{"id":12385,"date":"2010-02-11T18:30:00","date_gmt":"2010-02-11T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12355"},"modified":"2010-02-11T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-11T17:30:00","slug":"advent-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/11\/advent-21\/","title":{"rendered":"Advent 21."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Konec poh\u00e1dky<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se po d\u011bdov\u011b hlase, ale nen\u00ed \u010das se zam\u00fd\u0161let nad t\u00edm, pro\u010d moji panenku<\/em> oslovil takov\u00fdm jm\u00e9nem. Rychle se rozeb\u011bhnu k Billovi, kter\u00fd s tvrd\u00fdm dopadem upadne na podlahu, zakr\u00fdvaj\u00edc si hlavu p\u0159ed tup\u00fdm n\u00e1razem. Okam\u017eit\u011b se k n\u011bmu sehnu, chyt\u00edm ho pevn\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed a starostliv\u011b se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m. V\u00ed\u010dka m\u00e1 p\u0159iv\u0159en\u00e1, cel\u00fd se chv\u011bje v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a je bled\u0161\u00ed ne\u017e norm\u00e1ln\u011b a t\u00e9m\u011b\u0159 bych \u0159ekl, \u017ee \u0161edne. Pootev\u0159en\u00fdmi rty vydechne tich\u00e9 slovo, kter\u00e9mu m\u00e9 u\u0161i nerozum\u00ed, a j\u00e1 ho sev\u0159u je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku, l\u00e1sko? Neubl\u00ed\u017eil sis?“ n\u00e1raz byl opravdu tup\u00fd, leckomu by se p\u0159i takov\u00e9m dopadu zlomila ruka, z\u00e1p\u011bst\u00ed nebo cokoli jin\u00e9ho. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvne. Jako by ani nem\u011bl s\u00edlu odpov\u00eddat slovy. Trhan\u011b se nadechne, vyhled\u00e1 svou k\u0159ehkou dlan\u00ed tu mou, kterou jemn\u011b sev\u0159e a zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek mu skane n\u011bkolik drobn\u00fdch slz, n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolika dal\u0161\u00edmi, zbarven\u00fdmi do \u010derna d\u00edky l\u00ed\u010didl\u016fm na jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00edch. Vystra\u0161en\u011b se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m. Nerozum\u00edm tomu, co se s n\u00edm d\u011bje. Co se s n\u00edm v posledn\u00edch dnech d\u011bje. Oto\u010d\u00edm hlavu po d\u011bdovi, kter\u00fd se ke mn\u011b pomalu sehne, n\u011bco si francouzsky brouk\u00e1 pod vousy, \u010demu\u017e v\u016fbec nerozum\u00edm, a starostliv\u011b se na moji panenku d\u00edv\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se to s n\u00edm d\u011bje?“ za\u0161ept\u00e1m potichu svou ot\u00e1zku, z m\u00e9ho hlasu mus\u00ed \u010di\u0161et ten neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach, jen\u017e sv\u00edr\u00e1 moje srdce. Rudolf na m\u011b up\u0159e sv\u016fj \u0161edo-zelen\u00fd pohled, na tv\u00e1\u0159i spousty vr\u00e1sek, kter\u00e9 napov\u00eddaj\u00ed o n\u011bkolikalet\u00fdch starostech. Vypad\u00e1, jako by se rozvzpom\u00ednal, co ta moje slova znamenaj\u00ed, a mn\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet trp\u011blivost. S\u00e1m tu\u0161\u00edm, \u017ee se tu d\u011bje n\u011bco, co nechci j\u00e1, ani moje panenka. \u017de se snad t\u0159eba p\u0159ipravuje zp\u011bt na zm\u011bnu, na svou prom\u011bnu z \u010dlov\u011bka panenkou. U\u017e jen p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b m\u00e9 srdce vynech\u00e1v\u00e1 n\u011bkolik \u00fader\u016f. Postav\u00ed se na sv\u00e9 nohy, dojde k pult\u00edku a nat\u00e1hne se pro kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 vis\u00ed na mal\u00e9m v\u011b\u0161\u00e1ku. K\u00fdvne hlavou, abych ho n\u00e1sledoval. Vezmu svou kr\u00e1snou panenku do n\u00e1ru\u010d\u00ed, pomal\u00fdmi kroky se vyd\u00e1m za n\u00edm.<\/div>\n
\n
Zamot\u00e1 se se mnou cel\u00fd sv\u011bt, kdy\u017e vstoup\u00edm i se sv\u00fdm and\u00edlkem v n\u00e1ru\u010d\u00ed do mal\u00e9 barevn\u00e9 m\u00edstnosti. Na stole n\u011bkolik rozd\u011blan\u00fdch panenek, na kter\u00e9 se pr\u00e1\u0161\u00ed. Velk\u00fd stroj u okna s l\u00e1tkami poskl\u00e1dan\u00fdmi na sob\u011b, na kter\u00e9 se tak\u00e9 pr\u00e1\u0161\u00ed. Prvn\u00ed v\u011bc, co mi l\u00e9t\u00e1 hlavou, je to, \u017ee ten d\u011bdek se stoprocentn\u011b u\u017e dlouhou, hodn\u011b dlouhou dobu nedotkl ni\u010deho z tohohle. Polo\u017e\u00edm Billa na gau\u010d, kter\u00fd je p\u0159istr\u010den\u00fd ke zdi, a polo\u017e\u00edm si jeho hlavu do kl\u00edna. M\u00e1 pod o\u010dima kruhy, v barv\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed fialov\u00e9. Rty vypadaj\u00ed su\u0161\u0161\u00ed ne\u017e kdy d\u0159\u00edv a rty m\u00e1 pootev\u0159en\u00e9, jako by n\u011bco cht\u011bl pov\u00eddat, ale hlasivky mu vypov\u00eddaj\u00ed slu\u017ebu. Je\u0161t\u011b v\u00edce se mi rozbu\u0161\u00ed p\u0159i tom pohledu srdce. P\u0159i pohledu na to, \u017ee to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m, se mi ztr\u00e1c\u00ed p\u0159ed o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle jsou jasn\u00e9 p\u0159\u00edznaky odchodu zp\u011bt, do ne\u017eiv\u00e9ho sv\u011bta, Tome.