{"id":1251,"date":"2017-05-24T16:00:00","date_gmt":"2017-05-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1244"},"modified":"2017-05-24T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-24T15:00:00","slug":"school-reunion-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/24\/school-reunion-9\/","title":{"rendered":"School reunion 9."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
\n

„Co kdybychom se \u0161li trochu proj\u00edt po \u0161kole?“ navrhl Bill a mn\u011b to p\u0159i\u0161lo jako dobr\u00fd n\u00e1pad. Ch\u016fze mi rozhodn\u011b pom\u016f\u017ee se trochu vzpamatovat z toho citov\u00e9ho koloto\u010de. Te\u010f u\u017e rozhodn\u011b v\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed ban\u00e1n v mix\u00e9ru. Zkr\u00e1tka, nakonec je z toho na ka\u0161i. A p\u0159esn\u011b takov\u00fd jsem m\u011bl pocit. Jako by mi zm\u011bknul mozek, pa\u017ee zt\u011b\u017ekly a \u017ealudek mi zmizel \u00fapln\u011b.<\/p><\/div>\n

„Jo, jasn\u011b. Pro\u010d ne?“ zvedl jsem se a zam\u00ed\u0159il pry\u010d z t\u011blocvi\u010dny.<\/div>\n
„Z toho smradu propocen\u00fdch suspenzor\u016f se mi d\u011bl\u00e1 na blit\u00ed,“ nakr\u010dil Bill ten sv\u016fj mal\u00fd nos\u00edk a koutky m\u00fdch \u00fast se samovoln\u011b zvedly. Existovalo v\u016fbec n\u011bco, co by mi provedl, a j\u00e1 bych mu to neodpustil? To asi t\u011b\u017eko.<\/div>\n
Ml\u010dky jsme pro\u0161li dlouhou chodbou, kde tu a tam post\u00e1valy skupinky na\u0161ich b\u00fdval\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, a o n\u011b\u010dem si pov\u00eddali. Zahl\u00e9dli jsme Rachel, jak se v jedn\u00e9 postrann\u00ed chodb\u011b, muchluje s jej\u00edm b\u00fdval\u00fdm par\u0165\u00e1kem na laborky.<\/div>\n
„Nen\u00ed vdan\u00e1?“ oto\u010dil se na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b br\u00e1\u0161ka, proto\u017ee jsem p\u0159ece jen m\u011bl trochu v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ehled o tom, co se ve m\u011bst\u011b d\u011bje.<\/div>\n
„Je,“ k\u00fdvl jsem, abych potvrdil jeho domn\u011bnku. „A jsem si jist\u00fd, \u017ee tohle nen\u00ed jej\u00ed man\u017eel.“ Nedalo mi to, abych se nepochecht\u00e1val nad jeho naprosto \u0161okovan\u00fdm v\u00fdrazem. Kamar\u00e1dka o\u010dividn\u011b v jeho o\u010d\u00edch dost klesla.<\/div>\n
„Takov\u00e1 d\u011bvka,“ zamumlal si Bill a rozrazil \u010derven\u00e9 dvouk\u0159\u00eddl\u00e9 vedouc\u00ed k na\u0161im star\u00fdm sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m a d\u00e1l do u\u010deben. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se lidi po st\u0159edn\u00ed hodn\u011b zm\u011bn\u00ed?“ polo\u017eil Bill filozofickou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Jestli m\u00e1\u0161 na mysli Rachel, tak ta byla d\u011bvka v\u017edycky. Jen to ned\u00e1vala tak moc najevo,“ odfrkl jsem si posm\u011b\u0161n\u011b. Nemohl jsem si pomoct, prost\u011b jsem tu holku nesn\u00e1\u0161el.<\/div>\n
„Mluv\u00edm sp\u00ed\u0161 obecn\u011b,“ vysv\u011btlil a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prstem po plechov\u00fdch dv\u00ed\u0159k\u00e1ch.<\/div>\n
„Mysl\u00edm si, \u017ee ani moc ne,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Ti, co st\u00e1li za hovno, stoj\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc za hovno. No a my dokonal\u00ed jsme prost\u011b jen dokonalej\u0161\u00ed.“ Bill se jen pousm\u00e1l a zakroutil hlavou a mn\u011b bylo naprosto jasn\u00e9, \u017ee mu v mysli prol\u00e9tlo: „Po\u0159\u00e1d stejn\u011b namy\u0161len\u00fd.“<\/div>\n
\n
„T\u00e1mhle jsme m\u011bli sk\u0159\u00ednky my,“ uk\u00e1zal jsem na konec \u0159ady. L\u00edn\u00fdm krokem jsme k nim do\u0161li a prohl\u00ed\u017eeli si je, jako bychom \u010dekali, \u017ee se z\u00e1zra\u010dn\u011b otev\u0159ou. Bill se o n\u011b zap\u0159el z\u00e1dy a hlasit\u011b si oddechl. Rozhl\u00e9dl se dlouhou chodbou, ale nikde nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Ostatn\u00ed o\u010dividn\u011b m\u011bli moc pr\u00e1ce s pop\u00edjen\u00edm a podv\u00e1d\u011bn\u00edm sv\u00fdch partner\u016f. Hmatateln\u011b jsem c\u00edtil, jak to mezi n\u00e1mi za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt znovu rozpa\u010dit\u00e9, a za ka\u017edou cenu jsem tomu cht\u011bl zabr\u00e1nit. Bill je schopn\u00fd ud\u011blat prakticky cokoliv, kdy\u017e za\u010dne m\u00edt divn\u00fd pocit. V\u017edycky se rozhodoval podle toho, co c\u00edtil, a mozek k tomu zapojoval jen m\u00e1lokdy. P\u0159\u00e1l bych si, aby v sob\u011b znovu probudil tu \u010d\u00e1st, kter\u00e1 m\u011b milovala. Proto\u017ee, co se na\u0161eho vztahu t\u00fd\u010de, bral ho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rozumov\u011b a s t\u00edm jsem si nev\u011bd\u011bl rady.<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl jsem, abych zahnal nep\u0159\u00edjemn\u00e9 my\u0161lenky a pohled mi padl na vrcholek m\u00e9 sk\u0159\u00ednky.<\/div>\n
„Jestlipak tam je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d je,“ zamumlal jsem si sp\u00ed\u0161 pro sebe a ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno ke kumb\u00e1lu, kde si \u0161koln\u00edk schov\u00e1val n\u00e1\u0159ad\u00ed a podobn\u011b. Roze\u0161el jsem se k n\u011bmu a vyt\u00e1hl p\u0159enosn\u00e9 sch\u016fdky.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se m\u011b p\u0159ekvapen\u011b Bill, ale j\u00e1 mu neodpov\u011bd\u011bl, jen jsem mu hlavou pokynul, aby uhnul na stranu. Rozlo\u017eil jsem sch\u016fdky do t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti sk\u0159\u00edn\u011bk a vystoupal po nich nahoru. Vrchn\u00ed \u010d\u00e1st byla pokryta hustou vrstvou prachu, kousek ode m\u011b le\u017eela \u010dern\u00e1 k\u0161iltovka a star\u00e1 u\u010debnice chemie. V\u0161echno jsem to ignoroval a za\u010dal jsem rukou \u0161m\u00e1trat po zadn\u00ed stran\u011b sk\u0159\u00edn\u011bk, opatrn\u011b, abych se neu\u0161pinil.<\/div>\n
\n

