{"id":12687,"date":"2010-01-04T17:00:00","date_gmt":"2010-01-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12657"},"modified":"2010-01-04T17:00:00","modified_gmt":"2010-01-04T16:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/04\/vylecim-te-laskou-27\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 27."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jako by najednou cel\u00fd sv\u011bt kolem n\u00ed p\u0159estal existovat. Jako by do n\u00ed t\u00edm jedn\u00edm pouh\u00fdm okam\u017eikem ude\u0159il blesk a ona dok\u00e1zala jen st\u00e1t na jednom a tomt\u00e9\u017e m\u00edst\u011b jako soln\u00fd sloup, zat\u00edmco jej\u00ed o\u010di se pomalu za\u010daly zal\u00e9vat slzami p\u0159i pohledu na chlapce, stoj\u00edc\u00edho jen n\u011bkolik krok\u016f naproti n\u00ed. Byl to on. Poznala by jej kdykoli, kdekoli i p\u0159esto, \u017ee ji od n\u011bj d\u011blilo n\u011bkolik nekone\u010dn\u00fdch let. Bylo to p\u0159ece jej\u00ed d\u00edt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami? Mami, co se d\u011bje?“ t\u00ed\u017eiv\u00e9, a\u017e nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 ticho v pokoji p\u0159eru\u0161il tich\u00fd hlas a Simone uc\u00edtila, jak ji za dla\u0148 zatahala tepl\u00e1 ruka jej\u00edho synka, le\u017e\u00edc\u00edho na nemocni\u010dn\u00ed posteli. Nedok\u00e1zala v\u0161ak odpov\u011bd\u011bt. M\u00edsto toho o\u010dima vyhledala l\u00e9ka\u0159e, a kdy\u017e j\u00ed byl odpov\u011bd\u00ed pohled jeho o\u010d\u00ed, v\u011bd\u011bla jist\u011b, \u017ee te\u010f u\u017e to nen\u00ed sen. J\u00fcrgenovy o\u010di sto\u010dily sv\u016fj pohled dol\u016f a jejich majiteli se zatajil dech. Ten chlapec na nemocni\u010dn\u00ed posteli. \u0158ekl j\u00ed… mami? Ne, to nemohla b\u00fdt pravda. Ur\u010dit\u011b se mu to jen zd\u00e1lo, ale…<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e9ka\u0159 podv\u011bdom\u011b zavrt\u011bl hlavou a znova vzhl\u00e9dl, to, co se v\u0161ak naskytlo jeho o\u010d\u00edm, jej dokonale zbavilo v\u0161ech p\u0159edsudk\u016f a sp\u00e1sn\u00fdch my\u0161lenek, kter\u00fdch m\u011bl a\u017e dote\u010f plnou hlavu. V Simonin\u00fdch o\u010d\u00edch se leskly stopy slz a ona je jen dojat\u011b, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, up\u00edrala k mlad\u00edkovi po jeho pravici, dlan\u00ed si \u0161okovan\u011b zakr\u00fdvaj\u00edc \u00fasta. Sta\u010dil jen pohled na ni a J\u00fcrgen pochopil, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 tutl\u00e1n\u00ed a nalh\u00e1v\u00e1n\u00ed si n\u011b\u010deho je v tuto chv\u00edli \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9. \u010c\u00edm d\u00e9le v t\u00e9hle m\u00edstnosti pob\u00fdval, \u010d\u00edm v\u00edce vte\u0159in ub\u00edhalo, t\u00edm v\u00edce si uv\u011bdomoval, jak hloup\u00fd byl, kdy\u017e si je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutami namlouval, jak moc je tohle v\u0161echno absurdn\u00ed. Co si proboha myslel? \u017de jejich, po n\u011bkolik dlouh\u00fdch let p\u0159\u00edsn\u011b st\u0159e\u017een\u00e9 tajemstv\u00ed, nikdy