{"id":12642,"date":"2010-01-10T16:00:00","date_gmt":"2010-01-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12612"},"modified":"2010-01-10T16:00:00","modified_gmt":"2010-01-10T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/10\/vylecim-te-laskou-29\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 29."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rozlehlou oblohu, a\u017e dote\u010f nesouc\u00ed barvu blankytu, za\u010dalo zahalovat tmav\u00e9 \u0161ero a zanedlouho se v n\u011bm zaleskla slab\u00e1 z\u00e1\u0159e prvn\u00ed vych\u00e1zej\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. Slunce sto\u010dilo sv\u00e9 kroky ke sv\u00e9mu zlatav\u00e9mu pal\u00e1ci, naposled v\u0161ak rozprost\u0159elo sv\u00e9 zlatav\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 paprsky po tmavnouc\u00ed obloze a sto\u010dilo sv\u016fj pohled k jednomu ze sta nemocni\u010dn\u00edch oken, aby mohlo pohladit tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Cel\u00fd den ji zah\u0159\u00edvalo sv\u00fdm teplem a pe\u010dliv\u011b a trp\u011bliv\u011b vysu\u0161ovalo v\u0161echny slzy, kter\u00e9 po n\u00ed u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne ne\u00fanavn\u011b st\u00e9kaly. A\u017e te\u010f se od n\u00ed po n\u011bkolika hodin\u00e1ch odvr\u00e1tilo a nechalo za sebou pouze svou zlatou stopu v podob\u011b z\u00e1\u0159e, kter\u00e1 se odr\u00e1\u017eela v temn\u011b hn\u011bd\u00fdch mandlov\u00fdch o\u010d\u00edch \u010dernovlas\u00e9ho chlapce…<\/p>\n<\/div>\n
Jako by nikdy nebyly jin\u00e9, jako by se v nich nikdy nezra\u010dil by\u0165 jen n\u00e1znak n\u011bjak\u00e9 radosti \u010di \u0161t\u011bst\u00ed. Jejich jiskra vyhasla tak rychle jako plam\u00ednek sv\u00ed\u010dky, kter\u00e1 u\u017e nem\u00e1 tu s\u00edlu d\u00e1l ho\u0159et a v\u00ed, \u017ee okam\u017eiky, kdy mal\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko radostn\u011b pl\u00e1polalo, se u\u017e nevr\u00e1t\u00ed. A podobn\u011b to bylo i s jindy rozz\u00e1\u0159en\u00fdma, \u0161\u0165astn\u00fdma o\u010dima, jejich\u017e majitel si te\u010f u okna hluboce povzdychl a beznad\u011bjn\u011b slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed…<\/div>\n
Nepo\u010d\u00edtal hodiny, minuty a ani vte\u0159iny, kter\u00e9 str\u00e1vil posed\u00e1v\u00e1n\u00edm u tohoto okna a pozorov\u00e1n\u00edm rozkvetl\u00e9 letn\u00ed krajiny, kterou mu nyn\u00ed zahalil \u010derno\u010dern\u00fd kab\u00e1t p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed a st\u00e1le houstnouc\u00ed tmy. Nevn\u00edmal nic a nikoho, jen jeho mysl st\u00e1le pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Ani na to v\u0161ak \u010dernovlas\u00fd chlapec v n\u011bkolika posledn\u00edch hodin\u00e1ch u\u017e nem\u011bl s\u00edly. Do t\u00e9to chv\u00edle p\u0159em\u00fd\u0161lel neust\u00e1le, odpov\u011bdi na jeho ot\u00e1zky v\u0161ak jako by neexistovaly a Bill si jen zt\u011b\u017eka op\u0159el \u010delo o okenn\u00ed sklo, nech\u00e1vaj\u00edc tak ve\u010dern\u00ed v\u011bt\u0159\u00edk, aby vysu\u0161il stopy slz, lesknouc\u00ed se na jeho tv\u00e1\u0159i. Neust\u00e1le po n\u00ed st\u00e9kaly a leskly se v jeho o\u010d\u00edch u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne, \u010dernovlas\u00fd chlapec to takhle v\u0161ak ani v nejmen\u0161\u00edm nepoci\u0165oval…<\/div>\n
