{"id":12569,"date":"2010-01-19T16:00:00","date_gmt":"2010-01-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12539"},"modified":"2010-01-19T16:00:00","modified_gmt":"2010-01-19T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/19\/vylecim-te-laskou-32\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 32."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rann\u00ed paprsky pr\u00e1v\u011b vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce zv\u011bdav\u011b shl\u00e9dly na pr\u00e1v\u011b se probouzej\u00edc\u00ed m\u011bsto a prodraly se ka\u017edou, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed skulinkou. Proz\u00e1\u0159ily cel\u00e9, je\u0161t\u011b sp\u00edc\u00ed m\u011bsto, zhl\u00e9dly se v ka\u017ed\u00e9m okn\u011b – a sv\u00fdm jasem a teplem zalily celou ztichlou ordinaci. Zv\u011bdav\u011b nakoukly dovnit\u0159, a kdy\u017e se jejich pohledu naskytla rozz\u00e1\u0159en\u00e1 tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, radostn\u011b zaz\u00e1\u0159ily je\u0161t\u011b v\u00edce a pohladily jej po tv\u00e1\u0159i, odb\u00edhaj\u00edc si za svou dal\u0161\u00ed prac\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Na Tomov\u00fdch rtech se us\u00eddlil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom si poposedl na sv\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 \u017eidli, na kter\u00e9 a\u017e dote\u010f sed\u011bl. Tro\u0161ku pozdvihl hlavu a ze\u0161iroka se usm\u00e1l p\u0159i pohledu na m\u011bsto, koupaj\u00edc\u00ed se v bly\u0161tiv\u00fdch odlesc\u00edch t\u0159pytiv\u00e9ho slunce. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l. Miloval tyhle letn\u00ed \u010dervnov\u00e9 dny a v\u016fbec mu nevadily vysok\u00e9 teploty, vedro nebo neexistuj\u00edc\u00ed st\u00edn. On l\u00e9to miloval a neexistovalo nic, co by mu mohlo jeho radost z n\u011bj zkazit. A dnes u\u017e v\u016fbec ne…<\/div>\n
Pomalu do\u017ev\u00fdkal posledn\u00ed sousto sv\u00e9 dne\u0161n\u00ed sn\u00eddan\u011b a pohodln\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo sv\u00e9 \u017eidle, zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. Dnes r\u00e1no vst\u00e1val nevyspal\u00fd d\u0159\u00edv ne\u017e obvykle, cesta do nemocnice tak\u00e9 nebyla zrovna nejrychlej\u0161\u00ed a Tom si u\u017e od brzk\u00fdch rann\u00edch hodin zapisoval st\u00e1le dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed objedn\u00e1vky sv\u00fdch pacient\u016f, i p\u0159esto mu v\u0161ak \u00fasm\u011bv z jeho rt\u016f ani na okam\u017eik nevymizel. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. I p\u0159esto, \u017ee spal sotva jen p\u00e1r hodin a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch t\u00fddnech m\u011bl pracovat t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159etr\u017eit\u011b, se st\u00e1le usm\u00edval, nebo alespo\u0148 \u0161\u0165astn\u011b uculoval. A pro\u010d by tak\u00e9 ne? Probudily jej paprsky, lehce hlad\u00edc\u00ed jeho tv\u00e1\u0159, byl na za\u010d\u00e1tku nov\u00e9ho, kr\u00e1sn\u00e9ho dne. Pro\u010d by se m\u011bl mra\u010dit a b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd? Uvnit\u0159 se c\u00edtil kr\u00e1sn\u011b a neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u011b, neexistoval nikdo a nic, co by mu mohlo jeho pocity zkazit. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, komu za n\u011b vd\u011b\u010d\u00ed…<\/div>\n
