{"id":12395,"date":"2010-02-10T17:00:00","date_gmt":"2010-02-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12365"},"modified":"2010-02-10T17:00:00","modified_gmt":"2010-02-10T16:00:00","slug":"love-in-heart-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/10\/love-in-heart-2\/","title":{"rendered":"Love in heart 2."},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak tady je dal\u0161\u00ed d\u00edlek t\u00e9hle p\u016fvodn\u011b jednod\u00edlky ^_^ Jen tak pro up\u0159esn\u011bn\u00ed.. Prolog a Epilog jsou sou\u010dasnost a zbytek je zalo\u017een na retrospektivn\u00ed kompozici, jak by v\u00e1m \u0159ekla na\u0161e profesorka…<\/em><\/div>\n
Mno… Hezk\u00fd po\u010dten\u00ed ^_^<\/em><\/div>\n
Cera<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Minuta po minut\u011b, hodina po hodin\u011b, den po dni. \u010cas ut\u00edkal, a p\u0159esto se neskonale vlekl. Bill Kaulitz hr\u00e1l jednu ze sv\u00fdch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch rol\u00ed. Roli \u010dlov\u011bka, jen\u017e musel p\u0159edst\u00edrat sm\u00edch, kdy\u017e mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy. P\u0159edst\u00edrat \u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e jeho mysl kalil smutek. P\u0159edst\u00edrat chu\u0165 do \u017eivota, i kdy\u017e z n\u011bj ji\u017e vyprchal\u2026 Av\u0161ak tato pomysln\u00e1 maska spadla poka\u017ed\u00e9, jakmile vstoupil do sv\u00e9ho pokoje a s pl\u00e1\u010dem se svalil na postel a nech\u00e1val si j\u00edm hojit v\u0161echny r\u00e1ny na jeho zatracen\u00e9 du\u0161i, tak \u010dist\u00e9 jako p\u00edrko z and\u011blsk\u00fdch perut\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 poskvrn\u011bn\u00e9 nevy\u0159\u010den\u00fdmi h\u0159\u00edchy, rovnaj\u00edc\u00ed se zplozenc\u016fm pekla. Zast\u0159en\u00fdm pohledem pozoroval zata\u017een\u00e9 \u017ealuzie a p\u0159em\u00e1hal pal\u010div\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed je roztrhat. Zni\u010dit m\u0159\u00ed\u017ee zlat\u00e9 klece a vyl\u00e9tnout na svobodu. Ov\u0161em jak dlouho m\u016f\u017ee pt\u00e1\u010dek \u017e\u00edt, kdy\u017e hned vedle klece \u010d\u00edh\u00e1 ko\u010dka?<\/div>\n
Ztratil, ztratil s\u00e1m sebe. Stal se otrokem, jemu\u017e nen\u00ed dop\u0159\u00e1no volnosti. Otrokem sv\u00fdch vlastn\u00edch pot\u0159eb, pom\u00e1haj\u00edc\u00edch mu p\u0159e\u017e\u00edt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
~ Love in Heart~<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom sed\u011bl u stolu a poslouchal ticho pln\u00e9 skryt\u00e9ho zoufalstv\u00ed, rod\u00edc\u00edho se ve dvou zlomen\u00fdch srdc\u00edch. Ne, nenach\u00e1zel se v dom\u011b s\u00e1m, p\u0159eb\u00fdvala tu je\u0161t\u011b jedna osoba. Jenom\u017ee ta m\u00edstnostmi proch\u00e1zela jako pouh\u00fd st\u00edn. P\u0159elud, jen\u017e se kdykoli rozplyne pouh\u00fdm m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Jenom m\u00e1lokdo si dok\u00e1zal v\u0161imnout jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti. Jeho milovan\u00fd br\u00e1\u0161ka se i p\u0159es chlapcovy prosby a nal\u00e9h\u00e1n\u00ed uzav\u00edral do sv\u00e9ho pokoje a nikomu nedovoloval, aby ho svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou vytrhl z on\u00e9 samoty, do n\u00ed\u017e se dobrovoln\u011b nechal uvrhnout.<\/div>\n
