{"id":12558,"date":"2010-01-20T17:00:00","date_gmt":"2010-01-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12528"},"modified":"2010-01-20T17:00:00","modified_gmt":"2010-01-20T16:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/20\/byl-jednou-jeden-ucitel-19\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 19."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Vystoupili jsme z v\u00fdtahu asi po deseti minut\u00e1ch str\u00e1ven\u00fdch z\u00edr\u00e1n\u00edm na \u0161ediv\u00e9 asi-kameny za polopr\u016fhledn\u00fdm sklem v jeho dve\u0159\u00edch. Octli jsme se v nevelk\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti, z n\u00ed\u017e vedly jen jedny dve\u0159e, a to p\u0159\u00edmo za nosem. Na chv\u00edli jsem po\u0161etile zadoufal, \u017ee u\u017e bychom snad mohli b\u00fdt kone\u010dn\u011b u c\u00edle; o to v\u011bt\u0161\u00ed bylo m\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e jsme jimi pro\u0161li a stanuli jsme tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 dal\u0161\u00ed dlouh\u00e9 chodb\u011b. Ti\u0161e jsem si povzdechl a v duchu zaklel, nahlas jsem ale ne\u0159ekl nic.<\/div>\n
\u0160li jsme d\u00e1l. U\u017e m\u011b opravdu bolely nohy, nebyl jsem zvykl\u00fd moc chodit, Victorii v\u0161ak na m\u00e9m utrpen\u00ed z\u0159ejm\u011b nez\u00e1le\u017eelo. St\u00e1le stejn\u00fdm tempem pokra\u010dovala v ch\u016fzi.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u0161li jsme dve\u0159mi, za nimi\u017e chodba pokra\u010dovala. Napad\u00e1 m\u011b, pro\u010d tu vlastn\u011b byly. Za dal\u0161\u00edmi dve\u0159mi (a po dal\u0161\u00edch n\u011bkolika minut\u00e1ch), se kone\u010dn\u011b objevil prvn\u00ed n\u00e1znak civilizace, jej\u017e tvo\u0159ilo n\u011bkolik \u017eidl\u00ed u zdi napravo.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed dve\u0159e byly bezpe\u010dnostn\u00ed. Victoria odemkla oba z\u00e1mky a prost\u0159ed\u00ed se r\u00e1zem zm\u011bnilo. Jako by ty docela oby\u010dejn\u00e9 dve\u0159e byly br\u00e1nou do zcela jin\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n<\/div>\n
Chodba byla najednou \u0161ir\u0161\u00ed a doslova se to na n\u00ed hem\u017eilo lidmi. N\u011bkte\u0159\u00ed m\u011bli na sob\u011b b\u00edl\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u011b, jin\u00ed vojensk\u00e9 uniformy, a st\u0159\u00eddav\u011b mizeli a zase se objevovali v des\u00edtk\u00e1ch dve\u0159\u00ed po obou stran\u00e1ch chodby. Po v\u0161em tom \u010dase str\u00e1ven\u00e9m v chodb\u00e1ch \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fdch, to byla p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna.<\/div>\n
Victoria nicm\u00e9n\u011b ne\u010dekala, a\u017e si sta\u010d\u00edm v\u0161e prohl\u00e9dnout. P\u0159i prvn\u00edm n\u00e1znaku zav\u00e1h\u00e1n\u00ed z m\u00e9 strany m\u011b popadla za ruk\u00e1v a chv\u00edli m\u011b vl\u00e1\u010dela vp\u0159ed, ne\u017e jsem pochopil, co po mn\u011b vlastn\u011b chce. A tak jsme pokra\u010dovali v ch\u016fzi a u\u017e to nemohlo b\u00fdt daleko.