{"id":12405,"date":"2010-02-09T17:00:00","date_gmt":"2010-02-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12375"},"modified":"2010-02-09T17:00:00","modified_gmt":"2010-02-09T16:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/09\/vylecim-te-laskou-39\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 39."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed paprsky vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce u\u017e sta\u010dily proz\u00e1\u0159it celou oblohu s prvn\u00edmi rann\u00edmi \u010derv\u00e1nky a u\u017e te\u010f sv\u00fdm jasem a z\u00e1\u0159\u00ed probouzely cel\u00e9 sp\u00edc\u00ed m\u011bsto do nov\u00e9ho, \u010dervnov\u00e9ho dne. Ka\u017ed\u00e9ho po\u0161imraly na nose, ka\u017ed\u00e9mu p\u0159ist\u00e1l na \u0159as\u00e1ch jejich dlouh\u00fd, t\u0159pytiv\u00fd vlas, ka\u017edou tv\u00e1\u0159 obdarovaly m\u011bkk\u00fdm, h\u0159ejiv\u00fdm pohlazen\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
A v\u00fdjimkou nebyl ani mlad\u00fd chlapec, sp\u00edc\u00ed na velk\u00e9 posteli, je\u0161t\u011b n\u011bkde uprost\u0159ed sv\u00fdch sn\u016f. Sta\u010dil jen okam\u017eik, p\u00e1r vte\u0159in a i jeho o\u010di dnes poprv\u00e9 spat\u0159ily denn\u00ed sv\u011btlo a jit\u0159n\u00ed kr\u00e1su, rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem n\u011bj. Ospale zam\u017eoural, rozhl\u00e9dl se po sluncem oz\u00e1\u0159en\u00e9m pokoji… a opatrn\u011b nato\u010dil svou hlavu na stranu. Sta\u010dil pohled, jedin\u00fd pohled… a najednou se v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9 kolem n\u011bj rozplynulo. Z\u016fstala tu jen jedna kr\u00e1sa, jeden skvost, kter\u00fd mohl obdivovat a kter\u00fd si jeho obdiv zaslou\u017eil. A on to v\u011bd\u011bl. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod, mandlov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm a na jeho rtech se rozlil \u0161\u0165astn\u00fd, \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. A sta\u010dilo k tomu tak m\u00e1lo – jen pohled na n\u00e1dhern\u00e9, klidn\u011b odpo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed t\u011blo, sp\u00edc\u00ed vedle sebe. Jen tak m\u00e1lo k tomu, aby Tom poc\u00edtil prav\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed, h\u0159ejiv\u011b prostupuj\u00edc\u00ed cel\u00fdm jeho nitrem…<\/p>\n<\/div>\n
Le\u017eel vedle nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho stvo\u0159en\u00ed na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, d\u00edval se do sp\u00edc\u00ed, ni\u010d\u00edm neporu\u0161en\u00e9 tv\u00e1\u0159e a nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli si myslel, \u017ee to byl jen kr\u00e1sn\u00fd sen, je\u0161t\u011b p\u0159ed okam\u017eikem, kdy\u017e se mu v jeho sp\u00edc\u00ed mysli m\u00edhaly obrazy v\u010derej\u0161\u00ed noci. Sta\u010dilo v\u0161ak jen p\u00e1r vte\u0159in, jedin\u00fd pohled vedle sebe… a on c\u00edtil, \u017ee tohle nebyl sen, ani nic jin\u00e9ho. Byla to skute\u010dnost, n\u00e1dhern\u00e1 skute\u010dnost, pln\u011b ovl\u00e1daj\u00edc\u00ed Tomovu mysl. Nedok\u00e1zal popsat ty n\u00e1dhern\u00e9, \u0161\u0165astn\u00e9 pocity, kter\u00e9 v n\u011bm pr\u00e1v\u011b p\u0159evl\u00e1daly. A u\u017e v\u016fbec nedok\u00e1zal popsat pocit, kter\u00fd v n\u011bm vyvolalo to n\u00e1dhern\u00e9, k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed vedle n\u011bj.<\/div>\n
