{"id":1241,"date":"2017-05-29T16:00:00","date_gmt":"2017-05-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1234"},"modified":"2017-05-29T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-29T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/29\/berlin-anonymous-1\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 1. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina
<\/strong> <\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Tohle je asi ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u00favod, jak\u00fd jsem kdy k n\u011bjak\u00e9 pov\u00eddce psala, proto\u017ee vlastn\u011b v\u016fbec nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt. Je to jedna z pov\u00eddek, na kterou hned po p\u0159e\u010dten\u00ed prost\u011b jen tak nezapomenete. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00e1bavn\u00e1 a kr\u00e1tk\u00e1 oddechovka, kterou s \u00fasm\u011bvem do\u010dtete a u\u017e se chcete vrhnout na dal\u0161\u00ed. Alespo\u0148 na m\u011b opravdu zap\u016fsobila a je\u0161t\u011b dlouho po prvn\u00edm do\u010dten\u00ed jsem na ni \u010dastokr\u00e1t myslela. Z\u00e1rove\u0148 je v\u0161ak opravdu t\u011b\u017ek\u00e1 a s dlouh\u00fdmi a n\u00e1ro\u010dn\u00fdmi kapitolami, a proto jsem taky dlouho v\u00e1hala, jestli mi opravdu stoj\u00ed za to se do n\u00ed pustit. Nakonec mi to v\u0161ak nedalo, a proto douf\u00e1m, \u017ee se s t\u00edm nebudu tr\u00e1pit zbyte\u010dn\u011b a \u017ee si ji taky zamilujete a d\u00e1te mi to v\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
Cht\u011bla bych upozornit, abyste si tro\u0161ku dali pozor na \u010das. Samotn\u00e1 pov\u00eddka za\u010d\u00edn\u00e1 v prvn\u00edm d\u00edle v roce 2008, kdy kluci skon\u010dili st\u0159edn\u00ed \u0161kolu a vyd\u00e1vaj\u00ed se do Berl\u00edna. V dal\u0161\u00edm d\u00edle u\u017e v\u0161ak trochu posko\u010d\u00edme v \u010dase. Mezit\u00edm se budou v pov\u00eddce objevovat emaily, kter\u00e9 jsou v\u0161ak zeza\u010d\u00e1tku tak trochu z budoucnosti a s d\u011bjem pov\u00eddky se srovnaj\u00ed a\u017e pozd\u011bji. Tak aby v\u00e1s to nem\u00e1tlo, sta\u010d\u00ed, \u017ee to mate m\u011b \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Pov\u00eddka m\u00e1 16 d\u00edl\u016f, byla naps\u00e1na v roce 2010 a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee si ji u\u017eijete. A proto\u017ee jsou ty d\u00edly opravdu dlouh\u00e9, budou v\u011bt\u0161inou op\u011bt d\u011bleny na poloviny, pokud to bude d\u011bj d\u00edlu dovolovat.<\/em><\/div>\n
Zuzu \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S \u010derstv\u011b ukon\u010denou st\u0159edn\u00ed \u0161kolou a p\u0159ipraveni dob\u00fdt nejdynami\u010dt\u011bj\u0161\u00ed m\u011bsto v N\u011bmecku to bylo v\u0161e, co m\u011bli Tom a Bill spole\u010dn\u00e9. Trvalo dva a p\u016fl roku, ne\u017e se naprosto neo\u010dek\u00e1van\u011b a neochotn\u011b navr\u00e1tili do \u017eivota toho druh\u00e9ho. Nespokojeni sebou navz\u00e1jem v\u00edce ne\u017e kdy d\u0159\u00edv, jsou oba mlad\u00ed mu\u017ei p\u0159esv\u011bd\u010deni, \u017ee ten druh\u00fd je ta nejnep\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00ed a nejrozporupln\u011bj\u0161\u00ed osoba proch\u00e1zej\u00edc\u00ed se po rychle se rozv\u00edjej\u00edc\u00edch ulic\u00edch Mitte – ani\u017e by tu\u0161ili, \u017ee byli po celou dobu jeden druh\u00e9mu t\u00edm nejuct\u00edvan\u011bj\u0161\u00edm d\u016fv\u011brn\u00edkem.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

