{"id":1257,"date":"2017-05-21T16:00:00","date_gmt":"2017-05-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1250"},"modified":"2017-05-21T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-21T15:00:00","slug":"school-reunion-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/21\/school-reunion-8\/","title":{"rendered":"School reunion 8."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/a><\/p>\n

„Zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b hodn\u011b?“ zeptal se m\u011b ne\u010dekan\u011b Bill a v jeho hlase byly patrn\u00e9 stopy obav. Dal jsem si p\u00e1r vte\u0159in na rozmy\u0161lenou, ne\u017e jsem mu odpov\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Ze za\u010d\u00e1tku jsem byl hodn\u011b na\u0161tvan\u00fd. Kdy\u017e jsem se tenkr\u00e1t probudil v Andreasov\u011b chat\u011b a zjistil jsem, \u017ee jsi pry\u010d, myslel jsem, \u017ee se ti n\u011bco stalo. Kdy\u017e jsem nena\u0161el ani tvoje v\u011bci, za\u010dalo mi v\u0161echno b\u00fdt podez\u0159el\u00e9,“ pustil jsem se do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Pak jsem se kone\u010dn\u011b dostal dom\u016f a na\u0161i mi \u0159ekli, \u017ee ses prost\u011b rozhodl odjet do New Yorku na n\u011bjakou blbou p\u0159\u00edpravku, myslel jsem, \u017ee je to v\u0161echno jen sen. Trvalo mi \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, co se stalo. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no jsem se vzbudil a \u010dekal, \u017ee t\u011b najdu sed\u011bt v kuchyni, ale nestalo se to. Byl jsem na\u0161tvan\u00fd, ale hlavn\u011b jsem byl ran\u011bn\u00fd.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0161eptl Bill a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee potla\u010duje slzy. Dne\u0161ek byl opravdu n\u00e1ro\u010dn\u00fd na psychiku n\u00e1s obou.<\/div>\n
„Ty prvn\u00ed V\u00e1noce bez tebe byly fakt t\u011b\u017ek\u00e9. Po\u0159\u00e1d jsem se dr\u017eel nad\u011bje, \u017ee se otev\u0159ou dve\u0159e a ty vraz\u00ed\u0161 dovnit\u0159 s botami od bl\u00e1ta a v t\u00e9 sv\u00e9 sm\u011b\u0161n\u00e9 \u010depici.“<\/div>\n
Bill u\u017e te\u010f nepokryt\u011b vzlykal a ut\u00edral si nos do dlouh\u00fdch ruk\u00e1v\u016f.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e se, ale nezlob\u00edm. Bylo to tvoje rozhodnut\u00ed a asi jsi m\u011bl dobr\u00e9 d\u016fvody ut\u00e9ct,“ pokr\u010dil jsem rameny lehce, i kdy\u017e pod povrchem jsem si nep\u0159ipadal tak vyrovnan\u00fd. „Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee m\u011b nemrzelo, kdy\u017e na\u0161im vyklouzlo, \u017ee ses stavil na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a ani ses se mnou necht\u011bl vid\u011bt, ale i to \u010dasem p\u0159e\u0161lo. Te\u010f u\u017e je to z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti jen stesk. Na\u0161tv\u00e1n\u00ed se vytratilo,“ p\u0159iznal jsem otev\u0159en\u011b.<\/div>\n
\n

„Tomi,“ f\u0148uknul Bill a mn\u011b se p\u0159i tom osloven\u00ed sev\u0159el \u017ealudek. Tolik vzpom\u00ednek v jednom mal\u00e9m sl\u016fvku. „Musel jsem odej\u00edt a nic ti ne\u0159\u00edct. Kdybych se ti s t\u00edm sv\u011b\u0159il, ur\u010dit\u011b bys mi to rozmluvil. Cht\u011bl bys po mn\u011b, abych s tebou z\u016fstal v Lim\u011b a j\u00e1 bych nakonec podlehl. A j\u00e1 jsem tolik tou\u017eil po New Yorku.“<\/p><\/div>\n

„Mohl jsem tam jet s tebou,“ nam\u00edtl jsem.<\/div>\n