„Je tady,“ vyk\u0159ikl jsem radostn\u011b, kdy\u017e jsem v prstech sev\u0159el plastov\u00fd pytl\u00edk olepen\u00fd izolepou.<\/div>\n

„Co je to?“ nakr\u010dil Bill obo\u010d\u00ed, proto\u017ee p\u0159edm\u011bt byl tak zapr\u00e1\u0161en\u00fd, \u017ee se jen st\u011b\u017e\u00ed dalo rozeznat, \u010d\u00edm b\u00fdval. Slezl jsem dol\u016f, abych mu ho uk\u00e1zal zbl\u00edzka.<\/div>\n
„To je tr\u00e1va,“ zak\u0159enil jsem se, kdy\u017e si ode m\u011b p\u0159evzal t\u0159i jointy uv\u011bzn\u011bn\u00e9 v pytl\u00ed\u010dku.<\/div>\n
„Ty sis schoval tr\u00e1vu ve \u0161kole?“ nev\u011b\u0159il sv\u00fdm o\u010d\u00edm a ot\u00e1\u010del tu prachovou bombu v ruce.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ potvrdil jsem. Vyt\u00e1hl jeden z joint\u016f ven, str\u010dil si ho za ucho a pytl\u00edk znovu bezpe\u010dn\u011b uzav\u0159el. Znovu jsem vylezl po sch\u016fdk\u00e1ch a pytl\u00edk p\u0159ilepil na stejn\u00e9 m\u00edsto jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Pro p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed generace,“ za\u017eertoval jsem, kdy\u017e jsem uvid\u011bl Bill\u016fv nech\u00e1pav\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen,“ otituloval m\u011b, ale po\u0159\u00e1d se usm\u00edval, tak\u017ee jeho sladk\u00fd ksicht\u00edk vypadal je\u0161t\u011b v\u00edc k se\u017er\u00e1n\u00ed. Potla\u010dil jsem touhou p\u0159im\u00e1\u010dknout ho na \u010derven\u00e1 dv\u00ed\u0159ka, tak jak jsem si to v\u017edycky p\u0159edstavoval, kdy\u017e jsem si ho honil, a uklidil sch\u016fdky zp\u011bt, abych zahladil stopy.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ popohnal jsem ho a zam\u00ed\u0159il k po\u017e\u00e1rn\u00edmu schodi\u0161ti na konci chodby. N\u00e1sledoval m\u011b jen v\u00e1hav\u011b, ale na nic se neptal.<\/div>\n
\n

