{"id":12456,"date":"2010-02-03T14:30:00","date_gmt":"2010-02-03T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12426"},"modified":"2010-02-03T14:30:00","modified_gmt":"2010-02-03T13:30:00","slug":"dovolena-snu","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/02\/03\/dovolena-snu\/","title":{"rendered":"Dovolen\u00e1 sn\u016f"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Slun\u00ed\u010dko vesele proza\u0159ovalo p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00fd vzduch a jeho zlat\u00e9 paprsky se oslniv\u011b odr\u00e1\u017eely od blankytn\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 hladiny, kter\u00e1 se na horizontu ztr\u00e1cela v nebesk\u00e9 mod\u0159i. St\u0159\u00edb\u0159it\u011b zp\u011bn\u011bn\u00e9 vrcholky mali\u010dk\u00fdch vln se s tich\u00fdm \u0161um\u011bn\u00edm t\u0159\u00ed\u0161tily o sloupy, na nich\u017e byla postavena n\u00e1dhern\u00e1 modern\u00ed budova. Vyhl\u00ed\u017eela jako takov\u00e1 men\u0161\u00ed parodie na chaloupku na ku\u0159\u00edch no\u017ek\u00e1ch. Akor\u00e1t m\u00edsto v zasn\u011b\u017een\u00e9m lese st\u00e1la v tropick\u00e9m mo\u0159i a m\u00edsto baby Jagy v n\u00ed do\u010dasn\u011b bydlela snad nejslavn\u011bj\u0161\u00ed dvoj\u010data na sv\u011bt\u011b. I p\u0159es svou optickou jednoduchost sk\u00fdtala budova n\u00e1dhern\u00fd luxus a p\u0159epych, a co bylo hlavn\u00ed, umo\u017enila dvoj\u010dat\u016fm uniknout ze sv\u011bta blesk\u016f z fotoapar\u00e1t\u016f, z\u00e1\u0159e kamer a reflektor\u016f, z k\u0159iku rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u00fdch tis\u00edc\u016f d\u00edvek. Tady kone\u010dn\u011b mohli b\u00fdt sami sebou, nemuseli se p\u0159etva\u0159ovat. Nemuseli m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 strojen\u00e9 \u00fasm\u011bvy, nemuseli si d\u00e1vat pozor na to, aby je n\u00e1hodou n\u011bkdo nep\u0159istihl p\u0159i vz\u00e1jemn\u00fdch n\u011b\u017enostech. M\u011bli tady naprost\u00e9 soukrom\u00ed a volnost, dv\u011b v\u011bci, kter\u00e9 jejich mlad\u00e9 unaven\u00e9 du\u0161e pot\u0159ebovaly jako vzduch a vodu. Tomova k\u016f\u017ee ji\u017e po p\u00e1r hodin\u00e1ch z\u00edskala n\u00e1dhern\u00fd bronzov\u00fd n\u00e1dech, a dokonce i Bill se mali\u010dko zbarvil, te\u010f kdy\u017e na sebe nemusel patlat makeup. Sta\u010dilo si na obli\u010dej nan\u00e9st opalovac\u00ed kr\u00e9m s vysok\u00fdm ochrann\u00fdm faktorem a slun\u00ed\u010dko mu vykouzlilo tak kr\u00e1sn\u00fd odst\u00edn, kter\u00fd nedok\u00e1zaly ani sebedra\u017e\u0161\u00ed pudry.<\/p>\n<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed ti to, brou\u010dku,“ pronesl ti\u0161e Tom, kter\u00fd u\u017e del\u0161\u00ed dobu sv\u00e9 nic netu\u0161\u00edc\u00ed, opaluj\u00edc\u00ed se dvoj\u010de zasn\u011bn\u011b pozoroval. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill nesp\u00ed, \u017ee jenom relaxuje, a skute\u010dn\u011b vyc\u00edtil, jak se na n\u011bj up\u0159el p\u00e1r \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, ukryt\u00fdch za \u010dern\u00fdmi br\u00fdlemi. Vid\u011bl, jak se na jemn\u011b r\u016f\u017eov\u00fdch rtech r\u00fdsuje roztomil\u00fd \u00fasm\u011bv a srdce mu posko\u010dilo, jako u\u017e dlouho ne.<\/div>\n
\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ zap\u0159edl Bill. „Boj\u00edm se, abych dom\u016f nep\u0159ijel sp\u00e1len\u00fd na troud.“<\/div>\n
