc\u00ed v jeho hlav\u011b, kter\u00e9 mu jeho pr\u00e1ci v\u016fbec neuleh\u010dovaly, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Neust\u00e1le napadaly jeho mysl a znova a znova jej nutily vracet se k tomu trapn\u00e9mu okam\u017eiku p\u0159ed chv\u00edl\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Bylo n\u011bco m\u00e1lo po p\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9, kdy\u017e se Tom rozlou\u010dil se sv\u00fdm posledn\u00edm pacientem a nato se vr\u00e1til zp\u011bt do sv\u00e9 ordinace. Dnes u\u017e m\u011bl v\u0161echny prohl\u00eddky pacient\u016f za sebou, na odpoledne mu zb\u00fdvalo u\u017e jen n\u011bco m\u00e1lo pr\u00e1ce. \u00dalevn\u011b si vydechl a pohledem p\u0159elet\u011bl po sv\u00fdch hodink\u00e1ch na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vka mu pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala, a proto nev\u00e1hal a s karti\u010dkou v ruce zam\u00ed\u0159il k nedalek\u00e9 j\u00eddeln\u011b. Moc dob\u0159e si pamatoval na dne\u0161n\u00ed r\u00e1no, kdy si s Billem sl\u00edbili, \u017ee se na ob\u011bd\u011b uvid\u00ed. A o to v\u00edc se do j\u00eddelny t\u011b\u0161il. Nevid\u011bl jej sice jen \u010dty\u0159i hodiny, i to v\u0161ak Tomovi p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost.<\/div>\n
\n
Tro\u0161ku nejist\u00fdm krokem ve\u0161el do j\u00eddelny… a jeho srdce okam\u017eit\u011b posko\u010dilo radost\u00ed. Nemusel se rozhl\u00ed\u017eet dlouho. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled, kter\u00fdm p\u0159elet\u011bl celou j\u00eddelnu… a jeho o\u010d\u00edm se naskytlo \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, sed\u00edc\u00ed kousek od n\u011bj, k n\u011bmu z\u00e1dy. Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom vesele zam\u00ed\u0159il k v\u00fddejn\u00edmu pultu. Sice si nemohl za Billem sednout, pro l\u00e9ka\u0159e byl vyhrazen jeden velk\u00fd, dlouh\u00fd st\u016fl, ani to mu v\u0161ak nemohlo zabr\u00e1nit v tom, aby se na n\u011bj d\u00edval. Sebev\u011bdom\u011b se usm\u00e1l, pod\u011bkoval postar\u0161\u00ed kucha\u0159ce a s t\u00e1ckem, na kter\u00e9m si nesl pol\u00e9vku, hlavn\u00ed j\u00eddlo a \u0161\u0165\u00e1vu, zam\u00ed\u0159il ke stolu a ke sv\u00fdm koleg\u016fm, kte\u0159\u00ed mezi sebou pr\u00e1v\u011b n\u011bco horliv\u011b prodiskutov\u00e1vali. O\u010dima p\u0159elet\u011bl celou j\u00eddelnu a sna\u017e\u00edc se nav\u00e1zat o\u010dn\u00ed kontakt se svou l\u00e1skou, ani netu\u0161il, kudy jde. A opravdu! Sta\u010dil okam\u017eik a jejich pohledy se st\u0159etly. Zat\u00edmco ten Bill\u016fv byl p\u0159ed tolika lidmi tro\u0161ku nesm\u011bl\u00fd, ten Tom\u016fv p\u016fsobil a\u017e nezvykle zasn\u011bn\u011b a up\u0159en\u011b, co\u017e se v\u0161ak nic nevn\u00edmaj\u00edc\u00edmu Tomovi stalo osudn\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u0161\u00edmal si sv\u00e9 cesty, netu\u0161il, kudy jeho kroky sm\u011b\u0159uj\u00ed a nevn\u00edmal sv\u011bt kolem sebe, to se mu v\u0161ak krut\u011b vymstilo. Sta\u010dila jen chvilka jeho nepozornosti… a jeho vr\u00e1til do reality p\u00e1d na zem i s cel\u00fdm ob\u011bdem. Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, nebo ji alespo\u0148 koutkem oka zahl\u00e9dl, zakopl o odsunutou \u017eidli… a to sta\u010dilo k tomu, aby si z\u00edskal pozornost cel\u00e9 j\u00eddelny. Ne, \u017ee by se n\u00e1dob\u00ed na jeho t\u00e1cku rozbilo, p\u0159ekvapiv\u011b z\u016fstalo cel\u00e9, av\u0161ak Tomova ko\u0161ile utrp\u011bla zna\u010dnou \u0161kodu. Vylila se na ni cel\u00e1 ta hn\u011bd\u00e1 om\u00e1\u010dka v\u010detn\u011b gul\u00e1\u0161ov\u00e9 pol\u00e9vky, kter\u00e1 to cel\u00e9 je\u0161t\u011b zhor\u0161ila. A Tom? Jeho p\u00e1d byl tak ne\u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee chud\u00e1k sed\u011bl na zemi j\u00eddelny a jen marn\u011b se ze sebe ubrouskem sna\u017eil dostat skvrny, u\u0161t\u011bd\u0159en\u00e9 pol\u00e9vkou a om\u00e1\u010dkou, ov\u0161em za pozornosti cel\u00e9 j\u00eddelny. Nebyl nikdo, kdo by si jej nev\u0161iml, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Up\u00edralo se na n\u011bj n\u011bkolik des\u00edtek p\u00e1r\u016f o\u010d\u00ed, jak j\u00eddelna v tuto poledn\u00ed dobu praskala ve \u0161vech. Chvilku byli v\u0161ichni jako opa\u0159en\u00ed a pozorn\u011b se na Toma d\u00edvali, t\u00edm v\u0161ak cel\u00e9 jeho fiasko je\u0161t\u011b neskon\u010dilo. Sta\u010dilo, aby se cel\u00fd zkoprn\u011bl\u00fd postavil a s rudnouc\u00edmi tv\u00e1\u0159emi zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu z j\u00eddelny… a cel\u00fd jeho odchod byl doprov\u00e1zen hur\u00f3nsk\u00fdm sm\u00edchem, tleskotem a pok\u0159iky, kter\u00e9 mu zn\u011bly v hlav\u011b je\u0161t\u011b te\u010f, asi dvacet minut po tom ot\u0159esn\u00e9m z\u00e1\u017eitku…<\/p>\n<\/div>\n
Znova si hluboce povzdychl, jeho ruce se v\u0161ak v umyvadle na okam\u017eik zastavily. Te\u010f vypadal jako nejv\u011bt\u0161\u00ed ne\u0161ika, nejv\u011bt\u0161\u00ed nemehlo, kter\u00e9 si ani neum\u00ed odn\u00e9st sv\u016fj ob\u011bd ke stolu bez toho, ani\u017e by nezakoplo. V hlav\u011b se mu op\u011bt, u\u017e asi post\u00e9 vybavila cel\u00e1 ta p\u0159epln\u011bn\u00e1 j\u00eddelna, bav\u00edc\u00ed se na jeho \u00fa\u010det a nato nemocni\u010dn\u00ed chodba. Do ordinace to zvl\u00e1dl p\u0159es chodby bez posm\u011b\u0161k\u016f, proto\u017ee jej nikdo nevid\u011bl… ale co a\u017e z n\u00ed za p\u00e1r chvil vyjde? Op\u011bt jej polilo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9 horko p\u0159i p\u0159edstav\u011b v\u0161ech prst\u016f, ukazuj\u00edc\u00edch si na n\u011bj s r\u016fzn\u00fdmi \u00fa\u0161klebky.<\/div>\n
Tomova v\u00ed\u010dka se pevn\u011b sev\u0159ela a Tom se jen marn\u011b pokou\u0161el ty obrazy vymazat ze sv\u00e9 mysli. Nebyl hloup\u00fd a ani naivn\u00ed, aby si n\u011bco nalh\u00e1val. Do\u0161lo mu, \u017ee se te\u010f p\u011bkn\u011b ztrapnil p\u0159ed o\u010dima cel\u00e9 nemocnice… a hlavn\u011b p\u0159ed t\u011bma jeho…<\/p>\n<\/div>\n
