{"id":12640,"date":"2010-01-10T17:00:00","date_gmt":"2010-01-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12610"},"modified":"2010-01-10T17:00:00","modified_gmt":"2010-01-10T16:00:00","slug":"advent-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/10\/advent-13\/","title":{"rendered":"Advent 13."},"content":{"rendered":"
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Panenky prvn\u00ed kr\u00e1de\u017e?<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hypnotizuji pohledem sv\u00ed\u010dky a srdce mi rychle bije, div mi neproraz\u00ed hru\u010f. Zavrt\u00edm hlavou, ne\u017e ho do jemn\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f n\u011b\u017en\u011b l\u00e1skypln\u011b pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„Nedovol\u00edm, abys ode\u0161el, panenko moje.<\/em> Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee proto, abys z\u016fstal, ud\u011bl\u00e1m prvn\u00ed posledn\u00ed, a myslel jsem to zcela v\u00e1\u017en\u011b\u2026“ zachrapt\u00edm, kdy\u017e si ho p\u0159itisknu hloub\u011bji do sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed a znovu mu vtisknu drobn\u00fd polibek do vlas\u016f, ve kter\u00fdch se n\u00e1sledn\u011b za\u010dnu p\u0159ehrab\u00e1vat, rozhrnovat mu je na strany a namot\u00e1vat si jednotliv\u00e9 pram\u00ednky vlas\u016f na prsty. P\u0159iv\u0159u slastn\u011b v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se nadechnu jeho n\u00e1dhern\u00e9, p\u0159irozen\u00e9 v\u016fn\u011b, kterou m\u011b obklopuje od prvn\u00edho adventn\u00edho dne. Od prvn\u00ed chvilky, kdy jsem se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Zvedne ke mn\u011b sv\u016fj pohled, zarudl\u00fd od slz, kter\u00e9 mu st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch. Slab\u011b kr\u010d\u00ed nos a \u0161pul\u00ed rty, je to pro n\u011bj tak charakteristick\u00e9.<\/div>\n
„Slibuje\u0161, Tomi?“ \u0161pitne rozechv\u011bl\u00fdm, a\u017e boj\u00e1cn\u00fdm hlasem. Jen beze slova p\u0159ik\u00fdvnu, na\u010de\u017e chyt\u00edm do dlan\u00ed jeho bledou tv\u00e1\u0159. Ot\u0159u se n\u011bkolikr\u00e1t nosem o ten jeho, vydechnu mu hork\u00fd dech na rty, kter\u00e9 pootev\u0159e. Nev\u00e1h\u00e1m ty sv\u00e9 pootev\u0159en\u00e9 p\u0159itisknout na ty jeho a jazykem vklouznu n\u011b\u017en\u011b dovnit\u0159. Jeho se op\u011bt, jako v\u010dera ve\u010der, omot\u00e1 okolo m\u00e9ho a j\u00e1 se nadechnu nosem t\u00e9 v\u016fn\u011b. P\u0159iv\u0159u slastn\u011b v\u00ed\u010dka, u\u017e\u00edv\u00e1m si ten pocit jeho hork\u00e9ho jazyku uvnit\u0159 m\u00e9 pusy.<\/p>\n<\/div>\n
Ud\u00fdchan\u011b se od sebe odt\u00e1hneme a usm\u011bju se na n\u011bj. Je rozko\u0161n\u00fd. O\u010di mu z\u00e1\u0159\u00ed v\u00edc jak plam\u00ednky sv\u00ed\u010dek, cel\u00fd se t\u0159ese a neust\u00e1le si olizuje ka\u017ed\u00fdch p\u011bt vte\u0159in rty. Mus\u00edm se nad t\u00edm zasm\u00e1t, jak je rozko\u0161n\u00fd. Babi\u010dka mi \u0159\u00edk\u00e1vala, \u017ee by pro m\u011b snesla i modr\u00e9 z nebe a j\u00e1 bych ho snesl pro n\u011bj. Ud\u011blal bych pro n\u011bj cokoli, jen aby jeho \u00fasm\u011bv byl tak kr\u00e1sn\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd jako te\u010f.<\/div>\n
\n
„P\u016fjdu babi\u010dce pomoct se sal\u00e1tem. Chce, abych nakr\u00e1jel papriku,“ v\u00fdznamn\u011b na m\u011b up\u0159e sv\u016fj kuku\u010d a j\u00e1 se nad n\u00edm znovu pousm\u011bju. Je na v\u0161echno, co ud\u011bl\u00e1 nov\u011b a dob\u0159e, tolik py\u0161n\u00fd, \u017ee to pak d\u00e1v\u00e1 ka\u017ed\u00e9mu zbytek dne najevo, \u017ee ON tohle zvl\u00e1dl. Popo\u017eenu ho pl\u00e1cnut\u00edm po zade\u010dku, sleduji jeho miz\u00edc\u00ed postavu za dve\u0159mi kuchyn\u011b. Postav\u00edm se a dojdu k oknu, padaj\u00ed znovu sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky v takov\u00fdch hejnech, jako u\u017e alespo\u0148 \u0161est let ne. Alespo\u0148 j\u00e1 si nepamatuju, \u017ee by bylo tolik sn\u011bhu. Op\u0159u se \u010delem o chladn\u00e9 sklo a prstem p\u0159ejedu po okn\u011b, mapuj\u00edc\u00ed tak kapi\u010dku vody rozt\u00e1t\u00e9 vlo\u010dky. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a zaposlouch\u00e1m se do jeho zvoniv\u00e9ho sm\u00edchu.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
„Bab\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed!“ zak\u0159i\u010d\u00edm, kdy\u017e se p\u0159i\u0159\u00edt\u00edme s d\u011bdou do bar\u00e1ku. „Bab\u00ed\u00ed\u00ed, no t\u00e1\u00e1\u00e1k, hon\u00e9\u00e9\u00e9m!“ zak\u0159i\u010d\u00edm znovu a py\u0161n\u011b se zad\u00edv\u00e1m na mal\u00fd strome\u010dek, kter\u00fd d\u011bda s heknut\u00edm pust\u00ed na zem. Ozve se hlu\u010dn\u00e1 r\u00e1na a j\u00e1 se na d\u011bdu s nech\u00e1pav\u00fdm, k\u00e1rav\u00fdm pohledem pod\u00edv\u00e1m. Sn\u00edh, kter\u00fd byl napadan\u00fd na strome\u010dku, se za\u010dne m\u011bnit v kapi\u010dky vody. Sund\u00e1m ze sebe bundu, jak m\u011b to babi\u010dka nau\u010dila a p\u0159ehod\u00edm ji p\u0159es radi\u00e1tor, kde se je\u0161t\u011b su\u0161\u00ed moje pun\u010do\u0161ky s kr\u00e1l\u00ed\u010dky.<\/em><\/div>\n