„Neboj, v\u017edy\u0165 se ma\u017ee\u0161 ka\u017edou p\u016flhodinu, \u00fapln\u011b hyperaktivn\u011b,“ rozesm\u00e1l se Tom. „To mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1… \u017ee ti m\u00e1m namazat z\u00e1da, aby se ti nep\u0159ismahly.“<\/div>\n
„Mazal jsi mi je p\u0159ed deseti minutami,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill, ale p\u0159esto se na sv\u00e9m leh\u00e1tku ochotn\u011b p\u0159ekulil na b\u0159\u00ed\u0161ko. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom zbo\u017e\u0148uje ka\u017edou p\u0159\u00edle\u017eitost, kdy se ho m\u016f\u017ee dot\u00fdkat, t\u00edmhle ho cht\u011bl jenom tro\u0161ku pozlobit. A Tom to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 nehodl\u00e1m poslouchat, jak sku\u010d\u00ed\u0161 cel\u00fd noci, \u017ee se\u0161 sp\u00e1lenej,“ vypl\u00e1zl na n\u011bj jazyk a pohodln\u011b se usadil na Billov\u011b drobou\u010dk\u00e9m pozad\u00ed a rozemnul \u0161t\u011bdrou vrstvu opalovac\u00edho kr\u00e9mu v dlan\u00edch. Na okam\u017eik ho p\u0159ekvapilo, \u017ee ho bratr\u016fv zadek netla\u010d\u00ed, kdy\u017e tam nem\u00e1 ani co by se za nehet ve\u0161lo tuku, jen samou kost, ale pak jen pokr\u010dil rameny a za\u010dal jemn\u011b, ale d\u016frazn\u011b mas\u00edrovat z\u00e1da, na kter\u00fdch byly zn\u00e1t jemn\u00e9 chloupky ru\u010dn\u00edku, jak na n\u011bm Bill do p\u0159edchv\u00edle le\u017eel. Spokojen\u011b zaznamenal, jak Bill slastn\u011b vzdychnul a svou mas\u00e1\u017e je\u0161t\u011b v\u00edce zintenzivnil.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed?“ \u0161eptnul, a kdy\u017e z\u00e1da dostate\u010dn\u011b promazal, za\u010dal se k nim l\u00edsat obli\u010dejem.<\/div>\n
„Ano… h\u0159eje\u0161 je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e to slun\u00ed\u010dko,“ zavrn\u011bl Bill. „A je to mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed… Z\u016fsta\u0148,“ zaprosil a jenom se p\u0159eto\u010dil zp\u011bt na z\u00e1da, aby se k Tomovi mohl je\u0161t\u011b v\u00edc tulit. „Miluju t\u011b… tak moc…“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ ujistil ho Tom a zlehka se ot\u0159el sv\u00fdm nosem o \u0161pi\u010dku toho Billova. Bill chvilku dr\u017eel, na\u010de\u017e vyhledal Tomovy rty a za\u010dal se o n\u011b t\u011bmi sv\u00fdmi mazliv\u011b t\u0159\u00edt, dokud nevyvolal n\u011b\u017en\u00fd polibek. S o\u010dima p\u0159iv\u0159en\u00fdma blahem si vychutn\u00e1val tu sametovou hebkost. Jedin\u00e9, co ji tro\u0161ku trhalo, byl Tom\u016fv piercing, kter\u00fd o Billovy rty ob\u010das jemn\u011b zabrousil, ale to byl jedin\u00fd defekt, kter\u00fd tahle chv\u00edle m\u011bla. Po chv\u00edli u\u017e to nebylo jenom l\u00e1skypln\u00e9 pusinkov\u00e1n\u00ed se, u\u017e to byla planouc\u00ed hra dvou jazyk\u016f, kterou oko\u0159e\u0148ovaly doteky dlan\u00ed obou chlapc\u016f na t\u011ble toho druh\u00e9ho. Uplynulo n\u011bkolik nekone\u010dn\u00fdch minut, kter\u00e9 dvoj\u010data str\u00e1vila ve sv\u00e9m vlastn\u00edm vesm\u00edru, stvo\u0159en\u00e9m z jejich horouc\u00ed l\u00e1sky, ne\u017e se od sebe museli navz\u00e1jem odd\u011blit, aby popadli dech.<\/div>\n