“ Ustaran\u011b se proch\u00e1z\u00ed po pokoji. Pootev\u0159u rty. „M\u011bn\u00ed se. Je tu u\u017e p\u0159es t\u0159i t\u00fddny a jeho t\u011blo se p\u0159ipravuje na odchod, na prom\u011bnu,“ za\u0161ept\u00e1. Moje t\u011blo je n\u00e1hle pokryto hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed. Nem\u00fdlil jsem se. Sklouznu pohledem k n\u011bmu. K t\u00e9 nejdokonalej\u0161\u00ed bytosti, je\u017e existuje. Sl\u00edbil jsem mu, \u017ee ho neopust\u00edm a \u017ee ho nenech\u00e1m odej\u00edt zp\u00e1tky. \u017de nedovol\u00edm, aby se prom\u011bnil, a j\u00e1 sv\u016fj slib sakra dodr\u017e\u00edm, i kdyby m\u011b to st\u00e1lo \u017eivot! D\u00fdchal bych za n\u011bj. Je pro m\u011b v\u0161\u00edm. V\u0161\u00edm, co m\u00e1m a v\u0161\u00edm, pro co \u017eiju. Ka\u017ed\u00e9 jeho slovo, kter\u00e9 s radost\u00ed \u0159ekne, mi rozklepe poka\u017ed\u00e9 dokonale kolena a zpot\u00ed se mi ruce, oros\u00ed se mi \u010delo. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m jeho pohledu, moje srdce bije jako spla\u0161en\u00e9 a chci k\u0159i\u010det \u0161t\u011bst\u00edm a tou nesm\u00edrnou l\u00e1skou, kterou k n\u011bmu c\u00edt\u00edm. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se m\u011b dotkne, p\u0159itul\u00ed se nebo m\u011b pol\u00edb\u00ed, c\u00edt\u00edm rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se vzru\u0161en\u00ed v cel\u00e9m m\u00e9m t\u011ble, a z\u00e1rove\u0148 pot\u0159ebu ochra\u0148ovat ho. ON, moje Pol\u00e1rka,<\/em> odej\u00edt nesm\u00ed! Nedovol\u00edm, aby se n\u011bco takov\u00e9ho stalo. Byl by to h\u0159\u00edch mezi v\u0161emi h\u0159\u00edchy sv\u011bta.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jste ho oslovil t\u00edm jm\u00e9nem?“ vyhrknu ze sebe bez rozmy\u0161len\u00ed. Bill se v tu chvilku p\u0159itul\u00ed k m\u00e9mu b\u0159ichu, jako bych byl jeho z\u00e1chrann\u00fd bod, kter\u00e9ho se m\u016f\u017ee dr\u017eet, a v\u00ed, \u017ee se mu nic nestane, nebo\u0165 ho budu chr\u00e1nit cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem ho tenkr\u00e1t vyr\u00e1b\u011bl\u2026“ zasn\u00ed se na p\u00e1r sekund. Zastav\u00ed se u okna, za kter\u00fdm se sn\u00e1\u0161\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, moje panenka se jen lehce zavrt\u00ed a mali\u010dko pooto\u010d\u00ed hlavu, aby na Rudolfa dob\u0159e vid\u011bla. „\u2026bylo to ze zoufalstv\u00ed. T\u00fdden po smrti Josephine. D\u011blal jsem na n\u011bm p\u0159esn\u011b dvacet \u010dty\u0159i hodin. Od p\u016flnoci, a vyrobil jsem ho o p\u016flnoci prvn\u00ed adventn\u00ed ned\u011ble. Sed\u011bl jsem u n\u011bj a vy\u010d\u00edtal si, \u017ee jsem svoji Joshephin nedok\u00e1zal udr\u017eet na\u017eivu,“ posad\u00ed se na malou \u017eidli\u010dku. I zd\u00e1lky m\u016f\u017eu sledovat, jak se klepe. Nastra\u017e\u00edm u\u0161i. Nechci nic \u0159\u00edkat, nebo\u0165 m\u00e1m strach, \u017ee tu vzpom\u00ednkovou atmosf\u00e9ru bych jak\u00fdmkoli slovem pokazil. „Ona byla skvost mezi skvosty. Byla to ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed panenka, kterou moje ruce vytvo\u0159ily, a kdy\u017e jsem poprv\u00e9 vid\u011bl \u017eiv\u00e9ho Fellipa, t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011b zamrazilo, ta podoba. Stejn\u00e9 o\u010di, stejn\u00fd nos, stejn\u00e1 struktura obli\u010deje,“ p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima se zad\u00edv\u00e1 na mou panenku, kter\u00e1 le\u017e\u00ed v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, chv\u011bj\u00edc\u00ed se. „A te\u010f se dozv\u00edm, \u017ee je to FELLIPE. Moje panenka, kterou jsem vyrobil se v\u0161\u00ed l\u00e1skou, nebo\u0165 jsem p\u0159i tom myslel jen na ni.“ Odml\u010d\u00ed se. Pohledem sklouzne z moj\u00ed panenky ke mn\u011b a znovu na Billa.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 srdce vynech\u00e1v\u00e1 \u00fader.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
O\u010di se mi samovoln\u011b zal\u00e9vaj\u00ed slzami. C\u00edt\u00edm, jak si m\u011b k sob\u011b Tomi tiskne, m\u00e9 t\u011blo se t\u0159ese jako snad je\u0161t\u011b nikdy. C\u00edt\u00edm se tak slab\u00fd na to, abych jen otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd m\u011b vyrobil. Jsem slab\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 se h\u00fdbat. Jen ti\u0161e le\u017e\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00e9 l\u00e1sky. Sv\u00e9ho Tomiho, nech\u00e1v\u00e1m se kol\u00e9bat a hladit, m\u00e9 u\u0161i poslouchaj\u00ed slova, kter\u00e1 ten sta\u0159e\u010dek vypr\u00e1v\u00ed. Moje srdce se zvl\u00e1\u0161tn\u011b chv\u011bje, bije, a m\u016fj dech je rychl\u00fd. Jako bych pro\u017e\u00edval to sam\u00e9 s n\u00edm. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Mluv\u00ed tu o tom, jak m\u011b vyrobil. Mluv\u00ed o tom, jak l\u00e1skypln\u011b m\u011b vyr\u00e1b\u011bl a j\u00e1 si nevzpom\u00edn\u00e1m na nic. Nedok\u00e1\u017eu si vzpomenout na \u017e\u00e1dn\u00fd pohled, a\u0165 chci sebev\u00edc nebo ne.<\/div>\n
„Jak? Jak zem\u0159ela?“ zept\u00e1 se Tomi sv\u00fdm typick\u00fdm ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem, kdy\u017e dlouho nemluv\u00ed nebo je nerv\u00f3zn\u00ed. Slab\u011b se mus\u00edm usm\u00e1t. Zn\u00e1m ho tak skv\u011ble. Dok\u00e1\u017eu si p\u0159ed o\u010dima vybavit jeho v\u00fdraz, kter\u00fdm te\u010f sleduje toho p\u00e1na.<\/div>\n
