{"id":1242,"date":"2017-05-29T15:00:00","date_gmt":"2017-05-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1235"},"modified":"2017-05-29T15:00:00","modified_gmt":"2017-05-29T14:00:00","slug":"tattoo-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/29\/tattoo-12\/","title":{"rendered":"Tattoo 12."},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Cesta k babi\u010dce prob\u011bhla kupodivu bez h\u00e1dky. Vlastn\u011b, v aut\u011b bylo naprosto mrtv\u00e9 ticho, a kdy\u017e jsem ob\u010das kouknul na mamku, sv\u00edrala volant pevn\u011bji, ne\u017e bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. \u0158ekl bych, \u017ee za t\u011bch t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011bta\u010dty\u0159icet minut, ne\u017e zastavila na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b vedouc\u00ed k domu na\u0161\u00ed babi, u\u017e m\u011bla prsty na rukou v \u00fapln\u00e9 k\u0159e\u010di, ale kamenn\u00fd obli\u010dej neprozrazoval \u017e\u00e1dn\u00e9 nepohodl\u00ed, ani jinou emoci. Mamka se prost\u011b st\u00e1hla do sebe a odm\u00edtala komunikovat se sv\u00fdm okol\u00edm.<\/div>\n
\n

S batohem v ruce jsem si rychle odepnul bezpe\u010dnostn\u00ed p\u00e1s a vyb\u011bhl z auta. Najednou jsem m\u011bl pocit, jako bych se m\u011bl zalknout. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b toho \u010dek\u00e1 dneska je\u0161t\u011b hodn\u011b. Babi byla dost v\u0161\u00edmav\u00e1, tak\u017ee j\u00ed ur\u010dit\u011b neujde, \u017ee se n\u011bco d\u011blo. M\u016fj coming out pokra\u010doval. V hlav\u011b jsem m\u011bl podivn\u011b vymeteno, neda\u0159ilo se mi p\u0159ipravit si jak\u00e1koliv slova, se kter\u00fdmi bych p\u0159ed babi\u010dku mohl p\u0159edstoupit. Naprosto jsem netu\u0161il, jak bude reagovat. Ta\u0165ka mi ne\u0159ekl, jak se na Nathaniela d\u00edvala jeho vlastn\u00ed mamka. Nav\u00edc babi\u010dka Janni o sv\u00e9ho syna p\u0159i\u0161la, tak\u017ee jsem mohl jenom o\u010dek\u00e1vat, \u017ee bude m\u00edt stejn\u00fd postoj jako moje mamka.<\/p><\/div>\n

\n

„Zazvon\u00ed\u0161 u\u017e?“ Simone se zastavila t\u011bsn\u011b vedle m\u011b a netrp\u011bliv\u011b k\u00fdvla bradou na domovn\u00ed zvonek, proto\u017ee sama m\u011bla pln\u00e9 ruce. Nem\u011blo cenu cokoliv oddalovat. Zazvonil jsem a z \u00fatrob dvoupodla\u017en\u00edho dome\u010dku se sv\u011btle modrou fas\u00e1dou a b\u00edl\u00fdmi okny se ozval zb\u011bsil\u00fd \u0161t\u011bkot. Pumbi. Mal\u00fd, z m\u00e9ho pohledu lehce vykrmen\u00fd buldo\u010dek nad\u0161en\u011b oznamoval sv\u00e9 pani\u010dce n\u00e1v\u0161t\u011bvu.<\/p><\/div>\n

„Bille-“ a\u0165 u\u017e cht\u011bla mamka \u0159\u00edct cokoliv, byla p\u0159eru\u0161en\u00e1 otev\u00edraj\u00edc\u00edmi se dve\u0159mi, ve kter\u00fdch se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edvala babi\u010dka Janni. Ani jsem se nestihl nadechnout k pozdravu a u\u017e jsem byl pevn\u011b zamotan\u00fd v jej\u00edm miluj\u00edc\u00edm objet\u00ed. Jako jedin\u00fd vnuk jsem byl zvykl\u00fd na v\u0161e, co s t\u00edmhle postem souviselo. P\u0159ehnan\u00e1 l\u00e1ska, pozornost, rozmazlov\u00e1n\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 vysok\u00e9 n\u00e1roky, proto\u017ee nebyl nikdo jin\u00fd, kdo by je mohl naplnit.<\/div>\n
\n

