{"id":12476,"date":"2010-01-31T15:30:00","date_gmt":"2010-01-31T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12446"},"modified":"2010-01-31T15:30:00","modified_gmt":"2010-01-31T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/31\/vylecim-te-laskou-36\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 36."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Slab\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky se rozz\u00e1\u0159ily sv\u00fdm rann\u00edm jasem a sv\u00fdmi t\u0159pytiv\u00fdmi odlesky zahalily celou blankytn\u011b modrou oblohu. Opustily sv\u016fj zlat\u00fd slune\u010dn\u00ed pal\u00e1c, ve kter\u00e9m a\u017e dosud odpo\u010d\u00edvaly a prodraly se skrz slabou mlhu, kter\u00e1 se vzn\u00e1\u0161ela nad sp\u00edc\u00edm m\u011bstem v mal\u00e9m oparu. Pomalu ji roztrhaly na mal\u00e9, sotva znateln\u00e9 kous\u00ed\u010dky, a kdy\u017e po n\u00ed nebylo ani pam\u00e1tky, kone\u010dn\u011b shl\u00e9dly na zem a \u0161petkou sv\u00e9ho slune\u010dn\u00edho lesku obdarovaly ka\u017ed\u00e9, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed okno ve m\u011bst\u011b. \u017d\u00e1dn\u00e9 o n\u011bj nez\u016fstalo ochuzeno. Ani to jedno ze sta nemocni\u010dn\u00edch, za kter\u00fdm se m\u00edrn\u011b pohnula velk\u00e1, b\u00edl\u00e1 z\u00e1clona…<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec p\u0159e\u0161l\u00e1pl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a pomalu nastavil svou, je\u0161t\u011b rozespalou tv\u00e1\u0159 rann\u00edm slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm. Pousm\u00e1l se. Miloval, kdy\u017e se mohl nechat h\u00fd\u010dkat t\u00edm h\u0159ejiv\u00fdm teplem, kdy\u017e se mohl nechat un\u00e1\u0161et t\u00edm p\u0159\u00edjemn\u00fdm pocitem v podob\u011b slune\u010dn\u00edho pohlazen\u00ed, jen co se vr\u00e1til z \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f. A ani dne\u0161ek nebyl v\u00fdjimkou. C\u00edtil ten h\u0159ejiv\u00fd dotyk slunce na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ne v\u0161ak nijak hork\u00fd ani \u017ehav\u00fd. Nebyl rozp\u00e1len\u00fd, byl m\u011bkk\u00fd, tepl\u00fd a velmi p\u0159\u00edjemn\u00fd. A byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo vyvolal Billovi, stoj\u00edc\u00edmu u rozz\u00e1\u0159en\u00e9ho okna, na rtech \u00fasm\u011bv. On… a je\u0161t\u011b n\u011bkdo…<\/div>\n
P\u0159es Billovy rty se mihl jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill naposled dovolil slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm, aby polaskaly jeho tv\u00e1\u0159. Ti\u0161e vydechl, m\u00edrn\u011b se pooto\u010dil… a c\u00edtil, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Kr\u00e1sn\u00fd, h\u0159ejiv\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed prostupoval cel\u00fdm jeho nitrem – stejn\u011b jako pocit l\u00e1sky, vzr\u016fstaj\u00edc\u00ed v Billov\u011b zamilovan\u00e9m srdci. Sta\u010dil jen jedin\u00fd pohled p\u0159ed sebe… a Bill ji c\u00edtil tak siln\u011b, intenzivn\u011b, ale p\u0159esto tak kr\u00e1sn\u011b, a\u017e to jemu samotn\u00e9mu vyr\u00e1\u017eelo dech.<\/div>\n
