{"id":12637,"date":"2010-01-10T18:30:00","date_gmt":"2010-01-10T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12607"},"modified":"2010-01-10T18:30:00","modified_gmt":"2010-01-10T17:30:00","slug":"hate-you-for-lovin-me-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/10\/hate-you-for-lovin-me-35\/","title":{"rendered":"Hate you for lovin‘ me 35."},"content":{"rendered":"
autor: Ketty<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Something I need to know<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, Tome, ned\u011blej z toho drama, v\u017edy\u0165 stejn\u011b v\u00ed\u0161, \u017ee do t\u0159\u00ed dn\u016f ti to ned\u00e1, zavol\u00e1\u0161 n\u00e1m a zase to d\u00e1me dohromady\u2026 Nebo se p\u0159inejmen\u0161\u00edm zase uvid\u00edme,“ drcnul Georg Toma do ramene po dlouh\u00e9m rozlu\u010dkov\u00e9m objet\u00ed. M\u011bl tendenci zleh\u010dovat v\u011bci a d\u011blat si z nich legraci, kdy\u017e byl nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b proto se s n\u00edm Tom lou\u010dil jako s t\u00e9m\u011b\u0159 posledn\u00edm. M\u011bl na n\u011bm tuhle schopnost r\u00e1d. Za ka\u017edou cenu se sna\u017eil zachovat dobrou n\u00e1ladu v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch.<\/div>\n
V hloubi du\u0161e s n\u00edm musel souhlasit, hran\u00ed mu chyb\u011blo u\u017e te\u010f, v\u011bd\u011bl, \u017ee je bude v\u0161echny postr\u00e1dat hned, jak doraz\u00ed do nov\u00e9ho bytu\u2026 Ale uv\u011bdomil si, \u017ee sl\u00e1va m\u011bla i stinn\u00e9 str\u00e1nky a na druhou stranu byl \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe, \u017ee to kone\u010dn\u011b kon\u010d\u00ed. A Georg m\u011bl pravdu – stejn\u011b se do t\u0159\u00ed dn\u016f zase sejdou a v\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv – vyjma t\u011bch nep\u0159\u00edjemn\u00fdch v\u011bc\u00ed okolo, tak\u017ee to bylo \u00fapln\u011b ide\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
Na \u00fapln\u00fd konec si ov\u0161em nechal n\u011bkoho jin\u00e9ho. Je\u0161t\u011b jednou se se v\u0161emi rozlou\u010dil a pod\u011bkoval za dlouholetou spolupr\u00e1ci, a s letm\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm na Davida kone\u010dn\u011b vy\u0161el do vstupn\u00edho atria hotelu. David ho udiven\u011b n\u00e1sledoval. Temnota v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, kdy\u017e na n\u011bj pohl\u00ed\u017eel, ho znepokojovala. \u017de by mu snad Dave prozradil prav\u00fd d\u016fvod jeho v\u00fdpov\u011bdi? \u0160\u0165astnou souhrou n\u00e1hod se toti\u017e na jeho odstoupen\u00ed z t\u00fdmu \u00fapln\u011b zapomn\u011blo. Ka\u017ed\u00fd m\u011bl<\/div>\n
plnou hlavu Toma a Billova zhroucen\u00ed a na Davida si nikdo ani nevzpomn\u011bl. Rozhodl se je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstat kv\u016fli Billovi, a byl rozhodn\u011b r\u00e1d, \u017ee o jeho odchodu nikdo nemluvil.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tak… hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, Tome… Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem m\u011bl tu \u010dest s tebou pracovat; mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd \u017eij\u00edc\u00ed mana\u017eer na sv\u011bt\u011b mi tohle mus\u00ed z\u00e1vid\u011bt…“ usm\u00e1l se v\u00e1hav\u011b, kdy\u017e se Tom st\u00e1le nem\u011bl k tomu, aby n\u011bco \u0159ekl.<\/div>\n