„Mil\u00e1\u010dku, kone\u010dn\u011b jste tady. U\u017e jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee v\u00e1m zavol\u00e1m, kde jste. Poj\u010fte d\u00e1l. Bille, jsem tak r\u00e1da, \u017ee u\u017e si na obli\u010dej nepatl\u00e1\u0161 make-up. Takhle ti to slu\u0161\u00ed mnohem v\u00edc. Nech\u00e1pu, pro\u010d sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9, jemn\u00e9 rysy maskuje\u0161 v\u0161ema t\u011bma \u0161minkama. Simone, j\u00e1 se opravdu div\u00edm, \u017ee mu to dovol\u00ed\u0161.“ Popadla m\u011b za ramena a odv\u00e1d\u011bla si m\u011b do kuchyn\u011b, odkud se linula p\u0159\u00edjemn\u00e1, nasl\u00e1dl\u00e1 v\u016fn\u011b a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b tam \u010dekaj\u00ed m\u00e9 milovan\u00e9 vafle s tunou \u0161leha\u010dky a sladk\u00fdm ovocem naho\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Mami, v\u00ed\u0161, \u017ee s n\u00edm nen\u00ed \u0159e\u010d.“ Chodbou se nesl t\u011b\u017ek\u00fd povzdech. „Ov\u0161em make-up je to nejmen\u0161\u00ed zlo, se kter\u00fdm te\u010f bojujeme.“ Posledn\u00ed slova si u\u017e mamka sp\u00ed\u0161e \u0159ekla pro sebe a s pohledem pln\u00fdm v\u00fd\u010ditek se oto\u010dila ke schodi\u0161ti vedouc\u00edmu do patra, aby si odnesla ta\u0161ku do pokoje pro hosty a p\u0159evl\u00e9kla se do dom\u00e1c\u00edho. M\u011bla r\u00e1da sv\u00e9 pohodl\u00ed a to j\u00ed t\u011bsn\u00e9 d\u017e\u00edny ur\u010dit\u011b neposkytovaly. J\u00e1 bych se m\u011bl taky p\u0159evl\u00e9ct do dom\u00e1c\u00edho, ale vzhledem k tomu, \u017ee jsem dneska nesn\u00eddal a vafle von\u011bly v\u00edce ne\u017e l\u00e1kav\u011b, okam\u017eit\u011b jsem se vrhnul na jejich likvidaci.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„D\u00e1\u0161 si k tomu kakao? Nebo b\u00edlou k\u00e1vu?“ Ani\u017e by si babi po\u010dkala na odpov\u011b\u010f, pustila se do p\u0159\u00edpravy kakaa. V\u011bd\u011bla, jak ho m\u00e1m r\u00e1d a nav\u00edc se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je cukr dobr\u00fd na nervy. To se mohlo hodit v\u017edycky. B\u011bhem chvilky, kdy j\u00e1 jsem stihl lehce nevychovan\u011b spo\u0159\u00e1dat dv\u011b vafle, p\u0159ede mn\u011b postavila velk\u00fd hrnek lahodn\u011b von\u00edc\u00edho kakaa. Povzbudiv\u011b se na m\u011b usm\u00e1la a sama si sedla naproti mn\u011b s hrn\u00ed\u010dkem k\u00e1vy v ruce.<\/div>\n
„Tak fajn, \u0159ekne\u0161 mi te\u010f, co se d\u011bje?“ Babi se tv\u00e1\u0159ila naprosto nevinn\u011b, ale mn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 zasko\u010dilo. „Promi\u0148… napij se kakaa.“ Najednou m\u011b chu\u0165 na j\u00eddlo naprosto p\u0159e\u0161la, tak\u017ee jsem od sebe kousek poodsunul tal\u00ed\u0159 s nedojeden\u00fdmi vaflemi a sv\u00e9 ruce jsem zam\u011bstnal hrn\u00ed\u010dkem stoj\u00edc\u00edm p\u0159ede mnou. „N\u011bco se stalo, \u017ee? A jak zn\u00e1m Simone, z n\u00ed nedostanu ani slovo. Tak\u017ee, copak je? N\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my v pr\u00e1ci? Nebo doma? Jste v\u0161ichni v po\u0159\u00e1dku?“ Neptala se proto, \u017ee by byla zv\u011bdav\u00e1. Bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 opravdov\u00fd z\u00e1jem a z\u00e1rove\u0148 obavy. Nevid\u011bla r\u00e1da, kdy\u017e se ti, kter\u00e9 m\u011bla r\u00e1da, tr\u00e1pili.<\/div>\n
\n

Zad\u00edval jsem se na babi\u010d\u010din obli\u010dej pln\u00fd lehk\u00fdch i hlub\u0161\u00edch vr\u00e1sek a pro\u0161ediv\u011bl\u00e9 vlasy zast\u0159i\u017een\u00e9 po ramena, kter\u00e9 m\u011bla po stran\u00e1ch zachycen\u00e9 \u010dern\u00fdmi vl\u00e1senkami, aby j\u00ed nep\u0159ek\u00e1\u017eely v obli\u010deji. Jej\u00ed o\u010di, stejn\u011b tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 jako byly i moje, na m\u011b poklidn\u011b hled\u011bly a j\u00e1 m\u011bl najednou pocit, \u017ee mi vid\u00ed a\u017e na sam\u00e9 dno du\u0161e. Div\u00edm se, \u017ee se mi p\u0159ed n\u00ed tak dlouho da\u0159ilo skr\u00fdt svou orientaci. Ale te\u010f byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das vyj\u00edt s pravdou ven.<\/p><\/div>\n