\n
Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a mot\u00fdlci v jeho b\u0159\u00ed\u0161ku jako by r\u00e1zem o\u017eili, kdy\u017e se v Tomov\u011b zasn\u011bn\u00e9 mysli vyno\u0159il obraz \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka je\u0161t\u011b pevn\u011bji a s \u00fasm\u011bvem se nechal un\u00e1\u0161et tou kr\u00e1sou, kter\u00e1 se mu znova zjevila p\u0159ed o\u010dima tak, jako v\u010dera ve\u010der, a Tom si jen s prudce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem vybavoval vzpom\u00ednky na n\u011bj. Pov\u00eddali si je\u0161t\u011b dlouho, dlouho do noci, a s \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch si u\u017e\u00edvali bl\u00edzkosti toho druh\u00e9ho. Jejich dlan\u011b i prsty si vym\u011b\u0148ovaly jemn\u00e9, l\u00e1skypln\u00e9 dotyky, dokud spolu nesplynuly v n\u011b\u017en\u00e9m spojen\u00ed, zat\u00edmco se jejich majitel\u00e9 dlouze a proc\u00edt\u011bn\u011b l\u00edbali do poklidn\u00e9ho ve\u010dern\u00edho ticha a odlesku hv\u011bzd, kter\u00e9 kolem nich vytv\u00e1\u0159ely kr\u00e1snou, romantickou atmosf\u00e9ru. Neexistovalo nic a nikdo – jen oni dva, jejich rty a srdce, bij\u00edc\u00ed pro toho druh\u00e9ho. Jejich polibky se st\u00e1valy st\u00e1le pomalej\u0161\u00edmi a pomalej\u0161\u00edmi a po posledn\u00edm lehk\u00e9m polibku oba usnuli v h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di toho druh\u00e9ho. Tedy, Bill usnul. Tomovy o\u010di z\u016fst\u00e1valy st\u00e1le otev\u0159en\u00e9, a kdy\u017e Tom po chvilce bd\u011bn\u00ed shl\u00e9dl n\u011bkam ke sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, jeho \u00fasm\u011bv u\u017e nemohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. D\u0159\u00edmalo v n\u00ed to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nejk\u0159eh\u010d\u00ed stvo\u0159en\u00ed, jeho stvo\u0159en\u00ed, jeho Bill. Nic u\u017e nemohlo b\u00fdt pro Toma kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Nic ne\u017e pocit, \u017ee m\u00e1 svou l\u00e1sku op\u011bt u sebe. Projel Tomov\u00fdm t\u011blem v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b a zah\u0159\u00e1l jeho srdce, bij\u00edc\u00ed pro jeho \u010dernovlasou, sp\u00edc\u00ed kr\u00e1sku.<\/p>\n<\/div>\n
A byl to pr\u00e1v\u011b on, d\u00edky \u010demu se dnes u\u017e od r\u00e1na Tom usm\u00edval a byl \u0161\u0165astn\u00fd. Vlastn\u011b u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, kdy opustil Bill\u016fv pokoj, aby za necelou hodinu mohl vklouznout pod svou pe\u0159inu doma a nechat se un\u00e1\u0161et my\u0161lenkami a sny o n\u011bm. Nem\u011bl d\u016fvod se mra\u010dit. Op\u011bt m\u011bl sv\u00e9ho Billa u sebe, jeho \u017eivot, opravdov\u00fd \u017eivot byl znova zp\u00e1tky a on u\u017e nem\u011bl, co by si v\u00edc p\u0159\u00e1l. V\u0161echna jeho p\u0159\u00e1n\u00ed se splnila a on za to byl neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd. Co na tom, \u017ee m\u011bl sv\u016fj pracovn\u00ed st\u016fl zahlcen stohy pr\u00e1ce? To nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, svou l\u00e1sku, m\u011bl u sebe, nosil ji ve sv\u00e9m srdci a miloval ji – a v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e si ji nenech\u00e1 nik\u00fdm a ni\u010d\u00edm vz\u00edt…<\/div>\n
