{"id":12665,"date":"2010-01-07T16:00:00","date_gmt":"2010-01-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12635"},"modified":"2010-01-07T16:00:00","modified_gmt":"2010-01-07T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/07\/vylecim-te-laskou-28\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 28."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
M\u011bkk\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 ruce obmotaly sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty kolem mal\u00e9ho \u0161\u00e1lku a nato jej pomalu pozvedly ke rt\u016fm jejich majitele, kter\u00fd se pohodln\u011b op\u0159el o op\u011bradlo sv\u00e9 \u017eidle a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Pomalu p\u0159ilo\u017eil kraj \u0161\u00e1lku ke sv\u00fdm rt\u016fm a hltav\u011b se napil k\u00e1vov\u00e9ho n\u00e1poje, d\u00edky kter\u00e9mu mohl m\u00edt i nad\u00e1le otev\u0159en\u00e9 o\u010di a pln\u011b vn\u00edmaj\u00edc\u00ed mysl. Za n\u011bkolik posledn\u00edch hodin vypil u\u017e nekone\u010dn\u011b mnoho k\u00e1vy, ani ta skute\u010dnost, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed se v litrech, v\u0161ak Toma nep\u0159im\u011bla k tomu, aby v t\u00e9to sv\u00e9 \u010dinnosti p\u0159estal, ba pr\u00e1v\u011b naopak. U\u017e asi post\u00e9 se nahnul k pln\u00e9 konvici a za okam\u017eik u\u017e tiskl a\u017e po okraj pln\u00fd \u0161\u00e1lek ve sv\u00fdch dlan\u00edch, up\u0159en\u011b z\u00edraj\u00edc do pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta p\u0159ed sebou…<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo u\u017e v\u00edc jak dvan\u00e1ct hodin od okam\u017eiku, kdy Tom vyrazil z Billova pokoje jako blesk a za n\u011bkolik m\u00e1lo minut se zav\u0159el a zamknul ve sv\u00e9 ordinaci tak, aby k n\u011bmu nikdo nemohl. P\u016fvodn\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu j\u00edt ve\u010der dom\u016f, prospat se a do nemocnice p\u0159ij\u00edt a\u017e r\u00e1no, nic neuleh\u010duj\u00edc\u00ed okolnosti mu v\u0161ak vzaly ve\u0161kerou s\u00edlu odej\u00edt, a Tom se nakonec s tv\u00e1\u0159\u00ed plnou slz schoulil na sv\u00e9 posteli, na kter\u00e9 ob\u010das p\u0159esp\u00e1val, a s tich\u00fdmi vzlyky se sna\u017eil alespo\u0148 na malou chvilku poddat sp\u00e1nku a zapomenout.<\/div>\n
Celou noc nezamhou\u0159il oka. My\u0161lenky jej prov\u00e1zely snad \u00fapln\u011b v\u0161ude, ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem, a kdy\u017e se mu p\u0159eci jen na minutu poda\u0159ilo zav\u0159\u00edt o\u010di a opustit svou zmatenou mysl, vracely se mu do podv\u011bdom\u00ed v podob\u011b t\u011bch nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00edch no\u010dn\u00edch m\u016fr a sn\u016f, kter\u00e9 se kdy Tomovi mohly zd\u00e1t. Nebylo proto divu, \u017ee chv\u00edlemi s\u00e1m sebe p\u0159istihl, jak k\u0159i\u010d\u00ed ze span\u00ed a budil se cel\u00fd zpocen\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd. Skute\u010dnost n\u011bkolika posledn\u00edch hodin jej prov\u00e1zela jako st\u00edn a neust\u00e1le Toma nutila, aby nad n\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161lel. Vlastn\u011b u\u017e od chv\u00edle, co mu zas\u00e1hla do jeho poklidn\u00e9ho a snad i \u0161\u0165astn\u00e9ho \u017eivota, ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e nad n\u00ed uva\u017eoval a zaob\u00edral se s n\u00ed. I tohle byla jedna z tis\u00edc\u016f chvilek, kdy se napil k\u00e1vy a znova si za\u010dal pokl\u00e1dat ot\u00e1zky, jejich\u017e odpov\u011bdi jej \u010dinily tolik zmaten\u00fdm a neklidn\u00fdm…<\/div>\n
\n