\n
P\u0159i\u0161lo mu to jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost, jako n\u011bkolik des\u00edtek let, jako miliony a miliony hodin od chv\u00edle, kdy se sem v\u010dera vr\u00e1til a na n\u011bkolik minut nato se lou\u010dil se Simone, aby zde mohl osam\u011bt a z\u016fstat jen se sv\u00fdmi neodbytn\u00fdmi, zl\u00fdmi my\u0161lenkami, skute\u010dnost v\u0161ak byla zcela jin\u00e1. Podobala se jen jednomu dnu, kter\u00fd tu Bill str\u00e1vil s\u00e1m a s neuti\u0161uj\u00edc\u00edm se pl\u00e1\u010dem sotva vn\u00edmal \u010das, m\u00edjej\u00edc\u00ed kolem n\u011bj. V\u0161echno pro n\u011bj r\u00e1zem ztratilo smysl a neexistovalo nic, co by dovedlo jeho slzy zastavit. Sta\u010dilo jen, aby se v jeho mysli vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na v\u010derej\u0161\u00ed odpoledne a jeho tv\u00e1\u0159 okam\u017eit\u011b poselo n\u011bkolik slan\u00fdch cesti\u010dek. Skute\u010dnost, \u017ee poznal nejen sv\u00e9ho otce, ale i sv\u00e9ho bratra, byla pro Billa v\u00edce ne\u017e stra\u0161n\u00e1, ani\u017e by si to v\u0161ak v danou chv\u00edli uv\u011bdomil, m\u011blo p\u0159ij\u00edt je\u0161t\u011b to nejhor\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
T-to… t-to znamen\u00e1, \u017ee… je konec?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di se znova zalily slzami a jeho t\u011blo se neovladateln\u011b rozt\u0159\u00e1slo nad okam\u017eikem, od kter\u00e9ho uplynulo jen n\u011bkolik hodin. Jejich kr\u00e1tk\u00fd rozhovor na chodb\u011b – to bylo to, co Billa st\u00e1hlo na pomysln\u00e9 dno a sebralo mu v\u0161echny nad\u011bje, kter\u00e9 v n\u011bm a\u017e dosud p\u0159eb\u00fdvaly. Bylo to sice u\u017e n\u011bkolik hodin, Billovi se v\u0161ak ten moment opakoval v mysli st\u00e1le dokola a vracel se do jeho podv\u011bdom\u00ed v podob\u011b t\u011bch nejstra\u0161liv\u011bj\u0161\u00edch sn\u016f, ze kter\u00fdch se Bill vracel do reality vyd\u011b\u0161en\u00fd a zmaten\u00fd v\u00edc, ne\u017e ve skute\u010dnosti. Ten pohled, kter\u00fd k n\u011bmu Tom vyslal, kdy\u017e za jeho z\u00e1dy ti\u0161e za\u0161eptal svou ot\u00e1zku. Bill jej je\u0161t\u011b nikdy nespat\u0159il, nikdy se na n\u011bj Tom takhle nepod\u00edval, a\u017e te\u010f. Ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odlesk v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch neznal, i p\u0159esto v n\u011bm v\u0161ak nevid\u011bl nic dobr\u00e9ho. Sta\u010dil jen Tom\u016fv pohled a tich\u00e9 ml\u010den\u00ed, za kter\u00e9ho odch\u00e1zel, a Bill si uv\u011bdomil, \u017ee te\u010f se mus\u00ed p\u0159ipravit i na nejhor\u0161\u00ed. To, \u017ee se v\u0161ak do o\u010d\u00ed mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e d\u00edv\u00e1 naposled, v\u0161ak netu\u0161il.<\/p>\n<\/div>\n
Jak\u00e9 bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e jej r\u00e1no m\u00edsto Toma p\u0159i\u0161el prohl\u00e9dnout pan Hoffmann a se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem se mu ani nijak nepokou\u0161el nazna\u010dit, pro\u010d je tu m\u00edsto n\u011bj. Nejinak tomu bylo i p\u0159ed chv\u00edl\u00ed – star\u00fd l\u00e9ka\u0159 Billa prohl\u00e9dl a ode\u0161el s p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci, a\u0165 u\u017e mohl Bill b\u00fdt zmaten\u00fd, jak cht\u011bl. Nerozum\u011bl tomu. Znamenalo to snad, \u017ee o n\u011bj Tom u\u017e doopravdy ztratil z\u00e1jem? Za zbytek v\u010derej\u0161\u00edho dne, a ani za cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den se neozval, ani za Billem nep\u0159i\u0161el, co t\u00edm tedy cht\u011bl \u0159\u00edct? \u017de u\u017e jej nechce vid\u011bt? \u017de je mu Bill lhostejn\u00fd? \u017de u\u017e o n\u011bj ani o jeho l\u00e1sku nestoj\u00ed?<\/div>\n