St\u00e1le tomu nemohl uv\u011b\u0159it. Na b\u00edl\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli ve sn\u011bhob\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch d\u0159\u00edmala jen kousek od n\u011bj jeho l\u00e1ska. Tak neru\u0161en\u011b a sladce, a\u017e to \u010dernovl\u00e1skovi, stoj\u00edc\u00edmu u okna, vyr\u00e1\u017eelo dech. Pousm\u00e1l se a popo\u0161el o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f bl\u00ed\u017e k posteli. Jen velmi opatrn\u011b, aby jej nevzbudil se na ni znova polo\u017eil a vklouzl pod vyh\u0159\u00e1tou, b\u00edlou pe\u0159inu, vracej\u00edc se do t\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1ru\u010de na sv\u011bt\u011b. Jeho nitro okam\u017eit\u011b sev\u0159el pocit \u0161t\u011bst\u00ed, bezmezn\u00e9 ochrany a l\u00e1sky a Bill se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Op\u011bt byl tady, ve chv\u00edli, kdy se tulil k n\u00e1dhern\u00e9mu, hork\u00e9mu t\u011blu a nechal sv\u00e9 my\u0161lenky samovoln\u011b proplouvat svou mysl\u00ed…<\/div>\n
\n
Uplynulo sotva p\u00e1r minut od okam\u017eiku, kdy se br\u00e1na jeho sn\u016f za\u010dala zav\u00edrat, a on pomalou\u010dku opou\u0161t\u011bl tu n\u00e1dhernou \u0159\u00ed\u0161i, ve kter\u00e9 str\u00e1vil celou noc. Jeho o\u010di se ospale za\u010d\u00ednaly rozhl\u00ed\u017eet po pokoji a Bill jen p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, aby si zvykl na jasn\u00e9 sv\u011btlo sv\u00e9ho pokoje. Nepatrn\u011b se o\u0161il a zat\u00edmco se n\u011bkolikr\u00e1t nadechl \u010derstv\u00e9ho rann\u00edho vzduchu, proud\u00edc\u00edho do pokoje pootev\u0159en\u00fdm oknem, v mysli se sna\u017eil si vybavit v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der a noc. V\u016fbec mu to v\u0161ak netrvalo dlouho. Sta\u010dilo jen m\u00edrn\u011b nadzvednout hlavu, dlan\u00ed lehce p\u0159ejet po hebk\u00e9, hork\u00e9 poko\u017ece a nadechnout se kr\u00e1sn\u00e9, nezam\u011bniteln\u00e9 v\u016fn\u011b, vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem n\u011bj v sladk\u00e9m oparu, a Bill u\u017e nepot\u0159eboval o ni\u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let. Pocit, kdy se v\u016fbec poprv\u00e9 do nov\u00e9ho dne probudil v n\u00e1ru\u010di sv\u00e9 l\u00e1sky, byl ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v jeho \u017eivot\u011b. A Bill to v\u011bd\u011bl. Dokonce i te\u010f, kdy\u017e u\u017e byl n\u011bkolik minut vzh\u016fru si voln\u011b podep\u0159el hlavu a zad\u00edval se do sp\u00edc\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 and\u011blsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e vedle sebe…<\/div>\n
Jeho tv\u00e1\u0159, u\u017e na pohled neoby\u010dejn\u011b kr\u00e1sn\u00e1, jeho o\u010di, skryty pod v\u00ed\u010dky, kter\u00e9 se na n\u011bj um\u011bly sm\u00e1t, ve kter\u00fdch se m\u00edsil ten nejhlub\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dov\u00fd oce\u00e1n, a ve kter\u00fdch dok\u00e1zal \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize. Nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9, pln\u00e9 vykrojen\u00e9 rty se dv\u011bma drobn\u00fdmi kuli\u010dkami v tom spodn\u00edm, jemn\u00e1, hebk\u00e1 ple\u0165 bez jedin\u00e9ho poru\u0161en\u00ed \u010di vady. Billovo srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji a Bill se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Do Tomovy tv\u00e1\u0159e by se mohl d\u00edvat cel\u00e9 hodiny, mohl by ji pe\u010dliv\u011b zkoumat o\u010dima a stejn\u011b by na n\u00ed nena\u0161el jedinou, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed chybi\u010dku. Stejn\u011b tak by se do n\u00ed mohl d\u00edvat celou v\u011b\u010dnost, a nikdy by se mu ten pohled neomrzel, t\u00edm si byl jist. Jak by taky mohl? V\u017edy\u0165 to byl jeho princ, jeho l\u00e1ska, jeho Tom, kter\u00e9ho si Bill v\u00e1\u017eil a kter\u00e9ho miloval. A v\u010derej\u0161\u00ed noc jeho city k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i jen prohloubila.<\/p>\n<\/div>\n
