{"id":12442,"date":"2010-02-04T18:30:00","date_gmt":"2010-02-04T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12412"},"modified":"2010-02-04T18:30:00","modified_gmt":"2010-02-04T17:30:00","slug":"advent-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/04\/advent-20\/","title":{"rendered":"Advent 20."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
rue de Rivoli<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nep\u0159\u00edtomn\u011b stoj\u00edm u okna, ze kter\u00e9ho jde chlad, nebo\u0165 jsem u n\u011bj dosti bl\u00edzko. Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t. Nejde to. Po\u0159\u00e1d mysl\u00edm na to, co se stalo p\u0159ed t\u0159emi hodinami. Nechal sem se sv\u00e9st tou nejk\u0159eh\u010d\u00ed, nejnevinn\u011bj\u0161\u00ed panenkou. Cht\u011bl jsem jeho nevinnost hl\u00eddat p\u0159ed okol\u00edm a m\u00edsto toho jsem to byl j\u00e1, kdo ho p\u0159ipravil o nevinnost. O tu \u010distotu. Nechal jsem se zm\u00e1st sv\u00fdm cht\u00ed\u010dem, kter\u00fd mi v tu chv\u00edli zaslepil mozek a j\u00e1 nebyl sto p\u0159estat! Odtrhnout jeho n\u00e1dhern\u00e9 rty od sv\u00e9ho mu\u017estv\u00ed a skon\u010dit to. Sakra, sakra, a je\u0161t\u011b jednou sakra! Co to jsem za idiota? Ta \u017eivo\u010di\u0161nost, kter\u00e1 z n\u011bj s\u00e1lala, byla tak neskute\u010dn\u00e1. Cel\u00fd se t\u0159esu, moje dlan\u011b se pot\u00ed a lap\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 po kysl\u00edku, kter\u00fd tady, alespo\u0148 pro m\u011b, nen\u00ed. V\u0161echno se se mnou to\u010d\u00ed. Nec\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed bl\u00edzkost tak dlouho, \u017ee jsem jednodu\u0161e pod\u011blal cokoli, co se dalo. Sklon\u00edm hlavu do dlan\u00ed a ti\u0161e vydechnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“ ochrapt\u011bl\u00fd hlas sp\u00e1nkem se roznese temn\u00fdm pokojem, kter\u00fd je jen spo\u0159e oz\u00e1\u0159en pouli\u010dn\u00edmi lampami pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdch ulic.<\/div>\n
„Ano?“ oto\u010d\u00edm se. Sna\u017e\u00edm se, aby m\u016fj hlas zn\u011bl vyrovnan\u011b, bez \u0161petky \u010dehosi, co by d\u00e1valo zm\u00ednku o t\u00e9 neskute\u010dn\u00e9 v\u00fd\u010ditce, kterou poci\u0165uji.<\/div>\n
„Pro\u010d nejsi vedle m\u011b?“ kone\u010dn\u011b se na n\u011bj oto\u010d\u00edm. Vlasy m\u00e1 roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 snad na v\u0161echny strany, s na\u0161pulen\u00fdmi rty se na m\u011b d\u00edv\u00e1 a bos\u00fdmi chodidly se ot\u00edr\u00e1 o jemn\u00fd kobere\u010dek vedle postele. Ti\u0161e si povzdechnu, n\u011bkolika kroky dojdu k n\u011bmu, kde zaujmu svoje m\u00edsto po jeho pravici a p\u0159itisknu si ho automaticky do n\u00e1ru\u010d\u00ed. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm do z\u00e1plavy \u010dern\u00e9ho \u010dehosi a znovu se nadechnu t\u00e9 nezam\u011bniteln\u00e9 v\u016fn\u011b. Kdybych m\u011bl schopnost vr\u00e1tit \u010das, ud\u011blal bych to hned te\u010f. Zak\u00e1zal bych si, aby se m\u011b ty jeho \u010f\u00e1belsk\u00e9, p\u0159esto z\u00e1rove\u0148 and\u011blsk\u00e9 rty dot\u00fdkaly na tom nejcitliv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b m\u00e9ho t\u011bla. Zak\u00e1zal bych mu, aby m\u011b tak proklat\u011b dob\u0159e sv\u00e1d\u011bl a dok\u00e1zal m\u011b p\u0159iv\u00e9st a\u017e na sam\u00fd vrchol slasti. Znovu se ot\u0159esu, kdy\u017e mi po t\u011ble nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ odpov\u00edm ti\u0161e. „Omlouv\u00e1m se. Odpus\u0165 mi, \u017ee jsem se nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat,“ zachrapt\u00edm ti\u0161e, dlan\u00ed ho pohlad\u00edm po nah\u00e9m stehn\u011b. T\u0159ese se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nech\u00e1pav\u011b ke mn\u011b zdvihne pohled a p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159e rty.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1\u0161 se? Ale\u2026 a-ale tob\u011b\u2026 Tomi\u2026 tob\u011b se to nel\u00edbilo?“ na p\u00e1r centimetr\u016f se ode m\u011b odd\u00e1l\u00ed, jako by pot\u0159eboval vid\u011bt m\u016fj v\u00fdraz v obli\u010deji. C\u00edt\u00edm, jak se cel\u00fd pot\u00edm, a moje srdce vynech\u00e1v\u00e1 pravideln\u00e9 \u00fadery, kdy\u017e se propad\u00e1m sv\u00fdm pohledem do toho jeho. Slab\u011b zat\u0159epu hlavou.<\/div>\n
„Ne, \u0159ekl jsem ti, \u017ee to bylo \u00fa\u017easn\u00e9, dokonal\u00e9 a v\u0161echno, \u010d\u00edm se d\u00e1 vyj\u00e1d\u0159it dokonalost, jen\u2026 necht\u011bl jsem t\u011b po\u0161pinit,“ vstanu na vratk\u00e9 nohy. T\u00e9m\u011b\u0159 se mi podlamuj\u00ed kolena. Znovu zaujmu m\u00edsto u okna, o kter\u00e9 si op\u0159u \u010delo, abych se alespo\u0148 tro\u0161ku zchladil. Na sv\u00e9m b\u0159i\u0161e z\u0159eteln\u011b c\u00edt\u00edm jeho jemn\u00e9 prsty, kter\u00fdmi hlad\u00ed mou k\u016f\u017ei a tiskne se zezadu na m\u00e1 z\u00e1da.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to cht\u011bl. Tys to cht\u011bl tak\u00e9, tak na\u010d si to vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161, Tomi?“ oto\u010d\u00edm se v jeho objet\u00ed \u010delem k n\u011bmu. Ot\u0159u se nosem o ten jeho, kdy\u017e ho schov\u00e1m ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Vypad\u00e1 jako mal\u00fd, nevinn\u00fd and\u00edlek. Je\u0161t\u011b s t\u00edm jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm v\u00fdrazem, kdy na m\u011b kouk\u00e1 t\u011bma sv\u00fdma obrovsk\u00fdma o\u010dima a dlouh\u00e9 \u0159asy lemuj\u00ed ty n\u00e1dhery. „Nem\u00e1m pravdu?“ \u0161eptne ti\u0161e. P\u0159ehoupne svou mu\u0161\u00ed v\u00e1hu z nohy na nohu a op\u0159e si tv\u00e1\u0159 o m\u016fj hrudn\u00edk.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, l\u00e1sko,“ \u0161eptnu ti\u0161e, namot\u00e1m si p\u00e1r pram\u00ednk\u016f vlas\u016f na ukazov\u00e1\u010dek a p\u0159itisknu rty k jeho hlav\u011b. Av\u0161ak mal\u00fd \u010derv\u00ed\u010dek V\u00fd\u010ditka ve mn\u011b st\u00e1le brouzd\u00e1 a sna\u017e\u00ed se vydob\u00fdt si prvn\u00ed m\u00edsto, aby mi v mozku hlodal po\u0159\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
Oba beze slova ml\u010d\u00edme, sna\u017e\u00edme si u\u017e\u00edt tu n\u00e1dhernou chvilku, kdy jsme spolu. Kdy se sebe jen n\u011b\u017en\u011b dot\u00fdk\u00e1me a p\u0159es ty letm\u00e9 doteky m\u016f\u017eeme c\u00edtit l\u00e1sku toho druh\u00e9ho. Alespo\u0148 j\u00e1 j\u00ed c\u00edt\u00edm, a z\u0159eteln\u011b. Drobn\u011b se chv\u011bje, hlasit\u011b oddechuje na mou hru\u010f. Up\u0159e na m\u011b znovu sv\u016fj pohled, d\u00edky \u010demu\u017e se mi zataj\u00ed na p\u00e1r okam\u017eik\u016f dech a pol\u00edb\u00ed m\u011b na bradu.<\/div>\n