nevyjde najevo? \u017de pravdu, tak dlouho skr\u00fdvanou, nav\u017edy zahal\u00ed z\u00e1voj l\u017ei a ona nikdy nespat\u0159\u00ed sv\u011btlo sv\u011bta? A\u017e te\u010f mu za\u010d\u00ednalo doch\u00e1zet, jak naivn\u00ed byl, kdy\u017e si tohle v\u0161echno myslel. Pravdu uschoval n\u011bkam do nejtemn\u011bj\u0161\u00edho z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9 mysli p\u0159ed n\u011bkolika dlouh\u00fdmi lety a s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm \u010dasem na ni tak\u00e9 zapom\u00ednal, ona si v\u0161ak na\u0161la cestu na povrch v tom okam\u017eiku, kdy by to o\u010dek\u00e1val ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b. Najednou byla tady a tohle byl jej\u00ed okam\u017eik, i kdy\u017e si to st\u00e1le m\u00edrn\u011b zmaten\u00fd l\u00e9ka\u0159 odm\u00edtal p\u0159ipustit.<\/div>\n
\n
„T-to… t-to je… opravdu…“ o\u010dima vyhledal Simone, ani\u017e by dopov\u011bd\u011bl v\u011btu, a jakmile se setkal se sotva znateln\u00fdm pok\u00fdv\u00e1n\u00edm hlavou, na okam\u017eik zav\u0159el o\u010di… aby je n\u00e1sledn\u011b mohl up\u0159\u00edt na toho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce v b\u00edl\u00fdch nemocni\u010dn\u00edch pe\u0159in\u00e1ch, kter\u00e9ho nikdy opravdu nepoznal. Vlastn\u011b poznal… av\u0161ak p\u0159ed n\u011bkolika lety, kdy\u017e jej dr\u017eel ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di jako mal\u00e9ho chlapce. Tohle v\u0161ak u\u017e d\u00e1vno nebylo d\u00edt\u011b. Byl to pohledn\u00fd mlad\u00edk s uhlov\u011b \u010dern\u00fdmi vlasy, \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdma o\u010dima a s tv\u00e1\u0159\u00ed a\u017e n\u00e1padn\u011b podobnou t\u00e9, kterou J\u00fcrgen tak dob\u0159e znal.<\/div>\n
Zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed je\u0161t\u011b pozorn\u011bji, a a\u017e te\u010f si v\u0161iml t\u00e9 jiskry, kterou tak \u010dasto v\u00edd\u00e1val. Av\u0161ak v o\u010d\u00edch toho, kter\u00e9ho si jen p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f po jeho narozen\u00ed odvezl k sob\u011b, s c\u00edlem vychovat jej podle sebe, ud\u011blat z n\u011bj sv\u00e9ho n\u00e1stupce. A najednou se d\u00edval do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho, n\u00e1padn\u011b podobn\u00e9ho chlapci, kter\u00e9mu zasv\u011btil cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, a kter\u00e9ho vychov\u00e1val. Za ta l\u00e9ta si zvykl na to, \u017ee m\u00e1 syna jen jednoho, v\u0161echno se v\u0161ak obr\u00e1tilo v okam\u017eiku, kdy poprv\u00e9 spat\u0159il \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. I on byl jeho…<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u010dekal na nic. Obr\u00e1til se sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm a rychl\u00fdmi kroky z nich vy\u0161el ven na ztichlou nemocni\u010dn\u00ed chodbu. Jak moc si p\u0159\u00e1l, aby byl tohle jen zl\u00fd sen a on se z n\u011bj probudil. Av\u0161ak skute\u010dnost, neust\u00e1le v\u00ed\u0159\u00edc\u00ed v jeho hlav\u011b mu nedovolovala