{"id":12619,"date":"2010-01-13T16:00:00","date_gmt":"2010-01-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12589"},"modified":"2010-01-13T16:00:00","modified_gmt":"2010-01-13T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/13\/vylecim-te-laskou-30\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 30."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bjte se hezky a p\u011bkn\u00fd den. Nashledanou,“ o\u010di mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e naposled vzhl\u00e9dly k postar\u0161\u00ed d\u00e1m\u011b a jejich majitel j\u00ed gentlemansky otev\u0159el dve\u0159e na ztichlou a pr\u00e1zdnou nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Naposled j\u00ed pok\u00fdval hlavou a jeho rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e mu d\u00e1ma je\u0161t\u011b jednou zdvo\u0159ile pod\u011bkovala. Pomalu za n\u00ed vy\u0161el na chodbu, a kdy\u017e se jeho pohledu naskytla pr\u00e1zdn\u00e1 \u010dek\u00e1rna, s \u00falevn\u00fdm vydechnut\u00edm za sebou zav\u0159el dve\u0159e sv\u00e9 ordinace a jen z posledn\u00edch sil se svezl na svou \u017eidli k psac\u00edmu stolu. Kone\u010dn\u011b! Kone\u010dn\u011b mohl b\u00fdt s\u00e1m, s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami, kter\u00e9 znova zaplnily celou jeho mysl. \u00dasm\u011bv z jeho rt\u016f vymizel jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku, jako by nikdy nerozz\u00e1\u0159il jeho tv\u00e1\u0159, jako by nikdy nebyl up\u0159\u00edmn\u00fd a ani opravdov\u00fd. Jen Tom v\u011bd\u011bl, jak moc hran\u00fd a k\u0159e\u010dovit\u00fd doopravdy byl. Jen on c\u00edtil bolest, kterou mu zp\u016fsoboval…<\/p>\n<\/div>\n
Posledn\u00ed dny byly pro Toma v\u00edce ne\u017e zvl\u00e1\u0161tn\u00edmi. Uplynul sotva t\u00fdden, jemu to v\u0161ak p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. A to byla jen jedna z tis\u00edce skute\u010dnost\u00ed, kter\u00e9 Tom pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edval. Posledn\u00ed dny pro n\u011bj byly utrpen\u00edm, n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, co snad je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil. Cel\u00e9 dny tr\u00e1vil v nemocnici a a\u0165 u\u017e m\u011bl denn\u011b n\u011bkolik des\u00edtek pacient\u016f nebo jen zamy\u0161len\u011b z\u00edral do b\u00edl\u00e9 zdi p\u0159ed sebou, v\u017edy se ve\u010der c\u00edtil unaven\u00fd a utahan\u00fd, snad i jen z toho, \u017ee v\u016fbec d\u00fdchal. S\u00e1m sebe nepozn\u00e1val. Kam se pod\u011bla ve\u0161ker\u00e1 jeho energie, kter\u00e9 m\u011bl v\u017edy na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed? Kam se pod\u011bla jeho radost, kter\u00e1 mu pom\u00e1hala se se v\u0161emi nov\u00fdmi i v\u0161edn\u00edmi v\u011bcmi vyrovnat? Kam se pod\u011bl star\u00fd Tom? D\u00e1vno u\u017e tu nebyl. M\u00edsto n\u011bj sed\u011bl na l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 \u017eidli mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 s utr\u00e1penou tv\u00e1\u0159\u00ed bez jedin\u00e9ho n\u00e1znaku \u00fasm\u011bvu, a by\u0165 jen slab\u00e9ho pocitu \u0161t\u011bst\u00ed \u010di radosti. Nikdo jej nepozn\u00e1val. A nepozn\u00e1val jej ani Tom, i kdy\u017e se o to tolik