M\u00e1\u0161 za\u010d\u00e1tek a konec<\/strong><\/div>\n

\n

Ned\u011ble, 14. listopadu 2010<\/p><\/div>\n

20:49<\/div>\n
Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxe89@yahoo.de<\/div>\n
<\/p>\n

Na st\u0159edn\u00ed \u0161kole jsem odmaturoval p\u0159ed dv\u011bma lety. No, tuhle zimu u\u017e to bude dva a p\u016fl roku. \u0160kola mi v\u00e1\u017en\u011b nechyb\u00ed. Dost jsem vy\u010dn\u00edval, to jsem si jist\u00fd, ale ne moc \u00fa\u017easn\u00fdm zp\u016fsobem, ne tak, abych byl pamatov\u00e1n po cel\u00e1 desetilet\u00ed a studenti v roce 2025 by po\u0159\u00e1d mluvili o m\u00fdch \u00fasp\u011b\u0161\u00edch. Haha, ale mn\u011b to nevad\u00ed, nikdy nebylo m\u00fdm z\u00e1m\u011brem b\u00fdt vzorem. N\u011bkdo mus\u00ed d\u00e1vat \u0161patn\u00fd p\u0159\u00edklad. Krom\u011b jednoho nebo dvou bl\u00edzk\u00fdch p\u0159\u00e1tel – a mo\u017en\u00e1 i p\u00e1r t\u0159\u00eddn\u00edch klaun\u016f – je jen velmi m\u00e1lo v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 bych postr\u00e1dal. Zn\u00e1\u0161 takov\u00fd ten typ blbce, kter\u00fd na tebe ud\u011bl\u00e1 dojem, a a\u0165 u\u017e tou p\u0159edstavou pohrd\u00e1\u0161, p\u0159edst\u00edr\u00e1\u0161, \u017ee si toho nev\u0161\u00edm\u00e1\u0161, nebo proti tomu bojuje\u0161, tak se definitivn\u011b zap\u00ed\u0161e do tv\u00e9 pam\u011bti? Jo, je tady jeden nebo dva takov\u00ed, kte\u0159\u00ed mi p\u0159esto budou chyb\u011bt, i kdy\u017e to nerad p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Vlastn\u011b kdy\u017e nad t\u00edm te\u010f tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, sv\u016fj maturitn\u00ed t\u00fdden jsem ukon\u010dil dost kysele. Nakonec jsem se po cest\u011b srazil s jedn\u00edm z t\u011bch zm\u00edn\u011bn\u00fdch blbc\u016f, byla to ta nejdel\u0161\u00ed cesta m\u00e9ho \u017eivota. Nebudu zach\u00e1zet do \u017e\u00e1dn\u00fdch podrobnost\u00ed, proto\u017ee o tom tohle nen\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b. Prost\u011b tady existuj\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed t\u011b dok\u00e1\u017eou rozzu\u0159it a kte\u0159\u00ed se t\u011b vytrvale dr\u017e\u00ed zp\u016fsoby, kter\u00fdmi nechce\u0161, v\u00ed\u0161? Ale jsem a\u017e moc mlad\u00fd na to, abych za\u010dal o\u017eivovat sv\u00e9 vzpom\u00ednky ho\u0159k\u00fdm zp\u016fsobem, tak\u017ee m\u016f\u017eu odpustit n\u011bkomu, koho u\u017e stejn\u011b nikdy znovu neuvid\u00edm.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\n

