{"id":12526,"date":"2010-01-24T17:00:00","date_gmt":"2010-01-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12496"},"modified":"2010-01-24T17:00:00","modified_gmt":"2010-01-24T16:00:00","slug":"advent-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/24\/advent-17\/","title":{"rendered":"Advent 17."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong> Lorett<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Tolik cht\u011bn\u00e1 informace<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Posad\u00edm ho na kraj vany, m\u00e1 p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a cel\u00fd se chv\u011bje. V\u0161echno mi najednou p\u0159ipom\u00edn\u00e1 to, co se stalo p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny, a moje srdce je podivn\u011b sev\u0159eno ocelov\u00fdmi prsty, kter\u00e9 se necht\u011bj\u00ed st\u00e1hnout. Andreas\u016fv slib, \u017ee zjist\u00ed n\u011bco o tom Rudolfovi, m\u011b uklid\u0148uje alespo\u0148 tro\u0161i\u010dku a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se mi brzy ozve.<\/div>\n
„Vykoupu t\u011b, ano? V\u0161echen ten smrad a \u0161p\u00ednu z tebe smyju, dob\u0159e?“ pohlad\u00edm ho po vlasech, kter\u00e9 a\u017e nep\u0159irozen\u011b smrd\u00ed. Unaven\u011b sv\u011bs\u00ed hlavu a n\u00e1sledn\u011b ke mn\u011b zvedne pohled. Chyt\u00edm lem jeho tri\u010dka, kter\u00fd mu opatrn\u011b vyhrnu. Pohledem sleduji jeho alabastrov\u011b b\u00edlou k\u016f\u017ei na t\u011ble, je tak n\u00e1dhern\u00fd. Sta\u010d\u00ed jen kousek jeho hol\u00e9 k\u016f\u017ee a moje srdce bije jako o z\u00e1vod. Lap\u00e1m po dechu a v m\u00e9m b\u0159i\u0161e l\u00e9taj\u00ed mal\u00ed mot\u00fdlci. Zvedne ruce nad hlavu, nev\u00e1h\u00e1m a tri\u010dko z n\u011bj st\u00e1hnu \u00fapln\u011b. Odhod\u00edm ho na zem a okam\u017eit\u011b m\u011b napadne, \u017ee babi\u010dka bude m\u00edt z toho smradu, co tu v koupeln\u011b z\u016fstane, radost. Smutn\u011b \u0161pul\u00ed rty a sleduje ka\u017ed\u00fd m\u016fj zku\u0161en\u00fd pohyb, kdy\u017e mu rozep\u00edn\u00e1m kalhoty. Vyt\u00e1hnu z n\u011bj p\u00e1sek a rozt\u0159esen\u00fdmi prsty ho pohlad\u00edm po \u00fatl\u00fdch boc\u00edch. Je tak n\u00e1dhern\u00fd. Pootev\u0159u rty, rychle d\u00fdch\u00e1m, prsty hlad\u00edm jeho boky a sleduji, jak rychle se mu nadzved\u00e1v\u00e1 hrudn\u00edk. Na\u0161e pohledy se st\u0159etnou, j\u00e1 v\u0161ak nem\u00e1m chu\u0165 ho l\u00edbat. Odrazuje m\u011b ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd puch alkoholu, ze kter\u00e9ho se mi pomalu, ale jist\u011b zved\u00e1 \u017ealudek.<\/div>\n
<\/div>\n
Kalhoty z n\u011bj voln\u011b spadnou, stejn\u011b tak, jako hladk\u00e9 boxerky. Pohledem se sna\u017e\u00edm nesklouznout dol\u016f, na jeho kl\u00edn, br\u00e1n\u00edm si v tom, ale nejde to. Mus\u00edm se pod\u00edvat. Dokonale m\u016fj pohled jeho penis p\u0159itahuje. Zalap\u00e1m po dechu, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a nasucho polknu, n\u00e1sledn\u011b si jazykem p\u0159ejedu po n\u00e1hle vyprahl\u00fdch rtech.<\/div>\n
„Tomi?“ zachrapt\u00ed to moje ku\u0159\u00e1tko a j\u00e1 k n\u011bmu zdvihnu pohled. Jeho hlas je zvl\u00e1\u0161tn\u011b zast\u0159en\u00fd, prsty sklouzne po m\u00fdch pa\u017e\u00edch a opatrn\u011b mi vyhrne moje tri\u010dko, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f a nehty p\u0159ejede po k\u016f\u017ei na m\u00e9m b\u0159ichu. Jemn\u011b obkrou\u017e\u00ed \u010fol\u00edk uprost\u0159ed. V\u0161echny svaly se ve mn\u011b sev\u0159ou, kdy\u017e mi tri\u010dko p\u0159et\u00e1hne p\u0159es hlavu a p\u0159itiskne se sv\u00fdm nah\u00fdm, hladk\u00fdm a n\u00e1dhern\u00fdm t\u011blem na to moje. Obejmu ho, dlan\u011bmi vyjedu po jeho z\u00e1dech a zastav\u00edm se na lopatk\u00e1ch, po kter\u00fdch mu n\u011b\u017en\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm prsty.<\/div>\n
„Copak?“ zachrapt\u00edm ti\u0161e, s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 m\u011b r\u00e1d? I-i po tom, c-co jsem dnes ud\u011blal? C-chci\u2026 j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem! N-necht\u011bl jsem se ti zo\u0161klivit, Tomi\u2026 n-necht\u011bl jsem!“ za\u0161ept\u00e1 potichu, dlan\u011bmi sklouzne p\u0159es m\u00e1 ramena na hrudn\u00edk a dol\u016f na b\u0159icho. Zastav\u00edm jeho dlan\u011b, kdy\u017e se sna\u017e\u00ed rozepnout mou p\u0159ezku na opasku. Zavrt\u00edm hlavou, na z\u00e1p\u011bst\u00ed mu vtisknu drobn\u00e9 polibky a pom\u016f\u017eu mu stoupnout si do vany.