sna\u017eil. \u010c\u00edm v\u00edce se v\u0161ak sna\u017eil, t\u00edm v\u00edce se mu odpov\u011b\u010f na jeho ot\u00e1zku vzdalovala. Co se to s n\u00edm stalo? Jako by to ani nebyl on, jako by s n\u00edm ten n\u011bkdo, kdo tu te\u010f byl m\u00edsto n\u011bj, nem\u011bl ani \u0161petku spole\u010dn\u00e9ho. Ani n\u00e1hodou se nepodobal tomu star\u00e9mu, v\u011b\u010dn\u011b rozesm\u00e1t\u00e9mu a spokojen\u00e9mu Tomovi. A Tom to c\u00edtil. Jeho \u017eivot se b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed zm\u011bnil o stoosmdes\u00e1t stup\u0148\u016f a on si st\u00e1le pokl\u00e1dal ot\u00e1zku, jak se to mohlo st\u00e1t. St\u00e1le p\u00e1tral po d\u016fvodu sv\u00e9ho nyn\u011bj\u0161\u00edho, prom\u011bn\u011bn\u00e9ho \u017eivota, znal a uv\u011bdomoval si jej v\u0161ak moc dob\u0159e…<\/div>\n
\n
\u010cern\u00e9, uhlov\u00e9 vlasy, \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di a alabastrov\u011b b\u00edl\u00e1, jemn\u00e1 tv\u00e1\u0159 porcel\u00e1nov\u00e9 panenky – to bylo to, k \u010demu se neust\u00e1le st\u00e1\u010dely v\u0161echny Tomovy my\u0161lenky a co Tom nedok\u00e1zal vytla\u010dit ze sv\u00e9 mysli, by\u0165 jen na mal\u00fd okam\u017eik. Vlastn\u011b u\u017e od jednoho proslun\u011bn\u00e9ho r\u00e1na, kdy jeho o\u010di spat\u0159ily \u010dernovlas\u00e9ho chlapce v b\u00edl\u00fdch nemocni\u010dn\u00edch pe\u0159in\u00e1ch, to ani na okam\u017eik nedok\u00e1zal, i kdy\u017e se o to snad tis\u00edckr\u00e1t pokou\u0161el. Okam\u017eik, kdy se poprv\u00e9 nechal vt\u00e1hnout kr\u00e1snou, hlubokou \u010dokol\u00e1dou, se pro n\u011bj stal osudn\u00fdm, ani\u017e by si to v tu chv\u00edli uv\u011bdomil. Bill se stal sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota b\u011bhem jen n\u011bkolika dn\u00ed, a a\u010d si Tom myslel, \u017ee se bez n\u00ed dok\u00e1\u017ee obej\u00edt, krut\u011b se zm\u00fdlil.<\/div>\n
A\u017e te\u010f, kdy\u017e byl bez Billa a s\u00e1m si uv\u011bdomoval, jak moc mu \u010dernovlas\u00fd chlapec chyb\u00ed. A\u017e te\u010f, kdy\u017e byl bez n\u011bj, si uv\u011bdomoval, jak moc velkou roli v jeho \u017eivot\u011b m\u011bl a co pro n\u011bj znamenal. Nebyl to jen jeho p\u0159\u00edtel. Byla to prav\u00e1, opravdov\u00e1 l\u00e1ska, kter\u00e1 ud\u011blala Toma doopravdy \u0161\u0165astn\u00fdm. Bill pro n\u011bj nebyl jen \u010dlov\u011bkem. Byl to zdroj ve\u0161ker\u00e9 jeho energie, n\u011bco, co tak dlouho hledal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot a na\u0161el jej v okam\u017eiku, kdy to o\u010dek\u00e1val ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b. Pro Toma nevych\u00e1zelo slunce v okam\u017eiku, kdy se r\u00e1no probudil ve sv\u00e9 posteli. Vych\u00e1zelo ve chv\u00edli, kdy jeho ruka otev\u0159ela dve\u0159e nemocni\u010dn\u00edho pokoje – a on se poprv\u00e9 toho r\u00e1na zad\u00edval do n\u00e1dhern\u00fdch, rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed a tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eela s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem tak l\u00e1skypln\u011b, a\u017e si Tom myslel, \u017ee omdl\u00ed. Bill byl jeho sluncem – a te\u010f, kdy\u017e tu nebyl si mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 den ode