Nad hlavou jsem sly\u0161el tlumen\u00e9 kroky, jak se mamka pohybovala po pokoji a vybalovala si v\u011bci. P\u016fsobilo to lehce nevychovan\u011b, \u017ee se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nep\u0159iv\u00edtala, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bt, \u017ee prav\u00fdm d\u016fvodem byla jej\u00ed snaha uklidnit se, aby mohla sej\u00edt dol\u016f a vypadat spokojen\u011b a \u0161\u0165astn\u011b jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsme tady na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b. Jako by ji babi\u010dka nem\u011bla naprosto p\u0159e\u010dtenou.<\/div>\n
\n

„A\u0165 u\u017e je to cokoliv, co m\u00e1\u0161 na srdci, v\u011b\u0159 mi, nebude to tak zl\u00e9, jak ti to te\u010f p\u0159ijde.“ Babi Janni se na m\u011b povzbudiv\u011b usm\u00e1la, a tak jsem se zhluboka nadechla a prost\u011b to ze sebe vysypal najednou.<\/p><\/div>\n

„Jsem gay a na\u0161el jsem si p\u0159\u00edtele.“ S pohledem zabo\u0159en\u00fdm v ml\u00e9\u010dn\u00e9 p\u011bn\u011b, l\u00edn\u011b se pohybuj\u00edc\u00ed na hladin\u011b kakaa, jsem \u010dekal na babi\u010d\u010din verdikt. Kdy\u017e mi p\u0159i\u0161lo ticho mezi n\u00e1mi a\u017e moc dlouh\u00e9, odv\u00e1\u017eil jsem se zvednout pohled. Babi Janni si m\u011b zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017eela a j\u00e1 hledal v jej\u00edm v\u00fdrazu stopy zloby, strachu nebo nechuti. Ov\u0161em jedin\u00e9, na to jsem narazil, byly stopy smutku a a\u017e neskute\u010dn\u00fd p\u0159\u00edval v\u0159elosti. Nezlobila se na m\u011b a nevypadalo to ani, \u017ee bych se stal po sv\u00e9m p\u0159izn\u00e1n\u00ed t\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00edm zklam\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Tak\u017ee takhle to je? P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee rodi\u010de u\u017e to v\u00ed, proto je Simone jako v k\u0159e\u010di. Mluvili s tebou?“ Osvobodila jednu ruku z dr\u017een\u00ed hrn\u00ed\u010dku a nat\u00e1hla ji po stole sm\u011brem ke mn\u011b. Ani jsem nad t\u00edm moc neuva\u017eoval a sev\u0159el jsem jej\u00ed prsty do sv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se dlan\u011b. A\u017e ve chv\u00edli, kdy mi m\u016fj stisk op\u011btovala, jsem pochopil, jak moc jsem pot\u0159eboval c\u00edtit, \u017ee n\u011bkdo stoj\u00ed p\u0159i mn\u011b. Slab\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl na souhlas. Ano, mluvili, vlastn\u011b mluvil jenom ta\u0165ka. „Tak\u017ee o Nathanielovi v\u00ed\u0161. A v\u00ed\u0161 taky, co se mu stalo. Tys \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtele? Tak\u017ee ti nejsp\u00ed\u0161 do\u0161lo, pro\u010d se Simone takhle chov\u00e1.“ Babi\u010dka pustila mou ruku, vstala od stolu a p\u0159e\u0161la celou kuchy\u0148 k oknu vedouc\u00edmu do zahrady. „Ten tv\u016fj p\u0159\u00edtel? Je to n\u011bkdo ze \u0161koly?“<\/div>\n
\n

Na mal\u00fd okam\u017eik jsem poc\u00edtil touhu m\u00edt alespo\u0148 mal\u00fd prostor ke lhan\u00ed, i kdy\u017e by to ode m\u011b nebylo hezk\u00e9, ale bohu\u017eel nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob \u0159\u00edct cokoliv jin\u00e9ho, ne\u017e… „Ne, ze \u0161koly nen\u00ed. Vlastn\u011b je star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.“ Za\u0161eptal jsem ti\u0161e, ale podle pohledu, kter\u00fdm po mn\u011b babi\u010dka bleskla, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b sly\u0161ela.<\/p><\/div>\n