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nastav\u00edm teplotu vody, na co nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed pro jeho t\u011blo, sleduj\u00edc, jak se usazuje na tvrd\u00e9 van\u011b. P\u0159ejede si dlan\u011bmi po hrudn\u00edku, mapuji pohledem jeho n\u00e1dhern\u00e9 t\u011blo, n\u011bkolikr\u00e1t m\u016fj zrak padne na ono zak\u00e1zan\u00e9 m\u00edsto. Navlh\u010d\u00edm si jazykem rty. Je mi jasn\u00e9, \u017ee alkohol v jeho krvi odhodil ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany a v\u016fbec se nestyd\u00ed za to, \u017ee tu sed\u00ed p\u0159ede mnou zcela obna\u017een. Nasucho polknu, kdy\u017e mu p\u0159ejedu dlan\u00ed po rameni. Nat\u00e1hnu se po sprchov\u00e9m gelu, kter\u00fd von\u00ed po jahod\u00e1ch a bor\u016fvk\u00e1ch. Za\u010dich\u00e1 nosem, nastav\u00ed se mi tak, abych m\u011bl dobr\u00fd p\u0159\u00edstup pro umyt\u00ed jeho t\u011bla, a nem\u016f\u017eu pop\u0159\u00edt fakt, \u017ee m\u011b to nenech\u00e1v\u00e1 chladn\u00fdm, kdy\u017e dlan\u00ed putuji po jeho hrudn\u00edku, b\u0159\u00ed\u0161ku, a\u017e tam dol\u016f\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Se zrychlen\u011b se nadzved\u00e1vaj\u00edc\u00edm hrudn\u00edkem sleduji jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. Cel\u00fd se chv\u011bji, stejn\u011b tak, jako c\u00edt\u00edm Tomiho chv\u011bj\u00edc\u00ed se dla\u0148 na m\u00e9m t\u011ble. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka ve chv\u00edli, co se m\u00fdm b\u0159ichem prolet\u00ed hejno mot\u00fdlk\u016f a m\u00e1 k\u016f\u017ee na t\u011ble se napne. Jsem poset\u00fd hus\u00ed k\u016f\u017ei z t\u011bch p\u0159\u00edjemn\u00fdch dotek\u016f a pocit\u016f, kter\u00e9 mi ON zp\u016fsobuje. Zdvihnu k n\u011bmu pohled, kter\u00fd se mi r\u00e1zem zaml\u017e\u00ed slzami. Jsem tak hloup\u00fd. Co kdy\u017e jsem v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, co mezi n\u00e1mi bylo, pokazil t\u00edm, jak snadno jsem se nechal op\u00edt kluky? Prsty si p\u0159ejedu ve vlasech, lehce je sev\u0159u a zad\u00edv\u00e1m se na Tom\u016fv pohled pln\u00fd emoc\u00ed. Slab\u011b se na m\u011b pousm\u011bje, a kdy\u017e prsty zam\u00ed\u0159\u00ed zp\u00e1tky po m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku dol\u016f, zastav\u00ed se na hladk\u00e9 k\u016f\u017ei pod podb\u0159i\u0161kem, t\u00e9m\u011b\u0159 vykv\u00edknu, jak nadsko\u010d\u00edm, up\u00edraje pohled st\u00e1le na jeho prsty, rejd\u00edc\u00ed nad m\u00fdm kl\u00ednem. Nasucho znovu polknu, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a zak\u0148u\u010d\u00edm, kdy\u017e Tomiho prsty zmiz\u00ed a m\u00edsto toho na sob\u011b uc\u00edt\u00edm kapi\u010dky tepl\u00e9 vody. Smutn\u011b sklop\u00edm pohled, p\u0159ejedu si dlan\u011bmi po t\u011ble, sm\u00fdvaj\u00edc tak ze sebe p\u011bnu, kterou zanechaly jeho prsty na m\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
„Obl\u00e9kni se, tady m\u00e1\u0161 py\u017eamo, j\u00e1 zat\u00edm dojdu uva\u0159it \u0161\u00e1lek k\u00e1vy\u2026“ zamru\u010d\u00ed a dojde ke dve\u0159\u00edm. K\u00e1vy? Je\u0161t\u011b nikdy jsem tu v\u011bc nepil\u2026 nebo ano?<\/div>\n
„Co je to k\u00e1va?“ zabal\u00edm se do osu\u0161ky, p\u0159ipad\u00e1m si te\u010f opravdu jako ku\u0159e. Sednu si na kraj vany a nadechnu se t\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u016fn\u011b sprchov\u00e9ho gelu.<\/div>\n
„K\u00e1va, nechutnal jsi ji je\u0161t\u011b?“ zept\u00e1 se, j\u00e1 zavrt\u00edm m\u00edsto odpov\u011bdi hlavou a sev\u0159u kraje osu\u0161ky. „Tak uvid\u00ed\u0161, zbav\u00ed t\u011b toho alkoholu, snad\u2026“ pousm\u011bje se a rychle vyjde z koupelny. Zav\u0159e mi okam\u017eit\u011b dve\u0159e, aby mi dovnit\u0159 neve\u0161la zima, a j\u00e1 se zad\u00edv\u00e1m do zrcadla p\u0159ed sebou, kter\u00e9 je zaml\u017een\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Nat\u00e1hnu dla\u0148, kterou p\u0159ejedu po zaml\u017een\u00e9 plo\u0161e, a zad\u00edv\u00e1m se na sv\u016fj odraz. Je to tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale nikdy se nestalo, aby ta \u010der\u0148 z m\u00fdch o\u010d\u00ed zmizela. Kdy\u017e pl\u00e1\u010du nebo se um\u00fdv\u00e1m, st\u00e9kaj\u00ed mi po tv\u00e1\u0159\u00edch cesti\u010dky on\u00e9 \u010dern\u011b, ale st\u00e1le je tam stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed, jako kdy\u017e jsem se vid\u011bl v zrcadle poprv\u00e9. Zachuml\u00e1m se v\u00edce do osu\u0161ky, za\u010dnu se t\u0159\u00e1st\u2026 Ach, Tomi\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i, oddechuje na posteli, p\u0159ikryt\u00fd pe\u0159inou a \u0161pul\u00ed ze span\u00ed rty. Hodiny na st\u011bn\u011b ukazuj\u00ed n\u011bco po \u010dtvrt\u00e9 hodin\u011b rann\u00ed, a j\u00e1 i p\u0159esto nejsem schopn\u00fd zamhou\u0159it oko. Nejde to. Vypil jsem hrnek k\u00e1vy, d\u00edky n\u011bmu\u017e to je je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, i kdy\u017e moje panenka usnula okam\u017eit\u011b. K\u00e9\u017e by to p\u016fsobilo stejn\u011b i na m\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