„Abys tam byl ne\u0161\u0165astn\u00fd? Ty nejsi velkom\u011bstsk\u00fd typ. L\u00edb\u00ed se ti tady v krou\u017eku p\u0159\u00e1tel. Nesn\u00e1\u0161el bys New York a pak bys nesn\u00e1\u0161el i m\u011b. A tak by to bylo, i kdybych j\u00e1 z\u016fstal tady. Jedin\u00fd zp\u016fsob jak se z tohohle dostat, bylo ut\u00e9ct. V\u00edm, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil, ale bylo to nutn\u00e9,“ vysv\u011btloval. Kone\u010dn\u011b jsem sly\u0161el od n\u011bj prav\u00fd d\u016fvod toho, pro\u010d ode m\u011b utekl, ale \u017e\u00e1dnou velkou \u00falevu mi to nep\u0159ineslo. Stokr\u00e1t jsem si tenhle rozhovor v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val, ale absolutn\u011b se to nepodobalo tomu, co jsem se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Odpust\u00ed\u0161 mi to n\u011bkdy?“ zeptal se Bill, kdy\u017e jsem nereagoval.<\/div>\n
„Nem\u00e1m ti co odpou\u0161t\u011bt. Jen bych si p\u0159\u00e1l, abys mi tohle \u0159ekl tehdy. Mohli jsme to vy\u0159e\u0161it spolu.“<\/div>\n
„Nemohli,“ st\u00e1l si Bill po\u0159\u00e1d na sv\u00e9m. „Ka\u017ed\u00e9 na\u0161e rozhodnut\u00ed by bylo jen kompromis a ani jeden z n\u00e1s by ve skute\u010dnosti nedostal to, co cht\u011bl.“<\/div>\n
„J\u00e1 cht\u011bl tebe,“ vypadlo ze m\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se sta\u010dil zarazit. M\u011bl jsem chu\u0165 pra\u0161tit hlavou o bar, ale ovl\u00e1dl jsem se. „P\u0159\u00e1l bych si, abys mi tohle v\u0161echno vysv\u011btlil tehdy na za\u010d\u00e1tku a ne a\u017e te\u010f.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem cht\u011bl, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdybych to ud\u011blal nebo kdybych se s tebou jen se\u0161el, tak bych si to v\u0161echno rozmyslel. Zahodil bych v\u0161echno, co jsem vybudoval jen proto, abych mohl b\u00fdt s tebou. Pova\u017euj m\u011b za slabocha, ale j\u00e1 se prost\u011b b\u00e1l vr\u00e1tit dom\u016f.“<\/div>\n
\n
V jeho slovech byla spousta pravdy. Ur\u010dit\u011b bych ho p\u0159emlouval, a\u0165 se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f a necht\u011bl bych ho pustit zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi po\u010dkal, dokud nebude\u0161 m\u00edt v New Yorku po\u0159\u00e1dn\u011b zapu\u0161t\u011bn\u00e9 ko\u0159eny? Byt, pr\u00e1ce, snoubenka. A a\u017e tehdy ses rozhodl, \u017ee se uk\u00e1\u017ee\u0161?“ zeptal jsem se a unaven\u011b s nepokryt\u00fdm podt\u00f3nem vzteku.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ne \u00fapln\u011b \u00famysln\u011b, ale ano,“ potvrdil mi to br\u00e1\u0161ka a m\u011bl tolik slu\u0161nosti, \u017ee se aspo\u0148 provinile za\u010dervenal. Cht\u011bl jsem se na n\u011bj zlobit, opravdu ano. Ale kdy\u017e klopil hlavu k podlaze a vypadal takhle zraniteln\u011b, prost\u011b jsem to nedok\u00e1zal. Ze v\u0161eho nejv\u00edc jsem jej cht\u011bl sev\u0159\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed a u\u017e nikdy nepustit.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e te\u010f zvl\u00e1dne\u0161 z\u016fstat se mnou v kontaktu?“ polo\u017eil jsem odv\u00e1\u017enou ot\u00e1zku a na p\u016fl \u010dekal z\u00e1pornou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych to zkusit,“ vzhl\u00e9dl ke mn\u011b a zase u\u017e si \u017emoulal ten zatracen\u00fd spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvnul jsem, proto\u017ee nic vhodn\u011bj\u0161\u00edho m\u011b nenapadlo.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Bill<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

