{"id":12694,"date":"2010-01-03T17:00:00","date_gmt":"2010-01-03T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12664"},"modified":"2010-01-03T17:00:00","modified_gmt":"2010-01-03T16:00:00","slug":"advent-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/03\/advent-11\/","title":{"rendered":"Advent 11."},"content":{"rendered":"
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Pol\u00e1rka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ pom\u016f\u017eu mu vst\u00e1t z lavi\u010dky, na kter\u00e9 si sundal b\u00edl\u00e9 brusle a usm\u011bju se na n\u011bj. Z\u00e1\u0159\u00ed jako slun\u00ed\u010dko, kter\u00e9 je v tomhle ro\u010dn\u00edm obdob\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce \u0159ezaj\u00edc\u00ed s kontrastem sn\u011bhu, tak\u017ee jsem vlastn\u011b r\u00e1d, \u017ee mi z\u00e1\u0159\u00ed on a ne opravdov\u00e9 slun\u00ed\u010dko. I p\u0159es v\u0161echny p\u00e1dy, krkolomn\u00e9 vst\u00e1v\u00e1n\u00ed, to byl n\u00e1dhern\u00fd ve\u010der str\u00e1ven\u00fd na ledu, a j\u00e1 mu musel hned sl\u00edbit, \u017ee p\u0159ijdeme zase poz\u00edt\u0159\u00ed. P\u0159ehod\u00ed si tkani\u010dku smotanou s druhou, tvo\u0159\u00edc\u00ed tak jednu velkou, kolem krku, stejn\u011b jako jsem to ud\u011blal j\u00e1, a p\u0159itiskne se ke mn\u011b, aby byl natisknut\u00fd sv\u00fdm t\u011blem bl\u00ed\u017e k tomu m\u00e9mu. Pohlad\u00edm ho prsty po t\u011bch jeho, i kdy\u017e se nem\u016f\u017eeme c\u00edtit \u00fapln\u011b, jeliko\u017e na\u0161e dlan\u011b h\u0159ej\u00ed zateplen\u00e9 rukavice. Kr\u00e1\u010d\u00edme ti\u0161e vedle sebe. V\u00e1\u017en\u011b je to \u00fapln\u011b prvn\u00ed \u010dlov\u011bk, s kter\u00fdm mi nevad\u00ed b\u00fdt potichu. Propl\u00e9taj\u00ed se mezi n\u00e1mi r\u016fzn\u00e9 emoce i beze slov, a mus\u00ed to c\u00edtit i on. Na\u0161e prsty, ani\u017e bych to n\u011bjak ovl\u00e1dal, se samovoln\u011b propl\u00e9taj\u00ed. Je to tak\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. M\u00edt n\u011bkoho, s k\u00fdm str\u00e1v\u00edte den co den \u010dty\u0159iadvacet hodin, propl\u00e9t\u00e1te spolu ruce, mazl\u00edte se, us\u00edn\u00e1te s t\u00edm druh\u00fdm v n\u00e1ru\u010d\u00ed, a kdy\u017e m\u011b vzru\u0161uje<\/em>. Vzru\u0161uje m\u011b po\u0159\u00e1d a ani o tom nemus\u00ed v\u011bd\u011bt. Je to nam\u00e1hav\u00e9 prob\u00edrat se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no s n\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bt, \u017ee je na tom pod pe\u0159inou stejn\u011b jako j\u00e1. Ot\u0159esu se, tentokr\u00e1t v\u0161ak ne zimou. \u0160\u00edl\u00edm z n\u011bho, kdykoli na m\u011b up\u0159e jen ten sv\u016fj n\u00e1dhern\u00fd pohled a na\u0161pul\u00ed rty. \u0160\u00edl\u00edm z n\u011bho, kdykoli promluv\u00ed, kdykoli se m\u011b dotkne, usm\u011bje se.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t prudce zamrk\u00e1m a nadechnu se. Zvednu pohled od zasn\u011b\u017een\u00e9 silnice k na\u0161emu domu a pod\u00edv\u00e1m se na Billa. Vypad\u00e1 v\u00edc ne\u017e dost unaven\u011b a \u0159ekl bych, \u017ee mu n\u011bkdy v\u00ed\u010dka i roztomile klesnou, ale hned je prudce rozev\u0159e. Pust\u00ed moji dla\u0148 a s\u00e1m dojde a\u017e k bar\u00e1ku, kde se posad\u00ed na sch\u016fdky od verandy. Op\u0159e se ramenem o z\u00e1bradl\u00ed schod\u016f a up\u0159e pohled k nebi, kdy\u017e k n\u011bmu p\u0159ejdu. U\u017e\u00edv\u00e1 si ka\u017edou chvilku, kdy m\u016f\u017ee d\u00fdchat. U\u017e\u00edv\u00e1 si ka\u017edou setinu, kdy m\u016f\u017ee vn\u00edmat v\u011bci kolem. Snad aby byl napln\u011bn\u00fd, a\u017e odsud odejde?