Jedin\u00e9 chv\u00edle, kter\u00e9 s n\u00edm v posledn\u00edch dnech mohl tr\u00e1vit, byly ve \u0161kole anebo s kluky ve zku\u0161ebn\u011b\u2026 Chyb\u011bly mu ty okam\u017eiky, kdy spolu sed\u00e1vali na gau\u010di a komentovali v\u0161echny ty reklamy, kter\u00e9 v\u00e1s uji\u0161\u0165ovaly, \u017ee zrovna jejich prac\u00ed pr\u00e1\u0161ek je nejlep\u0161\u00ed. Chyb\u011bly mu jejich bl\u00e1zniv\u00e9 rozhovory, \u0161k\u00e1dlen\u00ed\u2026 bratr\u016fv sm\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edkendy v\u017edycky tr\u00e1vili spole\u010dn\u011b. Sna\u017eili si tak alespo\u0148 trochu vynahradit t\u011bch p\u011bt pracovn\u00edch dn\u016f, kdy se pouze „m\u00edjeli mezi dve\u0159mi“ obt\u011b\u017ek\u00e1ni vlastn\u00edmi starostmi. Jenom\u017ee \u010dasy se zm\u011bnily, jeho br\u00e1\u0161ka se zm\u011bnil. To, co bylo, u\u017e nen\u00ed. Zmizelo to. Jejich pouta se rozt\u0159\u00ed\u0161tila na tis\u00edce mal\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f a nebyl zde nikdo, kdo by je v\u0161echny posb\u00edral a znovu slo\u017eil dohromady. V\u00edra, kterou do sebe navz\u00e1jem vkl\u00e1dali, pocit, \u017ee se mohou tomu druh\u00e9mu sv\u011b\u0159it, byla nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d.<\/div>\n
Tom si tolik p\u0159\u00e1l v\u011bd\u011bt, co je te\u010f jinak. Co ud\u011blal nebo d\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b. \u010c\u00edm si zaslou\u017eil bratrovu lhostejnost, je\u017e se mezi nimi vzn\u00e1\u0161ela jako neviditeln\u00fd ml\u017en\u00fd opar le\u017e\u00edc\u00ed nad jezerem.<\/div>\n
Ve sv\u00fdch dlan\u00edch sv\u00edral v\u00e1hy a ty se nakl\u00e1n\u011bly k jedn\u00e9 nebo druh\u00e9 stran\u011b, av\u0161ak nikdy nest\u00e1ly v rovin\u011b. Nese na tom vinu? Opravdu se Bill zm\u011bnil kv\u016fli n\u011bmu? Tomu, jak se chov\u00e1? U\u017e\u00edv\u00e1 si popularity? Nebo si to jen namlouv\u00e1, aby m\u011bl alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed?<\/div>\n
Podobn\u00e9 my\u0161lenky ho v posledn\u00ed dob\u011b napadaly \u010dasto a jeho bratr mu je nikterak nepotvrdil a ani nevyvr\u00e1til. By\u0165 jen sebemen\u0161\u00edm n\u00e1znakem.<\/div>\n
Nebylo nikoho, s k\u00fdm by se o tom mohl poradit. Nebylo \u010dlov\u011bka, jemu\u017e by Bill d\u016fv\u011b\u0159oval natolik, aby se mu dok\u00e1zal sv\u011b\u0159it. Nebo snad ano?<\/div>\n
My\u0161lenka mu prolet\u011bla hlavou rychlost\u00ed \u0161\u00edpu a \u00fa\u010dinn\u011b zas\u00e1hla sv\u016fj c\u00edl. Sta\u010dilo vyto\u010dit star\u00e9, skoro zapomenut\u00e9 telefonn\u00ed \u010d\u00edslo\u2026<\/div>\n
\n