U\u017e asi dv\u011b hodiny jsem p\u0159ech\u00e1zel po sv\u00e9m mal\u00e9m newyorsk\u00e9m byt\u011b, kter\u00fd jsem sd\u00edlel se spolubydl\u00edc\u00edm, a ve zpocen\u00e9 dlani tisknul sv\u016fj mobil. Odhodl\u00e1val jsem se, \u017ee zavol\u00e1m dom\u016f na\u0161im a pop\u0159eju jim \u0161\u0165astn\u00e9 V\u00e1noce. Jen\u017ee, co kdy\u017e tam bude on? Co kdy\u017e dokonce zvedne telefon? Bylo to u\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, co jsem nesly\u0161el jeho hlas, a bylo mi jasn\u00e9, \u017ee kdyby to te\u010f m\u011blo p\u0159ij\u00edt, v\u0161echny moje obran\u00e9 zdi by padly a j\u00e1 bych ud\u011blal n\u011bjakou blbost.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Tom mi chyb\u011bl tak moc, \u017ee jsem se n\u011bkdy v noci budil z\u00e1chvatem pl\u00e1\u010de a myslel jsem, \u017ee um\u00edr\u00e1m. Upadl jsem do stavu deprese a sp\u00ed\u0161 jsem p\u0159e\u017e\u00edval, ne\u017e \u017ee bych skute\u010dn\u011b fungoval jako \u010dlov\u011bk. Myslel jsem, \u017ee vr\u00e1tit se do m\u011bsta, kde jsme pro\u017eili prakticky cel\u00e9 d\u011btstv\u00ed, bude snadn\u00e9. \u017de bude skv\u011bl\u00e9 vr\u00e1tit se ke kamar\u00e1d\u016fm. No, v tomhle bod\u011b jsem se dost p\u0159epo\u010d\u00edtal. Evidentn\u011b rok ud\u011bl\u00e1 v p\u0159\u00e1telstv\u00ed p\u011bknou paseku, proto\u017ee skoro nikdo z m\u00fdch star\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch najednou nem\u011bl na nic \u010das a po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed nad\u0161en\u00ed z m\u00e9ho n\u00e1vratu vyst\u0159\u00eddal naprost\u00fd nez\u00e1jem.<\/em><\/div>\n

Nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t se mi zastesklo po Gustavovi a Georgovi. Kdy\u017e jsem te\u010f m\u011bl mo\u017enost srovn\u00e1n\u00ed, vid\u011bl jsem je v \u00fapln\u011b nov\u00e9m sv\u011btle. Byli v\u0159el\u00ed a laskav\u00ed, a i kdy\u017e vyv\u00e1d\u011bli ty nejv\u011bt\u0161\u00ed koniny, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to jsou dob\u0159\u00ed kluci.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Zat\u00edmco m\u016fj b\u00fdval\u00fd nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d Alex se se mnou se\u0161el jen jednou, a pak m\u011bl z\u00e1hadn\u011b pr\u00e1ci poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem s n\u00edm cht\u011bl n\u011bkam vyrazit. Jedin\u00fd, kdo mi tady z\u016fstal, byla Nat\u00e1lie. Znal jsem ji u\u017e od z\u00e1kladky a neztratila ani \u0161petku sv\u00e9ho pra\u0161t\u011bn\u00e9ho humoru. Byla sice tak trochu do v\u011btru, ale kdo jsem, abych ji soudil. Vyr\u00e1\u017eela se mnou na ve\u010d\u00edrky, spole\u010dn\u011b jsme se dok\u00e1zali procpat na m\u00f3dn\u00ed p\u0159ehl\u00eddky a r\u00e1no se navz\u00e1jem dost\u00e1vali z kocoviny.<\/em><\/div>\n

Postupem \u010dasu jsme si na\u0161li nov\u00e9 kamar\u00e1dy, a kdy\u017e jsem na podzim nastoupil do \u0161koly, nebyl jsem tak \u00fapln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, ale dok\u00e1zal jsem se radovat o mali\u010dko v\u00edc ne\u017e d\u0159\u00edv. Studovat hudbu bylo jedno z m\u00fdch nejlep\u0161\u00edch rozhodnut\u00ed. V\u0161echno mi \u0161lo tak dob\u0159e, \u017ee jsem poprv\u00e9 skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159il tomu, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed dos\u00e1hnout na sv\u00e9 sny.<\/em><\/div>\n
