{"id":12492,"date":"2010-01-28T18:00:00","date_gmt":"2010-01-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12462"},"modified":"2010-01-28T18:00:00","modified_gmt":"2010-01-28T17:00:00","slug":"advent-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/28\/advent-18\/","title":{"rendered":"Advent 18."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Probl\u00e9my<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b hodnou chvilku sed\u00edm na posteli, vedle t\u00e9 sp\u00edc\u00ed n\u00e1dhery, a hlad\u00edm prsty jeho jemnou ple\u0165. A\u017e te\u010f z\u0159eteln\u011b vid\u00edm, jak za posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed pobledl a za\u010d\u00edn\u00e1 m\u011b to d\u011bsit, nebo\u0165 je je\u0161t\u011b k\u0159eh\u010d\u00ed, ne\u017e byl. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f ho n\u011b\u017en\u011b pohlad\u00edm po rtech, na kter\u00e9 mu v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chvilce vtisknu polibek. Pomalu se do\u0161our\u00e1m z pokoje dol\u016f, do ob\u00fdv\u00e1ku, kde se babi\u010dka bav\u00ed nad n\u011bjak\u00fdm po\u0159adem a stra\u0161n\u011b se sm\u011bje. Posad\u00edm se vedle n\u00ed. U\u017e je to takov\u00e1 doba, co jsem nikde vlastn\u011b nebyl. Co jsem nebyl n\u011bkde a\u017e do r\u00e1na, pak p\u0159i\u0161el dom\u016f opil\u00fd a probudil se druh\u00fd den ve\u010der. A vlastn\u011b m\u011b to ani tro\u0161i\u010dku nel\u00e1k\u00e1. Nat\u00e1hnu se po ovl\u00e1da\u010di a s nejv\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed ztlum\u00edm zvuk televize, na\u010de\u017e na sob\u011b uc\u00edt\u00edm babi\u010d\u010din nech\u00e1pav\u00fd pohled.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 se d\u00edv\u00e1m!“ p\u0159\u00edsn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Zasm\u011bju se slab\u011b nad jej\u00edm v\u00fdrazem a hod\u00edm ovl\u00e1da\u010d za sebe.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 babi, bl\u00ed\u017e\u00ed se\u2026 posledn\u00ed advent,“ zad\u00edv\u00e1m se do babi\u010d\u010dina leskl\u00e9ho pohledu, \u010d\u00edm\u017e mi dojde, \u017ee v\u0161echno ch\u00e1pe. Nadechne se k n\u011b\u010demu, co by \u0159ekla, j\u00e1 j\u00ed v\u0161ak p\u0159edb\u011bhnu. „Andreas s m\u00e1mou mi na\u0161li Billova v\u00fdrobce, babi. Je ale ve Francii, v Pa\u0159\u00ed\u017ei a\u2026 r\u00e1no odl\u00e9t\u00e1me!“ Babi\u010dky v\u00fdraz z\u016fst\u00e1v\u00e1 p\u0159ekvapen\u00fd, nemrk\u00e1, jen up\u0159en\u011b sleduje moji tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Do Pa\u0159\u00ed\u017ee?“ poposedne si bl\u00ed\u017ee ke mn\u011b, j\u00e1 jen ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvnu. „Ale v\u017edy\u0165 Bill nem\u00e1 doklady.“ V tu chv\u00edli by se ve mn\u011b krve nedo\u0159ezal. Na p\u00e1r sekund mi vynechalo srdce n\u011bkolik \u00fader\u016f. Tenhle fakt, m\u00edt doklady, jen\u017e je pro m\u011b samoz\u0159ejmost\u00ed, m\u011b v\u016fbec nenapadl. Je tu samoz\u0159ejmost, \u017ee m\u00e1 ka\u017ed\u00fd doklady a\u2026 nem\u016f\u017eu ho nechat tady! Jednodu\u0161e to nejde, u\u017e jsem mu to sl\u00edbil a\u2026 a chci, aby vid\u011bl i n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e jen Loitsche a Magdeburg. „Tome?“ str\u010d\u00ed do m\u011b babi\u010dka. Nasucho polknu a up\u0159u k n\u00ed zoufal\u00fd pohled.<\/div>\n
„T-to\u2026 p\u0159eci to n\u011bjak j\u00edt mus\u00ed!“ rozhod\u00edm kolem sebe rukama, nev\u0161\u00edmaj\u00edc si babi\u010d\u010dina pohledu.<\/div>\n
„A co ten\u2026 Gustav? Ten je p\u0159eci dobr\u00fd p\u0159es tyhle v\u011bci! Ve \u010dtrn\u00e1cti ti ud\u011blal pr\u016fkazku, abys mohl j\u00edt do klubu,“ pozvedne babi\u010dka obo\u010d\u00ed, kter\u00fdm mi jasn\u011b d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee na to je\u0161t\u011b nezapomn\u011bla. Lehce se pousm\u011bju a p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„Ale to by nepochopil, \u017ee Bill nem\u00e1 doklady. Nem\u016f\u017eu mu p\u0159eci\u2026“<\/div>\n
„Chce\u0161, Tome, aby jel s tebou? Potom mu prost\u011b pravdu \u0159\u00edct mus\u00ed\u0161!“ rozhodne babi\u010dka, postav\u00ed se p\u0159ede m\u011b a d\u00e1 ruce v bok. V\u00ed, \u017ee z tohoto jej\u00edho postoje m\u00e1m prost\u011b respekt. Za\u0161kleb\u00edm se na ni a pohledem sklouznu ke schod\u016fm, vedouc\u00edm do pokoje. Ud\u011bl\u00e1m kv\u016fli n\u011bmu, co bude nutn\u00e9, prvn\u00ed i posledn\u00ed\u2026 a\u0165 to stoj\u00ed, co to stoj\u00ed.<\/div>\n
\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Zaparkuji p\u0159ed Gustavov\u00fdm domem. Ani jsem se neobt\u011b\u017eoval mu volat. Doufal jsem, \u017ee bude doma, a kor po tom, kdy\u017e je z\u00edtra \u00fater\u00fd a on mus\u00ed do pr\u00e1ce. S pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00edm zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee v jeho oknech se sv\u00edt\u00ed, vystoup\u00edm ze sv\u00e9ho Passatu. Nejel jsem v n\u011bm ani nepamatuju, a to jsem si to auto tolik p\u0159\u00e1l. M\u00edsto toho tr\u010d\u00ed po\u0159\u00e1d ve druh\u00e9 gar\u00e1\u017ei. Ale z\u00edtra v n\u011bm kone\u010dn\u011b povezu i svou panenku. P\u0159ijde mi neskute\u010dn\u00e9, jak ten \u010das let\u00ed. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno byl prvn\u00ed advent a za necel\u00fd t\u00fdden se mi moje panenka<\/em> m\u00e1 prom\u011bnit zase v panenku<\/em>? Zamknu auto a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm, u kter\u00fdch n\u011bkolikr\u00e1t zazvon\u00edm, p\u0159idr\u017euj\u00edc zvonek palcem.<\/div>\n
