{"id":12524,"date":"2010-01-24T18:00:00","date_gmt":"2010-01-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12494"},"modified":"2010-01-24T18:00:00","modified_gmt":"2010-01-24T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-54","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/24\/casoprostor-iii-54\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 54."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee vyd\u00e1me ofici\u00e1ln\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed pro tisk, \u017ee je to cel\u00e9 podvrh, a \u017ee v p\u0159\u00edpad\u011b pokra\u010dov\u00e1n\u00ed t\u00e9hle trapn\u00e9 kauzy pod\u00e1me na Bild \u017ealobu na ochranu osobnosti… mysl\u00edm, \u017ee to budeme m\u00edt z krku,“ uzav\u0159e sch\u016fzku Dietr, n\u00e1\u0161 pr\u00e1vn\u00edk. Je to postar\u0161\u00ed p\u00e1n, m\u016f\u017ee mu b\u00fdt tak p\u011btapades\u00e1t, \u0161edes\u00e1t, sah\u00e1 mi sotva po prsa a shora v\u017edycky vid\u00edm, jak se mu leskne ple\u0161ka. Jinak ale vypad\u00e1 dost zachovale. Kdy\u017e n\u00e1m na za\u010d\u00e1tku spolupr\u00e1ce nab\u00edzel tyk\u00e1n\u00ed, m\u011bli jsme v\u0161ichni pocit nepat\u0159i\u010dnosti, ale u\u017e je to v pohod\u011b, zvykli jsme si. Celkem z\u00e1bavnej chlap\u00edk, na to, jak je starej. Douf\u00e1m, \u017ee bude i v tomhle p\u0159\u00edpadu k n\u011b\u010demu, zat\u00edm v\u0161echno zvl\u00e1dl.<\/div>\n
„Fajn, prozat\u00edm to mus\u00ed sta\u010dit. Uvid\u00edme, jak se to bude vyv\u00edjet d\u00e1l, ale mysl\u00edm, \u017ee to v\u0161echno velice brzy utichne,“ p\u0159id\u00e1 se k n\u011bmu s \u00falevou v hlase n\u00e1\u0161 mana\u017eer, a oba se sou\u010dasn\u011b zvednou ze seda\u010dky. „Nen\u00ed nic star\u0161\u00edho ne\u017e v\u010derej\u0161\u00ed noviny,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b optimisticky Carl, a \u0161iroce se na n\u00e1s usm\u011bje.<\/div>\n
Jsou s Dietrem v tomhle dom\u011b asi jedin\u00ed, kte\u0159\u00ed si to mysl\u00ed, ale mus\u00edme je s Tomem nechat p\u0159i tom. Pokud oni v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee jsme nevinn\u00ed jako lilie, budou v klidu a sebejist\u00ed. Nesm\u00ed na nich b\u00fdt vid\u011bt \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00e1h\u00e1n\u00ed a nejistota, nebyli by v\u011brohodn\u00ed. V\u0161echny nervy si te\u010f p\u011bkn\u011b vy\u017eereme my dva. Taky je to v\u0161echno na\u0161e vina, samoz\u0159ejm\u011b…<\/div>\n
„Klid, Bille, v\u00e1\u017en\u011b to nestoj\u00ed za to, aby ses s t\u00edm tak nervoval, za\u0159\u00edd\u00edme to,“ je\u0161t\u011b m\u011b ut\u011b\u0161uje Dietr, nejsp\u00ed\u0161 si v\u0161iml m\u00fdch ubre\u010den\u00fdch o\u010d\u00ed… jak by taky ne, mus\u00edm vypadat jako kr\u00e1l\u00edk.<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se p\u0159es st\u016fl na Toma, kter\u00fd se p\u0159ed \u010dtvrthodinou p\u0159ipojil k na\u0161\u00ed debat\u011b, a poprv\u00e9 se mu zad\u00edv\u00e1m p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Celou dobu jsem se tomu sna\u017eil vyhnout, ani nev\u00edm pro\u010d, nejsp\u00ed\u0161, abych se znovu nerozbre\u010del. Nem\u011bli jsme \u0161anci se ani po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159iv\u00edtat, p\u0159i\u0161el do rozjet\u00fd debaty, a jen ti\u0161e sed\u011bl na seda\u010dce a poslouchal, co ti dva vym\u00fd\u0161lej\u00ed za strategii.