„Jo, taky jsem r\u00e1d, \u017ee jsme spolu pracovali…“ pok\u00fdval Tom nerv\u00f3zn\u011b hlavou. „Ale je tu je\u0161t\u011b n\u011bco, o co bych t\u011b r\u00e1d poprosil,“ dodal a sklopil hlavu.<\/div>\n
„O co jde?“ David povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bill,“ vypravil ze sebe Tom zt\u011b\u017eka.<\/div>\n
„Aha…“ David vydechl. „Mluvil jsi s n\u00edm?“ zeptal se s p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem. P\u0159emlouval k tomu Toma u\u017e skoro t\u00fdden.<\/div>\n
„Jo…“ Tom p\u0159ik\u00fdvl, o\u010di st\u00e1le p\u0159ipoutan\u00e9 k zemi.<\/div>\n
„A jak to dopadlo?“<\/div>\n
„Ne moc dob\u0159e…“ Tom zavrt\u011bl hlavou, a kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl do Davidova obli\u010deje. „Pot\u0159eboval bych od tebe jednu laskavost, Davide. Moc t\u011b pros\u00edm – slib mi jednu v\u011bc,“ up\u0159el na sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho mana\u017eera v\u00e1\u017en\u00fd pohled.<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se David a bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak se boj\u00ed, co z Toma vypadne.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee se mu nic nestane.“ Tom se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. David si nevzpom\u00ednal, \u017ee by Toma kdy vid\u011bl v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho.<\/div>\n
„Ale Tome, to ti p\u0159ece nem\u016f\u017eu-“ za\u010dal, Tom ho v\u0161ak p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee d\u00e1\u0161 pozor, aby se mu nic nestalo… Dohl\u00eddni na to, aby… aby si nic neud\u011blal…“ Tom prsty k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159el Davidovo rameno.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1… Samoz\u0159ejm\u011b ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co budu moct, ale nem\u016f\u017eu ti p\u0159ece sl\u00edbit n\u011bco… takov\u00fdho,“ David na sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho sv\u011b\u0159ence vyd\u011b\u0161en\u011b pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Pros\u00edm. Slib mi to,“ za\u0161eptal Tom zoufale. „Pros\u00edm.“<\/div>\n
„Tak… dob\u0159e, Tome. Slibuju ti, \u017ee na n\u011bj dohl\u00eddnu… Ud\u011bl\u00e1m, co budu moct,“ svolil David nakonec. Nemohl se na Toma d\u00edvat. To, co vid\u011bl v bratrov\u011b pokoji, ho z\u0159ejm\u011b muselo vyd\u011bsit. Byl \u0161\u00edlen\u00fd strachy o Billovo zdrav\u00ed, a ani to ho nep\u0159inutilo z\u016fstat. Rozhodn\u011b m\u011bl pevnou v\u016fli, to se muselo nechat.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Davide,“ Tom si viditeln\u011b oddychl, st\u00e1le na n\u011bm v\u0161ak bylo vid\u011bt, jak\u00e9 si d\u011bl\u00e1 starosti.