Seb\u011bhnu n\u011bkolika rychl\u00fdmi kroky schody, pohlad\u00edm sp\u00edc\u00edho Scottyho po hlav\u011b a odemknu dve\u0159e do gar\u00e1\u017ee. V\u0161ude je naprost\u00fd ticho, tak p\u0159\u00edjemn\u00fd a uvol\u0148uj\u00edc\u00ed. Rozsv\u00edt\u00edm malou lampi\u010dku u seda\u010dky, na kterou se posad\u00edm a zkrout\u00edm si nohy pod sebe. Je tu p\u0159\u00edjemn\u00fd chlad, kter\u00fd ov\u00edv\u00e1 moje t\u011blo. Pot\u0159ebuju se dostat na p\u00e1r chvilek odsud. Z t\u00e9 hromady my\u0161lenek a v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho, co se okolo m\u011b d\u011bje. P\u0159it\u00e1hnu si pol\u0161t\u00e1\u0159 do kl\u00edna a zaklon\u00edm hlavu dozadu. Jedna ove\u010dka\u2026 druh\u00e1 ove\u010dka\u2026 t\u0159et\u00ed ove\u010dka\u2026 moje panenka\u2026 p\u00e1t\u00e1 ove\u010dka\u2026 \u0161est\u00e1 ove\u010dka\u2026 sedm\u00e1 ove\u010dka\u2026 moje panenka\u2026<\/div>\n
Sladk\u00fd sny, Tome!<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011bs\u00edm hlavu mezi rameny, babi\u010dka vysv\u011btluje Billovi, jak \u0161trikovat, a plete mu \u0161\u00e1lu, aby mu nebyla takov\u00e1 zima. Divila se, \u017ee chce zrovna \u010dernou, ale \u010dernou vlnu nem\u011bla, tak\u017ee se rozhodli spole\u010dn\u011b pro tmav\u011b modrou. Mus\u00edm nad nimi zavrt\u011bt hlavou. Moje panenka se sna\u017e\u00ed ud\u011blat alespo\u0148 jedno pleten\u00e9 o\u010dko, i kdy\u017e j\u00ed to naprosto v\u016fbec nejde, a babi\u010dka s n\u00ed m\u00e1 skv\u011blou trp\u011blivost, za co\u017e jsem r\u00e1d. Lu\u0161t\u011bn\u00ed k\u0159\u00ed\u017eovky m\u011b omrzelo hned, kdy\u017e jsem prolet\u011bl pohledem n\u011bkolik kosti\u010dek s t\u011b\u017ek\u00fdmi ot\u00e1zkami, \u017ee bych se divil, kdyby je v\u011bd\u011bla babi\u010dka.<\/div>\n
<\/div>\n
Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne hlasit\u00e9 zvon\u011bn\u00ed m\u00e9ho telefonu, a\u017e se moje panenka po mn\u011b s p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem pod\u00edv\u00e1. Vylet\u00edm od stolu, jakoby do m\u011b ude\u0159il blesk, kdy\u017e mi na displeji blik\u00e1 Andreasovo jm\u00e9no, a s omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zmiz\u00edm naho\u0159e v pat\u0159e. Pros\u00edm, a\u0165 jsou to jen dobr\u00e9 zpr\u00e1vy, proto\u017ee ty \u0161patn\u00e9 sly\u0161et nechci. Zabouchnu za sebou dve\u0159e, dojdu ke k\u0159eslu, na kter\u00e9 se usad\u00edm. A\u017e te\u010f si v\u0161imnu, jak je tu v\u0161echno \u010dist\u00e9, a\u017e vy\u0161perkovan\u00e9. V\u0161echno tu m\u00e1 svoje m\u00edsto, a\u017e mi z toho p\u0159ech\u00e1z\u00ed zrak, nebo\u0165 jak se zn\u00e1m, budu se muset s t\u00edmhle uklizen\u00fdm pokojem s\u017e\u00edt, proto\u017ee po\u0159\u00e1dek nen\u00ed zrovna m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d na zapamatov\u00e1n\u00ed si m\u00fdch ulo\u017een\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Jedin\u00fdm stisknut\u00edm p\u0159ijmu hovor\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„No to je dost, \u017ees to taky zvednul, k\u00e1mo,“ zas\u00edp\u00e1 na m\u011b Andreas do telefonu, na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se us\u00eddl\u00ed \u00fa\u0161klebek. Je mi naprosto jasn\u00e9, jak to v\u010dera dopadlo. Jestli si nevy\u0159val hlasivky p\u0159i po\u0159\u00e1dn\u00fdm sexu, tak jedin\u011b u k\u0159i\u010den\u00ed p\u0159i kapele. U\u017e tak dlouho jsem nem\u011bl sex.<\/div>\n
„Sorry, m\u011bl jsem moc pr\u00e1ce,“ znovu se za\u0161kleb\u00edm. Jist\u011b, lu\u0161til jsem k\u0159\u00ed\u017eovku. P\u0159evr\u00e1t\u00edm nad sebou sam\u00fdm pohled a poslouch\u00e1m Andyho fun\u011bn\u00ed ve sluch\u00e1tku.<\/div>\n
„Zjistili jsme ti s m\u00e1mou to o tom\u2026 o tom\u2026 no v\u00ed\u0161, o tom chlapovi, po\u010dkej\u2026“ p\u0159ik\u00fdvnu. Poslouch\u00e1m, jak n\u011bco stra\u0161n\u011b \u0161ust\u00ed, a pak jeho hlasit\u00e9 vyk\u0159iknut\u00ed „ACH…“<\/div>\n
„Tak?“ zamru\u010d\u00edm nerv\u00f3zn\u011b do telefonu. U\u017e jen ta informace, \u017ee N\u011aCO zjistili, je dobr\u00e1 a moje srdce ples\u00e1 radost\u00ed.<\/div>\n
„Jmenuje se Rudolf Alfonso Schinbert. Vyr\u00e1b\u00ed panenky u\u017e p\u0159es t\u0159icet let, ale je tu jeden h\u00e1\u010dek\u2026 \u017eije v Pa\u0159\u00ed\u017ei. M\u00e1m na n\u011bj jen adresu, \u010d\u00edslo nen\u00ed v datab\u00e1zi,“ dovykl\u00e1d\u00e1, na\u010de\u017e moje srdce za\u010dne bu\u0161it je\u0161t\u011b rychleji. „Nem\u00e1m dneska \u010das, abych ti to donesl, proto\u017ee odj\u00ed\u017ed\u00edm s na\u0161ima a s rodi\u010di a Leoni\u00ed na hory, tak\u017ee bych ti tu adresu, Tome, poslal zpr\u00e1vou, co ty na to?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, tak\u2026 d\u011bkuju a\u2026 v\u00e1\u017en\u011b d\u011bkuju, Andreasi, stra\u0161n\u011b moc to pro m\u011b znamen\u00e1,“ slab\u011b se pousm\u011bju, kdy\u017e se z druh\u00e9ho konce oz\u00fdv\u00e1 hlasit\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159eru\u0161en\u00ed hovoru.<\/div>\n