Te\u010f tady v\u0161ak Nat\u00e1lie nebyla, aby m\u011b uklidnila. Na sv\u00e1tky odjela k rodi\u010d\u016fm a nechala m\u011b napospas m\u00fdm depresivn\u00edm my\u0161lenk\u00e1m v zasn\u011b\u017een\u00e9m New Yorku. Odkl\u00e1dal jsem telefon\u00e1t dom\u016f, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, te\u010f u\u017e to v\u0161ak bylo nevyhnuteln\u00e9. Jestli budu \u010dekat je\u0161t\u011b chvilku, rodi\u010de ur\u010dit\u011b p\u016fjdou sp\u00e1t a budou smutn\u00ed, \u017ee se jim jejich nezbedn\u00fd syn neozval.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Sesb\u00edral jsem posledn\u00ed \u0161peti\u010dky odhodl\u00e1n\u00ed a kone\u010dn\u011b vyto\u010dil \u010d\u00edslo na na\u0161i pevnou linku. Modlil jsem se, a\u0165 to nezvedne Tom, a z\u00e1rove\u0148 si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho. Telefon zazvonil jen t\u0159ikr\u00e1t, ne\u017e se v n\u011bm ozvalo: „Pros\u00edm“.<\/em><\/div>\n

Srdce mi spadlo do kalhot. Nebyl to Tom, ale mamka.<\/em><\/div>\n
„Ahoj mami, to jsem j\u00e1,“ ohl\u00e1sil jsem se a p\u0159ehodil si mobil do druh\u00e9 ruky.<\/em><\/div>\n
„Bille, mil\u00e1\u010dku. Tak r\u00e1da t\u011b sly\u0161\u00edm. Jak je v New Yorku?“<\/em><\/div>\n
„Zasn\u011b\u017eeno,“ zabru\u010del jsem p\u0159i pohledu z okna. Te\u010f to tam mo\u017en\u00e1 vypadalo jako v poh\u00e1dce, ale a\u017e p\u016fjdu za t\u00fdden do \u0161koly, prom\u011bn\u00ed se ty nad\u00fdchan\u00e9 chom\u00e1\u010dky v \u0161edou b\u0159e\u010dku, kter\u00e1 mi bude ni\u010dit boty. „Cht\u011bl jsem v\u00e1m jen pop\u0159\u00e1t vesel\u00e9 V\u00e1noce.“<\/em><\/div>\n
„To je od tebe mil\u00e9,“ \u0159ekla a mn\u011b se po n\u00ed \u0161\u00edlen\u011b zastesklo. Ob\u010das jsem si \u0159\u00edkal, jestli jsem se \u00fapln\u011b nezbl\u00e1znil, kdy\u017e jsem od nich ode\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Dostala jsi n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho?“ pl\u00e1cal jsem, co mi slina na jazyk p\u0159inesla.<\/em><\/div>\n
„Ale jo. Hrozn\u011b m\u011b rozmazluj\u00ed. Ta\u0165ka mi dal n\u011bjakou kosmetiku, l\u00edstky do divadla a slib, \u017ee mi kone\u010dn\u011b nech\u00e1 opravit auto. A Tom n\u00e1m dal poukaz na romantick\u00fd v\u00edkend.“ Zm\u00ednka o m\u00e9m bratrovi mi odp\u00e1lila v hlav\u011b naprost\u00fd oh\u0148ostroj. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych se zarazil a nezahltil mamku ot\u00e1zkami.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„A jak se m\u00e1?“ zvolil jsem tu nejp\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed variantu.<\/em><\/div>\n

„No, ujde to,“ odpov\u011bd\u011bla opatrn\u011b a j\u00e1 jsem v jej\u00edm hlase poznal, \u017ee ji n\u011bco tr\u00e1p\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zpozorn\u011bl jsem hned a na jazyku jsem uc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ho\u0159kou pachu\u0165.<\/em><\/div>\n
„Ne, nic se nestalo,“ sna\u017eila se m\u011b uklidnit, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. N\u011bco, co mi necht\u011bla \u0159\u00edct. „V\u00ed\u0161, ale mo\u017en\u00e1 bys mohl p\u0159ijet.“<\/em><\/div>\n