Vystoupali jsme a\u017e do nejvy\u0161\u0161\u00edho patra a na plochou st\u0159echu, kter\u00e1 se od m\u00fdch \u010das\u016f dost zm\u011bnila. D\u0159\u00edv se tady povalovaly odpadky, pr\u00e1zdn\u00e9 lahve a nedopalky. Te\u010f byla vyc\u00edd\u011bn\u00e1, jako by se \u0161kola chystala na n\u00e1v\u0161t\u011bvu kr\u00e1lovny.<\/p><\/div>\n

„Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to tady po\u0159\u00e1d nech\u00e1vaj\u00ed odem\u010den\u00e9,“ \u017easl Bill a obmotal si dlouh\u00e9 pa\u017ee kolem t\u011bla. Ve\u010dern\u00ed vzduch byl p\u0159ece jen dost chladn\u00fd. V\u0161iml jsem si, jak mu na rukou nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a m\u00edrn\u011b se rozt\u0159\u00e1sl. M\u016fj prvotn\u00ed instinkt byl obejmout ho a schovat ho v teple a bezpe\u010d\u00ed m\u00e9ho objet\u00ed. To se bohu\u017eel moment\u00e1ln\u011b moc nehodilo, tak\u017ee jsem musel jeho nepohodl\u00ed ignorovat.<\/div>\n
Posadil jsem se na n\u00edzkou z\u00eddku nedaleko okraje st\u0159echy a z kapsy vyt\u00e1hl zapalova\u010d. Moc jsem se nerozpakoval a joint si zap\u00e1lil. M\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pachu\u0165, ale ignoroval jsem to. \u00da\u010dinky se ur\u010dit\u011b nezm\u00edrnily.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si?“ nap\u0159\u00e1hl jsem ruku k br\u00e1\u0161kovi, kter\u00fd post\u00e1val nedaleko m\u011b. Vypustil jsem ze sebe obsah sv\u00fdch plic. Kou\u0159 mi na moment zabr\u00e1nil ve v\u00fdhledu a oba n\u00e1s zahalila typick\u00e1 v\u016fn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Nem\u011bl bych,“ o\u0161\u00edval se Bill a tv\u00e1\u0159il se nejist\u011b. Jeho o\u010di ale prozrazovaly, jak r\u00e1d by se vr\u00e1til do t\u011bch pubert\u00e1ln\u00edch let, kdy nemus\u00ed \u010dlov\u011bk nic \u0159e\u0161it.<\/div>\n
„No tak. M\u00e1\u0161 snad strach, \u017ee t\u011b vyhod\u00ed ze \u0161koly?“ pop\u00edchl jsem ho. V\u00edc jsem se sna\u017eit nemusel. Br\u00e1\u0161ka si ode m\u011b p\u0159evzal oho\u0159el\u00fd joint i zapalova\u010d a taky si mocn\u011b pot\u00e1hl. Trochu se zakuckal, ale jinak to zvl\u00e1dl docela elegantn\u011b.<\/div>\n
\n

„Nehulil jsem cel\u00e9 v\u011bky,“ p\u0159iznal, kdy\u017e mi kr\u00e1tkou cigaretu pod\u00e1val nazp\u00e1tek. Odhodlal se a nejist\u011b se vedle m\u011b posadil.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 to na tebe ne\u0159eknu,“ zavtipkoval jsem. Ml\u010dky jsme si p\u0159ed\u00e1vali jointa a u\u017e\u00edvali si zaslou\u017eenou chvilku klidu. M\u011bsto z\u00e1\u0159ilo oran\u017eov\u011b z pouli\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed a n\u011bkde v d\u00e1lce houkala sanitka. C\u00edtil jsem, jak se mi cel\u00e9 t\u011blo uvol\u0148uje a hlava se mi za\u010dala p\u0159\u00edjemn\u011b motat. Dle Billova bla\u017een\u00e9ho v\u00fdrazu na tom byl podobn\u011b.<\/div>\n
„Tak tohle je pecka,“ zhodnotil to a za\u010dal se pochecht\u00e1vat. Jo, br\u00e1\u0161ka m\u011bl v\u017edycky men\u0161\u00ed v\u00fddr\u017e ne\u017e j\u00e1. Zat\u00edmco on u\u017e se dost\u00e1val do z\u00e1chvatu sm\u00edchu, j\u00e1 jsem se jen pobaven\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
„\u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl, jak je to super, takhle se uvolnit. Najednou jako bych nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my,“ rozeb\u00edral to d\u00e1l.<\/div>\n
„Copak ty m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my?“ zeptal jsem se a \u00fakosem na n\u011bj pohl\u00e9dl. Nebyl m\u016fj z\u00e1m\u011br Billa zhulit, a pak z n\u011bj tahat informace, ale kdy\u017e u\u017e se ta mo\u017enost naskytla, nebr\u00e1nil jsem se tomu.<\/div>\n
\n