~ Love in Heart~<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Abigail opatrn\u011b vystoupala schody do prvn\u00edho podla\u017e\u00ed a stanula p\u0159ede dve\u0159mi. Tak zn\u00e1m\u00fdmi a p\u0159esto n\u00e1hle tak ciz\u00edmi. Najednou nev\u011bd\u011bla, jak d\u00e1l. Ta jistota, se kterou v\u017edy vkro\u010dila do hlubin Billova pokoje, se rozplynula v prach a nezbylo po n\u00ed jedin\u00e9 sm\u00edtko. Jako by ty vzpom\u00ednky n\u011bkdo vyrval z jej\u00edho srdce a zahrabal je n\u011bkam hodn\u011b hluboko. Jako by se za tou st\u011bnou nenach\u00e1zel jej\u00ed nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel, ale n\u011bkdo nezn\u00e1m\u00fd. Jako by st\u00e1la op\u011bt na za\u010d\u00e1tku, a z\u00e1rove\u0148 na konci.<\/div>\n
Jemn\u011b zaklepala na dve\u0159e. Rukou spo\u010dinula na chladn\u00e9m kovu, jen\u017e j\u00ed n\u00e1hle p\u00e1lil jako roz\u017ehaven\u00e1 ocel, a vy\u010dk\u00e1vala, a\u017e j\u00ed bude povolen vstup, i kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee se toho nejsp\u00ed\u0161e nedo\u010dk\u00e1. Mo\u017en\u00e1 to byl jen posledn\u00ed z\u00e1chrann\u00fd p\u00e1s, kter\u00fd alespo\u0148 na setinu chv\u00edle mohl odd\u00e1lit to setk\u00e1n\u00ed\u2026 B\u00e1la se toho, co uvid\u00ed. \u017de v\u0161echny ty neblah\u00e9 pocity, \u017ee i kdy\u017e se Bill sna\u017eil chovat jako d\u0159\u00edv, je n\u011bco jinak, \u0161patn\u011b. \u017de to, co jim s Tomem d\u011bl\u00e1 starosti, nen\u00ed pouze do\u010dasn\u00e9 Billovo poblouzn\u011bn\u00ed, mo\u017en\u00e1 protest v\u016f\u010di n\u011b\u010demu \u010di n\u011bkomu, nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe – pouh\u00fd v\u00fdplod jejich fantazie, jak si doposud slep\u011b nalh\u00e1vala.<\/div>\n
Tom do n\u00ed vkl\u00e1dal ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 nad\u011bje\u2026 Musela se odhodlat, p\u0159ekonat sv\u016fj strach, pro sebe, pro Toma\u2026 pro Billa. Je\u0161t\u011b naposledy se zhluboka nadechla a ud\u011blala onen jeden pov\u011bstn\u00fd krok vp\u0159ed a vstoupila do chlapcova pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Neubr\u00e1nila se vte\u0159in\u011b \u00faleku. Paprsky zapadaj\u00edc\u00edho slunce, je\u017e by si nyn\u00ed m\u011bly pohr\u00e1vat s oran\u017eov\u011b zbarven\u00fdmi st\u011bnami a rozz\u00e1\u0159it celou m\u00edstnost oslniv\u00fdm sv\u011btlem, byly uv\u011bzn\u011bny zata\u017een\u00fdmi \u017ealuziemi a ani jeden z nich nedok\u00e1zal proklouznout p\u0159es jejich \u010dernou clonu.<\/div>\n
Jen matn\u011b dok\u00e1zala rozeznat siluetu postavy, je\u017e na ni up\u0159ela sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Abigail, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ za\u0161eptal, posadil se na postel a rozsvitl lampi\u010dku na no\u010dn\u00edm stolku. D\u00edvka si pravou rukou zakryla obli\u010dej, chr\u00e1n\u00edc se p\u0159ed t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm p\u0159\u00edvalem sv\u011btla. Kdy\u017e si jej\u00ed o\u010di p\u0159ivykly, odt\u00e1hla ruku, a kone\u010dn\u011b se pod\u00edvala do chlapcovy alabastrov\u00e9 tv\u00e1\u0159e. V jeho hlase se dor\u00e1\u017eelo p\u0159ekvapen\u00ed, ale i n\u011bco v\u00edc – nejistota a\u2026 nechu\u0165? Rychle tu nep\u0159\u00edjemnou my\u0161lenku v\u0161ak zahnala, muselo se j\u00ed jenom n\u011bco zd\u00e1t.<\/div>\n