\n
Tomovy o\u010di pomalu zamrkaly a nato up\u0159ely sv\u016fj pohled na m\u00edsto vedle sebe. Le\u017eel tam vedle n\u011bj a spal tak neru\u0161en\u011b, tak sladce, a\u017e to Tomovi, oddan\u011b hled\u00edc\u00edmu do jeho nehybn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, vyr\u00e1\u017eelo dech. Podv\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l nad m\u00edrn\u011b se chv\u011bj\u00edc\u00edmi, dlouh\u00fdmi \u0159asami a obdivn\u00fdm pohledem sjel na porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9, k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo. \u00da\u017eas v jeho o\u010d\u00edch u\u017e nemohl b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed, kdy\u017e pe\u010dliv\u011b zkoumal ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb, ka\u017ed\u00fd milimetr t\u00e9 dokonal\u00e9, u\u017e na pohled hebk\u00e9 k\u016f\u017ee. Nemohl skr\u00fdt sv\u016fj obdiv, kter\u00fd v n\u011bm jedin\u00fd pohled na nah\u00e9ho Billa vyvolal. I p\u0159esto, \u017ee jej takov\u00e9ho vid\u011bl u\u017e v\u010dera, na denn\u00edm sv\u011btle to bylo p\u0159eci n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e p\u0159i sv\u011btle ho\u0159\u00edc\u00edch sv\u00ed\u010dek. Byl n\u00e1dhern\u00fd, opravdu n\u00e1dhern\u00fd. Na jeho t\u011ble nebylo sebemen\u0161\u00ed chybi\u010dky, a i kdy\u017e tu nebylo nic, co by jej zahalovalo krom\u011b p\u00e1r pl\u00e1tk\u016f r\u016f\u017e\u00ed, Tomovi to v\u016fbec nevadilo. Kochal se t\u00edm nadpozemsky dokonal\u00fdm pohledem a o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b t\u011ble. U\u017e nebylo takov\u00e9, jako v\u010dera. U\u017e nebylo tak nevinn\u00e9 a ni\u010d\u00edm neporu\u0161en\u00e9, ani to mu v\u0161ak na jeho kr\u00e1se neubralo. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Tomovi se zd\u00e1lo je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, skvostn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. Opatrn\u011b vzt\u00e1hnul svou ruku a jen b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jemn\u011b p\u0159ejel po jeho linii. Jen ten pocit, \u017ee se jej v\u010dera dot\u00fdkal jinak ne\u017e doposud, \u017ee vid\u011bl, c\u00edtil, poznal jeho horkost, \u017ee pat\u0159ilo jenom jemu…<\/p>\n<\/div>\n
Jen ta my\u0161lenka nutila Toma usm\u00edvat se, Tomovi to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, opravdu \u0161\u0165astn\u00fd, te\u010f kdy\u017e se probudil vedle sv\u00e9 l\u00e1sky, zat\u00edmco v jeho mysli se mu vybavovala v\u010derej\u0161\u00ed n\u00e1dhern\u00e1 noc. To, jak se l\u00edbali, jak se toho druh\u00e9ho dot\u00fdkali, jak se jejich vzdechy nesly pokojem jako ozv\u011bna, jak se milovali… To bylo to, co d\u011blalo Toma tolik \u0161\u0165astn\u00fdm. A on sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, radost a l\u00e1sku u\u017e necht\u011bl d\u00e9le skr\u00fdvat.<\/p>\n<\/div>\n
