{"id":12419,"date":"2010-02-07T18:00:00","date_gmt":"2010-02-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12389"},"modified":"2010-02-07T18:00:00","modified_gmt":"2010-02-07T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-56","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/07\/casoprostor-iii-56\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 56."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak jsem to nakonec nestihla o nic moc d\u0159\u00edv, a rad\u0161i to nechala a\u017e na ned\u011bli… tenhle d\u00edl nebyl jednoduchej, tak asi proto…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u00edm ve tm\u011b nemocni\u010dn\u00edho pokoje na nepohodln\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd \u017eidli a hl\u00edd\u00e1m Bill\u016fv sp\u00e1nek. Je pod sedativy, m\u00e1 se\u0161itou hlavou, nara\u017een\u00fd rameno, ot\u0159es mozku a nev\u00ed o sv\u011bt\u011b. Je p\u016fl p\u00e1t\u00fd r\u00e1no, venku je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tma, a j\u00e1 si celou dobu, co jsem tady, v hlav\u011b prom\u00edt\u00e1m jako film ud\u00e1losti dne\u0161n\u00edho, vlastn\u011b u\u017e v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e mi Sabine zavolala, co se stalo, m\u011bl jsem pocit, \u017ee v tu chv\u00edli ze\u0161\u00edl\u00edm strachy. Okam\u017eit\u011b jsem vyst\u0159elil z bytu, bylo mi absolutn\u011b jedno, \u017ee ta pitom\u00e1 Krautnerov\u00e1 bude v\u011bd\u011bt, \u017ee jsem se naho\u0159e schov\u00e1val, te\u010f \u0161lo o Bill\u016fv \u017eivot, a v tu chv\u00edli jde v\u0161echno ostatn\u00ed stranou. Bral jsem schody po t\u0159ech, m\u00e1lem jsem si rozbil hubu, ale byl jsem dole za p\u00e1r vte\u0159in. Ur\u010dit\u011b mu ty pijavice n\u011bco provedly, \u0159\u00edkal jsem si\u2026 sledoval jsem je p\u0159edt\u00edm nen\u00e1padn\u011b z okna, kdy\u017e \u0161ly od branky k domu, a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na dva poldy, kte\u0159\u00ed je doprov\u00e1zeli. Sakra. To vypadalo divn\u011b. Bill p\u0159edt\u00edm \u0159\u00edkal n\u011bco o \u0159idi\u010dovi, ale \u017ee by s nimi jezdili i policajti, o tom se nezmi\u0148oval. Tohle fakt vypadalo v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e zapadli do bar\u00e1ku, honem jsem na sebe nah\u00e1zel zp\u00e1tky svoje oble\u010den\u00ed, abych mohl rychle zdrhat, kdyby se n\u00e1hodou rozhodli to tady prohled\u00e1vat\u2026 Chodil jsem zrovna po p\u0159eds\u00edni jako lev v kleci, v\u00e1hal, jestli m\u00e1m zkusit seb\u011bhnout potichu dol\u016f a poslouchat za dve\u0159ma, co se tam d\u011bje, nebo se na to rad\u0161i vyka\u0161lat a neriskovat, kdy\u017e mi zazvonil telefon. Pak u\u017e nebylo co \u0159e\u0161it. Najednou bylo v\u0161echno ostatn\u00ed krom Billova \u017eivota naprosto ned\u016fle\u017eit\u00fd, a j\u00e1 p\u0159estal myslet na v\u0161echno, co s t\u00edm nesouviselo. Asi jsem na ty b\u00e1by \u0159val, b\u016fhv\u00ed, jestli jsem nebyl sprostej, to u\u017e si nepamatuju, ale byl jsem mimo sebe, kdy\u017e jsem vb\u011bhl k zran\u011bn\u00fdmu Billovi a klekl si k n\u011bmu. Tak moc jsem se o n\u011bj b\u00e1l\u2026 N\u011bjak\u00fd slu\u0161n\u00fd chov\u00e1n\u00ed mi bylo v tu chv\u00edli absolutn\u011b n\u011bkde, jen jsem si d\u00e1val pozor, abych ho nel\u00edbal a neoslovil ho n\u011bjak nebratrsky, tolik rozumu mi je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1valo.<\/div>\n
B\u00e1by ani nedutaly, st\u00e1ly tam jako blbky, a nebyly schopn\u00fd ud\u011blat v\u016fbec nic. Jedinej, kdo byl z nich trochu ak\u010dn\u00ed, byla Greta, kter\u00e1 se Billa sna\u017eila alespo\u0148 ot\u00edrat mokr\u00fdm ru\u010dn\u00edkem, i kdy\u017e to bylo nejsp\u00ed\u0161 \u00fapln\u011b na nic. Krv\u00e1cen\u00ed stejn\u011b nemohla t\u00edmhle zastavit, po\u0159\u00e1d to teklo, byla to hlubok\u00e1 r\u00e1na, dvan\u00e1ct steh\u016f, \u0159\u00edkal pozd\u011bji doktor. Dali si prej z\u00e1le\u017eet, aby jizva jednou nebyla moc vid\u011bt. Nebyl jsem schopen ni\u010deho jin\u00fdho, ne\u017e jen Billa dr\u017eet za ruku, sledovat jeho pravideln\u00fd pomal\u00fd dech, kontrolovat tep v z\u00e1p\u011bst\u00ed, a uji\u0161\u0165oval se v duchu o tom, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadne.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