Naposled se prot\u00e1hl a zaz\u00edval, a nato zv\u011bdav\u011b zamrkal na st\u016fl p\u0159ed sebou. Nev\u011bd\u011bl ani, kolik je hodin. My\u0161lenky na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce \u00fapln\u011b ovl\u00e1dly jeho mysl a Tom jen s\u00e1m nad sebou zavrt\u011bl hlavou. Jestli si je\u0161t\u011b do t\u00e9to chv\u00edle myslel, \u017ee pr\u00e1v\u011b on nepat\u0159\u00ed mezi zamilovan\u00e9 bl\u00e1zny, pak se m\u00fdlil. On j\u00edm skute\u010dn\u011b byl! S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l nad tou skute\u010dnost\u00ed a pohledem p\u0159ejel po sv\u00fdch hodink\u00e1ch na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Jeho srdce posko\u010dilo radost\u00ed, kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm naskytlo sotva p\u00e1r minut po sedm\u00e9 a Tom se pousm\u00e1l. Tohle byla doba, kdy chodil Billa prohl\u00ed\u017eet a nav\u0161t\u011bvoval jej – a te\u010f u\u017e necht\u011bl \u010dekat ani minutu. Za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed, co byli bez sebe, se mu opravdu st\u00fdskalo a Bill mu chyb\u011bl, a\u010dkoli si to mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 odm\u00edtal jakkoli p\u0159ipou\u0161t\u011bt. Nech\u00e1pal, jak to bez n\u011bj mohl tak dlouho vydr\u017eet, jedin\u00e9, co v\u0161ak te\u010f cht\u011bl, bylo j\u00edt za n\u00edm. Nejen, \u017ee cht\u011bl Billovi t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed vynahradit, ale… tak\u00e9 cht\u011bl b\u00fdt s n\u00edm a znova jej vid\u011bt… Nev\u00e1hal u\u017e ani minutu. Pe\u010dliv\u011b zasunul svou \u017eidli a s \u00fasm\u011bvem na rtech vyb\u011bhl ze sv\u00e9 ordinace ven na chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
Ztichl\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed chodby byly st\u00e1le je\u0161t\u011b polopr\u00e1zdn\u00e9 a tichou ozv\u011bnou roznesly ka\u017ed\u00fd Tom\u016fv krok, kdy\u017e jimi Tom proch\u00e1zel. V b\u0159\u00ed\u0161ku se mu op\u011bt roztan\u010dilo hejno mot\u00fdlk\u016f a on c\u00edtil, jak jeho nitro sev\u0159el pocit \u0161t\u011bst\u00ed. Netu\u0161il pro\u010d, ale dnes se na Billa t\u011b\u0161il snad v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm chvilkov\u00fdm odlou\u010den\u00edm, d\u00edky kter\u00e9mu se Tom nemohl do\u010dkat, a\u017e jej znova spat\u0159\u00ed. Cht\u011bl si u\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00e9 minuty v \u010dernovl\u00e1skov\u011b bl\u00edzkosti… a tak se to tak\u00e9 rozhodl ud\u011blat. Jeho prsty ti\u0161e zaklepaly na b\u00edl\u00e9 d\u0159evo a po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch jeho dla\u0148 pomalu spo\u010dinula na b\u00edl\u00e9 klice, za kterou zatahala…<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd Bill\u016fv pokoj se koupal ve slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159i a pronikaly sem tis\u00edce a tis\u00edce paprsk\u016f, kter\u00e9 Toma oslepily hned jak ve\u0161el. Ti\u0161e se nadechl a p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, dokud si jeho o\u010di nezvykly na tolik jasu, kter\u00fd se jim naskytl. Pomalu si je prot\u0159el, a kone\u010dn\u011b se rozhl\u00e9dl po cel\u00e9m nemocni\u010dn\u00edm pokoji. Jeho srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji a dech se na okam\u017eik zastavil, kdy\u017e spat\u0159il v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch to, co bylo v jeho \u017eivot\u011b t\u00edm jedin\u00fdm a z\u00e1rove\u0148 nejv\u011bt\u0161\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm. A nejen \u0161t\u011bst\u00edm, ale tak\u00e9 l\u00e1skou, ke kter\u00e9 te\u010f vzhl\u00ed\u017eely Tomovy o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di. Jen velmi pomalu a ti\u0161e popo\u0161el bl\u00ed\u017e k posteli a zad\u00edval se na stvo\u0159en\u00ed na n\u00ed.<\/div>\n