Jak \u0161kola ovlivnila tebe? H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsi chodil do \u0161koly n\u011bkde mimo Berl\u00edn jako j\u00e1, tyhle v\u011bci prost\u011b dok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct. Je to t\u00edm, jak o tom m\u011bst\u011b mluv\u00ed\u0161 tak l\u00e1skypln\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 odta\u017eit\u011b. Zn\u00ed ti to stejn\u011b divn\u011b, jako to zn\u00ed v m\u00e9 hlav\u011b? Ale ne\u0159\u00edkej mi p\u0159esn\u011b kde, nebo budu na\u0161tvan\u00fd! Ten pocit, \u017ee t\u011b mo\u017en\u00e1 ka\u017ed\u00fd den potk\u00e1v\u00e1m na ulici, nebo jsem t\u011b mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nikdy nepotkal, by pak ztratil sv\u00e9 kouzlo.<\/em><\/div>\n
Jsem docela r\u00e1d, \u017ee je to dnes jen email, proto\u017ee mus\u00edm v tomhle okam\u017eiku p\u0159estat a nastavit stereo. Prost\u011b m\u00e1m n\u00e1hl\u00e9 zjeven\u00ed, kter\u00e9 vol\u00e1 po Coldplay. Okay, tak to nebylo zjeven\u00ed, ale byl to prost\u011b ten n\u00e1hl\u00fd okam\u017eik, kdy se c\u00edt\u00ed\u0161 tak trochu\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, zahlouban\u011b? Je to okay, kdy\u017e se kluk dostane do takov\u00fdchhle n\u00e1lad? Nebo je to opravdu nebezpe\u010dn\u00e9, jako se k tomu p\u0159ikl\u00e1n\u00edm i j\u00e1, \u017ee je.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Ob\u010das si prost\u011b dokonce p\u0159eju, abych mohl Berl\u00edn opustit a prost\u011b j\u00edt pry\u010d, i kdy\u017e to mo\u017en\u00e1 zn\u00ed jako kli\u0161\u00e9. Nejsp\u00ed\u0161 i opustit N\u011bmecko, kdybych mohl. N\u011bkdy si mysl\u00edm, \u017ee bych si m\u011bl prost\u011b zabalit jen tak z rozmaru, opustit v\u0161echno, co m\u00e1m, a j\u00edt. Kamkoliv, n\u011bkam, nemysl\u00edm si, \u017ee jsem m\u011bl n\u011bkdy na mysli n\u011bjak\u00e9 konkr\u00e9tn\u00ed m\u00edsto. Tot\u00e1ln\u011b ot\u0159epan\u00e9, ale \u010dlov\u011bk prost\u011b pot\u0159ebuje d\u00fdchat, jsem si jist\u00fd, \u017ee rozum\u00ed\u0161. \u010casto dojdu k z\u00e1v\u011bru, \u017ee bych si m\u011bl zabalit, obvykle n\u011bkdy pozd\u011b ve\u010der, kdy\u017e m\u00e1m za sebou zvl\u00e1\u0161t\u011b posran\u00fd den pln\u00fd pr\u00e1ce jen kv\u016fli tomu posledn\u00edmu dolaru. A pak poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1m – proto\u017ee ano, ud\u011blal jsem to u\u017e v\u00edce ne\u017e jednou – tak se dostanu ke slo\u017een\u00ed m\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho tri\u010dka, ne\u017e ho polo\u017e\u00edm na vr\u0161ek v\u0161eho ostatn\u00edho ve sv\u00e9m batohu\u2026 a prost\u011b p\u0159estanu. \u010casto se v tu chv\u00edli na okam\u017eik zastav\u00edm, a za\u010dnu ho rozkl\u00e1dat. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, pro\u010d je pro m\u011b toto tri\u010dko tak speci\u00e1ln\u00ed, prost\u011b je. Je to star\u00e9, vybledl\u00e9 tri\u010dko Pink Floyd, kter\u00e9 jsem si jednou vybral v takov\u00e9m zane\u0159\u00e1d\u011bn\u00e9m obch\u016fdku hned za Magdeburkem, kdy\u017e jsem byl na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u sv\u00e9 babi\u010dky. Obvykle si to tri\u010dko na sebe nat\u00e1hnu, ne\u017e vyt\u00e1hnu z batohu i v\u0161echno ostatn\u00ed, a zase to pov\u011bs\u00edm. Pak zavrt\u00edm hlavou a zam\u00ed\u0159\u00edm do t\u00e9 \u010d\u00e1sti m\u00e9ho bytu, kter\u00e1 je jen \u0161patn\u00fdm vtipem na kuchy\u0148, a ud\u011bl\u00e1m si kafe, proto\u017ee bez ohledu na to, kolikr\u00e1t \u0159eknu, \u017ee p\u016fjdu pry\u010d objevit sebe sama, tak v\u00edm, \u017ee u\u017e v\u00edm, kdo vlastn\u011b jsem, a ta osoba m\u00e1 zodpov\u011bdnost v\u016f\u010di t\u011bm n\u011bkolika lidem, na kter\u00fdch j\u00ed z\u00e1le\u017e\u00ed. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee by mi tady vlastn\u011b mohlo za\u010d\u00edt p\u00e1r v\u011bc\u00ed chyb\u011bt, a nic jin\u00e9ho m\u011b nevyd\u011bs\u00ed v\u00edc.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