A to bylo to, co Toma na sob\u011b \u0161tvalo, a z\u00e1rove\u0148 jej mrzelo ze v\u0161eho nejv\u00edc. Co mu bylo po v\u0161ech t\u011bch posm\u011bv\u00e1\u010dc\u00edch, jejich pohledy a sm\u00edch by vydr\u017eel, klidn\u011b by v jejich o\u010d\u00edch z\u016fstal ne\u0161ikou, ale v t\u011bch Billov\u00fdch? Sice v tom davu ani nesta\u010dil zahl\u00e9dnout jeho tv\u00e1\u0159, bylo mu v\u0161ak v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee cel\u00e1 ta sc\u00e9na nemohla Billovi uniknout. A to bylo to, d\u00edky \u010demu te\u010f Tomova mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Snad nikdy se neztrapnil v\u00edce, ne\u017e te\u010f a u\u017e v\u016fbec ne p\u0159ed Billem. Jak te\u010f p\u0159ed n\u00edm bude vypadat? T\u0159eba se po tom za n\u011bj Bill bude styd\u011bt. A pro\u010d by vlastn\u011b ne? Kdo by se nestyd\u011bl za takov\u00e9 nemehlo, kter\u00e9 se um\u00ed jenom ztrapnit?<\/div>\n
Tomova hlava sebou r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bla nad t\u011bmi dot\u011brn\u00fdmi my\u0161lenkami a on se znova sehnul ke sv\u00e9 st\u00e1le \u0161pinav\u00e9 ko\u0161ili. Nen\u00e1vid\u011bl tu pozornost, kterou si necht\u011bn\u011b vyslou\u017eil, nen\u00e1vid\u011bl svou osobu a nejv\u00edce nen\u00e1vid\u011bl gul\u00e1\u0161ovou pol\u00e9vku. Povzdechl si a o\u010dima p\u0159ejel st\u00e1le je\u0161t\u011b dosti znatelnou nepou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed skvrnu na l\u00e1tce. Vypadalo to, \u017ee jen samotn\u00e1 voda a jeho drhnouc\u00ed ruce jsou na ni bez prac\u00edho pr\u00e1\u0161ku kr\u00e1tk\u00e9…<\/p>\n<\/div>\n
Ticho v ordinaci, naru\u0161ovan\u00e9 jen tekouc\u00ed vodou, p\u0159eru\u0161ilo kr\u00e1tk\u00e9, av\u0161ak dosti sly\u0161iteln\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed, jak jak\u00e1si nezn\u00e1m\u00e1 osoba ve\u0161la dovnit\u0159. Billovy o\u010di se pomalu, pozorn\u011b rozhl\u00e9dly po cel\u00e9 ordinaci… a \u00fasm\u011bv na jeho rtech u\u017e nemohl b\u00fdt \u0161ir\u0161\u00ed, kdy\u017e spat\u0159il postavu, oto\u010denou k n\u011bmu z\u00e1dy, kter\u00e1 si bez jedin\u00e9ho pov\u0161imnut\u00ed d\u00e1le hled\u011bla sv\u00e9 pr\u00e1ce, netu\u0161\u00edc v ordinaci Billovu p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„Tomi? Tome,“ Billovy rty jen ti\u0161e vyslovily Tomovo jm\u00e9no a Bill se s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed zad\u00edval na osobu p\u0159ed sebou. Sta\u010dilo v\u0161ak jen, aby sv\u00fdma o\u010dima zachytil Tom\u016fv ubl\u00ed\u017een\u00fd pohled, jeho polonah\u00e9 t\u011blo bez svr\u0161ku a u\u0161pin\u011bnou ko\u0161ili se zv\u011b\u010dn\u011bnou gul\u00e1\u0161ovou pol\u00e9vkou v jeho dlan\u00edch… a propukl v tich\u00fd, av\u0161ak dob\u0159e sly\u0161iteln\u00fd sm\u00edch. Cel\u00e1 ta sc\u00e9na v j\u00eddeln\u011b mu sice nep\u0159ipadala moc k sm\u00edchu, pohled na Toma, pe\u010dliv\u011b drhnouc\u00edho svou ko\u0161ili, jej v\u0161ak dokonale odzbrojil. Dlan\u00ed si zakr\u00fdval \u00fasta a sna\u017eil se jakkoli se kv\u016fli Tomovi p\u0159emoci, sm\u00edch se v\u0161ak p\u0159eci jenom v\u017edycky n\u011bjak dostal ven. A\u017e po chv\u00edli se tro\u0161ku uklidnil a Bill se, st\u00e1le je\u0161t\u011b usm\u00edvaj\u00edc, zad\u00edval na Toma, hled\u00edc\u00edho si sv\u00e9 pr\u00e1ce, p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