dne v\u00edc a v\u00edc uv\u011bdomoval, jak moc se jeho \u017eivot stal temn\u00fdm. Najednou se c\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd, tak pr\u00e1zdn\u00fd, bez jedin\u00e9ho citu v t\u011ble, snad jen krom\u011b bolesti a smutku. V\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, co a\u017e dote\u010f pro\u017e\u00edval, se pod\u011blo jemu nezn\u00e1mo kam. A Tom vyc\u00edtil, co mu jeho ztr\u00e1tu d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho, \u0161\u0165astn\u00e9ho \u017eivota zp\u016fsobilo.<\/div>\n
Bill tu nebyl – a s n\u00edm tu nebylo nic, co d\u011blalo jeho \u017eivot kr\u00e1sn\u00fdm a spokojen\u00fdm. A nebylo se \u010demu divit. To Bill jej d\u011blal \u0161\u0165astn\u00fdm, Bill jej nau\u010dil sm\u00e1t se, Bill jej nau\u010dil vn\u00edmat a radovat se z v\u011bc\u00ed kolem sebe. S Billem pro\u017e\u00edval v\u0161echny kr\u00e1sn\u00e9 chvilky, Bill tu byl v\u017edy pro n\u011bj. A hlavn\u011b – nau\u010dil jej to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Nau\u010dil jej milovat. Uk\u00e1zal mu pravou \u010distou l\u00e1sku, uk\u00e1zal mu, jak\u00e9 to je milovat a b\u00fdt milov\u00e1n. Dal mu cel\u00e9 sv\u00e9 srdce a svou l\u00e1sku, kterou mu vyzn\u00e1val a d\u00e1val najevo t\u011bmi nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edmi zp\u016fsoby. To on Tomovi sliboval, \u017ee jej nikdy neopust\u00ed a neexistuje nikdo a nic, co by je mohlo rozd\u011blit – stejn\u011b jako Tom jemu. I on mu vyznal svou l\u00e1sku, vlo\u017eil do jeho rukou cel\u00e9 sv\u00e9 zamilovan\u00e9 srdce, sl\u00edbil mu v\u011b\u010dnou, nehynouc\u00ed l\u00e1sku, kterou jej cht\u011bl ka\u017edou vte\u0159inou zahrnovat a d\u00e1vat mu ji najevo…<\/p>\n<\/div>\n
A te\u010f? Kam se pod\u011bly v\u0161echny ty sliby v\u011b\u010dn\u00e9 l\u00e1sky, kam se pod\u011bla jeho vyzn\u00e1n\u00ed? Bill mu dal celou svou l\u00e1sku, dovolil mu vstoupit do sv\u00e9ho srdce a vz\u00edt si jej… a co ud\u011blal on? Zbab\u011ble utekl hned po prvn\u00edm probl\u00e9mu v jejich vztahu jako namachrovan\u00fd fraj\u00edrek, ani\u017e by se zaj\u00edmal o to, jak to cel\u00e9 vzal Bill. Sobecky myslel jen na sebe, jen o sebe si d\u011blal starosti a o to, jak se Bill c\u00edtil, se ani na okam\u017eik nezaj\u00edmal. A\u017e te\u010f, kdy\u017e dny plynuly jeden po druh\u00e9m a \u010das nemilosrdn\u011b ut\u00edkal, si uv\u011bdomoval, jak zbab\u011ble a o\u0161kliv\u011b se k Billovi zachoval. Nezaj\u00edmaly jej jeho pocity z nov\u011b zji\u0161t\u011bn\u00e9 skute\u010dnosti, ani na okam\u017eik si ned\u011blal starosti, co na to Bill. N\u011bkolika hrub\u00fdmi v\u011btami jej odbyl na chodb\u011b – a skute\u010dnost, \u017ee za sebou nechal plakaj\u00edc\u00edho, ztr\u00e1pen\u00e9ho chlapce, ani na okam\u017eik nevn\u00edmal. Uv\u011bdomil si ji a\u017e te\u010f, o n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji, kdy se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo zbavit se n\u011bkolika dot\u011brn\u00fdch my\u0161lenek o jejich spole\u010dn\u00e9 matce. My\u0161lenek a vzpom\u00ednek na Billa se v\u0161ak zbavit nedok\u00e1zal. Ne\u0161lo to. \u010c\u00edm v\u00edce \u010dasu ut\u00edkalo, \u010d\u00edm d\u00e9le bez n\u011bj byl, t\u00edm v\u00edce si uv\u011bdomoval, jak moc byl hloup\u00fd. Nejrad\u011bji by s\u00e1m sob\u011b nafackoval za to, jak se k n\u011bmu zachoval, i to by v\u0161ak nebyl dostate\u010dn\u00fd trest, jak\u00fd by si za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed a p\u0159\u00edstup zaslou\u017eil. Ten nejhor\u0161\u00ed trest m\u011bl teprve p\u0159ij\u00edt… a Tom c\u00edtil, \u017ee p\u0159ed n\u00edm nen\u00ed \u00faniku…<\/p>\n<\/div>\n