Le\u017eel tam sp\u00edc\u00ed, p\u0159esn\u011b tak, jak jej tu Tom v\u010dera ulo\u017eil. Ni\u010d\u00edm neporu\u0161en\u00fd, k\u0159ehk\u00fd a st\u00e1le n\u00e1dhern\u00fd tak, jak jej Tom miloval. Nemohl se na n\u011bj vynad\u00edvat. Jeho sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159 by mohl pozorovat cel\u00e9 hodiny, mohl by ji srovn\u00e1vat s tis\u00edci a tis\u00edci jin\u00fdch. \u017d\u00e1dn\u00e1 by se j\u00ed nevyrovnala, ani jedna by u n\u011bj ani z poloviny nedovedla vyvolat to, co pr\u00e1v\u011b ta Billova, t\u00edm si byl Tom jist.<\/div>\n
Jeho tv\u00e1\u0159 se pomalu sklonila n\u011bkam k b\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b a \u0161la n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, zat\u00edmco se Tom opatrn\u011b posadil na okraj postele. Podv\u011bdom\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e se jeho rty poprv\u00e9 zlehka ot\u0159ely o h\u0159bet Billovy b\u00edl\u00e9 ruky, voln\u011b polo\u017een\u00e9 na pe\u0159in\u011b. Nosem zachytil kr\u00e1snou, nezam\u011bnitelnou v\u016fni Billova t\u011bla a zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Necht\u011bl b\u00fdt hrub\u00fd. Cht\u011bl Billa probudit t\u00edm nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem, jak\u00e9ho byl schopen… a proto pomalu postupoval z jeho \u0161t\u00edhl\u00fdch prst\u016f a\u017e nahoru. Polibky pokr\u00fdval Billovu \u0161t\u00edhlou ruku a st\u00e1le stoupal v\u00fd\u0161, a\u017e na pa\u017ei a poodhalen\u00e9 rameno. Nemohl popsat pocity, kter\u00e9 v n\u011bm p\u0159eb\u00fdvaly. Dot\u00fdkat se Billovy k\u016f\u017ee a hladit ji bylo n\u011bco \u00fa\u017easn\u00e9ho, ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm se v\u0161ak Tomovy polibky nedaly popsat. Byly st\u00e1le jemn\u011bj\u0161\u00ed a jemn\u011bj\u0161\u00ed, a i p\u0159esto, \u017ee vych\u00e1zely pr\u00e1v\u011b z Tomov\u00fdch rt\u016f, napl\u0148ovaly Toma neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm pocitem. C\u00edtil se n\u00e1dhern\u011b a nemusel d\u011blat nic. Sta\u010dilo se jen rty dot\u00fdkat Billovy k\u016f\u017ee a laskat ji a on se vzn\u00e1\u0161el v sedm\u00e9m nebi. Vtiskl dal\u0161\u00ed z n\u011bkolika polibk\u016f na Bill\u016fv krk – a p\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul mil\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se k jeho uchu dolinul tich\u00fd, a\u017e zast\u0159en\u00fd hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome… Tomi?