O z\u00e1chranku se postarala Sabine, za co\u017e jsem j\u00ed dote\u010f vd\u011b\u010dnej. Byla celou dobu s Dejvem a ut\u011b\u0161ovala ho, chudinka z toho musel bejt taky vyd\u011b\u0161enej, jestli to v\u0161echno sly\u0161el. Na\u0161t\u011bst\u00ed t\u00e1tu s krv\u00e1cej\u00edc\u00ed hlavou nevid\u011bl, tak snad na to rychle zapomene. Z\u00e1chran\u00e1\u0159i Billovi o\u0161et\u0159ili r\u00e1nu na hlav\u011b, vy\u010distili ji, a p\u0159elepili n\u011bjak\u00fdm kompresn\u00edm flastrem, a v tu chv\u00edli, kdy to z\u0159ejm\u011b hodn\u011b \u0161t\u00edpalo, se Bill nap\u016fl probral. Otev\u0159el pomalu o\u010di, a j\u00e1 si tak nahlas oddychl, \u017ee to muselo b\u00fdt sly\u0161et a\u017e ven.<\/div>\n
„Co se stalo?“ zeptal se \u0161eptem a bolestiv\u011b zasy\u010del, kdy\u017e se sna\u017eil pohnout hlavou.<\/div>\n
„Neh\u00fdbejte se, pane Kaulitzi. Omdlel jste a upadl, a p\u0159itom jste se bouchl do hlavy, m\u00e1te \u0159eznou r\u00e1nu od skla, bol\u00ed v\u00e1s je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho?“ ptal se hned z\u00e1chran\u00e1\u0159, zat\u00edmco sv\u00edtil Billovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Rameno\u2026 c\u00edt\u00edm bolest v rameni, a hlava\u2026 bol\u00ed m\u011b d\u011bsn\u011b hlava,“ za\u0161eptal Bill a za\u010dal se pomalu zvedat do sedu.<\/div>\n
„Le\u017ete, chlape, kam se vrh\u00e1te? Budete m\u00edt p\u0159inejmen\u0161\u00edm ot\u0159es mozku, musela to bejt r\u00e1na jak z d\u011bla. Jinak je v\u00e1m dob\u0159e?“ vypt\u00e1val se d\u00e1l doktor a Bill jen rezignovan\u011b klesl zp\u00e1tky na zem a za\u0161eptal, \u017ee se mu mot\u00e1 hlava. „Je v\u00e1m na zvracen\u00ed?“ Na to jen br\u00e1\u0161ka skoro neznateln\u011b p\u0159ik\u00fdvl, zat\u00edmco mu doktor prohmat\u00e1val b\u0159icho, jestli nenajde je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho. „Dobr\u00fd, chlapi, nalo\u017ete ho a jedem,“ zavelel dv\u011bma poskok\u016fm v uniform\u00e1ch, kte\u0159\u00ed Billa lehce p\u0159ehodili na p\u0159inesen\u00e1 nos\u00edtka.<\/div>\n
„J\u00e1 nikam nechci\u2026“ zak\u0148oural mal\u00e1tn\u011b Bill, ale nebylo mu to nic platn\u00fd.<\/div>\n
„Mus\u00edte do nemocnice, abychom se mrkli na tu hlavu a vylou\u010dili n\u011bjak\u00e1 dal\u0161\u00ed zran\u011bn\u00ed, tak le\u017ete, my se o v\u00e1s postar\u00e1me,“ sna\u017eil se ho uklidnit doktor.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam ho vezete?“ zeptal jsem se vyd\u011b\u0161en\u011b, n\u011bjak mi a\u017e v tu chv\u00edli do\u0161lo, \u017ee mus\u00ed do nemocnice. Jen zd\u00e1lky jsem zaznamenal jm\u00e9no kliniky, co mi \u0159ekl doktor, a pod\u00edval se do Billov\u00fdch vypla\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se boj\u00ed, zn\u00e1m jeho hr\u016fzu ze \u0161pit\u00e1l\u016f, tak jsem ho alespo\u0148 dr\u017eel za ruku, aby c\u00edtil, \u017ee jsem s n\u00edm, a vrhal p\u0159itom nen\u00e1vistn\u00fd pohledy na b\u00e1by, co po\u0159\u00e1d st\u00e1ly nad Billem jako dv\u011b sudi\u010dky, a sledovaly cvrkot.<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka si jich a\u017e teprve v tu chv\u00edli v\u0161iml, a j\u00e1 v jeho o\u010d\u00edch uvid\u011bl najednou d\u011bs a hr\u016fzu. Nejsp\u00ed\u0161 si na v\u0161echno vzpomn\u011bl. Zm\u00e1\u010dkl mi siln\u011b ruku, p\u0159it\u00e1hl si m\u011b bl\u00ed\u017e a nal\u00e9hav\u011b \u0161eptal: „Tome, ned\u00e1vej jim ho! P\u0159i\u0161ly si pro Dav\u00eddka, nesm\u00ed\u0161 jim ho d\u00e1t, nedovol jim to! Cht\u011bj\u00ed ho odv\u00e9st zp\u00e1tky do d\u011bc\u00e1ku. Nesm\u00ed\u0161 to dovolit. Pros\u00edm!“ up\u00edral na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd o\u010di, drtil mi ruku jako v kle\u0161t\u00edch, a\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee mi ji zlom\u00ed.<\/div>\n
„Neboj se, Bille, ned\u00e1m jim ho,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem, a\u010dkoliv jsem v tu chv\u00edli v\u016fbec netu\u0161il, jak bych to m\u011bl ud\u011blat. „Zavol\u00e1m Dietrovi, snad mi pom\u016f\u017ee,“ je\u0161t\u011b jsem rychle dodal, ale to u\u017e z\u00e1chran\u00e1\u0159i odn\u00e1\u0161eli Billa i s nos\u00edtky do sanitky. Automaticky jsem se zvedl, a \u0161el s nimi, ale ve chv\u00edli, kdy jsme do\u0161li k brance, se m\u011b Bill pustil.<\/div>\n
„Vra\u0165 se tam, Tomi, mus\u00ed\u0161 se postarat o Dejva,“ sotva \u0161eptal.<\/div>\n