„Co, ty uli\u010dn\u00edku?“ vyleze babi\u010dka v z\u00e1st\u011b\u0159e z kuchyn\u011b. M\u016fj i jej\u00ed pohled padne na strome\u010dek, SMR\u010cEK, jak \u0159ekl d\u011bda, a j\u00e1 na n\u00ed hod\u00edm py\u0161n\u00fd v\u00fdraz, nebo\u0165 to bylo poprv\u00e9, co jsem ho nesl. Dr\u017eel jsem ho za p\u00e1r v\u011btvi\u010dek, ale nakonec m\u011b d\u011bda p\u0159esunul rad\u011bji ke kmenu, kter\u00fd jsem pevn\u011b dr\u017eel ve sv\u00fdch ruk\u00e1ch, abych d\u011bdovi uk\u00e1zal, \u017ee nejsem u\u017e mal\u00fd kluk, ale sil\u00e1k. S rozb\u011bhem sko\u010d\u00edm na d\u011bde\u010dka, kter\u00fd m\u011b sev\u0159e v n\u00e1ru\u010d\u00ed, ne\u017e si m\u011b p\u0159ehod\u00ed na ramena a j\u00e1 se znovu zazub\u00edm na babi\u010dku.<\/em><\/div>\n
„To jsem ale \u0161ikovn\u00fd, co? Nesl jsem ho! Skoro \u00fapln\u011b S\u00c1M!“ zasm\u011bju se a d\u00e1m si hrd\u011b r\u00e1nu do hrudn\u00edku, jako to d\u011bl\u00e1 Fred Flintstone!<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Z\u00e1st\u011bru si zku\u0161en\u011b obmot\u00e1m kolem bok\u016f, jako to m\u00e1 babi\u010dka, a vezmu si mal\u00fd n\u016f\u017e, kter\u00fdm za\u010dnu opatrn\u011b, abych se pr\u00fd nepo\u0159ezal, proto\u017ee by m\u011b to bolelo a tekla by mi krev, kr\u00e1j\u00edm \u010dervenou a \u017elutou papriku. V moj\u00ed hlav\u011b v\u00ed\u0159\u00ed jen Tomi a Mal\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 v\u00edla. Co kdyby Tomi uc\u00edtil jinou v\u016fni, kterou by byl posedl\u00fd? A co kdyby pak na\u0161el n\u011bkoho jin\u00e9ho, s tou kr\u00e1snou v\u016fn\u00ed, do koho by se zamiloval? Tlumen\u011b si povzdychnu a p\u0159iv\u0159u na p\u00e1r sekund v\u00ed\u010dka, ale d\u00e1l pokra\u010duji v kr\u00e1jen\u00ed. Je tak kr\u00e1sn\u011b n\u011b\u017en\u00fd, kdy\u017e se m\u011b dot\u00fdk\u00e1. \u010c\u00ed\u0161\u00ed z n\u011bj po\u0159\u00e1d takov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 nejistota? Jako by m\u011bl strach, \u017ee mi ubl\u00ed\u017e\u00ed, ale j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ON by mi nedok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit. Pod\u00edv\u00e1m se po o\u010dku po babi\u010dce a znovu se vr\u00e1t\u00edm ke kr\u00e1jen\u00ed papriky.<\/p>\n<\/div>\n
V\u010dera jsem za\u017eil snad to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co mi Tomi umo\u017enil za\u017e\u00edt. Sv\u00edr\u00e1 se mi b\u0159\u00ed\u0161ko a mot\u00fdlci v n\u011bm poletuj\u00ed, jako kdyby hr\u00e1li na hon\u011bnou. Jako kdy\u017e se j\u00e1 hon\u00edm po bar\u00e1ku se Scottym a Tomi n\u00e1s se sm\u00edchem pozoruje. P\u0159i ka\u017ed\u00e9 my\u0161lence na to, jak n\u011b\u017en\u011b m\u011b l\u00edbal, jak jsem c\u00edtil tu, pro m\u011b nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chu\u0165. Poznal jsem ho\u0159kou chu\u0165, i slanou. Poznal jsem kyselou i sladkou, ale tahle? Byla takov\u00e1, jako by m\u011bla n\u011bco z ka\u017ed\u00e9 z nich a p\u0159eci by se nedala p\u0159irovnat chut\u00ed ani k jedn\u00e9. Je v\u00fdjime\u010dn\u00e1. Tak\u2026 dobr\u00e1? Cht\u011bl bych ji po\u0159\u00e1d ochutn\u00e1vat. Po\u0159\u00e1d bych cht\u011bl, aby to, co ud\u011blal v noci a p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, aby zopakoval.<\/div>\n
„\u2026zmizeli?“ oto\u010d\u00edm se po hlase za sebou a n\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m. Sklop\u00edm s rudnouc\u00edmi tv\u00e1\u0159emi obli\u010dej a vlasy mi tak neposedn\u011b spadaj\u00ed do obli\u010deje.<\/div>\n
„Pr-pros\u00edm?“ vykokt\u00e1m ze sebe a zad\u00edv\u00e1m se na babi\u010d\u010din pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ptala jsem se, panenko,<\/em> kam jste v\u010dera zmizeli!“ zopakuje mi nejsp\u00ed\u0161 to, na co se ptala, a j\u00e1 znovu m\u00edrn\u011b zrudnu v obli\u010deji.<\/div>\n
„Tomi m\u011b vzal sem a\u2026 pov\u00eddali jsme si,“ p\u0159izn\u00e1m ti\u0161e a moje srdce se v hrudn\u00edku je\u0161t\u011b v\u00edc rozbu\u0161\u00ed. P\u0159itisknu si k n\u011bmu dla\u0148, p\u0159es kterou c\u00edt\u00edm jasn\u011b jeho tlukot, a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Cel\u00fd se rozt\u0159esu.<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm se jako n\u011bkde jinde. Jako v n\u011bjak\u00e9\u2026 p\u011bkn\u00e9 poh\u00e1dce. A vlastn\u011b\u2026 tenhle \u017eivot je pro m\u011b takovou kr\u00e1snou poh\u00e1dkou. Kr\u00e1snou poh\u00e1dkou, ve kter\u00e9 jsem potkal jeho. On je vlastn\u011b takov\u00fd m\u016fj princ. A kdy\u017e si to vezmu tak a tak, jsem jako Mal\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 v\u00edla. Sice jsem ve skute\u010dnosti porcel\u00e1novou panenkou, ale\u2026 nedok\u00e1zal bych mu ubl\u00ed\u017eit, jako to nedok\u00e1zala ani ona. Smutn\u011b si znovu povzdychnu. Ta poh\u00e1dka byla tak kr\u00e1sn\u00e1, \u017ee mi neust\u00e1le rejd\u00ed my\u0161lenky okolo n\u00ed v hlav\u011b, \u017ee p\u0159est\u00e1v\u00e1m vn\u00edmat sv\u011bt kolem.<\/div>\n
