{"id":12595,"date":"2010-01-16T15:30:00","date_gmt":"2010-01-16T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12565"},"modified":"2010-01-16T15:30:00","modified_gmt":"2010-01-16T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/16\/vylecim-te-laskou-31\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 31."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Billovo t\u011blo cel\u00e9 strnulo jako soln\u00fd sloup a Bill popla\u0161en\u011b zamrkal v\u00ed\u010dky s dlouh\u00fdmi \u0159asami. C\u00edtil sv\u00e9 srdce, prudce bu\u0161\u00edc\u00ed, a\u017e n\u011bkde v krku a ani v nejmen\u0161\u00edm nemohl nal\u00e9zt sv\u016fj hlas, kter\u00fd se b\u011bhem vte\u0159iny vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Tohle nemohla b\u00fdt pravda, jen kr\u00e1sn\u00fd sen. Sen v podob\u011b n\u00e1dhern\u00fdch mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, do kter\u00fdch se pr\u00e1v\u011b up\u00edral p\u0159ekvapen\u00fd pohled t\u011bch Billov\u00fdch a ke kter\u00fdm Bill vzhl\u00ed\u017eel. Opravdu byly skute\u010dn\u00e9… nebo u\u017e my\u0161lenky a vzpom\u00ednky na n\u011b nadobro ovl\u00e1dly Billovu zmatenou mysl? Sed\u011bl na sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli, neschopen jedin\u00e9ho sl\u016fvka \u010di pohybu a modlil se, aby tahle chv\u00edle, tenhle sen nikdy neskon\u010dil. Aby mezi dve\u0159mi opravdu st\u00e1l ten, pro n\u011bho\u017e jedin\u00e9ho Billovo srdce ho\u0159elo l\u00e1skou. Aby tam st\u00e1l…<\/div>\n
„Ahoj,“ Tom\u016fv tich\u00fd hlas protrhl ticho v pokoji a jeho majitel pomalu vzhl\u00e9dnul k \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u00edraly. B\u00e1l se, moc se b\u00e1l, co v nich spat\u0159\u00ed. Strach z Billovy n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed reakce byl siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoli jin\u00e9ho a Tom jej c\u00edtil – p\u0159esto v\u0161ak necht\u011bl ustoupit ani o krok dozadu.<\/p>\n<\/div>\n
„A-a-ahoj,“ Billovy rty t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b vykoktaly jedno jedin\u00e9 sl\u016fvko a \u010dernovlas\u00fd chlapec jist\u011b za\u010d\u00ednal poci\u0165ovat, jak se mu ztracen\u00fd hlas op\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1 vracet. I p\u0159esto v\u0161ak c\u00edtil rychle tvo\u0159\u00edc\u00ed se knedl\u00edk v krku, proto jen rychle zav\u0159el pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta a sklopil pohled. P\u0159es jeho t\u011blo p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee tu pr\u00e1v\u011b nen\u00ed s\u00e1m. Nebyl tu s\u00e1m a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nen\u00ed sen, ale skute\u010dnost. V\u0161echny \u00fatroby jeho t\u011bla se sev\u0159ely nervozitou a strachem, kdy\u017e se k jeho u\u0161\u00edm dolinul n\u00e1dhern\u00fd, sametov\u011b zbarven\u00fd hlas toho, koho by tu te\u010f Bill o\u010dek\u00e1val ze v\u0161eho nejm\u00ed\u0148. Srdce se mu rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a v jeho nitru vzplanulo mal\u00e9, sotva znateln\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko nad\u011bje. A Bill jej c\u00edtil. C\u00edtil… a v\u011bd\u011bl, \u017ee tentokr\u00e1t u\u017e mu nesm\u00ed dovolit zhasnout jeho mal\u00fd plam\u00ednek.<\/div>\n