A Bill to v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt – a \u017ee neexistuje nic, co by jeho l\u00e1sku k Tomovi a v\u0161echno to, co k n\u011bmu c\u00edt\u00ed, mohlo zni\u010dit. V\u010derej\u0161\u00ed noc pro n\u011bj byla n\u011b\u010d\u00edm n\u00e1dhern\u00fdm, n\u011b\u010d\u00edm, na co nikdy nechce a ur\u010dit\u011b ani nedok\u00e1\u017ee zapomenout. Mr\u00e1z mu p\u0159eb\u011bhl po jeho nah\u00fdch z\u00e1dech a Billovo srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji, kdy\u017e si vybavil jejich spole\u010dn\u00e9 mazlen\u00ed. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e se spolu s Tomem poprv\u00e9 mazlili u n\u011bj doma, si myslel, \u017ee nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho u\u017e ani pro\u017e\u00edt nem\u016f\u017ee, v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der jej v\u0161ak Tom dokonale vyvedl z omylu. Jeho polibky, doteky, to, jak se k n\u011bmu choval, jak n\u011b\u017en\u011b s n\u00edm zach\u00e1zel – to v\u0161echno sv\u011bd\u010dilo o jeho l\u00e1sce k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, kter\u00e1 te\u010f Billa h\u0159\u00e1la u srdce. Te\u010f u\u017e si nedok\u00e1zal a ani necht\u011bl p\u0159edstavit po sv\u00e9m boku n\u011bkoho jin\u00e9ho ne\u017e Toma. Byl kr\u00e1sn\u00fd, dokonal\u00fd, mil\u00fd, hodn\u00fd… a hlavn\u011b ohledupln\u00fd. A to bylo to, \u010deho si na n\u011bm Bill v\u00e1\u017eil nejv\u00edc. To, jak si spolu v\u010dera pov\u00eddali, to, jak k n\u011bmu Tom promlouval a jak se k n\u011bmu po intimn\u00ed str\u00e1nce choval – to v\u0161echno vyr\u00e1\u017eelo Billovi dech, z\u00e1rove\u0148 jej v\u0161ak \u010dinilo klidn\u00fdm a spokojen\u00fdm. Te\u010f u\u017e se neb\u00e1l p\u0159ed Tomem mluvit o sexu a intimn\u00edch v\u011bcech, nestyd\u011bl se za sv\u00e9 zku\u0161enosti<\/em>. D\u016fv\u011b\u0159oval mu a miloval jej – a to bylo na jejich vztahu to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zavrn\u011bn\u00ed protrhlo ticho v pokoji, naru\u0161ovan\u00e9 jen Billov\u00fdmi tich\u00fdmi n\u00e1dechy a v\u00fddechy, a donutilo tak Billa odtrhnout se od sv\u00e9ho p\u0159\u00edjemn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed. Tro\u0161ku zamrkal, t\u00e1zav\u011b nadzvedl svou hlavu… a jeho \u00fasm\u011bv u\u017e nemohl b\u00fdt z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed. S \u00fasm\u011bvem si podep\u0159el loktem hlavu a s neskr\u00fdvan\u00fdm z\u00e1jmem pozoroval slab\u00e9, av\u0161ak st\u00e1le s\u00edl\u00edc\u00ed chv\u011bn\u00ed dlouh\u00fdch, hust\u00fdch \u0159as a jak\u00e9si nesouvisl\u00e9 \u017evatl\u00e1n\u00ed a muml\u00e1n\u00ed, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f. Vypadalo to, \u017ee se jeho mil\u00e1\u010dek pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 probouzet… a Bill jen s \u00fasm\u011bvem pozoroval, co v\u0161echno p\u0159i tom zvl\u00e1d\u00e1 d\u011blat. Dlouze se protahoval, z\u00edval, o\u0161\u00edval se, a je\u0161t\u011b si pod nosem st\u00edhal brblat n\u011bco o velice kr\u00e1tk\u00fdch noc\u00edch. Ani v nejmen\u0161\u00edm si neuv\u011bdomoval, jak t\u00edm \u010dernovl\u00e1ska bav\u00ed. Zato Bill si to uv\u011bdomoval a\u017e moc dob\u0159e. Oddan\u011b hled\u011bl do Tomovy probouzej\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e a trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val.<\/div>\n