„Pro\u010d mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 takov\u00e9 v\u011bci, Tomi? V\u00ed\u0161, t\u0159eba l\u00e1sko<\/em>?“ proplete se mnou st\u00e1le se chv\u011bj\u00edc\u00ed dla\u0148 a dovede m\u011b k posteli. Lehne si pod teplou pe\u0159inu, pod kterou se posune doprost\u0159ed postele a nadzvedne p\u0159ikr\u00fdvku, vyb\u00edzej\u00edc m\u011b, abych si lehnul vedle n\u011bho. Nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a na ono m\u00edsto si lehnu. Majetnicky ho sev\u0159u okolo pasu a p\u0159itisknu k sob\u011b.<\/div>\n
„To se tak \u0159\u00edk\u00e1. Kdy\u017e n\u011bkoho miluje\u0161, jako se milujeme my dva, je p\u011bkn\u00e9 ho oslovovat takov\u00fdmi sl\u016fvky. \u0158\u00edk\u00e1m ti t\u0159eba Pol\u00e1rko, ku\u0159\u00e1tko, mil\u00e1\u010dku, l\u00e1sko, brou\u010dku\u2026 a pou\u017e\u00edv\u00e1 se je\u0161t\u011b spoustu jin\u00fdch p\u011bkn\u00fdch osloven\u00ed, v\u00ed\u0161?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e. Zat\u0159epe hlavou, tak\u017ee m\u011b jeho \u010dern\u00e1 zm\u011b\u0165 vlas\u016f polecht\u00e1 na hrudn\u00edku a spokojen\u011b zap\u0159ede jako mal\u00e9 ko\u0165\u00e1tko.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9 sny, l\u00e1sko\u2026“ za\u0161ept\u00e1 zna\u010dn\u011b ospal\u00fdm hlasem. Na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
Kr\u00e1sn\u00e9 sny, moje panenko.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ejedu si nasupen\u011b prsty po obli\u010deji. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e se dostate\u010dn\u011b nevysp\u00edm, kdy\u017e nem\u00e1m tolik cht\u011bn\u00e9ho sp\u00e1nku a m\u00edsto toho se celou noc p\u0159evaluji, pozoruji strop, a kdy\u017e n\u00e1hodou usnu, tak se za hodinu vzbud\u00edm a zase nem\u016f\u017eu usnout. Po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed ove\u010dek ani panenek m\u011b neuspalo. Za okny se u\u017e pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 tma m\u011bnit ve sv\u011btl\u00fd den, ale celou noc padal sn\u00edh, tak\u017ee p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee venku to bude katastrofa a j\u00e1 budu r\u00e1d, kdy\u017e na m\u011b z\u016fstane alespo\u0148 jedna nitka such\u00e1. P\u0159eto\u010d\u00edm se na bok, \u010delem ke svoj\u00ed Pol\u00e1rce. \u0160pul\u00ed rty a ti\u0161e si n\u011bco brebt\u00e1 pro sebe, jako to d\u011bl\u00e1 po\u0159\u00e1d. V\u017edycky ze span\u00ed bu\u010fto brebent\u00ed n\u011bco, \u010demu ani za m\u00e1k nerozum\u00edm, nebo \u0161ept\u00e1 moje jm\u00e9no, a t\u00edm se ke mn\u011b i t\u011bsn\u011bji tiskne. Tentokr\u00e1t m\u00e1 nohy sta\u017een\u00e9 u b\u0159\u00ed\u0161ka, tak\u017ee tvo\u0159\u00ed mal\u00e9 klub\u00ed\u010dko. Sleduji, jak pravideln\u011b d\u00fdch\u00e1. Fascinuje m\u011b to. Fascinuje m\u011b sledovat jeho nadzved\u00e1vaj\u00edc\u00ed se hrudn\u00edk v pravideln\u00fdch intervalech. Sakra, na n\u011bm je kr\u00e1sn\u00fd i d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Je tohle v\u016fbec mo\u017en\u00fd? Stal se ze m\u011b \u00fapln\u011b n\u011bkdo jin\u00fd. Nem\u00e1m pot\u0159ebu chodit ka\u017ed\u00fd den bavit se ven, nem\u00e1m pot\u0159ebu p\u00edt alkohol ani kou\u0159it. Jako by v\u0161echny moje zl\u00fd zlozvyky odnesl p\u0159\u00edchod moj\u00ed panenky n\u011bkam do nezn\u00e1ma a j\u00e1 jsem sto b\u00fdt jen s n\u00ed. Moje nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1vislost a z\u00e1rove\u0148 m\u016fj nejhor\u0161\u00ed h\u0159\u00edch je ON.<\/p>\n<\/div>\n
V t\u011ble se mi sev\u0159e snad v\u0161echno, co se sev\u0159\u00edt m\u016f\u017ee. C\u00edt\u00edm z\u0159eteln\u011b jeho rty na sv\u00e9m penisu, jak l\u00edn\u011b klouzaj\u00ed nahoru a dol\u016f. Jak m\u011b la\u010dn\u011b saje a bere cel\u00e9ho do \u00fast. Sakra, neza\u017eil jsem NIKDY nic tak dokonal\u00e9ho a to to d\u011blal poprv\u00e9. Jednou takhle s\u00e1l ban\u00e1n, ani\u017e by si cokoli mohl uv\u011bdomit a j\u00e1 myslel, \u017ee p\u0159i tom pozorov\u00e1n\u00ed jeho pusy, otev\u0159en\u00e9 do mal\u00e9ho krou\u017eku O, berouc\u00ed mezi sv\u00e9 rty ban\u00e1n, um\u0159u.<\/p>\n<\/div>\n
Vzt\u00e1hnu dla\u0148 k jeho tv\u00e1\u0159i, n\u011b\u017en\u011b prsty pohlad\u00edm tu n\u00e1dheru. Mali\u010dko se zavrt\u00ed, p\u0159i\u0161oupne se v\u00edce ke mn\u011b a tv\u00e1\u0159 automaticky zap\u0159e do m\u00e9 dlan\u011b. Dnes je den D, kdy budeme m\u00edt mo\u017enost zjistit v\u0161echno. Do posledn\u00ed Adventn\u00ed ned\u011ble zb\u00fdv\u00e1 u\u017e jen 5 dn\u016f a my se mus\u00edme co nejd\u0159\u00edve vr\u00e1tit, jinak nebudu m\u00edt na \u00fa\u010dtu ani vindru a babi\u010dka m\u011b rozcupuje. Sklon\u00edm se k t\u00e9 na\u0161pulen\u00e9, malinov\u00e9 n\u00e1dhe\u0159e a p\u0159itisknu se sv\u00fdmi rty na ty jeho. Mus\u00edm c\u00edtit jejich nezam\u011bnitelnou chu\u0165, kter\u00e1 v\u017edycky p\u0159ebije i chu\u0165 sp\u00e1nku. P\u0159iv\u0159u po\u017eitk\u00e1\u0159sky rty, kdy\u017e ho n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00edm a odt\u00e1hnu se.<\/p>\n<\/div>\n
Vyhrabu se zpod pe\u0159iny, kterou p\u0159ehod\u00edm, a rovnou si ustelu. Dojdu jen v tren\u00fdrk\u00e1ch do koupelny, kde ud\u011bl\u00e1m svou b\u011b\u017enou hygienu a ti\u0161e tak, abych svou panenku neprobudil, na sebe navle\u010du p\u00e1r oble\u010den\u00ed. Je mi n\u011bjak jedno, co m\u00e1m na sob\u011b a jestli je to dob\u0159e slad\u011bn\u00e9. Na hlavu si naraz\u00edm \u010dernou, pletenou \u010depici od babi\u010dky a vyjdu ti\u0161e z pokoje. Douf\u00e1m, \u017ee stihnu v\u0161echno ud\u011blat do doby, ne\u017e se probere.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pootev\u0159u m\u00edrn\u011b v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 se mi zdaj\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc t\u011b\u017e\u0161\u00ed, i p\u0159esto\u017ee jsem nat\u011b\u0161en\u00fd na pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9 m\u011bsto. Schoul\u00edm se v\u00edce do klub\u00ed\u010dka, nohy si p\u0159itisknu k b\u0159\u00ed\u0161ku, obejmu je pa\u017eemi a zabo\u0159\u00edm hlavu v\u00edce do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Za\u010denich\u00e1m nosem po t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 v\u016fn\u011b, kterou von\u00ed jedin\u011b Tomi, ale m\u016fj \u010dichov\u00fd smysl c\u00edtit Tomiho v\u016fni, p\u0159ebije v\u016fn\u011b hork\u00e9ho kakaa a \u010derstv\u00e9ho pe\u010diva. Znovu se pokus\u00edm otev\u0159\u00edt zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka, tentokr\u00e1t \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. P\u0159ejedu si jazykem po vyprahl\u00fdch rtech a prot\u00e1hnu sv\u00e9 ztuhl\u00e9 t\u011blo jako mal\u00fd had, kter\u00e9ho jsem ned\u00e1vno sledoval v televizi. Pohled mi padne na stole\u010dek s o\u0161atkou, kde jsou rohl\u00edky a velk\u00fd hrnek kakaa s konvic\u00ed, kde jak usoud\u00edm, \u010dek\u00e1 na m\u011b kakao, nebo\u0165 nikdy u sn\u00eddan\u011b nez\u016fstanu jen u jednoho hrne\u010dku t\u00e9 sladk\u00e9, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 pochoutky. Posad\u00edm se do tureck\u00e9ho sedu, hlavu nato\u010d\u00edm na druhou stranu, doufaje, \u017ee tam bude sladce sp\u00e1t m\u016fj Tomi, ale \u00fasm\u011bv, kter\u00fd na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i byl jen p\u0159i vzpom\u00ednce na n\u011bj zmiz\u00ed ve chv\u00edli, kdy je vedle m\u011b m\u00edsto pr\u00e1zdn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“ p\u00edpnu ti\u0161e. Sjedu si pokoj pohledem a nohami sklouznu z postele. Bos\u00fd, bez ba\u010dk\u016frek s kr\u00e1l\u00ed\u010dky, kter\u00e9 jsem MUSEL nechat doma, odcupit\u00e1m ke koupeln\u011b, odkud ov\u0161em nen\u00ed sly\u0161et \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk tekouc\u00ed vody, jako to je v\u017edy doma. Doma. U Tomiho a babi\u010dky a vlastn\u011b je to te\u010f i M\u016eJ domov. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed h\u0159ejiv\u00fd pocit projede skrz m\u016fj hrudn\u00edk a sev\u0159e do sv\u00fdch h\u0159ejiv\u00fdch sp\u00e1r\u016f m\u00e9 srdce. „Tomi?“ \u0161eptnu znovu a nakouknu do koupelny. Setk\u00e1m se v\u0161ak jen se sv\u00fdm pohledem v zrcadle. Vlasy m\u00e1m roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 na v\u0161echny strany a rty such\u00e9. M\u00e1 ple\u0165 je je\u0161t\u011b bled\u0161\u00ed ne\u017e byla v\u010dera a m\u00e9 t\u011blo se znovu podivn\u011b chv\u011bje. M\u00e1m vratk\u00e9 nohy a po ruk\u00e1ch m\u00e1m vystouplou hus\u00ed k\u016f\u017ei. Odcupit\u00e1m zp\u00e1tky k posteli, na kterou se smutn\u011b pod\u00edv\u00e1m. V pokoji je n\u00e1dhern\u00e9 sv\u011btlo d\u00edky sn\u011bhu, kter\u00fd se s n\u00edm p\u0159eb\u00edj\u00ed, a p\u016fsob\u00ed to v\u0161echno tak poh\u00e1dkov\u011b<\/em> kouzeln\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Nat\u00e1hnu se okam\u017eit\u011b pro hrnek, do kter\u00e9ho a\u017e po sam\u00fd okraj naliji hork\u00e9 kakao z konvi\u010dky a tlumen\u011b vydechnu, kdy\u017e v tepl\u00e9 p\u011bn\u011b smo\u010d\u00edm sv\u00e9 rty, p\u0159es kter\u00e9 si okam\u017eit\u011b p\u0159ejedu jazykem. Zje\u017e\u00ed se mi snad v\u0161echny chloupky na t\u011ble, kdy\u017e si vybav\u00edm v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Znovu se mi to zd\u00e1lo, to, co jsem d\u011blal ve\u010der na Tomim a\u2026 je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc. On m\u011b l\u00edbal a laskal v\u0161ude. Mus\u00edm p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka nad n\u00e1tlakem slasti, kter\u00fd ve mn\u011b koluje. Palcem si p\u0159ejedu po spodn\u00edm rtu a ti\u0161e vydechnu. C\u00edt\u00edm chu\u0165 t\u00e9 b\u00edl\u00e9 tekutiny, je\u017e zas\u00e1hla m\u00e1 \u00fasta. Byla tak sladk\u00e1 a slan\u00e1 z\u00e1rove\u0148. Nejde k tomu p\u0159i\u0159adit \u017e\u00e1dn\u00e1 chu\u0165, kterou jsem poznal, byly to dv\u011b chut\u011b, kter\u00e9 m\u00e1m tak r\u00e1d. Kde vlastn\u011b m\u016fj Tomi je?<\/p>\n<\/div>\n
Pod prsty mi zak\u0159upe rohl\u00edk, jeho\u017e \u0161pi\u010dku si namo\u010d\u00edm do kakaa a labu\u017enicky se do n\u011bj zakousnu. Budu m\u00edt mo\u017enost poznat v\u0161echno? Budu m\u00edt mo\u017enost nau\u010dit se \u010d\u00edst a ps\u00e1t, tak, jako p\u00ed\u0161ou a \u010dtou Tomi s babi\u010dkou? Budu m\u00edt mo\u017enost ochutnat spousty dobr\u00fdch babi\u010d\u010din\u00fdch j\u00eddel, kter\u00e1 jsem je\u0161t\u011b nestihl ochutnat? P\u0159eji si, abych tu mohl z\u016fstat. Abych v Tomiho n\u00e1ru\u010d\u00ed mohl pozorovat rozsv\u00edcen\u00fd strome\u010dek, ve\u010de\u0159et s nimi u jednoho stolu, sm\u00e1t se nad poh\u00e1dkami a v\u00e1no\u010dn\u00edmi koledami. P\u0159eji si, aby byl Tom m\u00fdm u\u010ditelem a j\u00e1 dok\u00e1zal poznat na ru\u010di\u010dkov\u00fdch hodink\u00e1ch, kolik je hodin. Tak pro\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee zrovna ty ru\u010di\u010dky mi odtik\u00e1vaj\u00ed posledn\u00ed hodiny, dny, kter\u00e9 budu moci str\u00e1vit na tomto sv\u011bt\u011b s t\u00edm, koho miluji? Miluji tak, jak jen \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee milovat. To mi \u0161eptaj\u00ed jeho rty, ne\u017e us\u00edn\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
M\u016fj \u010das se kr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
S n\u00edm se i l\u00e1ska vytrat\u00ed?<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pohledem znovu p\u0159el\u00e9tnu sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00fd pap\u00edr, na kter\u00e9m se tkv\u00ed n\u011bkolik m\u00fdch na\u0161kr\u00e1ban\u00fdch p\u00edsmen a vy\u0161trach\u00e1m v kapse u d\u017e\u00edn\u016f kartu od pokoje. M\u00e1m to, co pot\u0159ebuji. Jen doufat, \u017ee pan Schinbert bude doma a bude ochoten mi pomoci.<\/p>\n<\/div>\n
Potichu vklouznu do pokoje, polo\u017e\u00edm pap\u00edrek na sk\u0159\u00ed\u0148ku a oto\u010d\u00edm se po tich\u00e9m vzlyk\u00e1n\u00ed, linouc\u00edm se z postele. Nakouknu p\u0159ekvapen\u011b dovnit\u0159 a moje srdce se sev\u0159e. Le\u017e\u00ed v klub\u00ed\u010dku, ti\u0161e vzlyk\u00e1. Na sob\u011b m\u00e1 jen mou mikinu, boxerky a tepl\u00e9 pono\u017eky. Ot\u0159\u00e1s\u00e1 se vzlyky, mezi prsty dr\u017e\u00ed p\u0159ikr\u00fdvku a pol\u0161t\u00e1\u0159. Sjedu si pohledem jeho dlouh\u00e9 nohy, kter\u00e9 jsou hned na pohled b\u00edl\u00e9 jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Co se to s n\u00edm d\u011bje? N\u011bkolika kroky dojdu k posteli, usad\u00edm se na kraj a sv\u00e9 pla\u010d\u00edc\u00ed ko\u0165\u00e1tko p\u0159it\u00e1hnu do sv\u00e9ho kl\u00edna. Zdvihne ke mn\u011b pohled pln\u00fd slz, ot\u00e1zek, pros\u00edk\u016f.<\/div>\n
„L-l\u00e1sko,“ zachrapt\u00ed ti\u0161e, posad\u00ed se na m\u00e9m kl\u00edn\u011b, zku\u0161en\u011b omot\u00e1 ruce okolo m\u00e9ho krku a p\u0159itiskne sv\u00e9 t\u011blo k tomu m\u00e9mu tak t\u011bsn\u011b, jak jen to je mo\u017en\u00e9. Dlan\u011bmi p\u0159ejedu po jeho \u00fatl\u00fdch boc\u00edch, sev\u0159u ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed, konej\u0161iv\u011b prsty hlad\u00edm \u010dern\u00e9 vlasy, le\u017e\u00e9rn\u011b zplihl\u00e9 pod\u00e9l zad.<\/div>\n
„Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161, ko\u0165\u00e1tko moje?“ za\u0161ept\u00e1m. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsi tu byl s\u00e1m, ale musel jsem j\u00edt n\u011bco zjistit, v\u00ed\u0161?“ set\u0159u mu prsty drobn\u00e9 \u010dern\u00e9 slzi\u010dky. Nikdy m\u011b nep\u0159estane udivovat, \u017ee ta \u010derno\u010dern\u00e1 barva z\u016fst\u00e1v\u00e1 na jeho v\u00ed\u010dk\u00e1ch. M\u00edrn\u011b na\u0161pul\u00ed rty a opravdu vypad\u00e1 jako mal\u00e9 kot\u011b, kter\u00e9 pot\u0159ebuje nejv\u011bt\u0161\u00ed pod\u00edl l\u00e1sky, porozum\u011bn\u00ed, ve\u0161ker\u00fdch cit\u016f. Znovu si n\u011bco nesrozumiteln\u011b zabrbl\u00e1, sta\u010d\u00edm v\u0161ak zachytit jen sl\u016fvka jako objet\u00ed, slzi\u010dky a rozcuchan\u00e9 vlasy. Ot\u0159u se nosem o ten jeho. Nadechne se a znovu m\u011b sev\u0159e v pevn\u00e9m objet\u00ed. Je tak kouzeln\u00fd. Cel\u00fd m\u016fj a nikoho jin\u00e9ho. Nedopust\u00edm, abych o n\u011bj p\u0159i\u0161el, kdy\u017e kone\u010dn\u011b v\u00edm, co to je, milovat. Co to je m\u00edt n\u011bkoho, pro n\u011bj\u017e bych i d\u00fdchal, zabil a ud\u011blal cokoli. Snesl mu i modr\u00e9 z nebe, kdyby m\u011b o to poprosil.<\/p>\n<\/div>\n