\n
„P\u0159i\u0161el jsem se pod\u00edvat na tv\u016fj zdravotn\u00ed stav a… cht\u011bl bych t\u011b prohl\u00e9dnout,“ o\u010di mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e pomalu pozvedly sv\u016fj pohled a Tom c\u00edtil, jak se na okam\u017eik st\u0159etnul s t\u00edm Billov\u00fdm. Te\u010f se m\u011blo rozhodnout o tom, jestli mu \u010dernovlas\u00fd chlapec v\u016fbec dovol\u00ed b\u00fdt mu nabl\u00edzku a b\u00fdt v jeho p\u0159\u00edtomnosti. Jeho srdce vynechalo jeden \u00fader… a nato se op\u011bt rozbu\u0161ilo o n\u011bco rychleji, kdy\u017e se pohledu jeho t\u00e1zav\u00fdch o\u010d\u00ed naskytlo kr\u00e1tk\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou. Billova \u010dern\u00e1 h\u0159\u00edva se m\u00edrn\u011b zat\u0159\u00e1sla a Bill souhlasn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le p\u0159ekvapen\u011b, k\u00fdvl. Pomalu se na posteli pooto\u010dil z\u00e1dy k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i a ti\u0161e vydechl. Jeho v\u00ed\u010dka se automaticky p\u0159iv\u0159ela a \u0159asy zamihotaly, kdy\u017e za sebou usly\u0161el tich\u00e9, st\u00e1le bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky, a cinkot l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho n\u00e1\u010din\u00ed. Zhluboka se nadechl a nato za sebou poc\u00edtil sladk\u00fd, vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se opar sladk\u00e9, tolik milovan\u00e9 v\u016fn\u011b. V\u011bd\u011bl a tak\u00e9 za\u010d\u00ednal poci\u0165ovat, \u017ee tohle bude je\u0161t\u011b zaj\u00edmav\u00e9…<\/p>\n<\/div>\n
Celou dobu, kdy Tom Billa prohl\u00ed\u017eel, nepromluvil \u017e\u00e1dn\u00fd z nich ani sl\u016fvko. V pokoji panovala a\u017e velmi tich\u00e1 atmosf\u00e9ra, m\u00eds\u00edc\u00ed se s rychle houstnouc\u00ed tmou, a a\u010dkoli takov\u00e1 mezi ob\u011bma chlapci nikdy nebyla, tentokr\u00e1t by se dala kr\u00e1jet. \u017d\u00e1dn\u00fd z nich se neodva\u017eoval ani nadechnout, nato\u017e promluvit. Zat\u00edmco se Bill sna\u017eil ovl\u00e1dnout t\u0159as sv\u00e9ho t\u011bla a uklidnit sv\u00e9 prudce bij\u00edc\u00ed srdce, Tom bojoval s n\u011b\u010d\u00edm \u00fapln\u011b jin\u00fdm. Jeho mozek a v\u0161echny smysly mu vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a on se ani v nejmen\u0161\u00edm nedok\u00e1zal na nic soust\u0159edit. Zat\u00edmco Bill st\u00e1l u postele a pozoroval, jak mu p\u0159\u00edstroj m\u011b\u0159\u00ed tlak, Tom ani s nejv\u011bt\u0161\u00edm \u00fasil\u00edm nedok\u00e1zal v\u011bnovat ani \u0161petku sv\u00e9 pozornosti mal\u00fdm ukazuj\u00edc\u00edm se \u010d\u00eds\u00edlk\u016fm nebo Billovu zdravotn\u00edmu stavu. Prohl\u00ed\u017eel jej tak jako obvykle, jeho my\u0161lenky se v\u0161ak toulaly n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Nedok\u00e1zal sv\u016fj mozek zkoncentrovat a ani necht\u011bl. Billova bl\u00edzkost jej zbavila ve\u0161ker\u00e9ho jeho \u00fasil\u00ed a Tom c\u00edtil sv\u00e9 prudce bu\u0161\u00edc\u00ed srdce a\u017e n\u011bkde v krku. Nech\u00e1pal to. Nevid\u011bl jej snad t\u00fdden a za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed se v\u0161emo\u017en\u00fdmi silami sna\u017eil zbavit