„Josephin? Byla tu se mnou p\u0159esn\u011b t\u0159i t\u00fddny a \u0161est dn\u00ed. Od t\u0159et\u00edho t\u00fddne se zm\u011bnila. Byla bled\u00e1, bled\u0161\u00ed ne\u017e cokoli, co jsem kdy vid\u011bl. Jej\u00ed t\u011blo se po\u0159\u00e1d t\u0159\u00e1slo a zapom\u00ednala. P\u0159est\u00e1vala c\u00edtit chu\u0165 j\u00eddla, p\u0159est\u00e1vala c\u00edtit. Tak stra\u0161n\u011b se tr\u00e1pila, \u017ee dva dny p\u0159ed posledn\u00edm adventem nebyla sto vyl\u00e9zt z postele. Plakala cel\u00e9 dny a prosila, aby nemusela odej\u00edt. Prosila, abych ji zachr\u00e1nil a j\u00e1 to nedok\u00e1zal. Nedok\u00e1zal jsem tomu zabr\u00e1nit. Zabr\u00e1nit jej\u00edmu odchodu. A pak se to stalo. Z posledn\u00ed adventn\u00ed ned\u011ble na pond\u011bl\u00ed,“ znovu se odml\u010d\u00ed. Z jeho hlasu je zn\u00e1t tolik smutku, kter\u00fdm se musel tr\u00e1pit cel\u00e9 ty roky. Co kdy\u017e m\u011b Tomi tak\u00e9 nedok\u00e1\u017ee zachr\u00e1nit? Co kdy\u017e nespln\u00ed sv\u016fj slib? Nechci, aby se tak tr\u00e1pil, jako tenhle p\u00e1n. Nechci, aby trp\u011bl a plakal proto, \u017ee to nedok\u00e1zal. \u017de to nestihl. Pevn\u011b sev\u0159u jeho dla\u0148. Pevn\u011b tak, jak jen m\u016f\u017eu. Cel\u00fd se t\u0159esu a zpod m\u00fdch v\u00ed\u010dek proklouzne dal\u0161\u00edch n\u011bkolik slz, kter\u00fdm nejde zabr\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
„Le\u017eela mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed a o p\u016flnoci se za\u010dala prom\u011b\u0148ovat. Ztr\u00e1cela se mi p\u0159ed o\u010dima a mn\u011b zbyly o\u010di pro pl\u00e1\u010d, kdy\u017e p\u0159estala d\u00fdchat jako \u010dlov\u011bk. Kdy\u017e p\u0159estala mluvit a nec\u00edtil jsem jej\u00ed bij\u00edc\u00ed srdce. Je\u0161t\u011b te\u010f c\u00edt\u00edm ten sv\u00edraj\u00edc\u00ed pocit, kdy\u017e se to stalo. Z ni\u010deho nic pro m\u011b p\u0159estal existovat \u017eivot a to, co jsem tolik miloval, se prom\u011bnilo v k\u0159ehk\u00fd porcel\u00e1n.“ Dopov\u00ed. Pomalu rozev\u0159u v\u00ed\u010dka, z o\u010d\u00ed mi st\u00e1le st\u00e9kaj\u00ed slzy a tisknu se v\u00edce ke sv\u00e9mu Tomimu, kter\u00fd m\u011b ochr\u00e1n\u00ed. V\u011b\u0159\u00edm mu. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee se postav\u00ed p\u0159ed cel\u00fd sv\u011bt, jen abych se neprom\u011bnil zp\u00e1tky v panenku. Nechci se j\u00ed znovu st\u00e1t. Nechci sed\u011bt n\u011bkde mimo n\u011bj, nechci p\u0159estat c\u00edtit chu\u0165, a p\u0159estat vn\u00edmat tu jeho n\u00e1dhernou v\u016fni, kter\u00e1 se okolo m\u011b rozpl\u00fdv\u00e1, kdykoli jen okolo m\u011b projde.<\/p>\n<\/div>\n
Zdvihnu k Tomovi pohled. Je tolik jin\u00fd, ne\u017e v\u017edycky. Jako by p\u0159es jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di bylo hozen\u00e9 n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1tno, kter\u00e9 by zaclonilo tu n\u00e1dhernou radost, s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jeho pohledu. Opatrn\u011b, oslaben\u011b se posad\u00edm na posteli. Pochop\u00ed, chyt\u00ed m\u011b za boky, vysazuj\u00edc si m\u011b opatrn\u011b na kl\u00edn. Hlavu zabo\u0159\u00edm k jeho krku, za\u010denich\u00e1m. Pot\u0159ebuji se nadechnout t\u00e9 bo\u017esk\u00e9 v\u016fn\u011b. Pot\u0159ebuji ji c\u00edtit, ujistit se, \u017ee moje smysly je\u0161t\u011b nezmizely a \u017ee m\u00e1m st\u00e1le mo\u017enost c\u00edtit tu nadpozemskou dokonalost.<\/p>\n<\/div>\n
To kouzlo kolem n\u00e1s,<\/em><\/div>\n
L\u00edn\u011b klouzaj\u00edc do n\u00e1s,<\/em><\/div>\n
Sv\u011bt nerozd\u011bl\u00ed n\u00e1s,<\/em><\/div>\n
Tak poslouchej m\u016fj hlas.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159itisknu sv\u00e9 hork\u00e9 rty na jeho krk, mali\u010dko se zachv\u011bje a sv\u00e9 ruce v pro n\u011bj siln\u00e9m stisku omot\u00e1 okolo m\u00e9ho hrudn\u00edku. Zv\u011bdavost mnou naprosto cloum\u00e1, i p\u0159esto\u017ee mi je toho starce l\u00edto. Naprosto si dok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit tu zoufalost, kterou musel c\u00edtit, kdy\u017e Josephin ztratil. Nedovedu si v\u0161ak p\u0159edstavit, jak bych se c\u00edtil j\u00e1, kdyby mi moje ku\u0159\u00e1tko ode\u0161lo. Ze\u0161\u00edlel bych. To je jedin\u00e9, co v\u00edm na sto procent.<\/div>\n
„A pak? Co bylo pak, kdy\u017e se prom\u011bnila?“ zept\u00e1m se zp\u0159\u00edma. Chci v\u011bd\u011bt v\u0161echno, ale nechci si p\u0159edstavovat p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima m\u011b na jeho m\u00edst\u011b, a mou panenku na m\u00edst\u011b Josephin.<\/div>\n
„Pak? Staral jsem se o ni, jako kdyby byla \u017eiv\u00e1. Pov\u00eddal jsem si s n\u00ed, spal jsem s n\u00ed v jedn\u00e9 posteli a pokl\u00e1dal j\u00ed ot\u00e1zky, na kter\u00e9 mi nedok\u00e1zala odpov\u011bd\u011bt, nebo\u0165 nemohla, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e usnu, mluv\u00ed na m\u011b, ale moje u\u0161i ji nesly\u0161\u00ed. Byla t\u00edm nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edm porcel\u00e1nem, alespo\u0148 pro m\u011b, a j\u00e1 si necht\u011bl p\u0159ipustit, \u017ee nen\u00ed \u017eiv\u00e1. \u0160\u00edlel jsem. Moje smysly byly tak zmaten\u00e9, \u017ee jsem si st\u00e1le myslel, \u017ee je \u017eiv\u00e1, a pak byla v m\u00e9m hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed v\u00fdstava,“ vn\u00edm\u00e1m ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e1 se mi jako ost\u0159\u00ed \u0161\u00edpu zar\u00fdvaj\u00ed do srdce. Na jeho hlasu je zna\u010dn\u011b poznat, \u017ee u\u017e dlouho nemluvil n\u011bmecky a p\u0159\u00edzvuk je ten tam.<\/p>\n<\/div>\n
