{"id":12454,"date":"2010-02-03T16:00:00","date_gmt":"2010-02-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12424"},"modified":"2010-02-03T16:00:00","modified_gmt":"2010-02-03T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/03\/vylecim-te-laskou-37\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 37."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Slune\u010dn\u00ed paprsky odpoledn\u00edho slunce se voln\u011b op\u00edraly do velk\u00e9ho okna nemocni\u010dn\u00edho pokoje, kter\u00fd zalily sv\u00fdm jasem, h\u0159ejiv\u00fdm teplem a bly\u0161tiv\u00fdmi odlesky, m\u00edhaj\u00edc\u00edmi se na b\u00edl\u00fdch st\u011bn\u00e1ch pokoje. Zv\u011bdav\u011b se d\u00edvaly a nakukovaly dovnit\u0159, a kdy\u017e k nim vzhl\u00e9dla usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 ji dnes znova pohladily a zanechaly na n\u00ed sv\u016fj p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00fd dotek.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1skovy rty se zvlnily do mil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Bill zasn\u011bn\u011b vzhl\u00e9dl k z\u00e1\u0159\u00edc\u00edmu slunci za oknem. Uvoln\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a pohodln\u011b se op\u0159el o sv\u016fj b\u00edl\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159, nech\u00e1vaj\u00edc se tak laskat slune\u010dn\u00edmi paprsky. Tohle na t\u011bchto letn\u00edch, sluncem proz\u00e1\u0159en\u00fdch dnech miloval. A ani dnes si to necht\u011bl odep\u0159\u00edt. Jeho o\u010di pomalu sklopily sv\u016fj pohled a sklouzly na otev\u0159enou kn\u00ed\u017eku, le\u017e\u00edc\u00ed v jeho dlan\u00edch. Byla sice otev\u0159en\u00e1, i p\u0159esto v\u0161ak p\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv. Takhle ji dr\u017eel u\u017e asi p\u016flhodiny, ani jednou se v\u0161ak za t\u011bch n\u011bkolik minut do n\u00ed nepod\u00edval. A kdy\u017e ano, stejn\u011b jen o\u010dima letmo p\u0159el\u00e9tal po jemu nezn\u00e1m\u00e9m textu a slovech, poskl\u00e1dan\u00fdch do v\u011bt a \u0159\u00e1dk\u016f. Jeho my\u0161lenky se v\u0161ak toulaly n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde… u n\u011bkoho jin\u00e9ho…<\/div>\n
Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill slab\u011b vydechl, naposled se d\u00edvaj\u00edc do otev\u0159en\u00e9 kn\u00ed\u017eky. Byl to jen okam\u017eik, kdy ji jeho ruce zav\u0159ely a on ji s \u00fasm\u011bvem odlo\u017eil na sv\u016fj no\u010dn\u00ed stolek. C\u00edtil, \u017ee se na jej\u00ed d\u011bj nedok\u00e1\u017ee a ani nechce soust\u0159edit. Ne te\u010f. Nemohl se do n\u00ed jen tak za\u010d\u00edst. V jeho mysli neust\u00e1le kolovaly my\u0161lenky na n\u011bkolik posledn\u00edch hodin… a Bill se jimi jen se zasn\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i nechal un\u00e1\u0161et…<\/p>\n<\/div>\n
Uplynul sotva jeden den, n\u011bkolik m\u00e1lo hodin od chv\u00edle, kdy tu sed\u011bl na parapetu sv\u00e9ho okna, zat\u00edmco jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. V\u0161echny ty my\u0161lenky, ot\u00e1zky v n\u00ed, na n\u011b\u017e neznal odpov\u011b\u010f, a kter\u00e9 si neust\u00e1le pokl\u00e1dal, v\u0161echna ta nejistota, kterou v sob\u011b c\u00edtil. B\u00e1l se a nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak se bude jeho vztah s Tomem d\u00e1le vyv\u00edjet po t\u00e9 nejcitliv\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nce, nebyl si jist\u00fd, zda si s n\u00edm o jeho intimn\u00edm \u017eivot\u011b promluvit nebo ne, st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel o Tomov\u011b reakci na jeho dosavadn\u00ed zku\u0161enosti. Jeho mysl byla zapln\u011bn\u00e1 a\u017e po okraj a \u010dernovlas\u00fd chlapec nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, jak by se v\u0161ech sv\u00fdch my\u0161lenek m\u011bl zbavit. Byl nejist\u00fd, tolik nejist\u00fd s\u00e1m sebou…<\/div>\n