p\u0159estat myslet na ni, ba pr\u00e1v\u011b naopak. A mo\u017en\u00e1 i proto se J\u00fcrgen rozhodl b\u011bhem vte\u0159iny. Cht\u011bl pry\u010d, pry\u010d ode v\u0161eho, pry\u010d od pravdy, kter\u00e1 r\u00e1zem dopadla na jeho sv\u011bdom\u00ed jako t\u011b\u017ek\u00fd k\u00e1men. N\u011bkolik let bez n\u00ed \u017eil, \u010dinilo jej to spokojen\u00fdm, a te\u010f by si ji m\u011bl p\u0159iznat a pod\u0159\u00eddit j\u00ed sv\u016fj \u017eivot? Nikdy, tohle nikdy necht\u011bl dopustit.<\/div>\n
Jeho kroky, m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed ven z chodby, v\u0161ak zastavila n\u011b\u010d\u00ed ruka, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na jeho rameni, po kter\u00e9 se J\u00fcrgen oto\u010dil. Pohled jeho o\u010d\u00ed se okam\u017eit\u011b st\u0159etnul s t\u00edm Simonin\u00fdm, kter\u00fd se na n\u011bj up\u00edral tro\u0161ku vy\u010d\u00edtav\u011b.<\/div>\n
„J\u00fcrgene, po\u010dkej… Chce\u0161 ut\u00e9ct od pravdy? Tak, jako jsi to ud\u011blal tenkr\u00e1t?“ Simonin hlas zn\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u011b ti\u0161e a rozt\u0159esen\u011b, i p\u0159esto v\u0161ak Simone d\u00e1le hled\u011bla do J\u00fcrgenov\u00fdch o\u010d\u00ed. Znala jej, v\u0161echny jeho vyt\u00e1\u010dky, v\u00fdmluvy, to, \u010d\u00edm j\u00ed v\u017edycky na chv\u00edli zav\u0159el pusu. Te\u010f v\u0161ak v\u011bd\u011bla, \u017ee si ji nenech\u00e1 zav\u0159\u00edt ni\u010d\u00edm… tentokr\u00e1t ne.<\/div>\n
„Na n\u011b\u010dem jsme se p\u0159ece tenkr\u00e1t domluvili,“ odv\u011btil l\u00e9ka\u0159 a sna\u017eil se nevn\u00edmat pohledy, kter\u00e9 k n\u011bmu Simone vys\u00edlala. Cht\u011bl a p\u0159\u00e1l si, aby na to v\u0161echno mohl zapomenout, ona mu to v\u0161ak ani trochu neuleh\u010dovala.<\/div>\n
„A na \u010dem? P\u0159edev\u0161\u00edm na tom, \u017ee se u\u017e nikdy nechceme vid\u011bt? Ale tady jde o n\u011b, J\u00fcrgene. Copak ti to nep\u0159ijde v\u016f\u010di nim nef\u00e9r? Zaslou\u017e\u00ed si pravdu… oba dva,“ dodala Simone rozhodn\u011b a st\u00e1le hled\u011bla do J\u00fcrgenov\u00fdch o\u010d\u00ed. Te\u010f, kdy\u017e se op\u011bt vid\u011bli i se sv\u00fdmi d\u011btmi, u\u017e nemohli pravdu d\u00e9le skr\u00fdvat. V\u0161echno to bylo najednou zp\u00e1tky. Cel\u00e9 roky d\u0159\u00edmala skute\u010dnost n\u011bkde v Simonin\u011b podv\u011bdom\u00ed, te\u010f v\u0161ak byla znova zp\u00e1tky. Zp\u00e1tky se v\u0161emi my\u0161lenkami, vzpom\u00ednkami, ale i star\u00fdmi bolestmi, na kter\u00e9 Simone nikdy nezapomn\u011bla. Najednou je op\u011bt c\u00edtila, i po tolika letech. J\u00fcrgenovy ruce se pevn\u011b sev\u0159ely v p\u011bst a l\u00e9ka\u0159 se zhluboka nadechl. V\u011bd\u011bl, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 nam\u00edt\u00e1n\u00ed proti n\u011b\u010demu je v tuto chv\u00edli zbyte\u010dn\u00e9, proto jen kr\u00e1tce souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou a sna\u017eil se nemyslet na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chvilky. Cht\u011bl to m\u00edt co nejd\u0159\u00edve za sebou.<\/p>\n<\/div>\n