T-to… t-to znamen\u00e1, \u017ee… je konec?<\/em> Tomovo srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a on pomalu up\u0159el sv\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd pohled do stolov\u00e9 desky p\u0159ed sebou. V\u0161echny jeho \u00fatroby se sev\u0159ely, kdy\u017e si vybavil t\u011bch n\u011bkolik slov, jejich\u017e v\u00fdznam jej d\u011bsil v t\u011bch nejstra\u0161liv\u011bj\u0161\u00edch no\u010dn\u00edch m\u016fr\u00e1ch. Tohle byla ot\u00e1zka, na kterou se ani neodva\u017eoval pomyslet, nato\u017e odpov\u011bd\u011bt. Byla to ot\u00e1zka, vy\u0159\u010den\u00e1 Billem sm\u011brem k n\u011bmu, i p\u0159esto na ni Tom st\u00e1le nenach\u00e1zel odpov\u011bdi – stejn\u011b, jako ono osudn\u00e9 odpoledne. Netu\u0161il, co by m\u011bl ud\u011blat, pro co by se m\u011bl rozhodnout. Dosud v sob\u011b nena\u0161el odvahu za Billem j\u00edt a promluvit si o tom v\u0161em, co se p\u0159ihodilo. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed zam\u00ed\u0159it k jeho pokoji, v\u017edy v\u0161ak jeho kroky zbrzdilo n\u011bco, co jej zevnit\u0159 tak nenad\u00e1le sev\u0159elo. Byl to strach. A i kdy\u017e jej Tom obvykle nec\u00edtil, p\u0159ihl\u00e1sil se v\u017edy v okam\u017eiku, kdy m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed Billa nav\u0161t\u00edvit, nebo se s n\u00edm alespo\u0148 vid\u011bt. Byl to pr\u00e1v\u011b on, co Tomovi br\u00e1nilo se kone\u010dn\u011b rozhodnout. B\u00e1l se, moc se b\u00e1l toho, co p\u0159ijde. Na jednu stranu si p\u0159\u00e1l b\u00fdt v bl\u00edzkosti \u010dernovlas\u00e9ho chlapce alespo\u0148 na chvilku, na druhou stranu se j\u00ed v\u0161ak d\u011bsil.<\/div>\n
Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak by Bill zareagoval na to, kdyby se zjevil ve dve\u0159\u00edch jeho pokoje. V n\u011bkolika posledn\u00edch dnech za sebe pos\u00edlal na prohl\u00eddky doktora Hoffmanna, co by se asi stalo, kdyby te\u010f najednou p\u0159i\u0161el m\u00edsto n\u011bj? Bill by jej po jeho reakci a chov\u00e1n\u00ed mohl beze slova vyhodit a ukon\u010dit jejich vztah – a to bylo to, \u010deho se Tom d\u011bsil nejv\u00edc. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit sv\u016fj \u017eivot bez Billa, jen t\u011bchhle p\u00e1r dn\u00ed pro n\u011bj bylo utrpen\u00edm. Ale zda-li bylo utrpen\u00edm i pro Billa? Zda-li se i on c\u00edtil tak jako Tom? Zda-li i jeho \u0161t\u011bst\u00ed a radost vyst\u0159\u00eddala temnota a d\u011bsiv\u00e9, \u010dern\u00e9 pr\u00e1zdno, pouhopouh\u00e9 nic? V\u0161echny tyhle ot\u00e1zky se honily v Tomov\u011b mysli, na ani jednu z nich v\u0161ak neznal odpov\u011b\u010f. Nebylo v\u0161ak tolik t\u011b\u017ek\u00e9 ji sly\u0161et… a Tom to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl…<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu odtrhnul sv\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd pohled od stolu a p\u0159elet\u011bl s n\u00edm celou svou pr\u00e1zdnou ordinaci. O\u010dima se zastavil a\u017e na velk\u00fdch, n\u00e1st\u011bnn\u00fdch hodin\u00e1ch, kter\u00e9 mu ukazovaly p\u0159esn\u011b p\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9 – \u010das, kdy pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala jeho poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vka. Ti\u0161e vydechl a zamy\u0161len\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo sv\u00e9 \u017eidle. U\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera c\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed se zvednout a zam\u00ed\u0159it k Billovu nemocni\u010dn\u00edmu pokoji. Jeho touha se v n\u011bm zrodila ne\u010dekan\u011b i p\u0159esto, \u017ee v\u0161ak rostla s ka\u017edou nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed minutou v\u00edc a v\u00edc, \u00fapln\u011b celou Tomovu mysl je\u0161t\u011b nesta\u010dila ovl\u00e1dnout. Tom st\u00e1le je\u0161t\u011b v\u00e1hal, a\u0165 u\u017e v\u0161ak byly jeho p\u0159edsudky jak\u00e9koli, pochyby byly st\u00e1le men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed.<\/div>\n
Znova se zad\u00edval na velk\u00e9 hodiny a zamyslel se nad svou n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed hodinou voln\u00e9ho \u010dasu. Netu\u0161il, jestli bude Bill u sebe v pokoji, netu\u0161il, s jakou reakc\u00ed se setk\u00e1 a ani netu\u0161il, jestli mu v\u016fbec otev\u0159e – i p\u0159esto se v\u0161ak rozhodnul zkusit to. Samo od sebe se nikdy nic nevy\u0159e\u0161ilo – a to si Tom tak\u00e9 uv\u011bdomil. Odvaha a posledn\u00ed zbyte\u010dky jeho s\u00edly se v n\u011bm vzedmuly – a on odhodlan\u011b vstal ze sv\u00e9 \u017eidle, v mysli s \u00fapln\u011b jin\u00fdmi my\u0161lenkami, ne\u017e s jak\u00fdmi si na ni sedal. Rozhodn\u011b zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm sv\u00e9 ordinace a naposled se zhluboka nadechl. Pat\u0159ila mu odplata za to, jak se zachoval a on to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Pokud v\u0161ak m\u011bl p\u0159ij\u00edt o svou l\u00e1sku, to nejdra\u017e\u0161\u00ed co m\u011bl, cht\u011bl to v\u011bd\u011bt… a bojovat o ni a\u017e do posledn\u00edho zbytku sv\u00fdch sil…<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu vy\u0161el z ordinace a jeho kroky se okam\u017eit\u011b sto\u010dily sm\u011brem k Billovu pokoji. Ti\u0161e proch\u00e1zel ztichl\u00fdmi chodbami a v duchu se sna\u017eil nabrat co nejv\u00edce odvahy. C\u00edtil, \u017ee za chv\u00edli u\u017e nebude cesty zp\u011bt, ani na okam\u017eik v\u0161ak nezav\u00e1hal. C\u00edtil, \u017ee se ka\u017edou vte\u0159inou bl\u00ed\u017e\u00ed chv\u00edle, kter\u00e1 rozhodne o \u017eivotech jich obou a on u\u017e ji necht\u011bl oddalovat. Ne te\u010f, kdy\u017e stanul p\u0159ede dve\u0159mi Billova pokoje a n\u00e1sledn\u011b sklopil sv\u016fj pohled ke \u0161pi\u010dk\u00e1m sv\u00fdch bot. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, Tome.<\/em> Zhluboka se nadechl – a v\u016fbec poprv\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch dn\u016f dlan\u00ed spo\u010dinul na klice b\u00edl\u00fdch, nemocni\u010dn\u00edch dve\u0159\u00ed…<\/div>\n