my\u0161lenek na n\u011bj. Sta\u010dil v\u0161ak jen okam\u017eik, Billova nezam\u011bniteln\u00e1 v\u016fn\u011b a jeho n\u00e1dhern\u00e9 hlubok\u00e9 o\u010di, ve kter\u00fdch se dok\u00e1zal topit cel\u00e9 hodiny. Nikdy by od nich neodtrhl pohled t\u011bch sv\u00fdch, i kdyby tis\u00edckr\u00e1t cht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak… zat\u00edm v po\u0159\u00e1dku. Srdce i tlak dobr\u00e9, zap\u00ed\u0161u si ty v\u00fdsledky, ale mysl\u00edm, \u017ee nikde nejsou… sakra…“ Tomova slova se zasekla v p\u016fli v\u011bty a Tom o\u010dima vyhledal svou propisku, le\u017e\u00edc\u00ed na zemi, kter\u00e1 mu vypadla z jeho \u0161t\u00edhl\u00fdch prst\u016f. U\u017e u\u017e se pro ni sh\u00fdbal… stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. \u0160t\u00edhl\u00e9 prsty s \u010dern\u00fdmi nehty po n\u00ed pomalu p\u0159ejely, aby ji mohly uchopit a \u010dernovl\u00e1sek ji pomalu vzal ze zem\u011b do sv\u00e9 dlan\u011b. Opatrn\u011b se postavil… jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i Tom\u016fv hork\u00fd dech. Pomalu sklopil sv\u016fj pohled p\u0159ed t\u00edm Tomov\u00fdm a vzt\u00e1hnul sv\u00e9 prsty s propiskou k t\u011bm jeho. C\u00edtil, jak se jich lehce, jen velmi jemn\u011b dotkly ty Tomovy – a p\u0159i pohledu na jejich dlan\u011b snad ani v t\u00e9 nejmen\u0161\u00ed existuj\u00edc\u00ed vzd\u00e1lenosti u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed cesty zp\u011bt.<\/div>\n
Op\u011bt si byli bl\u00edzko, tak bl\u00edzko, jako je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny. Zrychlen\u00e9 v\u00fddechy jich obou do sebe nar\u00e1\u017eely a oba chlapci c\u00edtili s\u00edlu tohoto okam\u017eiku v\u0161ude, v\u0161ude kolem sebe, v ka\u017ed\u00e9 minut\u011b i vte\u0159in\u011b \u010dasu, kter\u00fd kolem nich nemilosrdn\u011b ub\u00edhal. Bylo to poprv\u00e9, v\u016fbec poprv\u00e9 za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed, co u sebe st\u00e1li v tak mal\u00e9, t\u011bsn\u00e9 vzd\u00e1lenosti. A oba si to uv\u011bdomovali. Jak Bill… tak i Tom, jeho\u017e posledn\u00ed zbytky my\u0161lenek a rozumu se za\u010daly oz\u00fdvat n\u011bkde daleko v jeho hlav\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
Hled\u011bl do t\u011bch potemn\u011bl\u00fdch, \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ed n\u00edm neust\u00e1le ut\u00edkaly. Hled\u011bl do t\u00e9 jemn\u00e9, kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, o\u010dima zkoumal ka\u017ed\u00fd, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed pram\u00ednek uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Pozoroval nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 m\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, ze kter\u00fdch sotva sly\u0161iteln\u011b unikal jeden v\u00fddech za druh\u00fdm. C\u00edtil, jak ka\u017ed\u00e9 zamrk\u00e1n\u00ed, ka\u017ed\u00fd, by\u0165 sebemen\u0161\u00ed pohled napl\u0148uje jeho zoufal\u00e9 nitro a srdce a\u017e po okraj t\u00edm, co v posledn\u00edch dnech tolik postr\u00e1dal. Zavrt\u011bl hlavou, s o\u010dima st\u00e1le up\u0159en\u00fdma n\u011bkam do Billovy sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159e. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomoval, jak sobeck\u00fd a hloup\u00fd byl, kdy\u017e si myslel, \u017ee mu \u010das pom\u016f\u017ee na n\u011bj zapomenout. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomoval, jak hloup\u00fd byl, kdy\u017e si myslel, \u017ee jeho \u017eivot bude pokra\u010dovat d\u00e1l i bez n\u011bj. Co si to proboha jen nalh\u00e1val? A\u017e te\u010f, te\u010f, kdy\u017e hled\u011bl do t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e si uv\u011bdomoval, jak moc mu chyb\u011bla. Jak moc mu chyb\u011bla jeho z\u00e1\u0159e, jeho sm\u00edch, jeho l\u00e1ska. Jak moc mu chyb\u011bl on. Ka\u017edou vte\u0159inou Toma napl\u0148oval, by\u0165 jen t\u00edm, \u017ee byl u n\u011bj. Napl\u0148oval Toma, i jeho ztr\u00e1pen\u00e9 srdce, jeho\u017e pl\u00e1\u010d se odr\u00e1\u017eel n\u011bkde v Tomov\u011b mozku.<\/div>\n
Ach, Tome… Co jsi to jen ud\u011blal? Co jsi to jen ud\u011blal? Tohle je tv\u00e1 l\u00e1ska, tv\u016fj Bill, kter\u00fd stoj\u00ed p\u0159ed tebou. Tolik t\u011b miloval a v\u00e1\u017eil si t\u011b, a ty? S\u00e1m jsi mu ubl\u00ed\u017eil a opustil jsi jej, kdy\u017e t\u011b nejv\u00edc pot\u0159eboval. Ty jsi zbab\u011ble utekl… a te\u010f bys jej cht\u011bl nazp\u011bt? Ty s\u00e1m jsi nejv\u011bt\u0161\u00ed vin\u00edk. Je konec, Tome…<\/em><\/div>\n
Tom c\u00edtil, jak mu srdcem projel ostr\u00fd n\u016f\u017e a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Ne, tohle nemohl b\u00fdt konec! Nemohl… p\u0159esto v\u0161ak byl. A Tom to c\u00edtil. Bolelo to, tolik to bolelo. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a bolestn\u011b sklopil pohled, zat\u00edmco si prvn\u00ed slza na\u0161la cesti\u010dku po jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ tich\u00fd hlas protrhl ticho mezi nimi a Bill se opatrn\u011b zad\u00edval do Tomovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. P\u00edchlo jej u srdce, kdy\u017e na n\u00ed spat\u0159il leskl\u00e9 stopy po slz\u00e1ch. Pohled Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, pln\u00fdch slz se na n\u011bj up\u0159el a Tom i p\u0159es n\u011b mohl vid\u011bt tu n\u00e1dhernou \u010dokol\u00e1du, kterou tolik miloval. Opravdu nev\u00ed\u0161 pro\u010d, Bille?<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee… proto\u017ee jsem svou vinou ztratil to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, jak\u00e9 m\u011b kdy mohlo potkat,“ za\u0161eptal a na okam\u017eik se odml\u010del, d\u00edvaj\u00edc se, jak Bill sklopil sv\u016fj pohled n\u011bkam k jejich noh\u00e1m.<\/div>\n
„A uv\u011bdomil jsem si to a\u017e te\u010f. Te\u010f, kdy\u017e u\u017e nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed \u0161ance a je konec. Nikdy si neodpust\u00edm to, co jsem zavinil vlastn\u00ed vinou. U\u017e je pozd\u011b na to, abych to mohl od\u010dinit… a je prav\u00fd \u010das na to, abych ode\u0161el,“ za\u0161eptal a se slzami v o\u010d\u00edch se naposled zad\u00edval do t\u00e9, pro n\u011bj nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159e na sv\u011bt\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e ji nikdy neuvid\u00ed.<\/div>\n