„N-nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e jsem s\u00e1m, kdy\u017e nejsi u m\u011b a-a ty jsi tu nebyl. St\u00fdskalo se mi, b\u00e1l jsem se, \u017ee jsi m\u011b opustil ve velk\u00e9 Pa\u0159\u00ed\u017ei a u\u017e se ke mn\u011b nevr\u00e1t\u00ed\u0161, l\u00e1sko,“ to posledn\u00ed slovo za\u0161vito\u0159il tak m\u011bkce, n\u011b\u017en\u011b. Po t\u011ble mi p\u0159eb\u00edh\u00e1 mr\u00e1z, jako by ho honil dal\u0161\u00ed, v\u011bt\u0161\u00ed a schov\u00e1v\u00e1 se a\u017e pod m\u00fdmi cop\u00e1nky na krku. Sev\u0159u dlan\u011bmi jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 boky, n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm na rozechv\u011bl\u00e1 \u00fasta. \u0158ekl mi tak snad podruh\u00e9 a m\u016fj t\u0159as rukou, kter\u00fd je tak typick\u00fd, kdy\u017e ho m\u00e1m u sebe, je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edlil. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. V u\u0161\u00edch mi st\u00e1le hraje to jedno sl\u016fvko.<\/div>\n
„Neopustil bych t\u011b, v\u017edy\u0165 u\u017e bys mi mohl v\u011b\u0159it, ne?“ cvrnknu ho do nos\u00edku. Mali\u010dko se rozdurd\u00ed, ale za p\u00e1r sekund jeho tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed n\u00e1dhern\u00fd, l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv. Rty se ot\u0159u o ty jeho, dlan\u00ed poplesk\u00e1m mal\u00fd zade\u010dek, kter\u00fdm mi sed\u00ed na kl\u00edn\u011b a provokativn\u011b, nev\u011bdomky, se vrt\u00ed na m\u00fdch stehnech. „Mus\u00ed\u0161 se j\u00edt obl\u00e9ci, kouk\u00e1m, \u017ee o\u0161atka je pr\u00e1zdn\u00e1,“ zasm\u011bju se, dostate\u010dn\u011b nahlas, aby nebylo sly\u0161et m\u00e9 kru\u010den\u00ed v b\u0159ichu. „B\u011b\u017e se um\u00fdt, obl\u00e9ci a vyraz\u00edme, ano?“ jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm na krk, na pulsuj\u00edc\u00ed tepnu, a sjedu p\u0159es ni ke kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. Ot\u0159ese se, sesko\u010d\u00ed z m\u00e9ho kl\u00edna a odcupit\u00e1 do koupelny, kde za svou bujnou \u010dernou h\u0159\u00edvou zav\u0159e dve\u0159e. Uvoln\u011bn\u011b se polo\u017e\u00edm na postel a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. V\u0161ude m\u011b dokonale obklopuje nezam\u011bniteln\u00e1 v\u016fn\u011b. P\u0159irovnal bych to t\u00e9m\u011b\u0159 k n\u011bjak\u00fdm kv\u011bt\u016fm, ke sladkostem \u010di ke sladk\u00e9mu ko\u0159en\u00ed, av\u0161ak nic by nebylo spr\u00e1vn\u011b, nic by neidentifikovalo tu n\u00e1dhernou v\u016fni.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Opravdu za\u010d\u00edn\u00e1m ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd sn\u00edh, jen\u017e bi\u010duje m\u016fj obli\u010dej, nen\u00e1vid\u011bt. Ov\u0161em moje panenka si ho u\u017e\u00edv\u00e1. Nastavuje tv\u00e1\u0159, aby ji m\u011bl posetou vlo\u010dkami, kter\u00e9 se mn\u011bn\u00ed v drobn\u00e9 kapi\u010dky, lehce si v tom p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m sn\u011bhu poskakuje. Na u\u0161\u00edch m\u00e1 klapky a rukavice m\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e9, a\u017e mu je z\u00e1vid\u00edm. Poskakuje si vedle m\u011b ve sv\u00fdch vysok\u00fdch, tepl\u00fdch koza\u010dk\u00e1ch, na zna\u010dn\u011b vysok\u00e9m podpatku. Je tak n\u00e1dhern\u011b kr\u00e1sn\u00fd. Nevinnost z n\u011bj doslova \u010di\u0161\u00ed na kilometry a ta p\u0159\u00edjemn\u00e1 d\u011btskost, kdy si chce u\u017e\u00edvat a pozn\u00e1vat v\u0161echno, je jedn\u00edm slovem DOKONALOST. Propletu s n\u00edm prsty. Nepov\u011bd\u011bl jsem mu, kam m\u00e1m nam\u00ed\u0159eno. A j\u00e1 ani s\u00e1m nev\u00edm, jestli jdu spr\u00e1vn\u011b, ale podle ulic, kter\u00e9 byly i na map\u011b, jsme zat\u00edm nezabloudili, co\u017e je jedin\u00e9 pozitivum. Mo\u017en\u00e1 dnes se dozv\u00edm, jak si ohl\u00eddat svou panenku.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vlo\u010dky, je\u017e p\u0159\u00edjemn\u011b stud\u00ed mou tv\u00e1\u0159, m\u011b pohlcuj\u00ed do sebe. V\u0161ude je tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 atmosf\u00e9ra, von\u00ed okolo sladk\u00e9 pe\u010divo a sva\u0159\u00e1k. Mlsn\u011b si jazykem p\u0159ejedu po rtech, propletu s Tomim pevn\u011bji prsty, kdy\u017e se zastav\u00edme u mal\u00e9ho m\u00edsta, kde je ozdoben\u00fd obrovsk\u00fd strome\u010dek, s hodn\u011b st\u00e1nky, kter\u00e9 jsou kr\u00e1sn\u011b osv\u00edceny sv\u011bt\u00e9lky. Pamatuji si, \u017ee jsem obdivn\u011b pozoroval, jak jeden \u010das bylo dlouho sv\u011btlo a druh\u00fd \u010das byla zase dlouho tma. \u0160vito\u0159il jsem mou nech\u00e1pavou ot\u00e1zku Tomimu do ucha, kdy\u017e jsme jeli metrem, na n\u00ed\u017e jsem dostal odpov\u011b\u010f, \u017ee ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed se st\u0159\u00edd\u00e1, s n\u00edm se st\u0159\u00edd\u00e1 i \u010das z\u00e1padu a v\u00fdchodu slun\u00ed\u010dka. Jak moc h\u0159eje to kr\u00e1sn\u00e9 slunce, je\u017e je te\u010f skryto za spousty mrak\u016f, aby nenastydlo? L\u00edbezn\u011b zap\u0159u tv\u00e1\u0159 do doteku, kter\u00fd c\u00edt\u00edm na sv\u00e9m obli\u010deji a zhluboka se nadechnu.<\/div>\n
„Ach, Tomi,“ \u0161eptnu ti\u0161e a p\u0159itul\u00edm se do jeho objet\u00ed. Poslouch\u00e1m hudbu, linouc\u00ed se z velk\u00fdch beden u n\u011bjak\u00e9ho velik\u00e9ho stup\u00ednku ve tvaru \u010dtverce, na n\u011bm\u017e lid\u00e9 tancuj\u00ed a zp\u00edvaj\u00ed. V\u0161ichni se sm\u011bj\u00ed, vypadaj\u00ed \u0161\u0165astn\u011b. Ale budou V\u00e1noce, kdo by se netv\u00e1\u0159il \u0161\u0165astn\u011b? S\u00e1m se mus\u00edm usm\u00edvat. Dostal jsem p\u0159\u00edle\u017eitost str\u00e1vit \u010dty\u0159i t\u00fddny po boku sv\u00e9ho prince, sv\u00e9 l\u00e1sky. Smutnit p\u0159eci m\u016f\u017eu ve chv\u00edli, kdy o n\u011bj p\u0159ijdu. Kdy se prom\u011bn\u00edm znovu v porcel\u00e1n, po n\u011bm\u017e u\u017e nebudou kanout ani hloup\u00e9 slzy. Bude mi v\u0161echno tak chyb\u011bt. Ta v\u016fn\u011b, ta chu\u0165 na m\u00e9m jazyku. Us\u00edn\u00e1n\u00ed v jeho-\u2026 DOST! Ok\u0159iknu se ve sv\u00e9 hlav\u011b. Nechci na to myslet. Znovu se pousm\u011bji, kdy\u017e n\u00e1m pod\u00e1v\u00e1 pan\u00ed u st\u00e1nku sva\u0159\u00e1k, jak jsem usoudil z \u010derven\u00e9ho obsahu, oba ho p\u0159ijmeme, Tomi pod\u00e1 pan\u00ed n\u011bkolik drobn\u00fdch pen\u011bz a spolu se rozejdeme bl\u00ed\u017ee k tomu stup\u00ednku. Byl jsem zahloub\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee jsem ani nepost\u0159ehl, jak Tomi sva\u0159\u00e1k objedn\u00e1v\u00e1. Nech\u00e1m se chytit kolem pasu jeho pevnou pa\u017e\u00ed, op\u0159u se o jeho vypracovanou hru\u010f, o kter\u00e9 tady mezi t\u011bmi lidmi v\u00edm jen j\u00e1 a ucucnu z kel\u00edmku, z kter\u00e9ho s\u00e1l\u00e1 p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo do m\u00e9 dlan\u011b, kterou ho sv\u00edr\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Ko\u0165\u00e1tko?