<\/em> Ale j\u00e1 ho odej\u00edt nenech\u00e1m. Je to moje kouzlo. Moje n\u00e1dhern\u00e1 panenka.<\/em> Moje jedin\u00fd \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd m\u00e1m.<\/div>\n
\n
P\u0159ipad\u00e1m si u\u017e jako romantick\u00fd \u0161\u00edlenec. Pozoruju jeho obli\u010dej, kter\u00fd je kr\u00e1sn\u011b jemn\u00fd, bez men\u0161\u00ed chybi\u010dky. Zn\u00e1m z hlavy ka\u017ed\u00fd jeho z\u00e1hyb obli\u010deje, t\u011bla ne. T\u011blo mi nebylo umo\u017en\u011bno poznat. Nikdy moje o\u010di nevid\u011bly NIC tak kr\u00e1sn\u00e9ho a dokonal\u00e9ho, jako je on. M\u016fj poklad. Moje v\u0161echno<\/em>. Mus\u00edm se za\u0161klebit nad sam\u00fdm sebou. V\u017edycky jsem se musel sm\u00e1t, kdy\u017e n\u011bkdo takhle mluvil v babi\u010d\u010din\u00fdch obl\u00edben\u00fdch telenovel\u00e1ch, a te\u010f mluv\u00edm naprosto stejn\u011b. Zaklon\u00edm hlavu dozadu, ruku omot\u00e1m kolem jeho pasu a p\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b. Uvoln\u011bn\u011b op\u0159e svou tv\u00e1\u0159 o moje rameno a ti\u0161e vydechne, kdy\u017e dla\u0148 polo\u017e\u00ed na m\u016fj hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Tomi? Ty hv\u011bzdy jsou tak kr\u00e1sn\u00e9,“ usm\u00edv\u00e1 se. Podle zm\u011bny polohy jeho hlasu to s klidem m\u016f\u017eu ur\u010dit. Pozoruju v\u0161echny hv\u011bzdy, kter\u00e9 jsou na nebi. Je to v\u016fbec poprv\u00e9, co jsem si v\u0161iml, \u017ee v zim\u011b jsou hv\u011bzdy na obloze. V\u017edycky jsem si myslel, \u017ee jsou ka\u017ed\u00e9 ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed, jenom zim\u011b se vyh\u00fdbaj\u00ed.
„Jsou\u2026 vid\u00ed\u0161 t\u00e1mhle tu?“ uk\u00e1\u017eu prstem na Pol\u00e1rku. Nejv\u00edc z\u00e1\u0159\u00ed a pro m\u011b v\u017edycky byla nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159ik\u00fdvne a taky uk\u00e1\u017ee prstem t\u00edm sm\u011brem. „To je Pol\u00e1rka. Babi\u010dka mi \u0159\u00edkala, \u017ee kdy\u017e se rozsv\u00edt\u00ed ona, rozsv\u00edt\u00ed se v\u0161echny hv\u011bzdy. Je to pro m\u011b nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzda,“ za\u0161ept\u00e1m do jeho vlas\u016f, ani\u017e bych up\u00edral pohled na onu hv\u011bzdu. Zvedne ke mn\u011b svou tv\u00e1\u0159. Na\u0161e pohledy se propl\u00e9taj\u00ed a j\u00e1 m\u00e1m tak neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 ho pol\u00edbit. C\u00edtit jeho chu\u0165 a jazyk propl\u00e9tat s t\u00edm jeho. Sund\u00e1m si rukavici, teplou dlan\u00ed pohlad\u00edm jeho zk\u0159ehlou tv\u00e1\u0159. „Ty jsi pro m\u011b moje Pol\u00e1rka,“ za\u0161ept\u00e1m potichu. Pootev\u0159e sv\u00e9 rty a j\u00e1 si v\u0161\u00edm\u00e1m, jak mu r\u016f\u017eov\u011bj\u00ed tv\u00e1\u0159e. Sklon\u00edm se nad n\u011bj\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„TOME?