„Tomi… to bylo kr\u00e1sn\u00e9,“ \u0161eptnul Bill a poupravil si br\u00fdle. V\u011bd\u011bl, \u017ee tady m\u016f\u017ee o tomhle t\u00e9matu mluvit nahlas a otev\u0159en\u011b, \u017ee je tu krom\u011b ryb a mo\u0159sk\u00fdch pt\u00e1k\u016f nikdo neusly\u0161\u00ed, ale stejn\u011b sv\u016fj hlas podv\u011bdom\u011b tlumil.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… a ve\u010der to bude je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed,“ za\u0161eptal Tom tajemn\u00fdm hlasem. I p\u0159es \u010dern\u00e9 br\u00fdle poznal, jak se Billovi rozz\u00e1\u0159ily o\u010di. Tolikr\u00e1t u\u017e pl\u00e1novali svou prvn\u00ed romantickou noc, a v\u017edycky jim do toho n\u011bco vlezlo. Ale tady \u017e\u00e1dn\u00fd naru\u0161itel nen\u00ed, nic jim v pl\u00e1nech o uskute\u010dn\u011bn\u00ed tajn\u00fdch sn\u016f nebr\u00e1nilo, nic jim nehrozilo. Alespo\u0148 podle jejich lehce h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdch my\u0161lenek, kter\u00e9 kabonil akor\u00e1t fakt, \u017ee je odpoledne, a \u017ee noc se bude bl\u00ed\u017eit hodn\u011b pomalu.<\/div>\n
Av\u0161ak kdyby odmala vyr\u016fstali v p\u0159\u00edrod\u011b, bylo by jim podez\u0159el\u00e9 zat\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00e9 nap\u011bt\u00ed ve vzduchu…<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed… poj\u010fme se proj\u00edt na pevninu,“ navrhnul Tom. Ne, \u017ee by byl n\u011bjak turisticky zalo\u017een\u00fd, jemu osobn\u011b ke \u0161t\u011bst\u00ed sta\u010dil v\u00fdte\u010dn\u00fd osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed koktejl a leh\u00e1tko pro leno\u0161en\u00ed, ale aspo\u0148 zabijou p\u00e1r hodin, kter\u00e9 je d\u011bl\u00ed od toho kr\u00e1sn\u00e9ho, co je \u010dek\u00e1…<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. Ladn\u011b se prot\u00e1hnul jako ko\u010dka, na chvilku zmizel uvnit\u0159 jejich \u00fato\u010di\u0161t\u011b, a kdy\u017e se vr\u00e1til, Tom jen uznale pok\u00fdval hlavou. Sv\u00edtiv\u011b b\u00edl\u00e9 tri\u010dko n\u00e1dhern\u011b umo\u017e\u0148ovalo vyniknut\u00ed op\u00e1len\u00ed, nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 nohy vykukovaly zpod bled\u011b modr\u00fdch d\u017e\u00ednov\u00fdch mini\u0161ortek, kter\u00e9 byly pon\u011bkud voln\u011bj\u0161\u00ed, a t\u00edm p\u00e1dem i dost pohodln\u00e9. Uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy byly sta\u017een\u00e9 do nedbal\u00e9ho cul\u00edku a v prav\u00e9 ruce Bill sv\u00edral \u017eabky. V\u011bd\u011bl, \u017ee nave\u010der, a\u017e se zem\u011b mali\u010dko ochlad\u00ed, se budou hodit, ale te\u010f se cht\u011bl je\u0161t\u011b brouzdat hork\u00fdm pl\u00e1\u017eov\u00fdm p\u00edskem.<\/div>\n
„No co tak mrk\u00e1\u0161? Jdeme,“ zavelel s \u00fasm\u011bvem a vyrazil k m\u016fstku, kter\u00fd je d\u011blil od ostrova.<\/div>\n
„J-jasn\u011b… ma-malej moment,“ vydechl Tom. Rychle se sb\u011bhl tro\u0161ku obl\u00edknout a musel taky ulevit nap\u011bt\u00ed ve sv\u00fdch plavk\u00e1ch, kter\u00e9 uc\u00edtil hned, jak Billa spat\u0159il. „U\u017e let\u00edm!“ zavolal ze z\u00e1choda, umyl si ruce a pel\u00e1\u0161il za svou l\u00e1skou…<\/p>\n<\/div>\n
Ani nevn\u00edmali, kolik je hodin. St\u00edny se pomalou\u010dku polehou\u010dku za\u010daly prodlu\u017eovat, ale p\u0159esto bylo kr\u00e1sn\u011b teplo. Brouzdali se z\u00e1plavou proh\u0159\u00e1t\u00e9ho p\u00edsku, naslouchali \u0161um\u011bn\u00ed vln a ruku v ruce se bezc\u00edln\u011b potulovali pob\u0159e\u017e\u00edm ostrova. Ob\u010das nechali zp\u011bn\u011bn\u00e9 vlny, aby jim o\u0161plouchly nohy, zat\u00edmco sv\u011bt kolem nich se barvil do odst\u00edn\u016f syt\u011b zlat\u00e9 a krvav\u011b rud\u00e9, jak se slunce nad Maledivami pomalu schylovalo k z\u00e1padu.<\/div>\n
