{"id":12661,"date":"2010-01-07T18:00:00","date_gmt":"2010-01-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12631"},"modified":"2010-01-07T18:00:00","modified_gmt":"2010-01-07T17:00:00","slug":"advent-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/07\/advent-12\/","title":{"rendered":"Advent 12."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Mal\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 v\u00edla<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Srdce mi tak neskonale bije, a\u017e m\u00e1m strach, \u017ee brzy vypadne z m\u00e9ho hrudn\u00edku. Pa\u017ee obmot\u00e1m kolem Tomova \u0161t\u00edhl\u00e9ho krku a znovu ti\u0161e vydechnu. M\u016fj dech je kr\u00e1tk\u00fd, m\u011blk\u00fd. M\u016fj hrudn\u00edk se zved\u00e1 v nepravideln\u00fdch intervalech a moje dlan\u011b se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc pot\u00ed, i kdy\u017e je venku neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 zima. Sjede dlan\u011bmi p\u0159es m\u016fj pas nad zade\u010dek, p\u0159itiskne si m\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Na\u0161e dechy do sebe nar\u00e1\u017eej\u00ed v podob\u011b obl\u00e1\u010dk\u016f p\u00e1ry, a stoupaj\u00ed nahoru nad n\u00e1s.
„Tomi,“ \u0161eptnu ti\u0161e, rozechv\u011bl\u00fdm hlasem a spoj\u00edm prsty za jeho krkem. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e se s\u00e1m naklon\u00edm k jeho bezchybn\u00fdm rt\u016fm a pomalu se o n\u011b ot\u0159u. Strach z toho, \u017ee by m\u011b snad odstr\u010dil, je v tu chvilku pry\u010d a r\u00e1zem neexistuje \u017e\u00e1dn\u00fd strome\u010dek na n\u00e1m\u011bst\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e1 muzika, kter\u00e1 je sly\u0161et a\u017e sem. NIC. Jen on a j\u00e1. Potichu se zasm\u011bje, kdy\u017e se nedo\u010dkav\u011b ot\u0159u znovu rty o ty jeho, a jakoby automaticky je pootev\u0159u. Jeho hork\u00fd jazyk obkrou\u017e\u00ed m\u016fj horn\u00ed ret, m\u00e9 srdce za\u010dne b\u00edt je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e bilo do te\u010f. Ot\u0159esu se, kdy\u017e mi po t\u011ble nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee. Sv\u00fdm jazykem n\u011b\u017en\u011b vnikne mezi moje rty, ot\u0159e se n\u00edm o m\u016fj jazyk, kter\u00fd vyst\u0159el\u00ed proti tomu jeho. Obto\u010d\u00ed ho okolo m\u011b a n\u011b\u017en\u011b se za\u010dnou vz\u00e1jemn\u011b propl\u00e9tat, t\u0159\u00edt se o sebe. Zuby n\u011bkolikr\u00e1t naraz\u00edme do sebe, tak\u017ee se do ticha, do meziprostoru<\/em> okolo n\u00e1s, jen ti\u0161e zasm\u011bjeme, na\u0161e jazyky v\u0161ak nech\u00e1v\u00e1me d\u00e1l l\u00edn\u011b se propl\u00e9tat.<\/p>\n<\/div>\n
S t\u00edm vzdechem se ode m\u011b odt\u00e1hne a obda\u0159\u00ed m\u011b p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Dlan\u00ed p\u0159ejede n\u011b\u017en\u011b po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 l\u00edbezn\u011b p\u0159itisknu tv\u00e1\u0159 do jeho tepl\u00e9 dlan\u011b, kter\u00e1 m\u011b v\u017edy p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Tomi,“ \u0161pitnu znovu a schoul\u00edm se mu do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Pozoruji sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, kter\u00e9 v houfech dopadaj\u00ed na b\u00edlou pokr\u00fdvku, kterou je pokryt\u00e1 zem. Slzy m\u011b v o\u010d\u00edch nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161t\u00edpaj\u00ed a j\u00e1 jim nebr\u00e1n\u00edm, aby se kut\u00e1lely voln\u011b po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. Obj\u00edm\u00e1m jej kolem hrudn\u00edku a vn\u00edm\u00e1m, jak mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed dlan\u00ed po vlasech a hraje si s nimi.<\/div>\n
\n
\n

„Copak, panenko moje?<\/em>“ zept\u00e1 se potichu, znovu semknu pevn\u011bji v\u00ed\u010dka, kdy\u017e si vybav\u00edm jeho rty na t\u011bch m\u00fdch.