“ Billovy rty ti\u0161e vyslovily jm\u00e9no toho, kdo jako jedin\u00fd dnes vl\u00e1dnul jeho sn\u016fm a Bill lehce vydechl. M\u00edrn\u011b se zavrt\u011bl, pooto\u010dil hlavu na stranu… a nato uc\u00edtil na sv\u00fdch rtech m\u011bkk\u00e9, hebk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky. V\u0161echny jeho my\u0161lenky a jeho smysly se okam\u017eit\u011b vytratily n\u011bkam do nezn\u00e1ma a on se jen s je\u0161t\u011b p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky nechal un\u00e1\u0161et polibky toho, kdo si jako jedin\u00fd dok\u00e1zal z\u00edskat jeho srdce a naplnit jej l\u00e1skou. A Bill to v\u011bd\u011bl. Nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, kdo jej tak n\u00e1dhern\u011b l\u00edb\u00e1. Jeho v\u00ed\u010dka st\u00e1le z\u016fst\u00e1vala p\u0159iv\u0159en\u00e1, na jeho rtech se rozlil zasn\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill pomalu obmotal sv\u00e9 pa\u017ee kolem krku tajemn\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho, kter\u00fd se od n\u011bj odpojil. I na Tomov\u00fdch rtech pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv a Tom jen s neskr\u00fdvanou n\u011bhou pozoroval lehce se chv\u011bj\u00edc\u00ed \u0159asy a v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 mu kone\u010dn\u011b poodhalila to mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, na kter\u00e9 se tolik t\u011b\u0161il. \u010cernovl\u00e1sek kr\u00e1tce zamrkal p\u0159ed sebe a s \u00fasm\u011bvem se zahled\u011bl do t\u00e9, pro n\u011bj nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159e na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Takhle kr\u00e1sn\u011b m\u011b je\u0161t\u011b nikdy nikdo neprobudil,“ \u0161eptl ti\u0161e a prot\u00e1hl se, pa\u017ee neust\u00e1le ov\u00edjej\u00edc kolem Tomova krku. Tom\u016fv \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il a Tom jen lehce pokr\u010dil sv\u00fdmi rameny.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d, \u017ee jsem prvn\u00ed,“ odv\u011btil a prsty jemn\u011b odhrnul p\u00e1r uhlov\u011b \u010dern\u00fdch pramen\u016f z Billova \u010dela. Bill v\u0161ak nev\u00e1hal ani vte\u0159inu. Pomalu se na posteli posadil a \u017e\u00e1dostiv\u011b si Toma p\u0159it\u00e1hl k dal\u0161\u00ed s\u00e9rii polibk\u016f. L\u00edbali se n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut a teprve a\u017e se odpojili, si kone\u010dn\u011b pop\u0159\u00e1li dobr\u00e9 r\u00e1no. Billova dla\u0148 spo\u010dinula v t\u00e9 Tomov\u011b a Bill se nad t\u00edm dotykem lehce pousm\u00e1l, op\u00edraj\u00edc se o sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Ode\u0161el jsi v\u010dera ve\u010der pozd\u011b?“ optal se \u0161eptem a jen p\u0159i vzpom\u00ednce na v\u010derej\u0161ek se musel pousm\u00e1t. St\u00e1le c\u00edtil h\u0159ejiv\u00fd pocit l\u00e1sky ve sv\u00e9m srdci. Tom souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„No, ano, ale… vlastn\u011b ani nev\u00edm. Cht\u011bl jsem odej\u00edt hned, jak jsi usnul, nakonec jsem ale je\u0161t\u011b chvilku z\u016fstal,“ dodal a tajemn\u011b se pousm\u00e1l. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co mu v jeho brzk\u00e9m odchodu zabr\u00e1nilo. Zad\u00edval se do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch o\u010d\u00ed a c\u00edtil, jak se mu jen p\u0159i pohledu do t\u00e9 \u010dokol\u00e1dy prudce rozbu\u0161ilo srdce.