Tom na okam\u017eik zalitoval, \u017ee nechal fo\u0165\u00e1k na pokoji. Pot\u0159eboval si toti\u017e p\u0159eupravit cul\u00edk z cop\u00e1nk\u016f, proto\u017ee gumi\u010dka mu u\u017e sklouzla a\u017e na sam\u00fd konec vlas\u016f, a Bill mezit\u00edm zasn\u011bn\u011b odcupital a\u017e po kotn\u00edky do vln, kde z\u016fstal st\u00e1t a zamy\u0161len\u011b koukal na rud\u011b zbarven\u00fd oce\u00e1n. Byl to skute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00fd pohled, v \u017eivot\u011b jeho bratr nevypadal kouzeln\u011bji, ne\u017e te\u010f, kdy ho slunce barvilo do t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159\u00edzra\u010dn\u00fdch barevn\u00fdch t\u00f3n\u016f.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku… vypad\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u011b,“ za\u0161eptal Tom.<\/div>\n
P\u0159ikradl se ti\u0161e za Billa a tou\u017eebn\u011b omotal sv\u00e9 ruce kolem jeho pasu. Bill okam\u017eit\u011b uvolnil sv\u016fj postoj, d\u00edky n\u011bmu\u017e vypadal jako strnul\u00e1 socha, a op\u0159el se o vypracovanou hru\u010f. Slastn\u011b zav\u0159el o\u010di, teprve te\u010f se c\u00edtil skute\u010dn\u011b, ale skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. A\u017e dosud m\u011bl jenom svou sl\u00e1vu, \u00fasp\u011bch a kari\u00e9ru, v posledn\u00edch dnech v\u0161ak kone\u010dn\u011b nalezl i to, co pot\u0159eboval. L\u00e1sku. \u010cistou, up\u0159\u00edmnou a hlubokou. Exotick\u00e9 prost\u0159ed\u00ed, ve kter\u00e9m se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli, v\u0161echno jenom o to v\u00edc podtrhovalo, a Bill spokojen\u011b nastavil Tomov\u00fdm rt\u016fm svou hebkou \u0161\u00edji.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, tak moc,“ vydechl om\u00e1men\u011b, kdy\u017e c\u00edtil n\u011b\u017en\u00e9 polibky.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ za\u0161eptal Tom.<\/div>\n
Netrvalo dlouho a Bill se oto\u010dil \u010delem k Tomovi, aby op\u011bt propojil jejich rty v jedin\u00fd nekone\u010dn\u00fd polibek. Dlan\u011bmi za\u010dal bloudit po Tomov\u00fdch z\u00e1dech a c\u00edtil bratrovy ruce, jak jemn\u011b hlad\u00ed jeho boky. Tolik se t\u011b\u0161il na dne\u0161n\u00ed noc, Tom mu u\u017e n\u011bco nazna\u010doval a on u\u017e m\u011bl tu\u0161en\u00ed, co to bude. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b se t\u011b\u0161il, z\u00e1rove\u0148 c\u00edtil i mali\u010dk\u00fd z\u00e1chv\u011bv strachu, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom ho provede sv\u011btem l\u00e1sky a bude st\u00e1t p\u0159i n\u011bm v ka\u017ed\u00e9 vte\u0159in\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Ani jeden z nich si neuv\u011bdomoval, \u017ee ticho, kter\u00e9 bylo v pr\u016fb\u011bhu odpoledne ve vzduchu st\u011b\u017e\u00ed zn\u00e1t, n\u00e1hle podstatn\u011b v\u00edc zes\u00edlilo. M\u011bli o\u010di jen jeden pro druh\u00e9ho, proto nevid\u011bli, jak pt\u00e1ci, zp\u00edvaj\u00edc\u00ed v korun\u00e1ch strom\u016f, se zvedaj\u00ed a v hejnech odl\u00e9taj\u00ed do d\u00e1li, a p\u0159edev\u0161\u00edm do v\u00fd\u0161ky. Nevid\u011bli, jak kamz\u00edci, voln\u011b \u017eij\u00edc\u00ed na skal\u00e1ch, znenad\u00e1n\u00ed vysk\u00e1kali o n\u011bkolik kamenn\u00fdch stup\u0148\u016f v\u00fd\u0161. Probralo je a\u017e cosi, jako tichoulink\u00e9… hu\u010den\u00ed? Dun\u011bn\u00ed?<\/div>\n