„To jsem netu\u0161il, \u017ee m\u016fj Tom je krom\u011b m\u00e9ho p\u0159\u00edtele, br\u00e1\u0161ky, pana doktora a romantika taky pradlenka,“ poznamenal a neubr\u00e1nil se dal\u0161\u00edmu sm\u00edchu, odpov\u011b\u010f se v\u0161ak dostavila t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„A k tomu je\u0161t\u011b trapn\u00fd idiot, ne\u0161ika a nemehlo. \u00da\u017easn\u00e9, vi\u010f?“ Tomovy o\u010di zabloudily k t\u011bm Billov\u00fdm, nato se v\u0161ak Tom znova vr\u00e1til ke sv\u00e9 ko\u0161ili. Jeho dobr\u00e1 n\u00e1lada byla tatam, byl na\u0161tvan\u00fd na cel\u00fd sv\u011bt… a Billovy pozn\u00e1mky jeho rozpolo\u017een\u00ed ani trochu nepozm\u011bnily, ba pr\u00e1v\u011b naopak.<\/div>\n
„Tome… jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Bill\u016fv \u00fasm\u011bv zmizel b\u011bhem vte\u0159iny, vyst\u0159\u00eddal ho v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz a Bill se na Toma tro\u0161ku zkoprn\u011ble zad\u00edval. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee po tom, co v j\u00eddeln\u011b p\u0159edvedl, mu ur\u010dit\u011b nebude do sm\u00edchu, tohle v\u0161ak tak\u00e9 ne\u010dekal. Tom si posm\u011b\u0161n\u011b odfrkl.<\/div>\n
„Jo jo, jasn\u00fd, j\u00e1 jsem v po\u0159\u00e1dku, c\u00edt\u00edm se skv\u011ble. A\u017e na to, \u017ee jsem nejv\u011bt\u0161\u00ed nemehlo, ztrapnil jsem se p\u0159ed celou j\u00eddelnou, cel\u00e9 nemocnici jsem pro sm\u00edch a gul\u00e1\u0161ovou pol\u00edvku m\u00e1m a\u017e za u\u0161ima, ale je mi super! Jsem v pohod\u011b, opravdu, lep\u0161\u00ed to b\u00fdt nem\u016f\u017ee,“ zavr\u010del vztekle, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co sv\u00fdm zv\u00fd\u0161en\u00edm hlasu zp\u016fsobil. Billovy o\u010di sklopily sv\u016fj pohled a Bill smutn\u011b sv\u011bsil ramena, up\u0159en\u011b hled\u00edc na b\u00edlou zem. V\u011bd\u011bl, \u017ee to byla nehoda, a \u017ee je Tom na\u0161tvan\u00fd, to v\u0161ak p\u0159eci jen nebyl d\u016fvod k tomu, aby na n\u011bj k\u0159i\u010del.<\/div>\n
A uv\u011bdomil si to i Tom, jeho\u017e pohled te\u010f spo\u010dinul na \u010dernovlas\u00e9m stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 nevydalo ani hl\u00e1sku. Jeho dlan\u011b se v umyvadle zastavily a on pomalu popo\u0161el o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f bl\u00ed\u017e k Billovi. Jeho srdce okam\u017eit\u011b poc\u00edtilo osten smutku, kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm naskytla ta smutn\u00e1, a\u017e zak\u0159iknut\u00e1 tv\u00e1\u0159, kterou si te\u010f Tom n\u011b\u017en\u011b nadzvedl do \u00farovn\u011b t\u00e9 sv\u00e9. Po\u0159\u00e1d c\u00edtil vztek – av\u0161ak te\u010f s\u00e1m na sebe.<\/div>\n
„Promi\u0148, l\u00e1sko, necht\u011bl jsem na tebe k\u0159i\u010det a b\u00fdt hrub\u00fd. Opravdu ne, jen… mi to vylet\u011blo. Omlouv\u00e1m se. Poj\u010f ke mn\u011b,“ za\u0161eptal ti\u0161e a poodstoupil o p\u00e1r krok\u016f dozadu, op\u00edraj\u00edc se o sv\u016fj pracovn\u00ed st\u016fl.<\/p>\n<\/div>\n
