{"id":1256,"date":"2017-05-22T15:00:00","date_gmt":"2017-05-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1249"},"modified":"2017-05-22T15:00:00","modified_gmt":"2017-05-22T14:00:00","slug":"tattoo-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/22\/tattoo-11\/","title":{"rendered":"Tattoo 11."},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Druh\u00fd den r\u00e1no jsem se probral kupodivu docela brzo. V\u010dera, po tom, co ta\u0165ka ode\u0161el sp\u00e1t, jsem se asi na hodinu zav\u0159el v koupeln\u011b. Zalezl jsem si do sprchy a pod horkou vodou se sna\u017eil vy\u010distit si hlavu a srovnat si v n\u00ed ve\u0161ker\u00e9 my\u0161lenky. V\u0161echno, co jsem se dozv\u011bd\u011bl o mam\u010din\u011b br\u00e1chovi, a hlavn\u011b v\u0161echny ot\u00e1zky, kter\u00e9 na m\u011b vyp\u00e1lil otec. V jednom m\u011bl pravdu, Toma jsem v podstat\u011b neznal. Tak n\u011bjak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee na to se poznat m\u00e1me p\u0159ece tolik \u010dasu, kolik jenom chceme, ne? \u017dijeme v p\u0159\u00edtomnosti a pro te\u010f jsem si byl jist\u00fd, \u017ee Tom by mi neubl\u00ed\u017eil, \u017ee by m\u011b nevystavil ni\u010demu, co by mi mohlo ubl\u00ed\u017eit. Byl to spr\u00e1vn\u00fd chlap, u\u017e jenom to, jak se sebral, aby \u010delil m\u00fdm rodi\u010d\u016fm. V\u0161echno se t\u00edm sice dost zkomplikovalo, ale mn\u011b to podivn\u011b zah\u0159\u00edvalo okolo srdce, proto\u017ee mi to p\u0159i\u0161lo jako projev n\u00e1klonnosti z Tomovy strany v\u016f\u010di mn\u011b. A to u\u017e za to sakra st\u00e1lo.<\/div>\n
\n

Vyhrabal jsem se z postele, posb\u00edral sv\u00e9 dom\u00e1c\u00ed oble\u010den\u00ed a zav\u0159el se do koupelny, abych sp\u00e1chal rann\u00ed hygienu. Ov\u0161em p\u0159i pohledu do zrcadla mi bylo jasn\u00e9, \u017ee t\u00edlko, kter\u00e9 jsem m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu si vz\u00edt, nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu. Netu\u0161\u00edm, kdy se to Tomovi v\u010dera povedlo, ale na kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti se mi r\u00fdsovala jasn\u00e1 zn\u00e1mka na\u0161eho v\u010derej\u0161\u00edho v\u00e1\u0161niv\u00e9ho zkoum\u00e1n\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee ani make-up by ten cucflek nezamaskoval. Do h\u00e1je, a to jsem m\u011bl p\u0159edstoupit p\u0159ed mamku. Par\u00e1da.<\/p><\/div>\n

\n

Vy\u010distit zuby, opl\u00e1chnout obli\u010dej, nakr\u00e9movat obli\u010dej, s make-upem jsem se neobt\u011b\u017eoval, a pak jsem u\u017e jenom nejist\u011b post\u00e1val u umyvadla. Stejn\u011b budu muset jednou vyj\u00edt ven. Nakonec jsem se ti\u0161e vypl\u00ed\u017eil z koupelny do pokoje, abych si vzal jin\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 by snad mohlo zakr\u00fdt projev Tomovy l\u00e1sky. Do kuchyn\u011b, odkud se u\u017e linula p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b siln\u00e9 \u010dern\u00e9 k\u00e1vy a \u010derstv\u00e9ho pe\u010diva, jsem se dovlekl \u0161ne\u010d\u00edm tempem.<\/p><\/div>\n

Mamka se ani nesna\u017eila n\u011bjak maskovat, \u017ee na m\u011b \u010dek\u00e1. St\u00e1la op\u0159en\u00e1 o linku a pohledem hl\u00eddala dve\u0159e. Ve chv\u00edli, kdy jsem p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h, se zhluboka nadechla nosem a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee kdybych byl bl\u00ed\u017e, dostal bych facku, ani bych nemrkl. Byla dost vyto\u010den\u00e1.<\/div>\n
\n