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, Tome, m\u011bjte se… rad\u0161i nevych\u00e1zejte ven, ti supi jsou tam po\u0159\u00e1d, tak aby se v\u00e1m n\u011bco nestalo. Kdyby n\u011bco, volejte, po\u0161lu v\u00e1m ochranku,“ oto\u010d\u00ed se na n\u00e1s ode dve\u0159\u00ed je\u0161t\u011b Carl, m\u00e1vne a zmiz\u00ed v p\u0159eds\u00edni. Ani se mi nechce je j\u00edt vyprov\u00e1zet, ale m\u011bl bych, je to slu\u0161nost. L\u00edn\u011b se zvednu, jen omluvn\u011b mrknu na Toma a vyjdu za nimi na chodbu. Oba u\u017e mi ale mezit\u00edm zmizeli v gar\u00e1\u017ei, aby mohli vyjet zadem bez asistence novin\u00e1\u0159\u016f. Nech\u00e1pu, na co tam ti pis\u00e1lkov\u00e9 po\u0159\u00e1d \u010dekaj… jestli si p\u0159edstavujou, \u017ee vyjdeme ven a budeme jim n\u011bco vysv\u011btlovat, tak to se moc m\u00fdl\u00ed. Zat\u00edm se v\u017edycky vyplatilo sp\u00ed\u0161 ml\u010det, ne\u017e se moc vykec\u00e1vat. Tohle n\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1val u\u017e v za\u010d\u00e1tc\u00edch David, n\u00e1\u0161 prvn\u00ed mana\u017eer, kdy\u017e se ob\u010das vyskytl n\u011bjakej pr\u016f\u0161vih, a fungovalo to celkem dob\u0159e. D\u011blat mrtv\u00fdho brouka, dokud to jde, to bylo jeho heslo. Docela r\u00e1d bych ho zase n\u011bkdy vid\u011bl, \u017eije te\u010f v Los Angeles, stal se z n\u011bj uzn\u00e1vanej skladatel, o\u017eenil se tam, a m\u00e1 dv\u011b d\u011bti. Vzal si n\u011bjakou zp\u011bva\u010dku, z kter\u00fd se sna\u017eil ud\u011blat hv\u011bzdu, ale prozat\u00edm se mu znovu nepovedla takov\u00e1 trefa, jako jsme byli my. Mus\u00edme mu n\u011bkdy zavolat, a jet se za n\u00edm pod\u00edvat. U\u017e jsme v Americe nebyli ani nepamatujem, nebyl by to \u0161patnej v\u00fdlet. V L.A. bylo v\u017edycky n\u00e1dhern\u011b, m\u011bl jsem to tam r\u00e1d.<\/div>\n
\n
„Kde je Dejv?“ ozve se mi potichu za z\u00e1dy, skoro se leknu, jak jsem se v chodb\u011b p\u0159i z\u00edr\u00e1n\u00ed na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e do gar\u00e1\u017ee zamyslel. Oto\u010d\u00edm se, abych mohl kone\u010dn\u011b Toma obejmout. Ud\u011bl\u00e1 to ale d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1, u\u017e si m\u011b jenom p\u0159it\u00e1hne a p\u0159itiskne na t\u011blo, a j\u00e1 se tak r\u00e1d nech\u00e1m. Polo\u017e\u00edm mu hlavu na rameno a pol\u00edb\u00edm ho na krk.<\/div>\n
„Jsou spolu u Sabinin\u00fdch rodi\u010d\u016f, odjeli b\u011bhem dopoledne,“ \u0161eptnu potichu, v chodb\u011b se na\u0161e hlasy moc rozl\u00e9haj\u00ed, je to tak lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„To je dob\u0159e, \u017ee ho vzala pry\u010d, aspo\u0148 bude v klidu,“ odt\u00e1hne se tro\u0161ku Tom, aby mi vid\u011bl do o\u010d\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011b pol\u00edb\u00ed. Nech\u00e1m ho, aby se mazlil s m\u00fdmi rty, u\u017e jsem se nemohl do\u010dkat, a\u017e tohle ud\u011bl\u00e1. „Cht\u011bl jsem jet toho parchanta Marka zab\u00edt,“ vydechne, kdy\u017e se ode m\u011b po chvilce odtrhne.<\/div>\n
