{"id":12473,"date":"2010-01-31T18:00:00","date_gmt":"2010-01-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12443"},"modified":"2010-01-31T18:00:00","modified_gmt":"2010-01-31T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-55","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/31\/casoprostor-iii-55\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 55."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Je to asi hodina, co se Sabine s Dav\u00eddkem po dvou dnech kone\u010dn\u011b vr\u00e1tili dom\u016f. Venku u\u017e je tma, za chv\u00edli bude \u010das na koup\u00e1n\u00ed, a j\u00e1 se t\u011b\u0161\u00edm, \u017ee si to se \u0161puntem zase jednou u\u017eiju. Malej p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral, kdy\u017e m\u011b vid\u011bl v ob\u00fdv\u00e1ku, sko\u010dil na m\u011b jako opi\u010d\u00e1k a od t\u00fd chv\u00edle se m\u011b nechce pustit. Po\u0159\u00e1d n\u011bco brebent\u00ed, je jako \u010dert\u00edk, a j\u00e1 u\u017e pomalu za\u010d\u00edn\u00e1m \u00fanavou z\u00edvat. N\u011bjak jsem odvykl tomu jeho v\u011b\u010dn\u00fdmu \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed a nezkrotn\u00fd energii, se kterou m\u011b neust\u00e1le nut\u00ed ho poslouchat a hr\u00e1t si s n\u00edm. Te\u010f se \u0161el vy\u010d\u016frat, tak jsem se tady zhroutil do seda\u010dky, z\u00edr\u00e1m na zapnutou televizi bez zvuku, a sna\u017e\u00edm se nabrat s\u00edlu do dal\u0161\u00edho boje. \u010cek\u00e1 m\u011b vodn\u00ed v\u00e1lka\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Je fajn b\u00fdt zase chv\u00edli doma\u2026 nikdo nev\u00ed, \u017ee jsem tady, nevystr\u010dili jsme s Billem nosy z domu celou tu dobu, tak\u017ee je snad v\u0161echno v klidu. Tiskov\u00fd prohl\u00e1\u0161en\u00ed docela zabralo, lidi vzali na v\u011bdom\u00ed, \u017ee se t\u00edm d\u00e1l nehodl\u00e1me zab\u00fdvat, a \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed vyj\u00e1d\u0159en\u00ed od n\u00e1s u\u017e neuvid\u00ed. I kdy\u017e Bild se sna\u017eil je\u0161t\u011b dneska znovu m\u00e1vat sv\u00fdm posudkem z laborato\u0159e, ale vzhledem k pov\u011bsti, kterou si zp\u016fsobil minulou kauzou tohohle typu, je nikdo nebere moc na v\u011bdom\u00ed. Jak \u0159\u00edkal v\u010dera Carl\u2026 nen\u00ed nic star\u0161\u00edho ne\u017e v\u010derej\u0161\u00ed noviny. M\u011bl pravdu. Lidi se nejsp\u00ed\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010dili, \u017ee takov\u00fdch mont\u00e1\u017e\u00ed je na internetu stovky u\u017e l\u00e9ta, a \u017ee to nen\u00ed nic, \u010d\u00edm by se m\u011bli n\u011bjak vzru\u0161ovat.<\/div>\n
Dne\u0161n\u00ed den jsme s Billem str\u00e1vili skoro celej z\u00edr\u00e1n\u00edm na televizi a sj\u00ed\u017ed\u011bn\u00edm internetu, a sledovali jsme diskuse lid\u00ed, co si o v\u011bci mysl\u00ed. M\u00e1m dojem, \u017ee je bou\u0159ka \u00fasp\u011b\u0161n\u011b za\u017eehnan\u00e1. Snad se zase te\u010f v\u0161echno rychle vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed, i kdy\u017e u Marka \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed. Doufejme, \u017ee nem\u00e1 v z\u00e1loze n\u011bco dal\u0161\u00edho, s \u010d\u00edm by se vytasil, a\u017e uvid\u00ed, \u017ee se mu to zase nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nevyvedlo. U\u017e jen p\u011bt dn\u00ed, mo\u017en\u00e1 i m\u00ed\u0148, kdy\u017e se to povede, a bude snad v\u0161emu konec. Filip mi dneska volal asi t\u0159ikr\u00e1t, \u017ee se sna\u017e\u00ed b\u00fdt co nejrychlej\u0161\u00ed, ale \u017ee ne\u017e to cel\u00fd spust\u00ed, cht\u011bl by se mnou je\u0161t\u011b spoustu v\u011bc\u00ed probrat. Nev\u00edm, \u010deho se to bude t\u00fdkat, ale jsme domluven\u00ed, \u017ee se tam z\u00edtra dopoledne uk\u00e1\u017eu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak strejd\u00f3, poj\u010f \u00fa\u017e, t\u00e1ta to\u010d\u00ed vodu!