„Sedni si.“ Ledov\u00fd t\u00f3n prozrazoval, jak moc se mus\u00ed dr\u017eet, aby na m\u011b nevyjela. Evidentn\u011b necht\u011bla k\u0159i\u010det na cel\u00fd bar\u00e1k v p\u016fl dev\u00e1t\u00e9 r\u00e1no. Nehodlal jsem se j\u00ed nijak vzp\u00edrat, ale byl jsem odhodlan\u00fd br\u00e1nit sv\u016fj vztah s Tomem. Tom nebyl Bu a j\u00e1 nebyl Nathaniel. A jak jsem sledoval mamku, p\u0159ipadalo mi, \u017ee j\u00ed tahle z\u00e1kladn\u00ed fakta docela spl\u00fdvaj\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Mami-„<\/div>\n
„Sedni si a ml\u010d. Bude\u0161 m\u011b poslouchat, rozum\u00edme si? To, co se v\u010dera stalo, to u\u017e se nebude nikdy opakovat! V\u00ed\u0161 ty v\u016fbec, jak jsem se o tebe b\u00e1la? Uv\u011bdomuje\u0161 si, co v\u0161echno se ti mohlo st\u00e1t? Ten gr\u00e1zl-„<\/div>\n
„Tom nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd gr\u00e1zl. V\u016fbec ho nezn\u00e1\u0161! Nen\u00ed to Bushido!“ Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee jsem na mamku zak\u0159i\u010del, zarazil m\u011b a\u017e jej\u00ed \u0161okovan\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji. Se zatnut\u00fdmi p\u011bstmi a bojovn\u011b pozvednutou bradou jsem j\u00ed vzdorovit\u011b opl\u00e1cel pohled.<\/div>\n
„Jak o n\u011bm v\u00ed\u0161?“ Najednou byl jej\u00ed hlas a\u017e mraziv\u011b klidn\u00fd, a to nev\u011bstilo nic dobr\u00e9ho. „Pt\u00e1m se t\u011b, jak to, \u017ee o n\u011bm v\u00ed\u0161!“ Do\u0161la a\u017e ke mn\u011b a hrub\u011b m\u011b chytla za ramena. Jej\u00ed prsty se mi bolestiv\u011b zar\u00fdvaly do tenk\u00e9 l\u00e1tky tri\u010dka.<\/div>\n
„Ta\u0165ka mi v\u010dera \u0159ekl o Nathanielovi! Mami, pus\u0165! To bol\u00ed…“ za\u010d\u00ednal jsem z n\u00ed m\u00edt strach. Takhle pobledlou, ale s jisk\u0159\u00edc\u00ed zlobou v o\u010d\u00edch, jsem ji je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Nem\u011bl na to pr\u00e1vo ti to \u0159\u00edct.“ Zhluboka se nadechla. „Ale alespo\u0148 te\u010f v\u00ed\u0161, pro\u010d nedovol\u00edm, aby ses s t\u00edm… on\u00edm, d\u00e1l st\u00fdkal. Rozum\u00ed\u0161? Nebudete se v\u00eddat. Zakazuju ti to!“ Stisk jej\u00edch rukou polevil a j\u00e1 u\u017e si cht\u011bl vydechnout, kdy\u017e se ve stejnou chv\u00edli mat\u010din pohled svezl sm\u011brem dol\u016f a j\u00e1 ihned pochopil, \u010deho si v\u0161imla. „Jestli ho tu je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm, m\u016f\u017ee\u0161 si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee vol\u00e1m policajty. Dosp\u011bl\u00fd chlap, kter\u00fd zneu\u017e\u00edv\u00e1 mal\u00e9 kluky-„<\/div>\n
„Dost! To snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b. Nev\u00edm, jestli sis toho v\u0161imla, ale u\u017e nejsem mal\u00fd, je mi u\u017e \u0161estn\u00e1ct, tak\u017ee u\u017e m\u016f\u017eu m\u00edt sex! A jestli ti jde o tohle, tak je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem panic, tak\u017ee o \u017e\u00e1dn\u00e9m zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0159e\u010d. Nejsem p\u0159ece \u017e\u00e1dn\u00fd naivn\u00ed kret\u00e9n, kter\u00fd se nech\u00e1 op\u0159\u00edt o ze\u010f prvn\u00edm chlapem, kter\u00fd o n\u011bho projev\u00ed z\u00e1jem. Nejsem Nath-“ mou \u0159e\u010d zarazila a\u017e pal\u010div\u00e1 bolest na tv\u00e1\u0159i. Mamka mi pr\u00e1v\u011b poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b vlepila facku. Do o\u010d\u00ed mi vyhrkly slzy. Slzy pon\u00ed\u017een\u00ed, frustrace a zoufalstv\u00ed z v\u011bdom\u00ed, \u017ee s touhle zasranou situac\u00ed nem\u016f\u017eu nic ud\u011blat. Cokoliv \u0159eknu, v\u0161echno bude \u0161patn\u011b. Nevid\u011bl jsem jedinou v\u011bc, kter\u00e1 by mi pomohla vylep\u0161it mam\u010din pohled na Toma, a to k\u0159ehk\u00e9, co se mezi n\u00e1mi teprve za\u010dalo tvo\u0159it. Jedin\u00e9, co jsem c\u00edtil, byla zloba a zklam\u00e1n\u00ed, \u017ee mi moje vlastn\u00ed matka nev\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