„Bl\u00e1zne,“ usm\u011bju se, dovedu si p\u0159esn\u011b p\u0159edstavit, jak reagoval, kdy\u017e se to v\u0161echno dozv\u011bd\u011bl. Musel soptit jak nasupenej b\u00fdk. „T\u00edm by sis nepomohl, jen by t\u011b pak zav\u0159eli, a co j\u00e1 bych tu s\u00e1m d\u011blal?“<\/div>\n
„Nebyl bys s\u00e1m, m\u011bl bys Dejva…“ odpov\u00ed mi v\u00e1hav\u011b Tom.<\/div>\n
„M\u00e1m strach, \u017ee nem\u011bl…“ vyl\u00edtne ze m\u011b to, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed celou dobu, a nejsem schopen si to p\u0159iznat, nato\u017e to \u0159\u00edct nahlas… a\u017e te\u010f.<\/div>\n
„Neboj se, to zvl\u00e1dneme. P\u0159emej\u0161lel jsem o tom celou cestu sem… Mark to podle v\u0161eho poslal zase zbab\u011ble mejlem, anonymn\u011b jako Devil, boj\u00ed se vystr\u010dit \u010dum\u00e1k, srab jeden, tak\u017ee se k tomu nebude hl\u00e1sit. Tud\u00ed\u017e oni vlastn\u011b nemaj ov\u011b\u0159enej zdroj, nemaj autora fotky, a to jim na jistot\u011b moc nep\u0159id\u00e1. Budeme tvrdit, \u017ee je to mont\u00e1\u017e do posledn\u00edho dechu, a\u0165 si m\u00e1vaj posudkama t\u0159eba tis\u00edce laborato\u0159\u00ed sv\u011bta, budeme tvrdit, \u017ee to maj podplacen\u00fd. A pak… t\u0159eba se to n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00ed samo,“ \u0159ekne neur\u010dit\u011b Tom a sna\u017e\u00ed se na m\u011b povzbudiv\u011b usm\u00edvat.<\/div>\n
„Jak by se tohle mohlo vy\u0159e\u0161it samo? Je to v\u0161ude, ka\u017edej tu pitomou fotku vid\u011bl, v\u010detn\u011b t\u00fd baby ze soci\u00e1lky, to jsem si jistej. Boj\u00edm se, co ud\u011bl\u00e1,“ odporuju mu, v tomhle nejsem tak naivn\u00ed, abych v\u011b\u0159il, \u017ee se to zrovna tam nebude nijak rozeb\u00edrat.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak nejd\u0159\u00edv zabiju tu babu, a pak p\u016fjdu na Marka, spokojenej?“ usm\u011bje se na m\u011b Tom. „Ne\u0161il, Bille, to zvl\u00e1dnem, fakt. Ned\u00e1me jim Dejva, ani kdyby se stav\u011bli na hlavu. Zabarik\u00e1dujem se tady, a nikdo se sem nedostane, leda by p\u0159ijeli s tankem. Nebo n\u011bkam ute\u010deme, zalezeme do jeskyn\u011b a po\u010dk\u00e1me, a\u017e to p\u0159ejde.“<\/div>\n
„Jo, a ty bude\u0161 lovit mamuty a j\u00e1 zubama \u017evejkat k\u016f\u017ee a udr\u017eovat ohe\u0148, tos uhodl,“ usm\u011bju se pod fousy. D\u011bsiv\u00e1 p\u0159edstava. „Jen si d\u011blej srandu, to by ti \u0161lo,“ dod\u00e1m, odt\u00e1hnu se od n\u011bj, a ani\u017e bych pustil jeho ruku, vle\u010du ho za sebou po schodech nahoru. Mus\u00edme k n\u011bmu do lo\u017enice, tam je odst\u00edn\u011bnej odposlech. Tady nen\u00ed v\u016fbec bezpe\u010dno.<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Bill vypadal d\u011bsn\u011b, kdy\u017e jsem p\u0159ijel dom\u016f. Kdyby to nebylo za tak nep\u0159\u00edjemn\u00fdch okolnost\u00ed, byl bych \u0161\u0165astnej, \u017ee jsem zase po del\u0161\u00ed dob\u011b doma, ale bohu\u017eel… nep\u0159ivedlo m\u011b sem nic dobr\u00fdho. Na Billovi jsem hned vid\u011bl, \u017ee bre\u010del, o\u010di m\u011bl \u010derven\u00fd a napuchl\u00fd. V\u0161iml jsem si, \u017ee ani nen\u00ed namalovanej, r\u00e1no to z\u0159ejm\u011b nestihl, asi m\u011bl krut\u00fdho bud\u00ed\u010dka. Podobn\u011b jako j\u00e1… i kdy\u017e