Skute\u010dnost, \u017ee i on m\u00e1 n\u011bkde svou matku, jej nikdy ne\u010dinila nijak zv\u011bdav\u00fdm nebo zmaten\u00fdm. S otcem spolu o n\u00ed mluvili u\u017e v dob\u011b, kdy byl je\u0161t\u011b mal\u00fdm chlapcem, nikdy v\u0161ak nem\u011bl tu pot\u0159ebu po n\u00ed p\u00e1trat a vyhled\u00e1vat ji. Zat\u00edmco ostatn\u00ed jeho vrstevn\u00edci byli z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti mamin\u010din\u00fdmi mazl\u00ed\u010dky a r\u00e1di se ke sv\u00fdm mamink\u00e1m vraceli, on si zvykl na skute\u010dnost, \u017ee jeho jedin\u00fdm rodi\u010dem je t\u00e1ta, nejlep\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159 ve m\u011bst\u011b. To on jej vychov\u00e1val t\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e od narozen\u00ed, on jej v\u0161emu u\u010dil a v\u0161e mu ukazoval, Tom v\u0161e pro\u017e\u00edval jen s n\u00edm, matku nikdy moc nepot\u0159eboval, ani nepostr\u00e1dal. Zvykl si, \u017ee tu nen\u00ed, a mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy nebude. S otcem o n\u00ed nikdy nemluvili.<\/div>\n
Nikdy… a\u017e te\u010f. A\u017e v\u010dera odpoledne, kdy ji Tom poprv\u00e9 spat\u0159il – a nejen ji. Tak\u00e9 chlapce, kter\u00e9ho tak dob\u0159e znal, av\u0161ak o n\u011bm\u017e nev\u011bd\u011bl to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Byl to jeho bratr. A to bylo pr\u00e1v\u011b to, co neust\u00e1le vyvol\u00e1valo v Tomov\u011b mysli dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky. Bratr. Pro\u010d mu o n\u011bm jeho otec nikdy nic ne\u0159ekl? Nikdy se ani slovem nezm\u00ednil o n\u011bjak\u00e9m bratrovi, \u010di snad dvoj\u010deti, z\u0159\u00eddkakdy mluvil jen o matce. Ale o Billovi? O n\u011bm Tom nikdy nesly\u0161el ani slovo, a\u017e te\u010f, a to by si nejrad\u011bji zacpal u\u0161i a zav\u0159el o\u010di, aby nemohl sly\u0161et ani vid\u011bt pravdu, kter\u00e1 se dostala tak rychle na sv\u011btlo sv\u011bta. K \u010demu tady te\u010f vlastn\u011b byla? Zp\u016fsobila jen zmatek, bolest a zklam\u00e1n\u00ed, nep\u0159inesla nic u\u017eite\u010dn\u00e9ho, alespo\u0148 ne pro Toma. Kr\u00e1sn\u00e9 to bylo, \u017e\u00edt v sladk\u00e9 nev\u011bdomosti na tis\u00edce mil od n\u00ed a jen n\u00e1hodn\u011b zji\u0161\u0165ovat skute\u010dnosti, kter\u00e9 pro n\u011b nem\u011bly snad v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam, te\u010f se v\u0161ak znova vyno\u0159ily v Tomov\u011b mysli, jako by tam celou dobu d\u0159\u00edmaly a vy\u010dk\u00e1valy na svou chv\u00edli, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b nastala…<\/p>\n<\/div>\n
Najednou mu to v\u0161echno do\u0161lo, a\u017e te\u010f se mu v hlav\u011b rozsv\u00edtilo, a Tom si kone\u010dn\u011b za\u010dal uv\u011bdomovat v\u0161echna souvisej\u00edc\u00ed fakta a skute\u010dnosti. V\u0161echno mu perfektn\u011b zapad\u00e1valo do sebe. V\u0161echny ty spole\u010dn\u00e9 z\u00e1jmy, obl\u00edben\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 spolu s Billem sd\u00edleli. Obl\u00edben\u00e9 pit\u00ed, j\u00eddlo, bonb\u00f3ny… a tak\u00e9 naprosto toto\u017en\u00e9 datum narozen\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m Tomovo srdce vynechalo jeden \u00fader. P\u0159eb\u011bhl mu chladiv\u00fd mr\u00e1z po z\u00e1dech p\u0159i t\u00e9 jedin\u00e9 my\u0161lence v podob\u011b \u010d\u00edsel a on odlo\u017eil sv\u016fj t\u00e9m\u011b\u0159 pln\u00fd \u0161\u00e1lek zp\u011bt na sv\u016fj psac\u00ed st\u016fl, aby mohl znova slo\u017eit tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Slzy dopadaly na jeho uslzen\u00e9 tv\u00e1\u0159e, na ruce i na st\u016fl, Tomovi to v\u0161ak bylo v tuto chv\u00edli \u00fapln\u011b jedno. Byli brat\u0159i, oni dva byli dvoj\u010data. Jak stra\u0161liv\u00e1 ta skute\u010dnost byla. Vyvolala v Tomov\u011b nitru