No nen\u00ed to okouzluj\u00edc\u00ed? Taky si to nemysl\u00edm, ale p\u0159edt\u00edm, ne\u017e si polo\u017e\u00ed\u0161 kybl\u00edk na zvracen\u00ed vedle tv\u00e9 – ehm, co\u017ee to bylo? Jen matrace? Mysl\u00edm, \u017ee bys mi m\u011bl odpov\u011bd\u011bt s n\u011bjakou stejn\u011b nechutnou uk\u00e1zkou z tv\u00e9ho \u017eivota, abych se nec\u00edtil jako takov\u00fd debil. Takhle aspo\u0148 budu v\u011bd\u011bt, \u017ee n\u011bkde v Berl\u00edn\u011b je n\u011bkdo ochotn\u00fd postavit se m\u00fdm divn\u00fdm analogi\u00edm k \u017eivotu, poh\u00e1dkov\u00fdm boj\u016fm o p\u0159e\u017eit\u00ed a m\u00e9 neschopnosti p\u0159ipravit opravdu skv\u011bl\u00fd a napl\u0148uj\u00edc\u00ed \u0161\u00e1lek k\u00e1vy.<\/em><\/div>\n

\n

-*-<\/strong><\/div>\n

\n

„Mami, pros\u00edm – v\u00e1\u017en\u011b, p\u0159esta\u0148\u2026“<\/p><\/div>\n

„Neopou\u0161t\u011bj m\u011b, jsi po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b! J\u00e1- j\u00e1- j\u00e1, ne! T-ty! T-tak d-daleko!“ Bill se nerv\u00f3zn\u011b rozhl\u00e9dl na ob\u011b strany, ne\u017e p\u0159ist\u00e1l o\u010dima na sv\u00e9m nejlep\u0161\u00edm kamar\u00e1dovi. Jeho matka d\u011blala sc\u00e9nu, a bo\u017ee pomoz, pokud by se ji pokusil zastavit, zn\u00e1sobila by sv\u00e9 \u00fasil\u00ed, aby si n\u00e1rokovala ka\u017ed\u00fd v\u00fddech jeho t\u011bla. Byl si jist\u00fd, \u017ee u\u017e te\u010f je na n\u011b zam\u011b\u0159ena pozornost ka\u017ed\u00e9ho cestuj\u00edc\u00edho i bezdomovce na cel\u00e9m vlakov\u00e9m n\u00e1dra\u017e\u00ed, pokud je neznepokojilo u\u017e p\u0159edchoz\u00ed desetiminutov\u00e9 popotahov\u00e1n\u00ed a patn\u00e1ctiminutov\u00e9 kv\u00edlen\u00ed.<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj zezadu omluvn\u011b usm\u00e1l. Zastr\u010dil si ruce do kapes a zaj\u00edmal se o vlakov\u00fd j\u00edzdn\u00ed \u0159\u00e1d. Moc mu teda nepom\u00e1hal; nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 jsou \u010dasto k ni\u010demu, kdy\u017e u\u017e na to p\u0159ijde.<\/div>\n
„Mami,“ vydechl Bill, sna\u017eil se vyp\u00e1\u010dit jej\u00ed ruce z pevn\u00e9ho dr\u017een\u00ed, kter\u00e9 m\u011bla na jeho t\u011ble. „Budu v po\u0159\u00e1dku. Zavol\u00e1m ti alespo\u0148 dvakr\u00e1t do m\u011bs\u00edce, a v l\u00e9t\u011b t\u011b nav\u0161t\u00edv\u00edm, okay?“ Jeho matka vzhl\u00e9dla zpod sv\u00fdch ohniv\u00fdch kudrlin a vrhla po n\u011bm tak vra\u017eedn\u00fd pohled, a\u017e se musel ot\u0159\u00e1st a p\u0159ehodnotit sv\u00e1 slova. „Okay, okay, t\u0159ikr\u00e1t! T\u0159ikr\u00e1t do m\u011bs\u00edce!“ Dodal nerv\u00f3zn\u011b. Vydechl \u00falevou, kdy\u017e jej\u00ed o\u010di zm\u011bkly.<\/div>\n
\n