A opravdu! Sta\u010dilo jen p\u00e1r vte\u0159in a on zaznamenal, jak k n\u011bmu jeho \u010dernovl\u00e1sek p\u0159icupital, ovinuj\u00edc pa\u017ee kolem jeho krku a dlan\u00ed n\u011b\u017en\u011b hlad\u00edc jeho tv\u00e1\u0159. Obmotal sv\u00e9 dlan\u011b kolem Billova pasu a slab\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Kdy\u017e… kdy\u017e to byla opravdu jen moje vina a moje ne\u0161ikovnost. D\u00edval jsem se ne na cestu, ale tam, kam jsem nem\u011bl… Ale copak j\u00e1 m\u016f\u017eu za to, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed\u0161? \u017de m\u011b p\u0159itahuje\u0161, a \u017ee t\u011b miluju? Opravdu za to m\u016f\u017eu?“ ti\u0161e vyslovil svou ot\u00e1zku a neo\u010dek\u00e1vaj\u00edc odpov\u011b\u010f, hluboce si povzdychl. Jeho v\u011bty v\u0161ak vyvolaly v Billovi \u00fadiv… a Bill se t\u00e1zav\u011b, a\u017e p\u0159ekvapen\u011b zad\u00edval do Tomovy sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Tome… ty jsi to opravdu upustil jen kv\u016fli mn\u011b?“ a\u017e nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b za\u0161eptal svou ot\u00e1zku… a zad\u00edval se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled do nich… a on si byl jist\u00fd, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu za to, \u017ee jsem se tebou nechal \u00fapln\u011b om\u00e1mit? Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak n\u00e1dhern\u00fd jsi, kdy\u017e… kdy\u017e se usm\u00edv\u00e1\u0161. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee jsem do tebe bl\u00e1zen…“ zavrt\u011bl hlavou, ani\u017e by v\u0161ak jen koutkem oka zachytil \u00fasm\u011bv, rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, pokra\u010doval.<\/div>\n
„A kv\u016fli tomu m\u011b te\u010f maj\u00ed v\u0161ichni za ne\u0161iku, ka\u017ed\u00e9mu jsem pro sm\u00edch. Ztrapnit v\u00edc u\u017e jsem se opravdu nemohl,“ dodal, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Billovy dlan\u011b n\u011b\u017en\u011b uchopily jeho tv\u00e1\u0159 a na Billov\u00fdch rtech se us\u00eddlil ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nej\u0161ir\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f p\u0159ejel po Tomov\u011b l\u00edci a s\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l. Tohle byl prost\u011b jeho Tom. A pr\u00e1v\u011b proto jej Bill tolik miloval. V\u011bnoval mu jeden ze sv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u016fbec nejsi trapn\u00fd, Tome, a ani nejsi ne\u0161ika. To se m\u016f\u017ee st\u00e1t ka\u017ed\u00e9mu, ka\u017ed\u00fd ob\u010das n\u011bco vyleje, v\u016fbec o nic nejde. A ten, kdo se ti kv\u016fli tomu po\u0159\u00e1d po\u0161klebuje a dob\u00edr\u00e1 si t\u011b, ten se s\u00e1m neum\u00ed v takov\u00e9 situaci zasm\u00e1t s\u00e1m sob\u011b,“ za\u0161eptal a up\u0159\u00edmn\u011b hled\u00edc do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kone\u010dn\u011b ud\u011blal to, co cht\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno. Jeho rty se spojily s t\u011bmi Tomov\u00fdmi a on na n\u011b vtiskl n\u011bkolik n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f.<\/div>\n