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee vypad\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u011b, kdy\u017e sp\u00ed\u0161? Vlastn\u011b… po\u0159\u00e1d vypad\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u011b a \u00fa\u017easn\u011b,“ p\u0159iznal tro\u0161ku nesm\u011ble a p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1val Billovu reakci. Pohled Billov\u00fdch o\u010d\u00ed se up\u0159el n\u011bkam dol\u016f a Bill c\u00edtil, jak jeho tv\u00e1\u0159e za\u010d\u00ednaj\u00ed nab\u00edrat slab\u011b r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech. Nerv\u00f3zn\u011b se pousm\u00e1l a opatrn\u011b vzhl\u00e9dnul k Tomov\u00fdm usm\u00edvaj\u00edc\u00edm se o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Pan doktor u\u017e mi zase skl\u00e1d\u00e1 poklony a komplimenty,“ odv\u011btil tro\u0161ku k\u00e1rav\u011b, i p\u0159esto v\u0161ak \u00fasm\u011bv z jeho rt\u016f nezmizel. Tom mu jej oplatil, nato v\u0161ak pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Mus\u00edm skl\u00e1dat poklony a chv\u00e1lit, kdy\u017e m\u00e1m tak kr\u00e1sn\u00e9ho br\u00e1\u0161ku,“ vysv\u011btlil, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co sv\u00fdmi p\u00e1r slovy zp\u016fsobil. Billovo srdce vynechalo jeden \u00fader a Bill c\u00edtil, jak se mu na okam\u017eik ztratil hlas. Br\u00e1\u0161ku.<\/em> Takhle mu Tom je\u0161t\u011b nikdy ne\u0159ekl. Nikdy o n\u011bm nemluvil jinak, ne\u017e jako o Billovi, o sv\u00e9m p\u0159\u00edteli, a mo\u017en\u00e1 proto te\u010f jeho bratrsk\u00e9 osloven\u00ed Billovi vyrazilo dech. A i p\u0159esto, \u017ee bylo pro n\u011bj je\u0161t\u011b nov\u00e9 a nezn\u00e1m\u00e9, Billovi se l\u00edbilo, s jak\u00fdm citem a l\u00e1skou jej Tom vyslovil. Nemohl si v tuto chv\u00edli pomoci. Pomalu se k n\u011bmu nahnul a v\u011bnoval mu hlubok\u00fd polibek, s \u00fasm\u011bvem se odtahuj\u00edc. D\u011bkoval Bohu, \u017ee m\u00e1 Toma op\u011bt u sebe. A\u017e te\u010f, kdy\u017e byl s n\u00edm, si uv\u011bdomoval, jak moc mu za ty dny chyb\u011bl. A tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nikdy nedopust\u00ed, aby se takov\u00fd den opakoval. Nikdy…<\/p>\n<\/div>\n
Jeho dla\u0148 spo\u010dinula na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a Bill po n\u00ed pomalu p\u0159ejel. Nechal my\u0161lenky voln\u011b proplouvat svou mysl\u00ed, p\u0159ece jej v\u0161ak napadlo n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho. N\u011bco, co by mohlo zaj\u00edmat i Toma.<\/div>\n
„Dneska odpoledne tu budu m\u00edt n\u00e1v\u0161t\u011bvu. P\u0159ijede mamka a… v\u00ed\u0161, Tome… napadlo m\u011b, \u017ee… \u017ee by mo\u017en\u00e1 nebylo \u0161patn\u00e9, kdybys… kdybyste se tu potkali…“ na okam\u017eik se odml\u010del a v\u00e1hav\u011b si skousl rty. Popravd\u011b jej to napadlo a\u017e te\u010f, co na tom v\u0161ak bylo? Simone byla jak jeho matka, tak i Tomova, Tom m\u011bl pr\u00e1vo se s n\u00ed setkat a vid\u011bt ji. A uv\u011bdomil si to i mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Up\u0159el sv\u00e9 o\u010di n\u011bkam do nezn\u00e1ma p\u0159ed sebou, sklopil sv\u016fj pohled a zamyslel se. Moc dob\u0159e si pamatoval to, co mu otec p\u0159ed p\u00e1r dny \u0159ekl… i p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le pochyboval. Svou matku nikdy nevid\u011bl, a pokud ano, bylo to jen n\u011bkolik minut, kter\u00e9 str\u00e1vil v jej\u00ed bl\u00edzkosti za naprost\u00e9ho ticha. Netu\u0161il, jak by na n\u011bj te\u010f reagovala. Jestli by jej v\u016fbec p\u0159ijala jako sv\u00e9ho syna? Tomovou mysl\u00ed prol\u00e9t\u00e1valy nejist\u00e9 my\u0161lenky, pln\u00e9 pochyb, jedna za druhou, jejich tok v\u0161ak p\u0159eru\u0161ila