\n

„Panenko<\/em>, nespi!“ drkne do m\u011b pohotov\u011b babi\u010dka, kdy\u017e uk\u00e1\u017ee na papriku, kterou kr\u00e1j\u00edm, jako nekr\u00e1j\u00edm, tak\u017ee se \u017e\u00e1dn\u00e9 nudli\u010dky z n\u00ed nest\u00e1vaj\u00ed. Omluvn\u011b se na ni zad\u00edv\u00e1m, m\u00edsto abych v\u0161ak pokra\u010doval, mali\u010dko m\u011b odstr\u010d\u00ed, rychle ji dokr\u00e1j\u00ed a j\u00e1 j\u00ed s vykulen\u00fdm pohledem sleduji. „B\u011b\u017e pro Toma, panenko!<\/em>“ popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po zade\u010dku, jako to d\u011bl\u00e1 Tomi a j\u00e1 se jen zasm\u011bji. Projdu dve\u0159mi do ob\u00fdv\u00e1ku a zad\u00edv\u00e1m se na sv\u00e9ho Tomiho. Op\u00edr\u00e1 se o okno a zamy\u0161len\u011b se d\u00edv\u00e1 ven. Je po\u0159\u00e1d tak kr\u00e1sn\u00fd. Nasucho polknu, kdy\u017e si vybav\u00edm, jak m\u011b na\u0161el. Jak se na m\u011b d\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n

*flashback*<\/em><\/div>\n
M\u00e9 t\u011blo najednou nen\u00ed tak mal\u00e9, jako b\u00fdv\u00e1valo, pomalu se dostanu z krabice, ve kter\u00e9 jsem byl r\u00e1doby uv\u011bzn\u011bn\u00fd a p\u0159ekvapen\u011b sleduji sv\u00e9 prsty, kter\u00e9 se prodlu\u017euj\u00ed. Sv\u00e9 ruce, kter\u00e9 najednou nat\u00e1hnu v\u00edc. V\u0161echno se na m\u011b zv\u011bt\u0161uje, \u010d\u00edm\u017e usoud\u00edm, \u017ee se zv\u011bt\u0161uji j\u00e1. Kolem m\u011b je tma, jen d\u00edky okn\u016fm sem proud\u00ed tro\u0161ku sv\u011btla. Zap\u0159u se na rozechv\u011bl\u00fdch dlan\u00edch za z\u00e1dy a pokus\u00edm se postavit. M\u00e9 nohy jsou v\u0161ak naprosto slab\u00e9 a vrtkav\u00e9. Nasucho polknu, p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. V hlav\u011b si sna\u017e\u00edm ut\u0159\u00eddit ve\u0161ker\u00e9 vzpom\u00ednky, kter\u00e9 si jen tak matn\u011b vybavuji, ale to, co mi blik\u00e1 rud\u011b v moj\u00ed hlav\u011b, je jist\u00e9. TOM si m\u011b koupil. M\u016fj TOM! Ten p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd TOM!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Op\u0159u se dlan\u00ed o sk\u0159\u00ed\u0148, kterou m\u00e1m pobl\u00ed\u017e a vrtkav\u00fdm krokem dojdu ke kulat\u00e9mu k\u0159eslu u okna, na kter\u00e9 se posad\u00edm. Ticho je tu tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 a v\u016fn\u011b, je\u017e m\u011b obklopuje, se \u010dich\u00e1 naprosto kr\u00e1sn\u011b. Jinak ne\u017e v obchod\u011b. A je tolik odli\u0161n\u00e1 od t\u00e9 v hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed. Je sladk\u00e1, ale ko\u0159en\u011bn\u00e1 z\u00e1rove\u0148. Zhluboka se nadechnu t\u00e9 v\u016fn\u011b a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. M\u00fdmi \u00fatrobami se rozlije p\u0159\u00edjemn\u00fd h\u0159ejiv\u00fd pocit. Po m\u00e9 k\u016f\u017ei nasko\u010d\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pup\u00ednky a drobn\u00e9 chloupky se mi postav\u00ed. P\u0159ejedu si po nich prsty a n\u00e1sledn\u011b nimi p\u0159ejedu po \u010demsi m\u011bkk\u00e9m. P\u0159\u00edjemn\u00e9m a u\u017e na dotyk kr\u00e1sn\u011b zah\u0159\u00e1t\u00e9m, a na \u010dich provon\u011bn\u00e9m tou p\u0159ekr\u00e1snou, omamnou v\u016fn\u00ed. Oble\u010du se do t\u00e9 v\u011bci, kter\u00e1 le\u017e\u00ed po m\u00e9 ruce a uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee pup\u00ednky na m\u00fdch ruk\u00e1ch ustupuj\u00ed, stejn\u011b tak, jako se tolik p\u0159est\u00e1v\u00e1m t\u0159\u00e1st. Schoul\u00edm si nohy pod sebe a oto\u010d\u00edm se s k\u0159eslem k oknu. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky voln\u011b se sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed, to je to, co sleduji. Schoul\u00edm se do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Moje v\u00ed\u010dka voln\u011b klesaj\u00ed a j\u00e1 jim nebr\u00e1n\u00edm.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“ za\u0161ept\u00e1m, dojdu a\u017e k n\u011bmu. Znovu se chv\u011bji p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by si m\u011b nekoupil a j\u00e1 musel st\u00e1t st\u00e1le v tom reg\u00e1lu. Nechat sebou ve\u010der manipulovat, jako kdybych m\u011bl b\u00fdt na n\u011bjak\u00e9 opu\u0161t\u011bn\u00e9 skl\u00e1dce. Obejmu ho kolem hrudn\u00edku, kdy\u017e si m\u011b k sob\u011b n\u011b\u017en\u011b p\u0159ivine a dlan\u00ed mi roz\u010dechr\u00e1 vlasy.