„\u0160la jsem n\u00e1hodou okolo a \u0159\u00edkala jsem si, \u017ee se stav\u00edm.“ Pousm\u00e1la se na n\u011bj. Jej\u00ed prsty si samovoln\u011b na\u0161ly cestu k neposedn\u00e9mu pramenu vlas\u016f a zastr\u010dila si ho za ucho. Nev\u011bd\u011bla, pro\u010d je najednou tak nerv\u00f3zn\u00ed\u2026 Aby to alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zamaskovala, do\u0161la k oknu: „Pro\u010d tu m\u00e1\u0161 takovou tmu? Venku sv\u00edt\u00ed slunce a ty tu nam\u00edsto toho rad\u0161i m\u00e1\u0161 rozsv\u00edcenou lampi\u010dku. Copak ti nikdo ne\u0159ekl, \u017ee by se m\u011blo \u0161et\u0159it elektrickou energi\u00ed?“<\/div>\n
Cht\u011bla opatrn\u011b \u017ealuzie vyt\u00e1hnout, ale zarazil j\u00ed hlasit\u00fd v\u00fdk\u0159ik: „NE!“ Spolu s n\u00edm zjistila, \u017ee jej\u00ed nata\u017eenou ruku pevn\u011b sv\u00edraj\u00ed Billovy prsty. Takovou agresivitu u n\u011bj je\u0161t\u011b neza\u017eila. Vyd\u011b\u0161en\u011b zvedla hlavu a pohl\u00e9dla chlapci do tv\u00e1\u0159e. V jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch na okam\u017eik zahl\u00e9dla n\u011bco jako zlost, ov\u0161em a\u0165 u\u017e to bylo cokoli, zmizelo to stejn\u011b rychle jako se to objevilo.<\/div>\n
Povolil sev\u0159en\u00ed a vystra\u0161en\u011b se pod\u00edval na svou dla\u0148, jako by ji vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. „Promi\u0148,“ \u0161pitl p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem, p\u00e1r krok\u016f od n\u00ed ustoupil a odvr\u00e1til se. V o\u010d\u00edch se mu zat\u0159pytily slzy. Vyd\u011bsil ji, svou nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dku\u2026Copak to nikdy neskon\u010d\u00ed? D\u00edv\u010diny o\u010di se mu vp\u00edjely do mysli. Nejd\u0159\u00edve Tom a te\u010f i ona. Pro\u010d jim mus\u00ed tak ubli\u017eovat?<\/p>\n<\/div>\n
Abigail pohl\u00e9dla zp\u00e1tky na sv\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Na bled\u00e9 k\u016f\u017ei byl vid\u011bt jasn\u00fd obrys Billov\u00fdch prst\u016f. Zmocnilo se j\u00ed nutk\u00e1n\u00ed ut\u00e9ct, av\u0161ak n\u011bco j\u00ed v tom br\u00e1nilo. Star\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. P\u0159istoupila k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci a oto\u010dila ho \u010delem k sob\u011b. Po b\u011blostn\u00fdch l\u00edc\u00edch mu st\u00e9kaly ho\u0159k\u00e9 slzy, ani se je nesna\u017eil skr\u00fdt. Opatrn\u011b se s n\u00edm posadila na postel a pevn\u011b ho objala. Bill si op\u0159el hlavu o jej\u00ed rameno. Abigail s n\u00edm pomalu pohupovala ze strany na stranu, hladila ho po vlasech a potichu mu broukala tichou p\u00edse\u0148 beze slov, jako starostliv\u00e1 matka ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed sv\u00e9 pla\u010d\u00edc\u00ed d\u00edt\u011b. Jako kdyby se spole\u010dn\u011b vr\u00e1tili \u010dasem do dob, kdy je\u0161t\u011b neexistovala \u017e\u00e1dn\u00e1 skupina Tokio Hotel, ale jen jeden velk\u00fd sen. Do dob, kdy Bill Kaulitz musel sn\u00e1\u0161et v\u0161echna p\u0159\u00edko\u0159\u00ed sv\u00fdch nep\u0159\u00e1tel a ona mu pak mokr\u00fdm kapesn\u00edkem sm\u00fdvala slzy a n\u011bkdy i zaschlou krev.