Jeho kroky se pomalu sto\u010dily k b\u00edl\u00fdm, nemocni\u010dn\u00edm dve\u0159\u00edm, zastavilo je v\u0161ak n\u011bco, v co Tom ani tro\u0161ku nev\u011b\u0159il. Nem\u011bl ani tu nejmen\u0161\u00ed \u0161petku nad\u011bje, \u017ee by se to mohlo st\u00e1t, ta se v\u0161ak te\u010f stala skute\u010dnost\u00ed. Tich\u00fd hlas se dolinul k jeho u\u0161\u00edm – a p\u0159inutil jej sto\u010dit sv\u016fj zrak ke st\u00e1le stoj\u00edc\u00edmu stvo\u0159en\u00ed ve ztmavl\u00e9m pokoji, no\u0159\u00edc\u00edm se do tmy.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome… Tome, po\u010dkej,“ Bill\u016fv hlas byl jako sv\u011btlo, jako n\u00e1dhern\u00e9 sv\u011btlo ve tm\u011b, pln\u00e9 beznad\u011bje, ve kter\u00e9 se Tom pr\u00e1v\u011b ut\u00e1p\u011bl. Dokonale ji celou protrhnul, zat\u00edmco jeho majitel popo\u0161el o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i. A\u0165 u\u017e Tom provedl \u010di se rozhodnul jakkoli, posledn\u00ed, co Bill cht\u011bl bylo, aby te\u010f ode\u0161el.<\/div>\n
„J-j\u00e1… j\u00e1 nechci, abys… abys ode\u0161el. Chci abys… abys tu z\u016fstal se mnou,“ za\u0161eptal st\u00e1le klidn\u00fdm hlasem a opatrn\u011b s posledn\u00edmi zbytky odvahy ud\u011blal to, co si p\u0159\u00e1l u\u017e od okam\u017eiku, kdy Toma spat\u0159il mezi dve\u0159mi. Jeho dla\u0148 pomalu vyhledala tu Tomovu a n\u011b\u017en\u011b po n\u00ed prsty p\u0159ejela. Tom\u016fv dech se zatajil a Tom pomalu zamrkal na jejich, t\u00e9m\u011b\u0159 spojen\u00e9 ruce. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Bill jej po tom v\u0161em, co mu ud\u011blal, nevyhodil, a je\u0161t\u011b si p\u0159\u00e1l, aby tu s n\u00edm z\u016fstal? Ne, to nemohla b\u00fdt pravda.<\/div>\n
„Asi… spr\u00e1vn\u011b bys m\u011b m\u011bl vyhodit za to v\u0161echno, co jsem… Nezaslou\u017e\u00edm si…“ nedopov\u011bd\u011bl, uml\u010del jej Bill\u016fv nesouhlas v podob\u011b zavrt\u011bn\u00ed hlavou. Bill to takhle v\u016fbec nevid\u011bl. Jeho dech ovanul Tomovu tv\u00e1\u0159, kdy\u017e nesm\u011ble vzhl\u00e9dnul k jeho o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Pro\u010d? Pro\u010d, Tome? Pro\u010d bych t\u011b m\u011bl vyhazovat? Tolik jsem si p\u0159\u00e1l, abych t\u011b mohl alespo\u0148 na okam\u017eik znova spat\u0159it a b\u00fdt s tebou… a te\u010f bych t\u011b m\u011bl vyhodit? To bych nikdy neud\u011blal. A u\u017e v\u016fbec ne jen kv\u016fli tomu, \u017ee… \u017ee sis pot\u0159eboval v\u0161echno ujasnit a promyslet,“ \u0161eptl ti\u0161e a bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka p\u0159i vzpom\u00ednce na jejich posledn\u00ed rozhovor. Nejrad\u011bji by jej vymazal ze sv\u00e9 mysli. Stejn\u011b, jako mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm. C\u00edtil, \u017ee te\u010f je \u0159ada na n\u011bm… a na n\u011b\u010dem, prudce bu\u0161\u00edc\u00edm v jeho hrudi. Jeho prsty jen velmi jemn\u011b spo\u010dinuly na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i a on si ji n\u011b\u017en\u011b nato\u010dil k t\u00e9 sv\u00e9, aby se mohl zad\u00edvat do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 jsem si v\u0161echno ujasnil. Ujasnil… a tak\u00e9 si spoustu v\u011bc\u00ed uv\u011bdomil. A hlavn\u011b jsem si uv\u011bdomil to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed – \u017ee moji l\u00e1sku ke kr\u00e1sn\u00e9mu, \u010dernovlas\u00e9mu