„Nebude se po n\u00e1s babi\u010dka sh\u00e1n\u011bt?“ up\u0159u k n\u011bmu pohled. Nestyd\u00edm se za slzy, je\u017e mi st\u00e9kaj\u00ed st\u00e1le po tv\u00e1\u0159\u00edch, n\u011bkter\u00e9 se zastav\u00ed v koutc\u00edch m\u00fdch rt\u016f, n\u011bkter\u00e9 st\u00e9kaj\u00ed a\u017e na m\u016fj kab\u00e1tek.<\/div>\n

„Ne,“ zasm\u011bje se\u2026 „mus\u00ed j\u00ed b\u00fdt u\u017e d\u00e1vno jasn\u00fd, \u017ee jsme se vypa\u0159ili, proto\u017ee j\u00e1 to tak d\u011bl\u00e1m od mala!“ ozn\u00e1m\u00ed s klidn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se ke mn\u011b znovu nahne a p\u0159itiskne sv\u00e9 rty k t\u011bm m\u00fdm. Jen ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnu, neodva\u017euji se jakkoli promluvit, \u010d\u00edm\u017e bych jisto jist\u011b naru\u0161il na\u0161\u00ed chvilku. Na\u0161\u00ed p\u0159ekr\u00e1snou chvilku, kdy se c\u00edt\u00edm jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed panenka<\/em> na sv\u011bt\u011b. Proplete prsty s t\u011bmi m\u00fdmi, p\u0159itiskne si m\u011b v\u00edce k sob\u011b a na\u0161e pohledy se zad\u00edvaj\u00ed na strome\u010dek, kter\u00fd barevn\u011b, n\u00e1dhern\u011b sv\u00edt\u00ed. Spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv na m\u00fdch rtech z\u016fst\u00e1v\u00e1 a j\u00e1 si nep\u0159eji, aby n\u011bkdy zmizel.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
Hlad\u00edm jeho vlasy, kter\u00e9 mu spl\u00fdvaj\u00ed po z\u00e1dech. Hraji si s nimi a tv\u00e1\u0159 tisknu k jeho \u010depi\u010dce, kterou m\u00e1 na hlav\u011b. Co jsem to sakra ud\u011blal? PRO\u010c jsem dovolil, aby se to stalo? Nasko\u010d\u00ed mi po t\u011ble hus\u00ed k\u016f\u017ee, kdy\u017e si vybav\u00edm to, co mi \u0159ekl – ‚Tak takhle von\u00ed moje l\u00e1ska,‘<\/em> m\u00e1m pocit, \u017ee v\u0161echno se okolo m\u011b to\u010d\u00ed. P\u0159iv\u0159u beze slova v\u00ed\u010dka a nadechnu se toho dokonal\u00e9ho, \u010derstv\u00e9ho vzduchu, kter\u00fd je napln\u011bn\u00fd n\u00e1dhernou atmosf\u00e9rou. Je p\u0159esycen\u00fd l\u00e1skou a vz\u00e1jemnou n\u00e1klonnost\u00ed mezi v\u0161emi lidmi. Tak pro\u010d bych si j\u00e1 svou v\u016fni<\/em> m\u011bl odep\u00edrat? Na jak dlouho tu je? A j\u00e1 bych se m\u011bl ochuzovat o to, b\u00fdt s \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd pro m\u011b znamen\u00e1 sv\u011bt? Zat\u0159epu hlavou. Nechci myslet na to, co bude, jestli brzy nezjist\u00edm, jak si ho tu udr\u017eet. Jak nedopustit, aby ode\u0161el. Nechci to nejen kv\u016fli sob\u011b, ale p\u0159edev\u0161\u00edm kv\u016fli n\u011bmu.<\/em> Poznal to, co mo\u017en\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 panenka na sv\u011bt\u011b. Poznal to, co m\u016f\u017ee poznat jen \u010dlov\u011bk. Poznal chu\u0165, poznal chlad a teplo. Poznal bolest a poznal snad i l\u00e1sku?<\/p>\n<\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ p\u0159eru\u0161\u00ed ticho, do kter\u00e9ho jsem se nechal n\u00e1hle pohltit, ta n\u00e1dhern\u00e1 Pol\u00e1rka. Up\u00edr\u00e1 na m\u011b sv\u00e1 n\u00e1dhern\u00e1 o\u010dka. Prsty znovu pohlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159.
„Nad ni\u010d\u00edm\u2026“ zavrt\u00edm hlavou a sklon\u00edm se k n\u011bmu, pro jemn\u00fd, kr\u00e1tk\u00fd polibek. Jen se ot\u0159u rty o ty jeho. M\u00fdm t\u011blem se rozl\u00e9v\u00e1 tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd pocit. Napl\u0148uje m\u011b naprostou eufori\u00ed, kter\u00e1 se ned\u00e1 ani za nic popsat.
„Tak TADY jste!“ k\u0159ikne n\u011bkdo<\/em> od branky. Nakr\u010d\u00edm \u010delo a mali\u010dko se od Billiho odt\u00e1hnu. „A my v\u00e1s hledali naprosto v\u0161ude,“ vejde Andreas s ostatn\u00edmi, v\u010detn\u011b Leonie, do dvora, a okam\u017eit\u011b mi p\u0159istane na hrudi jedna koule. Nakr\u010d\u00edm \u010delo a zasm\u011bju se.
„Poj\u010f, Pol\u00e1rko, uk\u00e1\u017eeme jim, jak se kouluje!“ vyt\u00e1hnu ho opatrn\u011b na nohy, jako bych m\u011bl strach, \u017ee se mi v co nejkrat\u0161\u00ed chvilce rozpadne. Sehnu se pro sn\u00edh, kter\u00fd za\u010dnu tvarovat v dlan\u00edch, kter\u00e9 mi okam\u017eit\u011b z\u010dervenaj\u00ed. Koutkem oka se zad\u00edv\u00e1m na Billiho, kter\u00fd kle\u010d\u00ed na bobku, tvaruje mal\u00e9 kouli\u010dky a skl\u00e1d\u00e1 si je pe\u010dliv\u011b vedle sebe na schod. Zavrt\u00edm se sm\u00edchem hlavou, rozp\u0159\u00e1hnu se a tref\u00edm Andrease v\u00edt\u011bzn\u011b p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Jeho vra\u017eedn\u00fd pohled bych n\u00e1hle mohl p\u0159i\u0159adit k div\u00e9mu b\u00fdkovi, kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b toreador vyprovokoval \u010dervenou barvou. Rozeb\u011bhnu se pry\u010d od bar\u00e1ku a sna\u017e\u00edm se vyhnout n\u011bkolika ledov\u00fdm koul\u00edm, kter\u00e9 na m\u011b h\u00e1z\u00ed v\u0161ichni, a dokonce se k nim se sm\u00edchem p\u0159idal i ten