„Jak se opova\u017euje\u0161… do sv\u00e9ho pokoje, okam\u017eit\u011b! A m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee t\u011b tam nezamknu, proto\u017ee jedeme k babi\u010dce. Tak\u017ee si sbal v\u011bci. Nepo\u010d\u00edtej s t\u00edm, \u017ee bychom ti te\u010f n\u011bkdy vr\u00e1tili mobil. A na wifi je zm\u011bn\u011bn\u00e9 heslo do odvol\u00e1n\u00ed.“ Oto\u010dila se ke mn\u011b z\u00e1dy a jej\u00ed strnul\u00e1 ch\u016fze jasn\u011b napov\u00eddala, \u017ee se mus\u00ed hodn\u011b dr\u017eet, aby nevybuchla je\u0161t\u011b v\u00edc. Nehodlal jsem na nic \u010dekat a zdekoval jsem se k sob\u011b. Na\u0161tvan\u011b jsem za sebou zabouchl dve\u0159e a oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. Nemus\u00ed m\u011b zamykat, to zvl\u00e1dnu s\u00e1m. Prvn\u00ed slzy se mi skut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159\u00edch z\u00e1rove\u0148 s t\u00edm, jak pode mnou povolily nohy. Svezl jsem se pod\u00e9l dve\u0159\u00ed na zem. Kolena jsem si objal rukama v zoufal\u00e9 snaze nerozpadnout se a sv\u00e9 slzy jsem nechal vp\u00edjet se do l\u00e1tky tmav\u011b \u0161ed\u00fdch dom\u00e1c\u00edch tepl\u00e1k\u016f. \u017divot je mrcha. Jak jsem te\u010f, do prdele, m\u011bl d\u00e1t Tomovi v\u011bd\u011bt, co se stalo? Nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed \u0161anci se s n\u00edm jakkoliv spojit. Necht\u011bl jsem, aby se o m\u011b b\u00e1l. A \u017ee bude, mi po v\u010derej\u0161ku bylo v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9.<\/p><\/div>\n

\n

Chv\u00edli jsem zva\u017eoval jakoukoliv mo\u017enost, kter\u00e1 by byla provediteln\u00e1, a nakonec m\u011b to napadlo. Gustav. Jasn\u011b, m\u016f\u017eu poslat Tomovi zpr\u00e1vu po n\u011bm. Vyhrabal jsem se na nohy, na\u0161el na stole se\u0161it z angli\u010dtiny a vytrhl prost\u0159edn\u00ed dvoustranu. Bo\u017ee, tohle je jak z \u010derven\u00e9 knihovny, ps\u00e1t sv\u00e9mu klukovi milostn\u00e9 dopisy.<\/p><\/div>\n

Hned jsem se pustil do psan\u00ed, tot\u00e1ln\u011b jsem ignoroval mat\u010dino vztekl\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, \u017ee za chv\u00edli pojedeme, jestli jsem u\u017e hotov\u00fd. Neobt\u011b\u017eoval jsem se ani ozvat. J\u00e1 v\u00edm, bylo to d\u011btinsk\u00e9 a pravd\u011bpodobn\u011b to p\u0159il\u00e9valo olej do ohn\u011b, ale n\u011bjak jsem si nemohl pomoct. Vzdorovat bylo to jedin\u00e9, co jsem te\u010f mohl. Nav\u00edc jsem nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by mi mamka vyrazila dve\u0159e, tak\u017ee musela vydr\u017eet, ne\u017e jsem v\u0161echno nachystal, sbalil a pak kone\u010dn\u011b odemkl dve\u0159e.<\/div>\n
\n