<\/div>\n
Jedna p\u0159ek\u00e1\u017eka je za n\u00e1mi\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Polekan\u011b nadsko\u010d\u00edm ode dve\u0159\u00ed, za kter\u00fdmi jsem st\u00e1l a poslouchal jeho hlas, jak mluvil s Andreasem. Popla\u0161en\u011b sklop\u00edm pohled k zemi a za\u010dnu rychle d\u00fdchat.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m-\u2026“ nenech\u00e1 m\u011b do\u0159\u00edct a okam\u017eit\u011b si m\u011b p\u0159it\u00e1hne pevn\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Dlan\u011b polo\u017e\u00edm na jeho ramena, v m\u00e9m b\u0159i\u0161e se op\u011bt rozlije ten dokonal\u00fd pocit a \u0161imraj\u00edc\u00ed mot\u00fdlci, nad kter\u00fdmi pevn\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Ot\u0159esu se, kdy\u017e mi na t\u011ble nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka nad jeho omamnou v\u016fn\u00ed.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 t\u011b vezmu na v\u00fdlet, Billi,“ za\u0161ept\u00e1 mi ti\u0161e do vlas\u016f a m\u00e1 radost se je\u0161t\u011b v\u00edc prohloub\u00ed po zji\u0161t\u011bn\u00ed t\u00e9hle informace. Je\u0161t\u011b nikdy jsem na \u017e\u00e1dn\u00e9m v\u00fdlet\u011b nebyl.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Hust\u00e1 v\u00e1nice, kter\u00e1 je snad na cel\u00e9m \u00fazem\u00ed N\u011bmecka, m\u011b ani za m\u00e1k nerozladila. Chv\u011bju se nad\u0161en\u00edm je\u0161t\u011b te\u010f, i p\u0159esto, \u017ee od zji\u0161t\u011bn\u00ed adresy pana Schinberta ub\u011bhly \u010dty\u0159i hodiny. Babi\u010dka s Billim po\u0159\u00e1d \u0161trikuj\u00ed a j\u00e1 moj\u00ed panence posuzuji pr\u00e1ci, kter\u00e1 na prvn\u00ed pleten\u00ed vypad\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b senza\u010dn\u011b, jen n\u011bjak nikdo nev\u00edme, co z TOHO vznikne, ale jsem na n\u011bj py\u0161n\u00fd. V\u0161echna zachmu\u0159enost z toho, co se stalo v noci v klubu, ze m\u011b opadla, a m\u00fdm t\u011blem se rozl\u00edv\u00e1 jen pocit\u2026 jak\u00fd vlastn\u011b pocit? V\u00edt\u011bzstv\u00ed to nen\u00ed, l\u00e1sky to je rozhodn\u011b, proto\u017ee to se mi rozl\u00edv\u00e1 cel\u00fdm t\u011blem ka\u017ed\u00fd den. Snad bych to p\u0159isoudil k radosti? S\u00e1m si p\u0159ik\u00fdvnu. Jedin\u011b radosti. Odtrhnu pohled od dvojice sed\u00edc\u00ed soust\u0159ed\u011bn\u011b na seda\u010dce a pohledem p\u0159el\u00e9tnu v\u0161echny panenky, kter\u00e9 tu jsou. I tak mi p\u0159ijdou v\u0161echny do jedn\u00e9 namy\u0161len\u00e9, jedna jedin\u00e1 v\u0161ak ne\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Rozkliknu kone\u010dn\u011b p\u0159\u00edslu\u0161nou str\u00e1nku a s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem nakliknu na datum let\u016f. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za tuhle techniku objedn\u00e1v\u00e1n\u00ed si l\u00edstku \u010di letenek po internetu. V\u0161echno je opravdu leh\u010d\u00ed, ne\u017e se cp\u00e1t mezi lidmi a kupovat to na posledn\u00ed chvilku. Dnes je\u2026 14.12. u\u017e pouh\u00fdch 10 dn\u016f do \u0161t\u011bdr\u00e9ho dne a pouh\u00fdch 6 do posledn\u00edho adventu. Jen p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence se mi rychle rozbu\u0161\u00ed srdce. Pot\u0159ebuji odlet\u011bt co nejd\u0159\u00edve. Je mi jedno, jestli budu muset zaplatit nejdra\u017e\u0161\u00ed hotel, na kter\u00fd v centru Pa\u0159\u00ed\u017ee naraz\u00edme. Ud\u011bl\u00e1m cokoli proto, abych zjistil alespo\u0148 tro\u0161ku. Ale co kdy\u017e\u2026 co kdy\u017e ON nev\u00ed? Nem\u016f\u017ee p\u0159eci t\u0159eba ani v\u011bd\u011bt to, \u017ee zrovna panenka, kouzeln\u00e1 panenka, kterou vyrobily jeho ruce, ob\u017eivla. Zoufale vyhled\u00e1m pohledem svou panenku. Mus\u00ed p\u0159eci v\u011bd\u011bt alespo\u0148 n\u011bco\u2026 mus\u00ed!