m\u016fj \u010f\u00e1belsk\u00fd and\u011bl. Schov\u00e1m se za k\u0159ov\u00ed, abych si vytvo\u0159il alespo\u0148 p\u00e1r koul\u00ed, a zasm\u011bju se, kdy\u017e se znovu za\u010dneme atakovat. N\u00e1\u0161 k\u0159ik snad mus\u00ed p\u0159ehlu\u0161it i koledy na n\u00e1m\u011bst\u00ed a ka\u017ed\u00fd mus\u00ed tu\u0161it, KDO si tady jenom hraje. Nap\u0159\u00e1hnu se, s pl\u00e1nem, strefit se znovu do Andrease, ale co jsem ne\u010dekal je, \u017ee m\u00edsto sebe nastr\u010d\u00ed na moje nam\u011b\u0159en\u00e9 m\u00edsto moj\u00ed panenku,<\/em> kter\u00e9 se tref\u00edm do bled\u00e9ho obli\u010deje, jen\u017e zdob\u00ed \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Vyd\u011b\u0161en\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, kdy\u017e sebou pl\u00e1cne do kupy sn\u011bhu a rychle se za n\u00edm rozeb\u011bhnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Pol\u00e1rko?“ zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, kdy\u017e na m\u011b up\u00edr\u00e1 zkoumav\u00fd pohled. Zase v tu chvilku neexistuje nic. \u017d\u00e1dn\u00ed pob\u00edhaj\u00edc\u00ed kluci, kter\u00e9 nah\u00e1n\u00ed Leonie, nebo\u0165 j\u00ed vyv\u00e1leli ve sn\u011bhu, \u017e\u00e1dn\u00e9 koule, l\u00e9taj\u00edc\u00ed kolem n\u00e1s. „Omlouv\u00e1m se, necht\u011bl jsem…“ \u0161eptnu a dlan\u00ed pohlad\u00edm m\u00edsto, kter\u00e9 jsem bravurn\u011b strefil. Zacul\u00ed se a pa\u017ee znovu obmot\u00e1 kolem m\u00e9ho krku. Jen lehce se ot\u0159e rty o moji tv\u00e1\u0159, nech\u00e1 se m\u00fdmi dlan\u011bmi vyt\u00e1hnout do stoje.
„Je mi zima, Tommy,“ \u0161eptne ti\u0161e a p\u0159itul\u00ed se bl\u00ed\u017e k m\u00e9mu t\u011blu. Nediv\u00edm se, kdy\u017e jeho kalhoty jsou promo\u010den\u00e9 od sn\u011bhu, ve kter\u00e9m n\u011bkolikr\u00e1t skon\u010dil. Obejmu ho kolem pasu, zavrt\u00edm nad ostatn\u00edmi hlavou a pod\u00edv\u00e1m se ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ propletu s n\u00edm prsty a rychle vyt\u00e1hnu kl\u00ed\u010de od domu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
Prstem p\u0159ejedu po \u0161atech blon\u010fat\u00e9 panenky, kter\u00e1 si tr\u016fn\u00ed uprost\u0159ed police nad krbem. Jej\u00ed \u0161aty jsou tak nad\u00fdchan\u00e9 jako v\u0161ech ostatn\u00edch. \u017dlut\u00fd klobou\u010dek s b\u00edlou stu\u017ekou j\u00ed zdob\u00ed vlasy a dod\u00e1v\u00e1 j\u00ed p\u0159irozen\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd \u0161mrnc. Ur\u010dit\u011b mi ka\u017ed\u00e1 z nich z\u00e1vid\u00ed, \u017ee j\u00e1 m\u016f\u017eu c\u00edtit v\u0161echno to, co ony nem\u016f\u017eou. Na jednu stranu mi je jich l\u00edto a na druhou stranu? Jsem \u0161\u0165astn\u00fd za to, \u017ee Tom si vybral m\u011b. Slab\u011b se usm\u011bji, kdy\u017e si vybav\u00edm to, jak se na m\u011b poprv\u00e9 pod\u00edval. Kdepak je asi Chico? St\u00fdsk\u00e1 se mi po jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o tom, jak\u00fd je \u017eivot, a m\u011bl pravdu, \u017ee \u017eivot je to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u016f\u017eeme za\u017e\u00edt. Jemn\u00e9 dlan\u011b se obmotaj\u00ed okolo m\u00e9ho pasu a j\u00e1 pozvednu hlavu, abych se na sv\u00e9ho Tomiho mohl zad\u00edvat. Jemn\u011b se rty ot\u0159u o jeho bradu a prsty ho pohlad\u00edm po dlan\u00edch, kter\u00e9 m\u00e1 na m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Znovu se zad\u00edv\u00e1m na panenky p\u0159ed sebou a slab\u011b se usm\u011bji, kdy\u017e m\u00e1m pocit, \u017ee jedna z nich na m\u011b rychle sv\u00fdm o\u010dkem mrkla. Je mo\u017en\u00e9, aby v\u011bd\u011bly, \u017ee j\u00e1 jsem ve skute\u010dnosti panenka?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*flasback*<\/em><\/div>\n
„Chico?“ protnu \u0161eptem ticho, kter\u00e9 se rozl\u00e9h\u00e1 cel\u00fdm hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00edm. V\u0161echny panenky maj\u00ed u\u017e d\u00e1vno zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, ani mezi sebou ne\u0161t\u011bbetaj\u00ed. Nohy m\u00e1m voln\u011b spu\u0161t\u011bn\u00e9 z reg\u00e1lu, na kter\u00e9m sed\u00edm, a pohupuji jimi ve vzduchu. Na nebi sv\u00edt\u00ed nespo\u010det hv\u011bzd, kter\u00e9 se ka\u017ed\u00fd ve\u010der sna\u017e\u00edm spo\u010d\u00edtat, ale nikdy se nedopo\u010d\u00edt\u00e1m v\u00fdsledku, nebo\u0165 se v\u017edy p\u0159i 260 hv\u011bzd\u011b ztrat\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Copak, Bille?“ oslov\u00ed m\u011b sv\u00fdm hlub\u0161\u00edm hlasem. V\u016fbec nezn\u00ed jako ten m\u016fj a j\u00e1 nad t\u00edm ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, pro\u010d m\u016fj hlas nen\u00ed tak hlubok\u00fd jako ten jeho.<\/em><\/div>\n
„Jak vypad\u00e1 princ?“ nato\u010d\u00edm k n\u011bmu tv\u00e1\u0159 od zem\u011b, na kterou jsem se d\u00edval. Sed\u00ed vedle m\u011b, a usm\u00edv\u00e1 se. Ka\u017ed\u00e9 ou\u0161ko m\u00e1 na jinou stranu.