V\u0161echny tyhle my\u0161lenky se honily v Billov\u011b zmaten\u00e9 hlav\u011b, a p\u0159esto, \u017ee jich bylo jen p\u00e1r, jedna byla hor\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1 a ani jedna z nich nenechala mysl \u010dernovlas\u00e9ho chlapce chvilku na pokoji. Netu\u0161il, co by m\u011bl d\u011blat. Skute\u010dnost, \u017ee m\u011bl v posledn\u00edch hodin\u00e1ch psychick\u00e9 probl\u00e9my, toti\u017e ovlivnila i jeho fyzickou str\u00e1nku a to mu ani tro\u0161ku nep\u0159idalo. Jeho mozek op\u011bt za\u010dal vys\u00edlat varovn\u00e9 sign\u00e1ly a bolest hlavy ude\u0159ila siln\u011b a nemilosrdn\u011b pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy by to Bill \u010dekal ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b. Jen s t\u0159esouc\u00edm se hlasem a zoufal\u00fdm v\u00fdrazem ve sv\u00e9, a\u017e smrteln\u011b bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i, prosil doktora Hoffmanna o l\u00e9ky na zm\u00edrn\u011bn\u00ed bolesti a modlil se, aby mu od jeho tr\u00e1pen\u00ed pomohly. Po n\u011bkolika des\u00edtk\u00e1ch minut tvrd\u00e9ho sp\u00e1nku jej p\u0159eci jen zbavily bolesti v jeho hlav\u011b, st\u00e1le v\u0161ak Bill chvilkami poci\u0165oval slab\u00e9 dozvuky nevzd\u00e1vaj\u00edc\u00ed se nemoci, kter\u00e1 takt\u00e9\u017e siln\u011b zas\u00e1hla do Billova podv\u011bdom\u00ed, aby jej mohla potr\u00e1pit stejn\u011b, jako ud\u00e1losti v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne.<\/p>\n<\/div>\n
Nem\u011bl ani potuchy, jak by se z tohohle v\u0161eho m\u011bl dostat. Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee bolesti hlavy by ustoupily, neb\u00fdt jeho psychick\u00fdch probl\u00e9m\u016f, to v\u0161ak bylo to, v \u010dem si Bill nev\u011bd\u011bl rady ani pomoci. Netu\u0161il, co by m\u011bl ud\u011blat, aby bylo v\u0161echno jako d\u0159\u00edv. Skute\u010dnost, \u017ee se kone\u010dn\u011b poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed sv\u00e9mu prav\u00e9mu otci, by zvl\u00e1dl, pravdu, \u017ee je to nejen jeho, ale i Tom\u016fv otec, v\u0161ak p\u0159ekousnout nedok\u00e1zal. Alespo\u0148 ne s\u00e1m. Bez ciz\u00ed pomoci \u010di podpory se mu nad t\u011b\u017ek\u00fdmi v\u011bcmi da\u0159ilo v\u00edt\u011bzit jen m\u00e1lokdy a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nejinak tomu bude i te\u010f. Kdyby tu tak Tom byl s n\u00edm… Jist\u011b, cel\u00e1 tahle situace byla t\u011b\u017ek\u00e1 i pro n\u011bj a Bill to ch\u00e1pal, st\u00e1le v\u0161ak je\u0161t\u011b v\u011b\u0159il, \u017ee jejich spojen\u00e9 ruce a srdce, bij\u00edc\u00ed pro toho druh\u00e9ho, by dok\u00e1zala p\u0159ekonat v\u0161echno. Spolu by se dok\u00e1zali p\u0159en\u00e9st p\u0159es to v\u0161echno a mo\u017en\u00e1 i j\u00edt d\u00e1l, to bylo v\u0161ak to, v co Bill nevkl\u00e1dal ani \u0161petku nad\u011bje. Tom\u016fv p\u0159\u00edstup a jeho chov\u00e1n\u00ed jej zra\u0148ovalo ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem v\u00edc a v\u00edc a Bill jen zoufale doufal, \u017ee by to mohlo b\u00fdt lep\u0161\u00ed. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jestli se Tom vr\u00e1t\u00ed a rad\u011bji se na to ani neodva\u017eoval pomyslet. Ano, \u0159ekl, \u017ee pot\u0159ebuje chvilku oddych a \u010das, aby si mohl v\u0161echno ve sv\u00e9 hlav\u011b ut\u0159\u00eddit a ujasnit, skute\u010dnost, \u017ee se v\u0161ak od v\u010derej\u0161ka ani neuk\u00e1zal, a ani nem\u011bl snahu o sob\u011b d\u00e1t v\u011bd\u011bt, Billa znepokojovala st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. Netu\u0161il, jestli \u010das n\u011bco vy\u0159e\u0161\u00ed, u\u017e od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na si v\u0161ak pohr\u00e1val s my\u0161lenkou ud\u011blat prvn\u00ed krok. My\u0161lenky, \u017ee se Tom mo\u017en\u00e1 nem\u016f\u017ee rozhodnout, nebo se boj\u00ed za n\u00edm j\u00edt, byly to jedin\u00e9, co Billa dr\u017eelo t\u011bsn\u011b nad propast\u00ed smutku, bolesti a zklam\u00e1n\u00ed. St\u00e1le n\u011bkde v jeho nitru je\u0161t\u011b pl\u00e1polal mal\u00fd, sotva znateln\u00fd plam\u00ednek a Bill c\u00edtil, \u017ee pokud bude skute\u010dn\u011b on prvn\u00ed, kter\u00fd se rozhodne celou situaci vy\u0159e\u0161it, zpe\u010det\u00ed tak jeho osud. Bu\u010f jej pos\u00edl\u00ed vz\u00e1jemn\u00e1 l\u00e1ska a d\u016fv\u011bra a on vzplane v kr\u00e1sn\u00fd, siln\u00fd plamen, nebo… zhasne docela…<\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di odtrhly sv\u016fj pohled od \u010derno\u010dern\u00e9 tmy za oknem a Bill se rozhl\u00e9dl po ztemn\u011bl\u00e9m pokoji. Nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 zkusit sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed a vyu\u017e\u00edt posledn\u00ed \u0161anci, nebo se rad\u011bji vzd\u00e1t p\u0159edem a \u010dekat dal\u0161\u00ed, nekone\u010dn\u011b dlouhou dobu. Sta\u010dilo v\u0161ak jen, aby se porozhl\u00e9dnul kolem a v\u011bd\u011bl, pro co se m\u016f\u017ee rozhodnout. Skute\u010dnost, \u017ee by tu str\u00e1vil dal\u0161\u00ed noc beze sp\u00e1nku, jen ve sv\u00e9 nejistot\u011b a beznad\u011bji, by mu nic neuleh\u010dila, v ni\u010dem by mu nepomohla a Bill to v\u011bd\u011bl. Pomalu se zvedl ze sv\u00e9 \u017eidle a poupravil si \u017eupan, kr\u00e1\u010dej\u00edc k b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm sv\u00e9ho pokoje, vedouc\u00edm na chodbu. Pokud toho nejmilovan\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka na sv\u011bt\u011b m\u011bl opravdu ztratit, cht\u011bl to v\u011bd\u011bt, vid\u011bt i sly\u0161et hned te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e pootev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a vyklouznul ven. Velk\u00e9 hodiny ukazovaly dev\u011bt hodin ve\u010der, kdy\u017e kr\u00e1\u010del ztichlou chodbou, jen chab\u011b osv\u011btlenou mal\u00fdmi sv\u011btly. Nikde nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka, jen vzd\u00e1len\u00e9 hlasy z horn\u00edch pater se don\u00e1\u0161ely k Billovi, kter\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b na\u0161lapoval. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kde by m\u011bl Toma naj\u00edt. Tento t\u00fdden m\u011bl m\u00edt pracovn\u011b vyt\u00ed\u017een\u00fd, jak Billovi p\u0159i jeho n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b u n\u011bj \u0159\u00edkal. \u010casto p\u0159esp\u00e1val v nemocnici, kdy\u017e pracoval a\u017e do ve\u010dera a nem\u011bl s\u00edlu j\u00edt p\u0159es cel\u00e9 m\u011bsto dom\u016f. A Bill to v\u011bd\u011bl. Jeho kroky se po n\u011bkolika minut\u00e1ch zastavily a on stanul p\u0159ede dve\u0159mi Tomovy ordinace. Tro\u0161ku sklopil hlavu a zap\u0159em\u00fd\u0161lel. Pochyboval, \u017ee by Tom mohl b\u00fdt v cel\u00e9 nemocnici jinde ne\u017e tady, zvl\u00e1\u0161t\u011b v tuto ve\u010dern\u00ed dobu. Byla to pr\u00e1v\u011b jeho ordinace, kde vykon\u00e1val ve\u0161kerou svou pr\u00e1ci, Billa nenapadalo jin\u00e9 m\u00edsto, kde by te\u010f mohl b\u00fdt. Zhluboka se nadechl a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, c\u00edt\u00edc tlukot sv\u00e9ho srdce a\u017e n\u011bkde v krku. Naposled pohledem p\u0159el\u00e9tl cedulku se jm\u00e9nem u dve\u0159\u00ed a nato k nim vzt\u00e1hnul prsty, ti\u0161e klepaj\u00edc.<\/div>\n
„Tome? Tomi, jsi tam?“ za\u0161eptal proti dve\u0159\u00edm a c\u00edtil, jak se od nich jeho dech odrazil. Je\u0161t\u011b se v\u0161ak nehodlal vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Tome, otev\u0159i mi, pros\u00edm. Cht\u011bl bych… p\u0159\u00e1l bych si t\u011b vid\u011bt a… promluvit si s tebou,“ \u0161eptl je\u0161t\u011b ti\u0161eji ne\u017e p\u0159edt\u00edm, jako by v\u0161ak mluvil do sk\u00e1ly. Dve\u0159e se nepohnuly, dokonce ani zevnit\u0159 nezaslechl kroky, kter\u00e9 by k nim sm\u011b\u0159ovaly. Jako by Tom za nimi ani ned\u00fdchal. Billovy o\u010di se za\u010daly zal\u00e9vat slzami a Bill se naposled zad\u00edval na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e, aby se k nim mohl naklonit co nejbl\u00ed\u017ee a p\u0159ejet po nich dlan\u00ed. Tohle byla jeho posledn\u00ed \u0161ance.<\/div>\n
„L\u00e1sko… otev\u0159i mi, pros\u00edm. V\u00edm, \u017ee tam jsi, alespo\u0148 na chvilku, na malou chvili\u010dku mi dovol spat\u0159it t\u011b a b\u00fdt s tebou. Nic v\u00edc si nep\u0159eju. Miluji t\u011b,“ \u0161eptl a zoufale op\u0159el sv\u00e9 \u010delo o chladn\u00e9 d\u0159evo. Ticho kolem n\u011bj se rozprost\u0159elo je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e p\u0159edt\u00edm a jeho hlas se nadobro ztratil v jeho hlubin\u00e1ch. Marn\u011b se sna\u017eil nal\u00e9zt novou nad\u011bji, kter\u00e1 by mu pomohla tu z\u016fstat a d\u00e1le v\u011b\u0159it. Marn\u011b prosil osobu za dve\u0159mi, kterou tolik tou\u017eil spat\u0159it. Marn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl dlan\u011bmi po studen\u00e9m d\u0159ev\u011b, marn\u011b o n\u011bj ot\u00edral svou tv\u00e1\u0159. Vte\u0159iny i minuty, rychle ub\u00edhaj\u00edc\u00ed, mu jeho ve\u0161ker\u00e9 nad\u011bje nemilosrdn\u011b braly a po chv\u00edli st\u00e1lo na chodb\u011b jen huben\u00e9 t\u011blo, bez \u0161petky s\u00edly d\u00e1le bojovat. Chv\u011bj\u00edc\u00ed se v\u00ed\u010dka poodhalila hn\u011bd\u00e9, mandlov\u00e9 o\u010di a Bill se pohledem pln\u00fdm slz naposled zad\u00edval na nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed, neh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se dve\u0159e p\u0159ed sebou. Jeho srdce krv\u00e1celo a on u\u017e nem\u011bl s\u00edlu tu d\u00e9le z\u016fst\u00e1vat.<\/p>\n<\/div>\n
