{"id":12544,"date":"2010-01-22T15:30:00","date_gmt":"2010-01-22T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12514"},"modified":"2010-01-22T15:30:00","modified_gmt":"2010-01-22T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/22\/vylecim-te-laskou-33\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 33."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tomovo t\u011blo cel\u00e9 strnulo v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b a jeho srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod tak, jako by mu m\u011blo ka\u017edou vte\u0159inou vylet\u011bt z krku. V\u0161echny my\u0161lenky, a\u017e dote\u010f proplouvaj\u00edc\u00ed jeho mysl\u00ed, se r\u00e1zem vytratily n\u011bkam do nezn\u00e1ma a z\u016fstala jen ta jedna jedin\u00e1. My\u0161lenka, na kterou Tom myslel u\u017e od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na, kter\u00e9 se b\u00e1l, a z\u00e1rove\u0148 se j\u00ed nemohl do\u010dkat… a kterou pr\u00e1v\u011b te\u010f pro\u017e\u00edval.<\/div>\n
Hled\u011bl do t\u00e9, u\u017e na pohled p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 tv\u00e1\u0159e, do o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch t\u011bm sv\u00fdm, a v\u016fbec nebyl s to si v tuhle chv\u00edli uv\u011bdomit, kam se pod\u011bl jeho hlas. Na tento okam\u017eik \u010dekal celou dobu, cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot… a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b stal skute\u010dnost\u00ed, nemohl nal\u00e9zt \u017e\u00e1dn\u00e1 slova. Netu\u0161il, co by m\u011bl te\u010f \u0159\u00edct – stejn\u011b, jako \u017eena, stoj\u00edc\u00ed naproti n\u011bj, jej\u00ed\u017e o\u010di se pr\u00e1v\u011b za\u010daly zal\u00e9vat slzami.<\/div>\n
A\u017e dote\u010f se v nich zra\u010dilo neskr\u00fdvan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed a \u00fadiv, kter\u00fd vystihoval v\u0161echny Simoniny pocity, te\u010f to v\u0161ak bylo n\u011bco jin\u00e9ho. Byl to \u00fa\u017eas, dojet\u00ed… a hlavn\u011b to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Zra\u010dila se v nich l\u00e1ska. L\u00e1ska, mate\u0159sk\u00e1 l\u00e1ska. L\u00e1ska, kterou cel\u00e1 ta l\u00e9ta nosila ve sv\u00e9m srdci, a kter\u00e1 celou tu dobu pat\u0159ila jen tomu jedin\u00e9mu. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomovala, jak moc mu ji cel\u00fd \u017eivot odp\u00edrala. Jak moc mu cel\u00fd \u017eivot musela chyb\u011bt. Nikdy ji nepoznal, nikdy. Ani l\u00e1sku, a ani svou matku. A te\u010f… St\u00e1l p\u0159\u00edmo naproti n\u00ed mezi dve\u0159mi nemocni\u010dn\u00edho pokoje a d\u00edval se do jej\u00edch o\u010d\u00ed tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, ale p\u0159itom tak kr\u00e1sn\u011b. V\u016fbec poprv\u00e9 se na ni ned\u00edval jako na ciz\u00ed \u017eenu, ale jako na svou matku.<\/div>\n
\n
Nemohla tomu uv\u011b\u0159it. Nemohla uv\u011b\u0159it, \u017ee chlapec mezi dve\u0159mi je opravdu jej\u00ed Tom. Mo\u017en\u00e1 se jej\u00ed hlas opravdu vytratil do nezn\u00e1ma, jej\u00ed srdce v\u0161ak bilo st\u00e1le. Mo\u017en\u00e1 opravdu netu\u0161ila, co by m\u011bla \u0159\u00edci, n\u011bkde v hloubi sv\u00e9ho nitra to v\u0161ak c\u00edtila. Jej\u00ed o\u010di vzhl\u00e9dly k chlapcov\u011b tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e se zhluboka nadechla a v jej\u00ed mysli se j\u00ed okam\u017eit\u011b vybavily vzpom\u00ednky na onen osudn\u00fd ve\u010der.<\/div>\n
