{"id":12605,"date":"2010-01-14T18:30:00","date_gmt":"2010-01-14T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12575"},"modified":"2010-01-14T18:30:00","modified_gmt":"2010-01-14T17:30:00","slug":"advent-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/14\/advent-14\/","title":{"rendered":"Advent 14."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
St\u00edny<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Polo\u017e\u00edm ud\u00fdchan\u011b stromek uprost\u0159ed silnice na zem, kdy\u017e u\u017e nem\u016f\u017eu. Nechci nijak moj\u00ed panenku zat\u011b\u017eovat, tak\u017ee to t\u00e1hnu celou cestu z n\u00e1m\u011bst\u00ed s\u00e1m. Nakonec jsem se na n\u011bjak\u00fd stromek vyka\u0161lal, nebo\u0165 jsem u\u017e Billa necht\u011bl tahat zp\u00e1tky, aby na n\u00e1s to prase nikde nevyb\u011bhlo, a tak jsme za\u0161li koupit jeden levn\u00fd, tady na trhy, ale je mi l\u00edto moj\u00ed pilky. T\u00e1hnul jsem snad 15 minut stromek po zasn\u011b\u017een\u00e9 silnici, tak\u017ee se nebudu divit, kdy\u017e bude chyb\u011bt p\u016flka v\u011btv\u00ed. D\u00edky bohu, \u017ee tudy projedou dv\u011b auta za den, tak\u017ee si klidn\u011b m\u016f\u017eu odpo\u010dinout. Bill u\u017e je alespo\u0148 dvacet metr\u016f p\u0159ede mnou, fascinovan\u011b pozoruje zasn\u011b\u017een\u00fd dome\u010dky a zahrady okolo n\u00e1s. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee \u017eivot ho tady jenom a jenom fascinuje a p\u0159itahuje ho poznat naprosto v\u0161echno. Popla\u0161en\u011b se na m\u011b oto\u010d\u00ed, nejsp\u00ed\u0161, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee u n\u011bj nejsem, a znovu t\u011bch dvacet metr\u016f p\u0159ejde zp\u00e1tky ke mn\u011b. Obejme m\u011b kolem krku, kdy\u017e si stoupne na \u0161pi\u010dky a p\u0159ejede mi rukavic\u00ed po obli\u010deji. Zasm\u011bju se, odvr\u00e1t\u00edm hlavu na stranu a p\u0159it\u00e1hnu si ho za p\u00e1s k sob\u011b. Po\u0159\u00e1d se vytahuje na \u0161pi\u010dky, aby m\u011b mohl n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbit na rty, a j\u00e1 si ho te\u010f majetnicky natisknu k sob\u011b, aby ode m\u011b jen tak neode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
Mazliv\u011b se ot\u00edr\u00e1me o sebe rty, lask\u00e1me si je vz\u00e1jemn\u011b jazykem a oba p\u0159iv\u00edr\u00e1me slast\u00ed v\u00ed\u010dka. Je to tak p\u0159\u00edjemn\u00fd, vn\u00edmat, jak kmit\u00e1 jazykem v moj\u00ed puse a sna\u017e\u00ed se probojovat na pozici dominantn\u00edho a naprosto m\u011b vzru\u0161uje, jak je sna\u017eivej, b\u00fdt na onom postu. Zacul\u00edm se do polibku, kdy\u017e se mu podlom\u00ed kolena, tak\u017ee klesne o n\u011bco n\u00ed\u017e, moje pa\u017ee ho v\u0161ak pevn\u011b dr\u017e\u00ed a nepou\u0161t\u011bj\u00ed. Tlumen\u011b vydechne proti m\u00fdm rt\u016fm a odt\u00e1hneme se od sebe. Sleduji jeho mihotaj\u00edc\u00ed se \u0159asy, jak m\u00e1 st\u00e1le p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka. \u0160pul\u00ed rozko\u0161n\u011b rty a ti\u0161e mru\u010d\u00ed. Povystr\u010d\u00ed \u0161pi\u010dku jazyku, kterou si obkrou\u017e\u00ed horn\u00ed, n\u00e1sledn\u011b i spodn\u00ed, ret. Ani si nedovede p\u0159edstavit, co se mnou prov\u00e1d\u00ed, kdy\u017e tohle d\u011bl\u00e1. Ve\u0161ker\u00e9 vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 se ve mn\u011b hromad\u00ed, je u\u017e nesnesiteln\u00e9 a sta\u010d\u00ed tak m\u00e1lo, aby se mi mezi nohami utvo\u0159it neovladateln\u00fd tlak, kter\u00e9ho se jen tak nejde zbavit. U\u017e znovu mi v hlav\u011b \u0161rotuje my\u0161lenka na to, jak\u00fd mus\u00ed b\u00fdt hork\u00fd, kdy\u017e by kolem m\u011b sv\u00edral svoje h\u00fd\u017e\u010fov\u00e9 svaly. Tich\u00fd vzdech se p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence vydere skrz moje rty. P\u0159ejedu si jazykem po rtech. U\u017e tak dlouho jsem byl bez n\u011b\u010deho, co by m\u011b toho tlaku zbavilo, a dneska se toho prost\u011b zbavit mus\u00edm.<\/div>\n