„Ale nem\u016f\u017eu t\u011b nechat jet samotn\u00fdho, v\u017edy\u0165-„<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161, neboj se, j\u00e1 to p\u0159e\u017eiju, nic mi nen\u00ed. Pak za mnou p\u0159ijede\u0161, jestli si m\u011b tam nechaj\u00ed, te\u010f mus\u00ed\u0161 z\u016fstat tady.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal jsem mu do ucha a l\u00edbnul ho na sp\u00e1nek. „Dr\u017e se, zavol\u00e1m m\u00e1m\u011b, aby za tebou p\u0159ijela, ne\u017e budu moct j\u00e1,“ je\u0161t\u011b jednou jsem ho rychle pol\u00edbil, ne\u017e ho i s nos\u00edtky nalo\u017eili do sanitky. Byl mal\u00e1tnej, sotva schopen mluvit, a nejsp\u00ed\u0161 brzy upadl do milosrdn\u00fdho sp\u00e1nku. Sanitka b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in odjela, u\u017e jsem vid\u011bl v d\u00e1lce jen sv\u011btla ve tm\u011b a blikaj\u00edc\u00ed maj\u00e1\u010dek. Ani nev\u00edm, jak jsem t\u011bch deset minut \u010dasu zvl\u00e1dl p\u0159e\u017e\u00edt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Musel jsem rychle zp\u00e1tky, ty mrchy tam byly s Dejvem a Sabine samotn\u00fd, Bill m\u011bl pravdu. Te\u010f u\u017e mi bylo jasn\u00fd, pro\u010d omdlel. Celej den nic nejedl, jak byl po\u0159\u00e1d ve stresu, b\u016fhv\u00ed, jestli v\u016fbec n\u011bco pil krom\u011b kafe, bylo mu po\u0159\u00e1d na zvracen\u00ed, a pak p\u0159i\u0161ly ty \u010d\u016fzy a vybalily na n\u011bj tuhle \u0161\u00edlenost. Nejsp\u00ed\u0161 tu zpr\u00e1vu nebyl schopen zpracovat. Te\u010f bylo ale bohu\u017eel v\u0161echno na mn\u011b. Nem\u011bl jsem pon\u011bt\u00ed, jak se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1d\u00e1m, a tu\u0161il jsem, \u017ee slib, co jsem dal Billovi, byl p\u0159ed\u010dasnej. Cht\u011bl jsem ale bojovat.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b cestou do domu jsem zavolal Dietrovi, na\u0161t\u011bst\u00ed mi to vzal hned. Vychrlil jsem na n\u011bj, co se stalo, \u017ee je tu soci\u00e1lka, co cht\u011bj\u00ed ud\u011blat, a aby rychle p\u0159ijel. Sice se m\u011b za\u010dal vypt\u00e1vat, co a jak, ale nebyl jsem v tu chv\u00edli dobrej zdroj informac\u00ed, v\u016fbec nic jsem nev\u011bd\u011bl, jen to m\u00e1lo, co mi \u0159ekl Bill. „Prost\u011b hned p\u0159ije\u010f!“ houkl jsem do telefonu a t\u00edpnul ho. Nem\u011bl jsem \u010das se s n\u00edm vybavovat, musel jsem zp\u00e1tky. M\u00e1lem jsem zapomn\u011bl na bezpe\u010dnostn\u00ed k\u00f3d, jak jsem se hnal do ob\u00fdv\u00e1ku, ale pak mi to do\u0161lo, a vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky. Za minutu by to za\u010dalo houkat, a p\u0159ijeli by dal\u0161\u00ed policajti, proto\u017ee by si mysleli, \u017ee se n\u00e1s pokou\u0161\u00ed n\u011bkdo vykr\u00e1st. Pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee beze m\u011b se z tohohle domu nikdo nedostane, a byl jsem spokojenej, \u017ee to zabezpe\u010den\u00ed m\u00e1me. Neodejdou, dokud j\u00e1 je nepust\u00edm, byla moje posledn\u00ed my\u0161lenka, kdy\u017e jsem p\u0159ekra\u010doval pr\u00e1h ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co se tady stalo,“ za\u010dal jsem hned zhurta, je\u0161t\u011b jsem byl na\u0161tvan\u00fd a nepova\u017eoval jsem za nutn\u00e9 zdravit, kdy\u017e u\u017e jsme se p\u0159edt\u00edm vid\u011bli. Krev na koberci neust\u00e1le p\u0159itahovala moje o\u010di, a p\u0159ipom\u00ednala mi, \u017ee se s nima nem\u00e1m nijak mazlit. B\u00e1by u\u017e byly zase posazen\u00fd na seda\u010dce, o n\u011b\u010dem spolu potichu diskutovaly, zat\u00edmco Greta se sna\u017eila d\u00e1t ty nejv\u011bt\u0161\u00ed kusy skla ze stole\u010dku aspo\u0148 na hromadu, aby se o n\u011b nikdo dal\u0161\u00ed ne\u0159\u00edzl. Kdy\u017e jsem ve\u0161el, omluvn\u011b se na m\u011b usm\u00e1la a bylo vid\u011bt, \u017ee je z t\u00e9hle situace p\u011bkn\u011b vykolejen\u00e1 a nec\u00edt\u00ed se moc dob\u0159e.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der, pane Kaulitzi,“ \u0159ekla komisn\u011b Kratunerov\u00e1, kdy\u017e m\u011b kone\u010dn\u011b zaregistrovala, a vstala. Nap\u0159\u00e1hla ke mn\u011b ruku, tak jsem ji stiskl, a k\u00fdvl i na tu druhou babu. „My u\u017e se zn\u00e1me, tohle je \u0159editelka soci\u00e1ln\u00edho odboru pan\u00ed in\u017een\u00fdrka Longenov\u00e1, a Greta Bastlerov\u00e1, moje n\u00e1stupkyn\u011b. P\u0159i\u0161ly jsme v \u00fa\u0159edn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti, asi bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se na to posad\u00edme.