„Pamatuju si… Vzpom\u00edn\u00e1m si na den, kdy ses narodil. Nikdy na n\u011bj nezapomenu. Tenkr\u00e1t jsem t\u011b sly\u0161ela, jak jsi poprv\u00e9 vyk\u0159ikl do sv\u011bta a za n\u011bkolik minut mi dali do n\u00e1ru\u010de moje miminko, mal\u00e9ho chlape\u010dka. C\u00edtila jsem se tak py\u0161n\u011b, byla jsem na n\u011bj hrd\u00e1 za to, jak siln\u00fd a zdrav\u00fd dok\u00e1zal u\u017e od narozen\u00ed b\u00fdt, i p\u0159esto, \u017ee byl tak mal\u00fd. A te\u010f… Te\u010f tu p\u0159ede mnou stoj\u00ed kr\u00e1sn\u00fd a inteligentn\u00ed mlad\u00edk, a v\u00ed\u0161, na co jsem hrd\u00e1 dnes? \u017de je to m\u016fj syn. Tohle je m\u016fj Tom,“ Simoniny rty ti\u0161e vyslovily posledn\u00ed sl\u016fvko a Simone c\u00edtila, jak si prvn\u00ed slza na\u0161la cesti\u010dku po jej\u00ed tv\u00e1\u0159i. Nedok\u00e1zala u\u017e sv\u00e9 siln\u00e9 pocity d\u00e9le skr\u00fdvat v sob\u011b. A nedok\u00e1zal to ani mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, st\u00e1le stoj\u00edc\u00ed mezi dve\u0159mi. Jeho pocity, emoce, v\u0161e, co v sob\u011b tak dlouho skr\u00fdval a nosil… bylo to mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. A on u\u017e se ni\u010demu necht\u011bl br\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho nohy se odlepily od zem\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 bleskovou rychlost\u00ed, stejn\u011b, jako ty Simoniny. Byl to jen okam\u017eik, n\u011bkolik vte\u0159in – a oni se kone\u010dn\u011b, po tolika letech \u010dek\u00e1n\u00ed, vrhli do n\u00e1ru\u010de tomu druh\u00e9mu. Jejich objet\u00ed v\u0161ak v\u016fbec nebylo nijak um\u011bl\u00e9 nebo hran\u00e9. Bylo pln\u00e9 cit\u016f, pln\u00e9 l\u00e1sky toho druh\u00e9ho, se kterou se obj\u00edmali, a kter\u00e1 vych\u00e1zela z jejich srdc\u00ed. Bylo to v\u016fbec poprv\u00e9, co l\u00e1sku toho druh\u00e9ho doopravdy c\u00edtili. Ani jeden z nich tomu nemohl uv\u011b\u0159it. Ani Simone… a ani Tom, jeho\u017e rty se te\u010f zvlnily do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Kone\u010dn\u011b byl \u0161\u0165astn\u00fd, tak \u0161\u0165astn\u00fd jako je\u0161t\u011b nikdy. Tohle byla jeho maminka, jeho prav\u00e1 maminka. Tohle byla jej\u00ed n\u00e1ru\u010d, tohle byla jej\u00ed v\u016fn\u011b, tohle byla jej\u00ed l\u00e1ska. V\u0161echno, co c\u00edtil kolem sebe. Neb\u00e1l se a nepochyboval u\u017e v\u016fbec o ni\u010dem. Jeho objet\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edlilo a Tom pln\u00fdmi dou\u0161ky nas\u00e1l tu nezn\u00e1mou, p\u0159esto v\u0161ak kr\u00e1snou v\u016fni, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. C\u00edtil, jak se z jeho o\u010d\u00ed vykut\u00e1lelo n\u011bkolik slz… a stejn\u011b tak uc\u00edtil i n\u011bkolik slan\u00fdch kapi\u010dek na sv\u00e9m rameni.<\/p>\n<\/div>\n