„P\u016fjdeme, hm, Pol\u00e1rko?“ popl\u00e1c\u00e1m ho po zade\u010dku, sehnu se zp\u00e1tky pro strome\u010dek a rozejdu se, t\u00e1hnouc strome\u010dek za sebou.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Moje tv\u00e1\u0159e ho\u0159\u00ed jako \u010fas. Vzru\u0161en\u00ed koluje neust\u00e1le m\u00fdm t\u011blem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc a j\u00e1 si p\u0159ipad\u00e1m jako n\u011bjak\u00fd zvrhl\u00fd, sexu\u00e1ln\u00ed deviant. Op\u0159u se z\u00e1dy o ze\u010f, pohodln\u011bji se usad\u00edm na posteli. Jen p\u0159edstava toho, jak do svoj\u00ed panenky pronik\u00e1m, m\u011b vzru\u0161uje na \u00fapln\u00fd mo\u017en\u00fd stupe\u0148 vzru\u0161enosti. Ot\u0159esu se, kdy\u017e si sjedu dlan\u00ed p\u0159es b\u0159icho na kl\u00edn, pod tepl\u00e1ky. Uchop\u00edm se do ruky a n\u011bkolikr\u00e1t si palcem p\u0159ejedu po vrcholku, tak\u017ee se je\u0161t\u011b o n\u011bco v\u00edc vydr\u00e1\u017ed\u00edm, kdy\u017e si za p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky p\u0159edstav\u00edm jeho dla\u0148 na sv\u00e9m kl\u00ednu. Vyt\u00e1hnu ji zpod tepl\u00e1k\u016f, vyhrnu si tri\u010dko, kter\u00e9 si p\u0159et\u00e1hnu p\u0159es hlavu a znovu si n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ejedu dlan\u00ed po hrudn\u00edku, obkrou\u017e\u00edm si prsty bradavky, kter\u00e9 m\u00e1m ji\u017e ztvrdl\u00e9, znovu sklouznu prsty na svoje b\u0159icho a vklouznu pod l\u00e1tku tepl\u00e1k\u016f. Odm\u00edtl jsem si vz\u00edt tren\u00fdrky, proto\u017ee jsem jak\u017e tak\u017e tu\u0161il, co budu m\u00edt v pl\u00e1nu d\u011blat, a\u017e si bude moje panenka pov\u00eddat zase s babi\u010dkou. M\u016fj dech se zkracuje, jak nepravideln\u011b oddechuju, a hrudn\u00edk se mi v rychl\u00fdch intervalech nadzved\u00e1v\u00e1. Zaklon\u00edm tro\u0161ku hlavu, pootev\u0159en\u00fdmi rty zhluboka, hlasit\u011b d\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e si sjedu na varlata, kter\u00e1 promnu v dlan\u00edch a znovu se chyt\u00edm u ko\u0159ene. N\u011bkolikr\u00e1t z\u00e1p\u011bst\u00edm zapohybuji sem a tam a vzru\u0161en\u011b vzdychnu. Nadzvednu zadek, dlan\u00ed si nemotorn\u011b za\u010dnu stahovat tepl\u00e1ky z bok\u016f a n\u00e1sledn\u011b se jich zbav\u00edm lehk\u00fdm odkopnut\u00edm na zem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
„P\u016fjdu se pod\u00edvat za Tomim,“ zvednu se ze zem\u011b. Ta krabice, televize, nebo jak tomu vlastn\u011b tady \u0159\u00edkaj\u00ed, m\u011b nebav\u00ed. Babi\u010dka se d\u00edv\u00e1 na posledn\u00ed d\u00edl jej\u00ed obl\u00edben\u00e9 telenovely. Nat\u00e1hne ke mn\u011b dla\u0148 a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Nep\u0159estane m\u011b uchvacovat pohled, kter\u00fdm si m\u011b v\u017edy prohl\u00ed\u017e\u00ed. Jako kdybych byl n\u011bco vz\u00e1cn\u00e9ho, n\u011bco ojedin\u011bl\u00e9ho. A vlastn\u011b\u2026 co kdy\u017e i jsem? V\u016fbec jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee jsem MO\u017dN\u00c1 jedin\u00e1 o\u017eivl\u00e1 panenka na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Vycupit\u00e1m schody nahoru a bez toho, abych zaklepal, vklouznu \u00fazkou \u0161kv\u00edrkou mezi dve\u0159mi dovnit\u0159 na\u0161eho<\/em> pokoje. Tomi nem\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je to jen jeho pokoj. Kouzeln\u011b se usm\u011bji, n\u00e1sledn\u011b m\u016fj pohled v\u0161ak ochabne, kdy\u017e vid\u00edm Tomiho bez tri\u010dka, s rukou v kl\u00edn\u011b. Nasucho polknu, kdy\u017e ke mn\u011b zvedne pohled a popla\u0161en\u011b vylet\u00ed z postele, jakmile si vyt\u00e1hne ruku z tepl\u00e1k\u016f. Oto\u010d\u00edm se s dlan\u00ed na o\u010d\u00edch z\u00e1dy k Tomimu. Co to prov\u00e1d\u011bl? Vyru\u0161il jsem ho snad p\u0159i n\u011b\u010dem? Zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1m.<\/div>\n
„O-omlouv\u00e1m se, m-m\u016f\u017ee\u0161 se\u2026 oto\u010dit!“ jeho hlas je tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b zbarven\u00fd a tak kr\u00e1sn\u011b chraplav\u00fd. Pomalu se oto\u010d\u00edm \u010delem k n\u011bmu, r\u016f\u017eenec v m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch mus\u00ed b\u00fdt naprosto stejn\u00fd jako ten, kter\u00fd m\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i vepsan\u00fd on.<\/div>\n
„C-co jsi to d\u011blal\u2026 Tomi?“ \u0161eptnu svou ot\u00e1zku ti\u0161e k n\u011bmu a nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b. Stoj\u00ed p\u0159ede mnou st\u00e1le s odhalenou hrud\u00ed. M\u00e1 tak kr\u00e1snou postavu, na kterou bych se mohl d\u00edvat po\u0159\u00e1d. M\u00e1 pol\u0161t\u00e1\u0159ky na b\u0159\u00ed\u0161ku a vypad\u00e1 to na n\u011bm tak p\u011bkn\u011b. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee j\u00e1 bych taky m\u011bl takov\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, ale j\u00e1 nebyl tak dob\u0159e vytvarovan\u00fd jako m\u016fj Tomi. Kdo vlastn\u011b tvaruje lidi?<\/p>\n<\/div>\n