A najednou… V\u0161echno se zm\u011bnilo b\u011bhem jednoho ve\u010dera, jedn\u00e9 noci a sta\u010dilo k tomu jen m\u00e1lo. Sta\u010dila jen jedna kr\u00e1sn\u00e1 chv\u00edle, jeho Tom a jeho l\u00e1ska a v\u0161echny Billovy obavy byly r\u00e1zem tytam. Najednou u\u017e se neb\u00e1l Tomovy reakce, neb\u00e1l se mu sv\u011b\u0159it s tou nejcitliv\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nkou, kterou Tom je\u0161t\u011b nepoznal. Sta\u010dila jen chvilka a Tom si pln\u011b z\u00edskal jeho d\u016fv\u011bru i tam, kde se to je\u0161t\u011b nikomu nepoda\u0159ilo. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159ed nik\u00fdm Bill nemluvil o sv\u00e9m intimn\u00edm \u017eivot\u011b… a\u017e te\u010f. Te\u010f, p\u0159ed sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem, kter\u00fd mu dovedl naslouchat a pochopit jej. Rozhovor, kter\u00fd spolu vedli, zbavil Billa ve\u0161ker\u00e9 nejistoty a v\u0161ech pochybnost\u00ed, kter\u00e9 v posledn\u00edch hodin\u00e1ch tr\u00e1pily jeho bezradnou mysl. A nejen rozhovor. Byl to cel\u00fd ve\u010der, cel\u00e1 noc, kter\u00e1 jako by \u00fapln\u011b zm\u011bnila toho nejist\u00e9ho, \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Jako by z n\u011bj ud\u011blala \u00fapln\u011b jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
\n
A Bill to c\u00edtil. Najednou u\u017e tu nebyl ten ostych, ten stud, se kter\u00fdm se jen letmo dot\u00fdkal Tomova t\u011bla. Nebyly tu ty obavy a nejistota, co si dovolit m\u016f\u017ee a co ne. Najednou bylo v\u0161echno tohle pry\u010d, byl tu jen Bill a jeho l\u00e1ska, se kterou str\u00e1vil dosud nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed noc ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b. V\u016fbec mu ned\u011blalo probl\u00e9my se Toma dot\u00fdkat, l\u00edbat jej a mazlit se s n\u00edm. Ned\u011blal to podle toho, jak to d\u011blal Tom jemu, d\u011blal to tak, jak to c\u00edtil a jak se to Tomovi l\u00edbilo. A Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co se Tomovi l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
Jeho rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a jeho tv\u00e1\u0159e nabraly r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech, kdy\u017e se v jeho mysli vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na dne\u0161n\u00ed r\u00e1no. St\u00e1le je\u0161t\u011b nemohl uv\u011b\u0159it v\u0161emu, co se stalo. Vzru\u0161il jej, opravdu jej vzru\u0161il. Jen ta my\u0161lenka Billa h\u0159\u00e1la u srdce a vyvol\u00e1vala v jeho nitru p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Ani jeho sebev\u011bdom\u00ed v\u0161ak nez\u016fstalo v tomto sm\u011bru na bodu mrazu, ba pr\u00e1v\u011b naopak. U\u017e od toho okam\u017eiku se Bill c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak velmi p\u0159\u00edjemn\u011b. Vlastn\u011b u\u017e od okam\u017eiku, kdy n\u011bkde pod sebou uc\u00edtil m\u00edrn\u00fd, av\u0161ak st\u00e1le rostouc\u00ed tlak, kter\u00fd mu na okam\u017eik zastavil srdce, aby mohl n\u00e1sledn\u011b v Billov\u011b nitru vyvolat h\u0159ejiv\u00fd pocit. V\u016fbec v\u0161ak Billa nevypla\u0161il, ani nic jin\u00e9ho. Bill nebyl hloup\u00fd a ani takov\u00fd, aby si nev\u0161iml, co s Tomem jeho polibky, putuj\u00edc\u00ed po jeho n\u00e1dhern\u00e9m t\u011ble, ud\u011blaly. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. V\u011bd\u011bl to a uv\u011bdomoval si to moc dob\u0159e – a to bylo pr\u00e1v\u011b to, co mu zvedlo jeho n\u00edzk\u00e9 sebev\u011bdom\u00ed, a Bill se nad sebou sam\u00fdm pousm\u00e1l. Dok\u00e1zal ve sv\u00e9m p\u0159\u00edteli probudit cit, dok\u00e1zal v jeho t\u011ble probudit v\u00e1\u0161e\u0148, touhu a horkost… a dok\u00e1zal jej vzru\u0161it. A za to byl na sebe tak\u00e9 pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00fd. Miloval Toma v\u00edc, jak sv\u016fj \u017eivot… a nejv\u00edce ze v\u0161eho byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mu m\u016f\u017ee jeho l\u00e1sku a v\u0161echno to, co k n\u011bmu Tom c\u00edtil a co mu d\u00e1val, opl\u00e1cet. A tak to tak\u00e9 cht\u011bl d\u011blat. V\u010derej\u0161\u00ed noc jej zbavila v\u0161ech pochybnost\u00ed a on u\u017e c\u00edtil jen jedin\u00e9 – l\u00e1sku ke sv\u00e9mu Tomovi…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed protrhlo ticho, panuj\u00edc\u00ed v cel\u00e9m Billov\u011b pokoji a p\u0159inutilo tak \u010dernovlas\u00e9ho chlapce pozvednout pohled ke dve\u0159\u00edm, za kter\u00fdmi se ozvalo. Bill ospale zamrkal na kus b\u00edl\u00e9ho d\u0159eva p\u0159ed sebou a nato se dlouze prot\u00e1hnul, sna\u017e\u00edc se co nejrychleji vr\u00e1tit ze sv\u00fdch sn\u016f zp\u00e1tky do reality.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ za\u0161eptal tro\u0161ku vy\u0161\u0161\u00edm hlasem ne\u017e obvykle a poposedl si na posteli tak, aby na p\u0159\u00edchoz\u00edho dob\u0159e vid\u011bl. A nemusel \u010dekat dlouho. B\u00edl\u00e1 klika se na jeho tich\u00e9 vyzv\u00e1n\u00ed ti\u0161e pohnula a za okam\u017eik u\u017e do dve\u0159\u00ed vch\u00e1zela vysok\u00e1 postava, na jej\u00ed\u017e tv\u00e1\u0159i pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 odpoledne, Bille,“ p\u0159es l\u00e9ka\u0159ovu tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv a doktor Hoffmann zv\u011bdav\u011b vyhledal tu Billovu, kter\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00e9dla, zat\u00edmco o\u010di jej\u00edho majitele p\u0159ekvapen\u011b zamrkaly.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ Billovy rty ti\u0161e odpov\u011bd\u011bly na pozdrav a Bill oplatil \u00fasm\u011bv star\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i, st\u00e1le post\u00e1vaj\u00edc\u00edmu u dve\u0159\u00ed. D\u00edky sv\u00e9mu sn\u011bn\u00ed a n\u00e1dhern\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m na v\u010derej\u0161\u00ed noc v\u016fbec nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kolik je vlastn\u011b hodin. Jeho nezodpov\u011bzenou ot\u00e1zku p\u0159eru\u0161ila a\u017e ta l\u00e9ka\u0159ova.<\/div>\n
„Tak, jak se dnes m\u00e1me?“ optal se s dal\u0161\u00edm \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco pohled jeho o\u010d\u00ed spo\u010d\u00edval na Billov\u011b slo\u017ece v jeho dlan\u00edch, kterou horliv\u011b listoval.<\/p>\n<\/div>\n
Bill s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem vzhl\u00e9dl k l\u00e9ka\u0159i, stoj\u00edc\u00edmu p\u0159ed sebou, nato v\u0161ak jeho srdce vynechalo jeden \u00fader a on jen p\u0159ekvapen\u00fdma o\u010dima spo\u010dinul na osob\u011b, post\u00e1vaj\u00edc\u00ed n\u011bkde u p\u0159iv\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. St\u00e1l tam, opravdu tam st\u00e1l n\u011bkde za panem Hoffmannem… a usm\u00edval se na n\u011bj t\u00edm nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd \u010dernovl\u00e1sek tolik miloval. Pat\u0159il jen jemu a Bill to c\u00edtil. Jeho dokonal\u00fd \u00fasm\u011bv, pohled jeho o\u010d\u00ed, kter\u00fdmi se na n\u011bj n\u011b\u017en\u011b d\u00edval a ve kter\u00fdch se zra\u010dila ta nejhlub\u0161\u00ed l\u00e1ska… tohle pat\u0159ilo jen a jen jemu. Jen Billovi a nikomu jin\u00e9mu. Jen Billovi byl jeho \u00fasm\u011bv sm\u011b\u0159ov\u00e1n, jen na Billa se jeho o\u010di usm\u00edvaly, jen pro Billa tlouklo jeho srdce nehynouc\u00ed, \u010distou l\u00e1skou. Jen Billovi Tom doopravdy pat\u0159il. A Bill si to uv\u011bdomoval s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm dnem jejich vztahu v\u00edc a v\u00edc.