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159itisknu si svou Pol\u00e1rku na hrudn\u00edk a ucul\u00edm se. Hlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po z\u00e1dech, p\u0159es tri\u010dko, kter\u00e9 m\u00e1 na sob\u011b obepnut\u00e9 a zavad\u00edm o ma\u0161li\u010dku na z\u00e1dech, aby na n\u011bm dr\u017eela z\u00e1st\u011bra na va\u0159en\u00ed. Mus\u00edm se nad n\u00edm usm\u00e1t. Zvedne ke mn\u011b sv\u016fj pohled a j\u00e1 se vno\u0159\u00edm do jeho n\u00e1dhern\u00fdch, temn\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Lehce zalap\u00e1m po dechu. Kdy jsem si p\u0159estal v\u0161\u00edmat jeho n\u00e1dhern\u011b velk\u00fdch o\u010d\u00ed? Zavrt\u00edm nad sebou k\u00e1rav\u011b hlavou. Miluju jeho velik\u00e9 o\u010di, a kdy\u017e je na m\u011b koul\u00ed, jsou mnohem, mnohem dokonalej\u0161\u00ed. Mohl bych znovu v mysli rozeb\u00edrat, co v\u0161echno na n\u011bm miluju, a musel bych str\u00e1vit n\u011bkolik dn\u00ed nad t\u00edm, ne\u017e bych do\u0161el k posledn\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dce. Nev\u00edm, jak jeho t\u011blo vypad\u00e1 \u00fapln\u011b cel\u00e9, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee kdybych tu mo\u017enost dostal, mo\u017enost vid\u011bt jeho cel\u00e9 t\u011blo, \u017ee bych na n\u011bm miloval dal\u0161\u00edch x v\u011bc\u00ed, nad kter\u00fdmi bych str\u00e1vil dal\u0161\u00edch x dn\u00ed. Je to nekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m, a nikdy bych nedopustil, abych p\u0159i\u0161el o moji panenku.<\/em> Skousnu si spodn\u00ed ret a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Budu muset promluvit s babi\u010dkou, abychom spolu vymysleli pl\u00e1n.<\/div>\n
„Copak je, brou\u010dku?“ zept\u00e1m se po n\u011bkolikaminutov\u00e9m tichu, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panuje, jen se k sob\u011b tul\u00edme a ot\u00edr\u00e1 se o m\u016fj hrudn\u00edk tv\u00e1\u0159\u00ed. Je tak rajcovn\u00ed, a\u0165 d\u011bl\u00e1 cokoli. Znovu m\u00e1m chu\u0165 jej l\u00edbat a neodtrhnout se od jeho rt\u016f.<\/div>\n
„M\u011bl jsem t\u011b zavolat na j\u00eddlo, Tomi, ale\u2026 p\u016fjdeme si stoupnout pod to zlat\u00e9? Jak jsi \u0159\u00edkal\u2026 jmel\u00ed se to jmenuje?“ zazub\u00ed se na m\u011b. Zavrt\u00edm nad n\u00edm hlavou, kdy\u017e se za\u010dnu sm\u00e1t, p\u0159itisknu ho do sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed, sklon\u00edm k n\u011bmu tv\u00e1\u0159 a n\u011b\u017en\u011b, opatrn\u011b se ot\u0159u o jeho rty.<\/div>\n
„Budeme muset j\u00edt ukradnout strome\u010dek,“ mrknu na n\u011bj a znovu se n\u011b\u017en\u011b ot\u0159u o jeho rty, ne\u017e si ho k sob\u011b p\u0159itul\u00edm a projdeme za babi\u010dkou do kuchyn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
(\u2026)<\/p>\n<\/div>\n
Babi\u010dka va\u0159\u00ed excelentn\u011b. Mohl bych to jej\u00ed j\u00eddlo j\u00edst od nevid\u00edm do nevid\u00edm, a stejn\u011b bych m\u011bl po\u0159\u00e1d takovou postavu, jakou m\u00e1m te\u010f. Mysl\u00edm, \u017ee bych fakt snad ani t\u011bch p\u011bt kilo nep\u0159ibral. V\u017edycky jsem s v\u00e1hou m\u011bl probl\u00e9my. Zat\u00edmco ostatn\u00ed kluci a holky museli dr\u017eet diety, j\u00e1 jsem se zase musel sna\u017eit j\u00edst v\u00edc. A co to dalo p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed n\u011bkter\u00fdm lidem o tom, \u017ee opravdu zdrav\u011b j\u00edm\u2026 Geo m\u011bl ale pravdu, ta posilka se fakt \u0161ikne, alespo\u0148 co se m\u00e9ho t\u011bla t\u00fd\u010de\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Venku po\u0159\u00e1dn\u011b mrzne. A i kdy\u017e zima nen\u00ed nijak dot\u011brn\u00e1 nebo vlezl\u00e1, musel jsem Billa po\u0159\u00e1dn\u011b obl\u00edct. Po\u0159\u00e1d se t\u0159ese jako osika a j\u00e1 nechci, aby mi onemocn\u011bl. Zrovna o takov\u00fdhle z\u00e1\u017eitek ur\u010dit\u011b nestoj\u00ed, le\u010d\u2026 u n\u011bj \u010dlov\u011bk vlastn\u011b nikdy nev\u00ed. Je\u0161t\u011b si te\u010f \u017eiv\u011b pamatuju to, jak mi jednou v noci, t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm ne\u017e usnul, pov\u00eddal, jak by si jednou cht\u011bl vyzkou\u0161et b\u00fdt nemocn\u00fd. \u017de by r\u00e1d v\u011bd\u011bl, co to vlastn\u011b je, ta fyzick\u00e1 bolest\u2026 Popisoval jsem mu sice bolest hlavy a b\u0159icha, knedl\u00edky v krku, jen\u017e zabra\u0148uj\u00ed jak\u00e9mukoliv polyk\u00e1n\u00ed, a mo\u017en\u00e1 jsem to i dost oko\u0159enil, p\u0159esto to jeho p\u016fvodn\u00ed chu\u0165ovou touhu neodradilo. Zakrout\u00edm nad t\u00edm s \u00fasm\u011bvem hlavou a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Jde vedle m\u011b jako pot\u00e1pka, div nezakopne, kdy\u017e si prohl\u00ed\u017e\u00ed zasn\u011b\u017een\u00fd les.<\/div>\n