„Jak moc star\u0161\u00ed? Rok, dva… deset?“ Jej\u00ed n\u00e1hle strnul\u00fd postoj prozrazoval, jak moc se b\u00e1la odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Osm.“ Ticho v kuchyni se op\u011bt prodlu\u017eovalo a nad n\u00e1mi bylo sly\u0161et tlumen\u00e9 zav\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed. Mamka se chystala j\u00edt dol\u016f. „Tom. M\u016fj p\u0159\u00edtel se jmenuje Tom a ano, je o osm let star\u0161\u00ed. A je to tat\u00e9r. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00fd krimin\u00e1ln\u00ed \u017eivel. A j\u00e1 bych si p\u0159\u00e1l, aby ho kone\u010dn\u011b takhle v\u0161ichni p\u0159estali vn\u00edmat. Zat\u00edm ho toti\u017e v\u0161ichni odsoudili d\u0159\u00edv, ne\u017e mu dali jakoukoliv \u0161anci ho poznat bl\u00ed\u017ee.“ Potla\u010dil jsem ve\u0161kerou zlost, kterou ve mn\u011b neust\u00e1l\u00e9 obhajov\u00e1n\u00ed m\u00e9ho p\u0159\u00edtele vyvol\u00e1valo, a sna\u017eil se m\u00edrnit nal\u00e9havost, m\u00eds\u00edc\u00ed se se zoufalstv\u00edm. Babi\u010dka si nezaslou\u017eila m\u016fj v\u00fdbuch vzteku.<\/div>\n
„Mamka mu moc \u0161anc\u00ed asi nedala, co?“ Slova, kter\u00e1 ke mn\u011b dolehla, m\u011b p\u0159ekvapila. \u010cekal jsem v\u00fdbuch hn\u011bvu, nebo snahu p\u0159esv\u011bd\u010dit m\u011b, abych si uv\u011bdomil, jak \u0161patn\u00fd pro m\u011b m\u016f\u017ee Tom b\u00fdt, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by babi\u010dka m\u011bla v pl\u00e1nu se mnou cloumat, abych proz\u0159el.<\/div>\n
„Ne, to fakt ne.“ Smutn\u011b jsem se pousm\u00e1l a babi mi m\u016fj nejist\u00fd \u00fasm\u011bv vr\u00e1tila.<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli se k n\u00e1m p\u0159ipojila i mamka a naru\u0161ila celou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 v kuchyni do t\u00e9 chv\u00edle panovala. Nejsp\u00ed\u0161 si toho nebyla ani v\u011bdoma, proto\u017ee se pustila do rozhovoru o tom, jak Gordon musel op\u011bt v pr\u00e1ci dod\u011bl\u00e1vat n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry za nov\u00e1\u010dka, kter\u00fd byl naprosto neschopn\u00fd, a \u017ee se t\u00edm naprosto pokazily jejich pl\u00e1ny na v\u00edkendovou n\u00e1v\u0161t\u011bvu u babi\u010dky. Po jej\u00ed \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b nebylo ani pam\u00e1tky, prost\u011b d\u011blala, \u017ee probl\u00e9m jm\u00e9nem Tom neexistuje a hotovo.<\/p><\/div>\n

\n

J\u00e1 se rozhodl, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das vyklidit bojovou z\u00f3nu, a tak jsem vyb\u011bhl i s batohem do sv\u00e9ho pokoje, ve kter\u00e9m jsem poka\u017ed\u00e9 p\u0159esp\u00e1val, kdy\u017e jsme tady byli. V\u017edycky jsem si myslel, \u017ee to byl pokoj pro hosty, ale te\u010f, kdy\u017e jsem se usadil na postel, mi to do\u0161lo. Musel to b\u00fdt Nathaniel\u016fv pokoj. Zkoumav\u00fdm pohledem jsem hodnotil ka\u017ed\u00fd kus n\u00e1bytku v pokoji, ale nic z toho, co jsem vid\u011bl, nemohlo pat\u0159it klukovi sotva star\u0161\u00edmu, ne\u017e jsem j\u00e1 te\u010f. \u0158ekl bych, \u017ee v dom\u011b nen\u00ed nic, co by mohlo mat\u010dina bratra p\u0159ipom\u00ednat. Najednou mi z toho bylo smutno. Jak moc mus\u00ed \u010dlov\u011bk zklamat sv\u00e9 milovan\u00e9, aby p\u0159edst\u00edrali, \u017ee nikdy nebyl? A jak moc to \u010dlov\u011bka mus\u00ed bolet, aby p\u0159edst\u00edral, \u017ee jeho d\u00edt\u011b nikdy neexistovalo?<\/p><\/div>\n

\n

Venku se prodralo slun\u00ed\u010dko a jeho h\u0159ejiv\u00e9 paprsky naprosto nekorespondovaly s mou n\u00e1ladou. Pro\u010d sakra nem\u016f\u017ee pr\u0161et, kdy\u017e se c\u00edt\u00ed \u010dlov\u011bk tak na hovno? Pro\u010d mi p\u0159\u00edroda nedop\u0159eje hromy a blesky, kdy\u017e to bylo to jedin\u00e9, co bych ocenil? M\u00edt kolem sebe hluk a chaos a ne m\u00edrumilovn\u00e9 teplo, kter\u00e9 nut\u00ed venku prozp\u011bvovat pt\u00e1ky a v\u0161echnu ostatn\u00ed hav\u011b\u0165. Tak bych nemusel tak ost\u0159e vn\u00edmat to, s jakou chut\u00ed do \u017eivota a s jakou radost\u00ed z ka\u017ed\u00e9ho nadechnut\u00ed mus\u00ed soupe\u0159it moje deprese, do kter\u00e9 jsem se pomali\u010dku propadal.<\/p><\/div>\n