„Bylo tu tolik mal\u00fdch d\u011bt\u00ed a j\u00e1 cht\u011bl m\u00edt svou Josephin u sebe, proto jsem ji nechal na pultu. Posadil jsem ji tam a ka\u017ed\u00fd si ji prohl\u00ed\u017eel. Ka\u017ed\u00fd ji cht\u011bl koupit, j\u00e1 v\u0161ak necht\u011bl ani p\u016fl milionu, kter\u00fd mi za ni byl nab\u00edzen od n\u011bjak\u00e9ho velvyslance, pro jeho dceru. A n\u011bjak\u00fd harant, kter\u00fd pob\u00edhal a neposlouchal svou matku, do n\u00ed str\u010dil, shodil ji a ona se rozbila na miliony mal\u00fdch, porcel\u00e1nov\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f. Zni\u010dil mi ten spratek \u017eivot. Zni\u010dil mi v\u0161echno, pro co jsem existoval. Byla to ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1ska, byl to ten nejsiln\u011bj\u0161\u00ed cit, kter\u00fd jsem nikdy nepoc\u00edtil, a z\u016fstal jsem s\u00e1m. Od t\u00e9 doby m\u011b maj\u00ed v\u0161ichni za bl\u00e1zna, kdy\u017e jsem v\u0161echny lidi vyhodil pry\u010d a hystericky sb\u00edral kous\u00ed\u010dky porcel\u00e1nu. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o n\u00e1vratu do N\u011bmecka, ale nemohl jsem. Nedovolila mi to ta siln\u00e1 l\u00e1ska, kterou k n\u00ed st\u00e1le c\u00edt\u00edm,“ dopov\u00ed v\u0161e, co mi mohl o \u017eivot\u011b Josephin \u0159\u00edct. M\u00e9 srdce bu\u0161\u00ed jako spla\u0161en\u00e9. „Nem\u016f\u017eu ti, Tome, pomoci, j\u00e1 s\u00e1m jsem to nedok\u00e1zal. Tohle je tv\u016fj boj, kter\u00fd mus\u00ed\u0161 um\u011bt vy\u0159e\u0161it ty s\u00e1m!“ krev v m\u00fdch \u017eil\u00e1ch je snad je\u0161t\u011b teplej\u0161\u00ed, pulsuje ve mn\u011b a m\u016fj hrudn\u00edk se prudce v rychl\u00fdch intervalech nadzved\u00e1v\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Jak m\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee je to m\u016fj boj? Jak mi nem\u016f\u017ee pomoci? S\u00e1m si pro\u0161el takov\u00fdm h\u0159\u00edchem a j\u00e1 si j\u00edm m\u00e1m proj\u00edt tak\u00e9? M\u00e1m se nechat p\u0159ipravit o to, co je mi nejdra\u017e\u0161\u00ed? Kdybych jen v\u011bd\u011bl, jak dok\u00e1zat, aby tu z\u016fstal. Aby neode\u0161el!!! Co m\u016f\u017ee existovat takov\u00e9ho, co by mou panenku udr\u017eelo p\u0159i \u017eivot\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
Dlan\u00ed automaticky sjedu p\u0159es Billova k\u0159ehk\u00e1 z\u00e1da. M\u00e9 rameno sm\u00e1\u010d\u00ed sv\u00fdmi slzami. Chv\u011bje se a ti\u0161e vzlyk\u00e1, ve sv\u00e9 p\u011bsti sv\u00edr\u00e1 moje tri\u010dko. Cel\u00fd se ot\u0159\u00e1s\u00e1 vzlyky.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak\u017ee p\u0159eci jen skon\u010d\u00edm jako panenka. Ani ten, kter\u00fd m\u011b vyrobil, nev\u00ed, jak m\u011b zachr\u00e1nit. Jak m\u011b udr\u017eet p\u0159i \u017eivot\u011b. Jak zajistit, abych d\u00fdchal, abych se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no probouzel vedle sv\u00e9ho Tomiho. Nikdo mi nedok\u00e1\u017ee pomoci, proto\u017ee hloup\u00e9 panence pomoci nejde. Jsem jen oby\u010dejn\u00fd porcel\u00e1n, kter\u00fd je te\u010f z masa a kost\u00ed a za p\u00e1r dn\u00ed ze m\u011b znovu bude jen porcel\u00e1n bez masa a kost\u00ed. Tak siln\u011b, intenzivn\u011b m\u011b n\u011bco t\u00ed\u017e\u00ed v hrudn\u00edku. Je to, jako by na moje srdce byl p\u0159ipout\u00e1n t\u011b\u017ek\u00fd balvan a t\u00e1hl ho s sebou dol\u016f, do n\u011bjak\u00e9 propasti. V\u0161echno se mi p\u0159ed o\u010dima mot\u00e1 a j\u00e1 nem\u016f\u017eu ani t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00fdchat, d\u00edky tomu proklat\u00e9mu zji\u0161t\u011bn\u00ed. V\u0161echny m\u00e9 sny, v\u0161echny m\u00e9 nad\u011bje jsou n\u00e1hle pry\u010d. Jak se bude c\u00edtit m\u016fj Tomi, moje l\u00e1ska, a\u017e se probud\u00ed a ze m\u011b bude znovu pouh\u00fd porcel\u00e1n? Nikdy neza\u017eiji V\u00e1noce, o kter\u00fdch mi babi\u010dka b\u00e1snila, o kter\u00fdch mi b\u00e1snil i Tom. Budu se d\u00edvat jen o\u010dima panenky na sv\u011bt kolem sebe a nebudu moci ut\u00edkat p\u0159ed Scottym, kdy\u017e m\u011b chce obl\u00edznout. Hlasit\u011b zavzlyk\u00e1m. Styd\u00edm se za sebe, styd\u00edm se za to, \u017ee tu pl\u00e1\u010du v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale jedin\u00e9, co si p\u0159eji, je, abych mohl z\u016fstat. B\u00fdt i nad\u00e1le Tomiho Bill\u00edm, Tomiho Pol\u00e1rkou<\/em> a na onu hv\u011bzdu se s n\u00edm d\u00edvat a poslouchat v\u0161echno o t\u011bch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch, sv\u00edt\u00edc\u00edch kole\u010dk\u00e1ch na nebi.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bli bychom j\u00edt, Billi,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha sv\u00fdm n\u00e1dhern\u00fdm hlasem, d\u00edky kter\u00e9mu mi cel\u00fdm t\u011blem p\u0159eb\u011bhne mr\u00e1z po z\u00e1dech. P\u0159ik\u00fdvnu. Nev\u00edm, na\u010d bych mu m\u011bl odporovat. Jsem tak oslaben\u00fd, tak unaven\u00fd. Opatrn\u011b se se mnou zvedne. „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt s\u00e1m, l\u00e1sko?“ za\u0161ept\u00e1. Jeho hlas zn\u00ed tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Tak zoufale, tajemn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 kouzeln\u011b. Mal\u00e1tn\u011b se postav\u00edm na sv\u00e9 vratk\u00e9 nohy. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a chyt\u00edm se jeho dlan\u011b, kter\u00e1 mi je nab\u00edzena. P\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b, po\u0159\u00e1dn\u011b rozlep\u00edm v\u00ed\u010dka od sebe a zahled\u00edm se na toho ustaran\u00e9ho p\u00e1na, jen\u017e stoj\u00ed p\u0159ed n\u00e1mi a se smutkem v o\u010d\u00edch n\u00e1s pozoruje. Nejsem sto promluvit, a\u010d bych r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1v\u00e1m Tomiho, aby se mnou manipuloval – jak tomu \u0159\u00edk\u00e1. Sleduji jeho prsty, kter\u00fdmi mi rychle zavazuje \u0161\u00e1lu okolo krku, zap\u00edn\u00e1 kab\u00e1tek a na hlavu mi pomalu nasazuje \u010depici, kter\u00e1 m\u011b m\u00e1 chr\u00e1nit p\u0159ed mrazem venku. Ot\u0159u si tv\u00e1\u0159e od slz, nep\u0159\u00edtomn\u011b se zahled\u00edm p\u0159ed sebe a vr\u00e1vorav\u00fdm krokem vyjdu p\u0159ed hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed a zahled\u00edm se na oblohu nad n\u00e1mi.<\/p>\n<\/div>\n
Pros\u00edm, Pol\u00e1rko,<\/em> dovol mi, existovat!<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
Pomalu se oto\u010d\u00edm po hlase star\u00e9ho mu\u017ee. Jako kdyby mi cosi vys\u00e1lo ve\u0161kerou chu\u0165 do \u017eivota, kterou jsem m\u011bl. Jako kdyby m\u011b n\u011bco zbavilo odhodl\u00e1n\u00ed, sladk\u00e9 naivity, jako kdyby m\u011b n\u011bco zbavilo posledn\u00ed nad\u011bje. Tolik jsem v\u011b\u0159il, \u017ee n\u00e1m ten mu\u017e dok\u00e1\u017ee pomoci. Vlastn\u011b ne. J\u00e1 jsem si t\u00edm byl jist! P\u0159esv\u011bd\u010doval jsem s\u00e1m sebe, bral jsem to jako samoz\u0159ejmost. Jak hloup\u00fd jsem. S bolest\u00ed se zahled\u00edm do starcov\u00fdch o\u010d\u00ed. N\u011bkolika chvatn\u00fdmi kroky se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed a sm\u00ed\u0159liv\u011b, soucitn\u011b m\u011b popl\u00e1c\u00e1 po rameni. V jeho o\u010d\u00edch a celkov\u00e9m v\u00fdrazu je jak\u00e9si pochopen\u00ed a soucit, jist\u00fd smutek, znovuobnoven\u00e9 vzpom\u00ednky.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 jsem to nedok\u00e1zal,“ hlesne ti\u0161e. „A\u010d se sna\u017e\u00edm p\u0159ij\u00edt na to, jak bych v\u00e1m mohl alespo\u0148 trochu pomoci, nedok\u00e1\u017eu to,“ smutn\u011b se mi zahled\u00ed do o\u010d\u00ed. „P\u0159esto,“ hluboce se nadechne, „i v t\u011bch nejtemn\u011bj\u0161\u00edch uli\u010dk\u00e1ch \u017eivota dovede pl\u00e1t ta nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed nad\u011bje. N\u011bco, co t\u011b dovede vyv\u00e9st z temnot. Tome, jsem star\u00fd bl\u00e1zen, moc dob\u0159e si ale pamatuji na to, co jsem s Josephin za\u017eil. \u010c\u00edm v\u00edce nad t\u00edm dum\u00e1m, vzpom\u00edn\u00e1m si na to, jak moc jsem se b\u00e1l jej\u00ed nevinnosti. V\u017edy\u0165 moje panenka je tak \u010dist\u00e1, myslil jsem si,“ zavrt\u00ed hlavou. „Pravda je v\u0161ak \u00fapln\u011b jin\u00e1. A\u017e te\u010f mi do\u0161lo, jak moc l\u00e1sky jsem j\u00ed odep\u0159el. Kolik v\u011bc\u00ed jsem j\u00ed neuk\u00e1zal. Kolik kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed nepro\u017eila,“ smutn\u011b sklop\u00ed o\u010di a povzdychne si. Chytne mne za ruku a zp\u0159\u00edma se mi zahled\u00ed do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Jeho pohled ten m\u016fj propaluje. Jist\u00e9 jisk\u0159i\u010dky a z\u00e1blesky v jeho o\u010d\u00edch prostupuj\u00ed k t\u011bm m\u00fdm. Siln\u011b p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, dej mu pros\u00edm l\u00e1sku. \u010cistou, n\u00e1dhernou l\u00e1sku, kterou c\u00edt\u00ed\u0161 ve sv\u00e9m srdci. Nesm\u00ed\u0161 si sv\u00e9 city potla\u010dovat! Oba se pot\u0159ebujete. Ten vzne\u0161en\u00fd cit z v\u00e1s s\u00e1l\u00e1 na m\u00edle daleko. Uka\u017e mu v\u0161echno, uka\u017e mu v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Pamatuj si, \u017ee jeho jedin\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek bude tv\u00e1 \u010dir\u00e1 l\u00e1ska. Jen ona zd\u00e1 se b\u00fdt v\u0161emocn\u00e1\u2026“ jeho hlas je melodick\u00fd. O\u010dima z okna sleduje moji panenku. Popla\u0161en\u011b se po n\u00ed oto\u010d\u00edm. Oddychnu si, kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee stoj\u00ed na sv\u00fdch noh\u00e1ch. Op\u00edr\u00e1 se sice o zdi tohoto star\u00e9ho domu, vlasy j\u00ed v lehk\u00e9m mraziv\u00e9m v\u00e1nku poletuj\u00ed sem a tam, je ale v po\u0159\u00e1dku a to je hlavn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ol\u00edznu si vyprahl\u00e9 rty a ubl\u00ed\u017een\u011b se zase zahled\u00edm do t\u011bch barevn\u00fdch o\u010d\u00ed. „Vy jste j\u00ed snad mo\u0159e l\u00e1sky ned\u00e1val?“ nech\u00e1pav\u011b a bolestiv\u011b pozdvihnu obo\u010d\u00ed. M\u016fj hlas je sev\u0159en\u00fd a v hrdle m\u011b utla\u010duje siln\u00fd tlak. C\u00edt\u00edm, jak se mi hlasivky t\u0159esou. Nemohu zoufalstv\u00edm bre\u010det – alespo\u0148 ne p\u0159ed Billem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Zamysl\u00ed se. „Ano, d\u00e1val jsem j\u00ed oporu\u2026“ polkne a viditeln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Copak nev\u00ed, jak\u00e1 m\u00e1 volit slova? „D\u00e1val jsem j\u00ed cit. Ukazoval jsem j\u00ed, jak ji m\u00e1m r\u00e1d. Nikdy jsem j\u00ed v\u0161ak neuk\u00e1zal, co to je skute\u010dn\u011b milovat\u2026“<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b zavrt\u00edm hlavou. Chci se nadechnout a zeptat se jej, co t\u00edm myslel, le\u010d on m\u011b p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed silou oto\u010d\u00ed a popostr\u010d\u00ed vst\u0159\u00edc dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„\u010cas let\u00ed, Tome, s n\u00edm si nen\u00ed co zahr\u00e1vat. B\u011b\u017e za svoj\u00ed panenkou. Bu\u010f jen s n\u00ed,“ smutn\u011b se usm\u011bje.<\/div>\n