„Hromadu,“ \u0159ekl Bill. „Tak t\u0159eba pr\u00e1ce. Je to hr\u016fza. Z toho nahr\u00e1vac\u00edho studia m\u011b vyhodili, v\u00ed\u0161. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem si pro sebe urval dva klienty, pro kter\u00e9 p\u00ed\u0161u. Ale u\u017e je skoro konec. Jejich alba budou brzo hotov\u00e1 a j\u00e1 nebudu m\u00edt \u017e\u00e1dnou pr\u00e1ci.“ Po\u0159\u00e1d to vykl\u00e1dal stylem, \u017ee je v\u0161echno v pohod\u011b a na tv\u00e1\u0159i m\u011bl p\u0159ipitom\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv. Nechal jsem ho, a\u0165 se vypov\u00edd\u00e1, proto\u017ee vypadal, \u017ee to opravdu pot\u0159ebuje. „New York je peklo. V\u0161ichni jsou tak sout\u011b\u017eiv\u00fd, aspo\u0148, co se hudebn\u00edho pr\u016fmyslu t\u00fd\u010de. A v\u0161ichni na\u0161i kamar\u00e1di z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka jsou pry\u010d. Dokonce i Alex. Zmrd.“ Drmolil d\u00e1l. Jen jsem se modlil, aby jeho stav brzo nesklouznul na opa\u010dn\u00fd p\u00f3l a on neupadl do depres\u00ed. L\u00edbilo se mi, \u017ee je tak uvoln\u011bn\u00fd. „Ale pizza po\u0159\u00e1d stoj\u00ed za to,“ zasm\u00e1l se a mn\u011b se trochu ulevilo. „St\u00e1lo by za to \u017e\u00edt tam u\u017e jen kv\u016fli t\u00e9 pizze. M\u00e1m docela hlad. Nem\u00e1\u0161 taky hlad?“ Ano, d\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, tohle je m\u016fj br\u00e1\u0161ka. S nejrychlej\u0161\u00edm metabolismem na sv\u011bt\u011b. Nedalo mi, abych se nep\u0159ipojil k jeho chichot\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„No a pak je tu je\u0161t\u011b Kenzi,“ vr\u00e1til se ke sv\u00e9mu monologu a do o\u010d\u00ed mu pronikl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz. „Ona je prost\u011b \u00fa\u017easn\u00e1 a fakt si rozum\u00edme,“ opakoval sv\u00e1 p\u0159edchoz\u00ed slova. „Je hrozn\u011b hodn\u00e1 a toleruje v\u0161echny moje vrtochy, ale bo\u017ee, n\u011bkdy se s n\u00ed tak hrozn\u011b nud\u00edm. Ona nen\u00ed zrovna dobrodru\u017en\u00e1 du\u0161e, v\u00ed\u0161. Ne, \u017ee bych j\u00e1 byl n\u011bjak\u00fd Indiana Jones, ale d\u00edvat se ka\u017edou ned\u011bli na muzik\u00e1ly u\u017e m\u011b v\u00e1\u017en\u011b unavuje. A sledovat Gilmorova d\u011bv\u010data po\u0159\u00e1d dokola? Hal\u00f3, jsou i jin\u00e9 seri\u00e1ly.“<\/p><\/div>\n

Sledoval jsem jeho tv\u00e1\u0159 a zkoumal ka\u017edi\u010dkou emoci, kter\u00e1 se mu tam objevila. Sed\u011bl jsem vedle n\u011bj tak bl\u00edzko, \u017ee by se sta\u010dilo jen p\u0159i\u0161oupnout a dot\u00fdkali bychom se rameny. Musel jsem se hodn\u011b dr\u017eet, abych to neud\u011blal.<\/div>\n
„Je mil\u00e1, ale je tak oby\u010dejn\u00e1,“ pokra\u010doval Bill a v tuhle chv\u00edli jsem v\u00e1\u017en\u011b pochyboval o tom, jestli si uv\u011bdomuje, \u017ee to v\u0161echno \u0159\u00edk\u00e1 nahlas. „Nen\u00ed v n\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd ohe\u0148. \u017d\u00e1dn\u00e1 v\u00e1\u0161e\u0148.“ Tentokr\u00e1t oto\u010dil obli\u010dej ke mn\u011b a na chvilku se zarazil.<\/div>\n
\n

„Nen\u00ed to jako s tebou. Kdy\u017e jsem l\u00edbal tebe, v b\u0159i\u0161e mi vybuchoval oh\u0148ostroj. Cel\u00fd jsem se chv\u011bl nedo\u010dkavost\u00ed, kdy\u017e ses ke mn\u011b p\u0159ibli\u017eoval. A milovat tebe taky bylo \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho. S n\u00ed je to prost\u00e9. S tebou to bylo komplikovan\u00e9, ale ty s\u00e1m v\u00ed\u0161, jak skv\u011bl\u00e9 to bylo. P\u0159ipadal jsem si po\u0159\u00e1d vy\u0161roubovan\u00fd na sto procent. Jako bych \u017eil a d\u00fdchal jen proto, abych byl s tebou. Nedok\u00e1zal jsem myslet na nic jin\u00e9ho, po\u0159\u00e1d jsem t\u011b m\u011bl v hlav\u011b,“ ud\u011blal kr\u00e1tkou pauzu, ne\u017e do\u0159ekl. „Po\u0159\u00e1d t\u011b m\u00e1m v hlav\u011b.“<\/p><\/div>\n