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Te\u010f, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b bylo na co d\u00edvat, jsem to d\u011blat nemohl; kdybych jen na okam\u017eik spustil o\u010di ze sm\u011bru ch\u016fze, do n\u011bkoho bych vrazil, a probl\u00e9my te\u010f byly to posledn\u00ed, co jsem pot\u0159eboval. P\u0159esto jsem sta\u010dil zaregistrovat, \u017ee na ka\u017ed\u00fdch dve\u0159\u00edch je n\u00e1pis, pravd\u011bpodobn\u011b hl\u00e1saj\u00edc\u00ed, co za nimi najdeme. Co\u017e bylo na jednu stranu dob\u0159e, proto\u017ee dve\u0159e byly v\u0161echny stejn\u00e9, a ka\u017ed\u00fd, kdo by hledal n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho, by musel j\u00edt naslepo nebo dve\u0159e odpo\u010d\u00edt\u00e1vat, a na druhou stranu jedno, vzhledem k tomu, \u017ee n\u00e1pisy byly pro m\u011b nezn\u00e1m\u00fdm jazykem. Tak\u017ee j\u00e1 bych nic stejn\u011b nena\u0161el, i kdyby m\u011b tu nakr\u00e1sn\u011b nechali jen tak pob\u00edhat. O \u010dem\u017e siln\u011b pochybuji.<\/div>\n
Jak jsem \u0159ekl, kolem n\u00e1s byla spousta dve\u0159\u00ed, ale my jsme samoz\u0159ejm\u011b museli zam\u00ed\u0159it a\u017e k t\u011bm posledn\u00edm. Dvojk\u0159\u00eddlov\u00e9 dve\u0159e n\u00e1s dovedly do dal\u0161\u00ed chodby s dal\u0161\u00edmi dve\u0159mi. Tak m\u011b napad\u00e1, kolik stoj\u00ed dve\u0159e? Tohle se muselo po\u0159\u00e1dn\u011b prodra\u017eit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Na dve\u0159\u00edch te\u010f byly \u010d\u00edsla, kter\u00fdm jsem na\u0161t\u011bst\u00ed rozum\u011bl, tak\u017ee jsem p\u0159esn\u011b poznal, \u017ee kdy\u017e jsme po tom maratonu labyrintem kone\u010dn\u011b zastavili, Victoria z\u00edrala na dve\u0159e s \u010d\u00edslem 86. Jen\u017ee na n\u011b jen z\u00edrala, jako by se b\u00e1la vej\u00edt. T\u00e1zav\u011b jsem se na ni zahled\u011bl.<\/div>\n
„P\u016fjdeme\u2026 dovnit\u0159?“ Zeptal jsem se. M\u016fj hlas se pr\u00e1zdnou chodbou nep\u0159\u00edjemn\u011b rozl\u00e9hal, a\u017e nyn\u00ed jsem si uv\u011bdomil, \u017ee tady u\u017e \u017e\u00e1dn\u00ed lid\u00e9 nejsou a panuje tu klid. Victoria op\u011btovala m\u016fj pohled. Poselstv\u00ed ve v\u00fdrazu jej\u00ed tv\u00e1\u0159e jsem nedok\u00e1zal rozlu\u0161tit.<\/div>\n
„Tome,“ oslovila m\u011b \u0161eptem, „sleduje\u0161\u2026 takov\u00e9 ty krimin\u00e1lky s vra\u017edami a pitvami? A horory?“ Nech\u00e1pal jsem smysl jej\u00ed ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Moc ne, nem\u00e1m to r\u00e1d, pro\u010d?“ Zatv\u00e1\u0159ila se dost nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
„A boj\u00ed\u0161\u2026 boj\u00ed\u0161 se\u2026 krve<\/em>?“ Posledn\u00ed slovo za\u0161eptala tak hr\u016fzostra\u0161n\u011b, a\u017e mi p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech a na chv\u00edli mi op\u011bt p\u0159ipadalo, \u017ee se m\u011b chyst\u00e1 zab\u00edt.<\/div>\n
„No\u2026 ne?“
„Hele, Tome, j\u00e1 bych jenom necht\u011bla, abys\u2026 no\u2026 on toti\u017e\u2026“ Nev\u011bd\u011bla, jak v\u011btu dokon\u010dit. „Nechci u tebe vid\u011bt \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159ehnan\u00e9 reakce, a\u017e\u2026 a\u017e ho uvid\u00ed\u0161.“
„Bill je\u2026 tady?“ Uk\u00e1zal jsem na dve\u0159e.