“ sly\u0161\u00edm z p\u0159eds\u00edn\u011b vol\u00e1n\u00ed, a proberu se ze zamy\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„Jo, u\u017e let\u00edm,“ zavol\u00e1m zp\u00e1tky a v naprost\u00e9m rozporu se sv\u00fdm prohl\u00e1\u0161en\u00edm se l\u00edn\u011b zvednu ze seda\u010dky a \u0161our\u00e1m se do koupelny jako hlem\u00fd\u017e\u010f. Nech\u00e1pu, co m\u011b tak zmohlo\u2026 noc jsme s Billem ve v\u0161\u00ed po\u010destnosti prochrn\u011bli, \u017e\u00e1dn\u00fd orgie se nekonaly, ani jeden z n\u00e1s v t\u00fd divn\u00fd atmosf\u00e9\u0159e n\u011bjak nem\u011bl n\u00e1ladu, a p\u0159es den jsem taky zrovna nesportoval, abych byl takhle vy\u0159\u00edzenej\u2026 nejsp\u00ed\u0161 to neust\u00e1l\u00fd nap\u011bt\u00ed a strach, co se bude d\u00edt, m\u011b zmohlo. U\u017e abych zapadl do postele. Dneska sp\u00edm naho\u0159e zase s\u00e1m, Sabine se vr\u00e1tila, tud\u00ed\u017e se Bill mus\u00ed tv\u00e1\u0159it jako vzornej man\u017eel. Stejn\u011b budu r\u00e1no vst\u00e1vat d\u0159\u00edv, abych zajel za Filipem, tak je aspo\u0148 nebudu ru\u0161it.<\/div>\n
„Tak \u0161up do vody,“ pob\u00eddnu mal\u00fdho nah\u00e1\u010de u vany, popadnu ho v podpa\u017ed\u00ed a hod\u00edm ho do vody. Vyc\u00e1kne to p\u011bkn\u011b vysoko\u2026 to bude zase Bill remcat, \u017ee je v\u0161ude mokro.<\/div>\n
„Strejd\u00f3,“ vy\u010d\u00edtav\u011b na m\u011b koukne, kdy\u017e si vyt\u0159e vodu z o\u010d\u00ed, co mu do nich c\u00e1kla, a hned se zasm\u011bje. „Tak poj\u010f u\u017e!“<\/div>\n
„Po\u010dkej\u2026 je\u0161t\u011b bude\u0161 litovat, ty \u0161punte\u2026“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Dne\u0161ek byl hodn\u011b n\u00e1ro\u010dnej den. Kdy\u017e to srovn\u00e1m s nap\u011bt\u00edm p\u0159ed koncertem, bylo tohle snad je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed… nebyl jsem schopen v\u016fbec j\u00edst, p\u0159esto mi bylo po\u0159\u00e1d na zvracen\u00ed, a hlavn\u011b… nebylo to hodinu, bylo to daleko del\u0161\u00ed. Od r\u00e1na, kdy jsme s Tomem vstali, jsem nemyslel na nic jin\u00fdho, ne\u017e na to, co se bude d\u00edt. Tom se m\u011b sice sna\u017eil uklid\u0148ovat, ale moc se mu to neda\u0159ilo… vid\u011bl jsem na n\u011bm, \u017ee je z toho s\u00e1m vy\u0159\u00edzenej, a neust\u00e1le \u010dek\u00e1 n\u011bjakou zradu. Oddychli jsme si, kdy\u017e padla p\u00e1t\u00e1 odpoledn\u00ed a nic se do t\u00fd doby nestalo. S \u00falevou jsem zavolal Sabine, aby se vr\u00e1tili s Dejvem dom\u016f, \u017ee je snad nejhor\u0161\u00ed krize za\u017eehnan\u00e1, a pak jsem se teprve trochu uklidnil. Kdy\u017e p\u0159ijeli, byl jsem \u0161\u0165astnej jako blecha, \u017ee jsme zase v\u0161ichni pohromad\u011b, a v tom nad\u0161en\u00ed jsem se rozhodl na oslavu uva\u0159it n\u011bco dobr\u00fdho. Zat\u00edmco se z koupelny oz\u00fdv\u00e1 \u0159ev jako za star\u00fdch \u010das\u016f, lopot\u00edm se tady s ve\u010de\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co va\u0161i?“ zept\u00e1m se p\u0159es rameno Sabine, sed\u00edc\u00ed u stolu s laptopem. Nejsp\u00ed\u0161 si \u010dte dne\u0161n\u00ed bulv\u00e1r. Mrknu do trouby, jestli u\u017e m\u00e1 s\u00fdr tu spr\u00e1vnou barvu. Jo… je\u0161t\u011b chvilku a m\u016f\u017eeme j\u00edst, m\u011bl bych ty dva v koupeln\u011b popohnat.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, sice o tom n\u011bco sly\u0161eli, ale ne\u0159e\u0161ili to. V\u011b\u0159ili mi, \u017ee je to blbost. T\u00e1ta m\u011bl nejv\u00edc starost\u00ed s t\u00edm, aby si u\u017eil vnuka, a m\u00e1ma, aby ho nakrmila. Nech\u00e1pu tuhle pot\u0159ebu babi\u010dek v\u0161echny kolem sebe vykrmovat. Kdy\u017e j\u00e1 byla mal\u00e1, cpali m\u011b taky horem dolem, ale moc \u00fasp\u011bchu nem\u011bli…“ zak\u0159en\u00ed se na m\u011b a pokra\u010duje. „Dovede\u0161 si asi p\u0159edstavit, jak se jim Dejv v tomhle sm\u011bru l\u00edbil, kdy\u017e cht\u011bl po ob\u011bd\u011b p\u0159idat… m\u00e1ma toti\u017e d\u011blala dom\u00e1c\u00ed pizzu, jej\u00ed specialitka,“ sm\u011bje se Sab. „Bylo to fajn, u\u017eili jsme si v\u0161ichni. Na\u0161i cht\u011bli, abychom jezdili \u010dast\u011bji. Jo a taky jsme v\u010dera byli na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u Franka,“ dod\u00e1 jen tak mimochodem, a donut\u00ed m\u011b t\u00edm, abych se na ni oto\u010dil a udiven\u011b zamrkal. U Franka? Na toho jsem v tom v\u0161em zmatku skoro zapomn\u011bl… v\u016fbec nech\u00e1pu, jak se mi to mohlo st\u00e1t… na\u0161e pravideln\u00fd st\u0159edy jsem m\u011bl v\u017edycky r\u00e1d, je divn\u00fd, \u017ee mi to Dejv nep\u0159ipomn\u011bl.