Ostr\u00fd pohled, kter\u00fd mi v\u011bnovala, kdy\u017e jsem opustil bezpe\u010d\u00ed sv\u00e9ho pokoje, mi zje\u017eil chlupy po t\u011ble. Tohle bude dlouh\u00fd a n\u00e1ro\u010dn\u00fd v\u00edkend. A to za n\u00e1mi m\u011bl ta\u0165ka dojet a\u017e k ve\u010deru, proto\u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco za\u0159izoval v pr\u00e1ci, tak\u017ee jsem nemohl po\u010d\u00edtat s jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed jako pomysln\u00fdm n\u00e1razn\u00edkem mezi mnou a mamkou. Ov\u0161em ta se mnou evidentn\u011b p\u0159estala mluvit, proto\u017ee jenom netrp\u011bliv\u011b \u010dekala ve vchodov\u00fdch dve\u0159\u00edch a m\u011b\u0159ila si m\u011b pohledem, zat\u00edmco jsem se obouval a z v\u011b\u0161\u00e1ku si sundal ko\u017eenou bundi\u010dku. Venku bylo kone\u010dn\u011b tepleji a vypadalo to, \u017ee bude snad i slune\u010dno, a\u017e se zvedne lehk\u00fd opar. Naprost\u00fd opak toho, jak jsem se c\u00edtil.<\/p><\/div>\n

Doufal jsem, \u017ee se mamka vyd\u00e1 po schodech, proto\u017ee jsem se s n\u00ed necht\u011bl ma\u010dkat ve st\u00edsn\u011bn\u00e9m prostoru v\u00fdtahu, ale m\u011bla nejsp\u00ed\u0161 dost na sp\u011bch, tak\u017ee mi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e ji n\u00e1sledovat do mal\u00e9 kabinky. A \u017ee by se dalo nap\u011bt\u00ed mezi n\u00e1mi kr\u00e1jet, bylo v\u00edce ne\u017e patrn\u00e9. Na cifern\u00edku pomali\u010dku p\u0159eskakovaly \u010d\u00edslice a j\u00e1 si p\u0159\u00e1l b\u00fdt u\u017e dole. Celou cestu jsem se sna\u017eil vymyslet, jak to ud\u011blat, abych se dostal ke Gustimu a mohl mu p\u0159edat vzkaz pro Toma.<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy se v\u00fdtah zastavil a otev\u0159el, jsem vyklop\u00fdtal ven a nejist\u011b se oto\u010dil na mamku.<\/div>\n
\n

„No, jdeme, na co \u010dek\u00e1\u0161?“ Zavr\u010dela na m\u011b a u\u017e se chystala vyj\u00edt ven.<\/p><\/div>\n

„Mami, m\u016f\u017eu d\u00e1t Gustavovi v\u011bd\u011bt, \u017ee nebudu cel\u00fd v\u00edkend doma? Kdy\u017e nem\u00e1m mobil…“ jej\u00ed p\u00e1trav\u00fd pohled m\u011b zkoumal a \u0159ekl bych, \u017ee m\u011b podez\u0159\u00edvala, \u017ee m\u00e1 moje p\u0159\u00e1n\u00ed mluvit se sv\u00fdm kamar\u00e1dem n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s Tomem. Nakonec kupodivu pomalu p\u0159ik\u00fdvla, ale z\u016fstala st\u00e1t na m\u00edst\u011b a koukala na m\u011b. Kruci, jestli z\u016fstane, nebudu m\u00edt jak d\u00e1t Gustavovi slo\u017een\u00fd pap\u00edr, kter\u00fd jsem si zastr\u010dil do kapsy kalhot.<\/div>\n
Zazvonil jsem, ale v byt\u011b bylo ticho. Zkusil jsem to je\u0161t\u011b jednou, a kone\u010dn\u011b jsem zaslechl dutou r\u00e1nu. Bo\u017ee, co tam ten Gustav prov\u00e1d\u011bl? Pak se dve\u0159e rozlet\u011bly a p\u0159ede mnou st\u00e1l trochu pocuchan\u011b vypadaj\u00edc\u00ed Gusti.<\/div>\n
„No ahoj, Bille. Dobr\u00fd den, pan\u00ed T. Co je s tebou, k\u00e1mo?“ Trochu neohraban\u011b se op\u0159el o futro dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Bille, po\u010dk\u00e1m na tebe u auta, nalo\u017e\u00edm mezit\u00edm na\u0161e v\u011bci. Tak si posp\u011b\u0161, ano?“ Ani jsem j\u00ed nesta\u010dil p\u0159ik\u00fdvnout na souhlas a u\u017e byla venku. Nejsp\u00ed\u0161 se tou\u017eila odtud dostat co nejd\u0159\u00edv. Jestli to d\u011bl\u00e1 proto, \u017ee se boj\u00ed, \u017ee by se tu najednou zjevil Tom, aby m\u011b unesl, tak se nemus\u00ed tak sna\u017eit a t\u00e9m\u011b\u0159 se p\u0159erazit sp\u011bchem, jeho p\u0159\u00edtomnost je to posledn\u00ed, co tady te\u010f hrozilo.<\/div>\n
\n