<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Unaven\u011b odlo\u017e\u00edm ty divn\u00e9 pali\u010dky, jehlice nebo jak tomu babi\u010dka \u0159\u00edk\u00e1, na stranu a promnu si bolav\u00e9 prsty. Hlasit\u011b zaz\u00edv\u00e1m, na p\u00e1r sekund se zad\u00edv\u00e1m na obrazovku, ve kter\u00e9 b\u011b\u017e\u00ed n\u011bjak\u00fd romantick\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed film, ne\u017e se oto\u010d\u00edm na sv\u00e9ho Tomiho. Sed\u00ed u po\u010d\u00edta\u010de, jak tomu \u0159\u00edk\u00e1 babi\u010dka KRABICE, a n\u011bco \u0165uk\u00e1 do t\u00e9 kl\u00e1vesnice, na kter\u00e9 jsem si taky zkou\u0161el ps\u00e1t, ale oproti jeho rychl\u00fdm prst\u016fm mi trvalo jednu v\u011btu napsat asi p\u016fl hodiny. P\u0159elezu ze seda\u010dky na zem, chodidly vklouznu do tepl\u00fdch ba\u010dkor v podob\u011b kr\u00e1l\u00ed\u010dka s dlouh\u00fdma u\u0161ima, kter\u00e9 mi babi\u010dka koupila, aby m\u011b tolik nez\u00e1bly nohy, a dojdu ke sv\u00e9mu brou\u010dkovi. Obejmu ho pa\u017e\u00ed okolo ramen a sklon\u00edm se k n\u011bmu. Tolik mi chyb\u00ed jeho bl\u00edzkost. Na sob\u011b m\u00e1m sice jeho h\u0159ejivou, vo\u0148avou mikinu, pod kterou se i tak chv\u011bji, ale jeho bl\u00edzkost a fakt, \u017ee m\u011b obj\u00edm\u00e1 v n\u00e1ru\u010d\u00ed, mi jednodu\u0161e chyb\u00ed. Stal jsem se na tom z\u00e1visl\u00fdm? Nejsp\u00ed\u0161 ano.<\/div>\n
<\/div>\n
„Copak, brou\u010dku?“ zdvihne ke mn\u011b svou usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159, dla\u0148 mi polo\u017e\u00ed ze strany na bok a st\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b na stehna. Slab\u011b zak\u0148u\u010d\u00edm a hlavu si uvoln\u011bn\u011b polo\u017e\u00edm na jeho hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Na jak\u00fd v\u00fdlet m\u011b vezme\u0161, Tomi?“ zachrapt\u00edm ospale a vtisknu mu drobn\u00fd polibek na krk, kdy\u017e dlan\u00ed sklouzne po m\u00fdch z\u00e1dech na zade\u010dek. Nic ne\u0159\u00edk\u00e1, poslouch\u00e1m jeho dech, kter\u00fd se zrychluje a zase zkracuje v r\u016fzn\u011b nepravideln\u00fdch intervalech, a hlavu si posunu bl\u00ed\u017ee k m\u00edstu, kde mu pod k\u016f\u017e\u00ed tlu\u010de rychle srdce.<\/div>\n
„Poj\u010f se mnou do pokoje,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 Pa\u0159\u00ed\u017e?“ zept\u00e1m se toho chv\u011bj\u00edc\u00edho se stvo\u0159en\u00ed\u010dka, je\u017e si p\u0159it\u00e1hnu do sv\u00e9ho objet\u00ed, a za\u010dnu propl\u00e9tat sv\u00e9 ruce v jeho ebenov\u00fdch vlasech. Horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvne, na\u010de\u017e se mu vl\u00e1sky za\u010dnou samou poddajnost\u00ed t\u0159epotat sem a tam. Usm\u011bju se, proto\u017ee nevypad\u00e1, \u017ee by cht\u011bl p\u0159estat. Nadechuje se, nebo\u0165 mi chce n\u011bco honem rychle sd\u011blit ne\u017e to zapomene, jak se mi u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t cel\u00fd nesv\u016fj, chud\u00e1\u010dek m\u016fj mal\u00fd, sv\u011b\u0159oval, \u017ee ob\u010das mi chce n\u011bco \u0159\u00edct, ale n\u011bkdo -t\u0159eba j\u00e1- mu do t\u00e9 jeho \u0159e\u010di sko\u010d\u00edm, a on to pak v\u0161echno zapomene. Mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e si vzpomenu na ten jeho ustaran\u00fd v\u00fdraz, jak se b\u00e1l, jestli nen\u00ed n\u011bjak\u00fd vadn\u00fd\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
„Jsem \u0161atn\u00fd?“<\/em><\/div>\n
„Nejsi \u0161patn\u00fd,“ usm\u011bju se a za vrt\u011bn\u00ed hlavy si ho p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ale\u2026 takov\u00e9hle v\u011bci se st\u00e1vaj\u00ed jenom \u0161patn\u00fdm v\u011bcem. Nejsem \u00fapln\u00fd \u010dlov\u011bk, t\u0159eba\u2026 t\u0159eba m\u011b \u0161patn\u011b vyrobili a jsem rozbit\u00fd,“ sklop\u00ed pohled, v n\u011bm\u017e se odr\u00e1\u017e\u00ed ve\u0161ker\u00fd \u017eal a nejistota. „A-a ty,“ zahled\u00ed se k nebi, „\u2026m\u011b nebude\u0161 cht\u00edt, budu pro tebe moc \u0161patn\u00fd a porouchan\u00fd d\u00e1rek, tak se m\u011b mo\u017en\u00e1 \u010dasem zbav\u00ed\u0161 na skl\u00e1dce. Vym\u011bn\u00ed\u0161 m\u011b.“ Koukne se na m\u011b. Jeho o\u010di jsou tak dokonal\u00e9, panebo\u017ee. Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bco tak dokonal\u00e9ho. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem nespat\u0159il n\u011bkoho s tak oddan\u00fdma, t\u00e9m\u011b\u0159 ps\u00edma o\u010dkama, je\u017e jsou lemov\u00e1na tak hustou a dlouhou \u0159adou tmav\u00fdch \u0159as. Leckter\u00e1 modelka, kter\u00e1 se s nalepen\u00fdma a um\u011bl\u00fdma \u0159asama p\u0159edv\u00e1d\u00ed v televizi a propaguje n\u011bjakou ultrafunk\u010dn\u00ed \u0159asenku, by vedle m\u00e9ho Billa ze\u0161edla jako n\u011bjak\u00fd star\u00fd za\u0161l\u00fd pan\u00e1k. Ale pro\u010d se tomu tak j\u00e1 blbec po\u0159\u00e1d div\u00edm? V\u017edy\u0165 on je nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed panenka, je\u017e na tomhle sv\u011bt\u011b existuje. Je kr\u00e1sn\u00fd jak obr\u00e1zek, ba dokonce i kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed! Ti\u0161e vzdychnu a sv\u00fdmi rty se jemn\u011b ot\u0159u o ty jeho, kter\u00e9 pak po chvili\u010dce nepatrn\u011b navlh\u010d\u00edm jazykem. M\u011bl je od mrazu popraskan\u00e9, nechci, aby ho to pak bolelo.<\/em><\/div>\n