„Milovala jsem t\u011b cel\u00fd \u017eivot,“ Simoniny rty ti\u0161e vyslovily n\u011bkolik slov a Simone se slab\u011b pousm\u00e1la, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1vala. Jej\u00ed srdce se prudce rozbu\u0161ilo a dech zatajil, kdy\u017e se k jej\u00edm u\u0161\u00edm dolinul kr\u00e1sn\u011b zabarven\u00fd, medov\u00fd hlas.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, mami,“ za\u0161eptal Tom a jen velmi nesm\u011ble spo\u010dinul svou dlan\u00ed na jej\u00edch vlasech. Moc dob\u0159e si uv\u011bdomoval v\u00fdznam sv\u00fdch slov. Cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot svou mamku miloval, i p\u0159esto, \u017ee ji nikdy opravdu nevid\u011bl. Nevid\u011bl – a ani ji nikdy neoslovil tak, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. V\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo. Byla to jeho maminka, kone\u010dn\u011b ji m\u011bl u sebe a u\u017e nemohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch setrv\u00e1vali v objet\u00ed toho druh\u00e9ho a slzy z jejich o\u010d\u00ed pomalu st\u00e9kaly po jejich l\u00edc\u00edch, nebyli v\u0161ak jedin\u00ed v tomto pokoji, koho napl\u0148ovala radost. Byl to tak\u00e9 \u010dernovlas\u00fd chlapec, sed\u00edc\u00ed na b\u00edl\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli, jeho\u017e rty zdobil \u00fasm\u011bv. Jeho srdce plesalo radost\u00ed a Bill si st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce u\u017e\u00edval toho pohledu p\u0159ed sebou. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. U\u017e od r\u00e1na se na tuto chv\u00edli t\u011b\u0161il, skute\u010dnost v\u0161ak byla mnohem n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jakou si ji p\u0159edstavoval. A\u017e te\u010f, kdy\u017e hled\u011bl na Simone p\u0159ed sebou, si uv\u011bdomoval, jak nelehk\u00fd \u017eivot bez n\u00ed Tom musel m\u00edt. On s\u00e1m si neum\u011bl \u017eivot bez sv\u00e9 mamky p\u0159edstavit – a o to v\u00edc Tomovi ten pocit m\u00edt svou mamku p\u0159\u00e1l. Sta\u010dil jen pohled p\u0159ed sebe a on c\u00edtil, jak prvn\u00ed slzy \u0161t\u011bst\u00ed vyhrkly z jeho o\u010d\u00ed. Byl doopravdy dojat\u00fd… a sta\u010dilo k tomu jen m\u00e1lo.<\/div>\n
P\u0159es Simoniny rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv a Simone spokojen\u011b p\u0159iv\u0159ela v\u00ed\u010dka. Naposled oplatila Tomovo objet\u00ed a pomalu se od n\u011bj odt\u00e1hla, aby se mohla zad\u00edvat do t\u011bch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u00ed vzhl\u00e9dly. C\u00edtila vinu za to, co se p\u0159ed lety stalo, st\u00e1le je\u0161t\u011b na v\u0161echno nezapomn\u011bla. A tak\u00e9 c\u00edtila, \u017ee pr\u00e1v\u011b kv\u016fli n\u00ed musel Tom cel\u00fd \u017eivot \u017e\u00edt bez kousku mate\u0159sk\u00e9 l\u00e1sky.<\/div>\n
„Tome… promi\u0148. Promi\u0148 mi… to v\u0161echno…“ za\u0161eptala provinil\u00fdm hlasem, Tomovy my\u0161lenky v\u0161ak byly \u00fapln\u011b jin\u00e9. Nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou – a v\u016fbec poprv\u00e9 se na Simone pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, nem\u00e1\u0161 se za co omlouvat. To nen\u00ed tvoje vina,“ odv\u011btil, nato se v\u0161ak zamyslel. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ne\u0159ekl d\u016fvod sv\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. M\u00edrn\u011b sklopil sv\u016fj pohled.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem… P\u0159\u00e1l jsem si t\u011b znova vid\u011bt,“ za\u0161eptal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, Simone to v\u0161ak moc dob\u0159e sly\u0161ela. Jej\u00ed srdce posko\u010dilo radost\u00ed a ona jemn\u011b nadzvedla Tomovu sklopenou tv\u00e1\u0159, aby jej v\u016fbec poprv\u00e9 mohla vd\u011b\u010dn\u011b pol\u00edbit na ob\u011b l\u00edce.<\/p>\n<\/div>\n
