{"id":12654,"date":"2010-01-08T18:00:00","date_gmt":"2010-01-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12624"},"modified":"2010-01-08T18:00:00","modified_gmt":"2010-01-08T17:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/08\/byl-jednou-jeden-ucitel-18\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 18."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Sly\u0161el jsem chladn\u00fd sm\u00edch a pak jsem uvid\u011bl Victorii. Tv\u00e1\u0159ila se zlov\u011bstn\u011b, v ruce t\u0159\u00edmala zkrvavenou sekyru a sm\u00e1la se. Prudce jsem sebou trhl\u2026 a pak jsem let\u011bl. Usly\u0161el jsem, jak se jak\u00e1si tup\u00e1 r\u00e1na rozlehla celou m\u00edstnost\u00ed.
Otev\u0159el jsem o\u010di. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Tohle nen\u00ed tot\u00e9\u017e, nen\u00ed to tent\u00fd\u017e v\u00fdhled, jak\u00fd jsem m\u011bl p\u0159i us\u00edn\u00e1n\u00ed. Ve\u010der (nebo to bylo r\u00e1no? Po\u0159\u00e1d je tu stejn\u00e9 \u0161ero; temnota, naru\u0161ovan\u00e1 jedinou skom\u00edraj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1rovkou) jsem vid\u011bl jen nerovn\u00fd strop, to si pamatuju docela p\u0159esn\u011b. Zat\u00edmco te\u010f? Te\u010f vid\u00edm napravo od sebe jak\u00e9si kovov\u00e9 ty\u010dky. Neodv\u00e1\u017e\u00edm se pohnout. Postel je n\u011bjak\u00e1 tvrd\u00e1, kdy\u017e jsem us\u00ednal, matrace byla p\u0159ece jen m\u011bk\u010d\u00ed. Je to snad\u2026?
M\u00edrn\u011b se nadzvednu na loktech (t\u011blem mi projede ostr\u00e1 bolest, nijak na ni ale nereaguji).
Jsem idiot.
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b uvid\u00edm, kde to vlastn\u011b le\u017e\u00edm, m\u00e1m chu\u0165 se hlasit\u011b rozesm\u00e1t. J\u00e1 idiot, jak to, \u017ee mi to nedo\u0161lo d\u0159\u00edv? Prost\u011b a jednodu\u0161e jsem spadl z postele. S \u00falevou se zvednu ze zem\u011b a prot\u00e1hnu se; n\u011bkolikr\u00e1t mi p\u0159itom zak\u0159upe v z\u00e1dech, ale nec\u00edt\u00edm bolest. To m\u011b p\u0159ekvapuje nejv\u00edc. Doma jsem v\u017edycky bolest\u00ed m\u00e1lem um\u0159el, a to jsem padal z norm\u00e1ln\u00ed postele na m\u011bkk\u00fd koberec. A tohle\u2026 z takov\u00e9 v\u00fd\u0161ky, na beton, a nic.<\/div>\n
Chv\u00edli jen tak ti\u0161e stoj\u00edm a vzpom\u00edn\u00e1m na domov; m\u00e9 rozj\u00edm\u00e1n\u00ed v\u0161ak r\u00e1zem p\u0159eru\u0161\u00ed chrast\u011bn\u00ed kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku dve\u0159\u00ed. Ani nev\u00edm, jak se octnu zp\u011bt naho\u0159e. Takhle rychle jsem je\u0161t\u011b nikdy nikam nevy\u0161plhal. Te\u010f ale nem\u00e1m \u010das zab\u00fdvat se sv\u00fdmi \u017eivotn\u00edmi v\u00fdkony. Ostra\u017eit\u011b se d\u00edv\u00e1m ke dve\u0159\u00edm.
Pomalu se otev\u00edraj\u00ed a dovnit\u0159 vpluje Victoria.
„Co chce\u0161?“ vy\u0161t\u011bknu.
Na chv\u00edli vypad\u00e1 polekan\u011b.