„Jakej idiot!“ ozve se za dve\u0159mi a j\u00e1 vstanu tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Maxovi, Gustavovu bratrovi. „\u010cau,“ ani\u017e by se ptal, co chci, nech\u00e1 m\u011b kolem sebe proj\u00edt a zase vyb\u011bhne do pokoje. Zam\u00ed\u0159\u00edm hned ke Gustavov\u00fdm dve\u0159\u00edm a nerv\u00f3zn\u011b vejdu dovnit\u0159. Jak jinak, ne\u017e ho spat\u0159\u00edm, sed\u00edc\u00edho u po\u010d\u00edta\u010de. Za\u017eran\u011b kouk\u00e1 do obrazovky, ani si nev\u0161\u00edm\u00e1, \u017ee tam jsem.<\/div>\n
„Chlape,“ sleduju, jak nadsko\u010dil\u2026 Za\u010dnu se sm\u00e1t\u2026 „\u2026tebe kdyby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el zab\u00edt, tak ani nev\u00ed\u0161, \u017ee tu je,“ popl\u00e1c\u00e1m ho p\u0159\u00e1telsky po z\u00e1dech a rozval\u00edm se na pohodln\u00e9m k\u0159esle.<\/div>\n
„Co ty tady?!“ shod\u00ed internetov\u00e9 str\u00e1nky na li\u0161tu, oto\u010d\u00ed se na k\u0159esle \u010delem ke mn\u011b a pod\u00e1 mi fla\u0161ku s pivem, kterou tu m\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 do z\u00e1soby. Zavrt\u00edm hlavou a za\u0161ermuju mu kl\u00ed\u010dkama od auta p\u0159ed obli\u010dejem.<\/div>\n
„N\u011bco od tebe, Gustave, pot\u0159ebuju, jde\u2026 prost\u011b pot\u0159ebuju doklady pro Billa,“ vypadne ze m\u011b najednou. Nechci to ze sebe tahat jak z chlupat\u00fd deky, a rad\u011bji p\u0159ejdu rovnou k v\u011bci. Gustav jen pozvedne obo\u010d\u00ed a ucucne z fla\u0161ky piva. Nasucho polknu.<\/p>\n<\/div>\n
„Na co? Nen\u00ed on tak tro\u0161ku divnej? Nem\u00e1 doklady? To jako utekl z basy nebo co?“ nech\u00e1pav\u011b si m\u011b m\u011b\u0159\u00ed pohledem. Zhluboka se nadechnu. Mo\u017en\u00e1 je na\u010dase vyl\u00e9zt s pravdou ven.<\/div>\n
„Je to slo\u017eit\u00fd, Gustave,“ postav\u00edm se, za\u010dnu se proch\u00e1zet po pokoji a nerv\u00f3zn\u011b \u017emoul\u00e1m mezi prsty kl\u00ed\u010dky od auta.<\/div>\n
„J\u00e1 poslouch\u00e1m,“ proced\u00ed. Zastav\u00edm se, pohled zabodnut\u00fd do toho jeho. Znovu se nadechnu.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 tenkr\u00e1t v tom hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed, kdy jste s klukama jezdili na t\u011bch motork\u00e1ch?“<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
Ticho, neodpov\u00edd\u00e1 a j\u00e1 se nadechnu, abych klidn\u011b pokra\u010doval. „Tenkr\u00e1t jsem ho tam vid\u011bl poprv\u00e9, bude to zn\u00edt psychopaticky a ned\u016fv\u011bryhodn\u011b, ale je to pravda. Pros\u00edm, pomoz mi,“ za\u0161ept\u00e1m a potichu se d\u00e1m, p\u0159i ch\u016fzi po jeho pokoji, do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Po p\u00e1r minut\u00e1ch, kdy p\u0159estanu vypr\u00e1v\u011bt, si v\u0161imnu zara\u017een\u00e9ho pohledu Gustava, kter\u00fd jasn\u011b vypov\u00edd\u00e1 o tom, \u017ee m\u011b pova\u017euje za bl\u00e1zna.<\/div>\n
„J\u00e1 si \u0159\u00edkal ale, \u017ee je n\u011bjak\u00fd divn\u00fd,“ zabru\u010d\u00ed najednou a moje srdce, kter\u00e9 vypov\u011bd\u011blo slu\u017ebu, se znovu d\u00e1 do v\u00fdkonu. Posad\u00edm se zp\u00e1tky na k\u0159eslo a prosebn\u00fdm pohledem ho propaluji. \u0158ekl jsem mu v\u0161echno a zastavil jsem se u toho, \u017ee jsem rezervoval hotel i letenky na z\u00edtra do Pa\u0159\u00ed\u017ee. Moje ruce se pot\u00ed nervozitou a srdce mi spla\u0161en\u011b bije, div mi nevysko\u010d\u00ed z hrudi. „Dob\u0159e, nekoukej se tak, nebo mi tady zkolabuje\u0161,“ za\u017eertuje a mn\u011b se rozlije t\u011blem p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit toho, \u017ee v\u0161echno nemus\u00ed skon\u010dit pesimisticky. „M\u00e1\u0161 fotku?“ okam\u017eit\u011b se pust\u00ed do akce. Jen zavrt\u00edm hlavou. Nenapadlo m\u011b, vyfotit se s n\u00edm. M\u011bl bych to v Pa\u0159\u00ed\u017ei napravit. „Panebo\u017ee!“ p\u0159evr\u00e1t\u00ed o\u010di v sloup a za\u010dne proj\u00ed\u017ed\u011bt n\u011bjak\u00e9 slo\u017eky. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny, kter\u00e9 ukazuj\u00ed, \u017ee m\u016fj p\u0159\u00edchod sem byl u\u017e p\u0159ed hodinou. Snad je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku a snad je v po\u0159\u00e1dku p\u0159edev\u0161\u00edm moje panenka.<\/em> Uv\u011bdomuju si, \u017ee jsem si na n\u011bm vyp\u011bstoval z\u00e1vislost a nen\u00ed vte\u0159ina, kdybych na n\u011bj nemyslel. Kdyby se mi p\u0159ed o\u010dima nezjevoval jeho \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
„TOME!“ zahu\u010d\u00ed hlasit\u011b Gustav a j\u00e1 popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m.<\/div>\n
„Oh, cos \u0159\u00edkal?“ op\u0159u se o st\u016fl a lehce se usm\u011bju. Znovu p\u0159evr\u00e1t\u00ed o\u010di v sloup a uk\u00e1\u017ee na obrazovku. Max??? Mus\u00edm m\u00edt kolem hlavy nejm\u00e9n\u011b 1000 otazn\u00edk\u016f. „Co s Maxem?“ nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj zahled\u00edm.<\/div>\n