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1 \u0161achovej mistr?“ zeptal jsem se a hlavou mi blesklo, jakej jsme z n\u011bj s Tomem m\u011bli strach, aby si m\u011b Sabine kv\u016fli n\u011bmu v\u016fbec vzala. Vypadalo to, \u017ee spolu n\u011bco maj\u00ed, ale jak se uk\u00e1zalo, byl to omyl.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee po\u0159\u00e1d stejn\u011b. Je fajn, ani se nezlobil, \u017ee jsme ho nepozvali na svatbu,“ odv\u011bt\u00ed Sabine nevzru\u0161en\u011b, ale j\u00e1 sly\u0161\u00edm v jej\u00edm hlase v\u00fd\u010ditku.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee ho tam nechce\u0161, kdy\u017e jsi o n\u011bm nemluvila,“ odpov\u00edm na ot\u00e1zku, kterou nikdo nepolo\u017eil, ale j\u00e1 ji stejn\u011b c\u00edt\u00edm ve vzduchu.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu, bylo mi trapn\u011b,“ p\u0159izn\u00e1 Sab. „Necht\u011bla jsem ho tr\u00e1pit, vypadal, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, a tohle pro n\u011bj ur\u010dit\u011b nebylo nic, co by cht\u011bl vid\u011bt. Jak \u0159\u00edk\u00e1m, nic n\u00e1m nevy\u010d\u00edt\u00e1, jen mi gratuloval k svatb\u011b.“<\/div>\n
„Hmm, je hodnej, a v\u017edycky byl,“ uzav\u0159u to a vypnu troubu, aby s\u00fdr je\u0161t\u011b do\u0161el. „Jdu vyhnat kluky z vany, budeme j\u00edst. M\u016f\u017ee\u0161 pros\u00edm t\u011b p\u0159ipravit st\u016fl?“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ odpov\u00ed mi s \u00fasm\u011bvem man\u017eelka a zaklapne laptop. „Von\u00ed to kr\u00e1sn\u011b,“ je\u0161t\u011b dod\u00e1, kdy\u017e se zved\u00e1 od stolu. „Mus\u00edm uznat, \u017ee a\u017e se rozvedem, po tv\u00fdm tepl\u00fdm j\u00eddle se mi bude stejskat,“ pl\u00e1cne m\u011b rozpustile po zadku, kdy\u017e odch\u00e1z\u00edm. Jen po n\u00ed loupnu okem, jako co si to dovoluje, drzounka, a s \u00fasm\u011bvem se vyd\u00e1m na ty dva \u0159vouny.<\/p>\n<\/div>\n
„Chlapi, kon\u010d\u00edme, ve\u010de\u0159e je hotov\u00e1!“ zahul\u00e1k\u00e1m, a u\u017e se hrnu do koupelny, kdy\u017e zaslechnu zvonek. Sakra! Kdo sem te\u010f leze? Jestli to budou novin\u00e1\u0159i, tak je snad po\u017eenu pohrab\u00e1\u010dem, kdybych tu n\u011bjakej na\u0161el. Jen\u017ee od t\u00fd doby, co tu m\u00e1me ve sklep\u011b tu jadernou kotelnu, pohrab\u00e1\u010de nevedem. Mus\u00edm se tomuhle sv\u00fdmu debiln\u00edmu n\u00e1padu v duchu usm\u00e1t… V\u017edycky, kdy\u017e si na tenhle z\u00e1\u017eitek z budoucnosti vzpomenu, zatrne mi v z\u00e1tylku p\u0159esn\u011b v m\u00edst\u011b, kam m\u011b ten zrzavej hajzl rejpal pistol\u00ed. Bezd\u011bky si to m\u00edsto pohlad\u00edm a m\u00ed\u0159\u00edm ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b bych na nezvan\u00fd vet\u0159elce mohl po\u0161tvat Scottyho s p\u0159\u00edkazem „trhej“, jen\u017ee to by se leda tak potrhali sm\u00edchy, proto\u017ee ten n\u00e1\u0161 starej trouba by netu\u0161il, co m\u00e1 d\u011blat. Vyjdu na chodbu, abych se pod\u00edval na monitor bezpe\u010dnostn\u00edho za\u0159\u00edzen\u00ed, kdo je ten naru\u0161itel u branky, a v tu chv\u00edli se mi m\u00e1lem zastav\u00ed srdce.<\/div>\n
Baba Krautnerov\u00e1…<\/div>\n
Panebo\u017ee…<\/div>\n