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, co se d\u011bje?“ za\u0161eptala mu n\u011b\u017en\u011b do vlas\u016f a pohl\u00e9dla mu do hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. „Mn\u011b to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu.“ Zakroutil odm\u00edtav\u011b hlavou a sklonil obli\u010dej, aby skryl slzu, je\u017e se i p\u0159ese v\u0161echna jeho sna\u017een\u00ed dostala z pod chlapcov\u00fdch p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek a st\u00e9kala mu opu\u0161t\u011bn\u011b po l\u00edci, nech\u00e1vaj\u00edc za sebou \u010dernou linku z rozmazan\u00fdch l\u00ed\u010didel. Un\u00e1\u0161ela s sebou bolest jedn\u00e9 ztracen\u00e9 du\u0161e.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Ot\u00e1zka se v tichu odr\u00e1\u017eela ode st\u011bn a vracela se k Billovi v ozv\u011bn\u011b snad je\u0161t\u011b hlasit\u011bji ne\u017e p\u016fvodn\u011b. Bu\u0161ila mu do sp\u00e1nk\u016f a on ji nedok\u00e1zal vyhnat z mysli. Tak jednoduch\u00e1, a p\u0159itom jej\u00ed pln\u00e9 zodpov\u011bzen\u00ed tak slo\u017eit\u00e9\u2026<\/div>\n
„Nepochopila bys to. Nikdo to nech\u00e1pe\u2026“ odv\u011btil nakonec je\u0161t\u011b pevn\u011bji se ke sv\u00e9 kamar\u00e1dce p\u0159itiskl. Jako by se b\u00e1l, \u017ee se mu rozplyne mezi prsty.<\/p>\n<\/div>\n
Abigail mu to nevyvracela. Najednou m\u011bla pocit, \u017ee na to nen\u00ed vhodn\u00e1 chv\u00edle. Jen sed\u011bla a nechala si sm\u00e1\u010det mikinu slzami padl\u00e9ho and\u011bla, kter\u00e9ho sv\u00edrala v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Pot\u0159eboval c\u00edtit n\u011b\u010d\u00ed bl\u00edzkost, n\u011b\u010d\u00ed l\u00e1sku\u2026<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bla, jak dlouho sed\u011bli obklopeni tmou, jak dlouho poslouchala p\u0159\u00edb\u011bh n\u011bm\u00e9ho zoufalstv\u00ed\u2026 Nev\u011bd\u011bla, jak dlouho ml\u010deli. U\u017e si skoro myslela, \u017ee j\u00ed \u010dernovlas\u00fd chlapec usnul na rameni, kdy\u017e ticho v m\u00edstnosti n\u00e1hle prolomil jeho zasn\u011bn\u00fd, zast\u0159en\u00fd \u0161epot: „Slunce\u2026 je tak n\u00e1dhern\u00e9\u2026 Jeho zlat\u00e9 paprsky t\u011b hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a vypr\u00e1v\u00ed o rozkvetl\u00fdch kv\u011btin\u00e1ch v zahrad\u00e1ch a louk\u00e1ch, \u0161t\u011b\u0148atech batol\u00edc\u00edch se ke sv\u00e9 matce, d\u011btech hraj\u00edc\u00edch si na chodn\u00edku p\u0159ed domem. O jejich \u00fasm\u011bvech. O \u017eivot\u011b, jen\u017e se kolem tebe rozprost\u00edr\u00e1, o v\u0161ech kr\u00e1s\u00e1ch, kter\u00fdch sis doposud nesta\u010dil v\u0161imnout, anebo jsi jim nep\u0159ikl\u00e1dal