Nemysl\u00edm si, \u017ee bych cokoliv z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho ud\u011blal v\u011bdom\u011b, proto\u017ee si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee bych na to jen pomyslel. Nicm\u00e9n\u011b m\u00e9 t\u011blo se automaticky pohnulo dop\u0159edu a j\u00e1 zachytil Billovy rty t\u011bmi sv\u00fdmi. Rukou jsem ho chytil za krk, abych ho ukotvil, a za\u010dal jsem jej zb\u011bsile l\u00edbat. Netou\u017eil jsem po jemn\u00e9m splynut\u00ed, cht\u011bl jsem si ho vz\u00edt cel\u00e9ho a vynahradit tak v\u0161echny promrhan\u00e9 roky. Br\u00e1\u0161ka tak\u00e9 nezav\u00e1hal ani na okam\u017eik a za\u010dal mi polibky opl\u00e1cet. Chytil m\u011b za spodn\u00ed lem tri\u010dka a p\u0159itahoval k sob\u011b bl\u00ed\u017e. Zoufale mi zak\u0148u\u010del do pusy a pak m\u011b rozpustile kousl do spodn\u00edho rtu. V\u0161echno tohle jsem dok\u00e1zal vn\u00edmat jen okrajov\u011b. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed bylo to, \u017ee je tady se mnou. \u017de mi v\u0161echno opl\u00e1c\u00ed. Na jeden jedin\u00fd okam\u017eik jsem si dovolil nechat hlavou problesknout p\u0159edstavu toho, \u017ee je kone\u010dn\u011b znovu m\u016fj. V n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b jsem poc\u00edtil naprostou pr\u00e1zdnotu, kdy\u017e Bill vysko\u010dil na nohy a dla\u0148 si p\u0159itiskl na nab\u011bhl\u00e9 rty.<\/div>\n
\n

„To nem\u016f\u017eeme,“ za\u0161eptal s \u0161iroce rozta\u017een\u00fdma o\u010dima. „Nem\u016f\u017eeme,“ zopakoval.<\/p><\/div>\n