Rozb\u011bhl se zp\u011bt, sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji a za okam\u017eik u\u017e otev\u00edral jeho dve\u0159e, kter\u00e9 za sebou rychle zav\u0159el. Bolest v jeho srdci vzrostla na tu nejvy\u0161\u0161\u00ed m\u00edru a on u\u017e nem\u011bl odvahu ani s\u00edlu s n\u00ed d\u00e9le bojovat. Nestoj\u00ed o m\u011b. U\u017e m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d.<\/em> V\u0161echno pro n\u011bj ztratilo sv\u016fj smysl a pokoj kolem n\u011bj se rozplynul, kdy\u017e padnul na postel a usedav\u011b se rozplakal. Jeho vzlyky se oz\u00fdvaly do ve\u010dern\u00edho ticha a rozl\u00e9haly se cel\u00fdm pokojem, \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, plakaj\u00edc\u00edmu na posteli, to v\u0161ak bylo \u00fapln\u011b jedno. V\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f dostal odpov\u011b\u010f na svou ot\u00e1zku. Tohle byl konec. Konec v\u0161eho. Poznal to. A poznalo to i mal\u00e9, slabou\u010dk\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko v jeho nitru. Nedok\u00e1zalo u\u017e d\u00e9le vzdorovat. Zmen\u0161ovalo se a ztr\u00e1celo sv\u00e9 s\u00edly… a\u017e zhaslo docela…<\/p>\n<\/div>\n
Kroky, oz\u00fdvaj\u00edc\u00ed se z horn\u00edho patra, naplnily chodbu, pono\u0159enou do ticha a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 zam\u00ed\u0159il pod\u00e9l ve\u010dern\u00edho osv\u011btlen\u00ed ke sv\u00e9 ordinaci. Pr\u00e1v\u011b ode\u0161el od doktora Hoffmanna pot\u00e9, co spolu rozebrali jednotliv\u00e9 v\u00fdsledky rentgen\u016f, a c\u00edtil se neskute\u010dn\u011b unaven\u00fd. Vys\u00edlen\u011b vyt\u00e1hl z kapsy u sv\u00fdch kalhot kl\u00ed\u010de, vsunul je do z\u00e1mku a pomalu vstoupil do ztichl\u00e9, n\u011bkolik des\u00edtek minut osamocen\u00e9, pr\u00e1zdn\u00e9 ordinace…<\/p>\n<\/div>\n
O tom v\u0161ak nem\u011bl \u010dernovlas\u00fd chlapec ani tu\u0161en\u00ed. Jeho slzy samovoln\u011b st\u00e9kaly po jeho bled\u00e9, uslzen\u00e9 tv\u00e1\u0159i a on u\u017e se ani nepokou\u0161el st\u00edrat je. Cit v jeho prstech pomalu ub\u00edral na intenzit\u011b a ztr\u00e1cel se… a umo\u017enil tak Billovi alespo\u0148 na chv\u00edli opustit v\u0161echny sv\u00e9 my\u0161lenky a zbavit se sv\u00e9ho smutku, bolesti a tr\u00e1pen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Rozlehlou oblohu, a\u017e dote\u010f nesouc\u00ed barvu blankytu, za\u010dalo zahalovat tmav\u00e9 \u0161ero a zanedlouho se v n\u011bm zaleskla slab\u00e1 z\u00e1\u0159e prvn\u00ed vych\u00e1zej\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. Slunce sto\u010dilo sv\u00e9 kroky ke sv\u00e9mu zlatav\u00e9mu pal\u00e1ci, naposled v\u0161ak rozprost\u0159elo sv\u00e9 zlatav\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 paprsky po tmavnouc\u00ed obloze<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12642","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12642","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12642"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12642\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12642"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12642"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12642"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}