dost velkou pozornost na to, aby ti ulp\u011bly v mysli a tys je nezapomn\u011bl\u2026 A pak\u2026 kdy\u017e ve\u010der zapad\u00e1 za obzor a snoub\u00ed se s krajinou\u2026 Plane v jednom ohni a ty se boj\u00ed\u0161, aby neuhasl, kdy\u017e se odr\u00e1\u017e\u00ed v klidn\u00e9 hladin\u011b jezera. Ve chv\u00edli, kdy zmiz\u00ed, s tebou n\u011bco odejde. \u0160t\u011bst\u00ed. A aby jsi ho z\u00edskal zp\u011bt, nezbude ti nic jin\u00e9ho ne\u017e \u010dekat, a\u017e se rozedn\u00ed, a slunce se po chladn\u00e9 noci vyhoupne op\u011bt na modrou oblohu z pohodl\u00ed r\u016f\u017eov\u00fdch mr\u00e1\u010dk\u016f\u2026“ Hlas se mu zadrhl. P\u0159\u00edval slz, jen\u017e p\u0159edt\u00edm pozvolna ust\u00e1val, se spustil nanovo a tentokr\u00e1t s mnohem v\u011bt\u0161\u00ed vehementnost\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Odt\u00e1hl se od nic nech\u00e1paj\u00edc\u00ed, zmaten\u00e9 Abigail a postavil se k oknu, z\u00e1dy k n\u00ed, a zad\u00edval se jakoby sm\u011brem ven. Bezd\u011bky s\u00e1hl po jedn\u00e9 z \u017ealuzi\u00ed, ale zase ji sklesle st\u00e1hl dol\u016f. Vzpom\u00ednal na uplynul\u00fdch \u0161estn\u00e1ct let – zvl\u00e1\u0161t\u011b na pr\u00e1zdniny. P\u0159ed obli\u010dejem se mu zjevovalo tis\u00edce tv\u00e1\u0159\u00ed, ale to jedin\u00e9, na co si cht\u011bl vzpomenout – teplo slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f – si nedok\u00e1zal vybavit. Sice o nich mluvil, ale byla to jen pr\u00e1zdn\u00e1 slova, vysn\u011bn\u00e1 p\u0159i osam\u011bl\u00fdch no\u010dn\u00edch proch\u00e1zk\u00e1ch.<\/div>\n
„B\u011b\u017e pry\u010d.“ Nezn\u011blo to jako rozkaz, ale prosba, a Abigail nem\u011bla to srdce ji neuposlechnout. I kdy\u017e \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b v\u011bd\u011bla, \u017ee d\u011bl\u00e1 chybu, kdy\u017e odch\u00e1z\u00ed a nevyzv\u00edd\u00e1, na druhou stranu ji n\u011bco nutilo ho opustit. Nerozum\u011bla tomu. Potichu vstala a je\u0161t\u011b se na n\u011bj naposledy oto\u010dila mezi dve\u0159mi, doufaj\u00edc, \u017ee ji zastav\u00ed, av\u0161ak marn\u011b. Se sklopenou hlavou vy\u0161la z m\u00edstnosti a s tich\u00fdm klapnut\u00edm za sebou zav\u0159ela, nech\u00e1vaj\u00edc Billa samotn\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Sestoupila do kuchyn\u011b, kde se setkala s Tomov\u00fdm nedo\u010dkav\u00fdm pohledem. Ov\u0161em sta\u010dilo jedno skoro nez\u0159eteln\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou a ten v\u00fdraz pohasl a on se pono\u0159il op\u011bt do sv\u00fdch my\u0161lenek. Ani ji nedoprovodil k v\u00fdchodu\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e vy\u0161la p\u0159ed d\u016fm, zjistila, \u017ee u\u017e je hlubok\u00e1 noc a na obloze sv\u00edt\u00ed hv\u011bzdy jako miliony rozsypan\u00fdch d\u00e9mant\u016f. Vykro\u010dila sm\u011brem k domovu a v hlav\u011b si neust\u00e1le p\u0159ehr\u00e1vala Bill\u016fv popis slunce. Vyzn\u00edvalo to skoro jako by opovrhoval m\u011bs\u00edcem\u2026 Ale pro\u010d? V\u017edy\u0165 sv\u011bt za jeho vl\u00e1dy je tak kouzeln\u00fd\u2026 tak tajemn\u00fd, pln skryt\u00fdch nebezpe\u010d\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill po Abigailin\u011b odchodu letmo pohl\u00e9dl na hodinky. S trpkost\u00ed zjistil, \u017ee je n\u011bco kolem jeden\u00e1ct\u00e9. Otev\u00edralo se p\u0159ed n\u00edm n\u011bkolik dal\u0161\u00edch zdlouhav\u00fdch hodin bd\u011blosti, bez \u0161ance na by\u0165 krati\u010dk\u00fd sp\u00e1nek.<\/div>\n