„Je mu podobn\u00fd, a kdy\u017e se to uprav\u00ed, prodlou\u017e\u00edm mu vlasy, zb\u011bl\u00edm mu ple\u0165, bude Billovi DOST podobn\u00fd, co?“ mrkne na m\u011b spiklenecky. Vlastn\u011b mi to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno. Je to jeho pr\u00e1ce, a pokud \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to tak bude, tak to tak bude. Uvoln\u011bn\u011b se zaposlouch\u00e1m do tich\u00e9 hudby, kter\u00e1 se line z Gustavova notebooku a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Jsem unaven\u00fd. V posledn\u00edch dnech je toho vyp\u011bt\u00ed na m\u011b a\u017e moc. Ten neust\u00e1l\u00fd strach o to, co je mi nejdra\u017e\u0161\u00ed, strach o to, \u017ee se probud\u00edm a on tu nebude. Strach z toho, \u017ee nespln\u00edm to, co jsem mu nejm\u00e9n\u011b stokr\u00e1t sl\u00edbil. To, \u017ee ho neudr\u017e\u00edm na\u017eivu a on se pod m\u00fdma rukama zm\u011bn\u00ed zp\u011bt v porcel\u00e1novou panenku. M\u016fj dech se za\u010dne pomalu zkracovat. Dla\u0148 polo\u017e\u00edm na svoje b\u0159icho a unaven\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, pod t\u00edhou nespavosti.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“ \u0161pitnu do ticha v pokoji. Na stole sv\u00edt\u00ed l\u00e1vov\u00e1 lampa, kterou dostal Tomi od Andrease, jako takov\u00fd \u017eert k narozenin\u00e1m. P\u0159ejedu si dlan\u00ed po \u010dele a zhluboka se nadechnu. Pohledem utkv\u00edm na hodin\u00e1ch vedle postele. Tomi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u011b \u010dasem nau\u010d\u00ed i ru\u010di\u010dkov\u00e9 hodiny, zat\u00edm um\u00edm jen digit\u00e1ln\u00ed, a to si je\u0161t\u011b ob\u010das pletu. „Tomi?“ za\u0161ept\u00e1m znovu do ticha pokoje. Posad\u00edm se na m\u011bkk\u00e9 posteli, znovu st\u0159el\u00edm pohledem po hodin\u00e1ch. T\u0159i \u010dty\u0159icet dva. M\u016fj hrudn\u00edk se za\u010dne rychle zvedat a srdce zrychl\u00ed sv\u016fj tep. Cel\u00e9 moje t\u011blo je jako v zimnici, t\u0159esu se, ale p\u0159itom mi nen\u00ed zima. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Jsem tolik unaven\u00fd, ale kde jen m\u016f\u017ee m\u016fj Tomi b\u00fdt? Op\u0159u si hlavu o ze\u010f za sebou, pohledem hypnotizuj\u00edc kuli\u010dky, kter\u00e9 vytv\u00e1\u0159\u00ed lampa. Nejde mi do hlavy, jak se tam ty kuli\u010dky – bubliny – vytv\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e je to jen jak\u00e1si hmota, v jak\u00e9msi n\u00e1levu, v n\u011bjak\u00e9 sklen\u011bn\u00e9 v\u011bci, a je to cel\u00e9 podsv\u00edceno \u017e\u00e1rovi\u010dkou. Babi\u010dka mi vysv\u011btlovala, \u017ee se to vytv\u00e1\u0159\u00ed z toho tepla, ale i tak tomu moc nerozum\u00edm.<\/div>\n
Pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm cel\u00fd pokoj. Ta\u0161ky jsou postaveny u psac\u00edho stolu a cel\u00fd pokoj je oz\u00e1\u0159en oran\u017eovo-\u010derven\u00fdm sv\u011btlem z lampy. P\u0159ejedu si prstem po rtu, na\u010de\u017e si skousnu nehet. Mo\u017en\u00e1 \u0161el jen do gar\u00e1\u017ee, zabrnkat si na kytaru. Mo\u017en\u00e1, \u017ee je ve van\u011b, ale to by tam nebyl tak dlouho. Touhle dobou u\u017e by vedle m\u011b klidn\u011b spal a obj\u00edmal m\u011b rukou okolo pasu. Hlasit\u00fd povzdech se vydere skrz m\u00e9 rty, pe\u0159inu si natisknu v\u00edce na sv\u00e9 t\u011blo a znovu si povzdychnu.<\/p>\n<\/div>\n
T\u0159i pades\u00e1t jedna a Tomi nikde nen\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Vylezu z pokoje, zabal\u00edm se v\u00edc do Tomovy mikiny. Posledn\u00ed dobou se nec\u00edt\u00edm opravdu ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. M\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u011b b\u00edlou ple\u0165, co\u017e m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed do rozpak\u016f. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem nemocn\u00fd? T\u0159eba kone\u010dn\u011b poprv\u00e9 poc\u00edt\u00edm, jak\u00e9 to je, b\u00fdt nemocn\u00fdm. Sejdu ti\u0161e schody do p\u0159\u00edzem\u00ed, p\u0159eb\u011bhnu p\u0159es ob\u00fdv\u00e1k ke dve\u0159\u00edm od gar\u00e1\u017ee, a kdy\u017e vezmu za kliku, neklidn\u011b se o\u0161iji, nebo\u0165 dve\u0159e jsou pevn\u011b zamknut\u00e9. Rozhl\u00e9dnu se po temn\u00e9m pokoji, rozsv\u00edt\u00edm pomalu, d\u00edky sv\u011btlu zven\u010d\u00ed, strome\u010dek, a lehnu si na seda\u010dku, na kter\u00e9 se sto\u010d\u00edm do klub\u00ed\u010dka a p\u0159ikryji se nejbli\u017e\u0161\u00ed dekou, kterou najdu po ruce.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Odemknu potichu dve\u0159e od bar\u00e1ku. Sly\u0161\u00edm Scottyho chr\u00e1pat a\u017e sem, d\u00edky \u010demu\u017e mou tv\u00e1\u0159 ozdob\u00ed okam\u017eit\u011b \u00fasm\u011bv. Nakr\u010d\u00edm \u010delo nad strome\u010dkem, kter\u00fd jasn\u011b oza\u0159uje ob\u00fdv\u00e1k, odkopnu boty stranou a st\u00e1hnu ze sebe teplou mikinu, kterou p\u0159ehod\u00edm p\u0159es v\u011b\u0161\u00e1k. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, abych nijak nep\u0159itahoval pozornost na moj\u00ed pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed osobu, p\u0159ejdu k seda\u010dce. M\u016fj pohled se okam\u017eit\u011b rozz\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e si v\u0161imnu toho sp\u00edc\u00edho and\u00edlka, t\u00e9 Pol\u00e1rky, kter\u00e1 le\u017e\u00ed v klub\u00ed\u010dku, zachumlan\u00e1 v moj\u00ed mikin\u011b a dece, s kapucou p\u0159es hlavu a m\u00edrn\u011b \u0161pul\u00edc\u00edmi rty. Vypad\u00e1 tak n\u00e1dhern\u011b kouzeln\u011b, a\u017e je mi l\u00edto toho, \u017ee ho za p\u00e1r hodin budu muset probudit. Ale doklady m\u00e1m, a to je to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, nebo\u0165 ho budu moci vz\u00edt do Pa\u0159\u00ed\u017ee. Do m\u011bsta l\u00e1sky, jak v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1val d\u011bde\u010dek.<\/p>\n<\/div>\n