Nevid\u011bl jsem \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak rodi\u010de p\u0159im\u011bt alespo\u0148 se pokusit d\u00e1t Tomovi \u0161anci ho poznat. Za\u010dal jsem se b\u00e1t, \u017ee ani Tomovi nebudu st\u00e1t za to, aby se pokou\u0161el udr\u017eovat p\u0159i \u017eivot\u011b to n\u011bco, co se teprve za\u010dalo mezi n\u00e1mi tvo\u0159it. Jak jsem mohl o\u010dek\u00e1vat, \u017ee si nezvol\u00ed snadn\u011bj\u0161\u00ed cestu? N\u011bkoho, kdo nebude m\u00edt tak zatvrzel\u00e9 rodi\u010de a kdo mu poskytne, co pot\u0159ebuje, kdykoliv si zamane? Cht\u011blo se mi frustrovan\u011b do n\u011b\u010deho bouchnout, nebo aspo\u0148 ze sebe vyk\u0159i\u010det zoufalstv\u00ed, do kter\u00e9ho jsem zab\u0159edal hloub\u011bji a hloub\u011bji. Nakonec jsem jenom skopl z nohou boty, zalezl si pod p\u0159ikr\u00fdvky, odhodlan\u00fd d\u011blat cel\u00fd v\u00edkend mrtv\u00e9ho brouka.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Nikdy bych to dobrovoln\u011b nep\u0159iznala, ale Gordonova p\u0159\u00edtomnost ve mn\u011b vyvol\u00e1vala pocit, \u017ee a\u0165 u\u017e se stane cokoliv, nebudu na to sama. \u017de se nerozpadnu na kousky, on by to nedovolil. A p\u0159esto mezi n\u00e1mi v posledn\u00edch dnech nepanovalo to souzn\u011bn\u00ed, na kter\u00e9 jsem byla zvykl\u00e1. A j\u00e1 si necht\u011bla p\u0159iznat, \u017ee je to hlavn\u011b kv\u016fli mn\u011b.<\/p><\/div>\n

Vlastn\u011b to bylo poprv\u00e9, kdy jsme se na n\u011b\u010dem neshodli, kdy se na\u0161e n\u00e1zory na v\u011bc tak dramaticky rozch\u00e1zely. Ale j\u00e1 prost\u011b nemohla p\u0159istoupit na to, abychom dali tomu chlapovi \u0161anci ho poznat. Cht\u011bl m\u00e9ho chlape\u010dka. To d\u00edt\u011b, kter\u00e9 jsem porodila, probd\u011bla u n\u011bj noci, kdy\u017e m\u011bl teploty, a nosila ho na rukou, kdy\u017e se mu pro\u0159ez\u00e1valy zuby. Nemohla jsem ho nechat, aby mi sebral m\u00e9ho rozko\u0161n\u00e9ho chlape\u010dka, kter\u00fd mi ze \u0161kolky hrd\u011b donesl abstraktn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed obr\u00e1zek, abych se j\u00e1 pokou\u0161ela v tom naj\u00edt sebe a Gordona, jak jej vedeme za ru\u010di\u010dku. Nemohla jsem ani nechat j\u00edt Billa, aby ho nazp\u00e1tek dovezli na leh\u00e1tku pod odporn\u011b zelenou plachtou a j\u00e1 pak musela ur\u010dit, zda se jedn\u00e1 o m\u00e9 d\u00edt\u011b. Prost\u011b jsem nemohla.<\/div>\n
A Gordon tohle v\u0161echno tak n\u011bjak nebyl \u00fapln\u011b schopn\u00fd pochopit. A j\u00e1 mu to nemohla vy\u010d\u00edtat, nemohla jsem, proto\u017ee nejen v tuto chv\u00edli to byl on, kdo m\u011b dr\u017eel celou, i kdy\u017e jsem se na n\u011bj zlobila.<\/div>\n
\n