Taktak\u2026 pot\u0159ebujeme n\u011bjak z\u00edskat v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek, proto jsem svoji panenku vzal do lesa. Usm\u011bju se pod vousy, kdy\u017e si op\u011bt, u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 dnes, vzpomenu na to, jak jsem poprv\u00e9 s d\u011bdou ukradl n\u011bjak\u00fd men\u0161\u00ed smrk. To on m\u011b do toho zasv\u011btil. Bydl\u00edme v mal\u00e9 vesnici, a i kdy\u017e je n\u00e1\u0161 d\u016fm n\u011bkde kousek od n\u00e1vsi, za bar\u00e1ky se t\u00e1hne men\u0161\u00ed les, tak pro\u010d toho nevyu\u017e\u00edt, no ne? Stalo se to vlastn\u011b takovou malou tradic\u00ed. Skoro ka\u017ed\u00fd rok se mi nechce tahat se stromem b\u016fhv\u00ed jakou d\u00e1lku, tak si prost\u011b sko\u010d\u00edm do lesa, kde si vyberu n\u011bjak\u00fd p\u011bkn\u00fd ko\u0161t\u011b, a je to, no. Co na tom?<\/div>\n
<\/div>\n
„Ehm\u2026 Tome?“ vydechne Bill a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Copak?“ p\u0159isunu se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a n\u011b\u017en\u011b jej chyt\u00edm volnou rukou za jeho dla\u0148. Koukne na m\u011b s typicky vypsan\u00fdm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159i a drob\u011b se usm\u011bje. Moji dla\u0148 sev\u0159e. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee kdykoliv se p\u0159ihl\u00e1s\u00ed o pozornost, nebo se na n\u011bj sebem\u00ed\u0148 zad\u00edv\u00e1m, moje ve\u0161ker\u00e9 my\u0161lenky jsou tytam a m\u00edsto nich se v m\u00e9 hlav\u011b rozto\u010d\u00ed koloto\u010d pobl\u00e1zn\u011bn\u00fdch tu\u017eeb a my\u0161lenek, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edch na Billa. Pro\u010d m\u00e1 tak smysln\u011b pohybuj\u00edc\u00ed se rty?<\/div>\n
„\u2026strome\u010dek?“<\/div>\n
„Ehm, coo?“ zat\u0159epu hlavou jako n\u011bjak\u00fd \u0161\u00edlen\u00fd k\u016f\u0148. V\u016fbec jsem jej nevn\u00edmal, nebo\u0165 jsem zaujat\u011b sledoval jeho pootev\u00edraj\u00edc\u00ed se rty. Jako kdyby to byly n\u00e1stroje l\u00e1sky \u010di h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 touhy, nut\u00edc\u00ed m\u011b po\u0159\u00e1d myslet, jak asi m\u016f\u017ee b\u00fdt jeho t\u011blo hork\u00e9? Z\u010derven\u00e1m. Ve sv\u00e9 mysli se zastyd\u00edm a hlas m\u00e9ho rozumu, jen\u017e se nach\u00e1z\u00ed n\u011bkde hluboko v z\u00e1vitech m\u00e9 hlavy, mi razantn\u011b vynad\u00e1. Ksakru. Pro\u010d po\u0159\u00e1d mysl\u00edm na to, jak\u00e9 by to bylo, c\u00edtit jej v\u0161ude? Jak zn\u00ed jeho hlasit\u00e9 vzdechy? A jak vlastn\u011b vypad\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159 zk\u0159iven\u00e1 rozko\u0161\u00ed a h\u0159\u00ed\u0161nou touhou? Zavrt\u00edm nad sebou hlavou. Ano, ta touha je h\u0159\u00ed\u0161n\u00e1. Zkrou\u0161en\u011b si povzdychu a rad\u011bji se zaposlouch\u00e1m do Billova medov\u011b zbarven\u00e9ho hlasu. Zd\u00e1 se mi to, anebo mu za tu dobu, co o\u017eivl,<\/em> jeho hlas opravdu zhrub\u011bl, a p\u0159itom tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b zm\u011bkl. K m\u00fdm u\u0161\u00edm se line jako kapky medu. Tak sladk\u00fd a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed je jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Oh\u2026“ usm\u011bje se. „Opravdu sem jdeme pro strome\u010dek? Pro ten v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek?“ mile se usm\u011bje. Jisk\u0159i\u010dky hraj\u00edc\u00ed v jeho o\u010d\u00edch se kr\u00e1sn\u011b t\u0159pyt\u00ed a bl\u00fdskaj\u00ed. Propletu s n\u00edm prsty, \u0161imraj\u00ed m\u011b jeho rukavice, le\u010d v\u00edm, \u017ee i tak je m\u00e1 zmrzl\u00e9 a zk\u0159ehl\u00e9, a proto je za\u010dnu mnout jemn\u011b mezi sebe. M\u00e1m to r\u00e1d. Jen prost\u011b tak se jej dot\u00fdkat.<\/div>\n
„No\u2026 jo, jdeme,“ potvrd\u00edm mu a \u0161ibalsky na n\u011bj mrknu. Koutky \u00fast se mi zk\u0159iv\u00ed v moment\u011b, kdy si p\u0159edstav\u00edm Billa, jak krade stromky v lese. V\u017edy\u0165 tohle bude vlastn\u011b jeho prvn\u00ed p\u0159estupek. Do\u010dista zlo\u010din\u2026 V\u017edy\u0165 to u\u017e nebude tak nevinn\u00fd jako doposud. Co kdy\u017e to m\u00e1 n\u011bjak\u00fd vliv na jeho porcel\u00e1novou k\u0159ehkost? Co kdy\u017e s n\u00edm budu prov\u00e1d\u011bt h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 p\u0159estupky? Ukradnu v obchod\u011b \u017ev\u00fdka\u010dku, nebo u\u0159e\u017eu n\u011bkolik chr\u00e1n\u011bn\u00fdch stromk\u016f, \u010f\u00e1belsky se s n\u00edm pol\u00edb\u00edm? Ehm… to u\u017e p\u0159ece nebude tak \u010dist\u00fd!! Bude to oby\u010dejn\u00fd smrteln\u00edk. Popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m na n\u00e1pady, je\u017e se mi v hlav\u011b zrodily v n\u011bkolika minul\u00fdch setin\u00e1ch. Mus\u00edm to n\u011bjak promyslet\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„A d\u00e1me ho do domu a budeme ho zdobit t\u011bmi ozd\u016fbkami a \u0159et\u011bzy, tak jako to bylo v hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed?“ opt\u00e1 se se z\u00e1jmem v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„No jasn\u011b!