A za n\u00ed se kr\u010d\u00ed Greta, je\u0161t\u011b jedna ciz\u00ed baba a n\u011bjak\u00fd dva chl\u00e1pci, v t\u00fd tm\u011b nen\u00ed poznat, kdo to je. Do prdele! Kdy\u017e jsem si kone\u010dn\u011b oddychl, \u017ee se nic nestalo, tak to p\u0159i\u0161lo. Nejsp\u00ed\u0161 dal\u0161\u00ed p\u0159epadovka. Takhle ve\u010der je to ale v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1na pod p\u00e1s, co si to dovolujou? Dav\u00eddek u\u017e m\u016f\u017ee d\u00e1vno sp\u00e1t, bude skoro sedm ve\u010der. Jen\u017ee copak si m\u016f\u017eu j\u00edt n\u011bkam st\u011b\u017eovat? To bych si moc nepomohl… Co te\u010f? P\u0159ece je sem nepust\u00edm? Tom a Dejv jsou spolu nah\u00fd ve van\u011b, co\u017e je naprosto \u0161\u00edlen\u00e1 situace, je\u0161t\u011b by z n\u011bj ud\u011blali pedofila. Leda bych je pozval na ve\u010de\u0159i, a mezit\u00edm Toma nechal ut\u00e9ct nahoru. Ne… nepust\u00edm je te\u010f dovnit\u0159. Sice sv\u00edt\u00edme, v\u011bd\u00ed, \u017ee jsme doma, ale nemus\u00edme sly\u0161et… t\u0159eba n\u00e1m nefunguje zvonek. Mus\u00edm rychle za Tomem, snad n\u011bco vymysl\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
SABINE<\/p>\n<\/div>\n
„Tome!“ ozve se z p\u0159eds\u00edn\u011b zoufalej Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed od bytu. Jako by mu n\u011bkdo ubli\u017eoval. Sakra, co se to d\u011bje? Hod\u00edm p\u0159\u00edbory na st\u016fl, \u0161\u00edlen\u011b to za\u0159in\u010d\u00ed, a vyb\u011bhnu do p\u0159eds\u00edn\u011b. Bill u\u017e stoj\u00ed mezi dve\u0159ma do koupelny, a hlasit\u00fdm \u0161eptem, jako by ho tu mohl sly\u0161et n\u011bkdo ciz\u00ed, vysv\u011btluje Tomovi, co se stalo.<\/div>\n
„Jsou tady! Krautnerka s Gretou stojej p\u0159ed brankou! Je s nima je\u0161t\u011b n\u011bkdo, n\u011bjak\u00e1 dal\u0161\u00ed baba a nejsp\u00ed\u0161 ten jejich \u0159idi\u010d. Tomi, co budeme d\u011blat?“ zoufale kv\u00edl\u00ed Bill, te\u010f mi fakt p\u0159ipad\u00e1 m\u00edrn\u011b hysterickej, ale nediv\u00edm se, taky bych byla. Kdy\u017e si prom\u00edtnu sc\u00e9nku, kterou by vid\u011bli, kdyby sem p\u0159i\u0161li… mysl\u00edm, \u017ee by to nebylo dobr\u00fd.<\/div>\n
„Co tady cht\u011bj takhle pozd\u011b? Bude sedm, to si p\u0159ece nem\u016f\u017eou dovolovat!“ roz\u010diluje se Tom ve van\u011b, na\u010de\u017e se vymr\u0161t\u00ed, popadne ru\u010dn\u00edk z pra\u010dky a za\u010dne se rychle ut\u00edrat. Sleduju tu sc\u00e9nku zpovzd\u00e1l\u00ed, ale i p\u0159es v\u0161echno najednou vznikl\u00e9 nap\u011bt\u00ed si nejsem schopna nev\u0161imnout Tomova n\u00e1dhern\u00fdho t\u011bla. Ale rychle mi v\u00fdhled zast\u00edn\u00ed Bill, kdy\u017e se p\u0159es n\u011bj naklon\u00ed, vytrhne \u0161punt z vany, vyt\u00e1hne vykulen\u00fdho Dejva na pra\u010dku a zabal\u00ed ho do ru\u010dn\u00edku, aby nenastydl.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale mus\u00edme t\u011b rychle dostat pry\u010d, jinak z toho zase ud\u011blaj af\u00e9ru. Nen\u00ed pochyb, \u017ee ta fotka zp\u016fsobila dal\u0161\u00ed pochybnosti, tak\u017ee t\u011b tu nesm\u011bj naj\u00edt,“ rychle \u0161ept\u00e1 Bill, a ut\u00edr\u00e1 Dav\u00eddka. „Vem si \u017eupan,“ sykne na Toma, kdy\u017e se jeho bratr stoj\u00edc\u00ed ve van\u011b bezradn\u011b rozhl\u00ed\u017e\u00ed, do \u010deho se rychle obl\u00edct. Popadne z v\u011b\u0161\u00e1ku Bill\u016fv \u017eupan, shod\u00ed ru\u010dn\u00edk a rychle se do n\u011bj zabal\u00ed. Vysko\u010d\u00ed z vany, posb\u00edr\u00e1 v\u0161echny svoje v\u011bci, co se v\u00e1l\u00ed po koupeln\u011b, bos vyb\u011bhne do p\u0159eds\u00edn\u011b, a kdy\u017e m\u011b vid\u00ed, sykne na m\u011b: „Pomoz mi, pros\u00edm t\u011b, m\u00e1m tu dal\u0161\u00ed v\u011bci, nesm\u011bj je tu naj\u00edt.“ Kone\u010dn\u011b se pohnu, do t\u00fd doby jsem st\u00e1la jako socha a jen zara\u017een\u011b sledovala, co se d\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