Bill zmaten\u011b ustoupil od Toma. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee vlny, kter\u00e9 sm\u00e1\u010dely jeho kotn\u00edky, u\u017e n\u011bjakou dobu nec\u00edt\u00ed. Pod\u00edval se sm\u011brem k horizontu, v n\u011bm\u017e se ut\u00e1p\u011blo slunce ve sv\u00e9 nejosl\u0148uj\u00edcn\u011bj\u0161\u00ed \u010derveni, syt\u00e9 jako krev, jako hrozba, kter\u00e1 se bl\u00ed\u017eila, a p\u0159ekvapen\u011b zaznamenal, \u017ee mo\u0159e o dost ustoupilo.<\/div>\n
„On je… odliv?“ zeptal se zasko\u010den\u011b a t\u00e1zav\u011b se zad\u00edval na Toma, kter\u00e9mu se na tv\u00e1\u0159i rovn\u011b\u017e rozhostil zmaten\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Tohle… tohle nevypad\u00e1 na odliv, ten je poznat a\u017e po n\u011bkolika hodin\u00e1ch,“ zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
Ani jeden z bratr\u016f nech\u00e1pal, co se to d\u011bje, pro\u010d hu\u010den\u00ed s\u00edl\u00ed, pro\u010d maj\u00ed pocit, \u017ee se zem\u011b tro\u0161ku chv\u011bje, pro\u010d odst\u00edn slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f p\u0159ipom\u00edn\u00e1 krev ob\u011bt\u00ed, kter\u00e9 si vzala smrt…<\/div>\n
Co se d\u011bje, si uv\u011bdomili oba dva v jedn\u00e9 a t\u00e9 sam\u00e9 vte\u0159in\u011b. Ve vte\u0159in\u011b, kdy se na obzoru objevila vlna. Vypadala, \u017ee nen\u00ed nijak ne\u0161kodn\u00e1. Bl\u00ed\u017eila se v\u0161ak velikou rychlost\u00ed, p\u0159esto\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee ka\u017ed\u00e1 sekunda trv\u00e1 celou v\u011b\u010dnost sv\u011bta… a \u010d\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017eila, t\u00edm v\u00edce rostla do v\u00fd\u0161ky. Byla \u010d\u00edm d\u00e1l vy\u0161\u0161\u00ed a vy\u0161\u0161\u00ed, vyp\u00ednala se p\u0159ed ostrovem v cel\u00e9 sv\u00e9 hr\u016fzn\u00e9 kr\u00e1se, aby zna\u010dnou \u010d\u00e1st \u017eivota nav\u017edy usmrtila…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille… b\u011b\u017e\u00edme!“ zachrapt\u011bl Tom, jeho hlas byl v\u0161ak podivn\u011b p\u0159i\u0161krcen\u00fd a ani jeden z bratr\u016f se nedok\u00e1zal hnout ani o p\u00ed\u010f. Nohy jako by jim zapustily do p\u00edsku ko\u0159eny. Dok\u00e1zali jen tisknout navz\u00e1jem ruku toho druh\u00e9ho a p\u0159ihl\u00ed\u017eeli, jak se ta p\u0159\u00edrodn\u00ed katastrofa bl\u00ed\u017e\u00ed. I kdyby se oto\u010dili a ut\u00edkali tryskem do vnitrozem\u00ed, v\u011bd\u011bli, \u017ee by neutekli. \u017de by je tsunami dostihla…<\/div>\n
„Tomi…. Tomi!“ zas\u00edpal Bill a oto\u010dil k bratrovi svou smrteln\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159, z n\u00ed\u017e se rychlost\u00ed blesku vytr\u00e1cel ve\u0161ker\u00fd pigment. „J\u00e1… nechci um\u0159\u00edt!“<\/div>\n
Zabo\u0159il obli\u010dej pod Tomovu bradu a k\u0159e\u010dovit\u011b ho objal kolem krku. T\u0159\u00e1sl se p\u0159itom jako nikdy, a Tom mohl c\u00edtit jeho slzy, jak mu st\u00e9kaj\u00ed po hrudi. Nedok\u00e1zal v\u0161ak nal\u00e9zt slova jak\u00e9koliv \u00fat\u011bchy, v\u011bd\u011bl, \u017ee by byla zbyte\u010dn\u00e1. U\u017e nebude trvat dlouho a bude konec, u\u017e je od n\u011bj d\u011bl\u00ed jenom p\u00e1r vte\u0159in. A kdy\u017e budou m\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed, nebudou c\u00edtit \u017e\u00e1dnou bolest, bude to rychle za nimi a spat\u0159\u00ed se zase a\u017e v r\u00e1ji, v nebi nebo kam to \u010dlov\u011bk nakonec po smrti p\u0159ijde. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Pevn\u011b objal Billa a rty vno\u0159il do jeho vlas\u016f.<\/div>\n