Cel\u00fd pokoj zal\u00e9vala z\u00e1\u0159 jasn\u00e9ho poledn\u00edho slunce, kdy\u017e Tom vstoupil dovnit\u0159 a nechal sv\u00e9 o\u010di si na ni zvyknout. Tro\u0161ku zamrkal a s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem se rozhl\u00e9dl po cel\u00e9m pokoji. Jeho pohledu se v\u0161ak naskytlo pr\u00e1zdno a Tom jen nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl, st\u00e1le se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc kolem.<\/div>\n
„Bille?“ za\u0161eptal tich\u00fdm, a\u017e zast\u0159en\u00fdm hlasem, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak nebylo nic jin\u00e9ho ne\u017e ticho. Ani z koupelny vedle nevych\u00e1zely \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky a Billova postel byla pr\u00e1zdn\u00e1. Pr\u00e1v\u011b k n\u00ed sm\u011b\u0159ovaly dal\u0161\u00ed Tomovy kroky a Tom se u n\u00ed zastavil, up\u00edraj\u00edc sv\u016fj pohled na b\u00edl\u00e9, rozh\u00e1zen\u00e9 pe\u0159iny na n\u00ed. Netu\u0161il, jestli je Bill na ob\u011bd\u011b nebo n\u011bkde jinde, proto si jen ti\u0161e povzdychl a sklopil pohled. Kdy\u017e v sob\u011b kone\u010dn\u011b na\u0161el snad ztracenou s\u00edlu a odvahu zad\u00edvat se mu po tom v\u0161em do o\u010d\u00ed, tak tu Bill nebyl. M\u00edsto na n\u011bj se te\u010f Tom d\u00edval na zn\u00e1mou nemocni\u010dn\u00ed postel. Opatrn\u011b vzt\u00e1hnul ruku a jen jemn\u011b pohladil svou dlan\u00ed b\u00edl\u00e9 prost\u011bradlo, pln\u00e9 n\u011bkolika z\u00e1hyb\u016f. Jen ty mu zna\u010dily, \u017ee tenhle pokoj pr\u00e1zdn\u00fd nebyl. Ony – a jemn\u00e1 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se vzn\u00e1\u0161ela v sladk\u00e9m oparu v\u0161ude kolem Toma.<\/div>\n
„L\u00e1sko,“ vydechl ti\u0161e a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, kdy\u017e ji poprv\u00e9 po tak dlouh\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b poc\u00edtil. Tolik mu chyb\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Naposled dlan\u00ed p\u0159ejel po je\u0161t\u011b tepl\u00e9m prost\u011bradle a m\u00edrn\u011b se pooto\u010dil… jeho zrak v\u0161ak upoutalo n\u011bco nezn\u00e1m\u00e9ho na Billov\u011b no\u010dn\u00edm stolku. Tom m\u00edrn\u011b svra\u0161til \u010delo a pozorn\u011bji se zad\u00edval na ten, jemu nezn\u00e1m\u00fd p\u0159edm\u011bt. Opatrn\u011b po n\u011bm vzt\u00e1hnul ruku a zad\u00edval se na n\u011bj – a za okam\u017eik u\u017e sv\u00edral v ruce jakousi kn\u00ed\u017eku se sv\u011btle r\u016f\u017eov\u00fdm obalem. Je\u0161t\u011b nikdy ji tu u Billa nezpozoroval. Nebyla velk\u00e1 a ani p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00e1, p\u0159esto v\u0161ak Tomovu pozornost a zv\u011bdavost p\u0159itahovala jako magnet. Tom nikdy nebyl zvykl\u00fd nahl\u00ed\u017eet n\u011bkomu do soukrom\u00ed, tyhle v\u011bci jej nikdo neu\u010dil a byly pro n\u011bj tabu, tentokr\u00e1t to v\u0161ak bylo siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e on. Neodolal. Necht\u011bl o Billovi v\u011bd\u011bt a zji\u0161\u0165ovat b\u016fhv\u00edco, cht\u011bl jen na zlomek vte\u0159iny nahl\u00e9dnout. A s t\u00edmto