Zhluboka jsem se nadechla a pohledem sledovala lehce se zdv\u00edhaj\u00edc\u00ed a klesaj\u00edc\u00ed hrudn\u00ed\u010dek mat\u010dina chlupat\u00e9ho mil\u00e1\u010dka. Pumbi mi byl v\u017edycky tak trochu z\u00e1hadou, tak\u017ee m\u011b zase a\u017e tak moc nep\u0159ekvapilo, \u017ee se rozhodl d\u011blat mi na terase spole\u010dnost. Cel\u00e1 dom\u00e1cnost u\u017e spala, jenom j\u00e1 se hloub\u011bji zamotala do tepl\u00e9, pleten\u00e9 deky a \u0161pi\u010dkou nohy se odrazila, aby se lavi\u010dka l\u00edn\u011b zhoupla dop\u0159edu a zp\u00e1tky. Slab\u011b vrzaj\u00edc\u00ed konstrukce ve mn\u011b vyvol\u00e1vala p\u0159\u00edjemn\u00e9 vzpom\u00ednky na dobu, kdy jsem tady sed\u00e1vala jako mal\u00e1 holka a spolu se sv\u00fdm mal\u00fdm br\u00e1\u0161kou jsme prob\u00edrali z\u00e1hady sv\u011bta kolem n\u00e1s. Kr\u00e1sn\u00e9 a p\u0159esto smutek vyvol\u00e1vaj\u00edc\u00ed vzpom\u00ednky.<\/p><\/div>\n

Pak najednou Pumbi, kter\u00fd do t\u00e9 doby vypadal, \u017ee na psa sp\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u011b, zvedl hlavu a p\u00e1rkr\u00e1t nad\u0161en\u011b zavrt\u011bl kr\u00e1tk\u00fdm oc\u00e1skem.<\/div>\n
\n

„M\u016f\u017eu si sednout k tob\u011b?“ Ani jsem nezvedla pohled nad sebe, abych poznala, \u017ee m\u011bla moje mamka n\u011bco na srdci. Podv\u011bdom\u011b jsem na tuhle chv\u00edli \u010dekala cel\u00fd den. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee si bude cht\u00edt promluvit. Nejen o Billovi, ale hlavn\u011b o mn\u011b a Nathovi. Posunula jsem se v\u00edce na kraj lavi\u010dky a nohou se zap\u0159ela tak, aby si mohla mamka pohodln\u011b sednout. \u00dakosem jsem se na ni zad\u00edvala, ale Janni se koukala p\u0159ed sebe. Pohledem hladila v\u0161echny ke\u0159e a stromy, kter\u00e9 kdysi vysadila spolu s m\u00fdm otcem.<\/p><\/div>\n

„Bill tolik p\u0159ipom\u00edn\u00e1 tv\u00e9ho bratra, vi\u010f?“ Ta v\u011bta, jakkoliv byla ti\u0161e pronesen\u00e1, v tichu kolem n\u00e1s p\u016fsobila jako v\u00fdbuch gran\u00e1tu. A nejsp\u00ed\u0161 ano, proto\u017ee jsem m\u011bla dojem, \u017ee se mi \u0161rapnely bodav\u011b zabo\u0159ily do srdce. Tolik to bolelo. I po tolika letech. „Ale Bill nen\u00ed Nathaniel, hol\u010di\u010dko.“ Na tv\u00e1\u0159i jsem uc\u00edtila lehk\u00fd dotek, jak mi svou rukou n\u011b\u017en\u011b shrnula pramen vlas\u016f za ucho. „Nem\u011bla-„<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148!“ Bouchlo to ve mn\u011b. Cel\u00fd den, vlastn\u011b cel\u00fd ten \u010das jsem se sna\u017eila bojovat sama se sebou. S celou tou skute\u010dnost\u00ed, \u017ee jsem nepoznala, \u017ee m\u016fj jedin\u00fd syn je gay. S realitou, \u017ee se minulost a\u017e pov\u00e1\u017eliv\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 opakovat. Se v\u0161emi t\u011bmi vzpom\u00ednkami a my\u0161lenkami na to, \u017ee jsem mohla sv\u00e9ho bratra zachr\u00e1nit, ale neud\u011blala jsem to. \u017de jsem nezklamala jenom sv\u00e9ho bratra, ale i rodi\u010de, sv\u00e9ho man\u017eela a sv\u00e9 jedin\u00e9 d\u00edt\u011b. Jak jsem mohla b\u00fdt pro kohokoliv z nich oporou, kdy\u017e jsem nem\u011bla pocit, \u017ee bych st\u00e1la pevn\u011b na nohou? Kdy\u017e jsem m\u011bla pocit, \u017ee chyb\u00ed jenom m\u00e1lo a zbyde ze m\u011b jenom mal\u00e1 hrom\u00e1dka k ni\u010demu? Tak co \u017ee jsem to nem\u011bla d\u011blat?<\/div>\n
\n

„J\u00e1 nejsem ta, kdo by m\u011bl p\u0159estat, Simone. To ty bys m\u011bla za\u010d\u00edt p\u0159em\u00fd\u0161let, co d\u011bl\u00e1\u0161.“ Mat\u010din hlas byl a\u017e nep\u0159irozen\u011b klidn\u00fd. Nemohla jsem z\u016fstat nehybn\u011b sed\u011bt, tak\u017ee jsem se vymotala z deky a p\u00e1r kroky p\u0159ekonala prostor terasy, abych se mohla op\u0159\u00edt o d\u0159ev\u011bn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed lemuj\u00edc\u00ed cel\u00fd jej\u00ed obvod.<\/p><\/div>\n