dal\u0161\u00ed prudkou vlnu bolesti, a slzy z jeho o\u010d\u00ed u\u017e si ani nehledaly cesti\u010dky po jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. St\u00e9kaly za sebou velmi rychle jako vodop\u00e1d a ulp\u00edvaly na chlapcov\u00fdch dlan\u00edch, kter\u00e9 se za\u010d\u00ednaly pomalu t\u0159\u00e1st stejn\u011b, jako Tomovo cel\u00e9 t\u011blo. Netu\u0161il, co by m\u011bl te\u010f d\u011blat. Ze v\u0161eho byl vystra\u0161en\u00fd, zmaten\u00fd a nenapadalo jej nic, co by mu od toho pomohlo. Snad jen \u010das, to bylo v\u0161ak to, na co Tom spol\u00e9hal ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b. Nejrad\u011bji by utekl pry\u010d, pry\u010d od toho v\u0161eho, od otce, od matky a… snad i od Billa?<\/div>\n
Z Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed se vylily dal\u0161\u00ed slzy a Tom prudce zavrt\u011bl hlavou, jakmile se v jeho mysli vyno\u0159il obraz \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Jen vzpom\u00ednka na n\u011bj mu sebrala v\u0161echny s\u00edly, kter\u00e9 doposud m\u011bl, a vys\u00edlen\u011b polo\u017eil svou hlavu na pracovn\u00ed st\u016fl. Nejrad\u011bji by usnul a spal alespo\u0148 malou chvilku, kter\u00e1 by mu pomohla zapomenout…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed se rozneslo celou ordinac\u00ed a p\u0159inutilo tak Toma, t\u00e9m\u011b\u0159 us\u00ednaj\u00edc\u00edho, pozvednout sv\u016fj pohled a o\u010dima spo\u010dinout na b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00edch, ze kter\u00fdch se oz\u00fdvalo. Tomovy o\u010di rychle zamrkaly a Tom se rychle op\u0159el o op\u011bradlo sv\u00e9 \u017eidle, ot\u00edraj\u00edc si tv\u00e1\u0159 vlhkou od slz. Necht\u011bl, aby jej v tomto stavu kdokoli vid\u011bl, proto se rychle posadil a nerv\u00f3zn\u011b si odka\u0161lal.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ ozval se trochu hlasit\u011bji a vyzval tak nezn\u00e1m\u00e9ho za dve\u0159mi, aby vstoupil. Pro Toma v\u0161ak nebyl zase a\u017e tak nezn\u00e1m\u00fd a jeho tv\u00e1\u0159 se jeho o\u010d\u00edm naskytla hned v okam\u017eiku, kdy vstoupil do dve\u0159\u00ed. Pan Kaulitz za sebou nejprve zav\u0159el, a a\u017e potom zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu synovi, sed\u00edc\u00edmu u stolu.<\/div>\n
„Ahoj, Tome, promi\u0148, ale nebudu t\u011b nijak zdr\u017eovat. Tohle ti pos\u00edl\u00e1 Hoffmann, pr\u00fd se dnes za tebou stav\u00ed, m\u00e1te spolu prob\u00edrat jist\u00e9 rentgeny. Te\u010f ale nem\u00e1 \u010das a dal mi to, abych se s t\u00edm u tebe stavil, tak\u017ee… tady to m\u00e1\u0161,“ odv\u011btil, pokl\u00e1daj\u00edc na Tom\u016fv st\u016fl slo\u017eku pap\u00edr\u016f a chystaj\u00edc se k odchodu. Tom jen tro\u0161ku nep\u0159\u00edtomn\u011b pok\u00fdval hlavou na souhlas, jakmile v\u0161ak jeho o\u010di spat\u0159ily kroky pana Kaulitze, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed ke dve\u0159\u00edm, probudily se v n\u011bm ot\u00e1zky, d\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed od v\u010derej\u0161\u00edho odpoledne.<\/p>\n<\/div>\n
„Tati? Pro\u010d jsi mi nikdy ne\u0159ekl o mamce a o Billovi?“ optal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu utvo\u0159ila na jazyku, a se zatajen\u00fdm dechem na ni o\u010dek\u00e1val odpov\u011b\u010f. Setkal se s pohledem otce, kter\u00fd se k n\u011bmu oto\u010dil a zamyslel se. Tohle byla jednoduch\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Nepova\u017eoval jsem to za nutn\u00e9. O matce jsme mluvili… a o Billovi? Nikdy jsi ho nevid\u011bl, jen prvn\u00ed rok od va\u0161eho narozen\u00ed jste byli spolu, potom jsem t\u011b vychov\u00e1val j\u00e1 s\u00e1m tak, jak jsem to uznal za vhodn\u00e9. Nepot\u0159ebovali jsme ani jednoho z nich, \u017eili jsme sv\u00fdm stylem \u017eivota a byli jsme spokojen\u00ed s t\u00edm, jak to je. A mo\u017en\u00e1 bychom byli spokojen\u00ed i dnes, kdyby si Simone v\u010dera neprosadila tu svou pravdu, kter\u00e1 byla naprosto k ni\u010demu,“ zavrt\u011bl hlavou, svou posledn\u00ed v\u011btou v\u0161ak u Toma vyvolal dal\u0161\u00ed \u0159adu ot\u00e1zek. Tom m\u00edrn\u011b svra\u0161til \u010delo.<\/div>\n