tak\u00e9 povolil mal\u00e9 zav\u00edr\u00e1n\u00ed a o\u010dima spo\u010dinul na prvn\u00edch str\u00e1nk\u00e1ch. Byl to jak\u00fdsi Bill\u016fv den\u00edk, pln\u00fd pozn\u00e1mek a r\u016fzn\u00fdch b\u00e1sni\u010dek, jak Tom poznal. Ne\u010detl nic, jen prol\u00e9t\u00e1val str\u00e1nky… p\u0159eci jen jej v\u0161ak jedna zaujala. Z popsan\u00fdch byla \u00fapln\u011b posledn\u00ed, a jak Tom z prvn\u00edho pohledu poznal, bylo na n\u00ed naps\u00e1no p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f. Zamy\u0161len\u011b p\u0159estal listovat a pomalu se za\u010detl do mal\u00e9ho p\u00edsma, ani\u017e by si to s\u00e1m uv\u011bdomil…<\/div>\n
Jeho srdce vynechalo jeden \u00fader a dech se mu ztratil, kdy\u017e si uv\u011bdomil v\u00fdznam slov, napsan\u00fdch na \u0159\u00e1dc\u00edch. Byla to b\u00e1sni\u010dka stejn\u011b jako ostatn\u00ed, jako jedin\u00e1 v\u0161ak byla sm\u011b\u0159ov\u00e1na k jednomu jedin\u00e9mu \u010dlov\u011bku. A Tom v\u011bd\u011bl ke komu…<\/p>\n<\/div>\n
… A p\u0159esto, \u017ee tolik spole\u010dn\u00fdch v\u011bc\u00ed se mnou sd\u00edl\u00ed, m\u00e1 l\u00e1ska k n\u011bmu st\u00e1le s\u00edl\u00ed. M\u00e9 srdce pro n\u011bj ho\u0159\u00ed st\u00e1le, milovat jej budu d\u00e1le…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch se zaleskl prvn\u00ed n\u00e1znak slz a on jen ti\u0161e vydechl. C\u00edtil, jak se mu o\u010di zal\u00e9vaj\u00ed slzami, v tuhle chv\u00edli mu to v\u0161ak bylo \u00fapln\u011b jedno. Poznal to. Tahle b\u00e1sni\u010dka, tyhle ver\u0161e, tahle slova – ta m\u011bla pat\u0159it jemu. Jen jemu. St\u00e1l tam s v\u00edce ne\u017e p\u0159ekvapen\u00fdm v\u00fdrazem a znova si pro\u010d\u00edtal v\u0161echny \u0159\u00e1dky. Ty ver\u0161e, ta slova… Byla psan\u00e1 tak automaticky, tak jasn\u011b a up\u0159\u00edmn\u011b, jako by Billova ruka sama klouzala po pap\u00edru. Nepsala v\u0161ak ona… ale Billovo zamilovan\u00e9 srdce. Kolik jen l\u00e1sky a cit\u016f vlo\u017eilo do ka\u017ed\u00e9ho slova? Ka\u017ed\u00e9 bylo ps\u00e1no s neskonalou l\u00e1skou, up\u0159\u00edmnost\u00ed a n\u011bhou. Ka\u017ed\u00e9 bylo ps\u00e1no pro Toma…<\/div>\n
„Ach, Billi,“ za\u0161eptal ti\u0161e a pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 p\u0159elet\u011bl o\u010dima, pln\u00fdma slz drobn\u00e9 p\u00edsmo, kter\u00e9 vyjad\u0159ovalo v\u0161echno, co v posledn\u00edch dnech tolik hledal. Neplakal v\u0161ak bolest\u00ed, \u010di smutkem, jeho slzy nebyly ztr\u00e1pen\u00e9. Byly pln\u00e9 dojet\u00ed, kter\u00e9 zaplnilo cel\u00e9 Tomovo nitro. Billovy city v\u016f\u010di n\u011bmu nevychladly, jeho l\u00e1ska tu st\u00e1le byla a ocitla se jeho rukou na tomto pap\u00ed\u0159e. Bill ji st\u00e1le c\u00edtil, napsal pro n\u011bj b\u00e1sni\u010dku a… miloval jej. Miloval jej a… on jej opustil…<\/div>\n