Billova tich\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Tome, stalo se n\u011bco? \u0158ekl jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“ optal se s nejistotou v hlase, kter\u00e1 se p\u0159i pohledu na zamlkl\u00e9ho Toma je\u0161t\u011b prohloubila. Takhle zak\u0159iknut\u00e9ho jej Bill neznal. Tom v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne, j\u00e1 jen… Nev\u00edm, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad…“ za\u0161eptal a s nejistotou v o\u010d\u00edch vzhl\u00e9dl k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Opravdu netu\u0161il, jestli se to hod\u00ed pr\u00e1v\u011b te\u010f. Bill se zamyslel, nato se v\u0161ak m\u00edrn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Pro\u010d ne, Tomi. Mo\u017en\u00e1 by to bylo dobr\u00e9 pro v\u00e1s oba, kdybyste se kone\u010dn\u011b setkali. Nemus\u00ed\u0161 se v\u016fbec b\u00e1t. M\u00e1ma je super, uvid\u00ed\u0161,“ dodal povzbudiv\u00fdm hlasem a zamrkal na Toma vedle sebe. Netu\u0161il pro\u010d, z nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu si v\u0161ak p\u0159\u00e1l, aby se ti dva setkali. Kone\u010dn\u011b by mo\u017en\u00e1 mohli b\u00fdt jako jedna velk\u00e1 rodina. Tom se zamyslel, po chvilce ticha se v\u0161ak pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak… j\u00e1 si to je\u0161t\u011b rozmysl\u00edm, hm? Ale te\u010f u\u017e budu muset, m\u00e1m nasp\u011bch,“ dodal a mrknul na ub\u00edhaj\u00edc\u00ed \u010das na hodink\u00e1ch. Naposled Billa pol\u00edbil a pohladil po vlasech, ne\u017e jeho kroky zam\u00ed\u0159ily k b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm. Billovy o\u010di malinko zamrkaly a Bill tro\u0161ku svra\u0161til \u010delo. Jak\u00e9 tedy doopravdy bylo Tomovo rozhodnut\u00ed?<\/div>\n
„A… p\u0159ijde\u0161 tedy?“ narychlo se optal svou ot\u00e1zku a zad\u00edval se do l\u00e9ka\u0159ovy tv\u00e1\u0159e a jeho o\u010d\u00ed, kter\u00e9 na n\u011bj up\u0159ely sv\u016fj pohled. Sta\u010dil jedin\u00fd, mal\u00fd \u00fasm\u011bv… a Bill v\u011bd\u011bl, jak zn\u00ed Tomova odpov\u011b\u010f. D\u00edval se za n\u00edm, a kdy\u017e se mu ztratil z dohledu, s \u00fasm\u011bvem se polo\u017eil do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in.<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed se rozneslo cel\u00fdm nemocni\u010dn\u00edm pokojem a p\u0159inutilo tak Billa vzhl\u00e9dnout od sv\u00fdch pe\u010dliv\u011b upraven\u00fdch neht\u016f. Pomalu si na sv\u00e9 posteli poposedl a up\u0159el o\u010di na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ vyzval nezn\u00e1m\u00e9ho za nimi a zv\u011bdav\u011b jej o\u010dek\u00e1val. Tro\u0161ku zamrkal na p\u0159\u00edchoz\u00ed osobu – a jeho \u00fasm\u011bv u\u017e nemohl b\u00fdt \u0161ir\u0161\u00ed, kdy\u017e se jeho o\u010d\u00edm naskytla usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 jeho mamky. Simone v m\u017eiku vklouzla dovnit\u0159 a s \u00fasm\u011bvem rychle p\u0159e\u0161la ke sv\u00e9mu synkovi.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, kone\u010dn\u011b! Nemohla jsem se t\u011b do\u010dkat. Tolik se mi u\u017e po tob\u011b st\u00fdskalo. Jak ti je? Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? C\u00edt\u00ed\u0161 se dob\u0159e?