„Princ?“ zept\u00e1 se, na slovo d\u00e1 velk\u00fd d\u016fraz. Jen ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvnu a znovu se zad\u00edv\u00e1m na oblohu, posetou n\u00e1dhern\u00fdmi hv\u011bzdami. „Princ vypad\u00e1\u2026 nemus\u00ed b\u00fdt v\u017edycky kr\u00e1sn\u00fd. Jak t\u011b napadl princ, Bille?“<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm\u2026 napadl m\u011b princ. V\u017edycky si tu d\u011bti pov\u00eddaj\u00ed, \u017ee by cht\u011bly i prince k panenk\u00e1m,“ rozhod\u00edm rukou do prostoru okolo sebe. „Jak vypad\u00e1?“ zept\u00e1m se znovu, jako by mi to ne\u0159ekl. A vlastn\u011b ani ne\u0159ekl.<\/em><\/div>\n
„Princ je pro ka\u017ed\u00e9ho n\u011bkdo jin\u00fd. V poh\u00e1dk\u00e1ch je to zachr\u00e1nce, kter\u00fd v\u017edy zachr\u00e1n\u00ed svou princeznu, s kterou se pak o\u017een\u00ed a maj\u00ed spolu mal\u00e1 princ\u00e1tka. A pro n\u011bkoho m\u016f\u017ee b\u00fdt princ ten, koho m\u00e1 r\u00e1d, s k\u00fdm je\u2026“ odpov\u00ed sv\u016fj kr\u00e1tk\u00fd, stru\u010dn\u00fd monolog. Bez dal\u0161\u00edch ot\u00e1zek, kter\u00fdch je v m\u00e9 hlav\u011b najednou v\u00edce ne\u017e p\u0159ed p\u011bti vte\u0159inami, se odsunu na \u00fapln\u00fd kraj a znovu se zad\u00edv\u00e1m na hv\u011bzdy.<\/em><\/div>\n
*konec flashbacku*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kol\u00e9b\u00e1 se se mnou ze strany na stranu, ti\u0161e mi d\u00fdch\u00e1 tepl\u00fd dech do vlas\u016f, kter\u00e9 mi sem tam rozhr\u00e1bne rukou. Jeho t\u011blo je t\u011bsn\u011b na tom m\u00e9m a n\u011b\u017en\u011b mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed palci na rukou po b\u0159\u00ed\u0161ku. Oto\u010d\u00edm se \u010delem k n\u011bmu, bez toho, aby ze m\u011b jeho ruce spadly, a obejmu ho znovu okolo hrudn\u00edku. P\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, s\u00e1laj\u00edc\u00ed z krbu, h\u0159eje m\u00e1 z\u00e1da. Unaven\u011b p\u0159iv\u00edr\u00e1m v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 se sna\u017e\u00edm zase co nejrychleji otev\u0159\u00edt, abych neztratil ani jednu vte\u0159inu v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, av\u0161ak nejde ovl\u00e1dnout v\u0161echno a m\u00e1 v\u00ed\u010dka voln\u011b klesnou. Hlavu m\u00e1m p\u0159itisknutou k jeho hrudn\u00edku, p\u0159es kter\u00fd z\u0159eteln\u011b sly\u0161\u00edm tlukot toho n\u00e1dhern\u00e9ho srdce.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
Opatrn\u011b, abych ho neprobudil, ho ulo\u017e\u00edm do postele, p\u0159ehod\u00edm p\u0159es n\u011bj pe\u0159inu a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Stalo se toho za dne\u0161ek tolik a j\u00e1 po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm jeho chu\u0165 rt\u016f na t\u011bch sv\u00fdch. Po\u0159\u00e1d vn\u00edm\u00e1m, jak se kolem m\u00e9ho jazyka propl\u00e9tal ten jeho. To vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 jsem c\u00edtil, kdy\u017e do sebe na\u0161e jazyky nar\u00e1\u017eely, bylo nesnesiteln\u00e9 a tla\u010d\u00ed m\u011b i te\u010f. Jen pouh\u00e1 my\u0161lenka na to, jak se l\u00edb\u00e1me, m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed a j\u00e1 si nep\u0159eju nic jin\u00e9ho, ne\u017e to, abych to mohl je\u0161t\u011b n\u011bkdy zopakovat. Abych m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost se s n\u00edm l\u00edbat\u2026 jak\u00fd bych m\u011bl pocity, kdybych do jeho t\u011bla vnikal? Kdybych se s n\u00edm miloval a c\u00edtil ho v\u0161ude okolo sebe? Pohled se mi najednou zaml\u017e\u00ed a nask\u00e1kaj\u00ed mi p\u0159ed n\u00edm hv\u011bzdi\u010dky, kter\u00e9 se to\u010d\u00ed! Sakra, mus\u00edm p\u0159estat myslet na takov\u00fd v\u011bci. Tlak v m\u00fdch kalhot\u00e1ch je nesnesiteln\u00fd a j\u00e1 m\u00e1m chu\u0165 se ho jednodu\u0161e zbavit. Zatla\u010d\u00edm dlan\u00ed na sv\u016fj kl\u00edn.