“ vydechne potichu Tomi. Sklon\u00ed ke mn\u011b tv\u00e1\u0159, i p\u0159es m\u00e9 vysok\u00e9 boty, nikdy nedoc\u00edl\u00edm stejn\u00e9 v\u00fd\u0161ky, jakou m\u00e1 on. Jen ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnu. No\u0159\u00edm se sv\u00fdm pohledem do toho jeho. Pulsuje mi siln\u011b krev v \u017eil\u00e1ch, srdce mi siln\u011b tlu\u010de a hrudn\u00edk se mi rychle zved\u00e1, kdy\u017e si ol\u00edzne jazykem rty. Sklon\u00ed svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 moj\u00ed a n\u011b\u017en\u011b se o m\u00e9 rty ot\u0159e sv\u00fdmi. Pootev\u0159u je. Je to zcela automatick\u00e9, ani se nerozm\u00fd\u0161l\u00edm. Nech\u00e1v\u00e1m jeho jazyk, aby prozkoum\u00e1val ten m\u016fj, n\u011b\u017en\u011b se propl\u00e9taj\u00ed a hlad\u00ed se. Rozt\u0159esenou dlan\u00ed p\u0159ejedu po jeho hrudn\u00edku a vydechnu trhan\u011b do polibku, na\u010de\u017e rozev\u0159u rty v\u00edce, aby se n\u00e1\u0161 polibek mohl prohloubit. Podlamuj\u00ed se mi kolena a neb\u00fdt jeho siln\u00e9 pa\u017ee, kter\u00e1 m\u011b v\u017edy pevn\u011b sv\u00edr\u00e1, upadl bych. Sk\u00e1cel bych se tu p\u0159ed zraky ostatn\u00edch, ale p\u0159i\u0161el bych o to dokonal\u00e9 splynut\u00ed na\u0161ich rt\u016f, na\u0161ich jazyk\u016f. Omot\u00e1m pa\u017ei kolem jeho krku, d\u00edky \u010demu\u017e se natisknu v\u00edc do jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si jako ve hv\u011bzd\u00e1ch. Jako bych plynul na ml\u00e9\u010dn\u00e9 dr\u00e1ze, o kter\u00e9 mi tolikr\u00e1t vypr\u00e1v\u011bl Chico, kdy\u017e moje \u00fasta pln\u00ed sv\u00fdm jazykem. Srdce mi tlu\u010de, po t\u011ble mi naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee, i p\u0159esto\u017ee m\u00e1m na sob\u011b silnou vrstvu oble\u010den\u00ed a zima to nen\u00ed. Pootev\u0159u v\u00ed\u010dka, jen na setinu, abych se mohl pod\u00edvat na jeho tv\u00e1\u0159, ale pohled je zvl\u00e1\u0161tn\u011b zaml\u017een\u00fd, tak\u017ee v\u00ed\u010dka zav\u0159u znovu a pevn\u011b semknu k sob\u011b. Zhluboka se nadechnu, kdy\u017e se ode m\u011b odtrhne a lehce se ucul\u00ed. Panebo\u017ee, v m\u00e9m podb\u0159i\u0161ku l\u00e9taj\u00ed mal\u00e1 mot\u00fdl\u00ed hejna, lechtaj\u00ed st\u011bny m\u00e9ho b\u0159icha a necht\u011bj\u00ed p\u0159estat. Propad\u00e1m se do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch hlubin t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch duhovek. Znovu ho pol\u00edb\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Zas m\u011b l\u00edbej v z\u00e1\u0159i hv\u011bzd, a\u0165 slunce z\u00e1vid\u00ed<\/em><\/div>\n
Tak m\u011b l\u00edbej v ml\u00e9\u010dn\u00e9 dr\u00e1ze nejd\u00e1l od lid\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rue de Rivoli. Spr\u00e1vn\u00e1 ulice. V\u0161imnu si okam\u017eit\u011b mal\u00e9ho hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed na kraji domu s obrovsk\u00fdm n\u00e1pisem ‚de Rivoli; M. Schinbert‘. To jm\u00e9no mi p\u0159\u00edmo bije do o\u010d\u00ed. Je to \u010d\u00edslo 47, tak\u017ee jsme p\u0159esn\u011b. Pod\u00edv\u00e1m se po Billovi. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00ed ono hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed. Rty m\u00e1 m\u00edrn\u011b pootev\u0159en\u00e9, b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159e m\u00e1 cel\u00e9 rud\u00e9 a pevn\u011bji mi stiskne dla\u0148. Odhodlan\u011b vstoup\u00edm dovnit\u0159. V\u0161ude je klid, \u017e\u00e1dn\u00e1 muzika, \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bti, \u017e\u00e1dn\u00ed lid\u00e9. Zacink\u00e1 nad n\u00e1mi mal\u00e1 zvonkohra, kter\u00e1 hl\u00e1s\u00ed p\u0159\u00edchod \u010dlov\u011bka, a pomalu za svou panenkou<\/em> zav\u0159u dve\u0159e. Stoj\u00ed na m\u00edst\u011b, rozhl\u00ed\u017e\u00ed se kolem. \u010cekal jsem, \u017ee tu budou r\u016fzn\u00e9 hra\u010dky, m\u00edsto toho jsou tu jen ply\u0161\u00e1ci a porcel\u00e1nov\u00e9 panenky. Pod\u00edv\u00e1m se znovu na svou panenku, kontroluj\u00edc tak, zda-li je v po\u0159\u00e1dku. Oto\u010d\u00edm se po hlase, jazyk, kter\u00fdmu nerozum\u00edm a jen tak tak prohod\u00edm p\u00e1r d\u016fle\u017eit\u00fdch v\u011bt. Nakr\u010d\u00edm \u010delo, kdy\u017e se p\u0159ede mnou zjev\u00ed d\u011bdek, do kter\u00e9ho narazil v\u010dera Bill. Oto\u010d\u00ed se instinktivn\u011b po hlase i on. V\u0161ichni t\u0159i v \u00fa\u017easu na sebe hled\u00edme, ne\u017e se rozhoupu a dojdu k pultu.<\/div>\n
„Rudolf? Rudolf Schinbert?“ zept\u00e1m se okam\u017eit\u011b. Beze slova p\u0159ik\u00fdvne. C\u00edt\u00edm jemn\u00fd dotek na sv\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed. Pooto\u010d\u00edm hlavu, n\u011b\u017en\u011b se usm\u011bju na svou panenku, abych j\u00ed dal najevo, \u017ee jsem tady s n\u00edm. Copak m\u00e1 strach? Nebo pro\u010d se tak st\u00e1hla? Pro\u010d tak hled\u00ed na toho p\u00e1na?<\/div>\n
„Oui,“ odpov\u00ed sta\u0159\u00edk. Ano – to je jedin\u00fd, co ovl\u00e1d\u00e1m s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed. Vzt\u00e1hnu k n\u011bmu elegantn\u011b ruku na pot\u0159esen\u00ed.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, jsem Tom,“ pot\u0159esu si s jeho rukou a nakr\u010d\u00edm \u010delo, sjedu si ho pohledem. Rozt\u011bkan\u011b na n\u00e1s kouk\u00e1.<\/div>\n
„Co v\u00e1s sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“ vyleze zpoza pultu a neunikne mi, jak obdivn\u011b pozoruje mou panenku. Projede mnou osten \u017e\u00e1rlivosti, ale pokud Billa vytvo\u0159il ON, ur\u010dit\u011b si ho pamatuje, proto\u017ee ON je unik\u00e1t, kter\u00fd se jen tak nenajde. M\u016f\u017eu post\u0159ehnout jeho francouzsk\u00fd p\u0159\u00edzvuk. Po tolika letech byt\u00ed ve Francii se ani nediv\u00edm, \u017ee n\u011bmeck\u00fd p\u0159\u00edzvuk vy\u0161el do ztracena a nahradil ho francouzsk\u00fd.<\/div>\n
„Advent, porcel\u00e1nov\u00e9 panenky a prosba o pomoc,“ odpov\u00edm stru\u010dn\u011b a oto\u010d\u00edm se po d\u011bdovi, kter\u00fd automaticky p\u0159e\u0161el klop\u00fdtav\u011b ke dve\u0159\u00edm, na kter\u00e9 hodil cedulku ZAV\u0158ENO, a se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm v\u00fdrazem vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i se na n\u00e1s pomalu ot\u00e1\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Advent, porcel\u00e1nov\u00e1 panenka,“ rozhl\u00e9dne se okolo, “ a prosba o pomoc?“ povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed a zahlouban\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 jako ve snech, si prohl\u00ed\u017e\u00ed m\u00e9ho Billa.<\/div>\n