“ sklon\u00edm se k n\u011bmu, cvrnknu jej rukou do nosu, na\u010de\u017e mu vtisknu vlhkou, mlaskavou pusu na rty. Sladce se usm\u011bje. Jeho pocity jsou tak naka\u017eliv\u00e9. „A budou okolo n\u011bkoho obmotan\u00e9 takov\u00e9 \u0159et\u011bzy, kter\u00e9 na sob\u011b budou m\u00edt sv\u011bt\u00fdlka, kter\u00e9 budou ve\u010der barevn\u011b sv\u00edtit. Je to p\u011bkn\u00e9,“ p\u0159ik\u00fdvnu mu a pust\u00edm jeho dla\u0148 ze sv\u00e9, abych si p\u0159ed\u011blal z lev\u00e9 ruky pilu do prav\u00e9. Nen\u00ed to nic moc, oby\u010dejn\u00e1, neelektrick\u00e1. Pot\u0159ebuju b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd a hodn\u011b rychl\u00fd. Z minul\u00fdch let u\u017e m\u00e1m p\u00e1r zku\u0161enost\u00ed s lesn\u00edky a t\u011bmi dal\u0161\u00edmi podiv\u00edny, o kter\u00fdch ani nev\u00edm, jak se jmenujou. Jsou to celkem fofry, ale stoj\u00ed to za to. Celkem slu\u0161n\u00fd pen\u00edze se u\u0161et\u0159\u00ed, tak pro\u010d ne. Jeden stromek z tohoto les\u00edku fotosynt\u00e9ze neu\u0161kod\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00ed chr\u00e1n\u011bn\u00ed \u017eivo\u010dichov\u00e9 tu taky ne\u017eijou, anebo o tom nev\u00edm, ale sp\u00ed\u0161 pochybuju, tak na\u010d se vzru\u0161ovat?! Ale\u2026 ta motorov\u00e1 pilka by se shodla. Doma m\u00e1m takovou mali\u010dkou, m\u00e1 asi t\u0159icet cen\u0165\u00e1k\u016f, ale jede jak div\u00e1. Mus\u00edm to na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok n\u011bjak l\u00edp vymyslet.<\/div>\n
Kouknu na Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ \u0161pitne.<\/div>\n
„Copak, panenko moje?“ usm\u011bju se a trochu se k n\u011bmu sklon\u00edm proto, abych l\u00edp sly\u0161el.<\/div>\n
„A nen\u00ed to \u0161patn\u00e9? V\u00ed\u0161, tady to s t\u00edm stromkem,“ sklop\u00ed pohled ke sv\u00fdm b\u00edl\u00fdm tkani\u010dk\u00e1m na sv\u00fdch prvn\u00edch bot\u00e1ch. L\u00edbily se mu, tak jsem mu je bezmy\u0161lenkov\u011b vzal.<\/div>\n
„Pro\u010d by bylo?“ trochu znejist\u00edm.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026“ zachv\u011bje se mu hlas, nejsp\u00ed\u0161 zimou, \u010di co. „Ehm,“ nadechne se. „V hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed, kdy\u017e jsem byl je\u0161t\u011b ve v\u00fdloze, sly\u0161el jsem hodn\u011b r\u016fzn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Taky jsem se n\u011b\u010demu v\u017edycky p\u0159iu\u010dil a tak\u2026 Ty lidi tam chod\u00ed si pov\u00eddat, prodava\u010di tam po\u0159\u00e1d \u0161t\u011bbetali, a kdy\u017e jsem u\u017e pro\u017eil tolik v\u00e1noc, sly\u0161el jsem o nich docela dost v\u011bc\u00ed\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/em><\/div>\n
Bolestn\u011b se prohnu, schovan\u00fd za velk\u00fdm ply\u0161ov\u00fdm medv\u011bdem. Z\u00e1da bol\u00ed stra\u0161n\u011b. Kdyby mi aspo\u0148 n\u011bkdy zk\u0159ivili ti prodava\u010di ztuhl\u00e9 nohy a nechali m\u011b jen tak sed\u011bt, tak jako spoustu ostatn\u00edch panenek tady, byl bych na tom, co se t\u00fd\u010de m\u00e9 vitality, rozhodn\u011b l\u00edp, ne\u017e na tom jsem te\u010f. Promnul bych si o\u010di, kdybych nem\u011bl ruce p\u0159iv\u00e1zan\u00e9 k t\u00e9 blb\u00e9 \u017eelezn\u00e9 ty\u010dce, je\u017e rovn\u00e1 m\u00e1 z\u00e1da. Tu ty\u010dku, kter\u00e1 je prostr\u010den\u00e1 p\u0159es moji ko\u0161ili a t\u00e1hne m\u011b k sob\u011b stra\u0161n\u011b rovn\u011b, od srdce nen\u00e1vid\u00edm. Unaven\u011b zamrk\u00e1m a sna\u017e\u00edm se nec\u00edtit z\u00e1pach, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z medv\u011bdovy ply\u0161e. Nic proti n\u011bmu nem\u00e1m, mo\u017en\u00e1 je to jen t\u00edm, jak ho p\u0159ev\u00e1\u017eeli, ale opravdu divn\u011b zap\u00e1ch\u00e1, anebo je to tam ta baba s tou druhou pan\u00ed? Nev\u00edm. Ta hn\u011bdovlas\u00e1 \u017eena nevypad\u00e1 \u0161patn\u011b, mysl\u00edm si, \u017ee ani nen\u00ed zl\u00e1. Mohla by si m\u011b koupit! Sna\u017e\u00edm se nakr\u010dit a nato\u010dit tak, aby si m\u011b aspo\u0148 jedna z nich v\u0161imla. V\u0161ak to je jedno kter\u00e1, hlavn\u011b, \u017ee u\u017e si m\u011b kone\u010dn\u011b n\u011bkdo koup\u00ed. Guma okolo m\u00fdch rukou se mi zar\u00fdv\u00e1 do pa\u017e\u00ed, nemohu se dostat v\u00edc ke kraji poli\u010dky. Ten velkej medv\u011bd z jin\u00e9ho odd\u011blen\u00ed, jeho\u017e sem polo\u017eil jeden postar\u0161\u00ed mu\u017e, mi zase br\u00e1n\u00ed ve v\u00fdhledu. Zase m\u011b p\u0159ekr\u00fdv\u00e1 a nikdo m\u011b za n\u00edm nevid\u00ed. Povzdychnu si. \u017dena m\u00ed\u0159\u00ed p\u0159esn\u011b m\u00fdm sm\u011brem, le\u010d ch\u0148apne po n\u011bjak\u00e9 blon\u010fat\u00e9 porcel\u00e1nov\u00e9 princezni\u010dce. Kr\u00e1sn\u011b se na n\u00ed usm\u011bje a lup s n\u00ed do ko\u0161\u00edku. Ach jo\u2026 m\u011b si snad nikdy nikdo nekoup\u00ed. Sklop\u00edm pohled k zemi. Dneska u\u017e to nem\u00e1 cenu. Aspo\u0148 se skrz toho medv\u011bda nemus\u00edm d\u00edvat na nanynky okolo m\u011b.<\/em><\/div>\n