V\u00ed\u010dka \u010dernovlas\u00e9ho chlapce nech\u00e1pav\u011b zamrkala a Bill podv\u011bdom\u011b zavrt\u011bl svou hlavou. Nerozum\u011bl tomu. Jeho mamka sotva p\u0159ed n\u011bkolika minutami zmizela ven na chodbu za t\u00edm nezn\u00e1m\u00fdm mu\u017eem a jemu nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e d\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161let nad sv\u00fdmi zmaten\u00fdmi, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edmi my\u0161lenkami. Ten mu\u017e – ur\u010dit\u011b to byl Tom\u016fv otec a l\u00e9ka\u0159, soud\u011b jen podle jeho oble\u010den\u00ed. Ale jak to, \u017ee jej Simone znala? A jak to, \u017ee on znal ji? Vid\u011bli se snad u\u017e n\u011bkdy n\u011bkde d\u0159\u00edv? Pro\u010d byli oba tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00ed, a pro\u010d si jej Tom\u016fv otec tak pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eel? A pro\u010d si Simone prohl\u00ed\u017eela Toma? V\u0161echny tyhle ot\u00e1zky v\u00ed\u0159ily v Billov\u011b hlav\u011b, na ani jednu z nich v\u0161ak Bill neznal odpov\u011b\u010f. M\u00edrn\u011b pozvedl pohled k m\u00edstu, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou st\u00e1l Tom, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed bylo pr\u00e1zdno, zad\u00edval se na \u017eidli vedle sebe. V\u011bt\u0161inu \u010dasu, kter\u00fd spolu tr\u00e1vili, na n\u00ed Tom sed\u011bl, a ani tato chvilka nebyla v\u00fdjimkou. Zahlouban\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek t\u00e9m\u011b\u0159 ani nevn\u00edmal Billovu ot\u00e1zku, kter\u00e1 se k jeho u\u0161\u00edm dolinula.<\/div>\n
„Tome… nev\u00ed\u0161, co se stalo?“ optal se Bill ti\u0161e, nev\u011bdom\u00e9 pokr\u010den\u00ed ramen v\u0161ak bylo jasn\u00fdm n\u00e1znakem toho, \u017ee ani Tom nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, co cel\u00e1 tahle situace znamen\u00e1. Ani on nev\u011bd\u011bl, odkud v\u00edtr fouk\u00e1, n\u011bco mu v\u0161ak \u0159\u00edkalo, \u017ee nebude v\u016fbec tepl\u00fd a ani p\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/div>\n
Znova sklopil sv\u016fj pohled a zamyslel se. Bylo to rozhodn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. U\u017e jen to, jak\u00fdm pohledem se jeho otec na Billovu mamku d\u00edval. Byl pln\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00edho p\u0159ekvapen\u00ed a\u017e \u00fadivu a nev\u011b\u0159\u00edcnosti. Takov\u00e9ho jej Tom neznal. Pan Kaulitz byl v\u017edycky v\u00fd\u0159e\u010dn\u00fd a\u017e dost, te\u010f jako by se v\u0161ak jeho hlas vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. A to bylo to, co Toma zarazilo, a z\u00e1rove\u0148 u n\u011bj vyvolalo jednu jedinou my\u0161lenku. Chov\u00e1n\u00ed jeho otce rozhodn\u011b nebylo jen tak, a za jeho a Simonin\u00fdmi pohledy se skr\u00fdvalo n\u011bco v\u00edc. N\u011bco, co se m\u011bli oba chlapci za n\u011bkolik minut dozv\u011bd\u011bt…<\/p>\n<\/div>\n