„Ano, je. Ale\u2026 jak \u0159\u00edk\u00e1m, nen\u00ed\u2026 no\u2026 v\u0161ak uvid\u00ed\u0161 s\u00e1m. Ale nesm\u00ed\u0161 ho\u2026 vyd\u011bsit. Bu\u010f jemn\u00fd. Jasn\u00fd?“
P\u0159ik\u00fdvl jsem a chystal se zaklepat, Victoria ale moji ruku odstr\u010dila.<\/div>\n
„Po\u010dkej tu.“ Za\u0161eptala.<\/p>\n<\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b jsem se st\u00e1hl o krok zp\u011bt, a\u010dkoli se ve mn\u011b v\u0161echno kroutilo a natahovalo vp\u0159ed. Ka\u017ed\u00fd org\u00e1n m\u00e9ho t\u011bla tou\u017eil po Billov\u011b spole\u010dnosti (\u017e\u00e1dn\u00e9 dvojsmysly, pros\u00edm), z\u00e1rove\u0148 se mi ale \u017ealudkem prokous\u00e1vala nar\u016fstaj\u00edc\u00ed nervozita spojen\u00e1 se strachem. Victoria mi v\u011bnovala je\u0161t\u011b jeden pohled, a pak tichounce zaklepala a otev\u0159ela dve\u0159e. Sna\u017eil jsem se nahl\u00e9dnout dovnit\u0159, ale \u0161kv\u00edrou, kter\u00e1 j\u00ed sta\u010dila k pr\u016fchodu, jsem nic nevid\u011bl. Dve\u0159e se mi zav\u0159ely p\u0159ed nosem; a\u017e te\u010f mi do\u0161lo, \u017ee po\u010dkat venku je p\u0159esn\u011b to, co se ode m\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1. Bohu\u017eel.<\/div>\n
P\u0159itiskl jsem ucho na dve\u0159e, nic jsem ale nesly\u0161el. Nezb\u00fdvalo mi tedy nic ne\u017e \u010dekat.<\/div>\n
Op\u0159el jsem se z\u00e1dy o st\u011bnu vedle dve\u0159\u00ed a zahled\u011bl se na dve\u0159e naproti. M\u011bly \u010d\u00edslo 127, a vedle byla osmn\u00e1ctka. Pooto\u010dil jsem hlavu a uvid\u011bl dal\u0161\u00ed pokra\u010dov\u00e1n\u00ed \u010d\u00edsel – 26, 15, 74, 142, 206, 7. Dal\u0161\u00ed u\u017e jsem nedok\u00e1zal rozeznat. Tak si \u0159\u00edk\u00e1m, co to maj\u00ed za syst\u00e9m \u010d\u00edslov\u00e1n\u00ed. Jako by u\u017e tak nebylo dost t\u011b\u017ek\u00e9 se tu vyznat. Ti\u0161e jsem se zasm\u00e1l a ozv\u011bna m\u00e9ho hlasu m\u011b op\u011bt vyd\u011bsila. Je to tak, jestli budu muset str\u00e1vit na tomhle d\u011bsiv\u00e9m m\u00edst\u011b je\u0161t\u011b jeden jedin\u00fd den, nejsp\u00ed\u0161 mi bude p\u0159ipadat d\u011bsiv\u00e9 n\u011bco v\u00edc ne\u017e ozv\u011bna. Mo\u017en\u00e1 se z toho \u00fapln\u011b zbl\u00e1zn\u00edm. To se stane, i jestli se tyhle debiln\u00ed dve\u0159e hned neotev\u0159ou, chci vid\u011bt Billa!<\/div>\n
Jako bych to \u0159ekl nahlas. Dve\u0159e, jako by m\u011b vysly\u0161ely, se otev\u0159ely (mo\u017en\u00e1 jim v tom taky trochu pomohla Victoria, kter\u00e1 mi pokynula rukou, abych vstoupil.<\/p>\n<\/div>\n