„Sorry, \u017ee t\u011b ru\u0161\u00edm, ale ty jsi moje posledn\u00ed \u0161ance. V\u010dera to bylo tot\u00e1ln\u00ed peklo a dneska ta zk\u00e1za pokra\u010duje. Vzali mi mobil, nep\u0159ihl\u00e1s\u00edm se k netu a to, co jsem se v\u010dera v\u0161echno dozv\u011bd\u011bl… bo\u017ee, je toho na moc dlouho a my nem\u00e1me \u010das. Pros\u00edm, za\u0161el bys za Tomem a p\u0159edal mu ode m\u011b vzkaz?“ Bleskov\u011b jsem vyt\u00e1hl u\u017e trochu poma\u010dkan\u00fd pap\u00edr z kapsy a str\u010dil ho Gustimu do ruky. Ten na m\u011b jenom zara\u017een\u011b hled\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Bille, j\u00e1 bych moc r\u00e1d, ale-“ t\u011bknul pohledem za sebe do bytu a jako by t\u00edm pohybem p\u0159il\u00e1kal d\u016fvod jeho nerozhodnosti. Becs vy\u0161la do chodby a uvoln\u011bn\u00fdm krokem se k n\u00e1m p\u0159idala.<\/div>\n
„Ahojky, Bille. Copak tady \u0159e\u0161\u00edte?“ T\u00e9m\u011b\u0159 automaticky se lehce op\u0159ela o Gustav\u016fv bok. Musel jsem uznat, \u017ee j\u00ed to neskute\u010dn\u011b slu\u0161elo, ale jestli jsem mohl \u0159\u00edct, jevila zn\u00e1mky rychl\u00e9ho obl\u00e9k\u00e1n\u00ed. B\u00fdt to kdykoliv jindy, \u0159ekl bych jim, a\u0165 se hezky bav\u00ed a odkr\u00e1\u010del pry\u010d, ale dneska jsem je musel otravovat sv\u00fdmi probl\u00e9my. Sl\u00edbil jsem si, \u017ee jakmile to bude Gusti pot\u0159ebovat, dlu\u017e\u00edm mu laskavost.<\/div>\n
„Becky, Bill chce, abych za\u0161el za Tomem a p\u0159edal mu vzkaz-„<\/div>\n
„To mysl\u00edm nen\u00ed probl\u00e9m, ne? Stejn\u011b jsme cht\u011bli odpoledne vyrazit ven. Tak se tam stav\u00edme a pak v\u00edm o jedn\u00e9 cukr\u00e1rn\u011b, kde m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 pozvat na obrovsk\u00fd zmrzlinov\u00fd poh\u00e1r, nebo vafle… nebo cokoliv, na co budeme m\u00edt chu\u0165, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Ta holka byla poklad. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se na ni za\u0161klebil.<\/div>\n
\n