Filip byl v\u00e1\u017en\u011b \u00fa\u017easnej. Sna\u017eil jsem se zachytit pohled sv\u00e9ho dvoj\u010dete, abych se mu alespo\u0148 o\u010dima omluvil, co jsem to zase zp\u016fsobil svoj\u00ed tot\u00e1ln\u00ed blbost\u00ed, ale vyh\u00fdbal se mi, po\u0159\u00e1d koukal na sv\u00fd ruce, v kter\u00fdch \u017emoulal tri\u010dko, nebo z\u00edral do blba. Poslouchal jsem ty dva jen tak nap\u016fl ucha, jak se dohaduj\u00ed o textu prohl\u00e1\u0161en\u00ed pro tisk, a nemohl jsem se do\u010dkat, a\u017e kone\u010dn\u011b vypadnou. Cestou sem m\u011b p\u0159e\u0161el ten nejv\u011bt\u0161\u00ed vztek, i kdy\u017e jsem jel hodn\u011b rychle, a\u017e mi v motoru n\u011bco za\u010dalo klepat, jak jsem to osolil. Jednou jsem se m\u00e1lem srazil s n\u00e1kla\u010f\u00e1kem, co jel proti mn\u011b, ale na\u0161t\u011bst\u00ed jsem se sta\u010dil vyhnout. Kdy\u017e jsem vzteklej, nem\u011bl bych \u0159\u00eddit, to o sob\u011b v\u00edm, ale copak to jde? Aspo\u0148 jsem si nahlas zanad\u00e1val a to nejhor\u0161\u00ed ze sebe vy\u0159val na kolemjedouc\u00ed \u0159idi\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f le\u017e\u00edme vedle sebe na moj\u00ed posteli, kam m\u011b Bill p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dot\u00e1hl, a jen tak se obj\u00edm\u00e1me a hlad\u00edme jeden druh\u00fdho.<\/div>\n
„Vid\u011bl t\u011b n\u011bkdo, jak sem jde\u0161?“ za\u0161ept\u00e1 Bill a l\u00edbne m\u011b na \u010delo.<\/div>\n
„Ne, mysl\u00edm, \u017ee si m\u011b nev\u0161imli. Parkuju kousek za bar\u00e1kem, p\u0159ijel jsem Fabi\u00ed, abych byl nen\u00e1padnej.“<\/div>\n
„To je fajn,“ odpov\u00ed Bill a zav\u0159e \u00falevn\u011b o\u010di. „Jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b tady m\u00e1m, pot\u0159ebuju t\u011b. Myslel jsem, \u017ee se bez tebe zbl\u00e1zn\u00edm.“<\/div>\n
„Nejrad\u0161i bych tady s tebou u\u017e z\u016fstal napo\u0159\u00e1d,“ p\u0159izn\u00e1m, kdy\u017e si ho p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017e do n\u00e1ru\u010de. „A s Dejvem…“ dod\u00e1m, aby bylo jasno. Jen tak spolu le\u017e\u00edme, ob\u010das se pol\u00edb\u00edme a vz\u00e1jemn\u011b se sna\u017e\u00edme ned\u00e1vat najevo moc strachu z toho, co nastane. Nejsp\u00ed\u0161 se neboj\u00edm zdaleka tolik jako Bill, m\u00e1m svou nad\u011bji v podob\u011b B\u00e9dy, ale po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nen\u00ed jist\u00e1, a nem\u016f\u017eu s n\u00ed po\u010d\u00edtat na sto procent. Kdybych te\u010f \u0159ekl Billovi, \u017ee z tohohle pr\u016f\u0161vihu se b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed bez probl\u00e9m\u016f zachr\u00e1n\u00edme, a pak se to nestalo, mysl\u00edm, \u017ee by se z toho nejsp\u00ed\u0161 zhroutil. S\u00e1m m\u00e1m pocit, \u017ee jestli se to nepovede a Filip se nevr\u00e1t\u00ed, skon\u010d\u00edm v nejbli\u017e\u0161\u00ed cvok\u00e1rn\u011b. P\u0159edstava, \u017ee v t\u00fdhle pitom\u00fd realit\u011b budeme muset z\u016fstat, znovu a znovu \u010delit Markov\u00fdm \u00fatok\u016fm, m\u011b ub\u00edj\u00ed. Pak by mi nejsp\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b nezb\u00fdvalo, ne\u017e ho j\u00edt zab\u00edt.<\/div>\n