„L\u00e1sko… a\u0165 se stane cokoliv… budu s tebou! Tady… i kdekoliv jinde… miluju t\u011b…“<\/p>\n<\/div>\n
I z jeho o\u010d\u00ed stekly prvn\u00ed slzy, kdy\u017e do t\u011bl obou dvoj\u010dat ude\u0159il siln\u00fd proud vody. Zat\u00edm se mu da\u0159ilo dr\u017eet Billovu ruku, najednou se mu v\u0161ak vy\u0161kubla.<\/div>\n
„Bille!“ vyjekl a okam\u017eit\u011b poc\u00edtil, jak mu \u00fatroby zapl\u0148uje slan\u00e1 voda. Hm\u00e1tl rukama kolem sebe, sna\u017eil se nahmatat Billa, ale marn\u011b, prsty akor\u00e1t napr\u00e1zdno prohr\u00e1bly masu vody, kter\u00e1 jej obklopovala ze v\u0161ech stran a br\u00e1nila mu d\u00fdchat. Proudy ve vln\u011b zm\u00edtaly jeho t\u011blem, kter\u00e9, proti jeho vlastn\u00ed v\u016fli, se pohybovalo tam, kam mu ur\u010dovala voda, bylo bezmocn\u00e9 jako hadrov\u00e1 panenka. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho \u017eivot nepotrv\u00e1 dlouho, slan\u00e1 voda ho u\u017e dusila a prost\u00edrala kolem n\u011bj svou smrt\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010d. Sv\u011btlo v jeho o\u010d\u00edch, rozost\u0159en\u00fdch vodou, pomalu vyhas\u00ednalo a srdce p\u0159est\u00e1valo b\u00edt…<\/p>\n<\/div>\n
„NEEEEE!“<\/div>\n
Luxusn\u011b vybavenou m\u00edstnost\u00ed se rozlehl hlasit\u00fd n\u00e1\u0159ek, kter\u00fd Toma okam\u017eit\u011b probudil. Vylet\u011bl rovnou do sedu a popla\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. V pokoji byla naprost\u00e1 tma, ale pl\u00e1\u010d a n\u00e1\u0159ky neust\u00e1valy. A nebyly to jen tak n\u011b\u010d\u00ed n\u00e1\u0159ky, byly to n\u00e1\u0159ky Billa… jeho l\u00e1sky… ale pro\u010d? V\u017edy\u0165 dne\u0161n\u00ed ve\u010der byl t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, kter\u00fd spolu pro\u017eili, poprv\u00e9 se spolu milovali a Bill us\u00ednal v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed tak \u0161\u0165astn\u00fd…<\/div>\n
Teprve te\u010f si jeho rozespal\u00fd mozek n\u011bco uv\u011bdomil. Bill us\u00ednal v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed… ale kde je te\u010f? Nec\u00edtil na sob\u011b tu mu\u0161\u00ed v\u00e1hu, sly\u0161el jenom tich\u00e9 vzlyky…<\/div>\n
Rychle rozsv\u00edtil lampu. Na n\u011bkolik vte\u0159in musel zav\u0159\u00edt o\u010di, jak ho sv\u011btlo oslnilo, ale pak spat\u0159il sv\u00e9 dvoj\u010de. Le\u017eelo na sam\u00e9m kraji postele, div\u017ee nespadlo. Jeho tv\u00e1\u0159 byla zalit\u00e1 potem, p\u0159es obli\u010dej l\u00e9tal jeden tik za druh\u00fdm, a zat\u00edmco jednu ruku Bill zar\u00fdval do pol\u0161t\u00e1\u0159e, druh\u00e1 mu visela ve vzduchu a jako by se sna\u017eila n\u011bco chytit. Nebo n\u011bkoho.<\/div>\n
„Tomi… pros\u00edm… ne,“ f\u0148ukl Bill. „Plavej… pros\u00edm, plavej… nevzd\u00e1vej to… chytni se m\u011b!“ A nat\u00e1hl svou ruku je\u0161t\u011b v\u00edc a jeho t\u011blo se pov\u00e1\u017eliv\u011b za\u010dalo nakl\u00e1n\u011bt p\u0159es okraj postele.<\/div>\n
Tom okam\u017eit\u011b pochopil. N\u011bco se mu zd\u00e1, n\u011bjak\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra, a asi se tam on s\u00e1m pr\u00e1v\u011b top\u00ed a Bill se ho sna\u017e\u00ed zachr\u00e1nit… Sesko\u010dil z postele, rychle p\u0159eb\u011bhl a\u017e na Billovu stranu, jednou rukou podep\u0159el jeho t\u011blo, kter\u00e9mu chyb\u011blo u\u017e jen p\u00e1r milimetr\u016f k tomu, aby spadlo na podlahu, a druhou rukou chytil Billovu nata\u017eenou dla\u0148.<\/div>\n