Vzt\u00e1hne ke mn\u011b sv\u00e9 pa\u017ee. N\u011bkolikr\u00e1t nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnu, ne\u017e se rozhodnu se mu do nich vrhnout. Jeho n\u00e1ru\u010d je pro m\u011b n\u011bco n\u00e1dhern\u00e9ho. Dok\u00e1zal bych v n\u00ed str\u00e1vit cel\u00fd sv\u016fj \u010das na t\u00e9hle zemi v podob\u011b lidsk\u00e9 a nechyb\u011blo by mi NIC. On je m\u016fj kouzeln\u00fd Tomi. Pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech a postr\u010d\u00ed m\u011b k posteli, na kterou si s\u00e1m sedne a popl\u00e1c\u00e1 na m\u00edsto vedle sebe.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 kdy\u017e c\u00edt\u00ed\u0161 takov\u00fd tlak, tady,“ uk\u00e1\u017ee na m\u016fj podb\u0159i\u0161ek, po kter\u00e9m m\u011b pohlad\u00ed. P\u0159ik\u00fdvnu a poul\u00edm na n\u011bj sv\u00e9 o\u010di, poslouch\u00e1m, co mi pov\u00ed d\u00e1l. „\u2026tak \u010dlov\u011bk se ho pot\u0159ebuje zbavit a tohle je jedno z t\u011bch \u0159e\u0161en\u00ed, v\u00ed\u0161?“ vysv\u011btl\u00ed mi, uji\u0161\u0165uj\u00edc se nakonec, zda-li v\u0161echno ch\u00e1pu. Znovu nasucho polknu, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e mou dla\u0148 p\u0159esune na jeho stehno a za\u0161ept\u00e1, abych ho po n\u011bm hladil. „C-chce\u0161 b\u00fdt se mnou?“ \u0161eptne proti m\u00fdm rt\u016fm. D\u00fdch\u00e1 mi na n\u011b hork\u00fd dech, kter\u00fd d\u00fdch\u00e1m j\u00e1. M\u00e9 \u0159asy se t\u0159epotaj\u00ed, jak se ot\u00edr\u00e1me o sebe nosy a dlan\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po jeho stehn\u011b. M\u00e1m takov\u00fd divn\u00fd tlak v podb\u0159i\u0161ku a ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 ten, kter\u00fd mi vysv\u011btloval Tomi, ale j\u00e1 nejsem s to mu cokoli \u0159\u00edci. Cel\u00fd se chv\u011bji, ledva d\u00fdch\u00e1m. Pomalu se na\u0161e rty st\u0159etnou v jemn\u00e9m polibku. Ani\u017e bych si to uv\u011bdomil, ani\u017e bych se ovl\u00e1dal, m\u00e1 dla\u0148 za\u010dne hladit jeho hrudn\u00edk. Mnu prsty jemnou k\u016f\u017ei na Tomiho prsou. Znovu ti\u0161e vydechnu do polibku, kdy\u017e naraz\u00edm na hrbolek, mali\u010dk\u00fd hrbolek, po kter\u00e9m p\u0159ejedu palcem a polo\u017e\u00edm dla\u0148 na jeho rameno. P\u0159ipad\u00e1m si jako v nebi. V\u0161echno se kolem m\u011b rozpl\u00fdv\u00e1, nevn\u00edm\u00e1m nic. Opatrn\u011b mi vyhrne tri\u010dko. Styd\u00edm se. Znovu mou tv\u00e1\u0159 pohlt\u00ed \u010derve\u0148, kter\u00e9 nem\u016f\u017eu nikterak zabr\u00e1nit. Zalap\u00e1m po dechu, kdy\u017e mi ten kousek oble\u010den\u00ed p\u0159et\u00e1hne p\u0159es hlavu a pohod\u00ed ho na zem.<\/p>\n<\/div>\n
Zad\u00edv\u00e1m se do jeho o\u010d\u00ed. Nejsou tak sv\u011btl\u00e9 jako obvykle, ale jsou ztmavl\u00e9. Kr\u00e1sn\u011b medov\u00fd n\u00e1dech, kter\u00fd maj\u00ed v\u017edy, tam nen\u00ed. Je to kr\u00e1sn\u00e1 \u010dokol\u00e1da, do kter\u00e9 jsem se zamiloval. \u010ci do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed nebo do chut\u011b sladk\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e1 se mi rozpl\u00fdv\u00e1 na jazyku. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m, kdy\u017e m\u011b n\u011b\u017en\u011b polo\u017e\u00ed na z\u00e1da do pe\u0159iny a lehne si vedle m\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 bych \u0159ekl, \u017ee nade m\u011b. Zap\u00edr\u00e1 sv\u00e9 pa\u017ee vedle m\u00e9 hlavy a kr\u00e1sn\u011b se na m\u011b usm\u00edv\u00e1. Sna\u017e\u00edm se mu oplatit jeho n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv stejnou m\u011brou, ale nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by n\u011bkdy byl m\u016fj \u00fasm\u011bv tolik kr\u00e1sn\u00fd jako ten jeho.<\/p>\n

Tom<\/strong><\/div>\n

Proboha!!! Co to d\u011bl\u00e1m? Co to ksakru jenom d\u011bl\u00e1m? Jsem v\u00e1\u017en\u011b bu\u010fto tak blbej, a nebo u\u017e nedok\u00e1\u017eu ovl\u00e1dat svoje touhy na uzd\u011b. D\u00edv\u00e1me si do o\u010d\u00ed, jeho hrudn\u00edk se zrychlen\u011b nadzved\u00e1v\u00e1, stejn\u011b tak jako m\u016fj. Poul\u00ed na m\u011b v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed ta sv\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1, velk\u00e1 kukadla. Je n\u00e1dhern\u00fd! M\u016f\u017eu se na n\u011bj d\u00edvat hodiny a hodiny a beztak by mi p\u0159i\u0161el stejn\u011b dokonal\u00fd tak, jako kdy\u017e jsem ho vid\u011bl naprosto poprv\u00e9. Dlan\u00ed sklouznu na jeho hrudn\u00edk, c\u00edt\u00edm, jak