„Jasn\u011b, u\u017e b\u011b\u017e\u00edm,“ k\u00fdvnu, rychle o\u010dima proskenuju p\u0159eds\u00ed\u0148, kde se v\u00e1lej Tomovy boty, popadnu je, z v\u011b\u0161\u00e1ku strhnu jeho mikinu a \u010depici, vezmu jeho kl\u00ed\u010de z h\u00e1\u010dku a o\u010dima ho pob\u00eddnu, \u017ee m\u016f\u017eeme j\u00edt. Tom s plnou n\u00e1ru\u010d\u00ed oble\u010den\u00ed vystartuje po dvou nahoru do schod\u016f, ale u dve\u0159\u00ed mus\u00ed stejn\u011b po\u010dkat na m\u011b, a\u017e p\u0159isup\u00edm v potu tv\u00e1\u0159e s jeho kl\u00ed\u010dema. Zezdola se mezit\u00edm u\u017e t\u0159ikr\u00e1t ozval nal\u00e9hav\u00fd zvonek, a j\u00e1 si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee v\u016fbec netu\u0161\u00edm, co se Bill chyst\u00e1 d\u011blat. Odemknu, nech\u00e1m Toma proj\u00edt dovnit\u0159, a hod\u00edm za n\u00edm do bytu jeho v\u011bci. Mus\u00edm rychle dol\u016f, pomoct Billovi.<\/div>\n
„Sabine?!“ zavol\u00e1 Bill z koupelny nal\u00e9hav\u011b, kdy\u017e dob\u00edh\u00e1m posledn\u00ed schod. Str\u010d\u00edm hlavu do dve\u0159\u00ed bytu.<\/div>\n
„Jo!?“ odpov\u00edm skoro bez dechu, ty schody m\u011b n\u011bjak vy\u010derpaly.<\/div>\n
„B\u011b\u017e pros\u00edm t\u011b, a \u0159ekni jim, \u017ee jsme ve van\u011b, a pus\u0165 je pomalu dovnit\u0159. J\u00e1 to mezit\u00edm n\u011bjak zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Jasn\u011b!“ zavol\u00e1m, zav\u0159u za sebou, a hned si to nam\u00ed\u0159\u00edm ke dve\u0159\u00edm. Zhluboka se nadechnu a zm\u00e1\u010dknu tla\u010d\u00edtko interkomu, abych mohla nasadit ten nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3n hlasu a zacukrovat: „Dobr\u00fd ve\u010der, poj\u010fte d\u00e1l.“ P\u0159itom zm\u00e1\u010dknu bzu\u010d\u00e1k, kter\u00fdm se otev\u0159e branka, a napjat\u011b sleduju, kdo to k n\u00e1m jde. Prvn\u00ed je star\u0161\u00ed obtloustl\u00e1 madam, to bude nejsp\u00ed\u0161 ta ze soci\u00e1lky, co o n\u00ed Bill v\u017edycky mluv\u00ed jako o Krautnerce. Za n\u00ed se hrne mlad\u00e1 holka, tak n\u011bjak v m\u00fdm v\u011bku, asi Greta, co n\u00e1m byla na svatb\u011b, a za n\u00ed dal\u0161\u00ed baba, p\u0159\u00edsnej vzhled, kr\u00e1tce st\u0159i\u017een\u00fd \u010dern\u00fd vlasy, vypad\u00e1 p\u011bkn\u011b nevl\u00eddn\u011b… a posledn\u00ed dva chlapi… v uniform\u00e1ch. Panebo\u017ee, to jsou poldov\u00e9… co tady cht\u011bj\u00ed? Nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e nasadit ten nejmilej\u0161\u00ed mo\u017enej \u00fasm\u011bv, vyma\u010dkat bezpe\u010dnostn\u00ed k\u00f3d a otev\u0159\u00edt dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ pozdrav\u00edm prvn\u00ed s fale\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, na kter\u00fd ale nikdo z nich nereaguje. Tv\u00e1\u0159\u00ed se v\u0161ichni, jako by \u0161li na poh\u0159eb, nebo je\u0161t\u011b l\u00edp na trestnou v\u00fdpravu. „Promi\u0148te, \u017ee jste tak dlouho museli \u010dekat, ale man\u017eel se synem se koupali a j\u00e1 byla zrovna v kuchyni a va\u0159ila ve\u010de\u0159i. Ne\u0161lo od toho hned odej\u00edt, sp\u00e1lila bych to,“ improvizuju, jak to jde a zase se usm\u011bju. Douf\u00e1m, \u017ee mi nebudou kontrolovat, co jsem va\u0159ila, nebo se vypt\u00e1vat na recept, proto\u017ee to nem\u016f\u017eu slou\u017eit… tohle byl Bill\u016fv recept, ostatn\u011b jako v\u0161echny.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der.“ Pozdrav\u00ed ta prvn\u00ed baba, ty druh\u00fd dv\u011b a oba policajti zpovzd\u00e1l\u00ed jen k\u00fdvnou.<\/div>\n
„Poj\u010fte d\u00e1l,“ ustoup\u00edm ze dve\u0159\u00ed, aby mohli proj\u00edt, nama\u010dk\u00e1m zp\u00e1tky bezpe\u010dnostn\u00ed k\u00f3d, aby to neza\u010dalo houkat na celej bar\u00e1k, a u\u017e rad\u0161i nic ne\u0159\u00edk\u00e1m, nem\u00e1 to cenu. Evidentn\u011b se necht\u011bj\u00ed se mnou bavit, nejsp\u00ed\u0161 pro n\u011b nejsem partner. Jdu za nima, a sna\u017e\u00edm se courat co nejpomalejc, aby m\u011bl Bill dost \u010dasu na to se obl\u00edknout a p\u0159ipravit. Nev\u00edm, co se bude d\u00edt, v \u017eivot\u011b jsem nic podobn\u00fdho neza\u017eila, ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nic p\u0159\u00edjemn\u00fdho n\u00e1s ne\u010dek\u00e1. Snad se Tom naho\u0159e n\u011bjak neprozrad\u00ed, oni nemaj\u00ed d\u016fvod se tady courat po bar\u00e1ku, tak\u017ee kdy\u017e bude v klidu, nikdo si ho ani nev\u0161imne. Teda douf\u00e1m, \u017ee se tu nechystaj\u00ed d\u011blat domovn\u00ed prohl\u00eddku, proto\u017ee to by pak nem\u011bl \u0161anci. Ale to p\u0159ece nem\u016f\u017eou… kluci snad nic neprovedli.<\/p>\n<\/div>\n