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ zak\u0148u\u010d\u00ed moje panenka<\/em> ze span\u00ed a schoul\u00ed se v\u00edce do klub\u00ed\u010dka. Na jeho tv\u00e1\u0159i hraje p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. Vzt\u00e1hnu k n\u011bmu n\u011b\u017en\u011b dla\u0148 a kone\u010dky prst\u016f ho pohlad\u00edm po bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Je n\u00e1dhern\u00fd. Mohl bych to \u0159\u00edkat neust\u00e1le dokole\u010dka a v\u017edycky by to byla jen a jen pravda a nikdy by se mi to neomrzelo, proto\u017ee n\u011bco tak \u010dist\u00e9ho, jako je on, nen\u00ed. A j\u00e1 byl prvn\u00ed, kdo ho pol\u00edbil. Prvn\u00ed, komu vyj\u00e1d\u0159il l\u00e1sku. I p\u0159es m\u016fj polibek s n\u00edm, je po\u0159\u00e1d n\u00e1dhern\u011b \u010dist\u00fd a nedotknut\u00fd. Hlavu si op\u0159u o pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle t\u00e9 jeho a p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka. Dlan\u00ed vyhled\u00e1m tu jeho, kterou s n\u00edm okam\u017eit\u011b propletu v jeden pevn\u00fd uzel. Odpus\u0165 mi, and\u00edlku, \u017ee jsi nepoznal l\u00e1sku d\u0159\u00edv.<\/em> Znovu pootev\u0159u o\u010di, abych zkontroloval, \u017ee tam le\u017e\u00ed po\u0159\u00e1d. T\u00edha na m\u00e9m srdci je neskonal\u00e1, nebo\u0165 strach z toho, \u017ee se probud\u00edm a jeho t\u011blo bude znovu cel\u00e9 z porcel\u00e1nu, m\u011b d\u011bs\u00ed u\u017e te\u010f. Pros\u00edm, a\u0165 ta chv\u00edle nikdy nenastane. Ne te\u010f, kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el pod jmel\u00edm svou Pol\u00e1rku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e1 d\u00edvka, o kter\u00e9 princ st\u00e1le snil, se nakonec op\u011bt objevila v princov\u011b pal\u00e1ci. Bylo zcela z\u0159ejm\u00e9, \u017ee byla do prince zamilovan\u00e1 stejn\u011b tak, jako on do n\u00ed. Princ ji hned sezn\u00e1mil s malou mo\u0159skou v\u00edlou,“ Tomova babi\u010dka mi sv\u00fdm melodicky zabarven\u00fdm podt\u00f3nem hlasu p\u0159ed\u010d\u00edt\u00e1 poh\u00e1dku. P\u0159ipad\u00e1m si trochu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, ale jsem si zcela jist\u00fd, \u017ee poh\u00e1dky k V\u00e1noc\u016fm pat\u0159\u00ed, pro\u010d bych je tedy nemohl poslouchat s n\u00ed? Kdy\u017e jsem r\u00e1no vstal, Tom je\u0161t\u011b spal. Nev\u00edm pro\u010d, ale posledn\u00ed dobou vst\u00e1v\u00e1m d\u0159\u00edv jak on. Mo\u017en\u00e1 je to t\u00edm, \u017ee v m\u00e9m t\u011ble te\u010f koluj\u00ed a zur\u010d\u00ed proudy \u010dir\u00e9 energie, kter\u00e9 m\u00e1m na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem ji po\u017e\u00e1dal, jestli by mi poh\u00e1dku nep\u0159e\u010detla nahlas, chv\u00edli na m\u011b koukala, jako kdybych spadl z vi\u0161n\u011b, na\u010de\u017e se pak na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i rozlil mil\u00fd a h\u0159ejiv\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd \u010dasto pozoruji na Tomovi. Pob\u00eddla m\u011b, abych si k n\u00ed s hrnkem po\u0159\u00e1dn\u011b sladk\u00e9ho kakaa sedl a poslouchal, co mi bude \u010d\u00edst.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u00e1hle zaslechla z nedalek\u00fdch \u00fates\u016f vol\u00e1n\u00ed sv\u00fdch sester: „Sest\u0159i\u010dko, sest\u0159i\u010dko!“ A tak nasedla do jednoho z \u010dlun\u016f na lodi a doveslovala k nim. „P\u0159i\u0161ly jsme t\u011b zachr\u00e1nit!“ volaly na ni. „Vym\u011bnily jsme s \u010darod\u011bjnic\u00ed na\u0161e vlasy za kouzeln\u00fd n\u016f\u017e. Jestli\u017ee j\u00edm zabije\u0161 prince je\u0161t\u011b p\u0159ed sv\u00edt\u00e1n\u00edm, stane\u0161 se op\u011bt mo\u0159skou v\u00edlou a bude\u0161 se moci vr\u00e1tit k n\u00e1m dom\u016f.“ Mal\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 v\u00edla si tedy vzala n\u016f\u017e, pod\u011bkovala sv\u00fdm sestr\u00e1m a rozlou\u010dila se s nimi. V\u011bd\u011bla v\u0161ak, \u017ee n\u016f\u017e nikdy nepou\u017eije. Po\u010dkala, a\u017e budou princ a jeho mlad\u00e1 man\u017eelka sp\u00e1t, a pak je oba naposledy pohladila po tv\u00e1\u0159i.“<\/p>\n<\/div>\n
Napjat\u011b ji poslouch\u00e1m, u\u0161i st\u0159e\u017e\u00edm tak, aby mi neuniklo jedin\u00e9 sl\u016fvko, kter\u00e9 babi\u010dka s dramati\u010dnost\u00ed vyslovuje. V b\u0159ichu a na srdci se mi chv\u011bj\u00ed podivuhodn\u00ed mot\u00fdlci strachu, proto\u017ee m\u00e1m sev\u0159en\u00e9 hrdlo a strachuji se o to, jak to s mo\u0159skou v\u00edlou dopadne, nebo\u0165 jsem tuhle poh\u00e1dku nikdy nesly\u0161el, a \u017ee j\u00e1 jich zn\u00e1m dostatek!<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e se rozednilo, hodila n\u016f\u017e do mo\u0159e, pot\u00e9 se naposledy pod\u00edvala na lidsk\u00fd sv\u011bt a sama se vrhla z lodi do rozbou\u0159en\u00fdch vln. Nec\u00edtila v\u0161ak bolest, ani neklesala ke dnu. C\u00edtila, jak stoup\u00e1 vzh\u016fru do nebe, a vid\u011bla kolem sebe dal\u0161\u00ed v\u00edly.