Simone zvedla ruce, aby l\u00e1skypln\u011b uchopila tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho syna. „Ale opravdu mus\u00ed\u0161 jet tak daleko? Nemusel bys, v\u017edycky m\u016f\u017eu \u0159\u00edct Gordonovi, aby zavolal sv\u00e9mu zn\u00e1m\u00e9mu a nechal zru\u0161it tu smlouvu na byt a v\u0161ech-„<\/p><\/div>\n

„Mami, opravdu. Budu v po\u0159\u00e1dku. J\u00e1 chci jet.“ Bill proto\u010dil o\u010di, ne nevl\u00eddn\u011b. Dokonce i kdyby jej\u00ed slova na okam\u017eik je\u0161t\u011b zv\u00e1\u017eil, to mno\u017estv\u00ed \u00fasil\u00ed, kter\u00e9 jeho rodi\u010de vynalo\u017eili, aby na\u0161li sv\u00e9mu chlape\u010dkovi obstojn\u00fd byt v samotn\u00e9m srdci Berl\u00edna, by nemohl jen tak vyhodit oknem, a ani by to neud\u011blal. „Tady v Postdamu pro m\u011b nic nen\u00ed, a v Mitte a Pankow je v\u00edc pracovn\u00edch p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed. Nav\u00edc jsem sly\u0161el, \u017ee ani hudebn\u00ed sc\u00e9na tam nen\u00ed tak \u0161patn\u00e1.“ Usm\u00e1l se na ni. „Neboj se. Dok\u00e1\u017eu se o sebe postarat. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b je to o hodn\u011b bl\u00ed\u017e, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161, opravdu to nen\u00ed tak daleko. Jen st\u011b\u017e\u00ed si v\u0161imne\u0161, \u017ee nejsem doma, uvid\u00ed\u0161!“ Naklonil se a pol\u00edbil ji na \u010delo, doufal, \u017ee tak jej\u00ed obavy do\u010dasn\u011b uklidnil. Tak n\u011bjak v\u011bd\u011bl, \u017ee to prost\u011b sta\u010dit nebude.<\/div>\n
Andreas j\u00ed pro uklidn\u011bn\u00ed polo\u017eil ruku na rameno, kdy\u017e se vr\u00e1til ze sv\u00e9ho m\u00edsta u zdi. Hrav\u011b na Billa pokr\u010dil rameny. „Jo, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1, Bill u\u017e je velk\u00fd kluk, jsem si jist\u00fd, \u017ee se nedostane do \u017e\u00e1dn\u00fdch velk\u00fdch pot\u00ed\u017e\u00ed. Kdyby n\u011bco, d\u00edky jeho vlas\u016fm a martensk\u00e1m mu v\u0161ichni v Mitte p\u016fjdou z cesty – nebude muset ani nikomu \u0159\u00edkal, aby t\u00e1hli. Je to jako vestav\u011bn\u00fd obrann\u00fd mechanismus\u2026 nebo antisoci\u00e1ln\u00ed mechanismus, nebo tak n\u011bco.“<\/div>\n
\n

Bill na n\u011bj vystr\u010dil prost\u0159edn\u00ed\u010dek a sklonil se, aby uchopil rukoje\u0165 sv\u00e9ho kufru, ne\u017e si nasadil batoh. „Jsi k\u00e1mo\u0161, Andy, opravdu.“<\/p><\/div>\n