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b si to nechce\u0161 rozmyslet? Vid\u00ed\u0161, jak na tom je, a to jsi je\u0161t\u011b ani neodjel…“ zkusil to naposledy. V\u011bd\u011bl, \u017ee pohled na Billa Tomem viditeln\u011b ot\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„To nem\u016f\u017eu… On se z toho dostane… Je silnej… Cel\u00fd ty roky byl dost silnej na to, aby dok\u00e1zal d\u011blat to, co d\u011blal, a ani jednou nepolitoval ostatn\u00ed… Tak\u017ee se dok\u00e1\u017ee p\u0159en\u00e9st i p\u0159es tohle,“ Tom rozhodn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Sna\u017eil se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, a to bylo mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dit Davida. Bill ho p\u0159ece nepot\u0159ebuje, zvl\u00e1dne to s\u00e1m. To p\u0159ece ustoj\u00ed, nic se mu nestane… Pro jistotu si to pojist\u00ed Davidem, a ten u\u017e by se o n\u011bj postaral, kdyby n\u00e1hodou p\u0159eci jenom n\u011bco… Ale to v\u016fbec nebylo pravd\u011bpodobn\u00e9. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by jeho dvoj\u010de bylo schopn\u00e9 vzt\u00e1hnout ruku samo na sebe… Ne, to by Bill neud\u011blal… Zase se brzy oklepe; n\u011bkoho si kone\u010dn\u011b najde, a pak spolu kone\u010dn\u011b budou moci vych\u00e1zet norm\u00e1ln\u011b… ano…<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 nev\u00edm, v\u017edy\u0165 jsi vid\u011bl, jak vypad\u00e1…“ David pochybova\u010dn\u011b pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„On se z toho dostane. V\u011b\u0159\u00edm mu,“ zakon\u010dil to Tom r\u00e1zn\u011b. Mus\u00ed odsud zmizet d\u0159\u00edv, ne\u017e si to pak bratrov\u00fdm vlivem zase v\u0161echno rozmysl\u00ed… „Tak\u017ee jsme domluveni, Davide. Mockr\u00e1t ti d\u011bkuju… Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, a promi\u0148 mi, \u017ee jsem to cel\u00fd takhle zkomplikoval… No, stejn\u011b se ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b brzo uvid\u00edme…“ p\u0159inutil se k \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Jo, jsme domluveni… M\u011bj se, Tome, a\u0165 se ti da\u0159\u00ed… A ozvi se n\u011bkdy,“ rozlou\u010dil se s n\u00edm David u\u017e nadobro, a Tom kone\u010dn\u011b vy\u0161el z Ritz Carltonu, ve kter\u00e9m se ud\u00e1lo tolik v\u011bc\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ed hotelem u\u017e st\u00e1lo jeho tmav\u011b st\u0159\u00edbrn\u00e9 auto nalo\u017een\u00e9 ta\u0161kami s v\u011bcmi, kter\u00e9 m\u011bl a\u017e do t\u00e9 chv\u00edle st\u00e1le u sebe v hotelu. V\u0161echen jeho dal\u0161\u00ed majetek u\u017e byl nast\u011bhovan\u00fd v jeho nov\u00e9m byt\u011b. Nebo sp\u00ed\u0161 jenom oble\u010den\u00ed a podobn\u00e9 v\u011bci, v\u0161echny hodnotn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, co mu z\u010d\u00e1sti, \u010di \u00fapln\u011b pat\u0159ily, jako vybaven\u00ed bytu a podobn\u011b, nechal Billovi v jeho b\u00fdval\u00e9m dom\u011b v Hamburgu. Nev\u011bd\u011bl, jestli by Bill p\u0159ekousl i to, \u017ee by ho p\u0159ipravil o jeho milovanou obrovskou plazmu, kterou dostali k devaten\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m. I kdy\u017e by to bylo jedin\u011b spravedliv\u00e9, vzhledem k tomu, \u017ee Billovi nechal celou tu \u010d\u00e1st domu, kterou spole\u010dn\u011b ob\u00fdvali.<\/div>\n
<\/div>\n