<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b a p\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv p\u0159i pohledu na svou l\u00e1sku, post\u00e1vaj\u00edc\u00ed n\u011bkde vzadu. Op\u011bt byl n\u00e1dhern\u00fd, tak moc, a\u017e to Billovi bralo dech. Pan Hoffmann se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l a kone\u010dn\u011b na\u0161el v Billov\u011b slo\u017ece v\u00fdsledek posledn\u00edho vy\u0161et\u0159en\u00ed, kter\u00fd pot\u0159eboval. V\u011bd\u011bl, \u017ee je na \u010dase p\u0159ej\u00edt k v\u011bci.<\/div>\n
„Tak, Bille, jak u\u017e ti tady pan Kaulitz ur\u010dit\u011b \u0159ekl, dnes si t\u011b prohl\u00e9dnu j\u00e1, abych s\u00e1m vid\u011bl a v\u011bd\u011bl, jak na tom jsi. Tak\u017ee pokud nem\u00e1\u0161 nic proti, mohli bychom za\u010d\u00edt,“ navrhl, a kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou, my\u0161lenkami st\u00e1le je\u0161t\u011b n\u011bkde u sv\u00e9 l\u00e1sky, s \u00fasm\u011bvem se pustil do sv\u00e9 pr\u00e1ce…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak… jak to vypad\u00e1, pane doktore?“ Billovy rty ti\u0161e vyslovily svou ot\u00e1zku a Bill si p\u0159et\u00e1hnul sv\u00e9 b\u00edl\u00e9 tri\u010dko p\u0159es hlavu. Doktor Hoffmann si p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b poupravil na nose br\u00fdle a nato pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„No, mus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee co se t\u00fd\u010de tlaku a srdce, jsi na tom pom\u011brn\u011b l\u00e9pe, ne\u017e ostatn\u00ed s tvou nemoc\u00ed. I p\u0159esto, \u017ee je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 viditeln\u00e9 probl\u00e9my nem\u00e1\u0161, ti v\u0161ak z\u00edtra dopoledne po sest\u0159e po\u0161lu seznam vy\u0161et\u0159en\u00ed a test\u016f, na kter\u00e9 si zajde\u0161, abychom se mohli pod\u00edvat na v\u00fdsledky a podrobn\u011bji zhodnotit tv\u016fj stav. Operace je nevyhnuteln\u00e1, a i kdy\u017e je mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b \u010das, nechceme a ani nesm\u00edme nic podcenit. Pr\u00e1v\u011b proto se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, m\u00e1me a budeme to m\u00edt st\u00e1le pod kontrolou,“ dodal a zad\u00edval se nejd\u0159\u00edve na Billa, kter\u00fd uji\u0161t\u011bn\u011b pok\u00fdval hlavou a nato na sv\u00e9 hodinky na z\u00e1p\u011bst\u00ed, na kter\u00fdch mu nemilosrdn\u011b ub\u00edhal \u010das. Omluvn\u011b k Billovi vzhl\u00e9dl a povzdychl si.<\/div>\n
„Promi\u0148, Bille, ale u\u017e budu muset j\u00edt. \u010cekaj\u00ed na m\u011b pacienti… a tak\u00e9 pr\u00e1ce,“ odv\u011btil a nato si s Billem naposled podal ruku.<\/div>\n
„Zat\u00edm se m\u011bj hezky, ur\u010dit\u011b se uvid\u00edme z\u00edtra na prohl\u00eddk\u00e1ch. A dr\u017e se, jsi state\u010dn\u00fd kluk a m\u00e1\u0161 velkou \u0161anci zv\u00edt\u011bzit, proto to nevzd\u00e1vej. Zat\u00edm nashledanou,“ s \u00fasm\u011bvem se rozlou\u010dil, a kdy\u017e mu Bill odpov\u011bd\u011bl na pozdrav, sto\u010dil sv\u016fj pohled k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i, stoj\u00edc\u00edmu u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Tome, po\u010dk\u00e1m t\u011b na chodb\u011b, pot\u0159ebuji s tebou je\u0161t\u011b n\u011bco probrat,“ p\u0159ipomn\u011bl Tomovi a na jeho souhlasn\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou sp\u011b\u0161n\u011b vyklouzl ze dve\u0159\u00ed ven na chodbu…<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom pomalu popo\u0161el k posteli, na kter\u00e9 le\u017eelo pro n\u011bj to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Sice tak\u00e9 posp\u00edchal, ani pr\u00e1ce a jeho z\u00e1le\u017eitosti, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se j\u00ed, mu v\u0161ak ani v nejmen\u0161\u00edm nedok\u00e1zaly zabr\u00e1nit v tom, aby se alespo\u0148 na chvilku zdr\u017eel. Popo\u0161el bl\u00ed\u017e k posteli a o\u010dima vyhledal dv\u011b hlubok\u00e9 \u010dokol\u00e1dky, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly.<\/div>\n
„Vy u\u017e tak\u00e9 jdete?“ p\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill se zad\u00edval do toho n\u00e1dhern\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 se na n\u011bj st\u00e1le usm\u00edvalo. Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Je \u010das se j\u00edt v\u011bnovat pr\u00e1ci a… n\u011b\u010demu jin\u00e9mu,“ odv\u011btil a v jeho o\u010d\u00edch se tajemn\u011b bl\u00fdsklo. Pomalu vzal Billovu ruku do t\u00e9 sv\u00e9… a naposled ve sv\u00e9 dlani sev\u0159el mal\u00fd, slo\u017een\u00fd pap\u00edrek.<\/div>\n
„Brzy se zase uvid\u00edme. Moc m\u011b t\u011b\u0161ilo,“ za\u0161eptal a vtiskl mal\u00fd, n\u011b\u017en\u00fd polibek na h\u0159bet Billovy b\u00edl\u00e9 ruky. Opatrn\u011b sev\u0159el jeho dla\u0148, a kdy\u017e se ujistil, \u017ee ta jeho je pr\u00e1zdn\u00e1, se slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu z Billova pokoje. Jeho kroky se u dve\u0159\u00ed zastavily… a kdy\u017e se pohled jeho o\u010d\u00ed naposled st\u0159etnul s t\u00edm Billov\u00fdm, ve kter\u00e9m se zra\u010dila zv\u011bdavost a p\u0159ekvapen\u00ed, v\u011bnoval mu sv\u016fj posledn\u00ed \u00fasm\u011bv a nato vyklouznul ze dve\u0159\u00ed pokoje ven na chodbu, v duchu si tleskaj\u00edc. Prvn\u00ed \u010d\u00e1st jeho pl\u00e1nu mu vy\u0161la… a on v\u011bd\u011bl, \u017ee toho m\u00e1 je\u0161t\u011b spoustu na pr\u00e1ci.<\/div>\n
Billovy o\u010di sklopily sv\u016fj pohled a Bill se zv\u011bdav\u011b zad\u00edval na ten, jemu tajemn\u00fd poklad ve sv\u00e9 dlani. Byl to jak\u00fdsi, jemu nezn\u00e1m\u00fd, poskl\u00e1dan\u00fd pap\u00edrek… a jedin\u00e9, co o n\u011bm Bill v\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee je od Toma. Od koho jin\u00e9ho by taky mohl b\u00fdt? Vtiskl mu jej do dlan\u011b, tajemn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc a zmizel rychleji, ne\u017e si to Bill sta\u010dil uv\u011bdomit. Te\u010f si to v\u0161ak uv\u011bdomoval – a to byl taky d\u016fvod, pro\u010d pomalu rozev\u0159el mal\u00fd pap\u00edrek… a za\u010detl se do textu, napsan\u00e9m na n\u011bm.<\/p>\n<\/div>\n
Brzy se zase uvid\u00edme. P\u0159ij\u010f dnes ve\u010der v osm do m\u00e9 ordinace. Budu tam na tebe \u010dekat. T\u011b\u0161\u00edm se… T.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di p\u0159ekvapen\u011b up\u0159ely sv\u016fj pohled na t\u011bch p\u00e1r v\u011bt a v Billov\u011b mysli se okam\u017eit\u011b vyno\u0159ilo plno ot\u00e1zek. Co t\u00edm Tom myslel? Pro\u010d m\u011bl za n\u00edm p\u0159ij\u00edt? A pro\u010d zrovna ve\u010der? Chystal snad pro Billa n\u011bco, o \u010dem nem\u011bl \u010dernovlas\u00fd chlapec ani pon\u011bt\u00ed? V\u0161echny tyhle ot\u00e1zky se honily v Billov\u011b mysli, na ani jednu z nich v\u0161ak Bill neznal odpov\u011b\u010f. Jedno v\u0161ak v\u011bd\u011bl jist\u011b. Pohled jeho o\u010d\u00ed spo\u010dinul na hodin\u00e1ch na st\u011bn\u011b a Bill se zhluboka nadechl. Zb\u00fdvaly mu \u010dty\u0159i hodiny… a on se jejich \u010dasu rozhodl