U\u017e automaticky vyt\u00e1hl \u017ealuzie a pod\u00edval se na vyjasn\u011bnou oblohu. Bylo bezv\u011bt\u0159\u00ed. Zhluboka se nadechl. C\u00edtil, jak se mu ji\u017e nyn\u00ed byst\u0159ej\u0161\u00ed smysly v jedn\u00e9 tis\u00edcin\u011b sekundy zdokonalily a povznesly nad ty lidsk\u00e9. Dok\u00e1zal z\u0159eteln\u011b rozeznat i sebemen\u0161\u00ed pohyb, tich\u00e9 ko\u010di\u010d\u00ed na\u0161lapov\u00e1n\u00ed na st\u0159ech\u00e1ch vn\u00edmal jako klep\u00e1n\u00ed kladivem, c\u00edtil tis\u00edce v\u016fn\u00ed a postupn\u011b je rozd\u011bloval do skupin a ur\u010doval jejich p\u016fvod a majitele\u2026 Mo\u017en\u00e1 si v\u0161ak a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b v\u0161imnul on\u00e9 vyprahlosti v \u00fastech\u2026 a to mohlo znamenat pouze jedin\u00e9\u2026<\/div>\n
Abigail\u2026 poslal ji dom\u016f\u2026 S \u00falekem si uv\u011bdomil, co zp\u016fsobil.<\/div>\n
\u00datroby mu st\u00e1hl nep\u0159edstaviteln\u00fd strach. Strach o nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dku. O osobu, kter\u00e9 jako jedn\u00e9 z m\u00e1la d\u016fv\u011b\u0159oval\u2026<\/div>\n
Ani\u017e by si po\u0159\u00e1dn\u011b uv\u011bdomoval, co d\u011bl\u00e1, vysko\u010dil z okna a rozb\u011bhl se do ztemn\u011bl\u00fdch uli\u010dek m\u011bsta, ned\u00e1vaj\u00edc dostate\u010dnou pozornost tomu, \u017ee sesko\u010dil z dvoumetrov\u00e9 v\u00fd\u0161ky, dopadl na \u0161pi\u010dky a vyv\u00e1znul bez zran\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Jak\u2026 Jak jen mohl zapomenout?<\/div>\n
Byl JEHO \u010das\u2026 JEJICH \u010das\u2026<\/div>\n
Byl \u010das lovu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera Tak tady je dal\u0161\u00ed d\u00edlek t\u00e9hle p\u016fvodn\u011b jednod\u00edlky ^_^ Jen tak pro up\u0159esn\u011bn\u00ed.. Prolog a Epilog jsou sou\u010dasnost a zbytek je zalo\u017een na retrospektivn\u00ed kompozici, jak by v\u00e1m \u0159ekla na\u0161e profesorka… Mno… Hezk\u00fd po\u010dten\u00ed ^_^ Cera Minuta po minut\u011b, hodina<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[304],"tags":[],"class_list":["post-12395","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-in-heart"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12395","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12395"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12395\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12395"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12395"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12395"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}