Ne\u010dekal na nic. Nepot\u0159eboval u\u017e nic v\u011bd\u011bt, ve v\u0161em m\u011bl r\u00e1zem jasno. Naposled o\u010dima p\u0159el\u00e9tl p\u00e1r v\u011bt a se slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem pap\u00edr p\u0159itiskl k m\u00edstu, kde mu pod k\u016f\u017e\u00ed bilo jeho srdce. Jako by dostalo novou, dal\u0161\u00ed nad\u011bji – stejn\u011b jako chlapec, p\u0159es jeho\u017e rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco zpod jeho v\u00ed\u010dek st\u00e9kaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy. Pomalu odlo\u017eil kn\u00ed\u017eku na jej\u00ed m\u00edsto a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, aby se na ni mohl naposled zad\u00edvat. C\u00edtil, \u017ee j\u00ed nikdy nebude moci b\u00fdt dostate\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd. Slab\u011b se pousm\u00e1l a nato rychle vyb\u011bhl ven na chodbu. Nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl pr\u00e1v\u011b ud\u011blat… za\u010d\u00ednal to v\u0161ak c\u00edtit…<\/p>\n<\/div>\n
Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di \u010dernovlas\u00e9ho chlapce odtrhly sv\u016fj pohled od z\u00e1padu slunce a nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch \u010derv\u00e1nk\u016f a Bill sklopil o\u010di n\u011bkam dol\u016f, ke sv\u00fdm noh\u00e1m pod b\u00edlou pe\u0159inou. U\u017e ani nevn\u00edmal, po kolik\u00e1t\u00e9 se b\u011bhem pozorov\u00e1n\u00ed t\u00e9to rozz\u00e1\u0159en\u00e9 n\u00e1dhery jeho srdce sev\u0159elo steskem a smutkem. Znamenala toti\u017e, \u017ee se u\u017e dal\u0161\u00ed den ch\u00fdl\u00ed ke konci. Dal\u0161\u00ed den bez Toma. Dal\u0161\u00ed den, kdy o sob\u011b nedal ani v\u011bd\u011bt. Dal\u0161\u00ed den, kdy za n\u00edm nep\u0159i\u0161el. Dal\u0161\u00ed den, ve kter\u00e9m byl pro n\u011bj lhostejn\u00fd. U\u017e ani nem\u011bl s\u00edlu d\u00e1le plakat. P\u0159\u00e1l si jen jedin\u00e9… a jeho p\u0159\u00e1n\u00ed se stalo nesplniteln\u00fdm. Opravdu to znamenalo konec?<\/div>\n
Tich\u00e9 klep\u00e1n\u00ed protrhlo ticho v pokoji a p\u0159inutilo tak Billa zvednout uslzen\u00fd pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 si Bill jen narychlo prot\u0159el a z posledn\u00edch sil je p\u0159inutil rozhl\u00e9dnout se po pokoji.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ za\u0161eptal a zad\u00edval se na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 mu kone\u010dn\u011b poodhalily osobu, stoj\u00edc\u00ed za nimi.<\/p>\n<\/div>\n
Stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Dech se mu zatajil a Billovo srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Sta\u010dil jen okam\u017eik – a on hled\u011bl do mandlov\u011b hn\u011bd\u00fdch, potemn\u011bl\u00fdch o\u010d\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel „M\u011bjte se hezky a p\u011bkn\u00fd den. Nashledanou,“ o\u010di mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e naposled vzhl\u00e9dly k postar\u0161\u00ed d\u00e1m\u011b a jejich majitel j\u00ed gentlemansky otev\u0159el dve\u0159e na ztichlou a pr\u00e1zdnou nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Naposled j\u00ed pok\u00fdval hlavou a jeho rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12619","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12619","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12619"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12619\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12619"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12619"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12619"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}