Horliv\u011b mu na ka\u017ed\u00e9 slovo p\u0159ikyvuji. On v\u0161ak, zd\u00e1 se, jako kdyby siln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel – jako kdyby se jeho mozek ot\u00e1\u010del o t\u0159i sta \u0161edes\u00e1t stup\u0148\u016f a sam\u00fdm \u0161rotov\u00e1n\u00edm a prac\u00ed nevn\u00edmal v\u016fbec nic. S tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem m\u00e9ho Billa zkoum\u00e1. Ne jako panenku, ne jako ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, ba pr\u00e1v\u011b naopak, jako<\/em> n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, ojedin\u011bl\u00e9ho, jako n\u011bjak\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed poklad. Sleduju ho. M\u016fj Bill se mezit\u00edm z b\u00e1zlivosti \u0161petku osm\u011blil a mali\u010dk\u00fd kr\u016f\u010dek ode m\u011b si s vykulen\u00fdma o\u010dima pozoruje v\u0161echny p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 panenky, je\u017e na n\u00e1s z bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti tkv\u00ed sv\u00e9 pohledy. Star\u00fd mu\u017e se viditeln\u011b zachv\u011bje a st\u00e1le je\u0161t\u011b pevnou rukou se p\u0159idr\u017e\u00ed za stol\u00edk – zrak nespou\u0161t\u011bje z m\u00e9 panenky. Chci s n\u00edm zat\u0159epat a probrat jej ze sn\u011bn\u00ed, le\u010d potla\u010d\u00edm sv\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee i kdy\u017e na sv\u016fj v\u011bk nevypad\u00e1, je to p\u0159eci jen star\u0161\u00ed mu\u017e, ke kter\u00e9mu bych m\u011bl m\u00edt \u00factu. Povzdychnu si. Ten mu\u017e je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, velice zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Sund\u00e1m si \u010depku a \u010delenku, unaven\u011b zabo\u0159\u00edm prsty do sv\u00fdch vlas\u016f a pohledem se kouknu na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot, okolo nich\u017e jsou mal\u00e9 kapi\u010dky a drobn\u00e9 lou\u017ei\u010dky, je\u017e tvo\u0159\u00ed postupn\u011b rozt\u00e1vaj\u00edc\u00ed se sn\u00edh zvenku.<\/p>\n<\/div>\n
„Pane Schinberte?“ za\u010dnu t\u00e9m\u011b\u0159 sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee odezvy se nedo\u010dk\u00e1m. Kdy\u017e v tom sebou d\u011bdek trhne a posko\u010d\u00ed snad p\u0159es cel\u00fd obch\u016fdek. Vyd\u011b\u0161en\u011b na m\u011b kouk\u00e1. R\u00e1zn\u011b zat\u0159epe hlavou a s rukou p\u0159ed pusou si ti\u0161e odka\u0161le.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ehm\u2026?“ St\u0159el\u00ed po mn\u011b opravdu omluvn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Tom.“ Drobn\u011b se usm\u011bju, jsem pot\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee jsem d\u011bdu svou trp\u011blivost\u00ed p\u0159inutil k n\u011bjak\u00e9mu sebemen\u0161\u00edmu projevu konverzace.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Tome,“ hlesne. „Jsem star\u00fd bl\u00e1zen, kter\u00fd toho u\u017e mnoho let pamatuje a moje mate\u0159\u0161tina ji\u017e nen\u00ed takov\u00e1, jak\u00e1 kdysi b\u00fdvala – p\u0159eci jen, je to hodn\u011b let, co jsem n\u011bmecky nepromluvil ani slovo. Tady v Pa\u0159\u00ed\u017ei, a v\u016fbec v cel\u00e9 Francii, to bylo a je s n\u011bm\u010dinou n\u011bkdy t\u011b\u017ek\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e zapom\u00edn\u00e1m, kdo skute\u010dn\u011b jsem,“ smutn\u011b se pousm\u011bje. „P\u0159esto v\u00e1s nebudu tr\u00e1pit \u0159e\u010dmi star\u00e9ho d\u011bdka,“ usm\u011bje se pod vousy. „Copak pot\u0159ebujete za pomoc?“ Kouk\u00e1 se na m\u011b sv\u00fdma o\u010dima, jako kdyby se v\u016fbec nic nestalo. Jako kdyby nehltal ka\u017edi\u010dk\u00e9 nepatrn\u00e9 Billovy pohyby, jako kdyby netrnul p\u0159i Billov\u011b tich\u00e9m d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Povyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed a sm\u00ed\u0159liv\u011b se na starce zad\u00edv\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee v\u00edte, jakou pot\u0159ebujeme pomoc. A vy jedin\u00fd n\u00e1m j\u00ed m\u016f\u017eete poskytnout.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm se tady tak stra\u0161n\u011b pov\u011bdom\u011b. I kdy\u017e to nen\u00ed nikterak modern\u00ed hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed, je to tu \u00fatuln\u00e9. Z t\u011bchto n\u011bkolika zd\u00ed s\u00e1l\u00e1 \u017eivot. Vysoce prosycen\u00e1 starobylost a r\u016fzn\u00e9 staro\u017eitnosti. C\u00edt\u00edm se tu tak p\u0159\u00edjemn\u011b, uklid\u0148uje m\u011b to tady. Rozhl\u00e9dnu se okolo, spat\u0159\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kr\u00e1sn\u00e9 hra\u010dky. Ka\u017ed\u00e1 z t\u011bchhle loutek pro d\u011bti i dosp\u011bl\u00e9, pro okrasu i p\u00fdchu, je jedine\u010dn\u011b origin\u00e1ln\u00ed. Obdivn\u011b vydechnu \u00fa\u017easem a do rukou si vezmu sladk\u00e9ho medv\u00eddka, do jeho\u017e ko\u017e\u00ed\u0161ku zabo\u0159\u00edm svou tv\u00e1\u0159. Je tak hebk\u00fd na dotyk. Mazl\u00edm se s jeho ko\u017e\u00ed\u0161kem a zasn\u011bn\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm okolo. P\u0159\u00edjemn\u00e9 a nevysv\u011btliteln\u00e9 d\u00e9ja vu opl\u00fdv\u00e1 m\u00fdm srdcem. Nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed a zaposlouch\u00e1m se do \u0161umu zd\u00ed. Jako kdyby cihly tohoto domu vypr\u00e1v\u011bly skute\u010dn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy lid\u00ed. Jako kdyby tyhle zdi v tomhle prazvl\u00e1\u0161tn\u00edm hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed znaly odpov\u011b\u010f na to, jak \u017e\u00edt. Vr\u00e1t\u00edm medv\u00eddka zp\u00e1tky do reg\u00e1lu, narovn\u00e1m ho p\u011bkn\u011b a pohodln\u011b, aby jej nebolela p\u00e1te\u0159, a smutn\u011b se na v\u0161echny zad\u00edv\u00e1m. Jejich o\u010di se st\u00e1\u010d\u00ed ke mn\u011b, je\u0161t\u011b hodn\u011b \u017eiv\u011b si dovedu vybavit, jak se nejsp\u00ed\u0161 c\u00edt\u00ed<\/em>. Takov\u00e1 uk\u0159ivd\u011bnost a nespravedlnost v jejich srdc\u00edch, na jejich du\u0161\u00edch. Pro\u0161l\u00e1pnu. Mo\u017en\u00e1 se ale tak\u00e9 m\u00fdl\u00edm\u2026<\/div>\n
„R\u00e1d bych si pochoval v\u00e1s v\u0161echny,“ \u0161eptnu nevn\u00edmaj\u00edc m\u00e9 dva dal\u0161\u00ed spole\u010dn\u00edky v m\u00edstnosti, „ale nejde to. Mo\u017en\u00e1 v\u00edm, jak se c\u00edt\u00edte, nebo\u0165 d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji se na n\u011b tak\u00e9 budu zase d\u00edvat z v\u00fd\u0161ky reg\u00e1lu, p\u0159es skla nably\u0161t\u011bn\u00fdch vitr\u00edn.“ Sund\u00e1m si \u010depici a sklop\u00edm pohled k zemi, vlasy mi spadnou do o\u010d\u00ed. Skousnu si spodn\u00ed ret p\u0159edn\u00edmi zoubky a odmot\u00e1m si od sebe \u0161\u00e1lu, rozepnu \u010dern\u00fd kab\u00e1tek. Je tady horko a dusno.<\/div>\n