„Bille Tr\u00fcmpere! Okam\u017eit\u011b nasedne\u0161 do auta, nebo se nezn\u00e1m. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e tak toho bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, nemysl\u00ed\u0161?“ Matka st\u00e1la ve vchodu jako bohyn\u011b pomsty a jej\u00ed hn\u011bvem zk\u0159iven\u00fd obli\u010dej nev\u011bstil nic dobr\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee u n\u00e1s nezvo\u0148, jo? Jak jsem \u0159\u00edkal, jedeme k babi\u010dce a vrac\u00edme se a\u017e z\u00edtra ve\u010der, tak\u017ee se bude\u0161 muset n\u011bjak p\u0159es cel\u00fd v\u00edkend zabavit s\u00e1m.“ Naposledy jsem na oba vd\u011b\u010dn\u011b mrknul a vyb\u011bhl za mamkou ven. Za sebou jsem je\u0161t\u011b sly\u0161el, a\u0165 se neboj\u00edm, \u017ee bude v\u0161echno v pohod\u011b. Opravdu jsem v to doufal.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee je\u0161t\u011b p\u0159es to p\u0159elep\u00edm f\u00f3lii a je to hotovo. M\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee to za\u010dne lehce krv\u00e1cet, ale toho se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, jo? To za chv\u00edli p\u0159estane. Zaplat\u00ed\u0161 to vp\u0159edu u Gea a on ti na to d\u00e1 je\u0161t\u011b hojivou masti\u010dku. Ma\u017e si to t\u00edm r\u00e1no a ve\u010der. M\u011blo by se ti to zahojit maxim\u00e1ln\u011b do dvou t\u00fddn\u016f. Jo a koup\u00e1n\u00ed jenom rychl\u00e1 sprcha, jasn\u00e9?“ Mlad\u00e1 holka, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no mi tot\u00e1ln\u011b vypadlo z hlavy, vypadala po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b trochu vyjukan\u011b, tak\u017ee na m\u011b jenom k\u00fdvla hlavou, chytla do ruky svou sv\u011btle fialovou mikinu a u\u017e byla venku za z\u00e1v\u011bsem.<\/p><\/div>\n

Unaven\u011b jsem si promnul obli\u010dej dlan\u011bmi a hloub\u011bji se zap\u0159el do k\u0159es\u00edlka. Jindy m\u011b pr\u00e1ce neskute\u010dn\u011b napl\u0148ovala, ale dneska jsem byl u\u017e od r\u00e1na jako v k\u0159e\u010di. Netu\u0161il jsem, jak dopadl Bill a po\u0159\u00e1d jsem si vy\u010d\u00edtal, \u017ee jsem ho nechal j\u00edt dom\u016f samotn\u00e9ho. Uzn\u00e1v\u00e1m, nejsp\u00ed\u0161 by to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, kdybychom se tam zjevili oba, ale zase bych aspo\u0148 v\u011bd\u011bl, co a jak. Takhle jsem se jenom od r\u00e1na pokou\u0161el mu u\u017e asi patn\u00e1ctkr\u00e1t dovolat na mobil, ale po\u0159\u00e1d byl nedostupn\u00fd. Mohl jsem jenom odhadovat, \u017ee mu rodi\u010de sebrali mobil. Do \u0159iti situace.<\/div>\n
\n

V kapse jsem nahmatal poma\u010dkanou krabi\u010dku cigaret a jednu lehce pomuchlanou nikotinovou ty\u010dinku jsem si str\u010dil mezi rty. Nikotin byl dneska m\u00fdm nejlep\u0161\u00edm kamar\u00e1dem, ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee odv\u00e1d\u011bl \u00fapln\u011b stejn\u011b mizernou pr\u00e1ci jako j\u00e1. Ni\u010demu ani neprosp\u00edvala abstinence, kterou jsem si dobrovoln\u011b naordinoval. A jak dlouho u\u017e to je, kdy jsem m\u011bl po\u0159\u00e1dn\u00fd sex? Kurva…<\/p><\/div>\n

\n

„Hej, k\u00e1mo. M\u00e1\u0161 tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“ Geova hlava vykoukla zpoza z\u00e1v\u011bsu a do m\u011b jako kdy\u017e st\u0159el\u00ed. Ani jsem si nestihl zap\u00e1lit a u\u017e jsem byl na nohou. \u017de by-<\/p><\/div>\n