Celou dobu si spolu pov\u00eddali a sm\u00e1li se v\u0161em sv\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m, a\u0165 u\u017e byly od Billa, Toma nebo Simone. Netrvalo dlouho a Simone sedla do sv\u00e9ho auta, odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc nezn\u00e1mo kam. Do t\u0159iceti minut byla zp\u00e1tky i s fotkami obou dvoj\u010dat, kter\u00e9 m\u011bla pe\u010dliv\u011b schov\u00e1ny ve sv\u00e9m \u0161upl\u00edku. Bylo jich sice jen p\u00e1r, v\u016fbec j\u00ed to v\u0161ak nevadilo. Cht\u011bla v\u011bd\u011bt o Tomovi v\u0161e, zn\u00e1t cel\u00fd jeho dosavadn\u00ed \u017eivot, proto mu st\u00e1le ti\u0161e naslouchala a zv\u011bdav\u011b se ptala na v\u0161e, co ji napadlo. St\u00e1le tomu je\u0161t\u011b nemohla uv\u011b\u0159it. Tohle byl opravdu jej\u00ed Tom, to kr\u00e1sn\u00e9 miminko, kter\u00e9 p\u0159ed lety sv\u00edrala ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di? Byl opravdu kr\u00e1sn\u00fd, mil\u00fd a hodn\u00fd chlapec, a ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem ji o tom v\u00edc a v\u00edc p\u0159esv\u011bd\u010doval.<\/div>\n
„Tak\u017ee ses vlastn\u011b zaj\u00edmal o medic\u00ednu u\u017e od d\u011btstv\u00ed?“ optala se a zv\u011bdav\u011b se zad\u00edvala do Tomovy tv\u00e1\u0159e. Byl tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b neoby\u010dejn\u00fd. Kolik chlapc\u016f v jeho v\u011bku dos\u00e1hlo sv\u00e9ho vysn\u011bn\u00e9ho c\u00edle stejn\u011b, jako on? Odmala snil o tom, aby se z n\u011bj stal l\u00e9ka\u0159 a opravdu se mu to d\u00edky jeho \u00fasil\u00ed a pr\u00e1ci splnilo. Byla na n\u011bj opravdu hrd\u00e1.<\/div>\n
„No, d\u00e1 se to tak \u0159\u00edct. Bavilo m\u011b to u\u017e jako mal\u00e9ho, t\u00e1ta byl ten, kter\u00fd m\u011b k tomu vedl. Proto jsem se ani nijak nerozm\u00fd\u0161lel, kdy\u017e jsem si vyb\u00edral \u0161kolu. Moc m\u011b to bav\u00ed a jsem r\u00e1d, \u017ee to m\u016f\u017eu d\u011blat. Tady jsem u\u017e skoro t\u0159i m\u011bs\u00edce a moc se mi tu l\u00edb\u00ed,“ dodal a po o\u010dku mrkl na \u010dernovl\u00e1ska, sed\u00edc\u00edho vedle sebe. Moc dob\u0159e oba v\u011bd\u011bli, \u017ee by p\u0159ed Simone nebylo zrovna dvakr\u00e1t dobr\u00e9 svou l\u00e1sku n\u011bjak projevovat, proto po sob\u011b jen ob\u010das mrkli, nebo si vym\u011bnili lehk\u00fd dotyk v\u017edy, kdy\u017e se Simone d\u00edvala jinam.<\/div>\n
Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill se pozorn\u011bji zad\u00edval na fotografii, kterou pr\u00e1v\u011b sv\u00edral v prstech. Zd\u00e1lo se mu to… nebo od sebe s Tomem opravdu byli k nerozezn\u00e1n\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u00edvej… tady vypad\u00e1me \u00fapln\u011b stejn\u011b,“ poznamenal a podal fotku bl\u00ed\u017e Tomovi a Simone. Oba na n\u00ed sed\u011bli v krabici, sotva dvoulet\u00ed, s \u00fapln\u011b stejn\u00fdm kuku\u010dem a stejn\u00fdm oble\u010den\u00edm. Simone se pousm\u00e1la.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. V\u017edy\u0165 jste p\u0159eci dvoj\u010data,“ dodala a zvoniv\u011b se rozesm\u00e1la. Jej\u00ed sm\u00edch se roznesl cel\u00fdm pokojem a\u017e k Tomovi, na jeho\u017e rty se p\u0159ikradl dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. Tohle mu p\u0159ipomn\u011blo Billa. Ten sm\u00edch, jako by se rozcinkalo tis\u00edc rolni\u010dek. Pousm\u00e1l se p\u0159i my\u0161lence na \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd vedle n\u011bj p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b svra\u0161til \u010delo.<\/div>\n