Oba zv\u011bdav\u011b vzhl\u00e9dli, kdy\u017e do m\u00edstnosti vstoupily dv\u011b osoby, tentokr\u00e1t kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed vedle sebe. Simone i J\u00fcrgen se po sob\u011b pod\u00edvali, a pomalu se postavili \u010delem k ob\u011bma chlapc\u016fm, prohl\u00ed\u017eej\u00edc si toho, kter\u00e9ho se tenkr\u00e1t p\u0159ed lety museli vzd\u00e1t. Ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, kde za\u010d\u00edt, nakonec v\u0161ak v sob\u011b Simone p\u0159eci jen na\u0161la odvahu.<\/div>\n
„M\u011bli bychom v\u00e1m asi n\u011bco vysv\u011btlit,“ za\u010dala opatrn\u011b a zhluboka se nadechla, sna\u017e\u00edc se nevn\u00edmat t\u00e1zav\u00e9 pohledy obou chlapc\u016f.<\/div>\n
„J\u00e1 a tady J\u00fcrgen… my dva jsme… kdysi byli man\u017eel\u00e9. A m\u011bli jsme spolu dvoj\u010data, dva chlapce,“ znova se nadechla a jen na okam\u017eik sto\u010dila sv\u016fj pohled k ob\u011bma chlapc\u016fm. V jejich tv\u00e1\u0159\u00edch se zra\u010dilo n\u011bco, co nedovedla ani v nejmen\u0161\u00edm popsat, v\u011bd\u011bla v\u0161ak, \u017ee tohle je\u0161t\u011b nen\u00ed konec jej\u00edho p\u0159\u00edb\u011bhu.<\/div>\n
„Kv\u016fli st\u00e1le \u010dast\u011bj\u0161\u00edm h\u00e1dk\u00e1m a neshod\u00e1m jsme v\u0161ak za\u017e\u00e1dali o rozvod a po roce se rozvedli. Soud v\u0161ak rozhodl, \u017ee sv\u011b\u0159\u00ed do p\u00e9\u010de ka\u017ed\u00e9ho jedno d\u00edt\u011b bez ohledu na to, \u017ee ani jeden z v\u00e1s nebude m\u00edt oba rodi\u010de. Byl jsi to pr\u00e1v\u011b ty, Tome, kter\u00fd byl vychov\u00e1v\u00e1n jen otcem a byl jsi to pr\u00e1v\u011b ty, Bille, kter\u00e9ho jsem vychov\u00e1vala jen j\u00e1. Ani jeden z v\u00e1s nikdy nevid\u011bl a ani se nesetkal s t\u00edm druh\u00fdm rodi\u010dem, a\u017e dnes,“ dokon\u010dila a b\u00e1zliv\u011b sklopila sv\u016fj pohled, kdy\u017e v\u0161ak ticho v pokoji prolomil Bill\u016fv hlas.<\/div>\n
„T-to… t-to znamen\u00e1, \u017ee…“ nedokon\u010dil, jeho hlas se mu zlomil. Nemohl d\u00e9le pokra\u010dovat. V\u0161echny \u00fatroby jeho t\u011bla se sev\u0159ely a hrdlo st\u00e1hlo, kdy\u017e spat\u0159il mat\u010dino kr\u00e1tk\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Ano, je to tak. Tohle je tv\u016fj prav\u00fd, biologick\u00fd otec, Bille,“ odv\u011btila a zad\u00edvala se na sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho man\u017eela vedle sebe stejn\u011b, jako on se zad\u00edval na ni.<\/div>\n
„Tohle je tvoje prav\u00e1 matka, Tome,“ dodal sm\u011brem k chlapci, sed\u00edc\u00edmu na \u017eidli, ani\u017e by si pov\u0161imnul v\u00fdrazu v jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi se zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima a on poc\u00edtil u sv\u00e9ho \u017ealudku pocit, kter\u00fd nezna\u010dil nic dobr\u00e9ho. Jeho tv\u00e1\u0159 byla nachov\u00e9 barvy, v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b v\u0161ak sta\u010dila zm\u011bnit sv\u016fj odst\u00edn na bled\u011b b\u00edlou a Tomovi se zkr\u00e1til dech na minimum. Netu\u0161il, jestli je to pravda nebo ne, skute\u010dnost, kterou si v\u0161ak n\u011bkolik posledn\u00edch minut d\u00e1val dohromady ze sv\u00e9 mysli jen tak vytla\u010dit nemohl. M\u016fj t\u00e1ta je i Bill\u016fv t\u00e1ta. A Billova mamka je i moje mamka. Znamen\u00e1 to tedy, \u017ee…<\/em><\/div>\n