A opravdu netrvalo dlouho. Sta\u010dilo n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in a Bill na sob\u011b uc\u00edtil pohled dvou roztomile ospal\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u0159ely.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Tomi,“ za\u0161eptal tak ti\u0161e, jako by se b\u00e1l, \u017ee Tom je\u0161t\u011b sp\u00ed a on jej m\u016f\u017ee vzbudit. I p\u0159esto se v\u0161ak st\u00e1le d\u00edval do jeho o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj usm\u00e1ly a m\u00edrn\u011b zamrkaly.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, kr\u00e1sko,“ p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tnul mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se zad\u00edval do t\u00e9 st\u00e1le ospal\u00e9, p\u0159esto v\u0161ak rozz\u00e1\u0159en\u00e9 tv\u00e1\u0159e p\u0159ed sebou. Zd\u00e1lo se mu to, nebo j\u00ed p\u0159\u00edrodn\u00ed kr\u00e1sa opravdu slu\u0161ela mnohem v\u00edce ne\u017e ta, kterou dok\u00e1zala vykouzlit l\u00ed\u010didla a make-up? Rozhodn\u011b vypadala v\u00edce ne\u017e n\u00e1dhern\u011bji… a vyvolala u Toma neskr\u00fdvan\u00fd \u00fa\u017eas. S jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se nechal un\u00e1\u0161et jej\u00ed kr\u00e1sou – a pousm\u00e1l se, kdy\u017e spat\u0159il nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd odst\u00edn v Billov\u00fdch l\u00ed\u010dk\u00e1ch. L\u00edbilo se mu, jak se Bill i p\u0159ese v\u0161echny komplimenty, kter\u00e9 mu denn\u011b skl\u00e1dal, st\u00e1le \u010dervenal. Vypadal a p\u016fsobil tak je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bji a Tom v sob\u011b v\u017edycky, stejn\u011b jako te\u010f, potla\u010doval touhu jej zul\u00edbat. Jeho my\u0161lenky p\u0159eru\u0161ila a\u017e Billova tich\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Jak ses vyspal?“ optal se a dlan\u00ed n\u011b\u017en\u011b spo\u010dinul na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. Nemohl si pomoci. St\u00e1le m\u011bl pot\u0159ebu se jej dot\u00fdkat a c\u00edtit u sebe jeho bl\u00edzkost… a v hloubi sv\u00e9ho nitra c\u00edtil, \u017ee je to dob\u0159e.<\/div>\n
„Mmm… N\u00e1dhern\u011b, s m\u00fdm \u010dernovl\u00e1skem,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se podv\u011bdom\u011b op\u0159el do Billova pohlazen\u00ed, nato v\u0161ak zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n
„Kolik je hodin?! Budu muset j\u00edt do pr\u00e1ce!“ vyhrkl a popla\u0161en\u011b se nadzvedl na loktech, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se po neexistuj\u00edc\u00edch hodin\u00e1ch. Stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Billova noha se lehce ot\u0159ela o tu jeho a pomalu se za\u010d\u00ednala obmot\u00e1vat kolem jeho bok\u016f. Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„A co kdy\u017e t\u011b nepust\u00edm?“ za\u0161eptal tajemn\u011b n\u011bkde u Tomova ucha a dlan\u00ed lehce p\u0159ejel po jeho b\u0159\u00ed\u0161ku n\u011bkde pod pe\u0159inou. Tom m\u00edrn\u011b vydechl. Netu\u0161il, jak to Bill myslel, ur\u010dit\u011b ne v\u0161ak v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Ale pust\u00ed\u0161,“ nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou, vz\u00e1p\u011bt\u00ed byl v\u0161ak p\u0159esv\u011bd\u010den o opaku. Billovo t\u011blo vyklouzlo zpod b\u00edl\u00e9 pe\u0159iny a ne\u017e se Tom nad\u00e1l, poc\u00edtil na sob\u011b Billovu mu\u0161\u00ed v\u00e1hu. \u010cernovl\u00e1sek se obkro\u010dmo posadil na jeho kl\u00edn a ne\u017e sta\u010dil Tom mrknout, bojovn\u011b mu dr\u017eel ruce za hlavou, na tv\u00e1\u0159i v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tak co? St\u00e1le je\u0161t\u011b pochybuje\u0161?“ optal se a s \u00fasm\u011bvem si m\u011b\u0159il Toma, kter\u00fd mu \u00fasm\u011bv oplatil. Ne\u0161lo to. Ne\u0161lo se ubr\u00e1nit tak nevinn\u00e9mu, p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed, jak\u00fdm byl jeho Bill. P\u0159eci jen si v\u0161ak je\u0161t\u011b v\u0161\u00edm nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