“ \u0161t\u011bkot Scottyho a babi\u010dky hlas m\u011b probere z opojen\u00ed a z chuti ud\u011blat to. Pol\u00edbit ho. P\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a oto\u010d\u00edm se po babi\u010dce, stoj\u00edc\u00ed ve dve\u0159\u00edch. Sakra!!! Pl\u00e1noval jsem je sezn\u00e1mit, ale je\u0161t\u011b ne a ne za takov\u00fdch okolnost\u00ed. Oba se vymr\u0161t\u00edme na nohy, p\u0159itiskne se ke mn\u011b a d\u00edv\u00e1 se na moji babi\u010dku, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ve sv\u00e9m zelenkav\u00e9m kost\u00fdmku a s upraven\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„Babi?“ k\u0159e\u010dovit\u00fd \u00fasm\u011bv se vyloud\u00ed na moj\u00ed tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 se nadechnu. Z\u00edr\u00e1 na m\u011b a na moji<\/em> panenku.<\/em> „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ vydechnu prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b napadne, abych nespustil jej\u00ed obl\u00edben\u00e9 vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed se.
„Margareta onemocn\u011bla, tak m\u011b jej\u00ed vnu\u010dka odvezla zp\u00e1tky dom\u016f, necht\u011bla jsem tam p\u0159ek\u00e1\u017eet. P\u0159eci jen, je\u0161t\u011b bych chytla ch\u0159ipajznu i j\u00e1, a to nen\u00ed p\u0159ed V\u00e1noci dobr\u00e9. Kdo je tahle rozko\u0161n\u00e1 panenka<\/em>?“ zept\u00e1 se okam\u017eit\u011b a j\u00e1 nasucho polknu.<\/div>\n
„Billi? Ut\u00edkej se um\u00fdt a-a p\u0159evl\u00edknout, j\u00e1 za tebou za chvilku p\u0159ijdu, ano?“ oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. Mluv\u00edm m\u011bkce, aby nebyl vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho, co se tu d\u011bje. P\u0159ik\u00fdvne, kdy\u017e ho pohlad\u00edm dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Znovu se do toho doteku kr\u00e1sn\u011b op\u0159e a na p\u00e1r sekund p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka, ne\u017e se s tich\u00fdm: „Omluvte m\u011b,“ rozejde do domu. Babi\u010dka se p\u0159ekvapen\u011b oto\u010d\u00ed a s jej\u00edm typick\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji a l\u00e1 koukej mi to vysv\u011btlit,<\/em> se rozejde dovnit\u0159 tepl\u00e9ho domu. Naposledy se zad\u00edv\u00e1m na Pol\u00e1rku a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem vejdu za n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 babi\u010dko, nezlob se. Cht\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct u\u017e d\u00e1vno, ale \u010dekal jsem na tu spr\u00e1vnou chvilku,“ posad\u00edm se vedle n\u00ed na seda\u010dku. Na kl\u00edn\u011b m\u00e1 hlavu Scottyho, kter\u00e9ho drbe v dlouh\u00e9, \u010dern\u00e9 srsti a na tv\u00e1\u0159i j\u00ed hraje poslucha\u010dsk\u00fd, zv\u011bdav\u00fd v\u00fdraz. Nadechnu se a pomalu spust\u00edm v\u0161echno to, jak se stalo, co se d\u011bje, jak se c\u00edt\u00edm\u2026 Beze slova poslouch\u00e1 ka\u017ed\u00e9 moje slovo a j\u00e1 p\u0159i ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed v\u011bt\u011b se mus\u00edm v\u00edc a v\u00edc usm\u00edvat. Nikdy jsem nebyl opravdu tolik \u0161\u0165astn\u00fd, jako jsem te\u010f, kdy\u017e ho m\u00e1m. Jako by mi celou tu dobu n\u011bco chyb\u011blo a on to napl\u0148uje. Pln\u00ed m\u011b \u0161t\u011bst\u00edm do dna a j\u00e1 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e r\u00e1no vst\u00e1v\u00e1m, se t\u011b\u0161\u00edm na dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed den s n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee on je tu dlouho?