mu bije srdce. Je to n\u00e1dhern\u00fd v\u011bd\u011bt, \u017ee je skute\u010dn\u00fd. \u017de se mi to jen nezd\u00e1. Rty p\u0159itisknu k t\u011bm jeho. P\u0159iv\u0159eme oba v\u00ed\u010dka, znovu se jeho \u0159asy roztomile zat\u0159epotaj\u00ed. C\u00edt\u00edm, jak se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed chv\u011bje a d\u00fdch\u00e1 rychle, spla\u0161en\u011b. Propleteme spolu jazyky ve v\u00e1\u0161niv\u00e9m, p\u0159esto n\u011b\u017en\u00e9m polibku, dlan\u00ed za\u010dnu hladit jeho b\u0159\u00ed\u0161ko a bok. Tlumen\u011b vzdychne. Znovu m\u00e1m napnut\u00fd kl\u00edn, jako p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e m\u011b nachytal. Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee by mohl p\u0159ij\u00edt. C\u00edtil jsem se tolik trapn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159iv\u00edr\u00e1m slastn\u011b v\u00ed\u010dka, kdy\u017e c\u00edt\u00edm jeho chu\u0165 rt\u016f, jeho polibky, jeho jazyk, propl\u00e9taj\u00edc\u00ed se s t\u00edm m\u00fdm. Dlan\u00ed m\u011b hlad\u00ed po cop\u00e1nc\u00edch a sj\u00ed\u017ed\u00ed na m\u00e1 z\u00e1da, po kter\u00fdch mi jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed sv\u00fdmi nehty, co\u017e m\u011b vzru\u0161uje je\u0161t\u011b stokr\u00e1t v\u00edc. Hlasit\u011b vyk\u0159ikne, kdy\u017e se odtrhnu od jeho rt\u016f a za\u010dnu ho l\u00edbat na krku. Popla\u0161en\u011b k n\u011bmu zvednu pohled.<\/div>\n
„C-copak?“ zept\u00e1m se. M\u016fj hlas je nak\u0159\u00e1pl\u00fd, nep\u0159irozen\u00fd.<\/div>\n
„N-n-nic, nic Tomi,“ \u0161pitne potichu. Tv\u00e1\u0159e rud\u00e9 a rty kr\u00e1sn\u011b prokrven\u00e9. V\u0161echno na n\u011bm je kr\u00e1sn\u00fd a n\u00e1dhern\u00fd. Hlad\u00edm d\u00e1l jeho drobn\u00e9 t\u011blo, poseto hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed, chv\u011bj\u00edc\u00ed se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Pol\u00edb\u00edm ho na kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a p\u0159estanu s polibky pokra\u010dovat n\u00ed\u017e. „P-pro\u010d nepokra\u010duje\u0161?“ zachrapt\u00ed a posad\u00ed se do tureck\u00e9ho sedu. Semkne prsty k sob\u011b a up\u0159e ke mn\u011b zv\u011bdav\u00fd, z\u00e1rove\u0148 a\u017e vy\u010d\u00edtav\u00fd, pohled. Lehce se usm\u011bju, p\u0159it\u00e1hnu si ho do objet\u00ed a roz\u010dechr\u00e1m mu vlasy. Je tak k\u0159ehk\u00fd a j\u00e1 nem\u016f\u017eu pokra\u010dovat. Nechci mu ubl\u00ed\u017eit. P\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b, d\u011bl\u00e1 to te\u010f \u010dasto. Jako bych byl jeho sv\u011bt, st\u0159ed vesm\u00edru, v\u0161echno. Jako kdyby se u m\u011b c\u00edtil v naprost\u00e9m, bezprost\u0159edn\u00edm bezpe\u010d\u00ed a j\u00e1 jsem za to \u0161\u0165astn\u00fd, nebo\u0165 j\u00e1 si svou panenku<\/em> chr\u00e1nit budu.<\/p>\n<\/div>\n
I kdyby m\u011b to m\u011blo st\u00e1t cokoli\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
„Billi, podej mi tu ozdobi\u010dku!“ houknu na to havr\u00e1n\u011b, kter\u00e9 uhryz\u00e1v\u00e1 z koblihy. Cukr m\u00e1 a\u017e pod o\u010dima, na \u010dele i na \u0161pi\u010dce nosu a tro\u0161ku marmel\u00e1dy v koutku rt\u016f. Vypad\u00e1 roztomile a j\u00e1 nejsem schopn\u00fd ho na to upozornit, proto\u017ee ten pohled na n\u011bj v takov\u00e9m stavu je kouzeln\u00fd. Uk\u00e1\u017ee na velikou, sklen\u011bnou modrou kouli s n\u011bkolika bl\u00fdskav\u00fdmi sn\u011bhov\u00fdmi vlo\u010dkami. P\u0159ik\u00fdvnu hlavou a n\u00e1sledn\u011b ve sv\u00fdch prstech obdr\u017e\u00edm lehkou kouli. Spokojen\u011b zatlesk\u00e1. Nerozhodovali jsme se p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, jakou barvou strome\u010dek vyzdob\u00edme, nebo\u0165 jsme se oba shodli, \u017ee tam d\u00e1me v\u0161echno. Slezu ze \u017eidle a zes\u00edl\u00edm hlas televize, kde d\u00e1vaj\u00ed V\u00e1no\u010dn\u00ed film. Nen\u00e1padn\u011b se zad\u00edv\u00e1m na tu panenku,<\/em> kter\u00e1 m\u00e1 jisk\u0159i\u010dky v o\u010d\u00edch, kdy\u017e pozoruje sv\u011bt\u00fdlka, je\u017e jsou obmotan\u00e1 kolem cel\u00e9ho strome\u010dku. \u0160pul\u00ed rty, p\u0159i soust\u0159ed\u011bn\u00e9m pohledu na strome\u010dek, kter\u00fd bych rad\u011bji ani nenaz\u00fdval strome\u010dkem, proto\u017ee jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, o n\u011bkolik v\u011btv\u00ed jsme p\u0159i\u0161li cestou. Znovu se postav\u00edm na \u017eidli, s velikou, zlatost\u0159\u00edbrnou hv\u011bzdou v ruce.