chlapci nem\u016f\u017ee nikdo a nic zni\u010dit. Ty dny bez n\u011bj byly t\u011bmi nejhor\u0161\u00edmi, byly pro m\u011b utrpen\u00edm. A d\u00edky nim jsem si uv\u011bdomil, jak moc mi chyb\u00ed to v\u0161echno, jeho l\u00e1ska, \u00fasm\u011bvy, polibky, dotyky. Nikdy si neodpust\u00edm to, jak jsem se k n\u011bmu zachoval a jak jsem mu ubl\u00ed\u017eil, proto\u017ee to bylo to nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed, co jsem mohl ud\u011blat. Nikdy jsem ni\u010deho nelitoval v\u00edc, ne\u017e toho, \u017ee jsem to byl pr\u00e1v\u011b j\u00e1, kdo mu jeho tr\u00e1pen\u00ed zp\u016fsobil. A i kdy\u017e mi to mo\u017en\u00e1 neodpust\u00ed, chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee toho lituju a nav\u017edy litovat budu. M\u00e1 l\u00e1ska k n\u011bmu ale nikam nezmizela. Po\u0159\u00e1d ji c\u00edt\u00edm st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc, i p\u0159esto, co se stalo, a v\u00edm, \u017ee ji c\u00edtit budu. I kdy\u017e mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy nebude napln\u011bn\u00e1. M\u00e9 srdce pro n\u011bj ho\u0159\u00ed st\u00e1le, milovat jej budu d\u00e1le,“ Tomovy rty ti\u0161e vyslovily posledn\u00ed slova a Tom se zahled\u011bl do \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch p\u0159ekvapen\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu st\u00e1le vzhl\u00ed\u017eely. Billovo srdce vynechalo jeden \u00fader a Bill c\u00edtil, jako by se mu m\u011bla ka\u017edou vte\u0159inou podlomit kolena. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161el. St\u00e1le hled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a c\u00edtil, jak hork\u00e9 slan\u00e9 kapi\u010dky st\u00e9kaj\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i. Byly tolik up\u0159\u00edmn\u00e9 – stejn\u011b jako Tomovo kr\u00e1sn\u00e9 \u010dist\u00e9 srdce. Netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edci. Tom mu sebral v\u0161echna slova sv\u00fdm hlubok\u00fdm vyzn\u00e1n\u00edm, kter\u00e9ho m\u011bl te\u010f Bill pln\u00e9 srdce a plnou hlavu.<\/div>\n
„Tome, o-opravdu to mysl\u00ed\u0161…“ nedo\u0159ekl, uml\u010del jej Tom\u016fv ukazov\u00e1\u010dek, lehce polo\u017een\u00fd na jeho rtech. Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, nemysl\u00edm. J\u00e1 to v\u00edm, Bille. U\u017e d\u00e1vno v\u00edm, \u017ee m\u016fj \u017eivot bez tebe nem\u00e1 smysl,“ za\u0161eptal a up\u0159\u00edmn\u011b hled\u011bl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. I kdyby jej Bill po tom v\u0161em odm\u00edtl, cht\u011bl, aby znal jeho pocity, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho srdce st\u00e1le pat\u0159\u00ed jen a jen jemu a nikomu jin\u00e9mu u\u017e nikdy pat\u0159it nebude. A Bill to v\u011bd\u011bl. P\u0159esto si v\u0161ak st\u00e1le je\u0161t\u011b nebyl \u00fapln\u011b v\u0161\u00edm jist\u00fd.<\/div>\n
„A-ale, Tome… t-tob\u011b nevad\u00ed, \u017ee… \u017ee jsem tv\u016fj bratr?“ \u0161eptl ti\u0161e to, co jej tak dlouho tr\u00e1pilo, Tomovu odpov\u011b\u010f v\u0161ak v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. I v tomto m\u011bl Tom jasno – a za sv\u00fdm rozhodnut\u00edm si st\u00e1l.<\/div>\n