„Mami, j\u00e1\u2026“ nedokon\u010dil jsem, proto\u017ee jsem nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„Ten v\u00e1\u0161 spor je naprosto nesmysln\u00fd, a\u0165 u\u017e se stalo cokoliv. M\u011bli byste si promluvit. V\u00edm, \u017ee v\u00e1s to oba tr\u00e1p\u00ed. V\u017edycky jste spolu v\u0161echno dok\u00e1zali vy\u0159e\u0161it a nedovedu si p\u0159edstavit, co tak z\u00e1sadn\u00edho se mohlo st\u00e1t, abyste spolu nemohli komunikovat.“<\/em><\/div>\n
„Mami, to je slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed,“ vymlouval jsem se vyh\u00fdbav\u011b. Necht\u011blo se mi to s n\u00ed \u0159e\u0161it.<\/em><\/div>\n
„Nehodl\u00e1m ti do toho kecat. Chci jen, aby sis uv\u011bdomil, \u017ee \u010d\u00edm d\u00e9le to bude\u0161 odkl\u00e1dat, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed propast mezi v\u00e1mi vznikne. Nechci, abyste se dostali do bodu, kdy\u017e u\u017e bude na v\u0161echno pozd\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zamru\u010del jsem a nechal si my\u0161lenky plout voln\u011b hlavou. Mamka evidentn\u011b nem\u011bla, co dodat, proto\u017ee tak\u00e9 ml\u010dela.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„S k\u00fdm to mluv\u00ed\u0161?“ usly\u0161el jsem zd\u00e1lky hlas, p\u0159i kter\u00e9m mi v\u0161echny vnit\u0159nosti zaplavil pocit, jako by byly napln\u011bn\u00e9 olovem. Byl to Tom. Nepochybn\u011b. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli se pozvrac\u00edm nebo omdl\u00edm, a jedin\u00e1 v\u011bc, na kterou jsem se zmohl, byla tisknout si mobil k uchu, abych zachytil cokoliv dal\u0161\u00edho, co se chytal m\u016fj br\u00e1\u0161ka \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n

„To je Bill. Chce\u0161 s n\u00edm mluvit?“ \u0159ekla mamka a bylo zn\u00e1t, \u017ee si sluch\u00e1tko odt\u00e1hla od ucha. St\u00e1l jsem jako p\u0159imra\u017een\u00fd a absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m ud\u011blat. Bude se mnou cht\u00edt mluvit? Chci s n\u00edm mluvit j\u00e1? D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se s novu situac\u00ed sta\u010dil srovnat, ozvalo se z p\u0159\u00edstroje: „Bille?“<\/em><\/div>\n
Absolutn\u011b jsem zpanika\u0159il a mobil mi vypal z ruky. Zajel pod gau\u010d, a tak jsem se vrhl na v\u0161echny \u010dty\u0159i a rukou p\u00e1tral v prachu. Kdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo nahmatat tu zatracenou v\u011bci\u010dku, skoro jsem propadal hysterii. Pod\u00edval jsem se na displej, na kter\u00e9m st\u00e1lo: Hovor ukon\u010den. Zda jsem ho omylem vypnul j\u00e1, nebo Tom nem\u011bl dostatek trp\u011blivosti, jsem nev\u011bd\u011bl.<\/em><\/div>\n
Sly\u0161et ze rt\u016f m\u00e9ho br\u00e1\u0161ky splynout m\u00e9 jm\u00e9no, bylo jako nap\u00edt se chladn\u00e9 vody po t\u00fddnech str\u00e1ven\u00fdch na pou\u0161ti. Ani\u017e bych v\u011bdom\u011b v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1m, rozb\u011bhl jsem se do sv\u00e9ho pokoje a rychle do ta\u0161ky nah\u00e1zel p\u00e1r kousk\u016f oble\u010den\u00ed. U dve\u0159\u00ed z bytu jsem si obul nejteplej\u0161\u00ed boty, nahodil bundu a na hlavu narazil \u010depici. K \u010dertu s \u00fa\u010desem, na ni\u010dem mi te\u010f nez\u00e1le\u017eelo.<\/em><\/div>\n