Obejdu gau\u010d, stejn\u011b ti\u0161e, jako jsem k n\u011bmu \u0161el, a sklon\u00edm se nad svou panenku.<\/em> Ze span\u00ed zabrble moje jm\u00e9no, m\u016fj \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b v\u00edc zv\u011bt\u0161\u00ed, kdy\u017e ho vezmu do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ti\u0161e zak\u0148u\u010d\u00ed, ale omot\u00e1 ruce okolo m\u00e9ho krku. Pomalu, l\u00edn\u011b, pootev\u0159e o\u010di, up\u0159e na m\u011b sv\u016fj n\u00e1dhern\u00fd pohled. Srdce se mi rozbu\u0161\u00ed nad jeho v\u00fdrazem mal\u00e9ho lv\u00ed\u010dka, kter\u00fd pot\u0159ebuje svou lv\u00ed maminku, aby dostal p\u0159\u00edd\u011bl sv\u00e9 potravy, ale nem\u016f\u017ee ji naj\u00edt. N\u011b\u017en\u011b se ot\u0159u rty o jeho nos. Slab\u011b se usm\u011bje, hlavou se op\u0159e o moje rameno a zhluboka se nadechne, jako by se cht\u011bl naba\u017eit moj\u00ed v\u016fn\u011b.<\/div>\n
„Kde jsi byl?“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e, se z\u00e1jmem, svou ot\u00e1zku. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se s n\u00edm rozejdu ke schod\u016fm.<\/div>\n
„Byl jsem za Gustavem, za\u0159\u00eddit ti doklady, abych s tebou mohl let\u011bt pry\u010d,“ odpov\u00edm, nadechnu se, abych n\u011bco dodal, ale jeho tv\u00e1\u0159 zase upadla do sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu ho polo\u017e\u00edm na postel, svl\u00e9knu ze sebe ve\u0161ker\u00e9 oble\u010den\u00ed, jen tren\u00fdrky si nech\u00e1m a ulehnu vedle n\u011bj. P\u0159itul\u00edm si ho automaticky k sob\u011b, jako to d\u011bl\u00e1v\u00e1m ka\u017edou noc, a zabo\u0159\u00edm nos do jeho vlas\u016f, vdechuj\u00edc tak tu nezam\u011bnitelnou v\u016fni.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Pol\u00e1rko,“ \u0161eptnu ti\u0161e, i p\u0159es to, \u017ee sp\u00ed a sv\u011bt kolem n\u011bj neexistuje, nebo\u0165 si pluje na sp\u00edc\u00edm mr\u00e1\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
S \u00falevou vydechnu, kdy\u017e na sebe pust\u00edm proud hork\u00e9 vody a mus\u00edm se znovu pousm\u00e1t nad vzpom\u00ednkou Billa, raduj\u00edc\u00edho se z toho, \u017ee vid\u00ed mraky \u00fapln\u011b p\u0159ed sebou. Nadskakoval na seda\u010dce, k\u0148u\u010del a tiskl mi ruku, abych se d\u00edval taky. Byl tak kouzeln\u00fd. Ale jak jinak, ne\u017e \u017ee m\u016fj pohled m\u00edsto toho, aby sm\u011b\u0159oval na mraky, sm\u011b\u0159oval na n\u011bj. Na jeho n\u00e1dhernou, alabastrovou ple\u0165, na jeho n\u00e1dhern\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed o\u010di. Moje srdce sev\u0159elo to jeho a j\u00e1 nechci, aby se n\u011bkdy rozd\u011blily. V\u017edycky jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee l\u00e1ska je hloupost. Sice se mi l\u00edbilo vid\u011bt, \u017ee babi\u010dka s d\u011bdou jsou \u0161\u0165astn\u00ed a maj\u00ed se r\u00e1di, ale pro m\u011b to byl cit, kter\u00fd jsem k \u017eivotu jednodu\u0161e od jin\u00e9 osoby nepot\u0159eboval. M\u00edt r\u00e1d, ano\u2026 m\u00e1m r\u00e1d babi\u010dku a pot\u0159ebuju, aby ona m\u011bla r\u00e1da i m\u011b, ale l\u00e1ska? To pro m\u011b bylo je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny tabu, a te\u010f? Te\u010f bych bez svoj\u00ed l\u00e1sky<\/em> nemohl u\u017e d\u00e1l b\u00fdt. Sta\u010d\u00ed vid\u011bt ty kr\u00e1sn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky v jeho hn\u011bd\u00fdch duhovk\u00e1ch a moje srdce se rozb\u00edj\u00ed \u0161t\u011bst\u00edm. Nevym\u011bnil bych ho za nic na sv\u011bt\u011b, a proto jsem odhodlan\u00fd ud\u011blat proto, abych ho zachr\u00e1nil, v\u0161echno.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem r\u00e1no pil k\u00e1vu a stresoval se nad letem, poslouchal jsem babi\u010dky a Billa rozhovor, ani\u017e by o tom moje panenka<\/em> v\u011bd\u011bla. To \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 kv\u016fli n\u011bmu koluje m\u00fdm t\u011blem, je nesnesiteln\u011b dokonal\u00e9. Pr\u00fd PRINC, jeho ZACHR\u00c1NCE a state\u010dn\u00fd RYT\u00cd\u0158. Cukaj\u00ed mi samovoln\u011b koutky, kdy\u017e na to mysl\u00edm, ale je to kouzeln\u00e9. Sta\u010dilo, abych sly\u0161el jeho hlas, jak se rozpl\u00fdv\u00e1, a p\u0159ed o\u010dima jsem m\u011bl jeho nezam\u011bniteln\u00fd v\u00fdraz, kdy pov\u00edd\u00e1, pov\u00edd\u00e1 a pov\u00edd\u00e1, ani\u017e by si uv\u011bdomoval, \u017ee ho n\u011bkdo poslouch\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„TOMIII!“ k\u0159ik toho m\u00fdho ku\u0159\u00e1tka m\u011b vytrhne z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a uznale se zad\u00edv\u00e1m na kachl\u00edkovou koupelnu, kter\u00e1 je kr\u00e1sn\u011b slad\u011bn\u00e1 v r\u016fzn\u00fdch p\u011bkn\u00fdch barv\u00e1ch. Nat\u00e1hnu se pro ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd je kr\u00e1sn\u011b tepl\u00fd, omot\u00e1m si ho kolem bok\u016f a rychle vyjdu z koupelny. Ot\u0159esu se nad chladem, kter\u00fd m\u011b pohltil. Neut\u00edral jsem se, neobt\u011b\u017eoval jsem se s t\u00edm, kdy\u017e na m\u011b to moje ku\u0159\u00e1tko zak\u0159i\u010delo.<\/div>\n