„Neboj, l\u00e1sko… jsem tady… to je jenom sen…“<\/div>\n
„Tomi… dr\u017e\u00edm t\u011b… neboj, zachr\u00e1n\u00edm t\u011b,“ vzlykl Bill, a jakmile se za pomoci bratra ocitl op\u011bt celou v\u00e1hou na posteli, okam\u017eit\u011b chytil Tomovu dla\u0148 ob\u011bma rukama a vsunul si ji pod obli\u010dej. „Ned\u00e1m t\u011b,“ \u0161pitl a rty se mu p\u0159itom chv\u011bly.<\/div>\n
„Bille… Bill\u00ed, l\u00e1sko, vzbu\u010f se,“ zat\u0159\u00e1sl j\u00edm Tom jemn\u011b, ale d\u016frazn\u011b. U\u017e nemohl sn\u00e1\u0161et to, jak Bill ve sp\u00e1nku trp\u00ed, musel ho z toho probudit. „No tak, brou\u010dku… jsem tady…“<\/p>\n<\/div>\n
Bill do\u0161iroka rozev\u0159el sv\u00e9 o\u010di. Zamrkal \u0159asami, slepen\u00fdmi od slz, a zmaten\u011b se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eel. Kde je voda? V\u017edy\u0165 j\u00ed bylo tolik! Byla naho\u0159e, dole, po stran\u00e1ch, obklopovala ho ve sv\u00e9m dusiv\u00e9m sev\u0159en\u00ed, plnila mu pl\u00edce, \u0161t\u00edpala ho do o\u010d\u00ed! A n\u011bkde v n\u00ed, v r\u00e1mci jeho dohledu, ale mimo jeho dosah, se v posledn\u00edch k\u0159e\u010d\u00edch zm\u00edtal Tom…<\/div>\n
Jen\u017ee ten se v k\u0159e\u010d\u00edch nezm\u00edtal. Skl\u00e1n\u011bl se nad n\u00edm, jeho o\u010di nebyly od slan\u00e9 vody zarudl\u00e9, jenom zra\u010dily obavy a nejistotu, na jeho k\u016f\u017ei rovn\u011b\u017e nebyla ani kapka a jeho cop\u00e1nky byly dokonale such\u00e9. A kolem nich byl jejich pokoj v naprosto stejn\u00e9m stavu, v jak\u00e9m byl, kdy\u017e sem p\u0159ijeli…<\/div>\n
„Bill\u00ed, neboj… n\u011bco se ti zd\u00e1lo,“ promluvil tich\u00fdm uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem a zat\u00edmco levou dla\u0148 st\u00e1le nech\u00e1val v Billov\u011b sev\u0159en\u00ed, prava\u010dkou za\u010dal st\u00edrat jeho slzy.<\/div>\n
„A… ale…“<\/div>\n
Bill ne\u0161\u0165astn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Jak jeho probuzen\u00e1 mysl postupn\u011b za\u010dala p\u0159ij\u00edmat fakta a skute\u010dnosti, uv\u011bdomoval si, \u017ee to skute\u010dn\u011b nebyla pravda. Vysmekl se z Tomova konej\u0161iv\u00e9ho objet\u00ed a rychle se rozeb\u011bhl na terasu. Na nebi z\u00e1\u0159ily hv\u011bzdy jako d\u00e9manty, tenou\u010dk\u00fd srpek M\u011bs\u00edce se zrcadlil v klidn\u00e9m mo\u0159i a vlnky jenom ti\u0161e \u0161plouchaly. Z ostrova se oz\u00fdvaly zvuky no\u010dn\u00edch pt\u00e1k\u016f a cvr\u010dk\u016f. V\u0161e bylo v nejlep\u0161\u00edm mo\u017en\u00e9m po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Tomi,“ vr\u00e1til se Bill pomal\u00fdm krokem do postele a schoulil se sv\u00e9mu dvoj\u010deti do n\u00e1ru\u010de. „Bylo to tak re\u00e1ln\u00e9… u\u017e ani s\u00e1m nev\u00edm, co se ve skute\u010dnosti stalo, nebo ne… \u0161li jsme odpoledne na pl\u00e1\u017e, a kdy\u017e zapadalo slunce, tak… tak… tak p\u0159i\u0161la ta vlna,“ za\u0161eptal a o\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily strachy. „A ty…“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se topil, vi\u010f?“ dodal ti\u0161e Tom. „Sly\u0161el jsem t\u011b, jak mluv\u00ed\u0161 ze span\u00ed.“<\/div>\n