„Poj\u010f ke mn\u011b, brou\u010dku!“ uk\u00e1\u017eu rukou na m\u00edsto vedle m\u011b, na \u017eidli. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1, ale ani\u017e by sta\u010dil cokoli \u0159\u00edci, \u010di nam\u00edtnout, m\u00e1 dla\u0148 se nat\u00e1hla automaticky k t\u00e9 jeho. Vyhoupne se ladn\u011b na \u017eidli vedle m\u011b, stoupne si p\u0159ede m\u011b, tak\u017ee ho dr\u017e\u00edm zezadu kolem pasu jednou rukou. „Dej j\u00ed na \u0161pi\u010dku strome\u010dku, panenko,“ \u0161eptnu mu do ucha. Nato\u010d\u00ed ke mn\u011b s p\u0159ekvapen\u00fdm v\u00fdrazem obli\u010dej, ale hv\u011bzdu si ode m\u011b vezme. Nat\u00e1hne se. Dr\u017e\u00edm ho pevn\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed, aby nespadl. Co kdyby se opravdu rozbil? Nev\u00edm, co bych s n\u00edm d\u011blal a do nemocnice by prakticky i teoreticky j\u00edt nemohl, nebo\u0165 nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 doklady. Mus\u00edm si svou panenku hl\u00eddat.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
Jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd. Prsty se mi m\u00edrn\u011b chv\u011bj\u00ed. Je to moje prvn\u00ed ozdobov\u00e1n\u00ed strome\u010dku. Je to moje prvn\u00ed nasazov\u00e1n\u00ed n\u011b\u010deho takov\u00e9ho na V\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek. Zalij\u00ed se mi o\u010di slzami, kdy\u017e opatrn\u011b, abych strome\u010dku neubl\u00ed\u017eil, nasad\u00edm hv\u011bzdu na \u0161pici strome\u010dku. N\u011b\u017en\u011b se p\u0159itul\u00edm z\u00e1dy k Tomiho hrudn\u00edku a nadechnu se. Je to tak kr\u00e1sn\u00e9. V\u0161ude to von\u00ed tak p\u011bkn\u011b. Pr\u00fd je to sko\u0159ice s jablkem, ale j\u00e1 nem\u011bl mo\u017enost c\u00edtit sko\u0159ici jako celek, tak\u017ee nev\u00edm. Oto\u010d\u00edm hlavu, strnule sleduji, jak sesko\u010dil ze \u017eidle a bere m\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Oba p\u0159ejdeme spole\u010dn\u011b k oknu, za kter\u00fdm se sn\u00e1\u0161ej\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky a ani\u017e bych to jakkoli ovlivnil, po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i ste\u010de n\u011bkolik slz. Nechci odej\u00edt. Chci tu z\u016fstat. Z\u016fstat se svou l\u00e1skou. Dr\u017e\u00ed m\u011b znovu kolem pasu, tiskne m\u011b ke sv\u00e9mu t\u011blu a op\u00edr\u00e1 si obli\u010dej o m\u00e9 rameno. Rychle d\u00fdch\u00e1m, sleduji st\u00e1le se zaml\u017een\u00fdm pohledem sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky a moje srdce bu\u0161\u00ed jako spla\u0161en\u00e9. Ud\u011bl\u00e1m cokoli jen proto, abych nemusel opustit Tomiho. Abych se nemusel vr\u00e1tit zp\u00e1tky do hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed, nebo jinam.<\/div>\n
„Miluju T\u011b, panenko,“ za\u0161ept\u00e1 mi do ucha. Srdce mi vynech\u00e1 n\u011bkter\u00fd \u00fader a j\u00e1 se znovu rozechv\u011bji. Nepom\u00e1h\u00e1 mi v tom, abych se net\u0159\u00e1sl, ani Tomiho velik\u00e1 mikina, kterou jsem si vzal, kdy\u017e jsem se stal\u2026 sebou! Ot\u0159esu se, n\u00e1sledn\u011b zachv\u011bji, ruce zk\u0159\u00ed\u017e\u00edm k sob\u011b a chv\u011bj\u00edc\u00ed se prsty zam\u00ed\u0159\u00ed k m\u00fdm \u00fast\u016fm, kde je \u017eu\u017el\u00e1m. Hlavu t\u0159aslav\u011b sklon\u00edm k zemi, na\u010de\u017e ji zabo\u0159\u00edm do Tomovy hrudi. Schov\u00e1v\u00e1m si p\u0159ed n\u00edm obli\u010dej, tul\u00edm se a mazl\u00edm se s n\u00edm. Vdechuji jeho v\u016fni. Tu dokonalou v\u016fni, d\u00edky n\u00ed\u017e jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el svoji l\u00e1sku. Usm\u011bji se a jako b\u00e1zliv\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko se \u010delem ot\u00edr\u00e1m o Tomovo t\u011blo. Ruce pokl\u00e1d\u00e1m na jeho hru\u010f a drobn\u011b se zacul\u00edm. Zdvihnu pohled vysoko nahoru, abych mohl kone\u010dn\u011b spat\u0159it jeho zlatav\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„U\u017e v\u00edm, jak von\u00ed moje l\u00e1ska,“ usm\u011bju se a za\u010dnu k Tomovi hlasit\u011b \u010duchat. Sm\u011bje se zvoniv\u00fdm sm\u00edchem a j\u00e1 se k n\u011bmu s radost\u00ed p\u0159id\u00e1v\u00e1m. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale pocity, o kter\u00fdch jsem kdysi snil jen ve snech, mi te\u010f p\u0159ipadaj\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc samoz\u0159ejm\u00e9. Ka\u017edou minutu se c\u00edt\u00edm jinak, ka\u017edou chv\u00edli je moje n\u00e1lada jinak citov\u011b rozpolo\u017een\u00e1. P\u0159esto si toho v\u0161eho nep\u0159estanu nikdy v\u00e1\u017eit. Nejde. A ten pocit, \u017ee c\u00edt\u00edm svoji l\u00e1sku, \u017ee jsem na\u0161el sv\u00e9ho<\/em> \u010dlov\u011bka, je dokonal\u00fd.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, m\u016fj princi,“ \u0161iroce se na n\u011bj usm\u011bju a stoupnu si na \u0161pi\u010dky, ve snaze vyv\u00fd\u0161it se, abych jej mohl lehou\u010dce pol\u00edbit na rty. Jeho rty jsou tak m\u011bkk\u00e9, jako pol\u0161t\u00e1\u0159ky. Usm\u011bju se do polibku a zahled\u00edm se hluboce do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e v\u011b\u0159\u00ed\u0161 na poh\u00e1dky?