“ zept\u00e1 se babi\u010dka s klidn\u00fdm hlasem, kdy\u017e skon\u010d\u00edm m\u016fj, snad p\u016flhodinov\u00fd, monolog. Bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed p\u0159ik\u00fdvnu a pohlad\u00edm Scottyho po tv\u00e1\u0159i. „V\u00e1\u017en\u011b je kr\u00e1sn\u00fd jako panenka,<\/em>“ \u0159ekne potichu a up\u0159e ke mn\u011b pohled. „B\u011b\u017e za n\u00edm,“ pl\u00e1cne m\u011b po z\u00e1dech. Je mi jasn\u00e9, \u017ee si pot\u0159ebuje ut\u0159\u00eddit v\u0161echno, co jsem j\u00ed te\u010f \u0159ekl. V\u00e1hav\u011b vstanu a rozejdu se za m\u00fdm Billem nahoru.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Op\u00edr\u00e1m se obli\u010dejem o chladn\u00e9 okno a pozoruji hv\u011bzdy, kter\u00e9 jsem sledoval p\u0159ed t\u00edm s Tomim. V hlav\u011b m\u00e1m po\u0159\u00e1d jen to, \u017ee j\u00e1 jsem pro n\u011bj Pol\u00e1rkou. Zd\u00e1lo se mi to, nebo m\u011b cht\u011bl mo\u017en\u00e1 pol\u00edbit? Mo\u017en\u00e1 si p\u0159\u00e1l m\u011b pol\u00edbit. V b\u0159i\u0161e m\u00e1m tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 locht\u00e1n\u00ed, jako v\u017edycky, kdy\u017e je u m\u011b. Jako po\u0159\u00e1d, kdy\u017e m\u011b obj\u00edm\u00e1. P\u0159iv\u0159u pomalu v\u00ed\u010dka. Nechci, aby to skon\u010dilo. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no se boj\u00edm, \u017ee se neprobud\u00edm jako J\u00c1, n\u00fdbr\u017e jako panenka. Mal\u00e1, nepot\u0159ebn\u00e1 panenka. Po tv\u00e1\u0159i mi ste\u010de jedna jedin\u00e1 slza, kterou si rychle set\u0159u ukazov\u00e1\u010dkem, a up\u0159u pohled znovu p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se, \u017ee u\u017e bude\u0161 sp\u00e1t,“ jeho ruce se kolem m\u00e9ho pasu obmotaj\u00ed a j\u00e1 zvr\u00e1t\u00edm hlavu dozadu, \u010d\u00edm\u017e se op\u0159u o jeho hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Nesp\u00edm, \u010dek\u00e1m na tebe, Tomi,“ usm\u011bju se, st\u00e1le se zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky. „Co \u0159\u00edkala babi\u010dka?“ oto\u010d\u00edm se \u010delem k n\u011bmu. Prsty ho automaticky pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i a ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e se mu stul\u00edm do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Miluji ten pocit, kdy se c\u00edt\u00edm v bezpe\u010d\u00ed. Kdy\u017e se ho m\u016f\u017eu dr\u017eet, v tu chv\u00edli neexistuje nic, co by m\u011b od Tomiho odpoutalo. Jen jeho pa\u017ee, kter\u00e9 sv\u00edraj\u00ed m\u00e9 t\u011blo, tisknouc si m\u011b k tomu sv\u00e9mu. Je to jako v poh\u00e1dce, b\u00fdt s n\u00edm.<\/div>\n