Pak jsem ho uvid\u011bl. M\u016fj, m\u016fj<\/em> Bill. Le\u017eel na posteli a vypadal zesl\u00e1ble. Vrhl jsem se k n\u011bmu. „Ahoj,“ usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ahoj\u2026“ Za\u0161eptal jsem a prohl\u00ed\u017eel si ho. Byl p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b bled\u00fd, a pr\u00e1v\u011b moment\u00e1ln\u00ed zbarven\u00ed jeho pleti m\u011blo pravd\u011bpodobn\u011b na sv\u011bdom\u00ed to, \u017ee jeho jizvy vystupovaly je\u0161t\u011b z\u0159eteln\u011bji. Pohled na n\u011bj mi vehnal do o\u010d\u00ed slzy. „Co se ti\u2026 stalo?“ \u0160eptal jsem.<\/div>\n
„Nic\u2026 nic v\u00e1\u017en\u00e9ho.“ Zalhal (pozn\u00e1m to) a p\u0159it\u00e1hl si b\u00edlou deku bl\u00ed\u017e k brad\u011b. Pojal jsem podez\u0159en\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee mi to vid\u011bl na o\u010d\u00edch, proto\u017ee \u0159ekl, a\u0165 si ned\u011bl\u00e1m starosti.<\/div>\n
Uc\u00edtil jsem ruku na rameni. Ano, byla to Victoria.<\/div>\n
„Mus\u00edme j\u00edt,“ \u0159ekla. Po dlouh\u00e9m skoro-tichu to byla skoro d\u011bsiv\u00e1 zm\u011bna. Poslu\u0161n\u011b jsem vstal, p\u0159i pohledu na Billa se ve mn\u011b ale n\u011bco vzbou\u0159ilo.<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou.“<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ Podivila se.<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou,“ zopakoval jsem, „se nechyst\u00e1m nikam j\u00edt.“<\/div>\n
Posadil jsem se zp\u011bt na Billovu postel a vzal jsem jej za ruku. „Z\u016fstanu tady s Billem.“<\/div>\n
Nato se – k m\u00e9mu velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed – Victoria pousm\u00e1la a vtiskla Billovi do ruky bankovku. „M\u011bl jsi pravdu.“ Pronesla, skoro s obdivem. T\u00e1zav\u011b jsem se na Billa pod\u00edval.<\/div>\n
„Vsadili jsme se, \u017ee nebude\u0161 cht\u00edt odej\u00edt.“ Na jednu stranu m\u011b to popudilo, na druhou jsem byl ale r\u00e1d. Hlavn\u011b proto, \u017ee doopravdy nemus\u00edm nikam j\u00edt.<\/div>\n
„Kdepak, Bille. M\u011b u\u017e se nezbav\u00ed\u0161.“ Pol\u00edbil jsem jej na \u010delo, p\u0159i doteku m\u00fdch rt\u016f zav\u0159el o\u010di a ti\u0161e vydechl.<\/div>\n
„St\u00fdskalo se mi\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Vystoupili jsme z v\u00fdtahu asi po deseti minut\u00e1ch str\u00e1ven\u00fdch z\u00edr\u00e1n\u00edm na \u0161ediv\u00e9 asi-kameny za polopr\u016fhledn\u00fdm sklem v jeho dve\u0159\u00edch. Octli jsme se v nevelk\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti, z n\u00ed\u017e vedly jen jedny dve\u0159e, a to p\u0159\u00edmo za nosem. Na chv\u00edli jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-12558","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12558","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12558"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12558\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12558"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12558"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12558"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}