Bill smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Tolik jsem se o tebe b\u00e1l…“<\/div>\n
Tom ho k sob\u011b p\u0159ivinul je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Jsi moje zlat\u00ed\u010dko… v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nikdy neopust\u00edm… v\u017edycky tu pro tebe budu, v \u017eivot\u011b i ve smrti…“<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu bla\u017een\u011b tulil. Strach z o\u0161kliv\u00e9ho snu vyprch\u00e1val, existoval pro n\u011bj jedin\u011b Tom. Minuty plynuly, a v jeho mysli se kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal rozprost\u00edrat klid, kter\u00fd tolik pot\u0159eboval.<\/div>\n
„Tomi… a ta noc… to, jak jsme se milovali… nebyl to jenom sen, \u017ee ne?“ zeptal se Bill ti\u0161e a na tv\u00e1\u0159\u00edch mu nasko\u010dily \u010dervenav\u00e9 skvrny rozpak\u016f.<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161?“ zamrkal na n\u011bj Tom a v o\u010d\u00edch mu zaz\u00e1\u0159ily vesel\u00e9 jisk\u0159i\u010dky.<\/div>\n
„No… j\u00e1 jsem se b\u00e1l, \u017ee…“<\/div>\n
„\u017de se ti to taky jenom zd\u00e1lo, vi\u010f?“<\/div>\n
Bill ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnul. Na okam\u017eik zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e je v\u0161ak otev\u0159el, byly ty Tomovy neuv\u011b\u0159iteln\u011b bl\u00edzko. Na chv\u00edli se do nich zad\u00edval, na\u010de\u017e podv\u011bdom\u011b na\u0161pulil rty. Tom tu v\u00fdzvu okam\u017eit\u011b p\u0159ijal, n\u011b\u017en\u011b je za\u010dal laskat a Bill jen slastn\u011b zavrn\u011bl.<\/div>\n
„Tak\u017ee to bylo skute\u010dn\u00e9,“ za\u0161eptal a kdy\u017e Tom p\u0159ik\u00fdvl, spokojen\u011b se usm\u00e1l. „Jsi ten nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka na sv\u011bt\u011b… a hlavn\u011b ta nejlep\u0161\u00ed l\u00e1ska, jakou si kdokoliv m\u016f\u017ee p\u0159\u00e1t…“<\/div>\n
„N\u00e1podobn\u011b, brou\u010dku,“ uculil se Tom a pobaven\u011b zaznamenal Billovo tich\u00e9 z\u00edvnut\u00ed. „Tak u\u017e spinkej l\u00e1sko… a neboj, jsem tady… a v\u017edycky budu.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptnul Bill a zav\u0159el unaven\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Spinkej,“ zopakoval ti\u0161e Tom, kdy\u017e u\u017e Bill spokojen\u011b oddechoval. „Pot\u0159ebuje\u0161 s\u00edlu… a\u017e se vr\u00e1t\u00edme, bude turn\u00e9… tak odpo\u010d\u00edvej, l\u00e1sko moje.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Slun\u00ed\u010dko vesele proza\u0159ovalo p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00fd vzduch a jeho zlat\u00e9 paprsky se oslniv\u011b odr\u00e1\u017eely od blankytn\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 hladiny, kter\u00e1 se na horizontu ztr\u00e1cela v nebesk\u00e9 mod\u0159i. St\u0159\u00edb\u0159it\u011b zp\u011bn\u011bn\u00e9 vrcholky mali\u010dk\u00fdch vln se s tich\u00fdm \u0161um\u011bn\u00edm t\u0159\u00ed\u0161tily o sloupy, na nich\u017e byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-12456","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12456","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12456"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12456\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12456"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12456"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12456"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}