„Nazdar, Tome. Ehmm… pamatuje\u0161 si na Becky?“ Gustav zn\u011bl trochu nejist\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli jsem na Becs taky zanev\u0159el, kdy\u017e byla kamar\u00e1dkou Samanthy, kterou nem\u016f\u017eu po posledn\u00edm vystoupen\u00ed ani vid\u011bt.<\/div>\n
Zklaman\u011b jsem vydechl, doufal jsem v n\u011bkoho jin\u00e9ho, ale rozumn\u00e1 \u010d\u00e1st m\u011b samotn\u00e9ho mi napov\u00eddala, \u017ee jsem tu Billa opravdu nemohl \u010dekat. Ale aspo\u0148 to vypadalo na n\u011bjak\u00e9 zpr\u00e1vy z nep\u0159\u00e1telsk\u00e9ho t\u00e1bora.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee si t\u011b pamatuju. Ahoj, jak je?“ Zazubil jsem se na oba, aby v\u011bd\u011bli, \u017ee jsme spolu v cajku.<\/div>\n
„My v pohod\u011b. A Bill… pos\u00edl\u00e1 ti vzkaz.“ Z kapsy vyt\u00e1hl p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159elo\u017een\u00fd linkovan\u00fd pap\u00edr, pravd\u011bpodobn\u011b vytr\u017een\u00fd z n\u011bjak\u00e9ho se\u0161itu a podal mi ho. U\u017e kdy\u017e jsem pro n\u011bj natahoval ruku, za sebou jsem sly\u0161el Ge\u016fv pobaven\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„Hej, Kaulitzi, ty te\u010f dost\u00e1v\u00e1\u0161 milostn\u00e1 psan\u00ed\u010dka?“<\/div>\n
„T\u011b pe\u010du, kret\u00e9ne.“ Vzty\u010den\u00fdm prost\u0159edn\u00ed\u010dkem jsem poslal sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi jasn\u00fd vzkaz.<\/div>\n
„Hele, nestihl mi toho moc \u0159\u00edct, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee bude cht\u00edt odpov\u011b\u010f. My si te\u010f zajdeme na chv\u00edli n\u011bkam sednout, a pak se zase stav\u00edme, jo?“ Gustav jenom po\u010dkal, a\u017e na n\u011bj souhlasn\u011b k\u00fdvnu a u\u017e sm\u011b\u0159oval svou holku ke dve\u0159\u00edm. U\u017e jsem jim nev\u011bnoval moc pozornosti, proto\u017ee jsem se za\u010detl do \u0159\u00e1dk\u016f od Billa.<\/div>\n
\n

„No, ty vole. Co ti to poslal, \u017ee vypad\u00e1\u0161 jak vte\u0159inu p\u0159ed infarktem?“ Geo mi sv\u00fdm \u0161kleb\u00edc\u00edm se obli\u010dejem zast\u00ednil posledn\u00ed \u0159\u00e1dky vzkazu.<\/p><\/div>\n

„Uhni, blbe\u010dku, nevid\u00edm. Stejn\u011b si to pak p\u0159e\u010dte\u0161, jak t\u011b zn\u00e1m, tak te\u010f nepru\u010f.“<\/div>\n
<\/p>\n

\u2026 tak\u017ee jsem te\u010f tot\u00e1ln\u011b bez p\u0159ipojen\u00ed. Naprosto netu\u0161\u00edm, jestli mi na\u0161i n\u011bkdy v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dvou a\u017e p\u011bti letech zru\u0161\u00ed dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed a jestli mi n\u011bkdy v t\u00e9 dob\u011b vr\u00e1t\u00ed mobil. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jestli to bude v\u0161echno takhle na hovno, norm\u00e1ln\u011b jim ute\u010du…<\/em><\/div>\n

\u2026 u\u017e te\u010f mi chyb\u00ed\u0161, d\u011bkuju za v\u010derej\u0161ek, nem\u016f\u017eu na to p\u0159estat myslet…<\/em><\/div>\n
\u2026 po\u010dk\u00e1\u0161 na m\u011b? Najdu zp\u016fsob, jak se ti zase ozvat.<\/em><\/div>\n
Tv\u016fj Bill<\/em><\/div>\n
\n

Posledn\u00ed \u0159\u00e1dky u\u017e \u010detl Geo nahlas p\u0159es m\u00e9 rameno. „Ten kluk by m\u011bl p\u0159estat \u010d\u00edst Jane Austenovou.“<\/p><\/div>\n