vyu\u017e\u00edt…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9, pomal\u00e9 kroky naplnily celou ztichlou, pr\u00e1zdnou chodbu, ve kter\u00e9 se odr\u00e1\u017eely posledn\u00ed odlesky zapadaj\u00edc\u00edho slunce. Jeho zhas\u00ednaj\u00edc\u00ed, slune\u010dn\u00ed paprsky oza\u0159ovaly v\u0161e – i vysokou, \u0161t\u00edhlou postavu \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00e1 zam\u00ed\u0159ila zn\u00e1m\u00fdm sm\u011brem k ordinac\u00edm l\u00e9ka\u0159\u016f. V\u0161ude bylo a\u017e hrobov\u00e9 ticho, pacienti u\u017e le\u017eeli ve sv\u00fdch postel\u00edch a l\u00e9ka\u0159i bu\u010f odch\u00e1zeli dom\u016f, nebo si d\u011blali svou pr\u00e1ci v ordinac\u00edch. Jen Billovy tich\u00e9 kr\u016f\u010dky ti\u0161e zn\u011bly celou chodbou, zat\u00edmco jejich majitel jen pomalu a velmi ti\u0161e na\u0161lapoval. Ani v nejmen\u0161\u00edm se nemohl ubr\u00e1nit pocitu, kter\u00fd v n\u011bm zavl\u00e1dl u\u017e od p\u0159e\u010dten\u00ed mal\u00e9ho pap\u00edrku od Toma a s n\u00e1sleduj\u00edc\u00edmi okam\u017eiky v n\u011bm rostl stejn\u011b, jako zv\u011bdavost a touha. Jeho ruce se v\u0161ak i p\u0159esto nervozitou t\u0159\u00e1sly a jeho nitro sv\u00edralo tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Jakoby to byla ta st\u00e1le rostouc\u00ed touha, odhalit Tomovo tajemstv\u00ed. A Bill ji c\u00edtil. Necht\u011bl \u010dekat u\u017e ani minutu. Tro\u0161ku v\u00edce p\u0159idal do kroku… a za okam\u017eik u\u017e stanul p\u0159ed slab\u011b pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi Tomovy ordinace. U\u017e u\u017e se do nich cht\u011bl op\u0159\u00edt, jeho dla\u0148 v\u0161ak zastavilo n\u011bco na nich p\u0159ilo\u017een\u00e9. Byl to jak\u00fdsi pap\u00edr s n\u011bkolika slovy, do kter\u00e9ho se Bill okam\u017eit\u011b za\u010detl.<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u017e vejde\u0161, zav\u0159i pros\u00edm o\u010di…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billova tv\u00e1\u0159 se rozjasnila a Bill se pousm\u00e1l nad svou l\u00e1skou. Tam uvnit\u0159 na n\u011bj ur\u010dit\u011b \u010dekala a sv\u00fdmi tajemn\u00fdmi po\u017eadavky jen prohlubovala jeho zv\u011bdavost. I p\u0159esto v\u0161ak nev\u00e1hal a s \u00fasm\u011bvem p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt u n\u011bj co nejd\u0159\u00edv… a proto pomal\u00fdmi, nejist\u00fdmi kr\u016f\u010dky vstoupil dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho t\u011blo okam\u017eit\u011b zah\u0159\u00e1lo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo, jen co vstoupil dovnit\u0159. Zima mu sice dote\u010f nebyla, i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl na sob\u011b jen spodn\u00ed pr\u00e1dlo a bled\u011bmodr\u00fd \u017eupan, kter\u00fd jej zahaloval od chv\u00edle, kdy asi po dvou hodin\u00e1ch kone\u010dn\u011b opustil koupelnu. Tohle teplo v\u0161ak bylo mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoli jin\u00e9ho a Bill c\u00edtil, jak se mu rozl\u00e9v\u00e1 cel\u00fdm jeho t\u011blem. Ho\u0159el nedo\u010dkavost\u00ed a snad i vzru\u0161en\u00edm, st\u00e1le v\u0161ak nech\u00e1val v\u00ed\u010dka pevn\u011b semknut\u00e1, stoj\u00edc na jednom m\u00edst\u011b. Jeho dech a tlukot jeho srdce se v\u0161ak znateln\u011b zrychlil, kdy\u017e za sebou uc\u00edtil zn\u00e1mou, podmanivou v\u016fni a n\u00e1dhernou bl\u00edzkost t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed osoby, kter\u00e1 jeho o\u010d\u00edm z\u016fst\u00e1vala dosud skryt\u00e1.<\/div>\n