„Pro\u010d by mi to m\u011blo vadit? Nevad\u00ed mi to. A v\u00ed\u0161 pro\u010d?“ optal se, a kdy\u017e mu bylo odpov\u011bd\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou, s\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l. Opravdu je to tak t\u011b\u017ek\u00e9 uhodnout?<\/em> N\u011b\u017en\u011b vzal jeho tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed a p\u0159ejel po n\u00ed palcem, oddan\u011b hled\u00edc do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem se do tebe zbl\u00e1znil, \u010dernovl\u00e1sku. A je mi jedno, jestli jsi m\u016fj pacient, bratr, nebo l\u00e1ska. Miluji t\u011b… i jako sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a… a taky jako p\u0159\u00edtele… pokud m\u011b bude\u0161 cht\u00edt,“ za\u0161eptal ti\u0161e a sklopil pohled. Sta\u010dil v\u0161ak jen jemn\u00fd dotek m\u011bkk\u00e9 h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b na jeho tv\u00e1\u0159i a on c\u00edtil, \u017ee jeho l\u00e1ska je, byla a bude op\u011btovan\u00e1… a\u0165 u\u017e se stane cokoli. Bill si lehce nato\u010dil Tomovu tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9, zat\u00edmco po t\u00e9 jeho st\u00e9kaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy. Nemusel o ni\u010dem dlouho uva\u017eovat. C\u00edtil s\u00edlu tohoto okam\u017eiku – a cht\u011bl jej ud\u011blat je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Hlup\u00e1\u010dku m\u016fj. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych ti dok\u00e1zal d\u00e1t ko\u0161em?“ p\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Billovy o\u010di se up\u0159ely do t\u011bch Tomov\u00fdch. Nemusel \u0159\u00edkat u\u017e nic. Jeho o\u010di napov\u011bd\u011bly Tomovi v\u0161e, \u010d\u00edm si pot\u0159eboval b\u00fdt jist\u00fd. Jeho o\u010di… a tak\u00e9 polibek na Tomov\u00fdch rtech. Oba se do n\u011bj \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1li, p\u0159eci jen se v\u0161ak je\u0161t\u011b Tom od Billa malinko poodt\u00e1hl. C\u00edtil posledn\u00ed zbytky viny a v\u00fd\u010ditky, proto provinile sklopil pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, j-j\u00e1… V\u00edm, \u017ee jsem se choval jako hlup\u00e1k, sobec a zbab\u011blec a \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil. Mohl bys…“ jeho slova byla p\u0159eru\u0161ena Billov\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na jeho rtech.<\/div>\n
„Nem\u00e1m ti co odpou\u0161t\u011bt, Tomi,“ zavrt\u011bl hlavou a znova vyhledal jeho rty t\u011bmi sv\u00fdmi. Oba si u\u017e\u00edvali n\u00e1dhern\u00e9 polibky, pln\u00e9 l\u00e1sky a cit\u016f k tomu druh\u00e9mu, po kter\u00fdch oba tolik dlouho tou\u017eili. Kone\u010dn\u011b je mohli c\u00edtit a nechat se jimi un\u00e1\u0161et, nic u\u017e pro n\u011b nemohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Jako by r\u00e1zem byly t\u00edm jedin\u00fdm, co oba chlapci dok\u00e1zali vn\u00edmat, krom\u011b rt\u016f toho druh\u00e9ho kolem nich nic neexistovalo.<\/div>\n