„A-ale… Bille…“ za\u010dal opatrn\u011b, jeho slova v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila ta Billova. Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co Tom mysl\u00ed… a o tom jej tak\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed ujistil.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, klid, l\u00e1sko. Je teprve po p\u016fl sedm\u00e9, do osmi m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b \u010dasu dost, hm?“ pousm\u00e1l se a nevinn\u011b zamrkal na Toma pod sebou, kter\u00fd mu \u00fasm\u011bv oplatil. Sta\u010dilo, aby poc\u00edtil jeho m\u011bkk\u00e9 dlan\u011b na sv\u00e9m zade\u010dku a v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 vyhr\u00e1no…<\/p>\n<\/div>\n
Jejich jazyky si spolu pohr\u00e1valy ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m tanci a jejich dlan\u011b putovaly po t\u011ble toho druh\u00e9ho. Jejich doteky byly snad je\u0161t\u011b dokonalej\u0161\u00ed ne\u017e v\u010dera. Netrvalo v\u0161ak dlouho a ony p\u0159estaly b\u00fdt jen pouh\u00fdmi doteky bez ni\u010deho. Byly to pr\u00e1v\u011b Billovy dlan\u011b, mapuj\u00edc\u00ed Tomovo t\u011blo, kter\u00e9 Toma nenech\u00e1valy chladn\u00fdm. Nejd\u0159\u00edv to poc\u00edtil jen na zlomek vte\u0159iny, \u010d\u00edm v\u00edce se jej v\u0161ak Bill dot\u00fdkal a l\u00edbal jej, t\u00edm v\u00edce chv\u011bj\u00edc\u00ed se pocit v jeho t\u011ble za\u010d\u00ednal nab\u00edrat na intenzit\u011b. Hladil jej, vrt\u011bl se a m\u00edrn\u011b pohupoval na jeho kl\u00edn\u011b, ani\u017e by si uv\u011bdomoval, co t\u00edm Tomovi pod sebou zp\u016fsobuje.<\/div>\n
Vzru\u0161en\u00ed v jeho t\u011ble se hromadilo a rostlo, jeho t\u011blo se na Billovy doteky st\u00e1valo st\u00e1le citliv\u011bj\u0161\u00ed a citliv\u011bj\u0161\u00ed… a jeho upnut\u00e9 \u010dern\u00e9 boxerky se za\u010daly st\u00e1vat st\u00e1le pln\u011bj\u0161\u00edmi a pln\u011bj\u0161\u00edmi. A Tom to c\u00edtil. Vyboulenina v jeho rozkroku rostla st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc a on se j\u00ed jen marn\u011b pokou\u0161el zbavit. \u010c\u00edm v\u00edce se sna\u017eil, t\u00edm m\u00e9n\u011b se mu to da\u0159ilo. Nepatrn\u011b se o\u0161\u00edval a podv\u011bdom\u011b se pokou\u0161el zpod Billa, l\u00edbaj\u00edc\u00edho jeho krk, n\u011bjak dostat. B\u00e1l se, aby to Bill nezjistil, b\u00e1l se jeho reakce, kdyby jeho vzru\u0161en\u00ed uc\u00edtil. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a usilovn\u011b se sna\u017eil nevn\u00edmat Billovu \u010dinnost – a st\u00e1le tvrdnouc\u00ed bouli ve sv\u00fdch boxerk\u00e1ch. C\u00edtil ji a st\u00e1le intenzivn\u011bji – stejn\u011b jako Bill, kter\u00fd na okam\u017eik p\u0159estal ve sv\u00e9 \u010dinnosti.<\/p>\n<\/div>\n