„Tak jsi p\u0159ece jen p\u0159i\u0161el,“ tich\u00fd \u0161epot se dolinul k Billovu uchu a Bill si jen n\u011bkolikr\u00e1t v hlav\u011b prom\u00edtl t\u011bch p\u00e1r slov, vysloven\u00fdch t\u00edm medov\u00fdm hlasem. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo, kdy\u017e uc\u00edtil n\u011b\u017en\u00e9 polibky na sv\u00e9m krku a m\u00edrn\u011b pooto\u010dil hlavu na stranu. Byl si jist\u00fd… a u\u017e o ni\u010dem nepochyboval.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl ti\u0161e, \u010d\u00edm\u017e vykouzlil na tv\u00e1\u0159i mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e \u00fasm\u011bv. Tom se pousm\u00e1l, jeho polibky v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila dal\u0161\u00ed Billova ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Tome, c-co to…“ nedo\u0159ekl, jeho slova p\u0159eru\u0161ilo Tomovo tich\u00e9 za\u0161ept\u00e1n\u00ed. Jako by si oba uv\u011bdomili ot\u00e1zku, pro\u010d tu jsou – jak Bill, tak i Tom, kter\u00fd se od Billa odtrhl. Naposled se rozhl\u00e9dnul po cel\u00e9 ordinaci a n\u011b\u017en\u011b stisknul Billovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9, mile se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Otev\u0159i o\u010di, Billi,“ za\u0161eptal a s \u00fasm\u011bvem se zad\u00edval na chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy a \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 p\u0159ed sebe up\u0159ely sv\u016fj pohled…<\/p>\n<\/div>\n
To, co se jim v\u0161ak naskytlo, u\u017e d\u00e1vno nebyla Tomova ordinace. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled – a Bill c\u00edtil, jak se jeho hlas vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Jeho srdce nadobro utichlo – a on se jen se zatajen\u00fdm dechem zad\u00edval na tu kr\u00e1su p\u0159ed sebou. Tom\u016fv pracovn\u00ed st\u016fl n\u011bkde v nejzaz\u0161\u00edm kout\u011b zahalovalo \u0161ero, m\u00edsto n\u011bj byla uprost\u0159ed m\u00edstnosti velk\u00e1, \u0161irok\u00e1 postel, pota\u017een\u00e1 \u010derven\u00fdm sat\u00e9nem. Kolem n\u00ed bylo rozprost\u0159eno snad sto mal\u00fdch, srd\u00ed\u010dkov\u00fdch sv\u00ed\u010dek, jejich\u017e plam\u00ednky pl\u00e1polaly do temn\u00e9 noci, zahaluj\u00edc\u00ed cel\u00fd pokoj do sv\u00e9ho tmav\u00e9ho kab\u00e1tu. V\u0161ude kolem nich se rozprost\u00edrala kr\u00e1sn\u00e1, nezam\u011bniteln\u00e1 v\u016fn\u011b n\u011bkolika vonn\u00fdch ty\u010dinek, kter\u00e1 jen zkr\u00e1\u0161lovala tu n\u00e1dhernou, romantickou atmosf\u00e9ru. V\u0161ude na zemi bylo poh\u00e1zeno n\u011bkolik rud\u00fdch pl\u00e1tk\u016f r\u016f\u017e\u00ed, lad\u00edc\u00edch se sat\u00e9nem i \u010derven\u00fdmi sv\u00ed\u010dkami. Nejv\u00edce jich v\u0161ak bylo na posteli, vedle kter\u00e9 se na mal\u00e9m stolku skv\u011bla kr\u00e1sn\u00e1, je\u0161t\u011b nerozvinut\u00e1 r\u016f\u017ee. N\u011bkde z nezn\u00e1ma se linula tich\u00e1, pomal\u00e1 melodie, p\u0159esn\u011b stvo\u0159en\u00e1 k t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9, romantick\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem nich.<\/div>\n
Billovy o\u010di p\u0159ekvapen\u011b zamrkaly a Bill jen pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 pohledem spo\u010dinul na t\u00e9 n\u00e1dhe\u0159e v\u0161ude kolem sebe. Nemohl uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Ne, tohle nemohla b\u00fdt pravda… jen kr\u00e1sn\u00fd sen.<\/div>\n
„T-Tome… t-tohle… tohle je opravdu…“ nedo\u0159ekl, jeho slova p\u0159eru\u0161il n\u00e1dhern\u00fd, medov\u00fd hlas. M\u011bkk\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b se omotaly kolem jeho pasu a jejich majitel se jen n\u011b\u017en\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Jen pro n\u00e1s. Pro tebe a… pro m\u011b,“ za\u0161eptal a znova se usm\u00e1l nad tou v\u00edce, ne\u017e n\u00e1dhernou skute\u010dnost\u00ed. Nemusel se pt\u00e1t, jestli se to Billovi l\u00edb\u00ed. Vid\u011bl to v jeho o\u010d\u00edch… a sly\u0161el v jeho hlase, kter\u00fd protrhl ticho mezi nimi.<\/div>\n