Vyb\u011bhl jsem do b\u00edl\u00e9 chumelenice a prakticky nevn\u00edmal, jak m\u011b sn\u00edh \u0161t\u00edpe do tv\u00e1\u0159\u00ed. Marn\u011b jsem se rozhl\u00ed\u017eel po n\u011bjak\u00e9m tax\u00edku, tak\u017ee jsem se trochu v\u00edc zakuklil a rozb\u011bhl se k nejbli\u017e\u0161\u00ed stanici metra.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Po vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed hodin\u011b jsem kone\u010dn\u011b prol\u00e9tl sklen\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi, nad kter\u00fdmi sv\u00edtil n\u00e1pis J. F. K. Airport. Pr\u00e1v\u011b jsem absolvoval p\u0159\u00ed\u0161ernou j\u00edzdu metrem a n\u011bkolikaminutovou h\u00e1dku s taxik\u00e1\u0159em, kter\u00fd v tomhle po\u010das\u00ed nehodlal jet rychleji ne\u017e t\u0159ic\u00edtkou. Obrys leti\u0161t\u011b se mi zd\u00e1l jako fata morg\u00e1na. Zb\u011b\u017en\u011b jsem pohl\u00e9dl na tabuli s odlety a v b\u0159i\u0161e m\u011b bolestiv\u011b bodlo, kdy\u017e jsem tam uvid\u011bl u v\u0161ech odlet\u016f stejnou hl\u00e1\u0161ku: Zru\u0161eno.<\/em><\/div>\n

Plou\u017eil jsem se k p\u0159ep\u00e1\u017ece, u kter\u00e9 post\u00e1val hlou\u010dek lid\u00ed, a n\u011bco roz\u010d\u00edlen\u011b mumlali.<\/em><\/div>\n
„Je mi l\u00edto, ale v\u0161echny lety jsou do odvol\u00e1n\u00ed zru\u0161eny. Douf\u00e1me, \u017ee se po\u010das\u00ed trochu umoud\u0159\u00ed a budeme moct znovu l\u00e9tat, n\u011bkdy z\u00edtra odpoledne,“ vykl\u00e1dal pr\u00e1v\u011b mal\u00fd mu\u017e\u00edk za plexisklem n\u011bjak\u00e9mu brun\u00e1tn\u00e9mu hromotlukovi. To bylo v\u0161e, co jsem pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt. Oto\u010dil jsem se na pat\u011b a vydal se vst\u0159\u00edc tomu ne\u010dasu. Adrenalin z m\u00e9ho t\u011bla rychle vyprchal a j\u00e1 se c\u00edtil nesm\u00edrn\u011b unaven\u00fd. Netou\u017eil jsem po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e se schoulit do klub\u00ed\u010dka u sebe v posteli a plakat. M\u011bl jsem to br\u00e1t jako znamen\u00ed? Cht\u011bl mi tak n\u011bkdo tam naho\u0159e nazna\u010dit, \u017ee to byl naprosto \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad se nazda\u0159b\u016fh rozhodnout jet dom\u016f?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u0160oural jsem se po mokr\u00e9m chodn\u00edku pln\u00e9m kalu\u017e\u00ed a v\u0161echno mi bylo jedno. A\u0165 mi klidn\u011b voda nate\u010de do bot a j\u00e1 z toho onemocn\u00edm. A\u0165 klidn\u011b um\u0159u na z\u00e1pal plic a moje t\u011blo najde spolubydl\u00edc\u00ed, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed ze sv\u00e9 dovolen\u00e9. A mo\u017en\u00e1, \u017ee nakonec to takhle bylo lep\u0161\u00ed. Kdo v\u00ed, jak by m\u016fj n\u00e1vrat dom\u016f se v\u0161\u00edm zato\u010dil.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Tom „Zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b hodn\u011b?“ zeptal se m\u011b ne\u010dekan\u011b Bill a v jeho hlase byly patrn\u00e9 stopy obav. Dal jsem si p\u00e1r vte\u0159in na rozmy\u0161lenou, ne\u017e jsem mu odpov\u011bd\u011bl. „Ze za\u010d\u00e1tku jsem byl hodn\u011b na\u0161tvan\u00fd. Kdy\u017e jsem se tenkr\u00e1t<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[671],"tags":[],"class_list":["post-1257","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-school-reunion"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1257","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1257"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1257\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1257"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1257"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1257"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}