N\u011bkolika m\u00e1lo kroky p\u0159ejdu k odd\u011blen\u00ed se sam\u00fdmi porcel\u00e1nov\u00fdmi panenkami. V\u0161echny jsou kouzeln\u00e9 a p\u016fvabn\u00e9 jako v\u00edly. T\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny maj\u00ed p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 \u0161aty, po nich\u017e jsem v\u017edy tajn\u011b tou\u017eil. Cht\u011bl jsem b\u00fdt jako v\u0161echny ostatn\u00ed, i kdy\u017e jsem moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem jin\u00fd -\u017ee jsem kluk, panenka kluk. Trpce se usm\u011bji. M\u016fj bo\u017ee, jak tohle nejde dohromady! Zamrk\u00e1m sv\u00fdma dlouh\u00fdma \u0159asama a nat\u00e1hnu svou b\u011blostnou a bolavou ru\u010dku k jedn\u00e9 z p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch panenek. M\u00e1 sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e1 poko\u017eka je t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00e1 s tou jej\u00ed, ti\u0161e vydechnu nad zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee m\u011b op\u011bt ta ruka za\u010dala bolet. St\u00e1hnu ji a bolestiv\u011b usyknu.<\/div>\n
„Jste tak n\u00e1dhern\u00e9,“ za\u0161ept\u00e1m, obdivuj\u00edc jejich neskonalou kr\u00e1su.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Opravdu nev\u00edm, o \u010dem to mluv\u00edte.“<\/div>\n
„Pane Schinberte,“ povzdychnu si a op\u0159u se o polici, „oba a\u017e moc dob\u0159e v\u00edme, o \u010dem je \u0159e\u010d. P\u0159ijel jsem sem a\u017e z N\u011bmecka jen kv\u016fli v\u00e1m. Zjistil jsem si o v\u00e1s, \u017ee tyhle porcel\u00e1nov\u00e9 panenky ru\u010dn\u011b vyr\u00e1b\u00edte vy,“ povzdychnu si.<\/div>\n
„Ano. To ano-„<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee kdybych v\u00e1m tady pov\u00eddal celou historku, pravd\u011bpodobn\u011b bych to neum\u011bl ani spr\u00e1vn\u011b vyl\u00ed\u010dit na to, abych v\u00e1m v\u0161echno popravd\u011b \u0159ekl a nevypadal jako bl\u00e1zen. Ale\u2026 Sta\u010dila mi tahle chvili\u010dka, co zde jsem, abych post\u0159ehl, jak hlt\u00e1te ka\u017edi\u010dk\u00fd Bill\u016fv pohyb. Po\u0159\u00e1d v\u00e1m ut\u00edkaj\u00ed o\u010di k n\u011bmu -te\u010f u\u017e asi po p\u00e1t\u00e9, co jsem za\u010dal tuhle v\u011btu- v\u017edycky se v\u00e1m o\u010di sto\u010d\u00ed jen na n\u011bj. Nehled\u011b na to, jak\u00e9 se v \u017eivot\u011b mohou st\u00e1t n\u00e1hody\u2026 Nesna\u017ete se zap\u00edrat, \u017ee jste se s n\u00e1mi v\u010dera nesetkal. To mal\u00e9 t\u0159e\u0161tidlo do v\u00e1s vrazilo a ne\u017e jste se oba vypot\u00e1celi do stoje, mohl jste na n\u011bm o\u010di nechat. Byl jste jako v transu a Bill z toho m\u011bl celkem velkej \u0161ok, jeliko\u017e nev\u011bd\u011bl, \u017ee ten \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho hled\u00e1me, jste vy,“ unaven\u011b se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m. Nech\u00e1pu, co z toho ten d\u011bdek m\u00e1?! Pro\u010d po\u0159\u00e1d zap\u00edr\u00e1 to, \u017ee v\u00ed, o\u010d jde? Pro\u010d taky zap\u00edr\u00e1 to, \u017ee moj\u00ed panenku vyrobil pr\u00e1v\u011b on? K \u010dertu s d\u011bdkem\u2026 utr\u00e1pen\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Nebav\u00ed m\u011b to tu vysv\u011btlovat po\u0159\u00e1d dokola, jsem ale r\u00e1d, \u017ee se te\u010f Bill nach\u00e1z\u00ed v jak\u00e9si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed hypn\u00f3ze, proto\u017ee n\u00e1s v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1. Prohl\u00ed\u017e\u00ed si ka\u017edou skulinku hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed a pov\u00edd\u00e1 si s hra\u010dkami. Rozn\u011b\u017en\u011bn\u011b sklop\u00edm pohled. \u010casto je jako d\u00edt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemohu pop\u0159\u00edt, \u017ee jsem byl skute\u010dn\u011b nepatrn\u011b vyveden z m\u00edry, kdy\u017e do m\u011b ten hoch vrazil. Ale ned\u011blejte tady ze m\u011b, pros\u00edm, je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edho bl\u00e1zna, ne\u017e jsem\u2026 Opravdu nev\u00edm, co je ten chlapec za\u010d.“ Pohledem nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sleduje Billa. Sna\u017e\u00ed se p\u0159edst\u00edrat lhostejnost. Je tak pr\u016fhledn\u00fd!<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli Chico taky vid\u00ed toho n\u00e1dhern\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd na m\u011b hled\u00ed. Pomalu ke mn\u011b natahuje ruce a j\u00e1 se d\u00e1l p\u0159em\u00e1h\u00e1m, abych se neza\u010dal sm\u00e1t \u0161t\u011bst\u00edm, \u017ee si m\u011b snad chce vz\u00edt. Nebo se mnou chce jen hodit o zem, proto\u017ee se mu nel\u00edb\u00edm? Ale ne, nevypad\u00e1 na to, \u017ee by byl zl\u00fd. Opravdu si m\u011b chce koupit?<\/em><\/div>\n
„TOME!“ ozve se hlasit\u011b a on st\u00e1hne ruku zp\u011bt ke sv\u00e9mu t\u011blu. Ani se na m\u011b nepod\u00edv\u00e1 a ut\u00edk\u00e1 pry\u010d, pry\u010d z uli\u010dky. Zklaman\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, alespo\u0148 na chvilku, ne\u017e tudy projde dal\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, aby si vybral n\u011bjakou panenku. Pro\u010d se m\u011b alespo\u0148 nedotkl? P\u0159\u00e1l bych si, aby se m\u011b dotkl. Alespo\u0148 by se m\u011b dotkl n\u011bkdo tak n\u00e1dhern\u00fd, jako je\u0161t\u011b nikdo, a j\u00e1 bych si mo\u017en\u00e1 nep\u0159ipadal tak nep\u011bkn\u00fd? Oto\u010d\u00edm pohled ke konci uli\u010dky, jestli se nevr\u00e1t\u00ed, ale nevid\u00edm ho.<\/em><\/div>\n
M\u016fj pohled se v moment\u011b zmlhav\u00ed a j\u00e1 p\u0159estanu vid\u011bt podrobnosti okolo sebe. Cel\u00fd sv\u011bt se zm\u011bn\u00ed v jednu velkou \u010dmouhu. Jednu v\u00fdhodu to v\u0161ak m\u00e1, alespo\u0148 nemus\u00edm s kamennou tv\u00e1\u0159\u00ed \u010delit posm\u011b\u0161n\u00fdm v\u00fdraz\u016fm ostatn\u00edch panenek. Drobn\u011b pootev\u0159u rty, kdybych mohl d\u00fdchat, trhav\u011b tak popadnu hrstku vzduchu do sv\u00fdch plic.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Siln\u011b zav\u0159u o\u010di. Slzy samovoln\u011b m\u00e1\u010d\u00ed m\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ta vzpom\u00ednka je tak siln\u00e1. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee za tu dobu, co jsem s Tomem, nep\u0159ipadal jsem si m\u00e9n\u011bcenn\u00fd. Vlastn\u011b jsem se t\u011bmihle v\u011bcmi t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec nezaob\u00edral. Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd ze v\u0161eho nov\u00e9ho, byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd z toho, \u017ee mohu voln\u011b d\u00fdchat a naplno se sm\u00e1t. Tak hladov\u011b jsem zapo\u010dal \u017eivot, jen\u017e mi m\u016fj milovan\u00fd Tom ukazoval a st\u00e1le ukazuje.<\/div>\n