Odemyk\u00e1m dve\u0159e bytu tak pomalu, \u017ee to vypad\u00e1, jako bychom m\u011bli starej zarezlej z\u00e1mek, ale u\u017e to nejde protahovat ani o vte\u0159inu, tak\u017ee otev\u0159u dve\u0159e, a projdu jako prvn\u00ed, abych zhodnotila situaci. Scotty se probral ze sp\u00e1nku pod sv\u00fdm stolem v kuchyni, a te\u010f stoj\u00ed nerozhodn\u011b uprost\u0159ed p\u0159eds\u00edn\u011b, a trochu po\u0161t\u011bk\u00e1v\u00e1, proto\u017ee c\u00edt\u00ed nezvan\u00e9 hosty. Rychle ho popadnu za obojek, aby n\u011bco neprovedl, atmosf\u00e9ra ve vzduchu je hust\u00e1 tak, \u017ee by se dala klidn\u011b kr\u00e1jet, a pes to asi c\u00edt\u00ed. Nebylo by dob\u0159e, kdyby je je\u0161t\u011b pokousal. „Poj\u010f, starou\u0161i, p\u016fjde\u0161 zp\u00e1tky do kuchyn\u011b,“ \u0161ept\u00e1m mu do ucha, zat\u00edmco ho tla\u010d\u00edm p\u0159ed sebou, je to \u0161\u00edlen\u011b velk\u00fd tele. Nevzp\u00edr\u00e1 se, pochopil, \u017ee to nen\u00ed nic pro n\u011bj a zase si lehnul do sv\u00fdho pelechu pod stolem. Zav\u0159u dve\u0159e, aby neotravoval, a vr\u00e1t\u00edm se zp\u00e1tky do p\u0159eds\u00edn\u011b. Mezit\u00edm u\u017e Bill vy\u0161el z koupelny, oble\u010denej do m\u00fdho \u017eupanu, v n\u00e1ru\u010d\u00ed Dejva v jeho obl\u00edben\u00e9m medv\u00eddkov\u00e9m py\u017eamku, a v\u00edt\u00e1 se s „n\u00e1v\u0161t\u011bvou“. Jeho \u00fasm\u011bv je evidentn\u011b ten nejum\u011blej\u0161\u00ed, jakej jsem na n\u011bm kdy vid\u011bla, a m\u00e1m pocit, \u017ee je ve tv\u00e1\u0159i strachy b\u00edlej jak socha. Nem\u00e1 make-up, tak\u017ee je to dost zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00e1te si k\u00e1vu, \u010daj…“ sna\u017e\u00ed se Bill n\u011bjak za\u010d\u00edt konverzaci, ale baba, co p\u0159i\u0161la jako prvn\u00ed, ho r\u00e1zn\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Nic si ned\u00e1me, pane Kaulitzi, nejsme tu na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, jsme tu \u00fa\u0159edn\u011b. Pros\u00edm, poj\u010fte s n\u00e1mi n\u011bkam, kde budeme m\u00edt soukrom\u00ed. D\u00edt\u011b u toho b\u00fdt nemus\u00ed,“ pronese upjat\u011b, ta mlad\u0161\u00ed za n\u00ed jen kul\u00ed o\u010di a p\u0159ikyvuje, ostatn\u00ed bez v\u00fdrazu sleduj\u00ed d\u011bn\u00ed. Nat\u00e1hnu automaticky ruce po Dejvovi, Bill mi ho bez \u0159e\u010d\u00ed pod\u00e1, jen ho konej\u0161iv\u011b pohlad\u00ed po vl\u00e1sk\u00e1ch, a vyd\u00e1 se strnule sm\u011brem do ob\u00fdv\u00e1ku. Za n\u00edm jdou jen ty t\u0159i gr\u00e1cie, poldov\u00e9 z\u016fst\u00e1vaj\u00ed st\u00e1t v p\u0159eds\u00edni a jen se tak neur\u010dit\u011b rozhl\u00ed\u017eej\u00ed. Nech\u00e1pu, na co je s sebou ty t\u0159i vl\u00e1\u010d\u00ed, ale pro srandu kr\u00e1l\u00edk\u016fm to z\u0159ejm\u011b nebude. Asi se boj\u00ed, \u017ee by u vztekl\u00fdch klient\u016f dostaly po hub\u011b. V\u016fbec bych se nedivila, tahle pr\u00e1ce mus\u00ed b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e1, necht\u011bla bych to d\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f, Dav\u00ed, jdeme se naj\u00edst,“ \u0161eptnu \u0161puntovi do ou\u0161ka, a zapadneme spolu do kuchyn\u011b. Jedin\u00e1 mo\u017enost, kter\u00e1 m\u011b v tuhle chv\u00edli napadla. Dve\u0159e nech\u00e1m otev\u0159en\u00fd, usad\u00edm Dejva na \u017eidli, a zat\u00edmco vytahuju z trouby Billovu s\u00fdrovou pochoutku, sleduju po o\u010dku ty dva str\u00e1\u017ece z\u00e1kona, aby je n\u00e1hodou nenapadlo se tu proch\u00e1zet a \u010dmuchat. Mohla bych jim t\u0159eba nab\u00eddnout kafe, ale hned to zavrhnu… nejsp\u00ed\u0161 by stejn\u011b odm\u00edtli, snad se tak dlouho nemaj\u00ed v pl\u00e1nu zdr\u017eet.<\/div>\n