„Zlob\u00ed\u0161 se?“ pt\u00e1 se pla\u0161e. Odfrknu si, jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed m\u011b ale p\u0159ece jen p\u0159im\u011bje zastyd\u011bt se.<\/div>\n
„V\u016fbec ne,“ zamuml\u00e1m s lehce omluvn\u00fdm podt\u00f3nem. Viditeln\u011b se j\u00ed ulevilo. Nev\u00edm pro\u010d.
„Co Bill?“ zept\u00e1m se rychle, kdyby snad cht\u011bla zav\u00e9st \u0159e\u010d na n\u011bco jin\u00e9ho.<\/div>\n
\n
\n

„V tom je pr\u00e1v\u011b ten probl\u00e9m,“ pronesla, up\u0159en\u011b z\u00edraj\u00edce do zem\u011b. „Bill je\u0161t\u011b nedorazil.“
Polilo m\u011b zd\u011b\u0161en\u00ed. „Co kdy\u017e se mu n\u011bco stalo?“ vyhrkl jsem; Victoria ale zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n

„To je m\u00e1lo pravd\u011bpodobn\u00e9. Jeho \u00fakol nebyl nijak nebezpe\u010dn\u00fd. Nem\u00e1me tu\u0161en\u00ed, kde se zdr\u017eel.“ Kdy\u017e jsem pozvedl ruce, o krok ustoupila, jako by \u010dekala, \u017ee ji uhod\u00edm; k tomu jsem se v\u0161ak nechystal. Pouze jsem si rukama prot\u0159el o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e je to dlouho, co Victoria opustila „m\u016fj“ pokoj, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed v\u0161ak sp\u00ed\u0161e v\u011bze\u0148skou celu. Nev\u00edm, kdy to bylo, nem\u00e1m pojem o \u010dase, a ani nem\u00e1m pot\u0159ebu jej m\u00edt. Vlastn\u011b nem\u00e1m v\u016fbec \u017e\u00e1dnou pot\u0159ebu. Nec\u00edt\u00edm hlad ani \u017e\u00edze\u0148, dokonce se mi ani nechce na z\u00e1chod, co\u017e je divn\u00e9. Ale tady bych stejn\u011b asi nem\u011bl kam j\u00edt. Pokud jde o m\u011b, klidn\u011b jen tak do rohu, ale Victorii a t\u011bm jej\u00edm tajemn\u00fdm „my“ by to mohlo vadit. Mn\u011b je to jedno. Z\u00e1le\u017e\u00ed mi jen na Billovi. U\u017e aby se vr\u00e1til\u2026 Nejsp\u00ed\u0161 ani nev\u00ed, \u017ee tu jsem, jinak by se alespo\u0148 pokusil sv\u016fj n\u00e1vrat urychlit! Nebo\u2026 \u017ee by ne?<\/div>\n
N\u011bkdo pootev\u0159el dve\u0159e, aby na podlahu polo\u017eil t\u00e1c s j\u00eddlem. Nem\u011bl jsem v \u00famyslu se ho dotknout, co ov\u0161em upoutalo mou pozornost, byl plastov\u00fd hrne\u010dek. Pr\u00e1v\u011b pohled na n\u011bj ve mn\u011b probudil pal\u010divou \u017e\u00edze\u0148, a p\u0159inutil m\u011b se\u0161plhat z horn\u00ed palandy. Byla v n\u011bm sice oby\u010dejn\u00e1 voda, jak\u00e9 bych se za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed nedotknul, nyn\u00ed mi v\u0161ak p\u0159i\u0161la k chuti. V\u0161echnu jsem ji vypil v podstat\u011b na jedin\u00fd lok, a p\u0159i pohledu na kus n\u011bjak\u00e9ho tmav\u00e9ho chleba s kouskem s\u00fdra jsem dostal dokonce hlad.