“ Mluvila po\u0159\u00e1d tak strojen\u011b. „Omlouv\u00e1me se, ale neneseme \u017e\u00e1dnou vinu na zran\u011bn\u00ed va\u0161eho bratra, nejsp\u00ed\u0161 se mu ud\u011blalo \u0161patn\u011b, a zabr\u00e1nit mu v p\u00e1du na sklen\u011bn\u00fd stolek nebylo v na\u0161\u00ed moci, bohu\u017eel. Douf\u00e1m, \u017ee to nebude m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1sledky, a bude v po\u0159\u00e1dku. Opravdu je n\u00e1m to velice l\u00edto,“ sna\u017eila se Krautnerka.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1m to nevy\u010d\u00edt\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl jsem se za\u0165at\u00fdma zubama, nejrad\u0161i bych ale j\u00ed a t\u00fd \u0159editelce vynadal do starejch hnusnejch \u010darod\u011bjnic. Mus\u00edm se ale dr\u017eet, te\u010f je pot\u0159eba diplomaticky vyjedn\u00e1vat a ne se vztekat.<\/p>\n<\/div>\n
„Zavolal jsem na\u0161emu pr\u00e1vn\u00edmu z\u00e1stupci, tak\u017ee bych r\u00e1d, kdybychom s jedn\u00e1n\u00edm po\u010dkali na to, a\u017e p\u0159ijede. Bude tu snad do deseti minut. Bill mi nazna\u010dil, o co v\u00e1m jde, tak jist\u011b ch\u00e1pete, \u017ee bez pr\u00e1vn\u00edka se o tom s v\u00e1mi nebudeme bavit.“ Byl jsem nechutn\u011b \u00fa\u0159edn\u00ed, stejn\u011b jako ony p\u0159edt\u00edm. Pot\u0159eboval jsem odtud vypadnout. „Omluvte m\u011b, jen \u0159eknu \u0161vagrov\u00e9, co se d\u011blo s jej\u00edm man\u017eelem, za chv\u00edli jsem zp\u00e1tky,“ sna\u017eil jsem se nevn\u00edmat svoje klepaj\u00edc\u00ed se ruce. V\u0161echny t\u0159i p\u0159ik\u00fdvly a j\u00e1 se sebral a ode\u0161el. Necht\u011bl jsem se tam zdr\u017eovat, dokud jsem nem\u011bl za sebou Dietra, krom toho v ob\u00fdv\u00e1ku byly dob\u0159e uklizen\u00fd, nemohly nad\u011blat je\u0161t\u011b v\u00edc \u0161kody.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem vy\u0161el zp\u00e1tky do p\u0159eds\u00edn\u011b, narazil jsem na ty dva poldy, st\u00e1li tam jako soln\u00fd sloupy, hl\u00eddali dve\u0159e a asi \u010dekali, jestli budou pot\u0159eba. Nev\u0161\u00edmav\u011b jsem kolem nich pro\u0161el a zapadl do kuchyn\u011b. Sabine tam st\u00e1la s Dejvem v n\u00e1ru\u010d\u00ed, oba bre\u010deli. Vzhl\u00e9dli ke mn\u011b.<\/div>\n
„Bill m\u00e1 asi ot\u0159es mozku, \u0159\u00edkal, \u017ee ho bol\u00ed rameno, ale probral se, snad to bude dobr\u00fd,“ sna\u017eil jsem se na Dejva usm\u00e1t, aby p\u0159estal bre\u010det a pohladil jsem ho po vlasech. „T\u00e1ta bude v po\u0159\u00e1dku, neboj,“ ujistil jsem ho je\u0161t\u011b jednou, a vyt\u00e1hl z kapsy mobil. Rychle jsem dal „ps\u00e1t zpr\u00e1vu“ a na\u0165ukal p\u00e1r d\u016fle\u017eit\u00fdch slov pro Sabine: ‚P\u0159i\u0161li pro Dejva, cht\u011bj\u00ed ho odv\u00e9st do d\u011bc\u00e1ku. Budu se sna\u017eit tomu zabr\u00e1nit, p\u0159ijede Dietr.‘ Odeslal jsem zpr\u00e1vu, a \u010dekal, a\u017e Sabine vynd\u00e1 z kapsy sv\u016fj telefon, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed zap\u00edpal. „Mus\u00edm za nima,“ \u0161eptl jsem, l\u00edbnul Dejva na tv\u00e1\u0159i\u010dku a rad\u0161i jsem ne\u010dekal, jak bude na mou zpr\u00e1vu reagovat Sabine.<\/p>\n<\/div>\n
T\u011bch deset minut v ob\u00fdv\u00e1ku, ne\u017e mi zavrn\u011bl v kapse mobil, mi hlavou \u0161rotovalo, jak splnit slib, co jsem dal Billovi, ale m\u011bl jsem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed pocit beznad\u011bje. Kone\u010dn\u011b byl Dietr tady. Cestou zp\u00e1tky z gar\u00e1\u017ee jsem mu znovu vylo\u017eil, co se stalo, a z jeho v\u00fdrazu mi bylo jasn\u00fd \u017ee z toho nen\u00ed moc moudrej. Nech\u00e1pal, co na n\u00e1s m\u016f\u017eou m\u00edt, a pro\u010d vlastn\u011b p\u0159i\u0161li, tak\u017ee byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, abychom se posadili do ob\u00fdv\u00e1ku a za\u010dali.<\/div>\n