T\u0159esouc\u00ed se prsty si schov\u00e1m do \u0161irok\u00fdch kapes od d\u017e\u00edn\u016f. Nosem hluboce vydechnu a p\u0159iv\u0159u unaven\u011b v\u00ed\u010dka. M\u00e1 pravdu. Mus\u00edm j\u00edt za n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Vyjdu z hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed a stoupnu si p\u0159ed svoji l\u00e1sku. Jeho o\u010d\u00ed se pomalu a bolestiv\u011b sto\u010d\u00ed k t\u011bm m\u00fdm. M\u00e1lem mi vytrysknou slzy. Jeho pohled je tak sklen\u011bn\u00fd a smutn\u00fd, odr\u00e1\u017e\u00ed se v n\u011bm jen sam\u00fd smutek a zklam\u00e1n\u00ed. Jedno oko mu zakr\u00fdvaj\u00ed neposedn\u00e9 prameny hrav\u011b st\u0159i\u017een\u00e9 ofinky. Sklop\u00edm pohled a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se k n\u011bmu o krok bl\u00ed\u017ee. T\u0159ese se, u\u017e zase se t\u0159ese. Jednou rukou mu vyzdvihnu bradu do v\u00fd\u0161e sv\u00e9ho obli\u010deje. Je op\u0159en\u00fd o tu ze\u010f z\u00e1dy a shrben\u00fd, tud\u00ed\u017e je je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. Hlad\u00edc ho po tv\u00e1\u0159i, jednu ruku voln\u011b polo\u017e\u00edm na jeho bok. Srdceryvn\u011b popot\u00e1hne a z jeho o\u010d\u00ed se za\u010dnou sn\u00e1\u0161et \u010dern\u00e9 perly slz. M\u00e1\u010d\u00ed jeho tv\u00e1\u0159 po n\u011bkolika vydobyt\u00fdch mokr\u00fdch cesti\u010dk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„Neplakej.“ \u0160eptnu ti\u0161e a v\u0161echny t\u0159pyt\u00edc\u00ed se \u010dern\u00e9 perly se z jeho obli\u010deje sna\u017e\u00edm set\u0159\u00edt. Jen tichounce sleduje moje po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, jeho dech, ty b\u00edl\u00e9 chom\u00e1\u010dky sp\u00e1len\u00e9ho mrazu, nar\u00e1\u017e\u00ed o mou tv\u00e1\u0159. Rukama promnu jeho boky a pomali\u010dku se sklon\u00edm k jeho rt\u016fm. Je mi po nich smutno a chci je c\u00edtit na t\u011bch sv\u00fdch. Jsou studen\u00e9 a hebk\u00e9. Symetricky zapadaj\u00ed k t\u011bm m\u00fdm, jako kdyby byly toto\u017en\u00e9. Jako kdyby byly vyryty ze stejn\u00e9 hmoty. Ti\u0161e vydechnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille. Nikdo a nic to nezm\u011bn\u00ed,“ vezmu jeho t\u0159esouc\u00ed se ru\u010dku a polo\u017e\u00edm si ji n\u011bkam na m\u00edsto, kde by m\u011blo tlouct moje srdce. „Je to n\u011bco, je to ten cit, o kter\u00e9m jsem ti pov\u00eddal. Zaryl se hluboko do m\u011b a bude tam d\u0159\u00edmat a\u017e nav\u011bky. Nikdy se to nezm\u011bn\u00ed, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m a tul\u00edm si ho k sob\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 On… ne\u0159\u00edkal mi Bille,“ zachv\u011bje se mu hlas a podlom\u00ed kolena, mus\u00edm ho zachytit a stulit si jej na svou hru\u010f.<\/div>\n
„A\u0165 ti \u0159\u00edkal jakkoliv, pro m\u011b bude\u0161 v\u017edycky moje Pol\u00e1rka, ku\u0159\u00e1tko, moje l\u00e1ska Bill. Pamatuj si to, pros\u00edm.“ Na\u0161e ruce propletu v pevn\u00fd uzel a nosem se citliv\u011b ot\u0159u o ten jeho. Ti\u0161e vydechne a proc\u00edt\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159e o\u010di. P\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, l\u00e1sko.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Netrvalo to dlouho a za n\u011bkolik chvil se mi op\u011bt podlomily nohy. Nejsp\u00ed\u0161 jsou \u010d\u00edm d\u00e1l slab\u0161\u00ed. Tak\u00e9 c\u00edt\u00edm, \u017ee jsou d\u0159ev\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, obvykle mi sta\u010dilo n\u011bjak\u00fd schodek jen zahl\u00eddnout, abych v pohod\u011b zvedl nohu a vyvaroval se tak p\u00e1du. Nyn\u00ed v\u0161ak \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji nohy s \u00fasil\u00edm zved\u00e1m a vyh\u00fdb\u00e1m se kam\u00ednk\u016fm, p\u0159esto, a\u010d se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc, jako pytel brambor pad\u00e1m k zemi. Nem\u00e1 to u\u017e cenu\u2026 Tom m\u011b pevn\u011b objal okolo pasu a ramen, siln\u011b m\u011b podp\u00edral, abych c\u00edtil stabilitu a neb\u00e1l se do\u0161l\u00e1pnout. S\u00edpal jsem bolest\u00ed, m\u011bl jsem dojem, \u017ee k na\u0161emu hotelu snad nedojdu. Z o\u010d\u00ed mi kanula slza za slzou, c\u00edtil jsem, jak mi m\u00e1\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159 a jak je s\u00edla dot\u011brn\u00e9ho Mraz\u00edka postupn\u011b m\u011bn\u00ed na \u0159ezaj\u00edc\u00ed kapky ledu. Nakonec mne Tom vzal do sv\u00fdch siln\u00fdch pa\u017e\u00ed a odnesl m\u011b na pokoj, ulo\u017eil do postele a sundal ze m\u011b \u010dern\u00fd kab\u00e1tek a \u010depku, zbavil m\u011b \u0161\u00e1ly a a\u017e moc tepl\u00e9 mikiny. Chv\u011bl jsem se jako osika. Po\u0159\u00e1dn\u011b m\u011b zabalil do tepl\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek a ode\u0161el pry\u010d. Nev\u00edm kam, nevn\u00edmal jsem jej. Po\u0159\u00e1d jsem se jen tak t\u0159\u00e1sl a vzlykal. V\u00edm, \u017ee to v\u016fbec ne\u0161lo potla\u010dit. A nejsp\u00ed\u0161\u2026 nejsp\u00ed\u0161 jsem usnul. Nebo\u0165 jsem p\u0159ed p\u00e1r chvilkami rozlepil ospal\u00e1 v\u00ed\u010dka a zam\u017eoural na potemn\u011blou no\u010dn\u00ed oblohu z okna.<\/p>\n<\/div>\n