„Pravdu? A… a tys ji necht\u011bl sly\u0161et?“ ot\u00e1zal se tro\u0161ku nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, st\u00e1le hled\u00edc do otcov\u00fdch o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch se objevil nesouhlas.<\/div>\n
„Ne, necht\u011bl. V\u011bd\u011bl jsem, jak se v\u011bci maj\u00ed a d\u00e1le jsem do toho necht\u011bl zasahovat a ani to m\u011bnit. To Simone si vymyslela, \u017ee byste o tom m\u011bli oba v\u011bd\u011bt. Tu\u0161il jsem, \u017ee to pro v\u00e1s oba bude t\u011b\u017ek\u00e9, dozv\u011bd\u011bt se o dvoj\u010deti, o kter\u00e9m jste cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot nev\u011bd\u011bli, a ani jste ho nevid\u011bli. Simone si ale z\u0159ejm\u011b myslela n\u011bco jin\u00e9ho,“ odv\u011btil a sklopil sv\u016fj pohled k zemi. Tomovy o\u010di pomalu zamrkaly pochopen\u00edm l\u00e9ka\u0159ov\u00fdch slov a Tom pomalu sklopil svou hlavu dol\u016f. Netu\u0161il, co si m\u00e1 o tom v\u0161em myslet. N\u011bco u\u017e si po otcov\u00fdch slovech v hlav\u011b urovnal, st\u00e1le v\u0161ak je\u0161t\u011b netu\u0161il, jak d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u00edm… nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat,“ povzdechl si ti\u0161e, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Pevn\u00e1 dla\u0148 sev\u0159ela jeho rameno a pan Kaulitz se zad\u00edval do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho syna, kter\u00e9 k n\u011bmu p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dly. C\u00edtil, \u017ee u\u017e mu nesm\u00ed br\u00e1nit… v ni\u010dem. A u\u017e v\u016fbec ne v tom, co p\u0159ed n\u00edm cel\u00e1 ta l\u00e9ta skr\u00fdval.<\/div>\n
„Tome, pod\u00edvej… Jsi u\u017e dosp\u011bl\u00fd a j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee i rozumn\u00fd chlapec. M\u016f\u017ee\u0161 se rozhodnout, jak chce\u0161, a pokud se rozhodne\u0161 pro matku a bratra, bude to jen tvoje svobodn\u00e9 rozhodnut\u00ed, na kter\u00e9 m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo. J\u00e1 jsem t\u011b vychoval, poskytnul jsem ti to nejlep\u0161\u00ed, ale… j\u00e1 s nimi u\u017e nechci nic m\u00edt. Dote\u010f mi bylo dob\u0159e i bez nich a mysl\u00edm, \u017ee to tak bude i d\u00e1l. M\u00e1m sv\u016fj \u017eivot, na kter\u00fd jsem zvykl\u00fd a kter\u00fd m\u00e1m r\u00e1d a… oni do n\u011bj nepat\u0159\u00ed, mo\u017en\u00e1 jen Bill, kter\u00fd je m\u016fj syn stejn\u011b jako ty, ale kter\u00e9ho skoro v\u016fbec nezn\u00e1m. Tob\u011b ale nebr\u00e1n\u00edm, d\u011blej, jak uzn\u00e1\u0161 za vhodn\u00e9. Pokud t\u011b to ud\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm, klidn\u011b se s nimi m\u016f\u017ee\u0161 st\u00fdkat, nem\u00e1m d\u016fvod se kv\u016fli tomu na tebe zlobit. Je to p\u0159eci tv\u00e1 rodina,“ dodal l\u00e9ka\u0159 a v tom uc\u00edtil synovo pevn\u00e9 objet\u00ed. Tom jej vd\u011b\u010dn\u011b objal a \u00falevn\u011b si vydechl.<\/div>\n