Smutn\u011b pooto\u010d\u00edm hlavu, sleduj\u00edc proch\u00e1zej\u00edc\u00ed, hem\u017e\u00edc\u00ed se lidi na ulici. Zaposlouch\u00e1m se do n\u011bjak\u00e9ho hovoru.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Matyldo, m\u00e1te u\u017e doma stromek? No, n\u00e1m ho v\u010dera Hanz cestou z pr\u00e1ce koupil. Zn\u00e1\u0161 ho, tak v\u00ed\u0161, jak je z\u00e1sadov\u00fd. Ale p\u0159edstav si, tak kr\u00e1snou kanadskou jedli, jsem u\u017e dlouho nevid\u011bla,“ obdivn\u011b vzdychne jedna \u017eena, dr\u017e\u00edc v ruce jakousi Baby Anabell. Zat\u00edmco se druh\u00e1 rozpl\u00fdv\u00e1 nad \u010dernou\u0161kem Baby Born. Proto\u010d\u00edm nad t\u011bma dv\u011bma o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Jo? No my m\u00e1me oby\u010dejnou borovici, ale v\u00ed\u0161, co nikdy nepochop\u00edm?“ koukne k t\u00e9 prvn\u00ed a pozdvihuje p\u0159itom t\u00e9m\u011b\u0159 zu\u0159iv\u011b obo\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Co?“ naprosto o\u010dek\u00e1van\u011b se zept\u00e1 ta prvn\u00ed blond\u00fdna.<\/em><\/div>\n
„Jak mohou n\u011bkte\u0159\u00ed lidi chodit kr\u00e1st stromy do lesa! V\u017edy\u0165 to je tot\u00e1ln\u00ed ubohost. Pen\u00edze d\u00e1t za stromek, jako ka\u017ed\u00fd slu\u0161n\u00fd \u010dlov\u011bk, to ne, ale utr\u00e1cet za n\u011bjak\u00e1 p\u0159edra\u017een\u00e1 cig\u00e1ra, co ke v\u0161emu \u0161kod\u00ed nejen jim, ale i lidem okolo, to u\u017e ano. Nikdy tyhle vagabundy nepochop\u00edm, a v\u017edycky budu proti nim! Jinak\u2026“ zamysl\u00ed se. „Co mysl\u00ed\u0161? M\u00e1m Angele vz\u00edt tady toho \u010dernou\u0161ka nebo tady toto?“<\/em><\/div>\n
Op\u011bt se neubr\u00e1n\u00edm zavrt\u011bn\u00ed hlavy. Kdyby si ta baba rad\u0161i vzala m\u011b, m\u00edsto toho d\u011bcka tam. Vzdychnu ti\u0161e a pokus\u00edm se zavrt\u011bt. \u0160t\u00edpou m\u011b o\u010di bolest\u00ed. Zase ta proklet\u00e1 z\u00e1da!<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak kdy\u017e to te\u010f jdem d\u011blat,“ pokr\u010d\u00edm rameny a kopnu do n\u00e1hodn\u00e9ho kam\u00ednku. Stra\u0161n\u011b m\u011b to k tomu kopnut\u00ed vyb\u00edzelo. Jak se sem v\u016fbec ten kam\u00ednek dostal? Nadechnu se. „Jestli to nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho?“ kouknu na Tom, na\u010de\u017e si ol\u00edznu zmrzl\u00e9 rty.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„To ne\u2026“ usm\u011bju se na n\u011bj a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „D\u00edvej, my si vezmeme jen mal\u00fd strome\u010dek, to nikdo v takov\u00e9m velk\u00e9m mno\u017estv\u00ed v\u016fbec nepozn\u00e1. D\u00edvej, kolik t\u011bch strom\u016f tady je\u2026 je jich jak nasran\u00fdch\u2026.“ Sakra. Trochu jsem se pro\u0159ekl. Z\u010derven\u00e1m, kdy\u017e na m\u011b vykul\u00ed ta svoje p\u0159evelik\u00e1 n\u00e1dhern\u00e1 o\u010dka a ti\u0161e, ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b \u0161pitne.<\/div>\n
„Nasran\u00fdch?“<\/div>\n
M\u00e1vnu nad t\u00edm rukou. „To\u2026 no\u2026 to nic. To mi jen tak ulet\u011blo. To nen\u00ed nic p\u011bkn\u00e9ho, co by ses m\u011bl u\u010dit, nebo bys cht\u011bl po mn\u011b opakovat. Zapome\u0148 na to, Bille,“ \u00fasm\u011bvem se sna\u017e\u00edm maskovat sv\u00e9 \u010derven\u00e1n\u00ed. Zak\u0159en\u00ed se.<\/div>\n
„\u010cerven\u00e1\u0161 se?“ obejde m\u011b k lev\u00e9 stran\u011b a ruce obto\u010d\u00ed okolo m\u00e9ho pasu. „Kter\u00fd stromek vybereme?“<\/p>\n<\/div>\n
Rozhl\u00eddnu se. Pravda, jsme u\u017e trochu daleko. Okolo n\u00e1s je spousty vysok\u00fdch, ale i mlad\u00fdch stromk\u016f. Zavrt\u00edm nad t\u00edm hlavou. Pro\u010d s\u00e1z\u00ed sm\u00ed\u0161en\u00e9 lesy? K \u010demu to\u2026 akor\u00e1t se mi to tady tak plete. Pohledem si vyhled\u00e1m takov\u00fd st\u0159edn\u00ed stromek, stromek, kter\u00fd je velk\u00fd asi jako Bill. Usm\u011bju se a v\u0161ev\u011bdoucn\u011b se k n\u011bmu rozejdu. „D\u00edvej, ten je p\u011bkn\u00fd! A je stejn\u011b velk\u00fd, tak jako ty,“ usm\u011bju se. Pilku si polo\u017e\u00edm vedle sebe a kouknu se zespodu na kmen stromu, jestli n\u00e1hodou nen\u00ed n\u011bjak okousan\u00fd nebo celkov\u011b poni\u010den\u00fd. Nikde nic. Tak se d\u00e1m do \u0159ez\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm za sebou cupit\u00e1n\u00ed, zacul\u00edm se. To bude ur\u010dit\u011b Bill, douf\u00e1m, \u017ee m\u011b nechce vylekat. Jednou jsem na n\u011bj u z\u00e1chodu vybafl, lekl se, div si znova necvrkl, a od t\u00e9 doby se mi to sna\u017e\u00ed po\u0159\u00e1d oplatit. Marn\u011b. „Bille?“<\/div>\n
„Tome?“ \u0161pitne to moje mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. Zacul\u00edm se jak m\u011bs\u00ed\u010dek na hnoji, jakmile usly\u0161\u00edm jeho galaktick\u00fd hlas. P\u0159esto zn\u00ed trochu ustra\u0161en\u011b\u2026<\/div>\n
„Jednou jsi mi pov\u00eddal o tom, \u017ee se na \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der nem\u00e1 j\u00edst. \u017de se mus\u00ed dr\u017eet p\u016fst, aby se pak ve\u010der vid\u011blo zlat\u00e9 pras\u00e1tko. Je to pravda?“ \u0161pitne udiven\u011b. Trochu se tomu zasm\u011bju a po\u0159\u00e1dn\u011b do toho stromku zaberu, je tenk\u00fd, za chv\u00edli bude u\u0159azen\u00fd.<\/div>\n