„A vy dva… jste dvoj\u010data. Douf\u00e1m, \u017ee i p\u0159esto p\u0159ese v\u0161echno se tak k sob\u011b budete chovat a budete se m\u00edt r\u00e1di jako brat\u0159i,“ dodala Simone, jej\u00ed posledn\u00ed slova se v\u0161ak nen\u00e1vratn\u011b vryla do Tomovy pam\u011bti jako do sk\u00e1ly. M\u00edt r\u00e1di jako brat\u0159i.<\/div>\n
Tom\u016fv hlas se vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma a on se pokou\u0161el uklidnit sv\u016fj zrychlen\u00fd dech a zmaten\u00e9 my\u0161lenky, v\u016fbec se mu to v\u0161ak neda\u0159ilo. Jako brat\u0159i. Copak to te\u010f \u0161lo? Mo\u017en\u00e1 ano, kdyby se mezi nimi nestalo to, co se nikdy nem\u011blo st\u00e1t. Nikdy nem\u011bli p\u0159ekro\u010dit hranici, kter\u00e1 se mezi n\u011b najednou postavila, a o kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed nem\u011bli ani potuchy. Kdyby o n\u00ed v\u011bd\u011bli, mo\u017en\u00e1 by si nikdy nedovolili poru\u0161it ji, ale te\u010f? Po tom v\u0161em, co spolu pro\u017eili a co c\u00edtili k tomu druh\u00e9mu? To m\u011bli najednou zahodit, nechat stranou v\u0161echny spole\u010dn\u00e9 chvilky a op\u011btovanou l\u00e1sku, a padnout si do n\u00e1ru\u010de jen<\/em> jako brat\u0159i? Copak to \u0161lo?<\/p>\n<\/div>\n
Nem\u011bl s\u00edlu u\u017e v\u016fbec na nic. Rychlost\u00ed blesku se zvednul ze sv\u00e9 \u017eidle, na kter\u00e9 a\u017e dosud sed\u011bl, a bez jedin\u00e9ho sl\u016fvka vysv\u011btlen\u00ed vyb\u011bhl ven na chodbu. Prob\u00edhal jednotliv\u00fdmi chodbami a ze v\u0161eho nejv\u00edc si p\u0159\u00e1l zapomenout nebo se probudit. S mysl\u00ed, zapln\u011bnou tou jedinou stra\u0161livou skute\u010dnost\u00ed, nevn\u00edmal nikoho a nic kolem… a\u017e hlas, nesouc\u00ed se za n\u00edm jej p\u0159inutil oto\u010dit se… a zad\u00edvat se do tv\u00e1\u0159e toho, kter\u00fd pro n\u011bj m\u011bl p\u0159estat b\u00fdt t\u00edm, k\u00fdm doposud byl. M\u011bl zastoupit novou roli v jeho \u017eivot\u011b. Roli bratra.<\/div>\n
„Tome… Tome, po\u010dkej…“ Bill\u016fv pros\u00edc\u00ed hlas p\u0159eru\u0161il tok Tomov\u00fdch my\u0161lenek a Tom se zad\u00edval do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„\u010cekat? A na co? Na kr\u00e1sn\u00e9 bratrsk\u00e9 objet\u00ed?“ odv\u011btil klidn\u00fdm hlasem a c\u00edtil, jak si prvn\u00ed slza na\u0161la cesti\u010dku po jeho tv\u00e1\u0159i. Billa p\u00edchlo u srdce. V okam\u017eiku, kdy se jeho o\u010d\u00edm naskytla Tomova tv\u00e1\u0159, pokryta stopami slz, zapomn\u011bl na v\u0161echno a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Takhle jsme to p\u0159ece oba necht\u011bli,“ zavrt\u011bl hlavou a opatrn\u011b vzt\u00e1hnul sv\u00e9 prsty k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. Jak\u00e9 v\u0161ak bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e se setkal s ucuknut\u00edm a nesouhlasem v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. Jejich majitel v\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat. I tohle jeho gesto v\u016f\u010di Billovi sv\u011bd\u010dilo o tom, \u017ee m\u00e1 zmatek s\u00e1m v sob\u011b.<\/div>\n