„Ano?“ usm\u011bju se, kdy\u017e se na m\u011b oto\u010d\u00ed a s pootev\u0159en\u00fdmi rty si sjede moje t\u011blo. Jeho pohled je tak spaluj\u00edc\u00ed. Jazykem si p\u0159ejede po rtech, a te\u010f jsem to j\u00e1, kdo napr\u00e1zdno otev\u0159e rty. Vzru\u0161uje m\u011b v\u0161\u00edm, co d\u011bl\u00e1. P\u0159ipad\u00e1 mi, jako by to d\u011blal naschv\u00e1l, jako by v\u011bd\u011bl, co se mnou tyhle v\u011bci d\u011blaj\u00ed. Sakra, kdy naposledy jsem se s\u00e1m sebe dot\u00fdkal na t\u011bch nejcitliv\u011bj\u0161\u00edch m\u00edstech? A kdy naposledy jsem se zbavil po\u0159\u00e1dn\u011b toho tlaku? M\u016fj hrudn\u00edk se v opojen\u00ed jeho pohledu za\u010dne je\u0161t\u011b rychleji nadzved\u00e1vat, jak se pomalu rozh\u00fdbe a p\u0159ejde ke mn\u011b. Zad\u00edv\u00e1 se mi pla\u0161e do o\u010d\u00ed a vzt\u00e1hne ke mn\u011b svou rozt\u0159esenou dla\u0148. Prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po mokr\u00e9 k\u016f\u017ei hrudn\u00edku, po kter\u00e9m je\u0161t\u011b st\u00e9kaj\u00ed kapi\u010dky vody. Znovu si jazykem p\u0159ejede po rtech, jako by m\u011b vyb\u00edzel, a\u0165 to ud\u011bl\u00e1m. A\u0165 ho u\u017e kone\u010dn\u011b pol\u00edb\u00edm, proto\u017ee m\u00e9 rty je\u0161t\u011b dnes v\u00e1\u0161niv\u011b nec\u00edtil. Sjedu dlan\u011bmi na jeho boky. P\u0159ipad\u00e1m si jako v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. Jako by byl m\u016fj \u00fanosce, kter\u00fd m\u011b odvlekl do sv\u011bta, kde p\u0159est\u00e1v\u00e1 existovat cokoli, kdy ztr\u00e1c\u00edm rozum nad jeho doteky a pohledy. Sklon\u00edm se nad n\u011bj, dech se mi zrychl\u00ed a zkr\u00e1t\u00ed. Cel\u00fd se t\u0159ese, jakmile sjedu dlan\u011bmi p\u0159es jeho \u00fatl\u00e9 boky na zade\u010dek, kter\u00fd jemn\u011b stisknu a za\u010dnu ho mnout mezi prsty. Palcem zavad\u00ed o mou bradavku a tlumen\u011b zast\u00e9n\u00e1 proti moj\u00ed k\u016f\u017ei na rameni, kam si op\u0159e tv\u00e1\u0159. Zb\u011bsile oba d\u00fdch\u00e1me, nech\u00e1v\u00e1me na\u0161e prsty putovat po t\u011ble toho druh\u00e9ho a vychutn\u00e1v\u00e1me si chvilku, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi nastala.<\/div>\n
„L-l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1 ti\u0161e. Moje srdce vynech\u00e1 \u00fader p\u0159i tom slov\u011b o p\u011bti p\u00edsmenk\u00e1ch. Pro\u010d mi to jenom d\u011bl\u00e1? Zvedne ke mn\u011b pohled, b\u00e1zliv\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1 a nev\u011bdomky na\u0161pul\u00ed rty proti t\u011bm m\u00fdm. Neodol\u00e1m, na\u010d si odep\u00edrat n\u011bco, co je pro n\u011bkoho ve vztahu p\u0159irozen\u00e9? Na\u010d v\u00e1hat nad ka\u017ed\u00fdm dotykem, polibkem kdy\u017e z\u0159eteln\u011b c\u00edt\u00edm, jak pod m\u00fdmi doteky se mu podlamuj\u00ed kolena?<\/p>\n<\/div>\n
Jazykem si opatrn\u011b navlh\u010d\u00edm rty a kone\u010dn\u011b je p\u0159itisknu na ty jeho. Omot\u00e1 mi ruce okolo krku, vyhoupne se na \u0161pi\u010dky, aby byl vysok\u00fd. \u0160pi\u010dkou jazyka obkrou\u017e\u00edm jeho konturu rt\u016f, kter\u00e9 v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolika sekund\u00e1ch rozev\u0159e, nech\u00e1 m\u011b mezi n\u011b vklouznout a okam\u017eit\u011b se mnou sv\u016fj jazyk proplete. Sjedu dlan\u011bmi a\u017e pod jeho zade\u010dek, po kter\u00e9m p\u0159ejedu palci. U\u017e\u00edv\u00e1m si ten polibek. Je tak jin\u00fd ne\u017e ty p\u0159edchoz\u00ed. Proc\u00edt\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, prosycen\u00fd emocemi. Znovu tlumen\u011b zavzdych\u00e1, kdy\u017e obkrou\u017e\u00ed jazykem moje zuby a p\u0159ejede j\u00edm v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b po m\u00e9m horn\u00edm pat\u0159e. Cel\u00fd se rozt\u0159esu, jako on. Chv\u011bje se, ale nep\u0159est\u00e1v\u00e1 si pohr\u00e1vat sv\u00fdm jazykem s t\u00edm m\u00fdm. Hlasit\u011b vydechnu, kdy\u017e zak\u0148u\u010d\u00ed. M\u016fj kl\u00edn nen\u00ed v\u016fbec klidn\u00fd, pod osu\u0161kou m\u00e1m zna\u010dnou bouli, kter\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1 bolet. Vystra\u0161en\u011b otev\u0159u o\u010di. Nem\u016f\u017eu dovolit, aby si toho v\u0161imnul. Ano, u\u017e mezi n\u00e1mi p\u00e1r dotek\u016f prob\u011bhlo, jen letm\u00fdch, ale\u2026 nem\u016f\u017eu dopustit, aby si toho v\u0161iml, aby m\u011b m\u011bl za zvrhl\u00edka. Bo\u017ee, je\u0161t\u011b ned\u00e1vno by mi bylo naprosto ukraden\u00fd, co si o mn\u011b ta n\u011bjak\u00e1 holka mysl\u00ed, a razantn\u011b j\u00ed nab\u00eddl, \u017ee m\u011b m\u016f\u017ee uspokojit, a te\u010f? Jsem ustra\u0161en\u00fd u\u017e z toho, \u017ee by si n\u011b\u010deho v\u0161iml.<\/div>\n