Zd\u00e1lo se mu to… nebo opravdu c\u00edtil pod sv\u00fdm zade\u010dkem n\u011bco tvrdnouc\u00edho? Podv\u011bdom\u011b sklopil sv\u016fj pohled, zamrkal… a on\u011bm\u011bl \u00fa\u017easem. Tom byl vzru\u0161en\u00fd. Vyboulenina na jeho boxerk\u00e1ch se naskytla Billov\u00fdm o\u010d\u00edm a Bill se na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b pomalu posadil, u\u017easle hled\u00edc do jeho tv\u00e1\u0159e. Vid\u011bl, jak ut\u00edk\u00e1 pohledem p\u0159ed t\u00edm jeho, jak se sna\u017e\u00ed d\u00edvat se jinam… a pr\u00e1v\u011b proto si ji prsty n\u011b\u017en\u011b nato\u010dil k t\u00e9 sv\u00e9 a zad\u00edval se do dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k t\u011bm jeho b\u00e1zliv\u011b vzhl\u00e9dly.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 to c\u00edt\u00edm. C\u00edt\u00edm… tohle…“ za\u0161eptal a dlan\u00ed lehce p\u0159itla\u010dil na Tomovo vzru\u0161en\u00ed. Neunikl mu tich\u00fd sten, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z Tomov\u00fdch \u00fast. Tom blahem p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, nato se v\u0161ak rychle vr\u00e1til zp\u00e1tky do reality. Jeho tv\u00e1\u0159e zaho\u0159ely studem, kdy\u017e si tu skute\u010dnost p\u0159ipustil. Bill o tom v\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bl, \u017ee je vzru\u0161en\u00fd. Co si te\u010f o n\u011bm jen proboha pomysl\u00ed? \u017de se neum\u00ed ovl\u00e1dat? \u017de je nadr\u017een\u00fd? Ach, Tome, za tohle by facka byla opravdu m\u00e1lo!<\/em><\/div>\n
„B-Bille, j-j\u00e1… omlouv\u00e1m se… t-to…“ vykoktal zmaten\u011b, sna\u017e\u00edc se objasnit celou tu, pro n\u011bj trapnou situaci, jeho slova v\u0161ak p\u0159eru\u0161il Bill\u016fv ukazov\u00e1\u010dek na jeho rtech. Bill zavrt\u011bl hlavou a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t, to je v po\u0159\u00e1dku, Tomi. Nen\u00ed to tvoje vina. To se m\u016f\u017ee st\u00e1t p\u0159eci ka\u017ed\u00e9mu, za to se nemus\u00ed\u0161 omlouvat,“ zavrt\u011bl hlavou a pomalu slezl z Toma dol\u016f, na svou polovinu postele. Tom si skousnul ret. Bill jej sv\u00fdmi slovy sice ubezpe\u010dil, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, p\u0159eci jen se v\u0161ak sv\u00fdm gestem zd\u00e1l Tomovi odta\u017eit\u00fd. A to Toma mrzelo.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se?“ za\u0161eptal zlomen\u00fdm hlasem, kter\u00fd u Billa vyvolal \u00fadiv. Netu\u0161il, co m\u00e1 Tom na mysli. Odt\u00e1hl se jen proto, aby jej zbyte\u010dn\u011b nedr\u00e1\u017edil, a to se mu tak\u00e9 da\u0159ilo. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled do Tomova rozkroku a on vid\u011bl, jak jeho vzru\u0161en\u00ed ochabuje. Nem\u011bl d\u016fvod se zlobit, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Sta\u010dila jen chv\u00edle a jeho sebev\u011bdom\u00ed p\u0159eci jen o kousek vzrostlo. Dlan\u00ed spo\u010dinul na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a lehce ji pohladil.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee se nezlob\u00edm, ty m\u016fj hlup\u00e1\u010dku. Naopak… jsem r\u00e1d, \u017ee… \u017ee jsem t\u011b dok\u00e1zal vzru\u0161it,“ dodal ti\u0161e a ke sv\u00e9mu pot\u011b\u0161en\u00ed se ani tro\u0161ku neza\u010dervenal. D\u00edval se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, a kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00fdch rtech horouc\u00ed polibek, v\u011bd\u011bl jist\u011b, \u017ee Tomovy pocity jsou \u00fapln\u011b stejn\u00e9, jako ty jeho….<\/p>\n<\/div>\n
Slunce za\u010d\u00ednalo z\u00e1\u0159it st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc a cel\u00e9 m\u011bsto u\u017e se probudilo do nov\u00e9ho dne, kdy\u017e se od sebe s posledn\u00edm polibkem odtrhli a Tom se za\u010dal obl\u00e9kat. A\u010d nerad, nedalo se v\u0161ak nic d\u011blat. Pr\u00e1ce \u010dekala a jemu zb\u00fdvala posledn\u00ed p\u016flhodina volna. P\u0159et\u00e1hl sv\u00e9 tri\u010dko p\u0159es hlavu a zamrkal na Billa, sed\u00edc\u00edho p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Copak bude\u0161 dnes d\u011blat?“ optal se se z\u00e1jmem a zad\u00edval se do Billov\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Bill se zamyslel.<\/div>\n