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e, nep\u0159est\u00e1vaje sledovat jeho dokonal\u00e9 o\u010di. Usm\u011bje se a ti\u0161e, bez jak\u00e9hokoliv slova, p\u0159ik\u00fdvne. Proc\u00edt\u011bn\u011b jej obejmu okolo pasu a hlavu op\u011bt zabo\u0159\u00edm do jeho mikiny, vdechuju jeho nezam\u011bnitelnou, v\u016fni a nech\u00e1v\u00e1m se un\u00e1\u0161et kr\u00e1sn\u00fdm pocitem lehk\u00e9, a z\u00e1rove\u0148 i t\u00ed\u017eiv\u00e9 l\u00e1sky, cloumaj\u00edc\u00ed s m\u00fdm nitrem.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den ub\u011bhl. Kr\u00e1tk\u00fd den vyst\u0159\u00eddala dlouh\u00e1 poklidn\u00e1 noc a Tom se mnou ulehl do postele. Sna\u017e\u00edm se p\u0159ed n\u00edm skr\u00fdvat, jak moc se dn\u016f a sp\u00e1nku boj\u00edm. Sna\u017e\u00edm se p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku a \u017ee si u\u017e\u00edv\u00e1m ka\u017edou chv\u00edli, le\u010d nen\u00ed tomu tak. U\u017e tomu tak n\u011bjakou dobu nen\u00ed, nebo\u0165 m\u011b su\u017euje tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9ho se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc boj\u00edm jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ee, ba mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc. Hluboce si povzdychnu a ostra\u017eit\u011b se k tob\u011b p\u0159itisknu. Sladce sp\u00ed\u0161, jsi tak kr\u00e1sn\u00fd, kdy\u017e o sob\u011b nev\u00ed\u0161. A\u017e moc jsem si zvykl na to, us\u00ednat v tv\u00e9 n\u00e1ru\u010d\u00ed, ve kter\u00e9 se mi tak sladce sp\u00ed. Zvykl jsem si na to usnout a sladce sp\u00e1t, podv\u011bdom\u011b \u010dekat na to, a\u017e s\u00e1m usne\u0161, Tome, abych se zase j\u00e1 mohl probudit a st\u0159e\u017eit tvoje sny, poslouchat tv\u00e9 pravideln\u00e9, prohlouben\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed, ob\u010dasn\u00e9 vzdechy, sledovat tvou uvoln\u011bnou, leckdy usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159, c\u00edtit tv\u00e9 pa\u017ee, obmotan\u00e9 okolo m\u00e9ho t\u011bla, je\u017e si m\u011b tisknou k tob\u011b. B\u00e1zliv\u011b se k tob\u011b stul\u00edm a hlavu polo\u017e\u00edm na tvou nata\u017eenou ruku. Tak moc se boj\u00edm. Srdce mi tlu\u010de hlava nehlava, dech se zkracuje, nemohu se d\u00edvat na klidnou krajinu z okna. Boj\u00edm se t\u011bch st\u00edn\u016f, je\u017e l\u00e9taj\u00ed venku sem a tam. Jist\u011b m\u011b hledaj\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
„Chico?“ \u0161eptnu ti\u0161e, na\u010de\u017e si stoupnu na vratk\u00e9, zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00e9 nohy, abych mohl sv\u00e9ho kamar\u00e1da naj\u00edt.<\/em><\/div>\n
„Copak, Bille?“ sly\u0161\u00edm odkudsi, p\u0159esto nev\u00edm, kde p\u0159esn\u011b m\u016fj kamar\u00e1d je. Prohled\u00e1v\u00e1m police, proch\u00e1z\u00edm se reg\u00e1ly, na nich\u017e jsou hra\u010dky z m\u00e9ho odd\u011blen\u00ed. V\u011bt\u0161ina \u0161t\u011bbetaj\u00edc\u00edch panenek si m\u011b zm\u011b\u0159\u00ed v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fdm pohledem. V\u017edy, kdy\u017e u nich proch\u00e1z\u00edm, na malou chv\u00edli utichnou, aby pak mohly d\u00e1t hlavy dohromady a za\u010d\u00edt se n\u011b\u010demu hur\u00f3nsky sm\u00e1t. Je mi jasn\u00e9, \u017ee kl\u00ed\u010dem jejich z\u00e1bavy jsem j\u00e1. Sklon\u00edm smutn\u011b hlavu a chci se dostat na reg\u00e1l pode mnou, kdy\u017e si nev\u0161imnu nastra\u017een\u00e9 nohy jedn\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 d\u00edvky a p\u0159epadnu p\u011bkn\u011b na tvrd\u00e9 d\u0159evo reg\u00e1lu.<\/em><\/div>\n
„Hle, v\u0161echny pod\u00edvejte se na ubo\u017e\u00e1ka! Je to snad d\u00edvka nebo chlapec? Tv\u00e1\u0159 m\u00e1 jemnou a o\u010di sice podmaniv\u00e9, leckter\u00e1 by mu je z n\u00e1s mohla z\u00e1vid\u011bt, p\u0159esto\u2026“ pomn\u011bnkov\u00e9 o\u010di, kr\u00e1sn\u00e9 blond\u00fdnky Angeliky m\u00e9 t\u011blo sj\u00ed\u017ed\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u011b, jej\u00ed posm\u011b\u0161n\u00fd, zvu\u010dn\u00fd a p\u0159esto tak k\u0159ehk\u00fd hl\u00e1sek zn\u00ed cel\u00fdm na\u0161\u00edm odd\u011blen\u00edm. Ona je n\u011bco jako v\u016fdkyn\u011b, p\u0159ijela sem z D\u00e1nska a v\u0161echny panenky se j\u00ed cht\u011bj\u00ed podobat, v\u0161echny ji cht\u011bj\u00ed n\u00e1sledovat. Stoupne si a posm\u011b\u0161n\u011b si odfrkne.<\/em><\/div>\n