V dom\u011b bydlelo v\u00edc rodin, vzhledem k nepropustn\u00fdm st\u011bn\u00e1m a rozlehlosti vily, se v\u0161ak na p\u0159\u00edtomnost ostatn\u00edch obyvatel domu dalo lehce zapomenout. Bylo mu trochu l\u00edto, \u017ee to opou\u0161t\u00ed, ov\u0161em jeho nov\u00fd byt rozhodn\u011b tak\u00e9 nebyl \u0161patn\u00fd. A nav\u00edc ho nebudou ka\u017edodenn\u011b obklopovat fanynky, co\u017e byla velice p\u0159\u00edjemn\u00e1 okolnost. I kdy\u017e te\u010f u\u017e stejn\u011b z\u016fstalo jen minim\u00e1ln\u00ed mno\u017estv\u00ed fanynek, kter\u00e9 by je n\u00e1sledovaly opravdu v\u0161ude… nejsp\u00ed\u0161 kone\u010dn\u011b za\u010daly aspo\u0148 trochu respektovat jejich soukrom\u00fd \u017eivot… anebo je to zkr\u00e1tka p\u0159estalo bavit. Jak proj\u00ed\u017ed\u011bl pozoruhodn\u011b pr\u00e1zdn\u00fdm Berl\u00ednem, znovu se mu vybavil obraz bled\u00e9ho, huben\u00e9ho Billa… vypadal tak neskute\u010dn\u011b slab\u011b… Doopravdy ud\u011blal dob\u0159e, kdy\u017e se rozhodl odjet a nechat ho, aby se z toho dostal s\u00e1m? Opravdu se zachoval spr\u00e1vn\u011b, kdy\u017e z\u016fstal tak nel\u00edtostn\u00fd a chladn\u00fd? Lehce se ot\u0159\u00e1sl. Existoval p\u0159ece d\u016fvod pro v\u0161echno… T\u011bch d\u016fvod\u016f byla p\u0159eci spousta… P\u0159ed o\u010dima se mu zjevil jin\u00fd obli\u010dej, a spolu s n\u00edm jasn\u00e9 odpov\u011bdi – ano, ud\u011blal dob\u0159e…<\/div>\n
<\/div>\n
Hned, jak dorazil do sv\u00e9ho prostorn\u00e9ho nov\u00e9ho bytu, a odhodil v\u0161echny ta\u0161ky do proslun\u011bn\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku, d\u0159\u00edve ne\u017e si to v\u016fbec sta\u010dil uv\u011bdomit, \u017ee tohle je te\u010f u\u017e definitivn\u011b jeho nov\u00fd domov, prvn\u00ed v\u011bc, kterou ud\u011blal, byla, \u017ee s\u00e1hnul do kapsy sv\u00fdch \u0161irok\u00fdch zna\u010dkov\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f, vyt\u00e1hl sv\u00e9 elegantn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed v\u00e9\u010dko, otev\u0159el ho a vyto\u010dil to \u010d\u00edslo, co tou\u017eil vyto\u010dit u\u017e takovou dobu. \u017daludek se mu sv\u00edral nervozitou, jak poslouchal vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed t\u00f3n. Srdce mu posko\u010dilo, kdy\u017e volan\u00fd hovor kone\u010dn\u011b p\u0159ijal.<\/div>\n
„Agnes, jsi tam? Jen jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee… u\u017e jsem si vybral.“<\/div>\n
<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
<\/div>\n
„Davide, co s t\u00edm budeme d\u011blat, v\u017edy\u0165 u\u017e je tam zalezlej d\u00fdl jak t\u00fdden…“ \u0161eptal Georg sm\u011brem k mana\u017eerovi. Sed\u011bli v hotelov\u00e9 restauraci s Gustavem, Davidem a Dunjou – t\u011bmi posledn\u00edmi, kte\u0159\u00ed z\u016fstali ubytovan\u00ed v Ritz Carltonu. \u0158e\u010d byla samoz\u0159ejm\u011b o Billovi, kter\u00fd byl z\u00e1rove\u0148 d\u016fvodem, pro\u010d tam v\u0161ichni je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1vali. Ostatn\u00ed u\u017e hotel opustili, a sv\u00e9 posledn\u00ed povinnosti v\u016f\u010di Tokio Hotel plnili z domova.<\/div>\n
„Pro\u010d \u0161ept\u00e1\u0161, krucin\u00e1l? V\u017edy\u0165 neum\u0159el!“ napomenul ho Gustav nal\u00e9hav\u00fdm hlasem. V posledn\u00edch dnech se nechal je\u0161t\u011b rychleji vyto\u010dit ne\u017e d\u0159\u00edv. Nebyla to jednoduch\u00e1 situace.<\/div>\n