„D\u00edky, tati,“ za\u0161eptal a nato uc\u00edtil, jak mu otec objet\u00ed oplatil.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 mi za co d\u011bkovat, Tome. J\u00e1 d\u011bkuji Bohu za to, \u017ee mi dal takov\u00e9ho syna. Jsem na tebe opravdu hrd\u00fd za to, k\u00fdm jsi a co d\u011bl\u00e1\u0161. A nebudu t\u011b m\u00edt r\u00e1d o to m\u00e9n\u011b jen proto, \u017ee se budete se Simone st\u00fdkat. Pamatuj, \u017ee jsem tu v\u017edycky pro tebe a stoj\u00edm p\u0159i tob\u011b. Dr\u017e se a p\u011bkn\u00fd den,“ odv\u011btil a s \u00fasm\u011bvem zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm ordinace. Naposled se oto\u010dil a Tomovi zam\u00e1val, a potom u\u017e vyklouznul ven na chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch se zat\u0159pytily stopy slz a Tom se vd\u011b\u010dn\u011b zad\u00edval na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e, kter\u00fdmi otec p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ode\u0161el. Ve v\u011bcech ohledn\u011b sv\u00e9 matky u\u017e jak\u017etak\u017e jasno m\u011bl… Ale co on a Bill?<\/div>\n
Tomovy kroky zam\u00ed\u0159ily k jeho pracovn\u00edmu stolu a Tom se posadil na svou \u017eidli, up\u0159en\u011b z\u00edraj\u00edc do pr\u00e1zdna. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co by m\u011bl te\u010f d\u011blat a jak by se m\u011bl zachovat. Po jejich v\u010derej\u0161\u00edm, kr\u00e1tk\u00e9m rozhovoru na chodb\u011b byl s rozumem v konc\u00edch. Bill byl p\u0159eci jeho bratr a podle pravidel mor\u00e1lky by u\u017e na n\u011bj nem\u011bl pom\u00fd\u0161let jinak, ne\u017e jako na sv\u00e9 dvoj\u010de. P\u0159esto mu v\u0161ak Billova v\u010derej\u0161\u00ed ot\u00e1zka vyrazila dech, a a\u0165 si to Tom cht\u011bl p\u0159iznat nebo ne, my\u0161lenku na ni ze sv\u00e9 mysli jen tak vytla\u010dit nedok\u00e1zal. T-to… t-to znamen\u00e1, \u017ee… je konec?<\/em><\/div>\n
Tomovy o\u010di odtrhly pohled od pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta a Tom se zahled\u011bl na hodiny na st\u011bn\u011b, kter\u00e9 ukazovaly n\u011bco m\u00e1lo po sedm\u00e9 hodin\u011b rann\u00ed. Tohle byla doba, kdy Billa nav\u0161t\u011bvoval a pravideln\u011b jej prohl\u00ed\u017eel. Ti\u0161e vydechl a odtrhl sv\u016fj pohled od neust\u00e1le tikaj\u00edc\u00edch hodin. Netu\u0161il, jestli je mezi nimi konec. A u\u017e v\u016fbec netu\u0161il, jestli je pr\u00e1v\u011b tohle ta prav\u00e1 chv\u00edle k tomu, aby se po v\u010derej\u0161\u00edm odpoledn\u00edm rozhovoru mohl pod\u00edvat \u010dernovlas\u00e9mu chlapci do o\u010d\u00ed. Zhluboka se nadechl a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, aby mohl srovnat sv\u00e9 zmaten\u00e9 my\u0161lenky a naj\u00edt odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b ovl\u00e1dla celou jeho mysl. M\u00e1 j\u00edt za Billem… nebo bude lep\u0161\u00ed z\u016fstat s\u00e1m, se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a vyrovn\u00e1vat se s novou, nik\u00fdm neo\u010dek\u00e1vanou skute\u010dnost\u00ed? Ano… nebo ne?<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel M\u011bkk\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 ruce obmotaly sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty kolem mal\u00e9ho \u0161\u00e1lku a nato jej pomalu pozvedly ke rt\u016fm jejich majitele, kter\u00fd se pohodln\u011b op\u0159el o op\u011bradlo sv\u00e9 \u017eidle a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Pomalu p\u0159ilo\u017eil kraj \u0161\u00e1lku ke sv\u00fdm rt\u016fm a hltav\u011b se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12665","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12665","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12665"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12665\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12665"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12665"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12665"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}