„U\u017e to v\u00ed m\u00e1ma?“ zept\u00e1m se po chv\u00edli potichounku Billa, a kdy\u017e se nic neoz\u00fdv\u00e1, zjist\u00edm, \u017ee mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed usnul. Kocourek m\u016fj… musel b\u00fdt utahanej, ani se mu nediv\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 byl od r\u00e1na neust\u00e1le ve stresu, a te\u010f pot\u0159ebuje odpo\u010dinek. Nat\u00e1hnu se opatrn\u011b, abych ho neprobudil, a p\u0159ikryju n\u00e1s pe\u0159inou. Mo\u017en\u00e1 je tohle posledn\u00ed kr\u00e1sn\u00e1 chv\u00edle, kterou tady spolu za\u017eijeme, tak se to budu sna\u017eit si u\u017e\u00edt. Pod pe\u0159inou je fajn, a m\u00e1m takovej dojem, \u017ee se je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t nadechnu Billovy \u00fa\u017easn\u00fd v\u016fn\u011b, a usnu taky…<\/p>\n<\/div>\n
SABINE<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem dneska r\u00e1no poprv\u00e9 vid\u011bla Billa, bylo mi hned jasn\u00fd, \u017ee se n\u011bco stalo. Sta\u010dilo se doj\u00edt pod\u00edvat na jeho otev\u0159en\u00fd laptop do ob\u00fdv\u00e1ku, a ani jsem se nemusela pt\u00e1t, jestli je ta fotka prav\u00e1. Bylo to jasn\u011b k p\u0159e\u010dten\u00ed v jeho zarudl\u00fdch o\u010d\u00edch. Tak\u017ee dal\u0161\u00ed pr\u016f\u0161vih… ti kluci maj\u00ed posledn\u00ed dobou neuv\u011b\u0159itelnou sm\u016flu. Nebo se je sp\u00ed\u0161 n\u011bkdo sna\u017e\u00ed systematicky zni\u010dit, jak to te\u010f vypad\u00e1. Rozhodla jsem se jednat. Bill se sna\u017eil neust\u00e1le dovolat Tomovi, mluvil s jejich mana\u017eerem, a j\u00e1 mezit\u00edm obstar\u00e1vala to, co bylo pot\u0159eba. Dav\u00eddek jen vykulen\u011b koukal na uplakan\u00fdho t\u00e1tu, tak jsem mu nakecala, \u017ee mu nen\u00ed moc dob\u0159e, \u017ee celou noc nespal, a \u017ee ho nech\u00e1me doma, aby si odpo\u010dinul, a zat\u00edm si ud\u011bl\u00e1me malej v\u00fdlet. Na\u0161t\u011bst\u00ed s t\u00edm bez pot\u00ed\u017e\u00ed souhlasil, tak jsem ho rychle sbalila a vypadli jsme. Kdy\u017e jsme vyj\u00ed\u017ed\u011bli z gar\u00e1\u017ee, napadlo m\u011b, \u017ee ne\u017e se vyd\u00e1me k na\u0161im, zajedeme se pod\u00edvat n\u011bkam, kde jsme u\u017e dlouho nebyli.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude doma?“ zvednul ke mn\u011b o\u010di Dejv, kdy\u017e jsme zvonili u dve\u0159\u00ed bytu, kter\u00fd d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1.<\/div>\n
„Snad jo, uvid\u00edme,“ usm\u011bju se na prcka a znovu zm\u00e1\u010dknu zvonek. Nejsme ohl\u00e1\u0161en\u00ed, prost\u011b jsem si \u0159ekla, \u017ee to m\u00e1me cestou, a \u017ee to zkus\u00edme. Je to sice neslu\u0161n\u00fd, ale co… t\u0159eba n\u00e1m to odpust\u00ed, a\u017e n\u00e1s uvid\u00ed.<\/div>\n
„Jo jo, sly\u0161\u00edm, vydr\u017ete!“ ozve se za dve\u0159mi zn\u00e1m\u00fd hlas, z \u010deho\u017e se Dejvovi rozsv\u00edt\u011bj o\u010di a radost\u00ed posko\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Je doma!“ vyp\u00edskne a zatlesk\u00e1. Dve\u0159e se kone\u010dn\u011b otev\u0159ou, a za nimi se objev\u00ed majitel bytu.<\/div>\n