“ starostliv\u011b chrlila jednu ot\u00e1zku za druhou, odkl\u00e1daj\u00edc si sako, Bill\u016fv \u0161irok\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv ji v\u0161ak zbavil v\u0161ech pochybnost\u00ed.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku, mami, neboj se. A m\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed,“ dodal a v\u0161\u00ed silou se sna\u017eil zachovat ve sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. P\u0159esto v\u0161ak jeho tajemn\u00fd \u00fasm\u011bv je\u0161t\u011b v\u00edce podn\u00edtil Simoninu zv\u011bdavost.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A jak\u00e9?“ optala se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 se j\u00ed utvo\u0159ila na jazyku, jen z Billova nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edho v\u00fdrazu j\u00ed v\u0161ak bylo jasn\u00e9, \u017ee z n\u011bj nic nevyp\u00e1\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b, pravdivosti v\u0161ak jeho odpov\u011b\u010f nabrala d\u0159\u00edv, ne\u017e by si mohl myslet.<\/div>\n
Tich\u00e9, a\u017e nesm\u011bl\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed se dolinulo k jeho u\u0161\u00edm a Bill c\u00edtil, jak se v\u0161echny \u00fatroby v jeho t\u011ble malinko sev\u0159ely o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak i vzru\u0161en\u00edm. Zamrkal a pousm\u00e1l se nejd\u0159\u00edv na Simone… a a\u017e potom up\u0159el pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed ke dve\u0159\u00edm a k nezn\u00e1m\u00e9mu, stoj\u00edc\u00edmu za nimi.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ \u0161eptl s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm pozoroval kliku dve\u0159\u00ed, kter\u00e1 se jen neznateln\u011b pohnula – a poodhalila tak osobu, skrytou za nimi jeho o\u010d\u00edm. A nejen t\u011bm jeho, ale tak\u00e9 Simonin\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00e9 jej\u00ed t\u011blo ztuhlo jako soln\u00fd sloup a krve by se v n\u00ed nedo\u0159ezal. Srdce se j\u00ed rozbu\u0161ilo t\u0159ikr\u00e1t rychleji a dech zatajil, kdy\u017e se zad\u00edvala do o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch t\u011bm jej\u00edm. Netu\u0161ila, co by m\u011bla \u0159\u00edci… a u\u017e v\u016fbec netu\u0161ila, kde by m\u011bla nal\u00e9zt sv\u016fj hlas, kter\u00fd se p\u0159i jedin\u00e9m jej\u00edm pohledu p\u0159ed sebe vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. St\u00e1l tam, opravdu tam st\u00e1l…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Rann\u00ed paprsky pr\u00e1v\u011b vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce zv\u011bdav\u011b shl\u00e9dly na pr\u00e1v\u011b se probouzej\u00edc\u00ed m\u011bsto a prodraly se ka\u017edou, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed skulinkou. Proz\u00e1\u0159ily cel\u00e9, je\u0161t\u011b sp\u00edc\u00ed m\u011bsto, zhl\u00e9dly se v ka\u017ed\u00e9m okn\u011b – a sv\u00fdm jasem a teplem zalily celou ztichlou ordinaci. Zv\u011bdav\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12569","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12569","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12569"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12569\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12569"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12569"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12569"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}