„Teto?“ ozve se nesm\u011bl\u00fd hl\u00e1sek od stolu.<\/div>\n
„No?“ reaguju nep\u0159\u00edtomn\u011b, a p\u0159itom nandav\u00e1m na tal\u00ed\u0159 porci pro prcka.<\/div>\n
„To jsou p\u00e1ni policajti?“ zept\u00e1 se Dejv a je na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 z t\u011bch dvou v chodb\u011b p\u011bknej v\u00edtr. Uniformy jsou z\u0159ejm\u011b pro n\u011bj zaj\u00edmav\u00fd.<\/div>\n
„Jo, to jsou policajti,“ odpov\u00edm, kdy\u017e si sed\u00e1m ke stolu. „Jez, nebo ti to vystydne,“ pob\u00eddnu ho a sama jen z\u00edr\u00e1m na tal\u00ed\u0159, co m\u00e1m p\u0159ed sebou.<\/div>\n
Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odhodl\u00e1m, a za\u010dnu pomalu j\u00edst, zaslechnu divn\u00fd zvuky z ob\u00fdv\u00e1ku. Nejd\u0159\u00edv to zn\u00ed snad jako k\u0159ik, asi se tam o n\u011b\u010dem dohadujou, chv\u00edli \u017eensk\u00fd hlas, pak Bill\u016fv, pak zase dal\u0161\u00ed \u017eensk\u00fd… a pak najednou \u0159in\u010den\u00ed skla a nakonec zvuk zprudka otev\u00edran\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ani se nehni, jez, hned jsem zp\u00e1tky. Scotty, hl\u00eddej ho,“ vyd\u00e1m rychlej p\u0159\u00edkaz sm\u011brem k Dejvovi a psovi pod stolem, vysko\u010d\u00edm ze \u017eidle, a bez dechu vyb\u011bhnu do haly, kde z\u016fstanu z\u00edrat na tu mladou holku, co p\u0159i\u0161la s nimi. Greta, jo, jasn\u011b… to je Greta.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm v\u00e1s, volejte hned z\u00e1chranku, Bill omdlel, upadl hlavou na st\u016fl a krv\u00e1c\u00ed,“ vyhrkne na m\u011b ta holka, a \u0159\u00edt\u00ed se d\u00e1l do koupelny, kde popadne malej ru\u010dn\u00edk na ruce, namo\u010d\u00ed ho do studen\u00fd vody a ut\u00edk\u00e1 zp\u00e1tky do ob\u00fdv\u00e1ku. B\u011b\u017e\u00edm hned za n\u00ed, a p\u0159itom z kapsy vytahuju mobil, abych ud\u011blala to, \u010deho ty t\u0159i n\u00e1dhery z\u0159ejm\u011b nejsou schopny. Bill le\u017e\u00ed na zemi, t\u011bsn\u011b vedle rozbit\u00e9ho sklen\u011bn\u00e9ho stolku, m\u00e1 zav\u0159en\u00e9 o\u010di, a z r\u00e1ny na \u010dele mu te\u010de krev. Ta holka si k n\u011bmu klekne na zem, a sna\u017e\u00ed se mu podlo\u017eit rukou hlavu a set\u0159\u00edt to nejhor\u0161\u00ed z r\u00e1ny, zat\u00edmco dv\u011b baby stoj\u00ed bezradn\u011b nad n\u00edm, v rukou n\u011bjak\u00fd pap\u00edry, a z\u00edraj\u00ed, jako by m\u011bly co nejd\u0159\u00edv omdl\u00edt. Bill je nejsp\u00ed\u0161 mimo sebe…<\/div>\n
„Z\u00e1chrann\u00e1 slu\u017eba Berl\u00edn, uve\u010fte sv\u00e9 jm\u00e9no, adresu a d\u016fvod va\u0161eho vol\u00e1n\u00ed,“ ozve se mi kone\u010dn\u011b v telefonu a j\u00e1 se zhluboka nadechnu, abych byla schopna v\u016fbec mluvit. Tohle vypad\u00e1 hodn\u011b zle… m\u011bl by tu b\u00fdt Tom. Rychle nadiktuju do telefonu v\u0161echno, co cht\u011bj\u00ed, a co se tady stalo, a kdy\u017e mi sl\u00edb\u00ed, \u017ee jsou za chvilku tady, t\u00edpnu to.<\/div>\n
Kleknu si k Billovi z druh\u00fd strany ne\u017e ta holka, a chyt\u00edm ho za ruku. Ignoruju ty dv\u011b jedubaby, co mu tohle z\u0159ejm\u011b zp\u016fsobily, a bez ot\u00e1len\u00ed vyto\u010d\u00edm dal\u0161\u00ed \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Sabine?“ ozve se v telefonu zv\u011bdav\u00fd hlas. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Jo, d\u011bje, poj\u010f hned dol\u016f, Bill upadl hlavou na st\u016fl v ob\u00fdv\u00e1ku a zranil se, jede sem z\u00e1chranka,“ vyhrknu, a u\u017e sly\u0161\u00edm jen Tom\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fddech, hluch\u00fd telefon a po chvilce pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed naho\u0159e v byt\u011b. Kone\u010dn\u011b tady bude Tom… snad to bude proboha dobr\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Co jste mu ud\u011blaly?!