„Mmm… le\u017eet v posteli, j\u00edst ovoce, \u010d\u00edst kn\u00ed\u017eku a… \u010dekat na tebe,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem posledn\u00edch p\u00e1r slov a naposled si Toma za pas majetnicky p\u0159it\u00e1hnul k sob\u011b. Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil, nato se v\u0161ak zamyslel nad sv\u00fdm posledn\u00edm rozhovorem s panem Hoffmannem.<\/div>\n
„Dnes p\u0159ijdu d\u0159\u00edv, asi okolo t\u0159et\u00ed hodiny odpoledne. P\u0159ijde se mnou i doktor Hofmann, dnes t\u011b prohl\u00e9dne on. \u0158\u00edkal mi, \u017ee se chce na tebe pod\u00edvat, abychom v\u011bd\u011bli, jak d\u00e1l, hm?“ zamrkal na Billa, a kdy\u017e vid\u011bl, jak souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou, naposled si jej p\u0159ivinul k sob\u011b a zabo\u0159il svou tv\u00e1\u0159 do jeho vlas\u016f.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Billi. Za to v\u0161echno. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9… ty jsi byl \u00fa\u017easn\u00fd. Miluji t\u011b,“ za\u0161eptal a zad\u00edval se do jeho dvou \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Bill jej objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tomi. Ale te\u010f u\u017e b\u011b\u017e, a\u0165 kv\u016fli m\u011b nem\u00e1\u0161 zle,“ dodal a naposled pol\u00edbil kr\u00e1sn\u00e9, pln\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, aby se za okam\u017eik mohl znova uvelebit ve sv\u00e9 posteli. Tom jej naposled pol\u00edbil na vysok\u00e9, b\u00edl\u00e9 \u010delo a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Pa, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal, pustil jeho dla\u0148 a zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu z jeho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e u\u017e cht\u011bl dve\u0159e za sebou zav\u0159\u00edt, jeho pohled v\u0161ak naposled spo\u010dinul na stvo\u0159en\u00ed, le\u017e\u00edc\u00edm v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch. V\u011bnoval mu sv\u016fj posledn\u00ed pohled a nato za sebou dve\u0159e ti\u0161e zav\u0159el. V hlav\u011b se mu za\u010d\u00ednal r\u00fdsovat pl\u00e1n… a on c\u00edtil, \u017ee ud\u011bl\u00e1 v\u0161echno pro to, aby jej uskute\u010dnil. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a voln\u00fdm krokem se vydal ztichlou chodbou ke sv\u00e9 ordinaci.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Slab\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky se rozz\u00e1\u0159ily sv\u00fdm rann\u00edm jasem a sv\u00fdmi t\u0159pytiv\u00fdmi odlesky zahalily celou blankytn\u011b modrou oblohu. Opustily sv\u016fj zlat\u00fd slune\u010dn\u00ed pal\u00e1c, ve kter\u00e9m a\u017e dosud odpo\u010d\u00edvaly a prodraly se skrz slabou mlhu, kter\u00e1 se vzn\u00e1\u0161ela nad sp\u00edc\u00edm m\u011bstem v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12476","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12476","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12476"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12476\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12476"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12476"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12476"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}