„A kter\u00fd je vlastn\u011b kter\u00fd?“ pronesl zamy\u0161len\u011b sm\u011brem k Simone, jej\u00ed\u017e o\u010di znova spo\u010dinuly na fotografii v Tomov\u00fdch prstech. Chvilku se na ni v\u0161ichni t\u0159i d\u00edvali, dokud se Simone v\u00edt\u011bzn\u011b neusm\u00e1la.<\/div>\n
„Tohle je Tom. Pozn\u00e1m to… podle toho mal\u00e9ho znam\u00ednka na lev\u00e9 l\u00edci,“ zd\u016fvodnila sv\u00e9 tvrzen\u00ed a prstem uk\u00e1zala na Tomovu tv\u00e1\u0159 na fotografii. Opravdu m\u011bla pravdu, to musel uznat i Tom. Spole\u010dn\u011b se s Billem rozesm\u00e1li Simonin\u011b v\u0161\u00edmavosti, zat\u00edmco si v\u0161ak Tom znova prohl\u00ed\u017eel celou fotografii, Bill se na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku po o\u010dku zad\u00edval.<\/div>\n
Tohle znam\u00ednko… Moc dob\u0159e jej znal a pamatoval si jej. Dok\u00e1zal by i poslepu odhadnout, na jak\u00e9m m\u00edst\u011b na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se p\u0159esn\u011b nach\u00e1z\u00ed. Vyhledal jej sv\u00fdma zv\u011bdav\u00fdma o\u010dima… a musel se pousm\u00e1t. Byla to jedna z n\u011bkolika milion\u016f v\u011bc\u00ed, kterou na Tomovi obdivoval. Miloval jej, podle n\u011bj d\u011blalo Toma a jeho tv\u00e1\u0159 je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Poznal by ji – by\u0165 jen podle toho mal\u00e9ho znam\u00ednka. Tu malou hn\u011bdou te\u010dku na Tomov\u011b l\u00edci si prost\u011b zamiloval.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco Bill v duchu tajn\u011b obdivoval sv\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e a Simone si rychle kontrolovala sv\u016fj mobil, Tom pomalu proch\u00e1zel jednu fotku za druhou. Jeho prsty pomalu poodhalovaly v\u0161echny obr\u00e1zky, u jednoho z nich v\u0161ak ustaly ve sv\u00e9 \u010dinnosti a zastavily se. Tom\u016fv dech se zatajil a Tom jen s tlukouc\u00edm srdcem hled\u011bl na malou fotografii p\u0159ed sebou. Byl to obr\u00e1zek, mal\u00fd sn\u00edmek ultrazvuku, kter\u00fd ur\u010dit\u011b pat\u0159il Simone. Mo\u017en\u00e1 by byl pro n\u011bkoho jen obr\u00e1zkem, pro Toma to v\u0161ak bylo n\u011bco v\u00edc, mnohem v\u00edc, ne\u017e pouh\u00fd sn\u00edmek. Se zatajen\u00fdm dechem si jej prohl\u00ed\u017eel… a pomalu za\u010d\u00ednal rozezn\u00e1vat dv\u011b mal\u00e1, d\u011btsk\u00e1 t\u011bl\u00ed\u010dka, kter\u00e1 se k sob\u011b tulila. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Nikdy nevid\u011bl nic tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b dokonal\u00e9ho, jako pr\u00e1v\u011b tohle. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee jeden z t\u011bch dvou mal\u00fdch stvo\u0159en\u00ed je on a druh\u00e9 je Bill, jeho br\u00e1\u0161ka. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit n\u011bkde ve sv\u00e9m nitru, kter\u00fd v n\u011bm jedin\u00fd pohled na obr\u00e1zek vyvol\u00e1val. V\u011bd\u011bl, co chce ud\u011blat.<\/div>\n
„J-j\u00e1… mohl… mohl bych si, pros\u00edm, ten obr\u00e1zek nechat?“ zeptal se s neskr\u00fdvanou nejistotou v hlase Simone, kter\u00e1 sv\u016fj mobil pr\u00e1v\u011b odlo\u017eila. Pousm\u00e1la se p\u0159i pohledu na fotografii v Tomov\u00fdch prstech.<\/div>\n