„Tolik jsem si p\u0159\u00e1l, aby se tohle splnilo. B\u00e1l jsem se, m\u011bl jsem strach, \u017ee… \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm. A najednou jsi zase tady, tady u m\u011b,“ Billovy rty se pomalu odpojily od t\u011bch Tomov\u00fdch a Bill se pousm\u00e1l, d\u00edvaj\u00edc se do Tomovy tv\u00e1\u0159e. St\u00e1le tomu v\u0161emu nemohl uv\u011b\u0159it – stejn\u011b jako Tom, kter\u00fd se v\u0161ak nad Billov\u00fdmi slovy zamyslel. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, d\u00edky \u010demu mohl pr\u00e1v\u011b tyto okam\u017eiky pro\u017e\u00edvat. Pousm\u00e1l se a jemn\u011b nazna\u010dil Billovi, aby s n\u00edm o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f popo\u0161el.<\/div>\n
„Ano a v\u00ed\u0161, d\u00edky \u010demu? D\u00edky tomuhle,“ pousm\u00e1l se a vzt\u00e1hnul ruku po sv\u011btle r\u016f\u017eov\u00e9 kn\u00ed\u017ece na Billov\u011b no\u010dn\u00edm stolku. Billova tv\u00e1\u0159 m\u00edrn\u011b zbledla a Bill popla\u0161en\u011b zamrkal. A\u017e te\u010f mu za\u010d\u00ednala doch\u00e1zet Tomova p\u0159edchoz\u00ed slova. M\u00e9 srdce pro n\u011bj ho\u0159\u00ed st\u00e1le, milovat jej budu d\u00e1le…<\/em><\/div>\n
„T-ty… ty jsi \u010detl… a-ale…“ vykoktal p\u0159ekvapen\u011b a jeho tv\u00e1\u0159e nabraly lehce r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech. Sta\u010dilo v\u0161ak jen, aby uc\u00edtil na sv\u00fdch vlasech n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed a okam\u017eit\u011b pozvedl svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 Tomov\u011b. Tom se mile pousm\u00e1l a jemn\u011b mu pramen havran\u00edch vlas\u016f zastr\u010dil za ucho.<\/div>\n
„Ano, \u010detl. A jsem r\u00e1d, \u017ee jsi to napsal, proto\u017ee… proto\u017ee bych jinak nikdy nezjistil, co ke mn\u011b p\u0159es to v\u0161echno c\u00edt\u00ed\u0161. Ty jsi m\u011b k sob\u011b p\u0159ivedl, Billi. Ty a tohle,“ za\u0161eptal a s pohledem, up\u0159en\u00fdm do hlubok\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy polo\u017eil svou dla\u0148 na m\u00edsto, kde Billovi pod k\u016f\u017e\u00ed bilo \u0161\u0165astn\u00e9 srdce.<\/div>\n
„U\u017e nikdy t\u011b neopust\u00edm, l\u00e1sko. Slibuju,“ \u0161eptl up\u0159\u00edmn\u011b a na d\u016fkaz sv\u00e9ho slibu se sklonil k Billov\u00fdm rt\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
Jejich vz\u00e1jemn\u00e9 polibky se v sob\u011b propl\u00e9taly rychle, stejn\u011b jako se jejich dlan\u011b ztr\u00e1cely v dlan\u00edch toho druh\u00e9ho. Oba c\u00edtili s\u00edlu tohoto okam\u017eiku. A oba c\u00edtili novou, \u010distou l\u00e1sku, planouc\u00ed jasn\u00fdm, h\u0159ejiv\u00fdm plamenem v jejich srdc\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Billovo t\u011blo cel\u00e9 strnulo jako soln\u00fd sloup a Bill popla\u0161en\u011b zamrkal v\u00ed\u010dky s dlouh\u00fdmi \u0159asami. C\u00edtil sv\u00e9 srdce, prudce bu\u0161\u00edc\u00ed, a\u017e n\u011bkde v krku a ani v nejmen\u0161\u00edm nemohl nal\u00e9zt sv\u016fj hlas, kter\u00fd se b\u011bhem vte\u0159iny vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12595","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12595","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12595"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12595\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12595"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12595"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12595"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}