„Tomi,“ zachrapt\u00ed ti\u0161e, kdy\u017e se od sebe ud\u00fdchan\u011b odtrhneme. D\u00e1m mu rozt\u0159esenou dlan\u00ed vlasy pry\u010d z o\u010d\u00ed a zhluboka se nadechnu.<\/div>\n
„Copak jsi cht\u011bl, brou\u010dku?“ za\u0161ept\u00e1m ud\u00fdchan\u011b. M\u016fj hrudn\u00edk se zved\u00e1 rychle, jako by mi \u0161lo o \u017eivot, a spla\u0161en\u011b d\u00fdch\u00e1m.<\/div>\n
„Z-z-zapomn\u011bl jsem to, p-p\u0159i tom,“ m\u00edrn\u011b zrudne, a kdy\u017e p\u0159esunu ruce zp\u00e1tky na jeho boky, p\u0159es zade\u010dek, jeho tv\u00e1\u0159e zrudnou je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„T-to nevad\u00ed,“ n\u011b\u017en\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i a pevn\u011b ho obejmu. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka z t\u00e9 bl\u00edzkosti. Nedovedu si p\u0159edstavit, \u017ee by takov\u00e9 chvilky, kdy ho m\u016f\u017eu la\u010dn\u011b obj\u00edmat a hladit, nem\u011bly b\u00fdt, \u017ee bych se prost\u011b probudil a on vedle m\u011b nele\u017eel. P\u0159ijde mi to v\u0161echno jako poh\u00e1dka.<\/p>\n<\/div>\n
Mal\u00e1 porcel\u00e1nov\u00e1 princezna, co se prom\u011bn\u00ed v KR\u00c1SNOU \u017eivou bytost, a j\u00e1 se ji sna\u017e\u00edm zachr\u00e1nit. Na\u0161e l\u00e1ska je ka\u017ed\u00fdm dnem siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed. Zn\u00e1m tolik poh\u00e1dek se \u0161patn\u00fdm koncem, co kdy\u017e i m\u00e1 poh\u00e1dka s vysn\u011bnou l\u00e1skou skon\u010d\u00ed \u0161patn\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co?“ procitnu a pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i. „Byl jsem tady sice naposledy asi v \u0161estn\u00e1cti, se \u0161kolou, ale snad si je\u0161t\u011b pamatuju, kde co je. P\u016fjdeme se proj\u00edt, hm?“ pol\u00edb\u00edm ho na \u010delo a propletu s n\u00edm prsty v pevn\u00fd uzel. Jen slab\u011b se \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159ikyvuje, ale v hlav\u011b mi vrt\u00e1 jen jedna ot\u00e1zka. Co se to s mou panenkou d\u011bje? Po\u0159\u00e1d se chv\u011bje a je bled\u0161\u00ed ne\u017e r\u00e1no.<\/p>\n<\/div>\n
Moje srdce se zu\u017euje ka\u017edou chv\u00edli, kdy se ta nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed bytost sv\u011bta prom\u011b\u0148uje snad zp\u011bt, na nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed porcel\u00e1n.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echny ty zdlouhav\u00e9 kontroly a za\u0159izov\u00e1n\u00ed a t\u00e1hl\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed pro m\u011b nebyly zdaleka tak stra\u0161n\u00e9, jako pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed cestovali s n\u00e1mi. Vid\u011bl jsem jejich znud\u011bn\u00e9 obli\u010deje, unaven\u00e9 o\u010di, \u010di dokonce i sly\u0161el zhnusen\u00e9 \u0159e\u010di na to, \u017ee si letadla v\u017edycky l\u00e9taj\u00ed, jak se jim jen zachce. C\u00edtil jsem se trochu st\u00edsn\u011bn\u00fd, b\u00e1l jsem se t\u011bch lid\u00ed, co m\u011b po\u0159\u00e1d kontrolovali, p\u0159esto jsem u sebe m\u011bl sv\u00e9ho Toma. M\u011bl jsem u sebe svoji l\u00e1sku, kter\u00e1 mi dod\u00e1vala kur\u00e1\u017e a s\u00edlu \u010delit tomu, \u010deho jsem se b\u00e1l. Kdy\u017e jsme nasedli do letadla a jeho motory se rozjely, nejprve se pomali\u010dku vyt\u00e1\u010delo, na\u010de\u017e nabralo neskute\u010dnou rychlost, kter\u00e1 m\u011b t\u00e1hla dozadu do sedadla, myslel jsem, \u017ee se p\u0159i tak siln\u00e9m z\u00e1klonu a tlaku pozvrac\u00edm. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem se ale mohl sklonit ke sv\u00e9mu Tomovi, a kdy\u017e se letadlo vyrovnalo, j\u00e1 mohl spat\u0159it ty b\u00edl\u00e9 c\u00e1ry mrak\u016f, je\u017e se mi jinak v\u017edycky posm\u00edvaly, nebo\u0165 si poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u016fj pohled sm\u011b\u0159oval k nim, nez\u00e1vazn\u011b pluly po obloze a byly mnohon\u00e1sobn\u011b v\u00fd\u0161 ne\u017eli j\u00e1. Tehdy jsem v\u0161ak ale kone\u010dn\u011b mohl vid\u011bt, jak vypadaj\u00ed z nebesk\u00e9 v\u00fd\u0161e. Bylo to tak fam\u00f3zn\u00ed. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se jich m\u016f\u017eu dotknout! Korunu v\u0161emu nasadilo obrovsk\u00e9 naoran\u017eov\u011bl\u00e9 slunce v d\u00e1li. Bylo mi tak bl\u00edzko, jako kdyby se sta\u010dilo rozeb\u011bhnout po v\u0161ech t\u011bch mrac\u00edch a\u017e k n\u011bmu, zachytit se za jeho paprsky a pohladit jeho ho\u0159lavou tv\u00e1\u0159. Zd\u00e1lo se mi tak lehk\u00e9 nechat se j\u00edm sev\u0159\u00edt v objet\u00ed, le\u010d mohl jsem ho sledovat jen chv\u00edli, nebo\u0165 se pak po legra\u010dn\u00ed sva\u010din\u011b letadlo divn\u011b zaklonilo a my se sluncem za z\u00e1dy sm\u011b\u0159ovali \u00fapln\u011b jin\u00fdm sm\u011brem.<\/p>\n<\/div>\n