Dietr si s b\u00e1bama pot\u0159\u00e1sl pravic\u00ed, obhl\u00eddnul si tu spou\u0161\u0165 uprost\u0159ed, kterou prozat\u00edm nikdo neukl\u00edzel, a posadili jsme se ka\u017ed\u00fd do jednoho k\u0159esla. Ty t\u0159i sed\u011bly naproti n\u00e1m vedle sebe na seda\u010dce jak slepice na h\u0159ad\u011b, a kdyby to nebyla tak v\u00e1\u017en\u00e1 situace, nejsp\u00ed\u0161 bych se za\u010dal sm\u00e1t. Takhle jsem jen sklopil pohled do vlastn\u00edho kl\u00edna a o\u017ediboval si z\u00e1d\u011bru na palci. Hodlal jsem zat\u00edm v\u0161echno nechat na Dietrovi, a zapojit se, a\u017e budu pot\u0159eba, abych je\u0161t\u011b n\u011bco nezkazil.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee, d\u00e1my,“ za\u010dal Dietr, „pros\u00edm o stru\u010dn\u00e9 zopakov\u00e1n\u00ed \u00fa\u010delu va\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy, jist\u011b ch\u00e1pete, \u017ee pot\u0159ebuji nejd\u0159\u00edv v\u011bd\u011bt, o co tady jde. M\u016fj klient m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych ho zastupoval, proto\u017ee se moment\u00e1ln\u011b nem\u016f\u017ee z pochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f \u00fa\u010dastnit na\u0161eho jedn\u00e1n\u00ed, tak\u017ee m\u011b berte jako pr\u00e1vn\u00edho z\u00e1stupce pana Billa Kaulitze.“ Za\u010dal Dietr tou svou \u00fa\u0159edn\u00ed \u0159e\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u011bc se m\u00e1 tak,“ za\u010dala Krautnerov\u00e1.“Nev\u00edm, jak dalece jste obezn\u00e1men se situac\u00ed, kterou jsme v t\u00e9to rodin\u011b \u0159e\u0161ili asi p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci, ale dneska jsme zde kv\u016fli tomu znovu.“<\/div>\n
Dietr se na m\u011b t\u00e1zav\u011b pod\u00edval, proto\u017ee o tom samoz\u0159ejm\u011b nem\u011bl ani p\u00e1ru, s n\u00edm jsme tohle t\u00e9ma nikdy \u0159e\u0161it necht\u011bli, a mysleli jsme si, \u017ee to ani nebude pot\u0159eba. S mluven\u00edm te\u010f byla \u0159ada na m\u011b.<\/div>\n
„Ne, n\u00e1\u0161 pr\u00e1vn\u00edk s t\u00edm nen\u00ed sezn\u00e1men\u00fd, proto\u017ee jsme situaci nepova\u017eovali za tak z\u00e1va\u017enou, aby m\u011bl d\u016fvod se j\u00ed zab\u00fdvat,“ odpov\u011bd\u011bl jsem m\u00edsto n\u011bj. Krautnerka se samoz\u0159ejm\u011b hned po m\u00e9m vysv\u011btlen\u00ed pustila do v\u00fdkladu, a celkem stru\u010dn\u011b a v\u011bcn\u011b Dietrovi objasnila v\u0161echno, co se dote\u010f ud\u00e1lo a pak hned nav\u00e1zala t\u00edm, co je nov\u00fdho. Dietr jen z\u00edral, co v\u0161echno u\u017e jsme m\u011bli se soci\u00e1lkou kv\u016fli na\u0161emu „vymy\u0161len\u00e9mu vztahu“ za pot\u00ed\u017ee, a zcela bez za\u010derven\u00e1n\u00ed za\u010dal t\u011bm bab\u00e1m vysv\u011btlovat, \u017ee je to naprost\u00fd nesmysl, \u017ee t\u011bmhle pomluv\u00e1m \u010del\u00edme u\u017e od doby, kdy jsme se proslavili, a tud\u00ed\u017e nen\u00ed v\u016fbec relevantn\u00ed (ano, tohle slovo p\u0159esn\u011b \u0159ekl, b\u016fhv\u00ed, co znamen\u00e1…) se t\u00edm zab\u00fdvat podrobn\u011bji. Nepova\u017euje pr\u00fd v\u011bc za prok\u00e1zanou, a proto nevid\u00ed d\u016fvod, abychom o tom d\u00e1l jakkoliv diskutovali. Skoro to vypadalo, \u017ee se chyst\u00e1 zvednout a jedn\u00e1n\u00ed uzav\u0159\u00edt, kdy\u017e se ozvala ta \u0159editelka.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee byste se m\u011bl pod\u00edvat na tohle,“ podala Dietrovi p\u0159es st\u016fl n\u011bjakej pap\u00edr. Dietr viditeln\u011b zezelenal, kdy\u017e si to p\u0159e\u010detl, pak mi ten pap\u00edr podal, a \u010dekal, co j\u00e1 na to. N\u011bjakou dobu jsem na to \u010du\u010del, lu\u0161til, a pak jsem pochopil, \u017ee je to laboratorn\u00ed posudek. Ty mrchy si od Bildu vy\u017e\u00e1daly fotku a nechaly si ud\u011blat sv\u016fj vlastn\u00ed posudek od policie. Byl samoz\u0159ejm\u011b pozitivn\u00ed, bodej\u0165 by taky nebyl, ta fotka prost\u011b byla prav\u00e1, a\u0165 jsme tvrdili m\u00e9di\u00edm, co cht\u011bli. Dokonce tam psali, \u017ee je to \u010d\u00e1st videoz\u00e1znamu. Do prdele\u2026<\/div>\n
„Jist\u011b ch\u00e1pete, pro\u010d jsme tady,“ ozvalo se do ticha, a \u0159editelka podala Dietrovi dal\u0161\u00ed lejstro. U\u017e kdy\u017e jsem se na n\u011bj pod\u00edval, bylo mi jasn\u00fd, \u017ee je to v hajzlu. Jeho v\u00fdraz mluvil jasn\u011b. Byl p\u0159ekvapenej, pusu pootev\u0159enou, jako kdy\u017e se sna\u017e\u00ed n\u011bco nam\u00edtat, ale to, co \u010detl, mu to prost\u011b nedovolilo. Kone\u010dn\u011b ke mn\u011b jeho o\u010di vzhl\u00e9dly, kdy\u017e mi pod\u00e1val ten druhej pap\u00edr, a j\u00e1 z nich vy\u010detl, \u017ee je v \u0161oku. Skoro mi ho bylo l\u00edto, ale m\u00edt n\u00e1s jako klienty nen\u00ed jednoduch\u00fd\u2026 „P\u0159edb\u011b\u017en\u00e9 opat\u0159en\u00ed“, p\u0159e\u010detl jsem si nadpis, a d\u00e1l o\u010dima l\u00edtal po p\u00edsmenk\u00e1ch, a\u017e dol\u016f ke kulat\u00e9mu raz\u00edtku soudu. Jako v mr\u00e1kot\u00e1ch jsem se sna\u017eil pochopit, co to v\u0161echno znamen\u00e1\u2026 ale nebylo t\u0159eba. Krautnerka mi to hezky zopakovala nahlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Na z\u00e1klad\u011b zaji\u0161t\u011bn\u00fdch d\u016fkaz\u016f a sv\u011bdectv\u00ed, podal n\u00e1\u0161 \u00fa\u0159ad trestn\u00ed ozn\u00e1men\u00ed na pana Billa Kaulitze, a soud na na\u0161i \u017e\u00e1dost n\u00e1sledn\u011b vydal p\u0159edb\u011b\u017en\u00e9 opat\u0159en\u00ed o odebr\u00e1n\u00ed d\u00edt\u011bte a sv\u011b\u0159en\u00ed nezletil\u00e9ho Davida Kaulitze do p\u00e9\u010de d\u011btsk\u00e9ho centra. P\u0159edb\u011b\u017en\u00e9 opat\u0159en\u00ed je vykonateln\u00e9 bez odkladu, aby byla zaji\u0161t\u011bna soci\u00e1ln\u011b pr\u00e1vn\u00ed ochrana d\u00edt\u011bte, ne\u017e soud v nov\u00e9m \u0159\u00edzen\u00ed rozhodne, komu bude d\u00edt\u011b sv\u011b\u0159eno do p\u00e9\u010de.“<\/div>\n
„\u010ceho p\u0159esn\u011b se t\u00fdk\u00e1 to trestn\u00ed ozn\u00e1men\u00ed?“ zeptal se Dietr, ale nejsp\u00ed\u0161 to tu\u0161il dop\u0159edu, zn\u011bl rezignovan\u011b.<\/div>\n
„Z na\u0161eho hlediska se p\u0159edev\u0161\u00edm jedn\u00e1 o paragraf 32 trestn\u00edho z\u00e1kona, ohro\u017eov\u00e1n\u00ed mravn\u00ed v\u00fdchovy d\u011bt\u00ed a ml\u00e1de\u017ee, ale ur\u010dit\u011b to nebude jedin\u00fd paragraf, o kter\u00fd se bude jednat. To v\u00e1m ozn\u00e1m\u00ed policie, a\u017e v\u00e1m doru\u010d\u00ed trestn\u00ed ozn\u00e1men\u00ed. My budeme te\u010f pot\u0159ebovat, aby n\u011bkdo d\u00edt\u011bti sbalil jeho v\u011bci, abychom ho mohli je\u0161t\u011b te\u010f odv\u00e9st do d\u011btsk\u00e9ho centra.“<\/div>\n
„To p\u0159ece nem\u016f\u017eete!“ vysko\u010dil jsem ze seda\u010dky, kdy\u017e pronesla posledn\u00ed v\u011btu. „To p\u0159ece nejde, jen tak si odv\u00e9st d\u00edt\u011b, v\u017edy\u0165 p\u0159ece Bill nebyl za nic odsouzenej a ani nebude! Copak neplat\u00ed, \u017ee dokud nen\u00ed \u010dlov\u011bk pravomocn\u011b odsouzenej, je nevinnej?“ roz\u010diloval jsem se. „V\u00edte vy v\u016fbec, jak tam to d\u00edt\u011b trp\u011blo? Tohle p\u0159ece v\u016fbec nen\u00ed v jeho z\u00e1jmu, tady je doma a \u0161\u0165astnej, a jedinej, kdo mu chce ubl\u00ed\u017eit, jste vy!“ sna\u017eil jsem se nek\u0159i\u010det, ale moc mi to ne\u0161lo. Vztek mnou cloumal a j\u00e1 se musel dr\u017eet, abych se po nich nevrhnul. C\u00edtil jsem, jak mi Dietr zezadu dr\u017e\u00ed ruk\u00e1v, a sna\u017e\u00ed se m\u011b uklidnit, ale j\u00e1 ho nerv\u00f3zn\u011b set\u0159\u00e1sl, aby mi dal pokoj. Necht\u011bl jsem je napadnout, i kdy\u017e to tak mo\u017en\u00e1 vypadalo, tak blbej zase nejsem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed v jeho z\u00e1jmu \u017e\u00edt v rodin\u011b, kde je ohro\u017eov\u00e1na jeho mravn\u00ed v\u00fdchova, pane Kaulitzi,“ za\u010dala \u0159editelka. „Na z\u00e1klad\u011b nov\u00fdch skute\u010dnost\u00ed existuje d\u016fvodn\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee v\u00e1\u0161 incestn\u00ed vztah s bratrem, na kter\u00fd jsme byli jako \u00fa\u0159ad ned\u00e1vno upozorn\u011bn\u00ed anonymem, je skute\u010dnost, a\u010dkoliv jste se to sna\u017eili zamaskovat nejsp\u00ed\u0161 zcela fingovanou svatbou. D\u00edt\u011b by nem\u011blo \u017e\u00edt v takov\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, to je\u2026“<\/div>\n
„V jak\u00fdm prost\u0159ed\u00ed, pros\u00edm v\u00e1s? S miluj\u00edc\u00edm otcem a jeho \u017eenou? Co si to dovolujete prohla\u0161ovat, \u017ee jejich svatba byla fingovan\u00e1?! M\u016fj bratr svou \u017eenu miluje a \u017eijou spolu jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd p\u00e1r. Va\u0161e tvrzen\u00ed jsou naprosto l\u017eiv\u00e1, a u soudu se to prok\u00e1\u017ee! Mysl\u00edte, \u017ee Dav\u00eddkovi bude v \u00fastavu l\u00edp? To nem\u016f\u017eete myslet v\u00e1\u017en\u011b! J\u00e1 tady u\u017e d\u00e1vno nebydl\u00edm, jenom proto, abych vyhov\u011bl va\u0161im nestydat\u00fdm po\u017eadavk\u016fm kv\u016fli naprosto bezd\u016fvodn\u00e9mu podez\u0159en\u00ed, a vy m\u00edsto toho, abyste se starali o hladov\u00e9 a t\u00fdran\u00e9 