Nedok\u00e1zal u\u017e d\u00e9le odol\u00e1vat. Jeho prsty n\u011b\u017en\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po tom n\u00e1dhern\u00e9m, odhalen\u00e9m t\u011ble… a jeho rty se poprv\u00e9 zlehka ot\u0159ely o tu jemnou, hebkou poko\u017eku. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka nad jej\u00ed v\u016fn\u00ed, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z n\u00ed. Takhle von\u011bl jenom jeho Bill, jeho l\u00e1ska. Vtiskl p\u00e1r mal\u00fdch, n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f na jeho kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a pomalu postupoval po jeho alabastrov\u011b b\u00edl\u00e9 k\u016f\u017ei na krku st\u00e1le v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161. L\u00edbal jej opatrn\u011b a velmi n\u011b\u017en\u011b, modl\u00edc se, aby sp\u00edc\u00edho \u010dernovl\u00e1ska neprobudil. Jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e se stvo\u0159en\u00ed pod n\u00edm m\u00edrn\u011b zachv\u011blo… a k jeho uchu se dolinulo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co se dolinout mohlo.<\/div>\n
„Tomi?“ tich\u00e9 \u0161pitnut\u00ed prolomilo ticho v pokoji a p\u0159inutilo tak Toma vzhl\u00e9dnout. Tro\u0161ku zamrkal, sta\u010dil v\u0161ak jen pohled a na jeho rtech se rozlil ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. D\u00edval se do t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9, usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e a nemohl se vynad\u00edvat na chv\u011bj\u00edc\u00ed se, dlouh\u00e9 \u0159asy, kter\u00e9 se m\u00edrn\u011b mihotaly. Jejich majitel se nepatrn\u011b o\u0161il… a okam\u017eit\u011b nas\u00e1l tu podmanivou v\u016fni, vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem n\u011bj.<\/div>\n
„Jsi to ty?“ \u0161eptl s malou nejistotou v hlase, vz\u00e1p\u011bt\u00ed byl v\u0161ak uji\u0161t\u011bn t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Tomova tv\u00e1\u0159 se sklonila k t\u00e9 jeho a jejich rty se setkaly v prvn\u00edm rann\u00edm polibku. Pro oba to bylo jako sen. Jako n\u00e1dhern\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se ani jeden z nich necht\u011bl probudit. Ani Bill, jeho\u017e rty se te\u010f odpojily od t\u011bch Tomov\u00fdch. Popam\u011bti vyhledal jeho tv\u00e1\u0159, sv\u00e9 o\u010di v\u0161ak neotev\u0159el. Jeho mysl se je\u0161t\u011b vzn\u00e1\u0161ela v \u0159\u00ed\u0161i sn\u016f… a on necht\u011bl, aby se to kr\u00e1sn\u00e9, co pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edval, rozplynulo. Pootev\u0159el rty a ti\u0161e vydechl.<\/div>\n
„Boj\u00edm se otev\u0159\u00edt o\u010di,“ za\u0161eptal, pevn\u011b tisknouc v\u00ed\u010dka k sob\u011b, sv\u00fdmi slovy v\u0161ak vyvolal u mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e \u00fadiv. Tom t\u00e1zav\u011b zamrkal.<\/div>\n
„A pro\u010d?“ optal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na jazyk, a zv\u011bdav\u011b se zad\u00edval do Billovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 se jen popam\u011bti sna\u017eila vyhledat tu jeho.<\/div>\n
„Proto\u017ee… proto\u017ee a\u017e je otev\u0159u, tak… tak tu nebude\u0161,“ za\u0161eptal je\u0161t\u011b ti\u0161eji ne\u017e p\u0159edt\u00edm, jako by mu jen ta my\u0161lenka nah\u00e1n\u011bla strach. Tom jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el. P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a on prsty n\u011b\u017en\u011b pohladil Billovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„A co kdy\u017e ano? Zkus to,“ vyb\u00eddl jej s \u00fasm\u011bvem a zad\u00edval se na ta st\u00e1le pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka. A opravdu! Sta\u010dila jen mal\u00e1 chvilka a ony se od sebe za\u010daly pomalounku