„Ahoj, Franku,“ slu\u0161n\u011b pozdrav\u00edme skoro unisono, a oba se usm\u00edv\u00e1me na p\u0159ekvapen\u00e9ho chlapce na voz\u00edku, kter\u00fd si n\u00e1s m\u011b\u0159\u00ed nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„No ahoj, co vy tady?“ rozt\u00e1hne kone\u010dn\u011b pusu do \u00fasm\u011bvu, trochu couvne s voz\u00edkem, a zve n\u00e1s t\u00edm d\u00e1l. „To je taky dost, \u017ee jste se zastavili,“ tro\u0161ku vy\u010d\u00edtav\u011b na n\u00e1s mrk\u00e1, ale je vid\u011bt, \u017ee z n\u00e1s m\u00e1 radost.<\/div>\n
„No jo, to v\u00ed\u0161, bylo moc pr\u00e1ce a starost\u00ed, n\u011bjak po\u0159\u00e1d nebyl na nic \u010das,“ zkus\u00edm se omlouvat, ale proto\u017ee n\u00e1\u0161 \u017eivot je v podstat\u011b ve\u0159ejn\u00e1 z\u00e1le\u017eitost, je mi jasn\u00fd, \u017ee Frank moc dob\u0159e v\u00ed, co se u n\u00e1s za tu dobu odehr\u00e1lo.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu gratulovat, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1?“ smutn\u011b se usm\u011bje, kdy\u017e zav\u0159eme dve\u0159e a dojdeme za n\u00edm do mal\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku. O\u010dima hypnotizuje prst\u00fdnek na m\u00e9 lev\u00e9 ruce, a m\u011b p\u00edchne u srdce. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee m\u011b m\u00e1 Frank r\u00e1d, d\u00e1val mi to jasn\u011b najevo, ale ne\u017e se stihlo n\u011bco mezi n\u00e1mi rozvinout, byla jsem vdan\u00e1 za Billa. Mo\u017en\u00e1 proto jsem sem taky ne\u0161la, bylo mi trapn\u011b, \u017ee jsem to s n\u00edm p\u0159edem neprobrala, i kdy\u017e jsme nikdy o ni\u010dem z toho nemluvili. Te\u010f u\u017e je bohu\u017eel na n\u011bjak\u00e9 velk\u00e9 omluvy pozd\u011b…<\/div>\n
„Zeilerov\u00e1,“ \u0159eknu potichu, „nechala jsem si svoje p\u0159\u00edjmen\u00ed,“ jen mu vysv\u011btl\u00edm, ale to u\u017e se na Franka s\u00e1pe Dejv, aby se s n\u00edm n\u00e1le\u017eit\u011b p\u0159iv\u00edtal.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco v kuchy\u0148sk\u00e9m koutu va\u0159\u00edm kafe a \u010daj, poslouch\u00e1m ty dva, jak si pov\u00eddaj\u00ed. Dav\u00eddek Frenkymu vypr\u00e1v\u00ed v\u0161echny z\u00e1\u017eitky za posledn\u00ed dobu, jak jsme byli na dovolen\u00fd, jak\u00e1 byla svatba, co strejda, co t\u00e1ta… no prost\u011b v\u0161echno, co mu je\u0161t\u011b nestihl \u0159\u00edct, a j\u00e1 poprv\u00e9 od t\u00fd doby, co jsem Billovi k\u00fdvla na jeho absurdn\u00ed nab\u00eddku k s\u0148atku, toho snad opravdu v\u00e1\u017en\u011b lituju. Frank je \u00fa\u017easnej kluk, a kdyby se to v\u0161echno tak blb\u011b nesemlelo, nejsp\u00ed\u0161 bych s n\u00edm za\u010dala chodit. Asi bych ho byla schopn\u00e1 milovat… ale prozat\u00edm tuhle my\u0161lenku mus\u00edm zasunout n\u011bkam hluboko. Dokud jsem vdan\u00e1 za Billa, stejn\u011b je v\u0161echno v h\u00e1ji. Frank by m\u011b asi ani necht\u011bl, je na to p\u0159\u00edli\u0161 slu\u0161nej, aby sv\u00e9ho idola podv\u00e1d\u011bl s jeho \u017eenou. Jak to v\u0161echno ve skute\u010dnosti je, \u017ee jsem v\u00edc opu\u0161t\u011bn\u00e1, ne\u017e kdy\u017e jsem \u017eila sama, mu \u0159\u00edct nem\u016f\u017eu. Ale a\u017e se rozvedeme… uvid\u00edme. T\u0159eba na m\u011b Frank po\u010dk\u00e1, a jednou mo\u017en\u00e1… budeme m\u00edt spolu takov\u00fdho svi\u0161t\u011b, jakej mu te\u010f sed\u00ed na kl\u00edn\u011b, a s rozsv\u00edcen\u00fdma o\u010dima mu nad\u0161en\u011b vypr\u00e1v\u00ed svoje z\u00e1\u017eitky.<\/div>\n