„To se st\u00e1v\u00e1 ka\u017ed\u00e9mu,“ usm\u011bju se, rty se p\u0159i mluven\u00ed dot\u00fdk\u00e1m t\u011bch jeho. „Nikdy bych t\u011b za nic nevym\u011bnil. Jsi jako drahocenn\u00fd poklad, Bille. Nav\u017edy pro m\u011b bude\u0161 to nejdokonalej\u0161\u00ed, co existuje, hm?“<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Zn\u00e1m! Zn\u00e1m!“ p\u0159ikyvuje, div m\u011b svou hlavinkou nep\u0159eraz\u00ed. Ucul\u00edm se a vyb\u00eddnu ho k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, jeho o\u010dka tak z\u00e1\u0159\u00ed. Usm\u00edv\u00e1 se a ot\u00e1\u010d\u00ed se ke mn\u011b \u010delem, chyt\u00e1 m\u00e9 ruce do sv\u00fdch dlan\u00ed a tiskne si je ke sv\u00fdm pln\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
„Je to tak kr\u00e1sn\u00e9 tam. Patn\u011b si pamatuju ve\u010dern\u00ed svit ulic\u2026 je to\u2026 je to moc d\u00e1vno, co jsem tam byl.“ Pokr\u010d\u00ed smutn\u011b rameny a na jednu z m\u00fdch dla\u0148 vtiskne vlhk\u00fd polibek.<\/div>\n
„Byl jsi v Pa\u0159\u00ed\u017ei?“ pozdvihnu prav\u00e9 obo\u010d\u00ed. Kdy\u017e ho z n\u00ed p\u0159ivezli, je mi jasn\u00e9, \u017ee tam b\u00fdt musel, ale ne\u010dekal jsem, \u017ee si to bude a\u017e tak pamatovat. Jsem holt docela tup\u00fd.<\/div>\n
„Ano byl. Vlastn\u011b si pamatuju \u00fapln\u011b prvn\u00ed obr\u00e1zky jen z n\u00ed. A\u017e pak m\u011b jednou v noci n\u011bkdo spoutal a neciteln\u011b hodil do krabice. Bolela m\u011b hlava a ruce, nemohl jsem se ani tro\u0161ku pohnout. V\u0161ude okolo m\u011b byla tma, jen podivn\u00e9 hu\u010den\u00ed a hlasy dal\u0161\u00edch p\u0159ev\u00e1\u017een\u00fdch hra\u010dek, je\u017e se se mnou v\u0161ak bavit necht\u011bly,“ sklop\u00ed pohled. „Tak dlouho jsem tam byl s\u00e1m, a pak jsem zni\u010dehonic st\u00e1l tam, kde jsi m\u011b na\u0161el, byl jsem v jin\u00e9 ciz\u00ed zemi, s jin\u00fdmi hra\u010dkami a lidmi. Nikdo m\u011b u\u017e neobdivoval, lid\u00e9 tady byli jin\u00ed, mluvili jinak a prvn\u00ed den jsem jim v\u016fbec nerozum\u011bl, posm\u00edvali se mi a j\u00e1 tam byl s\u00e1m. Jenom s Chicem, kter\u00e9ho mi pak taky vzali, a tak dlouho jsem \u010dekal, a\u017e si m\u011b vezme\u0161,“ popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m. L\u00edtost, je\u017e nyn\u00ed su\u017euje moje \u00fatroby, je po\u0159\u00e1dn\u011b siln\u00e1. P\u0159itul\u00edm si ho k sob\u011b a p\u0159ivon\u00edm k n\u011bmu. Jeho vzpom\u00ednky jsou v\u017edycky tak zatracen\u011b smutn\u00e9!<\/div>\n
<\/div>\n
„Zase jsem vzpom\u00ednal na nesmysly, na kter\u00e9 vzpom\u00ednat nechci. Nechci b\u00fdt smutn\u00fd, ale v\u00ed\u0161\u2026 tehdy to bylo stra\u0161n\u00e9, ale po\u0159\u00e1d to bylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e to bude te\u010f. P\u0159edstavoval jsem si t\u011b, snil jsem o tob\u011b ka\u017edou minutu od toho dne, co m\u011b vyrobili. Ale po\u0159\u00e1d jsi byl jen moje vysn\u011bn\u00e1 postava, kter\u00e1 neexistovala. Zato te\u010f\u2026“ siln\u011b p\u0159iv\u0159e o\u010di, jeho dlouh\u00e9 \u0159asy se t\u0159epotaj\u00ed. „Te\u010f okolo m\u011b bude\u0161 chodit, sed\u011bt u m\u011b, a mo\u017en\u00e1 si m\u011b n\u011bkdy vezme\u0161 i do n\u00e1ru\u010de. Budu t\u011b sledovat, ale nebudu c\u00edtit tvoji v\u016fni, tvoje doteky. Nebudu ti moc \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b miluju. Budu jen ta mal\u00e1 panenka. Kus toho k\u0159ehk\u00e9ho porcel\u00e1ny, kter\u00fd nepatrn\u011b siln\u011bj\u0161\u00edm tlakem pukne\u2026“ T\u0159ese se v m\u00fdch ruk\u00e1ch, jeho pohled sm\u011b\u0159uje na n\u011bjak\u00fd bod v zemi. Je up\u0159en\u00fd a nep\u0159\u00edtomn\u00fd. A\u010d jsem necht\u011bl, pro zm\u011bnu s n\u00edm te\u010f zat\u0159esu j\u00e1. Polekan\u011b se oto\u010d\u00ed a \u0161lehne po m\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Tak to teda nebude! To mi v\u011b\u0159! Nenech\u00e1m t\u011b odej\u00edt, a u\u017e v\u016fbec t\u011b nenech\u00e1m st\u00e1t se op\u011bt t\u00edm hloup\u00fdm porcel\u00e1nem! Ty bude\u0161 d\u00fdchat a sm\u00e1t se! C\u00edtit v\u0161echno, tak jako te\u010f, bude\u0161 si u\u017e\u00edvat \u017eivota, Bille. Nenech\u00e1m t\u011b odej\u00edt! Ne-nem\u016f\u017ee\u0161 mi<\/em> prost\u011b odej\u00edt!“ p\u0159esko\u010d\u00ed mi hlas a nat\u00e1hnu k n\u011bmu svoje ruce. Oddychne si a smutn\u011b se usm\u011bje. Nam\u00e1\u010dkne se ke mn\u011b a svou mu\u0161\u00ed silou m\u011b obejme. Op\u011btuji jeho pevn\u00fd stisk, v\u017edycky m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b c\u00edtil, kdy\u017e jsem ho zah\u0159\u00edval a dr\u017eel za ruku p\u0159i us\u00edn\u00e1n\u00ed, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem u n\u011bj. Jsem u\u017e ale na jeho parametry zvykl\u00fd a v\u00edm, \u017ee tohle je jeho hodn\u011b pevn\u00fd stisk. Pro\u010d se ale po\u0159\u00e1d tak siln\u011b t\u0159ese a usyk\u00e1v\u00e1? Uv\u011bdom\u00edm si to a vyd\u011b\u0161en\u011b se od n\u011bj trochu odt\u00e1hnu.