„Co d\u011bl\u00e1m? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee chr\u00e1nit sv\u00e9 jedin\u00e9 d\u00edt\u011b je n\u011bco \u0161patn\u00e9ho?“ Oto\u010dila jsem se ke sv\u00e9 matce \u010delem. „D\u011blala jsi p\u0159ece to sam\u00e9. Moc dob\u0159e si pamatuju, jak jsi bojovala proti Bushidovi, tomu hajzlovi. To, \u017ee je Nath mrtv\u00fd, je jeho vina a j\u00e1 nep\u0159ipust\u00edm, aby Bill dopadl stejn\u011b.“<\/div>\n
„Ne, Simone. Byla to moje vina. Ano, m\u00e1\u0161 pravdu. Bojovala jsem proti Bushidovi, hodn\u011b tvrd\u011b a v tom byl ten probl\u00e9m. To je d\u016fvod, pro\u010d je te\u010f tv\u016fj bratr mrtv\u00fd a j\u00e1 to m\u016f\u017eu vy\u010d\u00edtat jenom sama sob\u011b.“ Bolest, kter\u00e1 zabarvila slova, kter\u00e1 pron\u00e1\u0161ela, jenom p\u0159i\u017eivovala m\u016fj vztek. To p\u0159ece nemohla myslet v\u00e1\u017en\u011b. Ona jedin\u00e1 p\u0159ece musela ch\u00e1pat, o co se sna\u017e\u00edm. M\u011bla by m\u011b podporovat a ne se vinit z Nathovy smrti.<\/div>\n
„To p\u0159ece nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b! Jak by to mohla b\u00fdt tvoje vina? To je pitomost.“<\/div>\n
\n

„Je to moje vina, Simone. Nath byl tak soust\u0159ed\u011bn\u00fd na to, aby mi vzdoroval, \u017ee naprosto ignoroval varovn\u00e9 sign\u00e1ly ohledn\u011b sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.“ Trhav\u011b se nadechla. „Nav\u00edc ten ve\u010der… tehdy, kdy\u017e ho zabili…“ v o\u010d\u00edch Janni se za\u010daly hromadit slzy, „poh\u00e1dali jsme se kv\u016fli Bushidovi a on za n\u00edm utekl. Jenom proto, aby m\u011b na\u0161tval, aby mi vzdoroval.“ Hlas se j\u00ed zaj\u00edkl v hrdle a Janni na chv\u00edli zav\u0159ela o\u010di. Tohle jsem nev\u011bd\u011bla. Nem\u011bla jsem tu\u0161en\u00ed, \u017ee se poh\u00e1dali, byla jsem tehdy venku s p\u0159\u00e1teli. M\u011bla jsem pocit, jako by mi to sebralo v\u00edtr z plachet. Najednou jsem nev\u011bd\u011bla, co m\u00e1m d\u011blat. Tak jsem si jenom nejist\u011b sedla vedle sv\u00e9 matky a po chvilce sev\u0159ela jej\u00ed dlan\u011b za\u0165at\u00e9 v p\u011bst do sv\u00fdch rukou. „Ned\u011blej stejnou chybu jako j\u00e1, Simone. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bys m\u011bla p\u0159iv\u00edtat Billova p\u0159\u00edtele s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed, ale pros\u00edm, jako tv\u00e1 matka t\u011b pros\u00edm, zvol si jinou cestu, ne\u017e p\u0159ijde\u0161 o syna i ty.“<\/p><\/div>\n

\n

Je\u0161t\u011b dlouho jsme spolu sed\u011bly na terase a m\u00e1 matka se m\u011b sna\u017eila p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee jsem to cel\u00e9 vzala za \u0161patn\u00fd konec, ale j\u00e1 v sob\u011b nebyla schopn\u00e1 zadusit zlobu, strach a nejsp\u00ed\u0161 i chu\u0165 se pomst\u00edt. V\u016fbec poprv\u00e9 mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee jsem se mo\u017en\u00e1, jenom nepatrn\u011b, sna\u017eila z\u00edskat si na Billov\u011b p\u0159\u00edteli spravedlnost, kterou jsem m\u011bla pocit, \u017ee dlu\u017e\u00edm sv\u00e9mu bratrovi. Z\u00e1rove\u0148 jsem nebyla schopn\u00e1 pochopit, jak byla Janni schopn\u00e1 se se smrt\u00ed Natha vyrovnat… do jist\u00e9 m\u00edry. Takhle to vypadalo, \u017ee jsem t\u00edm byla zasa\u017een\u00e1 jenom j\u00e1. Vypadlo to, jako by se p\u0159es to dok\u00e1zala p\u0159en\u00e9st…<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e jsem se pozd\u011bji potichu stulila ke Gordonovi pod p\u0159ikr\u00fdvku, jeho p\u0159\u00edtomnost a klid, kter\u00fd s n\u00edm p\u0159ich\u00e1zel t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky, zahladil jizvy, kter\u00e9 se b\u011bhem rozhovoru na terase otev\u0159ely. Najednou jsem m\u011bla pocit, \u017ee se m\u016f\u017eu po\u0159\u00e1dn\u011b a zhluboka nadechnout a vid\u011bt d\u00edky tomu trochu jasn\u011bji.<\/p><\/div>\n