„Myslela jsem, \u017ee ji bude\u0161 cht\u00edt. Ta se mi v\u017edycky l\u00edbila ze v\u0161ech nejv\u00edc. Klidn\u011b si ji vem, Tome. M\u00e1m doma je\u0161t\u011b dv\u011b,“ dodala a s \u00fasm\u011bvem Toma pohladila po nata\u017een\u00e9 dlani.<\/p>\n<\/div>\n
Odpoledn\u00ed slunce znova proh\u0159\u00e1lo sv\u00fdm teplem cel\u00e9 m\u011bsto, sv\u00e9 paprsky v\u0161ak ji\u017e sto\u010dilo jin\u00fdm sm\u011brem. Simoniny ruce se nat\u00e1hly po saku, p\u0159ehozen\u00e9m p\u0159es Billovu postel a Simone se zad\u00edvala na hodinky na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po p\u00e1t\u00e9 hodin\u011b odpoledn\u00ed a ona poznala, \u017ee jej\u00ed \u010das n\u00e1v\u0161t\u011bvy pr\u00e1v\u011b vypr\u0161el. A poznali to i oba chlapci. Jak Bill, tak i Tom, kter\u00fd se jen nerad zvedl ze sv\u00e9 \u017eidle, aby mohl Simone doprovodit. Ty t\u0159i hodiny mu p\u0159i\u0161ly jako jen n\u011bkolik minut, utekly a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle, nedalo se v\u0161ak nic d\u011blat. Tomovy ruce podr\u017eely Simoninu kabelku a Tom gentlemansky pomohl Simone do saka. Vid\u011bl, jak se Simone pooto\u010dila, aby jej mohla obda\u0159it vd\u011b\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pohladit po tv\u00e1\u0159i. V\u011bd\u011bl, \u017ee se lou\u010den\u00ed, by\u0165 mo\u017en\u00e1 jen na kr\u00e1tkou dobu nevyhne.<\/div>\n
„R\u00e1d jsem t\u011b poznal, mami. Bylo to \u00fa\u017easn\u00fd,“ pousm\u00e1l se a st\u00e1le o\u010dima putoval po Simonin\u011b tv\u00e1\u0159i. Nemohl se na svou maminku vynad\u00edvat. Stejn\u011b, jako se Simone nemohla vynad\u00edvat na sv\u00e9ho syna. Oplatila mu \u00fasm\u011bv a dlan\u00ed pohladila jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tome. D\u011bkuju, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el. Jsem stra\u0161n\u011b r\u00e1da, \u017ee jsem t\u011b mohla poznat takov\u00e9ho, jak\u00fd doopravdy jsi. Jsi \u00fa\u017easn\u00fd, hodn\u00fd a \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd kluk, Tome. Ur\u010dit\u011b se zase brzy uvid\u00edme,“ dodala s \u00fasm\u011bvem a naposled Toma pohladila po tv\u00e1\u0159i. Je\u0161t\u011b jej pol\u00edbila na ob\u011b tv\u00e1\u0159e, a potom u\u017e s posledn\u00edm zam\u00e1v\u00e1n\u00edm vyb\u011bhla na ztichlou nemocni\u010dn\u00ed chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu p\u0159i pohledu na Toma, st\u00e1le nehybn\u011b stoj\u00edc\u00edho na jednom m\u00edst\u011b, a Bill si zv\u011bdav\u011b poposedl na posteli.<\/div>\n
„Tak… co na ni \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ optal se se z\u00e1jmem, p\u0159esn\u011b v\u0161ak o\u010dek\u00e1val Tomovu odpov\u011b\u010f. U\u017e to, jak Tom se Simone komunikoval, jak si ji prohl\u00ed\u017eel, ukazovalo, jak moc je jejich mamkou nad\u0161en\u00fd. A i p\u0159esto, \u017ee Bill v\u011bt\u0161inu \u010dasu ml\u010del a naslouchal jejich zdlouhav\u00e9mu rozhovoru, mu to v\u016fbec nevadilo. Moc dob\u0159e vid\u011bl jejich \u0161\u0165astn\u00e9 \u00fasm\u011bvy, kter\u00e9 jej h\u0159\u00e1ly u srdce, a tak\u00e9 dovedl vyc\u00edtit pocity, kter\u00e9 se v nich obou odehr\u00e1valy. A sta\u010dilo k tomu tak m\u00e1lo. Byl na sebe za to tak\u00e9 pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00fd.<\/div>\n