„Bille, j\u00e1\u2026“ za\u010dal jsem, ani\u017e bych tu\u0161il, co vlastn\u011b chci \u0159\u00edct.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m Kensington. Jsem zasnouben\u00ed, budeme se br\u00e1t,“ pl\u00e1cal, jako by o tom cht\u011bl hlavn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe.<\/div>\n
„Bille,“ na\u0161el jsem kone\u010dn\u011b odhodl\u00e1n\u00ed bojovat za to, co chci, a vstal jsem. „J\u00e1 t\u011b miluju. Myslel jsem si, \u017ee se to \u010dasem zm\u011bn\u00ed. \u017de m\u011b to t\u0159eba p\u0159ejde. Ale kruci, nevid\u011bli jsme se p\u011bt let a j\u00e1 t\u011b miluju \u00fapln\u011b stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm. Nedok\u00e1\u017eu se t\u011b vzd\u00e1t. A v\u00edm, \u017ee ani ty to nechce\u0161. V\u00edm, \u017ee m\u011b taky miluje\u0161. Nedovol sv\u00e9mu strachu, aby n\u00e1s zase rozd\u011blil. J\u00e1 chci b\u00fdt jen s tebou, o nic v\u00edc mi nejde. Je mi jedno, kde. Je mi jedno, co budu d\u011blat, hlavn\u011b kdy\u017e budu s tebou.“<\/div>\n
Bill za\u010dal kroutit hlavou a couvat. „Ne, tohle nejde. U\u017e jsme to p\u0159ekonali. Jsme jinde.“ Nev\u00edm, na koho to hr\u00e1l, ale j\u00e1 jsem mu to nese\u017eral.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsme jinde, ale j\u00e1 se klidn\u011b vr\u00e1t\u00edm do t\u00e9 chv\u00edle, kdy jsem t\u011b pozval do pokoje v Andreasov\u011b chat\u011b. Byla to jedna z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch noc\u00ed m\u00e9ho \u017eivota. V\u0161echno, co se stalo potom, bylo jen peklo a bolest,“ zkusil jsem to znovu, ale \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc jsem si byl jist\u00fd, \u017ee je to marn\u00e9. Br\u00e1\u0161ka po\u0159\u00e1d vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu. Kenzi\u2026 New york\u2026 pr\u00e1ce\u2026 m\u016fj \u017eivot\u2026“ vyjmenov\u00e1val nesouvisle.<\/div>\n
„S\u00e1m jsi mi te\u010f \u0159ekl, \u017ee nic z toho t\u011b doopravdy net\u011b\u0161\u00ed. Vylez z t\u00e9 sv\u00e9 zkurven\u00e9 bubliny, kterou sis vytvo\u0159il, proto\u017ee sis myslel, \u017ee to tak bude jednodu\u0161\u0161\u00ed, a bu\u010f se mnou. Nebude to jednoduch\u00e9, ale bude to \u00fa\u017easn\u00e9,“ nevzd\u00e1val jsem to.<\/div>\n
„Ne,“ zakon\u010dil to Bill a ud\u011blal dal\u0161\u00ed dva kroky vzad. M\u00e1lem zakopl a upadl, tak\u017ee se oto\u010dil a pel\u00e1\u0161il ke dve\u0159\u00edm, jako by mu za patami ho\u0159elo.<\/div>\n
Posadil jsem se zp\u011bt na z\u00eddku a slo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed. Neplakal jsem jako tehdy poprv\u00e9, ani jsem nedoufal v n\u011bjak\u00e9 z\u00e1zra\u010dn\u00e9 zjeven\u00ed, kter\u00e9 mi p\u0159ivede Billa zp\u011bt. Tohle byl konec. Absolutn\u00ed definitivn\u00ed a nekompromisn\u00ed konec. Zva\u017eoval jsem, \u017ee sko\u010d\u00edm ze st\u0159echy a ukon\u010d\u00edm sv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed. Nakonec jsem n\u011bjak dok\u00e1zal posb\u00edrat zbytky z t\u00e9 trosky, kter\u00e1 se ze m\u011b stala, a odplou\u017eil jsem se pry\u010d.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Bill<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Ub\u011bhlo asi \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed od m\u00e9ho \u0161\u00edlen\u00e9ho \u00faprku na leti\u0161t\u011b a rozhodnut\u00ed, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f, a j\u00e1 na tom byl skoro tak zle jako na za\u010d\u00e1tku. Ignoroval jsem Nat\u00e1liiny pokusy o to m\u011b vyt\u00e1hnout ven a sklouzl jsem do rutiny \u0161kola, pr\u00e1ce, domov. Byl jsem idiot, \u017ee jsem to v\u016fbec zkusil. Nemusel bych se te\u010f tr\u00e1pit \u00favahami, co by kdyby.<\/em><\/div>\n

St\u00e1l jsem zrovna v kuchyni a bezmy\u0161lenkovit\u011b m\u00edchal l\u017e\u00edci ve sv\u00e9 k\u00e1v\u011b. Hled\u011bl jsem z okna na po\u0161mourn\u00e9 newyorsk\u00e9 r\u00e1no a jen okrajov\u011b vn\u00edmal spolubydl\u00edc\u00edho, kter\u00fd \u0161el do koupelny. Ozvalo se zu\u0159iv\u00e9 bu\u0161en\u00ed a mn\u011b se \u017ealudek sev\u0159el v podivn\u00e9 p\u0159edtu\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Bille, zajde\u0161 tam? Jsem nahej,“ zahul\u00e1kal na m\u011b Will zpoza zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed do koupelny, a tak jsem se doplou\u017eil do p\u0159eds\u00edn\u011b. Nikdy jsem nem\u011bl ve zvyku si nejd\u0159\u00edve v kuk\u00e1tku zkontrolovat, kdo za dve\u0159mi stoj\u00ed, ale toho r\u00e1na jsem to ud\u011blal veden n\u011bjakou z\u00e1hadnou silou.<\/em><\/div>\n
Polekan\u011b jsem usko\u010dil, kdy\u017e jsem v n\u011bm uvid\u011bl zkreslenou postavu sv\u00e9ho br\u00e1chy. Co te\u010f? M\u011bl bych mu otev\u0159\u00edt a pustit jej dovnit\u0159? Tahle varianta mi p\u0159i\u0161la naprosto nep\u0159\u00edpustn\u00e1. Nebyl jsem p\u0159ipraven\u00fd na p\u0159\u00edmou konfrontaci, obzvl\u00e1\u0161\u0165 ne takhle po r\u00e1nu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Tom znovu zabu\u0161il na dve\u0159e, a\u017e jsem z toho nadsko\u010dil. „V\u00edm, \u017ee tam jsi,“ zahul\u00e1kal na m\u011b. Zd\u00e1l se b\u00fdt opravdu vyto\u010den\u00fd. Mohl za to n\u00e1\u0161 v\u00e1no\u010dn\u00ed ne-hovor? Ur\u010dit\u011b. Pro\u010d jinak by se tak najednou objevil u m\u00fdch dve\u0159\u00ed. Mamka mu musela vykecat, kde bydl\u00edm. Pravd\u011bpodobn\u011b j\u00ed trvalo \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, ne\u017e nakonec podlehla jeho n\u00e1tlaku.<\/em><\/div>\n