„Tohle je snad je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed! V\u017edy\u0165 tomu se ani ned\u00e1 \u0159\u00edkat \u017eit\u00ed!“ op\u00e1\u010dil Georg, a d\u011blalo mu lehk\u00e9 pot\u00ed\u017ee zbavit se tlumen\u00e9ho t\u00f3nu hlasu.<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvl David a m\u00edchal si sv\u00e9 kafe. „Jen\u017ee on si prost\u011b nenech\u00e1 pomoct. Nechce v\u016fbec komunikovat. Jedinej, koho by k sob\u011b pustil, je Tom, ale toho prost\u011b nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00edme, aby se vr\u00e1til,“ zavrt\u011bl hlavou. T\u00edm si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd.<\/div>\n
„Tom je taky idiot,“ rozhodil Gustav rukama. „Mluvil jsem s n\u00edm po telefonu a ta zm\u011bna hlasu! Sly\u0161eli jste ho mluvit? Zn\u00ed… \u00fapln\u011b dut\u011b, pr\u00e1zdn\u011b, ani kous\u00ed\u010dek \u0161t\u011bst\u00ed. A to jsem ho jenom sly\u0161el, ani nevid\u011bl… Nem\u016f\u017ee bez Billa b\u00fdt… Oni jsou oba dva tak hloup\u00ed… nedok\u00e1\u017eou \u017e\u00edt jeden bez druh\u00e9ho, a stejn\u011b jsou ka\u017ed\u00fd jinde… Kdyby Bill cht\u011bl, m\u016f\u017ee se sebrat a jet Toma aspo\u0148 nav\u0161t\u00edvit, ale on tu jenom le\u017e\u00ed a lituje se…“ Gustav pokr\u010dil rameny. Tady neexistovalo logick\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„To je slo\u017eit\u00fd,“ \u0159ekl jen David. V\u011bd\u011bl, \u017ee v tom to nen\u00ed. Bill nemohl Toma „jen tak nav\u0161t\u00edvit…“ Ten vztah byl tis\u00edckr\u00e1t komplikovan\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si Gustav myslel. David p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je je\u0161t\u011b o dost v\u00edc komplikovan\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si on s\u00e1m myslel.<\/div>\n
„A to mu nem\u016f\u017ee pomoct ani ten doktor? Ne\u0159\u00edkal jsi, \u017ee mu doporu\u010dil psychologa?“ vzpomn\u011bla si Dunja. Za ty \u010dty\u0159i roky j\u00ed v\u0161ichni p\u0159irostli neskute\u010dn\u011b moc k srdci, a byla jednou z m\u00e1la, kdo se tak t\u011b\u017ece vyrovn\u00e1val s koncem kapely. Byli pro ni skoro rodina, nemohla za\u010d\u00edt jen tak ze dne na den \u017e\u00edt nov\u00fd \u017eivot… A tak\u00e9 nemohla opustit Billa, nesn\u00e1\u0161ela, kdy\u017e se n\u011bkter\u00fd z t\u011bch \u010dty\u0159 tr\u00e1pil a poka\u017ed\u00e9 ud\u011blala v\u0161echno proto, aby byli v\u0161ichni zase \u0161\u0165astn\u00ed. Tentokr\u00e1t v\u0161ak „v\u0161echno“ nesta\u010dilo.<\/div>\n
„To ano, ale Bill psychologa nechce. A ty v\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1, kdy\u017e n\u011bco nechce,“ podotkl David a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ale tak, mohli bychom to aspo\u0148 zkusit… Dostat k n\u011bmu n\u011bjak\u00fdho psychologa a ten by si s n\u00edm t\u0159eba dok\u00e1zal poradit…“ Georg zoufale lp\u011bl na ka\u017ed\u00e9m mo\u017en\u00e9m \u0159e\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„No, zkusit to m\u016f\u017eeme. M\u00e1m jednoho zn\u00e1m\u00e9ho psychologa, sezn\u00e1mil jsem se s n\u00edm u\u017e kdysi, kdy\u017e jsem s\u00e1m hr\u00e1l v kapele. Jeden ze \u010dlen\u016f kapely byl z\u00e1visl\u00fd a Kenny mu tehdy hodn\u011b pomohl. Mysl\u00edm, \u017ee tu na n\u011bj je\u0161t\u011b n\u011bkde m\u00e1m kontakt… Pochybuju, \u017ee s Billem dok\u00e1\u017ee pohnout, sp\u00ed\u0161 se boj\u00edm, aby mu to je\u0161t\u011b nesn\u00ed\u017eilo sebev\u011bdom\u00ed, \u017ee si mysl\u00edme, \u017ee pot\u0159ebuje psychologa. Ale konec konc\u016f, je to Kennyho pr\u00e1ce…“ David pokr\u010dil rameny, vyt\u00e1hl z kapsy sv\u016fj mobiln\u00ed telefon a za\u010dal hledat v obs\u00e1hl\u00e9m telefonn\u00edm seznamu.