„P\u0159esto jeho od\u011bv nen\u00ed hoden d\u00edvky na\u0161\u00ed kategorie. Lacin\u00e9 hadry, je\u017e vis\u00ed na jeho vychrtl\u00e9m t\u011ble, pozb\u00fdvaj\u00ed \u0161petky modernosti. \u017d\u00e1dn\u00e1 krajka ani vol\u00e1nek, korzet nebo sukn\u011b, prost\u011b nic. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak\u00fd „um\u011blec“ t\u011b stvo\u0159il, ty stra\u0161idlo jedlo,“ v\u0161echny d\u00edvky, n\u011bjac\u00ed ply\u0161\u00e1ci a dal\u0161\u00ed hra\u010dky se za\u010d\u00ednaj\u00ed sm\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 \u017e\u00e1dnou uzn\u00e1vanou zna\u010dku, nikde nevid\u00edm, \u017ee bys byl ozna\u010dkovan\u00fd,“ nakr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed. „Oh, jak uboh\u00fd\u2026 nebo uboh\u00e1? Nech m\u011b pod\u00edvat se pod tv\u00e9 \u0161aty, a\u0165 v\u00edm, jestli \u0159\u00edkat d\u00edvka ti nebo chlapec \u010di oblud\u00e1rium?“ zasm\u011bje se. „Mysl\u00edm, \u017ee kdybys spadl na zem a tv\u016fj ne\u010dist\u00fd, aach jist\u011b\u017ee \u0161pinav\u00fd, porcel\u00e1n se rozt\u0159\u00ed\u0161til na mali\u010dk\u00e9 kousky, na skl\u00e1dce by ses vyj\u00edmal jistojist\u011b velebn\u011b. A te\u010f uhni, ty trosko. Zacl\u00e1n\u00ed\u0161 mi ve v\u00fdhledu, je\u0161t\u011b abychom od tebe chytly n\u011bjak\u00fd virus a nikdo si n\u00e1s pak dlouhou dobu, tak jako tebe p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, nekoupil.“ Pohled se mi op\u011bt tak nep\u0159\u00edjemn\u011b ml\u017e\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed sebe nevid\u00edm. Nevid\u00edm ten jej\u00ed zlostn\u00fd pohled, ani jej\u00ed dokonalou postavu a kr\u00e1sn\u00e9 \u0161aty, spolu s jej\u00edma kamar\u00e1dkama. Nevid\u00edm nic, jen divnou \u010dmouhu, do kter\u00e9 mi spl\u00fdv\u00e1 v\u0161echno okolo. Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty si promnu o\u010di a se v\u0161\u00ed silou se postav\u00edm na vr\u00e1vorav\u00e9 nohy. Jejich posm\u011b\u0161n\u00fd sm\u00edch, jen\u017e zvon\u00ed v m\u00fdch u\u0161\u00edch, je tak nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Ti\u0161e vzlyknu a sna\u017e\u00edm se rychle odej\u00edt pry\u010d z jejich bl\u00edzkosti. Ut\u00edk\u00e1m, co mi s\u00edly sta\u010d\u00ed, jen abych se mohl n\u011bkam schovat. N\u011bkam, kde by na m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 z t\u011bch mnoha panenek, co jsou tady, nevid\u011bla. Aby m\u011b nevid\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e1 hra\u010dka.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chico?“ \u0161eptnu vys\u00edlen\u011b, ve snaze naj\u00edt sv\u00e9ho jedin\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/em><\/div>\n
„Tady jsem, Bille. Nem\u016f\u017eu se te\u010f n\u011bjak h\u00fdbat, nejsp\u00ed\u0161 m\u011b sv\u00e1zali, ale kdy\u017e mi pom\u016f\u017ee\u0161, m\u016f\u017eeme pak j\u00edt k tv\u00e9mu oknu a koukat se z n\u011bj ven na hv\u011bzdy, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ sly\u0161\u00edm Chic\u016fv hlas, je tlumen\u00fd a celkem bl\u00edzko, p\u0159esto ho nem\u016f\u017eu naj\u00edt. Op\u011bt si rukou prot\u0159u o\u010di, rozechv\u011ble se nadechnu a rozhl\u00eddnu se okolo.<\/em><\/div>\n
„Jo, taky bych r\u00e1d. Jen p\u0159esn\u011b nev\u00edm, kde t\u011b hledat, trochu m\u011b naviguj,“ \u0161ept\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Stoj\u00ed\u0161 p\u0159ede mnou, ty troubo,“ sly\u0161\u00edm n\u011bkde u sv\u00e9ho ucha podivn\u00e9 zafun\u011bn\u00ed, oto\u010d\u00edm se a div nespadnu na zem z poli\u010dky.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jsem se lekl,“ vydechnu cel\u00fd strachy bez sebe. „Tak to je jednoduch\u00fd, zamotal ses do stu\u017eky,“ usm\u011bju se a jedn\u00edm pohybem mu ji povol\u00edm. „Tak, a je to.“ Sm\u011bju se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/em><\/div>\n
„Moc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsou takov\u00e9. Ony ti jen z\u00e1vid\u00ed. To je jen z\u00e1vist, Bille. \u017d\u00e1rl\u00ed na to, \u017ee jsi chlapec a p\u0159itom jsi kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u0161echny dohromady,“ konej\u0161iv\u011b m\u011b obejme jednou svou packou, co\u017e mi na tv\u00e1\u0159i vykouzl\u00ed roztomil\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji, Chico. Moc pro m\u011b znamen\u00e1\u0161. I kdy\u017e si to, co mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161, nemysl\u00edm, jsem moc r\u00e1d, \u017ee tak p\u0159i mn\u011b stoj\u00ed\u0161,“ zazub\u00edm se na n\u011bj a jemn\u011b se ot\u0159u sv\u00fdmi vlasy o jeho jemnou srst.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chico?“<\/em><\/div>\n
„Ano?“<\/em><\/div>\n
„Ty hv\u011bzdy jsou kr\u00e1sn\u00e9, vi\u010f \u017ee ano?“ usm\u011bji se na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da a podrbu jej za u\u0161ima, vd\u011b\u010dn\u011b se na m\u011b usm\u011bje a ohromen\u011b p\u0159ik\u00fdvne.<\/em><\/div>\n
„Ano, jsou p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9,“ \u0159ekne hlubok\u00fdm hlasem.<\/em><\/div>\n
„Ale v\u017edycky se boj\u00edm t\u011bch st\u00edn\u016f venku, co to je za\u010d? P\u0159ipom\u00ednaj\u00ed mi n\u011bjak\u00e9 zloduchy, prost\u011b se jich boj\u00edm,“ \u0161ept\u00e1m ti\u0161e a ustra\u0161en\u011b, tul\u00edc se k tepl\u00e9mu ko\u017e\u00ed\u0161ku m\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/em><\/div>\n