„Kdykoliv, emou\u0161i.“<\/div>\n
„Cen\u00edm si toho, ty n\u00e1vnado pro pedofily.“<\/div>\n
P\u00edskot p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho vlaku je p\u0159inutil se n\u00e1hle odml\u010det. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch pohl\u00e9dl dol\u016f na svou matku a n\u00e1sledn\u011b vzh\u016fru na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, ne\u017e pok\u00fdval hlavou p\u0159i sv\u00e9 nadch\u00e1zej\u00edc\u00edm neochv\u011bjn\u00e9m prohl\u00e1\u0161en\u00ed. „No\u2026 u\u017e je tady. Asi bych m\u011bl rychle nastoupit, a tak, proto\u017ee\u2026 jo. No\u2026“<\/div>\n
Andreas si t\u011b\u017ece povzdechl a vt\u00e1hl si jej do pevn\u00e9ho objet\u00ed. „Promi\u0148, \u017ee jsem nemohl j\u00edt s tebou. J\u00e1, uh\u2026 bude\u0161 mi chyb\u011bt, chlape,“ zamumlal mu do ucha.<\/div>\n
„Nap\u00ed\u0161u ti, jakmile si nastav\u00edm sv\u016fj internet a laptop, slibuju.“ Bill se s \u00fasm\u011bvem odt\u00e1hl z objet\u00ed. Nikdy nebre\u010del, a nem\u011bl by bre\u010det, a p\u0159inutil ka\u017ed\u00fd nerv ve sv\u00e9m t\u011ble dr\u017eet se p\u0159\u00edkazu, \u017ee bre\u010det nebude. Slzy nepat\u0159ily k odjezd\u016fm, kde lou\u010den\u00ed nebylo nav\u017edy.<\/div>\n
\n

Uchopil mat\u010diny ruce, stiskl je a naposledy ji pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159, ne\u017e couvnul. Vlak za n\u00edm se hlu\u010dn\u011b zastavil a lid\u00e9 se rojili ven jako lidsk\u00e1 povode\u0148, zat\u00edmco jin\u00ed se hrnuli dovnit\u0159, aby nahradili jejich nep\u0159\u00edtomnost. Bill mrknul a naposledy zam\u00e1val na dvojici, kterou za sebou zanech\u00e1val, p\u0159inutil se odtrhnout o\u010di od mat\u010dina pohledu a vydal se na cestu davem a do vag\u00f3nu, kter\u00fd jej vezme z jeho d\u011btstv\u00ed a zaveze do nov\u00e9ho \u017eivota dosp\u011blosti.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Nic jej dnes nemohlo sesadit z jeho du\u0161evn\u00edch v\u00fd\u0161in. Slunce sv\u00edtilo, pt\u00e1ci zp\u00edvali, dokonce mu nez\u016fstala ani \u017e\u00e1dn\u00e1 kocovina po noci pln\u00e9 pit\u00ed a sexu. Vlaky p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bly, hlasit\u011b vr\u010dely a p\u0159ipravovaly se, aby odvezly lidi kamkoliv, kam je \u017eivot zanesl. V\u011bci vypadaly docela dob\u0159e.<\/p><\/div>\n

Nicm\u00e9n\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed dobr\u00fdch nerv\u016f nemohlo zm\u011bnit jeho p\u0159edsudky proti absolutn\u00edmu zlo\u010dinu, kter\u00fdm byly ve\u0159ejn\u00e9 projevy n\u00e1klonnosti. P\u0159iv\u00e1d\u011blo ho k \u0161\u00edlenstv\u00ed, kdy\u017e lid\u00e9 za\u010dali b\u00fdt zbyte\u010dn\u011b sentiment\u00e1ln\u00ed, hlavn\u011b pro publikum, a podle jeho n\u00e1zoru pro to existovalo jen velmi m\u00e1lo ospravedln\u011bn\u00ed. Sarkasticky si odfrkl, pot\u0159\u00e1sl hlavou nad tou smutnou p\u0159ehl\u00eddkou p\u0159ed sebou, ne\u017e se vydal do centra n\u00e1dra\u017e\u00ed.<\/div>\n
\n