“ Mus\u00edm trochu odvr\u00e1tit obli\u010dej, nechci, aby babi\u010dka vid\u011bla, \u017ee se mi do o\u010d\u00ed no\u0159\u00ed nedbal\u00e9 pot\u016f\u010dky slz. Je mi stra\u0161n\u011b moc l\u00edto mal\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 v\u00edly. \u017div\u011b si dovedu p\u0159edstavit, jak musela moc trp\u011bt. Jak\u00fd se asi v jej\u00ed du\u0161i rozl\u00edval smutek a beznad\u011bj, av\u0161ak ona jemu nepodlehla. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee jej\u00ed osud j\u00ed p\u0159edur\u010dil jinou cestu, kter\u00e9 se stejn\u011b, ani kdyby sebev\u00edc cht\u011bla, nem\u016f\u017ee vyhnout. Nesla to state\u010dn\u011b a hrd\u011b, a kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee stejn\u011b um\u0159e, do mo\u0159e sko\u010dila dobrovoln\u011b.<\/div>\n
T<\/em>\u0159esouc\u00ed se rukou si set\u0159u drobn\u00e9 slzi\u010dky a s mal\u00fdm, le\u010d smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, se zad\u00edv\u00e1m na babi\u010dku, je\u017e m\u011b po o\u010dku sleduje, na\u010de\u017e si posune sv\u00e9 br\u00fdle v\u00edce ke ko\u0159enu nosu a s \u00fasm\u011bvem mi do\u010dte ji\u017e z\u00e1v\u011bre\u010dnou \u010d\u00e1st poh\u00e1dky.<\/p>\n<\/div>\n
„My jsme nebesk\u00e9 v\u00edly a pom\u00e1h\u00e1me dobr\u00fdm<\/em> lidem v nesn\u00e1z\u00edch anebo mo\u0159sk\u00fdm v\u00edl\u00e1m, kter\u00e9 jsou na lidi hodn\u00e9!“ \u0159\u00edkaly. A tak let\u011bla mal\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 v\u00edla s t\u011bmito v\u00edlami do nebesk\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed, kde \u017eije dodnes a odkud st\u0159e\u017e\u00ed v\u0161echny hodn\u00e9 lidi\u2026 No a to je konec,“ usm\u011bje se. „L\u00edbila se ti?“ odlo\u017e\u00ed kn\u00ed\u017eku a prsty uchop\u00ed ucho hrnku, jeho\u017e obsah l\u017ei\u010dkou rozv\u00ed\u0159\u00ed a m\u00edstnost\u00ed se tak rozprost\u0159e p\u0159\u00edjemn\u00e1 jahodov\u00e1 v\u016fn\u011b. Zhluboka se j\u00ed nadechnu a slast\u00ed p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„Ano, ale\u2026“<\/em> poberu vzduch, mus\u00edm n\u011bjak vst\u0159ebat je\u0161t\u011b \u010d\u00e1ste\u010dnou t\u011b\u017ekost na m\u00e9 hrudi. „Byla moc smutn\u00e1. Tak mi je l\u00edto t\u00e9 mal\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 v\u00edly, v\u017edy\u0165 se tr\u00e1pila jen pro \u010distou l\u00e1sku,“ pokr\u010d\u00edm smutn\u011b rameny a h\u0159betem ruky si set\u0159u \u0161ed\u011b zbarvenou slzi\u010dku.<\/div>\n
„Ale panenko<\/em>,“ babi\u010dka se usm\u011bje a pohlad\u00ed m\u011b po vlasech. „V\u017edy\u0165 to je jen poh\u00e1dka, nen\u00ed to skute\u010dn\u00e9. Je to jen smutn\u00e1 poh\u00e1dka,“ odv\u011bt\u00ed klidn\u011b.<\/div>\n
„Jen poh\u00e1dka,“ polohlasn\u011b zamuml\u00e1m. A pod\u00edv\u00e1m se do zem\u011b na sv\u00e9 nohy, tud\u00ed\u017e mi automaticky spadnou neposedn\u00e9 pram\u00ednky vl\u00e1sk\u016f do o\u010d\u00ed. „Pouh\u00e1 poh\u00e1dka,“ za\u0161ept\u00e1m zdrcen\u011b. Pomalu si toti\u017e uv\u011bdomuji, \u017ee i m\u016fj \u017eivot, jestlip<\/em>ak se tomu tak d\u00e1 \u0159\u00edct, je jen pouho pouh\u00e1 poh\u00e1dka. N\u011bco nere\u00e1ln\u00e9ho\u2026 nesn\u00edm snad? V\u017edy\u0165 tohle to je naprosto nemo\u017en\u00e9, aby se z porcel\u00e1nu, oby\u010dejn\u00fdch kousk\u016f porcel\u00e1nu, v nich\u017e je jen uv\u011bzn\u011bn\u00e1 du\u0161e, stala lidsk\u00e1 bytost. \u017div\u00e1 lidsk\u00e1 bytost! Vykul\u00edm \u00fadivem o\u010di a ruku si p\u0159itisknu p\u0159ed pusu nad trnit\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm, je\u017e se mi kone\u010dn\u011b uk\u00e1zalo p\u0159ed o\u010dima v prav\u00e9m sv\u011btle.