Kdy\u017e jsem se nasytil, teprve mi do\u0161lo, jak\u00e1 chyba byla vyp\u00edt nejd\u0159\u00edve v\u0161echnu vodu. Naklonil jsem hrne\u010dek a pokusil jsem se z\u00edskat p\u00e1r posledn\u00edch kapek, vtom jsem si ale v\u0161iml n\u00e1pisu na dn\u011b hrne\u010dku. S o\u010dima na n\u011bj up\u0159en\u00fdma jsem se p\u0159esunul k \u017e\u00e1rovce, abych si jej p\u0159e\u010detl.
Na dn\u011b hrne\u010dku bylo krasopisn\u011b vyvedeno jm\u00e9no Bill.
Dali mi Bill\u016fv hrne\u010dek! N\u00e1hl\u00e9 nad\u0161en\u00ed se mi rozlilo cel\u00fdm t\u011blem. Prstem jsem pomalu p\u0159ejel po okraj\u00edch hrne\u010dku. O tuhle jeho \u010d\u00e1st se ot\u00edraly Billovy rty\u2026
Ukradl jsem hrne\u010dek.
Nedok\u00e1zal jsem prost\u011b odolat; nutk\u00e1n\u00ed vlastnit n\u011bkterou z v\u011bc\u00ed, je\u017e Bill pravideln\u011b pou\u017e\u00edval, bylo p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9. Kdy\u017e jsem se op\u011bt usadil na sv\u00e9 paland\u011b, z\u00e1dy se op\u00edraje o ze\u010f, hrne\u010dek jsem t\u0159\u00edmal pevn\u011b v rukou. Neust\u00e1le jsem zkoumal jeho detaily (ne, \u017ee by toho na n\u011bm bylo moc k vid\u011bn\u00ed, v podstat\u011b se jednalo o zcela oby\u010dejn\u00fd plastov\u00fd hrne\u010dek tmav\u011b modr\u00e9 barvy, m\u00edsty m\u00edrn\u011b nebo v\u00edce od\u0159en\u00fd).<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1tili se pro t\u00e1c. Nevid\u011bl jsem, kdo p\u0159i\u0161el, o chyb\u011bj\u00edc\u00edm hrne\u010dku se ale nezm\u00ednil. Hlavou mi prol\u00e9tlo podez\u0159en\u00ed; co kdy\u017e mi tu ten hrnek nechali schv\u00e1ln\u011b? T\u0159eba je v n\u011bm kamera! Op\u011btovn\u00e9 d\u016fkladn\u00e9 prozkouman\u00ed jeho vnit\u0159ku i zevn\u011bj\u0161ku m\u011b v\u0161ak vyvedlo z omylu. Kdepak. Nejsp\u00ed\u0161 si prost\u011b jen nev\u0161imli, \u017ee chyb\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ukl\u00e1dal jsem se ke sp\u00e1nku. Po probd\u011bn\u00fdch noc\u00edch\u2026 nev\u00edm, jestli to byly noci, dny, nebo co, prost\u011b po probd\u011bn\u00e9 dob\u011b, jsem se c\u00edtil opravdu unaven\u00fd. P\u0159ipadalo mi, \u017ee jsem tu zav\u0159en\u00fd u\u017e snad t\u00fdden. Po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed bojkot t\u011blesn\u00fdch pot\u0159eb velmi rychle odezn\u011bl (dokonce jsem byl nucen n\u011bkolikr\u00e1t pou\u017e\u00edt roh m\u00edstnosti), a jedinou \u00fat\u011bchou mi byl hrne\u010dek. Modr\u00fd hrne\u010dek, jeho\u017e trval\u00fdm bydli\u0161t\u011bm se pro tu dobu stala m\u00e1 prav\u00e1 kapsa. I te\u010f tam je, a je v n\u00ed i moje ruka, v n\u00ed\u017e jej pevn\u011b sv\u00edr\u00e1m. Jo, a taky d\u011bkuji bohu za dostate\u010dn\u011b velk\u00e9 kapsy.