„T-to… to je tak n\u00e1dhern\u00e9,“ Billovy rty obdivn\u011b vyslovily t\u011bch p\u00e1r slov v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu a Bill kone\u010dn\u011b odtrhl o\u010di od toho skvostu, aby se mohl zad\u00edvat do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 l\u00e1sky. Jak\u00e9 v\u0161ak bylo Tomovo p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e v nich spat\u0159il leskl\u00e9, t\u0159pyt\u00edc\u00ed se kapi\u010dky.<\/div>\n
„Neplakej, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal a dlan\u00ed jemn\u011b spo\u010dinul na Billov\u00fdch uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlasech. Moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee to nejsou slzy smutku a ani ni\u010deho jin\u00e9ho. Tohle byly slzy dojet\u00ed, slzy \u0161t\u011bst\u00ed, slzy l\u00e1sky, kterou Bill k Tomovi c\u00edtil… a se kterou spojil jejich rty v prvn\u00edm polibku. Kone\u010dn\u011b m\u011bli toho druh\u00e9ho u sebe, kone\u010dn\u011b byli spolu, kone\u010dn\u011b se l\u00edbali. Kone\u010dn\u011b mohli svou l\u00e1sku k tomu druh\u00e9mu vyj\u00e1d\u0159it tak, jak oba cht\u011bli – a neexistovalo nic, co by jim v tom mohlo zabr\u00e1nit.<\/div>\n
„Miluji t\u011b. K zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed t\u011b miluji, Bille,“ Tomovy rty ti\u0161e za\u0161eptaly do polibku jejich rt\u016f sv\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed a Tom si svou l\u00e1sku v\u00edce p\u0159ivinul do n\u00e1ru\u010de. V\u011bd\u011bl a c\u00edtil v nitru sv\u00e9ho srdce, \u017ee si ji ni\u010d\u00edm a nik\u00fdm nenech\u00e1 vz\u00edt… a \u017ee dne\u0161n\u00ed noc bude pat\u0159it jen jim…<\/p>\n<\/div>\n
\u0160ero a ve\u010dern\u00ed tma u\u017e stihla zaplnit cel\u00fd pokoj a prvn\u00ed, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed hv\u011bzda slab\u00fdm sv\u011bt\u00e9lkem oz\u00e1\u0159ila jejich tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e se od sebe pomalu odtrhli, d\u00edvaj\u00edc se do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho. Sta\u010dil jen pohled a oba vyc\u00edtili pocity, kter\u00e9 se v tom druh\u00e9m odehr\u00e1valy. Sta\u010dil pouh\u00fd pohled a oba c\u00edtili, \u017ee jejich dne\u0161n\u00ed noc pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00edn\u00e1… a nebude pat\u0159it nikomu jin\u00e9mu, jen jim. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt. Jejich rty si st\u00e1le vym\u011b\u0148ovaly sv\u00e9 polibky, tich\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed a slova l\u00e1sky… a jejich kroky pomalu sm\u011b\u0159ovaly ke sv\u00ed\u010dk\u00e1m oz\u00e1\u0159en\u00e9 posteli…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Slune\u010dn\u00ed paprsky odpoledn\u00edho slunce se voln\u011b op\u00edraly do velk\u00e9ho okna nemocni\u010dn\u00edho pokoje, kter\u00fd zalily sv\u00fdm jasem, h\u0159ejiv\u00fdm teplem a bly\u0161tiv\u00fdmi odlesky, m\u00edhaj\u00edc\u00edmi se na b\u00edl\u00fdch st\u011bn\u00e1ch pokoje. Zv\u011bdav\u011b se d\u00edvaly a nakukovaly dovnit\u0159, a kdy\u017e k nim vzhl\u00e9dla usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12454","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12454","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12454"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12454\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12454"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12454"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12454"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}