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Bol\u00ed t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed rameny a bolestn\u011b si promne ruce. Jeho obli\u010dej se zk\u0159iv\u00ed bolestiv\u00fdm v\u00fdrazem. Viditeln\u011b zbledl. Skousnu si ret a srdce se mi rozbije. Panebo\u017ee, ud\u011blal jsem mu n\u011bco? Sev\u0159el jsem ho moc siln\u011b a-a jeho to bolelo? Je tak k\u0159ehk\u00fd, \u00fapln\u011b si to p\u0159est\u00e1v\u00e1m uv\u011bdomovat a moj\u00ed povinnost\u00ed je p\u0159ece chr\u00e1nit jej.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161\u2026“ p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se pomalu k n\u011bmu, chyt\u00edm jeho ruku a jemn\u011b j\u00ed promnu, p\u0159ilo\u017e\u00edm si ji k \u00fast\u016fm tak, jak to p\u0159ed chv\u00edl\u00ed d\u011blal on m\u011b, a pol\u00edb\u00edm ji, jemn\u011b pofouk\u00e1m.<\/div>\n
„Je to lep\u0161\u00ed,“ p\u0159iv\u0159e o\u010di a sklon\u00ed se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, panenko moje,“ hlesnu ti\u0161e a vezmu jeho obli\u010dej do dlan\u00ed, boj\u00edm se, ale nemohu se jej p\u0159estat jen tak zni\u010dehonic dot\u00fdkat.<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „Neomlouvej se. Nem\u016f\u017ee\u0161 za to, Tomi.“ Te\u010f u\u017e nepatrn\u011b t\u0159esouc\u00edm se t\u011blem si lehne na mou hru\u010f a t\u0159esouc\u00edmi se prsty jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po lemu m\u00e9ho tri\u010dka u krku. „Vezme\u0161 m\u011b do Pa\u0159\u00ed\u017ee?“ za\u0161ept\u00e1 se svou typickou plachost\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Ale mn\u011b p\u0159ece zima nevad\u00ed,“ usm\u011bji se.<\/div>\n
„Ale mn\u011b vad\u00ed a nechci, abys byl nemocn\u00fd. Tak \u0161up s t\u00edm do toho.“<\/div>\n
„Tooomi,“ prot\u00e1hnu bru\u010dounsky a sednu si na postel. Hraju si s nohama, jednou vylet\u00ed nahoru kr\u00e1l\u00ed\u010dek s dlouh\u00fdma ou\u0161kama, kter\u00fd je na lev\u00e9 noze, podruh\u00e9 zase kr\u00e1l\u00ed\u010dek s dlouh\u00fdma ou\u0161kama, co je na prav\u00e9 noze.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu to,“ zavrt\u00ed opravdu nech\u00e1pav\u011b Tom hlavou. „Nejd\u0159\u00edv pros\u00ed\u0161 o celou sk\u0159\u00ed\u0148, kterou by sis cht\u011bl narvat do toho mal\u00fdho zavazad\u00fdlka, a pak si tady nechce\u0161 vz\u00edt ty tepl\u00fd rukavice.“ Krout\u00ed\u0161 nad t\u00edm hlavou. „Ale a\u017e ty bude\u0161 nemocn\u00fd, a\u017e nachladne\u0161 a bude ti po\u0159\u00e1d zima, tak bude\u0161 b\u011bdovat, \u017ee jsi je necht\u011bl nosit, no jen si po\u010dkej.“ P\u0159ikyvuje si m\u016fj velk\u00fd Tom s\u00e1m sob\u011b. Je te\u010f tak v\u00e1\u017en\u00fd, ucul\u00edm se a vysko\u010d\u00edm na nohy. Zdvihnu hlavu do v\u00fd\u0161ky a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, kdy\u017e nem\u00e1m ty boty na t\u011bch vysok\u00fdch podpatc\u00edch, jsem proti n\u011bmu stra\u0161n\u011b moc mal\u00fd. \u0160tve m\u011b to. Taky bych cht\u011bl b\u00fdt tak velk\u00fd, jak on, ale prost\u011b nejsem. Ur\u010dit\u011b mus\u00ed m\u00edt p\u011bkn\u011b velk\u00fd rozhled a vid\u011bt o dost v\u00edc ne\u017e j\u00e1. Anebo snad ne?<\/div>\n
Stoupnu si na \u0161pi\u010dky, kdy\u017e se ke mn\u011b sehne, a d\u00e1m mu jemn\u00fd polibek. Dostal jsem toti\u017e d\u011bsnou chu\u0165 na jeho rty. Nev\u00edm pro\u010d, ale tak stra\u0161n\u011b moc m\u011b l\u00e1kaj\u00ed. V\u010dera jsem se probudil v noci a sledoval Toma, jak sp\u00ed. Zd\u00e1ly se mi toti\u017e tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sny, kter\u00e9 se mi \u010dasto opakuj\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 c\u00edt\u00edm tak d\u011bsn\u00fd tlak v kalhot\u00e1ch od py\u017eama. Prost\u011b tak, jak kdy\u017e se m\u011b Tom dot\u00fdk\u00e1 nebo m\u011b l\u00edb\u00e1 a m\u016fj dech se zrychluje a j\u00e1 tou\u017e\u00edm po tom dotknout se ho v\u00edc i j\u00e1, z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak ale d\u011bsn\u011b boj\u00edm, proto\u017ee nev\u00edm jak. Trochu z\u010derven\u00e1m, kdy\u017e si vybav\u00edm jednotliv\u00e9 sc\u00e9ny, kter\u00e9 se mi v pr\u016fb\u011bhu sp\u00e1nku v hlav\u011b prom\u00edtaly. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, jak\u00e9 by to asi bylo, kdyby m\u011b Tom l\u00edbal i jinde ne\u017e na rtech\u2026<\/div>\n