Povzdychnu si a odkryju se. V\u0161\u00ed s\u00edlou se vyhoupnu do sedu a pot\u011b\u0161en\u011b si p\u0159ehod\u00edm nohy z postele. Smutn\u011b se na sv\u00e1 chodidla zahled\u00edm, nem\u00e1m tu svoje obl\u00edben\u00e9 boti\u010dky s kr\u00e1l\u00ed\u010dky, je mi po nich smutno. Trochu se usm\u011bji p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce, jak p\u0159\u00edjemn\u011b m\u011b v\u017edycky h\u0159ej\u00ed, a taky jak se Tom sm\u00e1l, kdy\u017e jsem mu je p\u0159i\u0161el uk\u00e1zat. Pamatuji si p\u0159esn\u011b, co mi \u0159\u00edkal. Pr\u00fd jsem jeho sladk\u00e9 cukr\u00e1tko. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kde po\u0159\u00e1d bere ta slova. Neust\u00e1le mne oslovuje n\u011bjak jinak, a po\u0159\u00e1d tak p\u011bkn\u011b. L\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e mi \u0159\u00edk\u00e1 Pol\u00e1rko, ku\u0159\u00e1tko, cukr\u00e1tko, l\u00e1sko\u2026 vlastn\u011b se mi l\u00edb\u00ed, i kdy\u017e mi norm\u00e1ln\u011b \u0159\u00edk\u00e1 Bille. Nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed. Ale to on moc \u010dasto ned\u011bl\u00e1, uv\u011bdom\u00edm si. \u010cast\u011bji mi \u0159\u00edk\u00e1 Billi. Zacul\u00edm se a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm. V odlesku zrcadla uvid\u00edm sv\u016fj z\u00e1blesk. Panebo\u017ee! To vypad\u00e1m tak stra\u0161n\u011b? Rychle k n\u011bmu p\u0159icupit\u00e1m a ol\u00edznut\u00fdm palcem si za\u010dnu trochu poupravovat rozmazanou \u010dernou hmotu z o\u010d\u00ed. Taky vlasy mi tr\u010d\u00ed do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran, je to se mnou hrozn\u00fd, rychle si je aspo\u0148 trochu uprav\u00edm. \u010c\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji mi vad\u00ed to, jak nesoum\u011brn\u00e9 jsou. Po\u0159\u00e1d mi padaj\u00ed do o\u010d\u00ed a taky po\u0159\u00e1d n\u011bkde l\u00edtaj\u00ed. Jako kdyby to byly vlny na oce\u00e1nu, v\u017edycky se plynul\u00fdm pohybem p\u0159em\u00edst\u00ed jinam.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159u dve\u0159e a smutn\u011b se rozhl\u00e9dnu okolo. Sv\u00edt\u00ed tu jen mal\u00e1 lampi\u010dka a pak sem u\u017e jen dol\u00e9haj\u00ed sv\u011btla pouli\u010dn\u00edch lamp a z\u00e1\u0159e z m\u011bsta, hv\u011bzd a m\u011bs\u00edce. Ohl\u00e9dnu se ke shrben\u00e9 postav\u011b. Sed\u00ed s rukama p\u0159ed obli\u010dejem a hled\u00ed jen do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebe. Je tak apatick\u00fd, jako kdyby byl duchem mimo\u2026 Trhav\u011b polknu a pomal\u00fdmi kroky k n\u011bmu p\u0159ijdu bl\u00ed\u017e. B\u00e1zliv\u011b se posad\u00edm vedle n\u011bj a vezmu jednu z jeho rukou do sv\u00fdch. Jakmile ji chyt\u00edm a jeho obli\u010dej se pomalu oto\u010d\u00ed po tom m\u00e9m, jakmile se m\u00e9 o\u010di st\u0159etnou s t\u011bmi jeho skeln\u00fdmi a s jeho zm\u00e1\u010denou tv\u00e1\u0159\u00ed, nar\u00e1z jako kdybych procitnul a v\u0161echna t\u00edha okolnost\u00ed na m\u011b dolehla. Nikdy jsem nevid\u011bl, aby Tom bre\u010del. Nikdy jsem nespat\u0159il, aby z jeho o\u010d\u00ed st\u00e9kaly tich\u00e9 slzy. Tohle je premi\u00e9ra. Siln\u011b se zachv\u011bji nad zb\u011bsil\u00fdm tlukotem m\u00e9ho srdce. Jako kdyby te\u010f v m\u00e9m t\u011ble nezbyl sebemen\u0161\u00ed kus \u010dehosi, co by m\u011b dr\u017eelo nad vodou. Jako kdyby te\u010f ode m\u011b v\u0161echno uteklo a nechalo mne napospas hlubok\u00e9 vod\u011b, i kdy\u017e to n\u011bco v\u011bd\u011blo, \u017ee neum\u00edm plavat, \u017ee ihned klesnu ke dnu a utop\u00edm se. M\u00e9 t\u011blo se za\u010dne t\u0159\u00e1st a j\u00e1 si te\u010f uv\u011bdom\u00edm ten t\u00ed\u017eiv\u00fd fakt. M\u016fj velk\u00fd Tomi pl\u00e1\u010de a ml\u010d\u00ed. Jen sleduje m\u00e9 o\u010di, do nich\u017e se postupn\u011b \u010derpaj\u00ed koryta \u0159ek, aby se pomoc\u00ed m\u00fdch slz odplavila na jin\u00e9 m\u00edsto, n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Srdce se mi propadne n\u011bkolik metr\u016f pod zem. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed a tla\u010d\u00ed ke dnu. Nemohu se nadechnout. P\u0159ed o\u010dima se mi n\u00e1hle prom\u00edtne dlouh\u00e1 p\u00e1ska filmu. Obr\u00e1zky po obr\u00e1zc\u00edch jednotliv\u011b prom\u00edtaj\u00ed m\u00e9 byt\u00ed. To, jak jsem postupn\u011b otev\u0159el o\u010di, jak jsem poprv\u00e9 plakal a poprv\u00e9 upadl, nebo\u0165 m\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b bolely nohy. Prom\u00edt\u00e1 to, jak m\u011b v\u0161emo\u017en\u00ed majitel\u00e9, prodava\u010di a lid\u00e9 osah\u00e1vali, jak m\u011b panenky s ostatn\u00edmi hra\u010dkami pomlouvaly, jak se na m\u011b lid\u00e9 posm\u011b\u0161n\u011b d\u00edvali. Vid\u00edm tam Chica a r\u016fzn\u00e9 tv\u00e1\u0159e lid\u00ed, na n\u011b\u017e jsem u\u017e \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. Sleduji tam jednu p\u0159ekr\u00e1snou tv\u00e1\u0159. C\u00edt\u00edm sv\u00e9 pocity, kdy\u017e ke mn\u011b cht\u011bla zvednout ruku, ale ucukla a utekla. St\u00e1le ji vid\u00edm p\u0159ed sebou tak, jako kdyby j\u00ed vytesali and\u011bl\u00e9. St\u00e1le c\u00edt\u00edm podivn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed v b\u0159\u00ed\u0161ku, kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edv\u00e1. St\u00e1le je ten m\u016fj ochr\u00e1nce u m\u011b a st\u00e1le m\u011b dr\u017e\u00ed za ruku. St\u00e1le ho miluji. Tak pro\u010d\u2026 tak pro\u010d ho mus\u00edm opustit?<\/p>\n<\/div>\n