<\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Probudila m\u011b pr\u00e1zdnota a osam\u011blost moj\u00ed postele. Billova p\u016flka nebyla v\u016fbec zah\u0159\u00e1t\u00e1, a i kdy\u017e je vlastn\u011b on se mnou v posteli, voln\u00e9ho m\u00edsta v n\u00ed m\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d stejn\u011b. Av\u0161ak te\u010f jsem si p\u0159ipadal, jako kdybych p\u0159ist\u00e1val na ranveji opravdov\u00e9ho leti\u0161t\u011b. Cukl jsem sebou a chv\u00edli jako puk z\u00edral na voln\u00e9 m\u00edsto vedle m\u011b, je\u017e v tu chv\u00edli zelo pr\u00e1zdnotou. Oddechl jsem si, kdy\u017e jsem ze spodu usly\u0161el babi\u010d\u010din zvu\u010dn\u00fd hlas, jak oslovuje moj\u00ed l\u00e1sku prav\u00fdm jm\u00e9nem. Na nic jsem ne\u010dekal, na skoro nah\u00e9 t\u011blo jsem hodil oble\u010den\u00ed zrovna to, je\u017e mi p\u0159i\u0161lo pod ruce, umyl si sp\u00e1nkem ulepen\u00fd obli\u010dej, vy\u010distil zuby a u\u017eu\u017e jsem si to bral po schodech za c\u00edlem m\u00e9ho ve\u0161ker\u00e9ho sna\u017een\u00ed. Tak\u017ee te\u010f za nimi kone\u010dn\u011b mohu j\u00edt, p\u0159esto m\u011b ale l\u00e1k\u00e1 p\u0159edstava, chv\u00edli je poslouchat, kdy\u017e o tom zrovna nev\u011bd\u00ed.<\/div>\n
Sednu si na schody tak, aby m\u011b nem\u011bli \u0161anci zahl\u00e9dnout, Scotty se se spokojen\u00fdm vrt\u011bn\u00edm oc\u00e1sku usad\u00ed vedle m\u011b. Jsme perfektn\u011b maskovan\u00ed, fakt \u017ee jo!! Usm\u011bju se a podrbu jej za ou\u0161kem, sou\u010dasn\u011b se v\u0161ak zaposlouch\u00e1m do monot\u00f3nn\u00edch hlas\u016f t\u011bch dvou v ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co je o n\u00ed ale zaj\u00edmav\u00e9ho?“ pt\u00e1 se b\u00e1bi Billa a j\u00e1 snad je\u0161t\u011b v\u00edc nastra\u017e\u00edm u\u0161i, abych v\u011bd\u011bl, o kom se to bav\u00ed. Mohu vid\u011bt, jak moje panenka s vykulen\u00fdma o\u010dkama zakrout\u00ed hlavou a napjat\u011b \u010dek\u00e1, co mu o n\u011bjak\u00e9 bab\u011b babi\u010dka pov\u00ed. Sakry\u0161! \u00dapln\u011b jsem se zpotil, jak se mi ud\u011blalo nevolno p\u0159i p\u0159edstav\u011b moj\u00ed panenky<\/em> v objet\u00ed jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kde je Koda\u0148?“ usm\u011bje se a Bill podle m\u00e9ho spr\u00e1vn\u00e9ho \u00fasudku zakrout\u00ed hlavou. Chud\u00e1k, v\u017edy\u0165 on vlastn\u011b opravdu nic nezn\u00e1. Budu jej tady muset taky n\u011bco nau\u010dit\u2026<\/div>\n
„To je hlavn\u00ed m\u011bsto D\u00e1nska, to je takov\u00e1 mal\u00e1 zem\u011b na severu. Om\u00fdv\u00e1 j\u00ed mo\u0159e a na pob\u0159e\u017e\u00ed pr\u00e1v\u011b v Kodani, je socha mal\u00e9 mo\u0159sk\u00e9 v\u00edly. Stala se tak symbolem D\u00e1nska. Tak\u017ee kdybys ji n\u011bkdy cht\u011bl vid\u011bt ve skute\u010dnosti, mus\u00ed\u0161 jet do D\u00e1nska\u2026 No je fakt, \u017ee pak ud\u011blali lidi je\u0161t\u011b jej\u00ed dv\u011b kopie, kter\u00e9 jsou v Americe, ale p\u0159ece D\u00e1nsko je mnohem bl\u00ed\u017e a stoj\u00ed v n\u00ed origin\u00e1l, tud\u00ed\u017e by to bylo jasn\u00e9,“ usm\u011bje se b\u00e1bi a upije z jahodov\u00e9ho \u010daje, kter\u00fd pravideln\u011b va\u0159\u00ed v\u017edycky r\u00e1no u\u017e n\u011bkolik let. Nech\u00e1pu jak to, \u017ee se j\u00ed ta chu\u0165 je\u0161t\u011b nikdy neomrzela. V\u017edy\u0165 se to \u010dlov\u011bku p\u0159ece mus\u00ed po del\u0161\u00ed dob\u011b stra\u0161n\u011b zev\u0161ednit a celkov\u011b znechutit. Krout\u00edm nad t\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Aha, p\u0159\u00e1l bych si j\u00ed n\u011bkdy vid\u011bt,“ p\u0159ikyvuje j\u00ed moje panenka<\/em> zase s hrnkem proklat\u011b sladk\u00e9ho kakaa. Aha\u2026 picnu se do \u010dela a tep v krku a bit\u00ed srdce na hrudi se mi zklidn\u00ed. Tak\u017ee oni mluvili o jedn\u00e9 poh\u00e1dce. Usm\u011bju se a sou\u010dasn\u011b d\u00e1m pokyn sv\u00fdm ztuhl\u00fdm noh\u00e1m k pochodu.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoooj,“ zazub\u00edm se a sehnu se k tomu mal\u00e9mu st\u0159apat\u00e9mu brou\u010dkovi, abych jej mohl jemn\u011b pol\u00edbit. Babi\u010dka nejsp\u00ed\u0161 odnesla sv\u016fj hrnek do kuchyn\u011b a je n\u00e1m te\u010f oto\u010den\u00e1 z\u00e1dy, tud\u00ed\u017e nem\u00e1m \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, kdy\u017e jej pol\u00edb\u00edm. Nev\u00edm pro\u010d, ale v\u017edycky, kdy\u017e jsem m\u011bl n\u011bjakou holku nebo tak\u2026 tak mi bylo hrozn\u011b blb\u00e9 ukazovat ji babi\u010dce, ba co v\u00edc, dokonce ji t\u0159eba i p\u0159ed n\u00ed pol\u00edbit. Ned\u011blal jsem to r\u00e1d, proto\u017ee jsem v\u017edycky v\u011bd\u011bl, \u017ee s tou doty\u010dnou osobou to nem\u00e1 dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed, a proto mi to p\u0159ed babi\u010dkou p\u0159i\u0161lo tup\u00e9. S Billem je to ale