Za ty pen\u00edze, kter\u00fd mi nech\u00e1 Bill po rozvodu, bych koupila malej bezbari\u00e9rovej domek, aby se tam Franky c\u00edtil pohodln\u011b, a mohli bychom si spolu kr\u00e1sn\u011b \u017e\u00edt…<\/div>\n
„Tet\u00f3, u\u017e m\u00e1\u0161 to kaf\u00e9?“ ozve se Dejv, a m\u011b to probere ze zamy\u0161len\u00ed. Voda u\u017e se d\u00e1vno dova\u0159ila, a j\u00e1 tu stoj\u00edm jak tvrd\u00fd y a pl\u00e1nuju si budoucnost s n\u011bk\u00fdm, kdo si mysl\u00ed, \u017ee m\u011b nikdy nem\u016f\u017ee m\u00edt… ach jo. Te\u010f se ale hlavn\u011b mus\u00edm postarat o to, abychom p\u0159e\u017eili dal\u0161\u00ed katastrofu dvoj\u010dat, to je priorita… nechci, aby to n\u011bjak odnesl ten malej roztomilej \u0161punt, proto mus\u00edm b\u00fdt spo\u0159\u00e1dan\u00e1 man\u017eelka, kter\u00e1 jak lvice bojuje za \u010dest sv\u00e9ho mu\u017ee.<\/div>\n
„U\u017e se to nese!“<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Probudilo m\u011b vrn\u011bn\u00ed mobilu v kapse d\u017e\u00edn. Sice jsem m\u011bl chv\u00edli pocit, \u017ee se mi to zd\u00e1, ale z v\u00edc ne\u017e p\u0159\u00edjemn\u00e9ho vr\u010den\u00ed vibr\u00e1toru, kter\u00fdm mi Tom ve snu jezdil po zadku, se n\u00e1hle zm\u011bnilo na mnohem protivn\u011bj\u0161\u00ed telefon. Ach jo, pro\u010d to nem\u016f\u017ee b\u00fdt rad\u0161i ta prvn\u00ed mo\u017enost… Opatrn\u011b, abych Toma nevzbudil, jsem se vykradl z postele, a v jeho kuchyni kone\u010dn\u011b zvedl mobil. Bylo mi jasn\u00fd, kdo to je, a rozhodl jsem se, \u017ee kone\u010dn\u011b budu \u010delit na\u0161\u00ed m\u00e1m\u011b.<\/div>\n
„Ahoj,“ p\u00edpnu potichu, kdy\u017e p\u0159ijmu hovor. „U\u017e to v\u00ed\u0161, co?“ rovnou dod\u00e1m, abych j\u00ed zabr\u00e1nil ve v\u00fd\u010ditk\u00e1ch.<\/div>\n
„Co?“ zept\u00e1 se m\u011b mamka. „Co m\u00e1m v\u011bd\u011bt? Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„No… myslel jsem… tak pro\u010d vlastn\u011b vol\u00e1\u0161?“ kouk\u00e1m p\u0159itom z okna na zahradu, venku je u\u017e tma, sv\u00edt\u00ed jen pouli\u010dn\u00ed lampy, nestihl jsem zkontrolovat \u010das, ale mus\u00ed b\u00fdt u\u017e pozd\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d asi vol\u00e1m… chci sly\u0161et sv\u00e9ho syna a vnuka… co je na tom divn\u00fdho?“<\/div>\n
„Aha, tak to jo…“ odpov\u00edm jako pako… to jsem si to pohnojil, ale stejn\u011b bych to musel vyklopit, tak je to jedno…<\/div>\n
„Tak co se zase stalo, pov\u00eddej, nem\u00e1 cenu zap\u00edrat, u\u017e jsi to nakousl. N\u011bjakej dal\u0161\u00ed Tom\u016fv pr\u016f\u0161vih?“<\/div>\n
„No,“ v\u00e1h\u00e1m, „sp\u00ed\u0161 n\u00e1sledky toho minul\u00fdho, ale tentokr\u00e1t jsme v tom oba. Mysl\u00edm, \u017ee bude sta\u010dit, kdy\u017e vystr\u010d\u00ed\u0161 hlavu na zahradu, sousedka ti r\u00e1da porozpr\u00e1v\u00ed, jak\u00fd jsi vychovala odporn\u00fd incestn\u00ed bratry.“<\/div>\n
„Co\u017ee? Bo\u017ee, co se d\u011bje? N\u011bkdo v\u00e1s nachytal?“<\/div>\n
„Ne. Teda ne te\u010f… p\u0159ed lety. A te\u010f to zve\u0159ejnil. Mark…“<\/div>\n