Zav\u00edraj\u00ed se mi o\u010di. Opravdu se mi chce sp\u00e1t, a taky douf\u00e1m, \u017ee budu moci sp\u00e1t dostate\u010dn\u011b dlouho.<\/div>\n
Jak\u00e1si r\u00e1na m\u011b vyru\u0161\u00ed ze slastn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed. Prudce se posad\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e se pra\u0161t\u00edm hlavou do stropu a s bolestn\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem a rukama p\u0159itisknut\u00fdma k \u010delu se zhrout\u00edm zp\u011bt na nep\u0159\u00edli\u0161 m\u011bkk\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159.
„Vst\u00e1vej, d\u011blej! Jdeme!“ Ozvalo se ode dve\u0159\u00ed. Victoria.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Procedil jsem skrz za\u0165at\u00e9 zuby. Hlava mi pulzovala bolest\u00ed, krev mi ale netekla, na\u0161t\u011bst\u00ed. Bude z toho jen po\u0159\u00e1dn\u00e1 boule. P\u0159esto mi bolest komplikovala vn\u00edm\u00e1n\u00ed, tak\u017ee mi Victoria musela d\u016fvod n\u00e1hl\u00e9ho vp\u00e1du do m\u00fdch komnat zopakovat celkem t\u0159ikr\u00e1t.
„Bill se vr\u00e1til.“
Tentokr\u00e1t jsem si dal pozor, abych se nepra\u0161til, a s pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm \u017eeb\u0159\u00edku jsem se v\u016fbec neobt\u011b\u017eoval, jen jsem sesko\u010dil na zem. V tu r\u00e1nu byla bolest pry\u010d, mozek byl pln\u011b zam\u011bstn\u00e1n vn\u00edm\u00e1n\u00edm radosti.<\/div>\n
„Tak jdeme, ne? Na co \u010dek\u00e1me?“ Vyk\u0159ikl jsem, kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee v\u00e1h\u00e1.
P\u0159ik\u00fdvla.
Bok po boku jsme se rozb\u011bhli chodbou. D\u00e1val jsem pozor, abych st\u00e1le z\u016fst\u00e1val p\u016fl kroku za n\u00ed a stihl odbo\u010dit, a\u017e to ud\u011bl\u00e1 ona. Nicm\u00e9n\u011b, neud\u011blala to. B\u011b\u017eeli jsme neust\u00e1le rovn\u011b, a\u017e ven. Teprve tady zm\u011bnila Victoria sm\u011br. P\u0159es vyasfaltovanou plochu, je\u017e by se dala naz\u00fdvat parkovi\u0161t\u011bm, zam\u00ed\u0159ila k dal\u0161\u00ed budov\u011b. N\u00e1sledoval jsem ji, ale p\u0159est\u00e1val jsem j\u00ed sta\u010dit. B\u011b\u017eela st\u00e1le stejn\u00fdm tempem, zat\u00edmco j\u00e1 jsem musel zpomalovat a sotva jsem se dok\u00e1zal nadechnout. Dovnit\u0159 jsem se dostal asi dv\u011b minuty po n\u00ed. Na konci chodby na m\u011b milostiv\u011b po\u010dkala. Zvolnil jsem tempo, p\u0159i poklusu jsem si dokonce stihl chodbu prohl\u00e9dnout. Na zemi bylo sv\u011btl\u00e9 linoleum, na zdech z poloviny drobn\u00e9 barevn\u00e9 kachli\u010dky, na horn\u00ed polovin\u011b sn\u011bhob\u00edl\u00fd n\u00e1t\u011br. Nep\u0159ipom\u00ednala mi nikoho a nic. Kdy\u017e jsem dorazil k Victorii, zjistil jsem, \u017ee tohle nen\u00ed konec chodby ani zdaleka. V\u011btvila se te\u010f na dva \u00faseky, z nich\u017e jeden se prudce sva\u017eoval dol\u016f. Vyrazili jsme dol\u016f. Nebyly tu schody, a nutnost j\u00edt neust\u00e1le v m\u00edrn\u00e9m z\u00e1klonu mi nepomohla s nedostatkem dechu ani s p\u00edch\u00e1n\u00edm v boku. Kone\u010dn\u011b jsme ale \u0161li v\u00edcem\u00e9n\u011b voln\u011b. Trvalo to dlouho a ani