Rukou si p\u0159ejedu po zm\u00e1\u010den\u00e9 tv\u00e1\u0159i, pohledem mrsknu k t\u011bm poh\u00e1dkov\u00fdm princezn\u00e1m. Jsou tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, op\u011bt si vedle nich p\u0159ipad\u00e1m tak nicotn\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd a \u0161pinav\u00fd. Jak by mohlo n\u011bco takov\u00e9ho, jako jsem j\u00e1, dostat je\u0161t\u011b n\u011bjakou \u0161anci na to, aby mohlo d\u00e9le \u017e\u00edt. \u017divot p\u0159ece nen\u00ed poh\u00e1dka, kterou jsem si vysnil anebo na kterou jsem se d\u00edval v televizi. Pro\u010d se v\u0161echny ty p\u011bkn\u00e9 a p\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity, kter\u00e9 jsem poc\u00edtil, kdy\u017e jsem sem p\u0159i\u0161el, vytratily, zat\u00edmco jsem do\u0161el k t\u011bmhle panenk\u00e1m? C\u00edt\u00edm slabost sv\u00e9ho t\u011bla a ruka m\u011b moc bol\u00ed. Sly\u0161\u00edm jejich brebent\u011bn\u00ed. \u010ctu jejich tich\u00e9 my\u0161lenky, je\u017e si rychlou telepati\u00ed p\u0159ed\u00e1vaj\u00ed mezi sebou. To\u010d\u00ed se mi stra\u0161n\u011b hlava\u2026 srdce mi sv\u00edr\u00e1 sv\u011brac\u00ed kazajka, nebo\u0165 jakmile se pod\u00edv\u00e1m do ledov\u00fdch o\u010d\u00ed neciteln\u00fdch steriln\u011b kr\u00e1sn\u00fdch panenek, v\u0161echny m\u00e9 nad\u011bje, m\u00e1 d\u011btsk\u00e1 naivita, miz\u00ed m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. M\u016fj vzdu\u0161n\u00fd z\u00e1mek s vysok\u00fdmi hradbami a zahradou porostlou bujnou zelen\u00ed a pestrobarevn\u00fdm kv\u00edt\u00edm miz\u00ed v b\u00edl\u00fdch oblac\u00edch. N\u011bkam do nezn\u00e1ma. V\u0161echno mi miz\u00ed pry\u010d a vytr\u00e1c\u00ed se. Dol\u00e9h\u00e1 na m\u011b t\u00edha situace a v\u0161echen stres, jemu\u017e jsem se tak state\u010dn\u011b vyh\u00fdbal. M\u00e9 \u00fatroby su\u017euje nep\u0159ekonateln\u00fd strach. V\u017edy\u0165 u\u017e tak m\u00e1lo dn\u00ed mi zb\u00fdv\u00e1 na to, abych si u\u017eil m\u00e9ho Toma. Ty st\u00edny po noc\u00edch jsou \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce agresivn\u011bj\u0161\u00ed a dot\u011brn\u011bj\u0161\u00ed. Bol\u00ed m\u011b tak t\u011blo\u2026 J\u00e1\u2026 Jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee m\u011b najdou a nepust\u00ed. Jak m\u016f\u017eeme v\u016fbec pochopit n\u011bco, co se vymyk\u00e1 na\u0161emu ch\u00e1p\u00e1n\u00ed? Jak m\u016f\u017eeme zabr\u00e1nit nezvratn\u00e9mu osudu? Str\u00e1nku z jeho p\u0159et\u011b\u017ek\u00e9 knihy p\u0159ece vytrhnout nem\u016f\u017eeme! Zavr\u00e1vor\u00e1m. B\u00edl\u00e1 oblaka mi ukradla z\u00e1mek, \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed a sy\u010den\u00ed v\u0161ech panenek svazuje moje u\u0161i. Trhav\u011b se nadechnu. B\u00edl\u00e1 oblaka sestupuj\u00ed z nebes a hal\u00ed m\u011b do nepr\u016fsvitn\u00e9 mlhy. Podlom\u00ed se mi vratk\u00e9 nohy.<\/p>\n<\/div>\n
Mohu b\u00fdt alespo\u0148 na chv\u00edli voln\u00fd ve voln\u00e9m p\u00e1du?<\/p>\n<\/div>\n
Ne. Zem\u011b je p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161\u00edkriste, d\u011bdku!!! Oba v\u00edme, kdo je za\u010d! Vid\u00edm v\u00e1m a\u017e do \u017ealudku. Vyrobil jste tu nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed bytost v cel\u00e9 galaxii. Z porcel\u00e1nov\u00e9 hmoty jste vymodeloval origin\u00e1l nad origin\u00e1ly. Sv\u00fdma dlan\u011bma jste dal du\u0161i mystick\u00e9 bytosti. Netvr\u010fte mi, \u017ee jste jej na prvn\u00ed pohled nepoznal. Kdy\u017e se \u010dlov\u011bk zahled\u00ed do jeho mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, nikdy v\u00edce u\u017e nem\u016f\u017ee zapomenout jejich lesk a kr\u00e1su. A\u010d v\u00edm, \u017ee jste ho vid\u011bl pouze jako panenku, te\u010f p\u0159ed v\u00e1ma stoj\u00ed jako z\u00e1zrak. Je \u017eiv\u00fd, z masa a kost\u00ed, sakra. Mluv\u00ed, d\u00fdch\u00e1, c\u00edt\u00ed pocity! Vy se v\u011bnujete hra\u010dk\u00e1m cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, ne\u0159\u00edkejte mi pros\u00edm, \u017ee jste nikdy nesly\u0161el o z\u00e1hadn\u00e9 moci Adventu! Bez va\u0161\u00ed pomoci\u2026“ hlesnu a zabo\u0159\u00edm si vy\u010derpan\u011b ruce do vlas\u016f. Srdcem bije o sto \u0161est, postr\u00e1d\u00e1m dech. Nemohu se nadechnout. T\u011blo se mi chv\u011bje a o\u010di se za\u010d\u00ednaj\u00ed zal\u00e9vat slzami. Zlomen\u011b se na n\u011bj zahled\u00edm. Chv\u00edli hypnotizuji jeho p\u0159ekvapen\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Bez\u2026 bez va\u0161\u00ed pomoci mi Advent moj\u00ed panenku vezme. Ukradne mi m\u00e9ho Billa a on u\u017e se nikdy nezasm\u011bje tak, aby p\u0159ed jeho h\u0159ejiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem t\u00e1ly sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Nikdy u\u017e se nenadechne a nepov\u00ed mi sv\u00fdm magick\u00fdm hlasem dobrou chu\u0165 p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se s chut\u00ed pust\u00ed do nejv\u011bt\u0161\u00edho blafu, kter\u00fd jsem kdy uvid\u011bl. Prost\u011b\u2026 prost\u011b se mi u\u017e nikdy nestul\u00ed do n\u00e1ru\u010de. Billovu jemnou a vo\u0148avou poko\u017eku vyst\u0159\u00edd\u00e1 porcel\u00e1n\u2026 a jeho du\u0161e propadne do b\u00edl\u00fdch pekel,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a zlomen\u011b sleduji starc\u016fv v\u00fdraz.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome\u2026“ prop\u00e1l\u00ed m\u011b sv\u00fdma o\u010dima. „P\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Je m\u00e9 um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo\u2026 On je zt\u011blesn\u011bn\u00ed dokonalosti, kterou jsem se sna\u017eil nal\u00e9zt.“ Ka\u017ed\u00fdm slovem mi zar\u00e1\u017e\u00ed d\u00fdky do srdce. „Ale-\u2026“ nestihne dopov\u011bd\u011bt rozsudek, nebo\u0165 se oba ve stejnou chv\u00edli rychlost\u00ed blesku oto\u010d\u00edme po tup\u00e9m n\u00e1razu, jen\u017e se rozezn\u00ed mal\u00fdm kr\u00e1mem. Bill se cel\u00fd bled\u00fd, b\u011blej\u0161\u00ed ne\u017e st\u011bna, k\u00e1c\u00ed k zemi.<\/p>\n<\/div>\n
„FELLIPE!“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett rue de Rivoli Nep\u0159\u00edtomn\u011b stoj\u00edm u okna, ze kter\u00e9ho jde chlad, nebo\u0165 jsem u n\u011bj dosti bl\u00edzko. Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t. Nejde to. Po\u0159\u00e1d mysl\u00edm na to, co se stalo p\u0159ed t\u0159emi hodinami. Nechal sem se sv\u00e9st tou nejk\u0159eh\u010d\u00ed, nejnevinn\u011bj\u0161\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12442","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12442","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12442"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12442\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12442"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12442"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12442"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}