d\u011bti, berete lidem ty, co jsou se sv\u00fdmi rodi\u010di \u0161\u0165astn\u00e9? Budeme si na v\u00e1s st\u011b\u017eovat! Pod\u00e1me \u017ealobu,“ sna\u017eil jsem se br\u00e1nit, ale v duchu jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je to marn\u00fd. Maj\u00ed pap\u00edr od soudu, s sebou dva policajty a t\u00edm to prozat\u00edm kon\u010d\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete si st\u011b\u017eovat, podejte \u017ealobu, ale mohu v\u00e1s ujistit, \u017ee v tomto p\u0159\u00edpad\u011b za n\u00e1mi stoj\u00ed ministerstvo. V\u011bc mus\u00edme \u0159e\u0161it rychle a exempl\u00e1rn\u011b. Jste p\u0159\u00edli\u0161 na o\u010d\u00edch ve\u0159ejnosti, abychom mohli celou v\u011bc nechat jen tak. Krom toho, d\u016fkazy mluv\u00ed jasn\u011b. Policie u\u017e na z\u00e1klad\u011b na\u0161eho trestn\u00edho ozn\u00e1men\u00ed na\u0161la po\u010d\u00edta\u010d, ze kter\u00e9ho byla odesl\u00e1na zpr\u00e1va s fotografi\u00ed, a nen\u00ed pochyb, \u017ee pat\u0159\u00ed osob\u011b v\u00e1m bl\u00edzk\u00e9, kter\u00e1 m\u011bla mo\u017enost takovou fotografii nebo video po\u0159\u00eddit. Bude samoz\u0159ejm\u011b vyslechnuta, ale to u\u017e je v\u011bc vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed a policie. Te\u010f pros\u00edm zabalte d\u00edt\u011bti nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, abychom mohli odjet. M\u011blo by j\u00edt co nejd\u0159\u00edve sp\u00e1t. V Bambulce u\u017e jsou na n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edjezd p\u0159ipraveni, ujme se ho psycholo\u017eka, kter\u00e1 ho dob\u0159e zn\u00e1. Nen\u00ed d\u016fvod se ni\u010deho ob\u00e1vat.“ Uzav\u0159ela to \u0159editelka a vstala. K\u00fdvla na Gretu, kter\u00e1 m\u011bla z\u0159ejm\u011b za \u00fakol se postarat o hladk\u00fd pr\u016fb\u011bh odjezdu, a ta se na jej\u00ed pokyn zvedla a \u0161la za Dav\u00eddkem.<\/p>\n<\/div>\n
Dietr ml\u010del\u2026 mohlo m\u011b napadnout, \u017ee tenhle d\u011bdula se za n\u00e1s rv\u00e1t nebude. Nejsp\u00ed\u0161 byl pr\u00e1v\u011b v \u0161oku z toho, co tady vid\u011bl a sly\u0161el. Kdyby za n\u00e1s bojoval Mark, nejsp\u00ed\u0161 u\u017e by je d\u00e1vno pakoval ven i s jejich p\u0159edb\u011b\u017en\u00fdm opat\u0159en\u00edm, roztrhan\u00fdm na mal\u00fd kous\u00ed\u010dky, ale zrovna on je bohu\u017eel v t\u00fdhle chv\u00edli n\u00e1\u0161 nejv\u011bt\u0161\u00ed nep\u0159\u00edtel. D\u00edky moj\u00ed blbosti. Nakonec dos\u00e1hl toho, co cht\u011bl. Dostal n\u00e1s tak, jak si usmyslel, jak se mu to v\u017edycky poda\u0159ilo s ka\u017ed\u00fdm, kdo se mu znel\u00edbil. Jestli jsem a\u017e dote\u010f netu\u0161il, co je to opravdov\u00e1 nefal\u0161ovan\u00e1 nen\u00e1vist, te\u010f u\u017e to v\u00edm. C\u00edt\u00edm to poka\u017ed\u00fd, kdy\u017e si na n\u011bj vzpomenu.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je pravd\u011bpodobn\u011b konec boje, kter\u00fd ani neza\u010dal, rvaly se ve mn\u011b v\u0161echny pocity, kter\u00fd zn\u00e1m, od vzteku, p\u0159es naprostou bezmoc, a\u017e k l\u00edtosti. V duchu jsem p\u0159ed o\u010dima vid\u011bl Bill\u016fv zoufalej pohled, kter\u00fdm m\u011b zap\u0159\u00edsahal, abych se o jeho syna postaral, abych jim ho nedal\u2026 m\u011bl jsem chu\u0165 v\u0161echno kolem sebe rozml\u00e1tit, za\u010d\u00edt bre\u010det, k\u0159i\u010det\u2026 cokoliv… ale moc dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee za dve\u0159ma jsou pr\u00e1v\u011b na tohle p\u0159ipraveni dva policajti, kte\u0159\u00ed by m\u011b bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed nechali zav\u0159\u00edt, kdybych se o cokoliv takov\u00fdho pokusil. A j\u00e1 p\u0159ece nem\u016f\u017eu nechat Billa v tomhle samotn\u00fdho\u2026 ve v\u011bzen\u00ed bych mu nebyl v\u016fbec nic platnej… Neb\u00fdt toho, \u017ee jsem si po\u0159\u00e1d uv\u011bdomoval do\u010dasnost tohohle pr\u016f\u0161vihu, a to, \u017ee snad za p\u00e1r dn\u00ed to Filip v\u0161echno zvr\u00e1t\u00ed, asi bych se po nich vrhnul, sebral kluka a utekl. Ale necht\u011bl jsem to d\u011blat je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e to bylo, a tak jsem jen zd\u00e1lky bezmocn\u011b sledoval, co se d\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed ud\u00e1losti si vybavuju, jako by byly v mlze. Spl\u00fdv\u00e1 mi to v\u0161echno dohromady, byl jsem jako