S proto\u010den\u00edm o\u010d\u00ed Tom n\u00e1hodn\u011b vrazil do ramene mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd se nakl\u00e1n\u011bl, aby pol\u00edbil svou p\u0159\u00edtelkyni na rozlou\u010denou, kdy\u017e pro\u0161el kolem prvn\u00ed br\u00e1ny, pro efekt je\u0161t\u011b klop\u00fdtnul. Kdy\u017e se mu\u017e oto\u010dil, aby o\u010dek\u00e1van\u011b zareagoval, Tom se oto\u010dil na pat\u011b sv\u00fdch Adidas Elements a nasadil v\u00fdraz toho nejv\u011bt\u0161\u00edho znepokojen\u00ed a obav, jak\u00fd se mu jen poda\u0159ilo vytvo\u0159it. „Ach, j\u00e1 se tak omlouv\u00e1m, je to tady tak p\u0159epln\u011bn\u00e9 a j\u00e1 t\u011b nevid\u011bl, a opravdu douf\u00e1m, \u017ee jsem neubl\u00ed\u017eil ani tob\u011b, ani tv\u00e9-“ prohl\u00e9dl si p\u0159edpokl\u00e1danou p\u0159\u00edtelkyni od hlavy a\u017e k pat\u011b a lehce nadzvedl obo\u010d\u00ed, „-dechberouc\u00ed a pokud mohu dodat, p\u011bkn\u011b stav\u011bn\u00e9 p\u0159\u00edtelkyni.“<\/p><\/div>\n

Pobaven\u011b sledoval, jak mlad\u00e1 \u017eena, u\u017e ne s \u0161okovan\u00fdm pohledem, zvedla ruku a nato\u010dila si na prst pramen ka\u0161tanov\u00fdch vlas\u016f. Opl\u00e1cela Tomovi jeho sugestivn\u00ed pohled a Tom musel p\u0159em\u00fd\u0161let, jak to zvl\u00e1dl skrz st\u0159edn\u00ed \u0161kolu bez jedin\u00e9ho \u0161kr\u00e1bnut\u00ed od na\u0161tvan\u00fdch partner\u016f. Pak do\u0161el k z\u00e1v\u011bru, \u017ee to bylo proto, \u017ee byl opravdu prost\u011b tak dobr\u00fd. To byla, p\u0159irozen\u011b, odpov\u011b\u010f t\u00e9m\u011b\u0159 na v\u0161echno.<\/div>\n
„Jo, jo, nech si ty kecy a pokra\u010duj v ch\u016fzi, gangstere – cos j\u00ed to \u0159ekl? Hej – debile! Vra\u0165 se zp\u00e1tky, cos j\u00ed to \u0159ekl?!“<\/div>\n
Tom mrkl a zasalutoval, vyslou\u017eil si od d\u00edvky zahih\u0148\u00e1n\u00ed, a pak odklusal sm\u011brem k p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm vlak\u016fm, kytarov\u00e9 pouzdro mu t\u011b\u017ece nar\u00e1\u017eelo do zad. Takov\u00fd trouba. \u0160koda, \u017ee musel sp\u011bchat na vlak.<\/div>\n
\n

Nacpal l\u00edstek do p\u0159\u00edstroje, jen st\u011b\u017e\u00ed po\u010dkal na zelen\u00e9 sv\u011btlo a m\u00e1lem p\u0159esko\u010dil turniket. A\u0165 se propadne, jestli mu ten vlak ujede; m\u011bl \u017eivot, kter\u00fd musel za\u010d\u00edt \u017e\u00edt, a od\u0159\u00edzl by si vlastn\u00ed ruku, ne\u017e aby m\u011bl nechat Georga za\u010d\u00edt bez n\u011bj. Byl jen jednu j\u00edzdu vlakem a dv\u011b j\u00edzdy autobusem od jejich prvn\u00edho ofici\u00e1ln\u00edho vystoupen\u00ed v Pankow v Berl\u00edn\u011b, a on v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude ono; bude jezdit na r\u016fzn\u00e1 m\u00edsta. Bude n\u011bkdo, a to jen d\u00edky vlastn\u00edmu p\u0159i\u010din\u011bn\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tato j\u00edzda vlakem byla kl\u00ed\u010dem k osudu, kter\u00fd si tou\u017eil naplnit.<\/p>\n

autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Tohle je asi ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u00favod, jak\u00fd jsem kdy k n\u011bjak\u00e9 pov\u00eddce psala, proto\u017ee vlastn\u011b v\u016fbec nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt. Je to jedna z pov\u00eddek, na kterou hned po p\u0159e\u010dten\u00ed prost\u011b jen tak nezapomenete. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00e1bavn\u00e1 a kr\u00e1tk\u00e1 oddechovka,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1241","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1241","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1241"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1241\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1241"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1241"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1241"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}