„Ty jsi m\u016fj bl\u00e1z\u00ednek, v\u00ed\u0161 to?“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm s \u00fasm\u011bvem a znova jej pol\u00edbil. Tomovy starosti a probl\u00e9my byly podle n\u011bj \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9. A poznal to i Tom, podd\u00e1vaj\u00edc\u00ed se polibk\u016fm sv\u00e9 l\u00e1sky. Najednou u\u017e mu bylo \u00fapln\u011b jedno, kdo si co o n\u011bm pomysl\u00ed a kdo se mu bude sm\u00e1t. Jeho \u0161patn\u00e1 n\u00e1lada byla tatam, najednou tu byl op\u011bt ten star\u00fd, rozesm\u00e1t\u00fd Tom… a Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, komu za n\u011bj vd\u011b\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A ty jsi m\u016fj poklad,“ pousm\u00e1l se do polibku a odpojil se od Billa, kter\u00fd te\u010f tro\u0161ku posmutn\u011bl\u00fdm pohledem p\u0159elet\u011bl jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b je\u0161t\u011b?“ \u0161pitl smutn\u011b a tro\u0161ku sklopil pohled, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Tom s \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ne. Ale na gul\u00e1\u0161ovou pol\u00e9vku ano,“ dodal st\u00e1le je\u0161t\u011b trochu nazloben\u011b… a vykouzlil t\u00edm na \u010dernovl\u00e1skov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Copak ty ji nem\u00e1\u0161 r\u00e1d?“ zamrkal Bill zv\u011bdav\u011b a mlsn\u011b se ol\u00edzl. Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil.<\/div>\n
„M\u00e1m, ale ne na sob\u011b,“ pokr\u010dil s \u00fasm\u011bvem rameny a nato se jeho pohled sto\u010dil k umyvadlu s mokrou ko\u0161il\u00ed – stejn\u011b, jako ten Bill\u016fv.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti ji vyprat, s\u00e1m bys to asi nezvl\u00e1dl. Takhle se mi l\u00edb\u00ed\u0161 mnohem v\u00edc. Jsi neuv\u011b\u0159iteln\u011b sexy,“ za\u0161eptal n\u011bkde u Tomova ucha a lehce jej pol\u00edbil na krk, dlan\u00ed lehce p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po t\u00e9 dokonal\u00e9, vypracovan\u00e9 hrudi. Tom se pousm\u00e1l nad Billov\u00fdm z\u00e1m\u011brem a v\u00edce jej objal, nato se v\u0161ak nap\u0159\u00edmil.<\/div>\n
„Ale nemluvme u\u017e o gul\u00e1\u0161ov\u00e9 pol\u00e9vce. Rad\u011bji mi pov\u011bz, jak jsi zvl\u00e1dl ta vy\u0161et\u0159en\u00ed,“ vzpomn\u011bl si na d\u016fle\u017eitou v\u011bc a zad\u00edval se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Bill souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„No, zvl\u00e1dl jsem to dob\u0159e a c\u00edt\u00edm se taky dob\u0159e, jen na ty v\u00fdsledky si budu muset po\u010dkat, dozv\u00edm se je pozd\u011bji… Tome… j-j\u00e1… cht\u011bl bych se t\u011b na n\u011bco zeptat,“ za\u010dal opatrn\u011b a zhluboka se nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