“ vtrhne do pokoje s v\u00fdk\u0159ikem Tom, u\u017e na\u0161t\u011bst\u00ed oble\u010den\u00fd, cel\u00fd zad\u00fdchan\u00fd, rud\u00fd v obli\u010deji. Vid\u00edm, \u017ee nem\u00e1 daleko k pl\u00e1\u010di, kdy\u017e se vrhne ke sv\u00e9mu bratrovi na zem. „Bille! Pros\u00edm, prober se, Bill\u00ed,“ \u0161ept\u00e1, zat\u00edmco hlad\u00ed sv\u00e9 dvoj\u010de po hlav\u011b a starostliv\u011b si prohl\u00ed\u017e\u00ed r\u00e1nu na jeho \u010dele. Bude tam m\u00edt nejsp\u00ed\u0161 jizvu, ale to nebude asi to nejhor\u0161\u00ed. Po\u0159\u00e1d se je\u0161t\u011b neprobral z mdloby. Nech\u00e1m Toma, aby se postaral o sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, a vyb\u011bhnu na chodbu. Mus\u00edm otev\u0159\u00edt branku, aby mohli z\u00e1chran\u00e1\u0159i hned dovnit\u0159, a nemuseli na nic \u010dekat. Kdy\u017e prob\u00edh\u00e1m kolem t\u011bch dvou tupc\u016f v uniform\u00e1ch, neodpust\u00edm si na n\u011b hodit nep\u0159\u00edjemnej ksicht. Taky by mohli n\u011bco d\u011blat, kdy\u017e vid\u00ed pr\u016f\u0161vih, ale to je asi marn\u00fd… policajti jsou prost\u011b policajti. Nama\u010dk\u00e1m bezpe\u010dnostn\u00ed k\u00f3d, otev\u0159u dve\u0159e a vyb\u011bhnu do chladn\u00fdho ve\u010dera. Zd\u00e1lky ke mn\u011b dol\u00e9h\u00e1 zvuk houka\u010dky, a akor\u00e1t dob\u011bhnu k brance, kdy\u017e sanitka zabrzd\u00ed p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. B\u011bhem chvilky z n\u00ed vyb\u011bhnou dva chlapi v uniform\u00e1ch, vyt\u00e1hnou zezadu nos\u00edtka, a prob\u011bhnou kolem m\u011b k domu. Najednou n\u011bjak nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. M\u00e1m tu z\u016fstat? Nebo j\u00edt dovnit\u0159?<\/p>\n<\/div>\n
Dejv! Proboha… on tam sed\u00ed s\u00e1m v kuchyni, mus\u00edm okam\u017eit\u011b za n\u00edm. Nastartuju nohy, a b\u011b\u017e\u00edm rychle zp\u00e1tky. Vtrhnu do bytu, ani nekouk\u00e1m, co se d\u011bje v ob\u00fdv\u00e1ku, a vb\u011bhnu ud\u00fdchan\u011b do kuchyn\u011b. Zapla\u0165p\u00e1nb\u016fh, Dejv sed\u00ed po\u0159\u00e1d poslu\u0161n\u011b u stolu, Scotty u jeho nohou.<\/div>\n
„Teto? Co se stalo t\u00e1tovi?“ Nejsp\u00ed\u0161 v\u0161echno sly\u0161el, ale neodv\u00e1\u017eil se odej\u00edt z kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Omdlel, Dav\u00ed, a uhodil se do hlavy. Asi bude muset do nemocnice, ale neboj se, oni mu pom\u016f\u017eou,“ vezmu ho do n\u00e1ru\u010de, a kone\u010dn\u011b se mi spust\u00ed slzy z o\u010d\u00ed. Celou dobu jako by mi nedo\u0161lo, co se stalo, a a\u017e te\u010f mi povolily nervy. Sakra…<\/div>\n
„Aha,“ hlesne potichu Dav\u00eddek, obejme m\u011b ru\u010di\u010dkama kolem krku a p\u0159itiskne se ke mn\u011b. „Nebre\u010d, teto, j\u00e1 taky nebre\u010dim,“ popot\u00e1hne, zat\u00edmco mu z o\u010d\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00ed t\u00e9ct slzi\u010dky. „T\u00e1ta bude p\u0159ece v po\u0159\u00e1dku,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b, ne\u017e se naplno rozbre\u010d\u00ed. Stoj\u00edme tam spolu uprost\u0159ed kuchyn\u011b jako dva ztroskotanci, kdy\u017e usly\u0161\u00edme zvuk sir\u00e9ny a odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed sanitky. Douf\u00e1m, \u017ee jsem Dav\u00eddkovi nelhala…<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule TOM Je to asi hodina, co se Sabine s Dav\u00eddkem po dvou dnech kone\u010dn\u011b vr\u00e1tili dom\u016f. Venku u\u017e je tma, za chv\u00edli bude \u010das na koup\u00e1n\u00ed, a j\u00e1 se t\u011b\u0161\u00edm, \u017ee si to se \u0161puntem zase jednou u\u017eiju. Malej p\u0159ekvapen\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-12473","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12473","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12473"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12473\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12473"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12473"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12473"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}