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 zn\u00e1m\u00fdho psychologa a \u0159\u00edk\u00e1\u0161 to a\u017e te\u010f?“ vyt\u0159e\u0161til na n\u011bj Georg o\u010di.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee David m\u00e1 pravdu,“ zastal se mana\u017eera Gustav.<\/div>\n
„V \u010dem jako?“ nech\u00e1pal Georg.<\/div>\n
„V tom, \u017ee si nemysl\u00edm, \u017ee je dobr\u00fd n\u00e1pad p\u0159enechat Billa psychologovi. Zn\u00e1\u0161 Billa, nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e mu n\u011bkdo nev\u011b\u0159\u00ed, nebo mu d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee nen\u00ed dost dobr\u00fd… A Bill bude pova\u017eovat za osobn\u00ed ur\u00e1\u017eku, \u017ee ho nech\u00e1me psychologovi. Bude si myslet, \u017ee ho pova\u017eujeme za cvoka,“ vysv\u011btloval buben\u00edk.<\/div>\n
„P\u0159i jeho moment\u00e1ln\u00edm stavu, nemysl\u00edm si, \u017ee bychom m\u011bli jinou mo\u017enost… I za tu cenu, \u017ee by se ho to mohlo dotknout… Nebo m\u00e1\u0161 snad jin\u00fd n\u00e1pad?“ Georg byl moc spokojen\u00fd s t\u00edm, \u017ee alespo\u0148 n\u011bco vymysleli, ne\u017e aby byl schopn\u00fd od toho pl\u00e1nu upustit. Bylo rozhodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee alespo\u0148 „n\u011bco“ ud\u011blali.<\/div>\n
„To nem\u00e1m… Jen aby to pak nebylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed…“ Gustav pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„No, zkusit se to mus\u00ed… U\u017e jsem na\u0161el to \u010d\u00edslo…“ uzav\u0159el David debatu a p\u0159el\u00e9tl v\u0161echny o\u010dima. Tich\u00fd souhlas v jejich pohledech sv\u011bd\u010dil o tom, jak zoufale tou\u017eili ud\u011blat aspo\u0148 n\u011bco pro to, aby se Bill kone\u010dn\u011b p\u0159estal tr\u00e1pit. Bylo neskute\u010dn\u00e9, \u017ee a\u010dkoliv jim cel\u00e9 ty roky v jednom kuse lezl na nervy sv\u00fdmi zm\u011bnami n\u00e1lad a sobeckost\u00ed, stejn\u011b si ho ka\u017ed\u00fd, kdo ho znal, musel zamilovat…<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ketty<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ketty Something I need to know „No tak, Tome, ned\u011blej z toho drama, v\u017edy\u0165 stejn\u011b v\u00ed\u0161, \u017ee do t\u0159\u00ed dn\u016f ti to ned\u00e1, zavol\u00e1\u0161 n\u00e1m a zase to d\u00e1me dohromady\u2026 Nebo se p\u0159inejmen\u0161\u00edm zase uvid\u00edme,“ drcnul Georg Toma do ramene po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[269],"tags":[],"class_list":["post-12637","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hate-you-for-lovin-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12637","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12637"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12637\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12637"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12637"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12637"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}