jeden z n\u00e1s nehodlal za\u010d\u00edt hovor. Kone\u010dn\u011b se linoleum pod na\u0161ima nohama srovnalo, tak\u00e9 se ov\u0161em pono\u0159ilo do tmy. Victoria nahmatala na zdi vyp\u00edna\u010d a na konci chodby se rozz\u00e1\u0159ila \u017e\u00e1rovka. Neposlou\u017eila ani tak jako osv\u011btlen\u00ed, sp\u00ed\u0161e jako orienta\u010dn\u00ed bod. Za chv\u00edli jsme do\u0161li a\u017e k n\u00ed, chodba zde ale op\u011bt nekon\u010dila. St\u00e1\u010dela se te\u010f doprava a op\u011bt klesala.<\/p>\n<\/div>\n
Po hodn\u00e9 chv\u00edli putov\u00e1n\u00ed dol\u016f chodbami jsem toho za\u010d\u00ednal m\u00edt opravdu dost. „U\u017e tam budeem?“ Zak\u0148oural jsem, za co\u017e jsem si vyslou\u017eil Victoriin na\u0161tvan\u00fd pohled. Ne\u0159ekla na to ale nic, a z jej\u00edho ml\u010den\u00ed jsem pochopil, \u017ee n\u00e1s \u010dek\u00e1 je\u0161t\u011b dlouh\u00e1, dlouh\u00e1 cesta.<\/div>\n
Po dal\u0161\u00edm dlouh\u00e9m ml\u010den\u00ed jsme do\u0161li na konec chodby. Ano, tady u\u017e opravdu kon\u010dila; probl\u00e9m byl ov\u0161em v tom, \u017ee nepokra\u010dovala nikam. Jedin\u00e9, co na hol\u00e9 st\u011bn\u011b bylo, byl dal\u0161\u00ed vyp\u00edna\u010d. Ne\u017e jsem sta\u010dil za\u010d\u00edt panika\u0159it, Victoria ho stiskla a chodba se pono\u0159ila do tmy. Ani jsem nestihl vyk\u0159iknout, hlavou se mi honily vzpom\u00ednky na des\u00edtky horor\u016f, kter\u00e9 jsem za sv\u016fj kr\u00e1tk\u00fd \u017eivot vid\u011bl; vz\u00e1p\u011bt\u00ed se objevilo dal\u0161\u00ed sv\u011btlo. Nebylo tady, n\u00fdbr\u017e za dve\u0159mi. T\u011bch jsem si p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml. Byly to velk\u00e9 dve\u0159e, dvouk\u0159\u00eddlov\u00e9, s prosklenou tabulkou v ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1sti. Victoria je otev\u0159ela a pustila m\u011b dovnit\u0159 jako prvn\u00edho. Byl to v\u00fdtah. Stiskla tla\u010d\u00edtko s \u010d\u00edslem 12 a v\u00fdtah se rozjel.
A j\u00e1 p\u0159itom nep\u0159est\u00e1val \u017easnout nad propracovanost\u00ed tohoto zd\u00e1nliv\u011b oby\u010dejn\u00e9ho s\u00eddla.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
Ano, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b te\u010f zabijete xD ale u\u017e to brzo bude, slibuju xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Sly\u0161el jsem chladn\u00fd sm\u00edch a pak jsem uvid\u011bl Victorii. Tv\u00e1\u0159ila se zlov\u011bstn\u011b, v ruce t\u0159\u00edmala zkrvavenou sekyru a sm\u00e1la se. Prudce jsem sebou trhl\u2026 a pak jsem let\u011bl. Usly\u0161el jsem, jak se jak\u00e1si tup\u00e1 r\u00e1na rozlehla celou m\u00edstnost\u00ed.Otev\u0159el jsem o\u010di.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-12654","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12654","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12654"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12654\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12654"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12654"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12654"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}