Obdivn\u011b vydechnu, kdy\u017e si pov\u0161imnu b\u00edl\u00e9 dlouh\u00e9 a t\u00e1hl\u00e9 \u010d\u00e1ry na nebi, na jej\u00edm\u017e konci je v d\u00e1lce mr\u0148av\u00e9 letad\u00fdlko, je\u017e si prod\u00edr\u00e1 cestu mraky. Sklon\u00edm pohled na sv\u00e9ho Toma a jemn\u011b se usm\u011bju. Nakonec m\u011b stejn\u011b donutil vz\u00edt si ty rukavice, co\u017e v\u0161ak mus\u00edm p\u0159ipustit, m\u011bl pravdu. V\u00e1\u017en\u011b mi te\u010f mrznou ruce, a je\u0161t\u011b\u017ee m\u00e1m tmavomodrou \u010depku a \u0161\u00e1lu\u2026 a ty rukavice! Je mi celkem zima, p\u0159ipad\u00e1 mi, jako kdybych se j\u00ed t\u0159\u00e1sl. Promnu si svoje t\u0159esouc\u00ed se rty mezi sebe, nebo\u0165 jsi mi je po n\u011bkolika n\u00e1dhern\u00fdch polibc\u00edch s od\u016fvodn\u011bn\u00edm, \u017ee bych zas na tom mrazu m\u011bl popraskan\u00e9 rty, nat\u0159el sv\u011btle modr\u00fdm Labellem. Dob\u0159e chutn\u00e1! Neust\u00e1le si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm jazykem po rtech, a ani mr\u00e1z m\u011b od tohohle po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edho zlozvyku nem\u016f\u017ee odradit. Pod p\u0159\u00edlivem bohat\u00e9ho posypu zna\u010dn\u011b velk\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek sklon\u00edm hlavu k zemi, zaujat\u011b pozoruji svoje \u0161pi\u010dky bot od sn\u011bhu, sou\u010dasn\u011b se ohl\u00ed\u017e\u00edm po b\u00edl\u00fdch \u0161l\u00e1pot\u00e1ch a otisc\u00edch m\u00fdch bot, naslouchaje p\u0159\u00edjemn\u00e9mu pok\u0159up\u00e1v\u00e1n\u00ed t\u00e9 vzne\u0161en\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 pe\u0159iny pode mnou. V\u017edycky se drob\u00e1tko propadnu, kdy\u017e ud\u011bl\u00e1m jeden krok, ale l\u00edb\u00ed se mi to. M\u00e1m r\u00e1d ten zvuk sr\u00e1\u017een\u00ed sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek mezi sebe. Mysl\u00edm, \u017ee mi Chico n\u011bkdy pov\u00eddal o tom, \u017ee elfov\u00e9 chod\u00ed po sn\u011bhu, kter\u00fd se pod jejich v\u00e1hou nepropad\u00e1 tak, jako pod tou moj\u00ed. Drob\u00e1tko zalituji nad t\u00edm, \u017ee elfem nejsem, nebo\u0165 kdybych tou kouzelnou bytost\u00ed byl, jistojist\u011b bych byl v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Byl bych jist\u011b vzd\u011blan\u00fd a okouzluj\u00edc\u00ed, nez\u00e1visl\u00fd, nebyl bych tou hloupou panenkou, kterou jsem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jde\u0161 po t\u011bch hromad\u00e1ch odhrnut\u00e9ho sn\u011bhu a ne po norm\u00e1ln\u00edm chodn\u00edku?“ koukne na m\u011b p\u0159ekvapen\u00fd Tom. Jeho tv\u00e1\u0159 zna\u010d\u00ed pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se s pozdvihnut\u00fdm obo\u010d\u00edm pod\u00edv\u00e1 na m\u00e1 kolena, zabo\u0159en\u00e1 v hromad\u00e1ch ne zrovna moc b\u00edl\u00e9ho sn\u011bhu. „Bude ti zima,“ \u0161pitne.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny. „No\u2026 popravd\u011b nev\u00edm, pro\u010d po n\u011bm jdu. D\u00edval jsem se na to kr\u00e1sn\u00e9, z\u00e1\u0159iv\u00e9 nebe a zni\u010dehonic se roze\u0161el. Ani m\u011b nenapadlo, \u017ee jdu po t\u011bch hromad\u00e1ch. N\u011bjak jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kam \u0161lapu,“ zamrk\u00e1m omluvn\u011b \u0159asami. Sesko\u010d\u00edm z vy\u0161\u0161\u00ed hromady, a kdy\u017e dopadnu, teprve tehdy si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee jsem byl vlastn\u011b sv\u00fdm pohledem v Tomov\u011b vodorovn\u00e9 rovin\u011b. Usm\u011bju se a t\u0159esouc\u00edma se rukama, je\u017e pr\u00e1v\u011b vynd\u00e1m z jejich tepl\u00e9ho \u00fakrytu v kaps\u00e1ch m\u00e9ho kab\u00e1tku, za\u010dnu opra\u0161ovat sv\u00e9 vlhk\u00e9 nohavice. T\u011b\u017eknou a kr\u016fp\u011bje rozt\u00e1vaj\u00edc\u00edho sn\u011bhu, pod vlivem \u0159\u00e1d\u00edc\u00edho mrazu, p\u0159imrz\u00e1vaj\u00ed p\u0159\u00edmo na tmavou a uplou riflovinu. Moje milovan\u00e9 vysok\u00e9 koza\u010dky dneska musely z\u016fstat ve sk\u0159\u00edni, Tom mi \u0159\u00edkal, \u017ee je venku moc sn\u011bhu, kter\u00fd \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b namrz\u00e1v\u00e1, a \u017ee by nerad, abych spadl a rozbil si nohu, nebo\u0165 jsem mu u\u017e n\u011bkolik sv\u00fdch krkolomn\u00fdch p\u00e1d\u016f za tu dobu, co tady jsem, p\u0159edv\u00e9st sta\u010dil a\u017ea\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ zacul\u00ed se a vezme m\u011b svou volnou rukou za tu mou. P\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu a spole\u010dn\u011b se rozejdeme p\u0159elidn\u011bnou ulic\u00ed, je\u017e se v\u011btv\u00ed do r\u016fzn\u00fdch \u010dtvrt\u00ed, jako nap\u0159\u00edklad tam, kde jsou vesm\u011bs sam\u00e9 obchody, kav\u00e1rni\u010dky, cukr\u00e1rny anebo n\u011bjak\u00e9 historick\u00e9 pam\u00e1tky, \u010di co. Zachv\u011bji se nad prostupuj\u00edc\u00ed zimou, je\u017e se \u0161\u00ed\u0159\u00ed m\u00fdm t\u011blem, zamrk\u00e1m \u0159asami, kter\u00e9 neun\u00e1\u0161\u00ed p\u0159\u00edlivy t\u011b\u017ek\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, tul\u00edm se k tv\u00e9mu t\u011blu, hlavu skl\u00e1n\u011bj\u00edc k zemi, nebo\u0165 mi sn\u00edh bi\u010duje promrzl\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Je ti zima?“ \u0161pitne\u0161 a stiskne\u0161 v\u00edc moji ruku.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu, p\u0159esto se usm\u011bji. „Je. Ale h\u0159eje m\u011b pocit, \u017ee tady mohu b\u00fdt s tebou. \u017de m\u011b sv\u00fdma rukama zah\u0159\u00edv\u00e1\u0161, i kdy\u017e vypad\u00e1m jako chod\u00edc\u00ed sn\u011bhul\u00e1k,“ ol\u00edznu si rty a pohledem v\u00fdznamn\u011b zavad\u00edm o m\u016fj b\u00edl\u00fd kab\u00e1tek, jeho\u017e p\u016fvodn\u00ed barva je \u010derno\u010dern\u00e1, ale n\u00e1nosy padaj\u00edc\u00edho sn\u011bhu jeho temnotu zhatily.<\/div>\n