odlepovat, dlouh\u00e9, \u010dern\u00e9 \u0159asy se chv\u011bly st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc… a jejich z\u00e1voj kone\u010dn\u011b poodhalil Tomov\u00fdm o\u010d\u00edm to n\u00e1dhern\u011b hlubok\u00e9, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 mo\u0159e, kter\u00e9 Tom tolik miloval. Jeho o\u010di se okam\u017eit\u011b st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi – a on v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017eou b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Zra\u010dily se v nich jisk\u0159i\u010dky radosti, kter\u00e9 jim dod\u00e1valy z\u00e1\u0159, \u0161t\u011bst\u00ed, l\u00e1ska a v\u0161echno to, co Bill c\u00edtil a \u010deho m\u011bl plnou hlavu. Oddan\u011b hled\u011bl do dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed a c\u00edtil, jak se jeho nitrem rozl\u00e9v\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00fd, h\u0159ejiv\u00fd pocit. Na jeho tv\u00e1\u0159i se rozlil jemn\u00fd \u00fasm\u011bv… a on v\u016fbec poprv\u00e9 odtrhl pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed od Tomovy tv\u00e1\u0159e a pomalu se rozhl\u00e9dl kolem sebe…<\/p>\n<\/div>\n
Tak\u017ee to p\u0159eci jenom nebyl sen. To v\u0161echno, co se pr\u00e1v\u011b zra\u010dilo v jeho mysli a na co se pr\u00e1v\u011b up\u00edraly jeho, je\u0161t\u011b ospal\u00e9 o\u010di. Ty sv\u00ed\u010dky, ty rud\u00e9 pl\u00e1tky r\u016f\u017e\u00ed, ta postel, na kter\u00e9 spolu pr\u00e1v\u011b le\u017eeli, ten sat\u00e9n, p\u0159\u00edjemn\u011b chlad\u00edc\u00ed jejich rozp\u00e1len\u00e1 t\u011bla, ta v\u016fn\u011b, napl\u0148uj\u00edc\u00ed cel\u00fd tento pokoj… a oni dva. Oni dva… a jejich nah\u00e1 t\u011bla, klidn\u011b odpo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed vedle sebe, bez jedin\u00e9ho kousku, kter\u00fd by je mohl zahalovat. Napov\u011bd\u011bla Billovi jen jedin\u00e9. Opatrn\u011b odtrhl o\u010di od t\u00e9 kr\u00e1sy, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se kolem n\u011bj a vzhl\u00e9dnul k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 se na n\u011bj st\u00e1le usm\u00edvala.<\/div>\n
„Tak se mi to p\u0159eci jen nezd\u00e1lo. Opravdu… opravdu jsme se… milovali,“ \u0161eptl ti\u0161e a vyvolal t\u00edm na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Tom se pousm\u00e1l a n\u011b\u017en\u011b odhrnul p\u00e1r pram\u00ednk\u016f z vysok\u00e9ho, b\u00edl\u00e9ho \u010dela, d\u00edvaj\u00edc se do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Jen t\u011bch p\u00e1r Billov\u00fdch slov jej nutilo se usm\u00edvat, jen to posledn\u00ed, kter\u00e9 \u010dernovl\u00e1sek vyslovil. Tom u\u017e jej sly\u0161el n\u011bkolikr\u00e1t, z n\u011bkolika \u00fast, Bill jej v\u0161ak \u0159ekl tak jinak, tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, ale p\u0159esto tak kr\u00e1sn\u011b, a\u017e to Tomovi vyrazilo dech. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee a\u017e te\u010f doopravdy poznal jeho v\u00fdznam, a\u017e te\u010f skute\u010dn\u011b v\u011bd\u011bl, co to milovat<\/em> doopravdy znamen\u00e1. A sta\u010dila k tomu jen v\u010derej\u0161\u00ed noc… a jeho \u010dernovlas\u00e1 kr\u00e1ska, up\u00edraj\u00edc\u00ed na n\u011bj sv\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di. \u0160\u0165astn\u011b se pousm\u00e1l a lehce jej pol\u00edbil na jeho nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty, aby si jej mohl polo\u017eit do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a znova se topit v hloubce jeho o\u010d\u00ed. Sta\u010dil jedin\u00fd jeho pohled a Bill si byl jist\u00fd, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed. Oplatil mu sv\u016fj \u00fasm\u011bv, a kdy\u017e Tom stiskl jeho dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9, a n\u011b\u017en\u011b jej pohladil po tv\u00e1\u0159i, znova k n\u011bmu vzhl\u00e9dl, naslouchaj\u00edc Tomov\u00fdm slov\u016fm, linouc\u00edm se z jeho rt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju, l\u00e1sko. D\u011bkuju ti za n\u00e1dhernou noc. Ani nev\u00ed\u0161, jak moc si toho v\u00e1\u017e\u00edm. Nikdy ti nebudu moci b\u00fdt dost vd\u011b\u010dn\u00fd a…“ nedo\u0159ekl, jeho slova p\u0159eru\u0161il Bill\u016fv ukazov\u00e1\u010dek, lehce polo\u017een\u00fd na jeho rtech. \u010cernovl\u00e1sek nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 mi v\u016fbec za co d\u011bkovat, Tome. To j\u00e1 bych m\u011bl pod\u011bkovat tob\u011b. Byl jsi \u00fa\u017easn\u00fd a… neskute\u010dn\u011b n\u011b\u017en\u00fd. Byl to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ p\u0159iznal, up\u0159\u00edmn\u011b hled\u00edc do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a rozhodn\u011b nelhal. Kolikr\u00e1t u\u017e se c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd, nebo si to alespo\u0148 myslel, t\u011bch p\u00e1r okam\u017eik\u016f v jeho \u017eivot\u011b v\u0161ak bylo nic v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, co za\u017eil v\u010dera. Nedok\u00e1zal popsat v\u0161echny ty \u00fa\u017easn\u00e9 pocity, kter\u00e9 p\u0159i tom c\u00edtil, dokonce ani te\u010f ne, kdy\u017e od jejich milov\u00e1n\u00ed uplynulo u\u017e n\u011bkolik hodin. Tomovy o\u010di tro\u0161ku zamrkaly a Tom se s neskr\u00fdvan\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm v nich zad\u00edval do Billovy tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b? O-opravdu se ti to l\u00edbilo?“ vykoktal s malou nejistotou v hlase, Billovy o\u010di mu v\u0161ak byly jasnou odpov\u011bd\u00ed. Nikdy v \u017e\u00e1dn\u00fdch o\u010d\u00edch nevid\u011bl tolik up\u0159\u00edmnosti, n\u011bhy a l\u00e1sky, jako pr\u00e1v\u011b v nich. C\u00edtil, jak jej Billova dla\u0148 hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a sj\u00ed\u017ed\u00ed a\u017e na jeho nah\u00fd hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Ano, l\u00edbilo se mi to, a v\u00edc ne\u017e to, Tome. Nikdy jsem nic \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edho neza\u017eil, ne\u017e c\u00edtit t\u011b tak bl\u00edzko. Jsem r\u00e1d, \u017ee… \u017ee jsem t\u011b mohl dov\u00e9st k vrcholu…“ za\u0161eptal, p\u0159eru\u0161ilo jej v\u0161ak Tomovo zavrt\u011bn\u00ed hlavou a \u00fasm\u011bv na jeho rtech.<\/div>\n
„K tomu nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edmu vrcholu,“ dodal a spokojen\u011b se pousm\u00e1l. Kolikr\u00e1t se s\u00e1m uspokojoval, to se v\u0161ak ani z poloviny nedalo srovn\u00e1vat s t\u00edm, co c\u00edtil v\u010dera uvnit\u0159 Billa. Jen p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce poc\u00edtil n\u011bkde ve sv\u00e9m nitru bla\u017een\u00fd pocit a znova p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka… p\u0159eru\u0161il jej a\u017e Bill\u016fv hlas n\u011bkde u n\u011bj.<\/div>\n