jin\u00e9. On je moje k\u0159ehou\u010dk\u00e1 panenka<\/em>, dob\u0159e v\u00edm, \u017ee bych jej s nejv\u011bt\u0161\u00ed ct\u00ed ochra\u0148oval cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. A v\u016fbec mi nevad\u00ed p\u0159ed babi\u010dkou se jej t\u0159eba jemn\u011b dot\u00fdkat, nebo lehce spojit rty. P\u0159esto\u2026 kdy\u017e se ned\u00edv\u00e1, m\u00e1me takov\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed soukrom\u00ed a j\u00e1 se c\u00edt\u00edm v\u00edc uvoln\u011bn\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee i jemu je to p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed, ale kdo v\u00ed\u2026<\/div>\n
Usm\u011bje se do polibku a trochu se ke mn\u011b p\u0159itiskne. Na\u0161e rty se pouze letmo dot\u00fdkaj\u00ed, ru\u0161\u00ed mezeru mezi n\u00e1mi a spojuj\u00ed n\u00e1s bl\u00ed\u017e k sob\u011b. U\u017e na poprv\u00e9 jsem jej pol\u00edbil jemn\u011b a proc\u00edt\u011bn\u011b, a od t\u00e9 doby se na m\u00fdch bedrech nese strach. B\u00e1zlivost o to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co mi \u017eivot podstr\u010dil pod nos. Moc se boj\u00edm, \u017ee kdy\u017e jej t\u0159eba v\u00e1\u0161niv\u011bji pol\u00edb\u00edm, anebo kdy\u017e jej siln\u011bji sev\u0159u v objet\u00ed, \u017ee se mi moje jasn\u00e1 hv\u011bzda ve tm\u011b rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed. \u017de by z n\u011bj mohlo zb\u00fdt jen n\u011bkolik kousk\u016f b\u00edl\u00e9ho porcel\u00e1nu. \u017de bych mu ubl\u00ed\u017eil, o co h\u016f\u0159, \u017ee bych jej svou neomalenost\u00ed zni\u010dil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Trochu se od n\u011bj odt\u00e1hnu a usm\u011bju se na n\u011bj. Pohlad\u00edm jej lehce po tv\u00e1\u0159i a po hebk\u00fdch ebenov\u00fdch vlasech. Sklop\u00ed se mnou pohled a o\u010dima uhne ke sv\u00fdm noh\u00e1m. Nech\u00e1pav\u011b vy\u0161pul\u00edm rty. Babi\u010dka se zjevn\u011b vytratila, nebo\u0165 ji tu nikde nesly\u0161\u00edm. Vezmu jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a hluboce nech\u00e1m pono\u0159it sv\u00e9 o\u010di do t\u011bch jeho smutn\u00fdch stud\u00e1nek. Stalo se snad n\u011bco? Bill neum\u00ed \u0159\u00edkat ne. Nel\u00edb\u00ed se mu to snad se mnou? P\u0159\u00ed\u010d\u00ed se mu to a je smutn\u00fd? Sakra.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ za\u0161ept\u00e1m k n\u011bmu starostliv\u011b. Srdce mi n\u00e1hle sk\u00e1\u010de p\u0159\u00edmo z hrudi. Nem\u00e1m snad j\u00e1 n\u011bjak\u00fd \u0161patn\u00fd tlak, \u017ee mi t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159i ka\u017ed\u00e9m setk\u00e1n\u00ed s n\u00edm tak stra\u0161n\u011b pulzuje srdce a prsty m\u011b svrb\u00ed po touze dot\u00fdkat se t\u00e9 p\u016flno\u010dn\u00ed dokonalosti.<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „Jen\u2026“ pokr\u010d\u00ed rameny a na jeho m\u011b\u0159\u00edtka m\u011b siln\u011b obejme. T\u011blem se mi ihned rozlije bla\u017een\u00fd pocit tepla. Nasaje moji v\u016fni a sou\u010dasn\u011b snad blahem p\u0159iv\u00edr\u00e1 o\u010di, je\u017e jsou lemov\u00e1ny dlouhat\u00e1nsk\u00fdmi \u0159asami. Nikdy jej nep\u0159estanu obdivovat.<\/div>\n
„Nechci o tebe p\u0159ij\u00edt,“ srdceryvn\u011b za\u0161ept\u00e1 do tich\u00e9ho pokoje, v n\u011bm\u017e panuje v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ra. „V\u00edm, \u017ee jednou odejdu,“ dod\u00e1, jakmile mi pohled spadne na adventn\u00ed v\u011bnec se \u010dty\u0159mi sv\u00ed\u010dkami.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Mal\u00e1 mo\u0159sk\u00e1 v\u00edla Bill Srdce mi tak neskonale bije, a\u017e m\u00e1m strach, \u017ee brzy vypadne z m\u00e9ho hrudn\u00edku. Pa\u017ee obmot\u00e1m kolem Tomova \u0161t\u00edhl\u00e9ho krku a znovu ti\u0161e vydechnu. M\u016fj dech je kr\u00e1tk\u00fd, m\u011blk\u00fd. M\u016fj hrudn\u00edk se zved\u00e1 v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12661","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12661","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12661"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12661\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12661"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12661"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12661"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}