„Copak?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a zase se narovn\u00e1. \u0160kubnu sebou a popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m. C\u00edt\u00edm, jak rudnu. Jako kdyby \u010detl moje my\u0161lenky\u2026 je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9?<\/div>\n
Zavrt\u00edm trochu vykolejen\u011b hlavou.<\/div>\n
Usm\u011bje se a n\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, kouk\u00e1m na jeho rty, ale nejsem sto pobrat a vst\u0159ebat to, co mi \u0159\u00edk\u00e1. Jenom p\u0159ikyvuji a hypnotizuji jeho o\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/div>\n
„Upmf…“ oddechne si. „Kone\u010dn\u011b to je sbalen\u00fd.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu svoj\u00ed l\u00e1sce z postele, ve kter\u00e9 le\u017e\u00edm, jsem unaven\u00fd a taktak se dr\u017e\u00edm p\u0159i v\u011bdom\u00ed. Polknu a zam\u017eik\u00e1m o\u010dima, sna\u017e\u00edm se zaost\u0159it zrak, proto\u017ee ke mn\u011b jde Tom, le\u010d moc se mi to neda\u0159\u00ed. Je\u0161t\u011b nen\u00ed tak pozd\u011b v noci, ale mn\u011b se ud\u011blalo \u0161patn\u011b. Byl jsem zvracet a Tom mi \u0159\u00edkal, \u017ee to v\u0161echno m\u00e1m z toho alkoholu. Byl moc smutn\u00fd a dal mi l\u00e9k, co\u017e bylo super, proto\u017ee mi to od bolesti pomohlo, ale za to se mi chce stra\u0161n\u011b moc sp\u00e1t. Tom \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee jsem je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed sp\u00e1\u010d ne\u017e on, a to je pr\u00fd \u00factyhodn\u00fd v\u00fdkon. Po tom, jak moc m\u011b bolela hlava, u\u017e nikdy nechci p\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd alkohol, ale Tom \u0159\u00edkal, \u017ee jsem dopadl je\u0161t\u011b dob\u0159e na to, kolik jsem toho vypil, tak jsem r\u00e1d, \u017ee se nezlob\u00ed.<\/div>\n
Sklon\u00ed se ke mn\u011b a pol\u00edb\u00ed m\u011b na rty, usm\u011bju se a ruce obto\u010d\u00edm okolo jeho krku.<\/div>\n
„Je ti u\u017e l\u00edp?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu. „Ale jsem stra\u0161n\u011b moc unaven\u00fd,“ povzdychnu si.<\/div>\n
„Tak spinkej. Z\u00edtra mus\u00edme brzo vst\u00e1vat. V\u00ed\u0161, na leti\u0161ti je to v\u017edycky na dv\u011b v\u011bci, mus\u00ed\u0161 tam b\u00fdt o dost d\u0159\u00edv, ne\u017e ti let\u00ed letadlo, proto\u017ee to v\u0161echno, co tam mus\u00ed\u0161 za\u0159\u00eddit, a v\u0161echno, co tam mus\u00ed\u0161 vyst\u00e1t, je p\u011bkn\u011b na nic,“ proto\u010d\u00ed o\u010di a usm\u011bje se. Sklon\u00ed se ke mn\u011b a jeho rty se op\u011bt jemn\u011b ot\u0159ou o ty m\u00e9. Od t\u00e9 doby, co m\u011b stra\u0161n\u011b bolelo jeho objet\u00ed a nekontrolovateln\u011b jsem se t\u0159\u00e1sl, mi p\u0159ijde, \u017ee se m\u011b trochu boj\u00ed dotknout, je tak moc n\u011b\u017en\u00fd. Jeho polibky skoro nec\u00edt\u00edm, t\u00e9m\u011b\u0159 se jen tak letmo ot\u00edr\u00e1\u0161 sv\u00fdmi rty o ty moje. Te\u010f nad t\u00edm v\u0161ak nem\u016f\u017eu p\u0159em\u00fd\u0161let, prost\u011b mi to nejde a jsem moc unaven\u00fd, vn\u00edm\u00e1m jen sv\u00e9ho Toma. Zav\u0159u t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka a p\u0159ipad\u00e1m si, jako kdybych l\u00e9tal. Tak lehce a kr\u00e1sn\u011b mi s Tomem je. Tom m\u011b pol\u00edb\u00ed na nos a sly\u0161\u00edm, jak se usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Tak spinkej, ty sp\u00e1\u010di. Z\u00edtra bude t\u011b\u017ek\u00fd den, ale snad se n\u00e1m ten v\u00fdlet<\/em> vyda\u0159\u00ed tak, jak chci. J\u00e1 je\u0161t\u011b mus\u00edm \u0159\u00edct babi\u010dce, \u017ee z\u00edtra r\u00e1no odl\u00edt\u00e1me, a to taky nebude jen tak\u2026 Sladk\u00fd sny.“ D\u00e1 mi pusu na \u010delo. Skoro ho nevn\u00edm\u00e1m, a proto Tomimu jen p\u0159ik\u00fdvnu a upadnu do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Saj\u00fc<\/strong> &<\/strong>Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Tolik cht\u011bn\u00e1 informace Tom Posad\u00edm ho na kraj vany, m\u00e1 p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a cel\u00fd se chv\u011bje. V\u0161echno mi najednou p\u0159ipom\u00edn\u00e1 to, co se stalo p\u0159ed t\u0159emi t\u00fddny, a moje srdce je podivn\u011b sev\u0159eno ocelov\u00fdmi prsty, kter\u00e9 se necht\u011bj\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12526","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12526","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12526"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12526\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12526"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12526"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12526"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}