„Joo. Cel\u00fd den nesm\u00ed\u0161 nic sn\u00edst, a kdy\u017e to vydr\u017e\u00ed\u0161, tak uvid\u00ed\u0161 zlat\u00e9 pras\u00e1tko. To je pravda. V\u00ed\u0161, jak vypad\u00e1 pras\u00e1tko, \u017ee jo? Ono je takov\u00e9 i v lese, divo\u010d\u00e1k, a m\u00e1 to takov\u00e9 velk\u00e9 zuby a se\u017eere v\u0161echno, na co p\u0159ijde. Anebo je to takov\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 l\u00edn\u00e9 zv\u00ed\u0159e\u2026“ uchechtnu se. „Ale na ty V\u00e1noce, ty uvid\u00ed\u0161 takov\u00e9 mal\u00e9 zlat\u00e9 pras\u00e1tko sk\u00e1kat po strop\u011b, nebo prost\u011b n\u011bkde v bar\u00e1ku,“ p\u0159ik\u00fdvnu s\u00e1m sob\u011b.<\/div>\n
Bill zachrocht\u00e1. Nech\u00e1pav\u011b zamrk\u00e1m o\u010dima. Pro\u010d proboha chrocht\u00e1, to si chce hr\u00e1t na pras\u00e1tka? V\u017edy\u0165 se mu nepodob\u00e1 ani za m\u00e1k.<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9\u00e9!!!“ zav\u00fdsk\u00e1 radost\u00ed. Sly\u0161\u00edm, jak pod n\u00edm k\u0159upou vrstvi\u010dky sn\u011bhu. „Ale j\u00e1 u\u017e nemus\u00edm,“ sm\u011bje se.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e ho viiid\u00edm!!!“ radostn\u011b si zatlesk\u00e1 rukama. „J\u016f\u016f\u016f!“<\/p>\n<\/div>\n
„Coo?“ zpomalen\u011b oto\u010d\u00edm hlavu ke svoj\u00ed panence, pohled nasm\u011bruju tam, kam se ub\u00edr\u00e1 ten jeho.<\/p>\n<\/div>\n
Srdce se mi zastav\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Hrkne ve mn\u011b! „A\u00c1 DO PRDELE!!!“ zahul\u00e1k\u00e1m a odhod\u00edm pilku stranou. Je mi te\u010f v\u0161echno jedno, ale kdy\u017e spat\u0159\u00edm odlesk nabrou\u0161en\u00fdch zub\u016f toho kance, smrteln\u00fd pot se rozlije cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem a \u017e\u00edly mi pln\u00ed zmrzl\u00e1 krev. Zataj\u00edm dech, a jak namydlen\u00fd blesk vysko\u010d\u00edm do stoje a n\u011bkolika skoky se dostanu k Billovi, jen\u017e na m\u011b jen udiven\u011b \u0161pul\u00ed o\u010dka.<\/div>\n
„Co je-???“ vyjekne vysok\u00fdmi \u00e1riemi, kter\u00e9 by mu mohla z\u00e1vid\u011bt i vyhl\u00e1\u0161en\u00e1 opern\u00ed zp\u011bva\u010dka, kdy\u017e strhnu jeho ruku v ob\u011bhov\u00e9m, roztr\u017eit\u00e9m koloto\u010di, kdy nev\u00edm, kam m\u00e1m d\u0159\u00edv ut\u00edkat. Pevn\u011b jeho dla\u0148 dr\u017e\u00edm v ruce. Ohl\u00eddnu se za sebe. Sakra! Sakra!!! Dupe to za n\u00e1mi, jak smysl\u016f zbaven\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„On\u2026 ono si s n\u00e1mi hraje na hon\u011bnou, tak jako Scotty?“ koul\u00ed na m\u011b p\u0159i b\u011bhu moje panenka obrovit\u00e1nsk\u00e9 o\u010di, \u010d\u00edm\u017e se mi ud\u011blaj\u00ed mdloby p\u0159ed t\u011bmi m\u00fdmi.<\/div>\n
„Ne-e!!“ vyjeknu kr\u00e1tce, nebo\u0165 dech mi nesta\u010d\u00ed. „Nemluv a ut\u00edkej se mnou, nebo n\u00e1s to tvoje pras\u00e1tko roztrhne vejp\u016fl!!!<\/p>\n<\/div>\n
„Co\u2026 Co\u017ee?“ zas\u00edpe to moje nevi\u0148\u00e1tko t\u0159aslav\u00fdm hl\u00e1skem a rozeb\u011bhne se kup\u0159edu, div mu st\u00edh\u00e1m sta\u010dit. Kde v sob\u011b beru tolik energie, j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu\u2026 A to prase n\u00e1s zatracen\u011b po\u0159\u00e1d hon\u00ed a furt tak debiln\u011b chrocht\u00e1. Nejrad\u0161i bych ho kopl do toho ryp\u00e1ku, ale co j\u00e1 v\u00edm, co mi to zv\u00ed\u0159e ud\u011bl\u00e1. M\u016f\u017ee m\u00edt vzteklinu!!!<\/p>\n<\/div>\n
„Ut\u00edkej! Ut\u00edkej k tomu stromu, Bille!!“ zak\u0159i\u010d\u00edm na svou l\u00e1sku, kterou za p\u00e1r setin dostihnu u statn\u00e9ho, sn\u011bhem zasypan\u00e9ho dubu. Snad jedin\u00e9 v\u00fdchodisko, kter\u00e9 n\u00e1m v tuhle chv\u00edli zb\u00fdv\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
A pak od \u010deho jsou v tomhle lese i listnat\u00e9 stromy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lorett & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lorett & Saj\u00fc Panenky prvn\u00ed kr\u00e1de\u017e? Hypnotizuji pohledem sv\u00ed\u010dky a srdce mi rychle bije, div mi neproraz\u00ed hru\u010f. Zavrt\u00edm hlavou, ne\u017e ho do jemn\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f n\u011b\u017en\u011b l\u00e1skypln\u011b pol\u00edb\u00edm. „Nedovol\u00edm, abys ode\u0161el, panenko moje. Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee proto, abys z\u016fstal,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12640","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12640","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12640"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12640\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12640"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12640"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12640"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}