Tomovo t\u011blo se pomalu pohnulo a Tom sto\u010dil sv\u016fj pohled k usm\u00edvaj\u00edc\u00edmu se \u010dernovl\u00e1skovi. St\u00e1le je\u0161t\u011b nemohl nal\u00e9zt slova, kter\u00e1 by to, co c\u00edtil, dok\u00e1zala vyj\u00e1d\u0159it.<\/div>\n
„Ona je… suprov\u00e1, dokonal\u00e1, prost\u011b… \u00fa\u017easn\u00e1! A… ty tak\u00e9, br\u00e1\u0161ko,“ dodal a p\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv, kdy\u017e spat\u0159il Billovy cukaj\u00edc\u00ed se koutky. Billovy o\u010di m\u00edrn\u011b sklopily sv\u016fj pohled a Bill se pousm\u00e1l. Tomovo n\u011b\u017en\u00e9 osloven\u00ed jej zah\u0159\u00e1lo u srdce jako ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed plam\u00ednek… stejn\u011b jako m\u011bkk\u00e1 h\u0159ejiv\u00e1 dla\u0148, kter\u00e1 jemn\u011b uchopila tu jeho a stiskla ji. Pomalu vzhl\u00e9dl – a setkal se s p\u00e1rem o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 tolik miloval.<\/div>\n
„Billi, j\u00e1… d\u011bkuju ti. Bez tebe bych nikdy…“ nedo\u0159ekl, p\u0159\u00edval jeho slov zastavil Bill\u016fv ukazov\u00e1\u010dek, jemn\u011b polo\u017een\u00fd na jeho rtech.<\/div>\n
„A j\u00e1 bez tebe, l\u00e1sko,“ za\u0161eptal a kr\u00e1sn\u011b se na Toma usm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, \u017ee bez n\u011bj by nebyl nic. Tom byl pro n\u011bj v\u0161\u00edm, cel\u00fdm jeho \u017eivotem…<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u00edvej, nen\u00ed to kr\u00e1sa?“ Billovy my\u0161lenky p\u0159eru\u0161il Tom\u016fv hlas a Bill pomalu sklopil pohled n\u011bkam k Tomov\u00fdm prst\u016fm a k Tomov\u011b fotografii. Pousm\u00e1l se a pok\u00fdval hlavou. Jeho dla\u0148 se pomalu vzt\u00e1hla a n\u011b\u017en\u011b pohladila po leskl\u00fdch \u010dern\u00fdch cop\u00e1nc\u00edch Toma, kter\u00fd k n\u011bmu od fotografie vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161? U\u017e tenkr\u00e1t jsem t\u011b miloval,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem a up\u0159\u00edmn\u011b se zad\u00edval do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Jeho rty si na\u0161ly cestu k Billov\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm a splynuly s nimi v dokonal\u00e9m polibku, zat\u00edmco se oba chlapci pousm\u00e1li nad dv\u011bma mal\u00fdmi d\u011btsk\u00fdmi t\u011bl\u00ed\u010dky, tul\u00edc\u00edmi se k sob\u011b v mamin\u010din\u011b b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tomovo t\u011blo cel\u00e9 strnulo v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b a jeho srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod tak, jako by mu m\u011blo ka\u017edou vte\u0159inou vylet\u011bt z krku. V\u0161echny my\u0161lenky, a\u017e dote\u010f proplouvaj\u00edc\u00ed jeho mysl\u00ed, se r\u00e1zem vytratily n\u011bkam do nezn\u00e1ma a z\u016fstala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12544","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12544","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12544"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12544\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12544"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12544"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12544"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}