„Gordone? Sp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Hmm…“ Gordon jenom rozespale zamru\u010del a jeho pa\u017ee se kolem m\u011b omotaly a p\u0159ivinuly si m\u011b k sob\u011b do h\u0159ejiv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ty si taky mysl\u00ed\u0161, \u017ee to cel\u00e9 p\u0159eh\u00e1n\u00edm? \u017de bych m\u011bla d\u00e1t Billovi s jeho vztahem \u0161anci?“<\/div>\n
Gordon si povzdechl do tmy, kter\u00e1 n\u00e1s obklopovala. „Mil\u00e1\u010dku, promluvme si o tom r\u00e1no, ano? Dneska byl t\u011b\u017ek\u00fd den pro n\u00e1s v\u0161echny.“ C\u00edtila jsem, jak p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na m\u016fj sp\u00e1nek. „Slib mi, \u017ee se alespo\u0148 pokus\u00ed\u0161 usnout.“<\/div>\n
\n

Chv\u00edli jsem byla potichu a naslouchala tlukotu Gordonova srdce. „Nech\u00e1pu svou matku. Ona mi rad\u00ed, abych se s t\u00edm Tomem sezn\u00e1mila a dala mu \u0161anci. \u017de jinak p\u0159ijdeme o Billa. To je p\u0159ece pitomost. Pr\u00e1v\u011b, kdy\u017e ho nech\u00e1me-„<\/p><\/div>\n

„Simone, opravdu mus\u00edme v\u00e9st tenhle rozhovor uprost\u0159ed noci? Jsem unaven\u00fd a na tenhle typ argumentace te\u010f opravdu nem\u00e1m s\u00edlu. Slibuju, \u017ee r\u00e1no si o tom promluv\u00edme, ano? Poj\u010f ke mn\u011b.“ Sev\u0159el m\u011b pevn\u011bji, pokud to je\u0161t\u011b bylo mo\u017en\u00e9, a\u017e to bylo lehce nepohodln\u00e9, ale nehodlala jsem si st\u011b\u017eovat. Milovala jsem pocit, kter\u00fd jsem d\u00edky n\u011bmu c\u00edtila. Byla jsem cel\u00e1, pevn\u00e1 a milovan\u00e1.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak r\u00e1no.“<\/div>\n
„R\u00e1no. Miluju t\u011b, Simone.“<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju.“<\/div>\n
Civ\u011bla jsem do tmy a ani jsem se nesna\u017eila usnout. V\u0161echno se to ve mn\u011b pralo. Nebyla jsem po\u0159\u00e1d ochotn\u00e1 akceptovat by\u0165 jenom my\u0161lenku na to, \u017ee bych dovolila Billovi vztah s t\u00edm chlapem. Z\u00e1rove\u0148 jsem si ale byla a\u017e bolestiv\u011b v\u011bdom\u00e1 toho, \u017ee m\u00e1 matka m\u011bla pravdu. \u010c\u00edm v\u00edc budu Billovi toho Toma zakazovat, t\u00edm vy\u0161\u0161\u00ed je \u0161ance, \u017ee se jednoho dne nevr\u00e1t\u00ed dom\u016f. Myslela jsem si, \u017ee ho zn\u00e1m dob\u0159e. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny bych byla schopn\u00e1 d\u00e1t ruku do ohn\u011b za to, \u017ee by Bill nikdy domov neopustil, \u017ee by neodporoval m\u00e9mu rozkazu. Tohle v\u0161echno bylo te\u010f pry\u010d a j\u00e1 si s t\u00edm nev\u011bd\u011bla rady. Mohla jsem jenom doufat, \u017ee rann\u00ed promluva s Gordonem p\u0159inese n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed.<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki Cesta k babi\u010dce prob\u011bhla kupodivu bez h\u00e1dky. Vlastn\u011b, v aut\u011b bylo naprosto mrtv\u00e9 ticho, a kdy\u017e jsem ob\u010das kouknul na mamku, sv\u00edrala volant pevn\u011bji, ne\u017e bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. \u0158ekl bych, \u017ee za t\u011bch t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011bta\u010dty\u0159icet minut, ne\u017e zastavila na p\u0159\u00edjezdov\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[667],"tags":[],"class_list":["post-1242","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tattoo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1242","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1242"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1242\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1242"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1242"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1242"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}