„Muselo to st\u00e1t stra\u0161n\u011b moc pen\u011bz, Tome. Nemusel jsi…“ p\u0159\u00edval jeho slov v\u0161ak p\u0159eru\u0161il Tom\u016fv ukazov\u00e1\u010dek na jeho rtech. Tom se pod\u00edval sm\u011brem Billova pohledu a p\u0159i zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee m\u00e1 na mysli tu n\u00e1dheru kolem nich, zavrt\u011bl hlavou. Jeho pen\u011b\u017eenka kv\u016fli tomu sice opravdu zela pr\u00e1zdnotou, co mu v\u0161ak bylo do pen\u011bz? On z\u00edskal mnohem v\u00edc, ne\u017e by si mohl p\u0159\u00e1t, p\u00e1r minc\u00ed a pap\u00edrk\u016f pro n\u011bj v tuto chv\u00edli v\u016fbec nehr\u00e1lo roli.<\/div>\n
„To nic, l\u00e1sko, t\u00edm se v\u016fbec netrap. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, \u017ee to bylo kr\u00e1sn\u00e9… a \u017ee se ti to l\u00edbilo,“ dodal s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il, kdy\u017e se Bill pohodln\u011b uvelebil na jeho kl\u00edn\u011b, tajemn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Netu\u0161il jsem, \u017ee jsi takov\u00fd romantik,“ za\u0161eptal a p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1val Tomovu odpov\u011b\u010f. Protestn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nejsem romantik, j\u00e1 jen…“ marn\u011b se sna\u017eil skr\u00fdt za maskou nep\u0159\u00edstupn\u00e9ho, Bill jej dob\u0159e odhalil. A\u0165 u\u017e p\u016fsobil Tom navenek jakkoli, uvnit\u0159 to byl hodn\u00fd a citliv\u00fd chlapec s t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, zamilovan\u00fdm srdcem. A Bill to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Ne?“ usm\u00e1l se na Toma a do prst\u016f vzal jeden z tis\u00edce pl\u00e1tk\u016f r\u016f\u017ee, aby s n\u00edm jemn\u011b mohl p\u0159ejet po Tomov\u011b l\u00edci. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled a on jist\u011b v\u011bd\u011bl, kdo z nich m\u00e1 pravdu…<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkolik dlouh\u00fdch minut si u\u017e\u00edvali n\u00e1ru\u010de toho druh\u00e9ho a pln\u00fdmi dou\u0161ky vn\u00edmali jeho bl\u00edzkost. Slunce u\u017e se proch\u00e1zelo po modr\u00e9m blankytu a zanech\u00e1valo za sebou t\u0159pyt\u00edc\u00ed se odlesky, kdy\u017e se od sebe po dlouh\u00e9m, nekone\u010dn\u00e9m l\u00edb\u00e1n\u00ed odtrhli, d\u00edvaj\u00edc se do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ Tomova ot\u00e1zka protrhla ticho mezi nimi a Tom se zv\u011bdav\u011b zad\u00edval na Billa, zkoumaj\u00edc\u00edho sv\u00fdma o\u010dima hodiny na st\u011bn\u011b.<\/div>\n
„P\u016fl osm\u00e9. Za p\u016flhodiny bys m\u011bl za\u010d\u00edt pracovat,“ p\u0159ipomn\u011bl mu d\u016fle\u017eit\u011b, Tomova n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed v\u011bta mu v\u0161ak vyvolala na rtech \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee se mi v\u016fbec, ale v\u016fbec nechce?“ prot\u00e1hl naoko l\u00edn\u011b a vyu\u017eil \u010dernovl\u00e1skovy chvilkov\u00e9 nepozornosti. Ne\u017e se Bill nad\u00e1l, u\u017e le\u017eel znova na posteli n\u011bkde pod Tomem, kter\u00fd jeho krk znova za\u010dal zasyp\u00e1vat polibky.<\/div>\n