„Bille, otev\u0159i ty zatracen\u00e9 dve\u0159e,“ zak\u0159i\u010del znovu a mn\u011b to p\u0159ipomn\u011blo den, kdy mi vyhro\u017eoval, \u017ee dve\u0159e klidn\u011b vykopne, aby se za mnou dostal. Byl dost rozzu\u0159en\u00fd na to, aby to dok\u00e1zal. Za\u010dal jsem tot\u00e1ln\u011b panika\u0159it a nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Evidentn\u011b neodejde, dokud nedostane, co chce.<\/em><\/div>\n
A pak mi hlavou bleskla sp\u00e1sn\u00e1 my\u0161lenka. Will. Pravd\u011bpodobn\u011b se pozd\u011bji bude hodn\u011b vypt\u00e1vat, ale moment\u00e1ln\u011b byl moj\u00ed jedinou nad\u011bj\u00ed. Ti\u0161e jsem zaklepal na dve\u0159e do koupelny a bez vyzv\u00e1n\u00ed ve\u0161el dovnit\u0159. Will sed\u011bl na van\u011b a \u010dekal, a\u017e se mu voda napust\u00ed. D\u00edky bohu, m\u011bl kolem pasu ov\u00e1zan\u00fd ru\u010dn\u00edk, tak\u017ee m\u011b nemohl obvinit z o\u010dumov\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Pot\u0159ebuju pomoct,“ za\u0161eptal jsem ti\u0161e. M\u011bl jsem strach, \u017ee by m\u011b Tom mohl sly\u0161et a vrazit dovnit\u0159 jako rozzu\u0159en\u00e9 st\u00e1do nosoro\u017ec\u016f. „Tam u dve\u0159\u00ed stoj\u00ed m\u016fj br\u00e1cha, ale j\u00e1 s n\u00edm te\u010f opravdu nem\u016f\u017eu mluvit. Mohl bys ho poslat pry\u010d?“<\/em><\/div>\n

„Je to nutn\u00e9? \u010cek\u00e1 m\u011b hodina herectv\u00ed a j\u00e1 se na to mus\u00edm p\u0159ipravit. Rodinn\u00e9 drama mi do toho zrovna nezapad\u00e1,“ hu\u010del rozmrzele. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se ve \u0161kole chystaj\u00ed hr\u00e1t n\u011bco od Shakespeara a on z toho byl pekeln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, a to ani nehr\u00e1l hlavn\u00ed roli.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm. Jen mu ne\u0159\u00edkej, \u017ee jsem tady. A za \u017e\u00e1dnou cenu ho nepou\u0161t\u011bj dovnit\u0159. Nech na dve\u0159\u00edch \u0159et\u00edzek,“ instruoval jsem ho. Hodil na m\u011b otr\u00e1ven\u00fd pohled a dramaticky si povzdechl. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1m vyhr\u00e1no. Vr\u00e1tili jsme se ke dve\u0159\u00edm a j\u00e1 se schoval v kout\u011b, kdy\u017e instaloval \u0159et\u00edzek do dr\u00e1\u017eky.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„P\u0159ejete si?“ \u0161tekl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b na Toma. Honem si rukou chytil ru\u010dn\u00edk, proto\u017ee hrozilo, \u017ee mu sklouzne.<\/em><\/div>\n

„Jdu za Billem,“ vyp\u00e1lil br\u00e1\u0161ka bez okolk\u016f. Takhle bl\u00edzko jsem mu nebyl nejm\u00e9n\u011b p\u016fl roku. Nohy se mi t\u0159\u00e1sly a c\u00edtil jsem, jak se mi b\u0159icho chv\u011bje nap\u011bt\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Bill tu nen\u00ed,“ odp\u00e1lkoval ho Will kr\u00e1tce a za\u010dal dve\u0159e zav\u00edrat. Tom pohotov\u011b str\u010dil do prostoru nohu a znemo\u017enil mu \u00fapln\u00e9 dov\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Sly\u0161el jsem t\u011b volat jeho jm\u00e9no. Nehraj to na m\u011b,“ odporoval mu. P\u0159itiskl jsem si p\u011bst k \u00fast\u016fm a zakousl se do n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jo, to je mo\u017en\u00fd. Myslel jsem si, \u017ee je doma, ale evidentn\u011b u\u017e ode\u0161el,“ lhal hladce spolubydl\u00edc\u00ed. Mo\u017en\u00e1 nebylo \u00fapln\u011b od v\u011bci bydlet s hercem. Dnes poprv\u00e9 jsem pln\u011b docenil jeho hereck\u00e9 schopnosti a um\u011bn\u00ed improvizace.<\/em><\/div>\n
„Kdy se vr\u00e1t\u00ed?“ nevzd\u00e1val se Tom a jeho hlas zn\u011bl trochu m\u00edrn\u011bji.<\/em><\/div>\n
„To netu\u0161\u00edm. Nejsem jeho ch\u016fva. A te\u010f, jestli dovol\u00ed\u0161, uhni, abych mohl zav\u0159\u00edt,“ p\u0159ik\u00e1zal Will a k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed ho Tom poslechl.<\/em><\/div>\n
„Tak, konec p\u0159edstaven\u00ed<\/a>?“ pozvedl Will obo\u010d\u00ed a bez dal\u0161\u00edho z\u00e1jmu odkr\u00e1\u010del do koupelny. J\u00e1 u\u017e jsem se ale o p\u0159ekot hnal k oknu. Zastihl jsem Toma pr\u00e1v\u011b, kdy\u017e p\u0159ech\u00e1zel ru\u0161nou silnici. Posadil se na lavi\u010dku v zast\u00e1vce, ruce str\u010den\u00e9 hluboko do kapes, a pohl\u00e9dl k na\u0161im okn\u016fm. Rychle jsem usko\u010dil stranou, aby m\u011b nezahl\u00e9dl.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