„Geo, naser si. Sp\u00ed\u0161 mi \u0159ekni, co m\u00e1m d\u011blat.“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 ti \u0159eknu, cos nem\u011bl d\u011blat. Nem\u011bl sis naj\u00edt takov\u00e9 p\u00edskle. Ale jak na tebe tak kouk\u00e1m, tak u\u017e je stejn\u011b pozd\u011b, co?“ Pobaven\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. Pak ale zv\u00e1\u017en\u011bl. „Ne, sranda, k\u00e1mo. V\u00ed\u0161, \u017ee to tak nemysl\u00edm, l\u00e1ska si pr\u00fd nevyb\u00edr\u00e1 a \u0159ekl bych, \u017ee ve tv\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b byla opravdu slep\u00e1-“ tak tak uhnul dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00e9 r\u00e1n\u011b do brady. U\u017e m\u011b \u0161tval. P\u0159\u00edsah\u00e1mb\u016fh, \u017ee toho kluka m\u00e1m r\u00e1d, ale jenom vy\u0161\u0161\u00ed s\u00edly v\u00ed pro\u010d. Te\u010f bych mu nejrad\u011bji naml\u00e1til na cifern\u00edk za ty jeho kecy. Ov\u0161em pak jsem si musel p\u0159ipustit, \u017ee to byla sp\u00ed\u0161 snaha do n\u011b\u010deho frustrovan\u011b pra\u0161tit. Tahle situace se vyv\u00edjela dokonce je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e \u0161patn\u011b.<\/div>\n
\n

„Dob\u0159e, Tome. Netu\u0161\u00edm, co d\u011blat. A mysl\u00edm, \u017ee tady pom\u016f\u017ee jenom trp\u011bliv\u011b \u010dekat. Hele, ale \u017ee jsem tv\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, nakoup\u00edm ti aspo\u0148 n\u011bjak\u00e9 gay porno, aby ses nec\u00edtil tak opu\u0161t\u011bn\u011b.“ Geo se sm\u00e1l jenom chv\u00edli, proto\u017ee mn\u011b sta\u010dilo p\u00e1r d\u016frazn\u00fdch p\u011bstn\u00edch argument\u016f a sm\u00edch ho p\u0159e\u0161el. Je to prost\u011b kret\u00e9n… ale m\u011bl pravdu, nezb\u00fdvalo ne\u017e \u010dekat.<\/p><\/div>\n

„Hele, nev\u00ed\u0161, kde m\u00e1me n\u011bjak\u00fd \u010dist\u00fd pap\u00edr a propisku?“ Geo se uchichtl a bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee zadr\u017euje sm\u00edch, ale krotil se. Respekt, k\u00e1mo. Sebral jsem nalezen\u00fd kus b\u00edl\u00e9ho pap\u00edru, propisku, kter\u00e1 se tv\u00e1\u0159ila, \u017ee by mohla mo\u017en\u00e1 i ps\u00e1t a zalezl k sob\u011b. Bo\u017ee, u\u017e je to tak dlouho, co jsem n\u011bkomu n\u011bco psal ru\u010dn\u011b.<\/div>\n
\n

Na malou chv\u00edli jsem zauva\u017eoval, jestli mi tohle v\u0161echno za to vlastn\u011b stoj\u00ed, ale pak jsem tu my\u0161lenku zahnal jako otravnou mouchu. N\u011bkdy \u010dlov\u011bk nepot\u0159ebuje v\u011bd\u011bt, sta\u010d\u00ed c\u00edtit, \u017ee to je ono. N\u011bkde vzadu mi vytanula vzpom\u00ednka na okam\u017eik, kdy jsem si tohle myslel naposledy, ale zak\u00e1zal jsem si nad t\u00edm dumat. Bill nebyl David. A j\u00e1 u\u017e nejsem ten stejn\u00fd Tom jako p\u0159ed lety. S hlubok\u00fdm v\u00fddechem jsem se pustil do psan\u00ed a state\u010dn\u011b se pokou\u0161el ignorovat Ge\u016fv nov\u00fd playlist, kter\u00fd byl slo\u017een\u00fd z a\u017e trapn\u011b p\u0159eslazen\u00fdch song\u016f. Pochopil jsem, vracel mi m\u016fj p\u011bstn\u00ed \u00fatok. Tak\u017ee jsme zase byli v norm\u00e1lu. Par\u00e1da.<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki Druh\u00fd den r\u00e1no jsem se probral kupodivu docela brzo. V\u010dera, po tom, co ta\u0165ka ode\u0161el sp\u00e1t, jsem se asi na hodinu zav\u0159el v koupeln\u011b. Zalezl jsem si do sprchy a pod horkou vodou se sna\u017eil vy\u010distit si hlavu a srovnat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[667],"tags":[],"class_list":["post-1256","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tattoo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1256","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1256"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1256\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1256"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1256"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1256"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}