S t\u00edmto n\u00e1padem si pohr\u00e1val u\u017e od r\u00e1na, kdy ode\u0161el z Tomovy ordinace… a byl zv\u011bdav\u00fd, jak\u00e1 bude Tomova reakce na n\u011bj. Zad\u00edval se do jeho tv\u00e1\u0159e, a kdy\u017e jej Tom k\u00fdvnut\u00edm hlavy vyb\u00eddl, zhluboka se nadechl.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1… \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee… \u017ee bysme si spolu t\u0159eba z\u00edtra mohli vyj\u00edt ven na n\u011bjakou proch\u00e1zku… kdybys m\u011bl \u010das…“ dodal a pozorn\u011b hled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom c\u00edtil h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd se mu rozl\u00e9val cel\u00fdm jeho nitrem. Zd\u00e1lo se mu to… nebo jej jeho \u010dernovl\u00e1sek opravdu zval na rande? Odpov\u011bd\u00ed mu bylo n\u011bkolik jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch slov.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, napadlo m\u011b, \u017ee u\u017e jsme spolu dlouho nikde nebyli, a nav\u00edc… dvakr\u00e1t jsi m\u011b pozval na rande ty, tak… te\u010f bych cht\u011bl pozvat j\u00e1 tebe…“ dokon\u010dil Bill svou my\u0161lenku a ke sv\u00e9 radosti se ani jednou neza\u010dervenal. Vid\u011bl Tom\u016fv \u00fasm\u011bv, pohr\u00e1vaj\u00edc\u00ed na jeho rtech… a jeho ruku, kter\u00e1 s\u00e1hla po jeho p\u0159epln\u011bn\u00e9m di\u00e1\u0159i, do n\u011bj\u017e se Tom zad\u00edval.<\/div>\n
„No… z\u00edtra toho opravdu moc nem\u00e1m, tak… co t\u0159eba ve \u010dty\u0159i, hm?“ navrhnul Billovi, a kdy\u017e mu byl odpov\u011bd\u00ed ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, v\u011bd\u011bl, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. Sta\u010dil okam\u017eik a on poc\u00edtil to rozesm\u00e1t\u00e9, k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Tak to je \u00fa\u017easn\u00e9, Tomi. U\u017e se moc t\u011b\u0161\u00edm,“ dodal nad\u0161en\u011b a nato uc\u00edtil na sv\u00fdch vlasech n\u011b\u017en\u00fd polibek.<\/div>\n
„J\u00e1 se taky t\u011b\u0161\u00edm, l\u00e1sko. Z\u00edt\u0159ek nech\u00e1m jen na tob\u011b, hm?“ odv\u011btil Tom a za okam\u017eik u\u017e si vychutn\u00e1val kr\u00e1snou, nezam\u011bnitelnou p\u0159\u00edchu\u0165 Billov\u00fdch rt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Jejich rty se ztr\u00e1cely v t\u011bch druh\u00fdch a l\u00e1skypln\u011b je l\u00edbaly… ani\u017e by jejich majitel\u00e9 cokoli tu\u0161ili. Netu\u0161ili svou budoucnost, ani sv\u016fj osud… a u\u017e v\u016fbec netu\u0161ili, \u017ee z\u00edtra bude v\u0161echno jinak. Jedin\u00e1 chv\u00edle zm\u011bn\u00ed v\u0161echno, v co a\u017e doposud oba v\u011b\u0159ili a doufali… a jedin\u00fd okam\u017eik tvrd\u011b zpe\u010det\u00ed cesty jejich osud\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Poledn\u00ed slunce u\u017e st\u00e1lo vysoko na obloze a jeho z\u00e1\u0159 naplnila cel\u00e9 m\u011bsto. Vyplnila ka\u017edou skulinku, ka\u017edou temnou uli\u010dku proz\u00e1\u0159ila a v ka\u017ed\u00e9m okn\u011b se odr\u00e1\u017eel jej\u00ed bly\u0161tiv\u00fd lesk. Dokonce i v tom jednom ze sta nemocni\u010dn\u00edch, osoba za n\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12381","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12381","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12381"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12381\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12381"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12381"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12381"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}