om\u00e1menej, slzy v o\u010d\u00edch. Kdy\u017e tady tak ve tm\u011b sed\u00edm a dr\u017e\u00edm Billovu bezvl\u00e1dnou ruku, sly\u0161\u00edm v duchu znova a znova Dav\u00eddk\u016fv tich\u00fd pl\u00e1\u010d, kter\u00fd postupn\u011b zesiloval \u00fam\u011brn\u011b tomu, jak si \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc uv\u011bdomoval, co se d\u011bje, a\u017e se nakonec zm\u011bnil v zoufal\u00fd vzlykot. Nikdo mu ne\u0159ekl, kam ho odv\u00e1\u017eej\u00ed, ale on to asi n\u011bjak vyc\u00edtil, poznal to a bre\u010del Sabine v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jak se p\u0159ibli\u017eovala chv\u00edle odjezdu. Kdy\u017e Greta sbalila v\u0161echno, co pot\u0159eboval, p\u0159idala mu Sabine do ta\u0161ky jeho nejmilej\u0161\u00ed hra\u010dku medv\u00eddka P\u00fa od Billa, a p\u0159i\u0161lo lou\u010den\u00ed. Myslel jsem, \u017ee tenhle okam\u017eik nep\u0159e\u017eiju. Ta absolutn\u00ed neskute\u010dn\u00e1 bezmoc, kterou jsem v tu chv\u00edli c\u00edtil, se snad ned\u00e1 p\u0159irovnat k ni\u010demu, co jsem do t\u00fd chv\u00edle za\u017eil, a poka\u017ed\u00fd, kdy\u017e si na ten stra\u0161nej pocit znovu vzpomenu, se mi zalijou o\u010di slzami. D\u00edt\u011b, kter\u00fd z cel\u00fdho srdce miluju, bude te\u010f trp\u011bt kv\u016fli n\u00e1m. Kv\u016fli mn\u011b a moj\u00ed blbosti, kterou jsem tohle v\u0161echno zavinil, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee se chov\u00e1m spr\u00e1vn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Nebyl jsem schopen z\u016fstat v klidu, slzy mi tekly, kdy\u017e jsem ho hladil, l\u00edbal na ubre\u010den\u00fd tv\u00e1\u0159i\u010dky a \u0161eptal mu do ucha, aby byl state\u010dnej, \u017ee se brzy uvid\u00edme, a \u017ee ho p\u0159ijdu nav\u0161t\u00edvit hned, jak budu moct. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee mu pravd\u011bpodobn\u011b l\u017eu, nejsp\u00ed\u0161 m\u011b k n\u011bmu nepust\u011bj, ale ne\u0161lo to jinak. Dr\u017eel se Sabine zuby nehty, k\u0159i\u010del, kdy\u017e j\u00ed ho cht\u011bli sebrat z n\u00e1ru\u010d\u00ed, a j\u00ed se d\u00edky tomu poda\u0159ilo s n\u00edm nakonec odjet. Pozd\u011bji mi psala, \u017ee na doporu\u010den\u00ed psycholo\u017eky bude alespo\u0148 dneska v noci s n\u00edm, proto\u017ee jeho psychick\u00fd stav to vy\u017eaduje. Zlat\u00e1 Mandy\u2026 jsem r\u00e1d, \u017ee tam ten n\u00e1\u0161 \u0161punt\u00edk nebude \u00fapln\u011b s\u00e1m, alespo\u0148 jeden sv\u011btlej okam\u017eik v t\u00fdhle p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd situaci. Snad se mi to taky nakonec n\u011bjak povede, dostanu se k n\u011bmu, zavol\u00e1m Mandy, zkus\u00edm se s n\u00ed domluvit, aby m\u011b k n\u011bmu pustila, t\u0159eba i tajn\u011b… prost\u011b ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co bude v m\u00fdch sil\u00e1ch, abych aspo\u0148 malinko zm\u00edrnil jeho utrpen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ale co budu d\u011blat, a\u017e na m\u011b up\u0159e sv\u00fd n\u00e1dhern\u00fd smutn\u00fd o\u010di m\u016fj bratr, to si v\u00e1\u017en\u011b nedovedu p\u0159edstavit. A\u017e mu budu muset \u0159\u00edct, \u017ee jsem to nedok\u00e1zal… \u017ee jsem tot\u00e1ln\u011b zklamal jeho d\u016fv\u011bru, kterou ve mn\u011b vkl\u00e1dal, kdy\u017e ho zran\u011bn\u00fdho odv\u00e1\u017eeli. Jsem v h\u00e1ji… tot\u00e1ln\u011b a definitivn\u011b v h\u00e1ji… te\u010f u\u017e m\u011b m\u016f\u017ee zachr\u00e1nit jedin\u011b Filip a jeho stroj \u010dasu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Tak jsem to nakonec nestihla o nic moc d\u0159\u00edv, a rad\u0161i to nechala a\u017e na ned\u011bli… tenhle d\u00edl nebyl jednoduchej, tak asi proto… TOM Sed\u00edm ve tm\u011b nemocni\u010dn\u00edho pokoje na nepohodln\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd \u017eidli a hl\u00edd\u00e1m Bill\u016fv sp\u00e1nek. Je pod sedativy,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-12419","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12419","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12419"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12419\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12419"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12419"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12419"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}