Vid\u00edm se v t\u011bch p\u00e1sech st\u00e1le, vid\u00edm se, jako panenku, jako kus ne\u017eiv\u00e9ho porcel\u00e1nu, kter\u00e9mu n\u011bkdo urazil \u010d\u00e1st tv\u00e1\u0159e. M\u00e1 tam na n\u00ed trhlinu a d\u00edru, a i kdy\u017e ji nec\u00edt\u00ed, bol\u00ed to maxim\u00e1ln\u011b. Hlasit\u011b vzlyknu a schov\u00e1m si obli\u010dej do Tomovy mikiny. Obejmu rukama jeho pas a hlavu polo\u017e\u00edm k jeho noh\u00e1m. Moje t\u011blo sebou zm\u00edt\u00e1 a j\u00e1 nev\u00edm, jak tomu m\u00e1m zabr\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
Tom po\u0159\u00e1d ml\u010d\u00ed. Jako kdyby nem\u011bl jazyk, jen se ti\u0161e prsty prob\u00edr\u00e1 v m\u00fdch vlasech. Chv\u00edli nas\u00e1v\u00e1m jeho dokonalou v\u016fni. Tu v\u016fni, do kter\u00e9 jsem se zamiloval, takovou tu p\u0159ekr\u00e1snou v\u016fni, je\u017e chci c\u00edtit po zbytek \u017eivota. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee j\u00e1 nem\u00e1m pro\u010d plakat. \u017d\u00edt jsem za\u010dal teprve s Tomem. On mi uk\u00e1zal, co to v\u0161echno je. Uk\u00e1zal mi, jak chutn\u00e1 sladk\u00e1 a ho\u0159k\u00e1, jak n\u011bco von\u00ed a p\u00e1chne. Bruslili jsme spolu a obj\u00edmali se. On m\u011b chr\u00e1nil. Poprv\u00e9 m\u011b pol\u00edbil. Sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed. On byl prvn\u00ed, s k\u00fdm jsem us\u00ednal\u2026 Jedin\u011b s n\u00edm jsem o\u017eil. To ostatn\u00ed p\u0159ed Tomem pro m\u011b byly jen dlouh\u00e9 etapy byt\u00ed, ne \u017eivot. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee a\u010d ho velice miluju a on mne, nejsem pro n\u011bj dost dobr\u00fd. Jsem pouh\u00e1 hra\u010dka, v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek, kus neznal\u00e9ho porcel\u00e1nu, kter\u00e9mu nest\u00e1le mus\u00ed vysv\u011btlovat, co je tohle a co je tamto, pro\u010d je tohle a pro\u010d je tak tady tohle. M\u016fj Tomi si zaslou\u017e\u00ed n\u011bkoho jin\u00e9ho a mou povinnost\u00ed je<\/em> odej\u00edt\u2026 A i kdy\u017e pro m\u011b byt\u00ed bez n\u011bj bude peklem a utrpen\u00edm, mus\u00edm se pokusit p\u0159esv\u011bd\u010dit aspo\u0148 jeho. Mus\u00edm jej p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee mne nem\u016f\u017eu milovat, \u017ee j\u00e1 za l\u00e1sku nestoj\u00edm. Nem\u016f\u017ee se pro mne tr\u00e1pit. On nen\u00ed pro m\u011b.<\/div>\n
Ot\u0159u si v\u0161echny zbytky slz a smutn\u011b se na n\u011bj zahled\u00edm. Jeho tv\u00e1\u0159 uchop\u00edm do sv\u00e9 a n\u011b\u017en\u011b, rozt\u0159esen\u011b se nosem ot\u0159u o ten jeho, ti\u0161e vydechnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Neplakej, l\u00e1sko,“ \u0161eptnu ti\u0161e. „J\u00e1 za to nestoj\u00edm, jsem jen kus porcel\u00e1nu. Nejsem \u017eivot ani cit, jen pouh\u00e1 v\u011bc\u2026 k\u0159ehk\u00fd porcel\u00e1n. N\u011bco, co \u010dasem p\u0159estane b\u00fdt kr\u00e1sn\u00e9 a modern\u00ed, opot\u0159ebuje se a zev\u0161edn\u00ed. Hloup\u00e1 hra\u010dka, je\u017e se vyr\u00e1b\u00ed pro to, aby se s n\u00ed manipulovalo, pro to, proto\u017ee se rozb\u00edj\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ne! Tak nemluv!“ vzlyknu a za\u0161tk\u00e1m se. P\u0159it\u00e1hnu si jej k sob\u011b a nat\u011bsn\u00e1m si jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo na sv\u00e9. Pot\u0159ebuju jej c\u00edtit. Chci v\u011bd\u011bt, \u017ee tady se mnou je\u0161t\u011b je, \u017ee je z masa a kost\u00ed. Odvr\u00e1t\u00ed hlavu na stranu, p\u0159i ka\u017ed\u00e9m slov\u011b, kter\u00e9 \u0159ekl, se mu chv\u011bl hlas, v o\u010d\u00edch jej p\u00e1lily slzy a on se je sna\u017eil potla\u010dit.<\/div>\n
„Copak ty m\u011b nemiluje\u0161, Bille?“ za\u0161ept\u00e1m chraptiv\u011b do jeho vlas\u016f. On neum\u00ed lh\u00e1t, pokud mi cokoliv \u0159ekne, mysl\u00ed to up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d se m\u011b pt\u00e1\u0161 na takov\u00e9 ot\u00e1zky\u2026“ sklon\u00ed hlavu k zemi.<\/div>\n
„Proto\u017ee to chci od tebe sly\u0161et.“<\/div>\n
„A-a\u2026 kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee t\u011b miluju, bude\u0161 milovat i ty m\u011b? A naopak? Kdy\u017e\u2026 kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee t\u011b nemiluju, nebude\u0161 se pro m\u011b tr\u00e1pit a nebude\u0161 m\u011b milovat?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Konec poh\u00e1dky Oto\u010d\u00edm se po d\u011bdov\u011b hlase, ale nen\u00ed \u010das se zam\u00fd\u0161let nad t\u00edm, pro\u010d moji panenku oslovil takov\u00fdm jm\u00e9nem. Rychle se rozeb\u011bhnu k Billovi, kter\u00fd s tvrd\u00fdm dopadem upadne na podlahu, zakr\u00fdvaj\u00edc si hlavu p\u0159ed tup\u00fdm n\u00e1razem.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12385","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12385","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12385"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12385\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12385"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12385"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12385"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}