„Aha, tak\u017ee pomsta za tu man\u017eelku, co mu Tom sv\u00e1d\u011bl, co? J\u00e1 se z toho kluka zbl\u00e1zn\u00edm… Ten v\u00e1\u0161 pr\u00e1vn\u00edk mi byl odjak\u017eiva nesympatickej, byl takovej slizkej u\u017e od pohledu. Co p\u0159esn\u011b ud\u011blal?“<\/div>\n
„Kdysi n\u00e1s tajn\u011b nato\u010dil na mobil, jak se… no, jak se l\u00edb\u00e1me, a tak… v \u0161atn\u011b po koncert\u011b, a te\u010f, kdy\u017e mu Tom balil \u017eenu, se n\u00e1m pomstil. Poslal to do Bildu… asi si dovede\u0161 p\u0159edstavit, jak to te\u010f vypad\u00e1…“<\/div>\n
„Panebo\u017ee… tak\u017ee oni v\u011bd\u00ed, \u017ee jste… \u017ee spolu n\u011bco m\u00e1te?“<\/div>\n
„Jo, ale my budeme tvrdit, \u017ee je to mont\u00e1\u017e, tak\u017ee se to snad v\u0161echno brzy uti\u0161\u00ed. Douf\u00e1m.“<\/div>\n
„A co Dav\u00eddek? Bo\u017ee, chud\u00e1k kluk, douf\u00e1m, \u017ee se ho to nijak nedotkne…“<\/div>\n
„Neboj, Sabine s n\u00edm jela ke sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm, aby byl od toho v\u0161eho daleko. Snad to dopadne dob\u0159e… M\u00e1m strach ze soci\u00e1lky, aby se toho nechytila a necht\u011bla n\u00e1m ho…“ ani nejsem schopen to do\u0159\u00edct.<\/div>\n
„No to snad ne! Ty jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee by v\u00e1m ho cht\u011bli vz\u00edt?“ zd\u011b\u0161en\u011b si uv\u011bdom\u00ed m\u00e1ma. Najednou je n\u011bjak\u00e1 pitom\u00e1 sousedka absolutn\u011b ned\u016fle\u017eit\u00e1. Te\u010f jde o jej\u00edho vnou\u010dka. A mn\u011b o syna…<\/div>\n
„Mami… m\u00e1m \u0161\u00edlenej strach,“ skoro vzlyknu do telefonu, emoce se mi hromad\u00ed v krku, a tla\u010d\u00ed mi to do o\u010d\u00ed slzy. P\u0159edstava, \u017ee o n\u011bj p\u0159ijdu… To by byl m\u016fj konec.<\/div>\n
„Bill\u00ed, nesm\u00ed\u0161 to vzd\u00e1vat, t\u0159eba se nic nestane a v\u0161echno bude dobr\u00fd,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b ut\u011b\u0161it m\u00e1ma, a\u010dkoliv sly\u0161\u00edm, jak je sama rozru\u0161en\u00e1. Nejsp\u00ed\u0161 se j\u00ed u\u017e nezd\u00e1 vztah jej\u00edch syn\u016f tak v pohod\u011b jako dote\u010f. Najednou z\u00edskal naprosto jinej rozm\u011br a ze dne na den za\u010dal ohro\u017eovat v\u0161echno, co jsme si a\u017e dote\u010f vybudovali. Douf\u00e1m, \u017ee se to nezhrout\u00ed jako dome\u010dek z karet a my z toho zase n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem vybrusl\u00edme…<\/p>\n

<\/div>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL „Tak\u017ee vyd\u00e1me ofici\u00e1ln\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed pro tisk, \u017ee je to cel\u00e9 podvrh, a \u017ee v p\u0159\u00edpad\u011b pokra\u010dov\u00e1n\u00ed t\u00e9hle trapn\u00e9 kauzy pod\u00e1me na Bild \u017ealobu na ochranu osobnosti… mysl\u00edm, \u017ee to budeme m\u00edt z krku,“ uzav\u0159e sch\u016fzku Dietr, n\u00e1\u0161 pr\u00e1vn\u00edk. Je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-12524","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12524","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12524"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12524\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12524"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12524"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12524"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}