„Bille, j-j\u00e1… Pot\u0159ebuju na chvilku oddech, pauzu. O v\u0161em pop\u0159em\u00fd\u0161let a v\u0161echno si srovnat v hlav\u011b,“ za\u0161eptal a sna\u017eil se nevn\u00edmat pohled Billov\u00fdch o\u010d\u00ed na sv\u00e9 sklopen\u00e9 tv\u00e1\u0159i. \u010cernovl\u00e1sek zamrkal, jako by se b\u00e1l uv\u011b\u0159it tomu, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sly\u0161el. A on se opravdu b\u00e1l. Co tou pauzou Tom myslel?<\/div>\n
„A-ale… na jak dlouho? Kdy t\u011b zase uvid\u00edm a… a budu moci b\u00fdt s tebou?“ optal se zvl\u00e1\u0161tn\u011b rozt\u0159esen\u00fdm hlasem, odpov\u011b\u010f v\u0161ak byla mnohem v\u00edc zdrcuj\u00edc\u00ed, ne\u017e jakou ji o\u010dek\u00e1val. Tom se oto\u010dil, v\u011bnoval mu posledn\u00ed pohled.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Za den, za dva, za t\u00fdden, m\u011bs\u00edc, rok… nebo taky nikdy,“ za\u0161eptal a pomal\u00fdmi kroky se od \u010dernovlas\u00e9ho chlapce vzdaloval, to, co se v\u0161ak k n\u011bmu dolinulo, jej p\u0159inutilo oto\u010dit se zp\u011bt.<\/div>\n
„T-to… t-to znamen\u00e1, \u017ee… je konec?“ Billovy rty vyslovily tato slova se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm strachem a nejistotou v hlase, kter\u00e1 by v\u0161ak okam\u017eit\u011b zanikla s ka\u017edou Tomovou z\u00e1pornou odpov\u011bd\u00ed. Sta\u010dil v\u0161ak jen jedin\u00fd pohled Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00fd k n\u011bmu Tom vyslal a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee tentokr\u00e1t si nem\u016f\u017ee b\u00fdt jist\u00fd ni\u010d\u00edm. Jeho pohled, up\u00edraj\u00edc\u00ed se k odch\u00e1zej\u00edc\u00edmu l\u00e9ka\u0159i, se zalil slzami a on u\u017e nedovedl d\u00e9le p\u0159em\u00e1hat novou, pal\u010divou bolest ve sv\u00e9m srdci. Pomalu se svezl pod\u00e9l b\u00edl\u00e9 st\u011bny dol\u016f, slo\u017eil hlavu do sv\u00fdch dlan\u00ed a ti\u0161e se rozplakal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Jako by najednou cel\u00fd sv\u011bt kolem n\u00ed p\u0159estal existovat. Jako by do n\u00ed t\u00edm jedn\u00edm pouh\u00fdm okam\u017eikem ude\u0159il blesk a ona dok\u00e1zala jen st\u00e1t na jednom a tomt\u00e9\u017e m\u00edst\u011b jako soln\u00fd sloup, zat\u00edmco jej\u00ed o\u010di se pomalu za\u010daly zal\u00e9vat slzami<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12687","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12687","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12687"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12687\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12687"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12687"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12687"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}