St\u00e1l jsem tam snad p\u016fl hodiny a Tom st\u00e1le sed\u011bt na tom stejn\u00e9m m\u00edst\u011b. Do\u0161lo mi, \u017ee tam ne\u010dek\u00e1 na autobus, ale na m\u016fj n\u00e1vrat. To znamenalo, \u017ee jsem v byt\u011b uv\u011bzn\u011bn na b\u016fhv\u00edjak dlouho.<\/em><\/div>\n

Dopoledne se m\u00edrn\u011b p\u0159ekulilo v odpoledne a Tom st\u00e1le sed\u011bl jako p\u0159ikovan\u00fd. Na jednu stranu bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 m\u00edt mo\u017enost ho tajn\u011b pozorovat a n\u011bkolikr\u00e1t u\u017e jsem se p\u0159emluvil, \u017ee za n\u00edm p\u016fjdu. Nakonec v\u017edycky zv\u00edt\u011bzila moje zbab\u011blost a j\u00e1 se zkr\u00e1tka nep\u0159inutil.<\/em><\/div>\n
Svitla mi mal\u00e1 nad\u011bje, kdy\u017e Tom vstal a dlouh\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159il pry\u010d. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli jsem zklaman\u00fd nebo pot\u011b\u0161en\u00fd. Uk\u00e1zalo se, \u017ee br\u00e1\u0161ka m\u00ed\u0159\u00ed do nedalek\u00e9 kav\u00e1rny a z\u016fstal tam n\u011bco m\u00e1lo p\u0159es hodinu. V\u0161echno jsem to sledoval na hodin\u00e1ch na mikrovlnce. Cht\u011blo se mi hrozn\u011b \u010d\u016frat, ale m\u011bl jsem strach, \u017ee jakmile odejdu, prop\u00e1snu ho.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e se jeho dredat\u00e1 hlava op\u011bt vyno\u0159ila, srdce mi posko\u010dilo. Znovu se vydal k na\u0161emu bytu a nedlouho po t\u00e9 mi pod vstupn\u00edmi dve\u0159mi projela b\u00edl\u00e1 ob\u00e1lka. Uchopil jsem ji do rozt\u0159esen\u00fdch rukou a n\u011bkolikr\u00e1t ji obr\u00e1til.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee tam jsi,“ ozval se Tom\u016fv hlas, a\u017e jsem sebou p\u0159ekvapen\u011b \u0161kubnul. „Cht\u011bl jsem t\u011b jen vid\u011bt. Hrozn\u011b se mi st\u00fdsk\u00e1.“<\/em><\/div>\n

Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee Will ode\u0161el, proto\u017ee by mi bylo neuv\u011b\u0159iteln\u011b trapn\u011b, kdyby m\u011b te\u010f vid\u011bl. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy a chv\u011bl jsem se jako osika. P\u0159esto jsem se nedonutil pohl\u00e9dnout bratrovi do obli\u010deje. Vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky m\u011b upozornily na to, \u017ee Tom odch\u00e1z\u00ed. Svalil jsem se bezmocn\u011b na zem, proto\u017ee m\u011b nohy u\u017e necht\u011bly n\u00e9st. V ruce jsem po\u0159\u00e1d sv\u00edral zmuchlanou ob\u00e1lku. Ob\u00e1lku, kterou jsem nikdy neotev\u0159el.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Tom „Co kdybychom se \u0161li trochu proj\u00edt po \u0161kole?“ navrhl Bill a mn\u011b to p\u0159i\u0161lo jako dobr\u00fd n\u00e1pad. Ch\u016fze mi rozhodn\u011b pom\u016f\u017ee se trochu vzpamatovat z toho citov\u00e9ho koloto\u010de. Te\u010f u\u017e rozhodn\u011b v\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed ban\u00e1n v mix\u00e9ru. Zkr\u00e1tka,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[671],"tags":[],"class_list":["post-1251","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-school-reunion"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1251","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1251"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1251\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1251"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1251"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1251"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}