„Je to tady tak kr\u00e1sn\u00e9, Tomi,“ za\u0161t\u011bbet\u00e1m \u0161\u0165astn\u011b, div si nezatlesk\u00e1m rukama a s \u00fasm\u011bvem pozoruji v\u0161echno okolo. Ka\u017edi\u010dk\u00fd d\u016fm, cukr\u00e1rna, pouli\u010dn\u00ed hudebn\u00edci a jejich linouc\u00ed se typick\u00e1 francouzsk\u00e1 hudba, mal\u00ed\u0159i, lid\u00e9, kte\u0159\u00ed n\u00e1s m\u00edjej\u00ed, v\u0161echno tady v tomhle m\u011bst\u011b je tak\u2026 tak nev\u00fdslovn\u011b kouzeln\u00e9. V\u0161echno tady m\u00e1 n\u011bco do sebe. V\u0161echna ta prosycen\u00e1 atmosf\u00e9ra i ze sebemen\u0161\u00edho sm\u00edtka na m\u011b dol\u00e9h\u00e1. Srdce se mi chv\u011bje, kdy\u017e tudy proch\u00e1z\u00edm. Obdivuji v\u0161echny \u017eeny i mu\u017ee, v\u011bt\u0161ina se tak kr\u00e1sn\u011b obl\u00e9k\u00e1, obdivuji ty nazdoben\u00e9 sn\u011bhem zapadan\u00e9 stromy, jejich\u017e sn\u00edh oza\u0159uj\u00ed t\u0159pyt\u00edc\u00ed se sv\u011bt\u00e9lka, lad\u00edc\u00ed s barvami okoln\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00fdzdoby. Taj\u00ed se mi dech a j\u00e1 se tu c\u00edt\u00edm tak dob\u0159e. Jako kdybych to tady znal. Jako kdybych byl rybkou v pr\u016fzra\u010dn\u00e9 vod\u011b. Vzdychnu nad kr\u00e1sou a usm\u011bji se.<\/div>\n
„D\u011bkuji za ty v\u0161echny v\u011bci, co jsi mi koupil,“ sklop\u00edm trochu zpytav\u011b pohled, kdy\u017e si v\u0161imnu, jak stra\u0161n\u011b se mi l\u00edbily tmav\u00e9 v\u011bci ve v\u00fdloze, a kdy\u017e jsem p\u0159emluvil Toma, abychom se do butiku \u0161li pod\u00edvat, m\u00e1lem jsem dostal srde\u010dn\u00ed z\u00e1stavu\u2026 no\u2026 mo\u017en\u00e1 i mozkovou, proto\u017ee tolik dokonal\u00fdch kus\u016f oble\u010den\u00ed jako tady\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Povzdychnu si, kdy\u017e si vzpomenu na pekeln\u011b vysok\u00e9 koza\u010dky na jehlovit\u00e9m podpate\u010dku. U\u017eu\u017e jsem vid\u011bl, jak si jejich zip zap\u00edn\u00e1m a\u017e ke kolen\u016fm a jak si v nich ma\u0161\u00edruju vst\u0159\u00edc pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdm ulic\u00edm. P\u0159esto jsem se neodv\u00e1\u017eil o n\u011b Toma poprosit. Koupil mi u\u017e tolik m\u00fdch rozmarn\u00fdch v\u00fdmysl\u016f, kter\u00e9 se mi tolik l\u00edbily. Ehmm\u2026 sed\u011bly by mi na nohu tak skv\u011ble jako ty, co u\u017e m\u00e1m? L\u00edbily by se i Tomovi? A jak\u00fd zvuk by m\u011bl jejich zip p\u0159i zap\u00edn\u00e1n\u00ed? Zat\u0159epu hlavou a i p\u0159es zimu koluj\u00edc\u00ed m\u00fdm t\u011blem, se sehnu pro mali\u010dko b\u00edl\u00e9ho sn\u011bhu do m\u00fdch rukou, abych si z nich ud\u011blal malou kuli\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
„Ned\u011bkuj mi, panenko,“ usm\u011bje se a trochu se ke mn\u011b sklon\u00ed. „To j\u00e1 d\u011bkuji, \u017ee jsi tady se mnou.“<\/div>\n
„Nep\u0159eh\u00e1n\u011bj, Tomi,“ \u0161\u0165astn\u011b se usm\u011bju a hod\u00edm po n\u011bm tu kuli\u010dku. Ne\u010dek\u00e1 to a ona se rozpl\u00e1cne p\u0159\u00edmo na sp\u00e1nku u jeho \u010delenky. Zasm\u011bju se a ut\u00edk\u00e1m od n\u011bj trochu dop\u0159edu. U\u017e jsem si stihnul za\u017e\u00edt, \u017ee pomsta od m\u00e9ho Toma v\u011bt\u0161inou b\u00fdv\u00e1 opravdu sladk\u00e1.<\/div>\n
„I ty mal\u00e1 mr\u0161ko!“ Sly\u0161\u00edm za sebou s\u00edpaj\u00edc\u00ed hlas Tomiho, je\u017e se m\u011b sna\u017e\u00ed dob\u011bhnout. Ohl\u00ed\u017e\u00edm se za n\u00edm a koule, \u00fasp\u011b\u0161n\u011b m\u00edjej\u00edc\u00ed m\u00e9 t\u011blo, dopadaj\u00edc\u00ed \u00fapln\u011b vedle jak ta jedle, m\u011b utvrd\u00ed v rozumu, \u017ee se m\u011b sna\u017e\u00ed Tom dostihnout. M\u00e1 to ale chud\u00e1\u010dek m\u016fj t\u011b\u017ek\u00e9, taras\u00ed s sebou v\u0161echny ty ta\u0161ky, kter\u00e9 mi p\u0159i na\u0161\u00ed proch\u00e1zce koupil. Kli\u010dkuji mezi lidmi, ohl\u00ed\u017eeje se st\u00e1le na Toma, to proto, abych se mu neztratil \u00fapln\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
BUM.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett a Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Probl\u00e9my Tom Je\u0161t\u011b hodnou chvilku sed\u00edm na posteli, vedle t\u00e9 sp\u00edc\u00ed n\u00e1dhery, a hlad\u00edm prsty jeho jemnou ple\u0165. A\u017e te\u010f z\u0159eteln\u011b vid\u00edm, jak za posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed pobledl a za\u010d\u00edn\u00e1 m\u011b to d\u011bsit, nebo\u0165 je je\u0161t\u011b k\u0159eh\u010d\u00ed, ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12492","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12492","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12492"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12492\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12492"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12492"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12492"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}