„Tome? Tome, nebl\u00e1zni… U\u017e nem\u00e1me tolik \u010dasu,“ vyhrkl rychle a modlil se, aby je nikdo z chodby, ani odvedle nesly\u0161el. P\u0159eci jen u\u017e tu nebyli sami, zven\u010d\u00ed sem dol\u00e9haly zvuky motor\u016f aut, a nav\u00edc m\u011bl Tom za slabou p\u016flhodinu za\u010d\u00edt s prac\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Jen neradi se od sebe odpojili a za\u010dali se obl\u00e9kat. I to se v\u0161ak neobe\u0161lo bez polibk\u016f a letm\u00fdch dotyk\u016f, kter\u00e9 si oba vym\u011b\u0148ovali. Bill pe\u010dliv\u011b upravil uzl\u00ed\u010dek sv\u00e9ho \u017eupanu a poupravil si neposedn\u00e9 vlasy v zrcadle, d\u00edvaj\u00edc se kolem sebe.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti to tu uklidit, ano?“ nab\u00eddl se a mrknul na Toma, obl\u00e9kaj\u00edc\u00edho si zelenou, l\u00e9ka\u0159skou ko\u0161ili, setkal se v\u0161ak s protestem.<\/div>\n
„Ne ne, ty si p\u016fjde\u0161 hezky lehnout do postele a bude\u0161 \u010dekat na sest\u0159i\u010dku. V\u00ed\u0161, co v\u010dera \u0159\u00edkal pan Hoffmann? Dneska t\u011b \u010dekaj\u00ed ta vy\u0161et\u0159en\u00ed, mus\u00ed\u0161 si je\u0161t\u011b odpo\u010dinout. Zvl\u00e1dnu to tu s\u00e1m, hm?“ odv\u011btil a p\u0159e\u0161el k Billovi, stoj\u00edc\u00edmu kousek od n\u011bj.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Uvid\u00edme se na ob\u011bd\u011b, ur\u010dit\u011b,“ p\u0159ipomn\u011bl Tomovi a naposled ovinul sv\u00e9 pa\u017ee kolem jeho krku, c\u00edt\u00edc jeho dlan\u011b na sv\u00fdch boc\u00edch. Tomovy rty se pomalu ot\u0159ely o ty jeho a vtiskly na n\u011b mal\u00fd polibek.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju, Billi. Byl jsi \u00fa\u017easn\u00fd,“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm s neskr\u00fdvan\u00fdm obdivem a n\u011b\u017en\u011b pohladil jeho tv\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Naposled se s n\u011bkolika sl\u016fvky l\u00e1sky pol\u00edbili… a potom u\u017e Billovy kroky zam\u00ed\u0159ily ke dve\u0159\u00edm ordinace. T\u011bsn\u011b p\u0159ed nimi se v\u0161ak je\u0161t\u011b p\u0159eci jen zastavily… a Bill se sehnul pro jeden pl\u00e1tek r\u016f\u017ee, tisknouc jej ve sv\u00e9 dlani jako nejdra\u017e\u0161\u00ed poklad. \u0160\u0165astn\u011b jej pol\u00edbil… a v\u011bnoval posledn\u00ed \u00fasm\u011bv Tomovi, pomalu vych\u00e1zej\u00edc na chodbu ze dve\u0159\u00ed ordinace, kter\u00e1 bude ode dne\u0161ka chr\u00e1nit jedno mal\u00e9 tajemstv\u00ed jedn\u00e9 velk\u00e9, kr\u00e1sn\u00e9 noci.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Prvn\u00ed paprsky vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce u\u017e sta\u010dily proz\u00e1\u0159it celou oblohu s prvn\u00edmi rann\u00edmi \u010derv\u00e1nky a u\u017e te\u010f sv\u00fdm jasem a z\u00e1\u0159\u00ed probouzely cel\u00e9 sp\u00edc\u00ed m\u011bsto do nov\u00e9ho, \u010dervnov\u00e9ho dne. Ka\u017ed\u00e9ho po\u0161imraly na nose, ka\u017ed\u00e9mu p\u0159ist\u00e1l na \u0159as\u00e1ch jejich dlouh\u00fd, t\u0159pytiv\u00fd vlas,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12405","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12405","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12405"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12405\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12405"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12405"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12405"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}