„Jsou to takov\u00e9 zl\u00e9 st\u00edny. V\u00ed\u0161, pov\u00eddal jsem ti o tom, \u017ee se n\u011bkdy po dobu Adventu n\u011bjak\u00e9 hra\u010dce spln\u00ed jej\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, skoro v\u017edycky to b\u00fdv\u00e1 st\u00e1t se opravdov\u00fdm bu\u010fto \u010dlov\u011bkem, nebo n\u011bjak\u00fdm zv\u00ed\u0159\u00e1tkem,“ zazub\u00ed se na m\u011b. „Jen velmi m\u00e1lo hra\u010dk\u00e1m se to povede,“ zast\u0159\u00edh\u00e1 u\u0161ima. „Jen n\u011bkomu vyvolen\u00e9mu, kter\u00fdch je m\u00e1lo. Nem\u00e1 cenu nad t\u00edm uva\u017eovat, my m\u016f\u017eeme b\u00fdt r\u00e1di za to, \u017ee \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b o\u017e\u00edv\u00e1me ka\u017edou noc, pov\u00edm ti, bylo by to celkem nudn\u00e9, kdybychom se nemohli ani v noci uvolnit, no ne?“ usm\u011bje se a j\u00e1 mu p\u0159ik\u00fdvnu. „No a tady ty st\u00edny bloud\u00ed sv\u011btem, jsou to takov\u00e9 nadp\u0159irozen\u00e9 energie, kter\u00e9 m\u016f\u017eeme vid\u011bt jen my anebo d\u011bti, jen v\u00fdjime\u010dn\u011b se stane, \u017ee je vid\u00ed lidi, v\u00ed\u0161, proto\u017ee oni nev\u011b\u0159\u00ed na poh\u00e1dky a t\u00edm p\u00e1dem ani na n\u00e1\u0161 sv\u011bt. Proto n\u00e1s nikdy ani v noci nevid\u00ed \u017eiv\u00e9, nesly\u0161\u00ed n\u00e1s. Nev\u011b\u0159\u00ed na n\u00e1s, a proto n\u00e1s nevid\u00ed. U\u017e mockr\u00e1t jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak m\u016f\u017ee hra\u010dka o\u017eivnout, ale nikdy jsem se nedop\u00e1tral v\u00fdsledku. Jsme prost\u011b moc malinc\u00ed na to, abychom rozlouskli takov\u00fd velk\u00fd o\u0159ech, proto n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1 si o tom jen pov\u00eddat a h\u00e1dat, pro\u010d asi to tak m\u016f\u017ee b\u00fdt. Jo a to hlavn\u00ed jsem ti o t\u011bch st\u00ednech zapomn\u011bl \u0159\u00edct, oni hledaj\u00ed ty r\u016fzn\u00e9 o\u017eivl\u00e9 hra\u010dky, aby je pak po skon\u010den\u00ed adventn\u00edho \u010dasu, aby je pak n\u011bkdy ten posledn\u00ed den po \u00faderu dvan\u00e1ct\u00e9 ve\u010dern\u00ed hodiny, mohly prom\u011bnit zp\u00e1tky, zp\u00e1tky na hra\u010dku,“ p\u0159ikyvuje a usm\u00edv\u00e1 se. Taj\u00ed se mi nad t\u00edm dech. Panebo\u017ee, takov\u00e9 v\u011bci, o kter\u00fdch jsem nikdy nem\u011bl ani potuchy, se na sv\u011bt\u011b d\u011bj\u00ed. Zakryju si pusu a schoul\u00edm se k Chicovi.<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si b\u00fdt t\u00edm vyvolen\u00fdm.“<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zakryju si pusu rukou tak jako tenkr\u00e1t, moje o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed na nejv\u011bt\u0161\u00ed mo\u017en\u00e1 stupe\u0148. Panebo\u017ee\u2026 tak takhle to je. Oh\u2026 kone\u010dn\u011b v\u00edm, jak to se mnou vlastn\u011b je. J\u00e1 si \u0159\u00edkal, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. \u017de\u2026 \u017ee taky prost\u011b nebudu moct z\u016fstat napo\u0159\u00e1d. Pro\u010d se mi vyplnilo moje nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, abych pak po zbytek v\u011bk\u016f m\u00e9ho byt\u00ed byl ne\u0161\u0165astn\u00fd. Ehm\u2026 pro\u010d jsem poznal tolik r\u016fzn\u00fdch v\u011bc\u00ed, sladkou i ho\u0159kou chu\u0165, bolest i \u0161t\u011bst\u00ed, \u017e\u00e1r i chlad, pro\u010d poznal jsem l\u00e1sku, kdy\u017e se j\u00ed budu muset za chv\u00edli, za p\u00e1r dn\u00ed, op\u011bt vzd\u00e1t?<\/div>\n
„Ne-e\u2026“ \u0161eptnu ti\u0161e, mou tv\u00e1\u0159 m\u00e1\u010d\u00ed ho\u0159k\u00e9 slzy. To\u2026 to p\u0159ece nejde. J\u00e1\u2026 ne, Tomi, moje l\u00e1sko, j\u00e1 t\u011b p\u0159eci nem\u016f\u017eu opustit. Zoufale se nam\u00e1\u010dknu na tvoje t\u011blo. Zrychl\u00ed se mi srdce a s dal\u0161\u00edm st\u00ednem, kter\u00fd prolet\u00ed oknem, se nekontrolovateln\u011b rozt\u0159esu. Pot\u0159ebuju t\u011b, tak \u017ealostn\u011b moc t\u011b pot\u0159ebuji. L\u00e1sko moje, pro\u010d t\u011b mus\u00edm ztratit. Pro\u010d mus\u00edm platit takovou da\u0148 za to, \u017ee jsem jednou jedinkr\u00e1t okusil nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b? Kdybych to v\u011bd\u011bl\u2026 Kdybych to v\u011bd\u011bl, rad\u011bji bych ji stokr\u00e1t nikdy nepoznal, ne\u017e abych se tebe, ne\u017e abych se svoj\u00ed l\u00e1sky, musel vzd\u00e1vat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc St\u00edny Polo\u017e\u00edm ud\u00fdchan\u011b stromek uprost\u0159ed silnice na zem, kdy\u017e u\u017e nem\u016f\u017eu. Nechci nijak moj\u00ed panenku zat\u011b\u017eovat, tak\u017ee to t\u00e1hnu celou cestu z n\u00e1m\u011bst\u00ed s\u00e1m. Nakonec jsem se na n\u011bjak\u00fd stromek vyka\u0161lal, nebo\u0165 jsem u\u017e Billa necht\u011bl tahat zp\u00e1tky,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12605","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12605","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12605"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12605\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12605"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12605"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12605"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}