„\u017de m\u00e1m j\u00edt za tebou, abys tu nebyl s\u00e1m,“ odpov\u00ed potichu do m\u00fdch vlas\u016f. Vn\u00edm\u00e1m, \u017ee couv\u00e1, ale necht\u011bj\u00ed se mi otev\u00edrat o\u010di. Poslouch\u00e1m srdce, kter\u00e9 mu tlu\u010de v hrudn\u00edku, dlan\u011bmi klou\u017ee po m\u00fdch z\u00e1dech a pusinkuje m\u011b do vlas\u016f. C\u00edt\u00edm se lehce unaven\u00fd a mal\u00e1tn\u00fd, ale nechci sp\u00e1t. Chci si ho u\u017e\u00edvat. Chci ho m\u00edt u sebe a vn\u00edmat tu chvilku s n\u00edm. Dne\u0161n\u00ed den byl tolik kr\u00e1sn\u00fd a ve\u010der je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Bl\u00e1znili jsme se na ledu, jako kdybychom byli mal\u00e9 d\u011bti\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159u unaven\u011b v\u00ed\u010dka, kter\u00e1 jsou je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tak zt\u011b\u017ekl\u00e1, \u017ee je zase hned zav\u0159u a pod hlavu si nama\u010dk\u00e1m v\u00edc pol\u0161t\u00e1\u0159e. Ti\u0161e zasku\u010d\u00edm, kdy\u017e se prot\u00e1hnu a p\u0159em\u016f\u017eu se otev\u0159\u00edt alespo\u0148 jedno oko. P\u0159ekvapen\u011b vydechnu, kdy\u017e vedle m\u011b moje panenka<\/em> nele\u017e\u00ed, a m\u00edsto, kde v\u010dera usnul, zeje pr\u00e1zdnotou. Dve\u0159e jsou pe\u010dliv\u011b zav\u0159en\u00e9, na\u0161e oble\u010den\u00ed ze v\u010dera je pry\u010d z k\u0159esla a topen\u00ed. Posad\u00edm se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na postel a moj\u00ed hlavou se pro\u017eene my\u0161lenka, \u017ee to byl jen pouho pouh\u00fd sen, kter\u00fd se mi zd\u00e1l p\u0159es noc. Vyd\u011b\u0161en\u011b se postav\u00edm, nenam\u00e1h\u00e1m se vz\u00edt si n\u011bco na sebe a jen v tren\u00fdrk\u00e1ch vyb\u011bhnu z pokoje. Zezdola z kuchyn\u011b zn\u00ed babi\u010d\u010din hlas, jako by si s n\u011bk\u00fdm pov\u00eddal a v\u0161ude je c\u00edtit n\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b k\u00e1vy, sm\u00ed\u0161en\u00e1 s kakaem a sladk\u00fdm cukrov\u00edm. P\u0159ejedu si prsty po sp\u00e1nc\u00edch, ne\u017e seb\u011bhnu schody dol\u016f. Pros\u00edm, pros\u00edm, a\u0165 tam sed\u00ed\u2026 otev\u0159u dve\u0159e a moji tv\u00e1\u0159 okam\u017eit\u011b ozdob\u00ed \u00fasm\u011bv. Stoj\u00ed naproti mn\u011b, se z\u00e1st\u011brou uv\u00e1zanou kolem krku a bok\u016f, v ruce dr\u017e\u00ed formi\u010dku a jeho obli\u010dej zdob\u00ed n\u011bkolik \u0161mouh mouky a n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdrav\u00ed m\u011b s babi\u010dkou sborovn\u011b a on i babi\u010dka se zasm\u011bj\u00ed. P\u0159ejdu \u00fapln\u011b k n\u011bmu, pevn\u011b ho obejmu kolem pasu a vtisknu mu polibek na \u010delo. Babi\u010dka se na m\u011b jen z\u00e1ludn\u011b usm\u011bje a vycouv\u00e1 do sp\u00ed\u017ee, jako by n\u00e1m cht\u011bla d\u00e1t prostor. Omot\u00e1 ruce kolem m\u00e9ho krku, jak je jeho nau\u010den\u00fdm gestem, a pol\u00edb\u00ed m\u011b lehce na tv\u00e1\u0159. „Vyspal ses? Uva\u0159il jsem ti k\u00e1vu i kakao a cht\u011bl jsem t\u011b j\u00edt vzbudit,“ sladce se usm\u011bje a znovu m\u011b pol\u00edb\u00ed na tv\u00e1\u0159. Pro\u010d nikdy nem\u016f\u017ee trefit sv\u00e9 rty na ty moje? Co bych za to dal, kdyby m\u011b pol\u00edbil? Mo\u017en\u00e1 ani nechce\u2026 co j\u00e1 m\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt? Pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech a usm\u011bju se.<\/div>\n
„Dojdu si vy\u010distit zuby a p\u0159ijdu se nasn\u00eddat, hm? Tak mi koukej namazat n\u011bco dobr\u00fdho,“ pol\u00edb\u00edm ho na \u010delo a pomalu se oto\u010d\u00edm, abych mohl zmizet v chodb\u011b.<\/div>\n
„Tomi? Dneska jdeme v\u0161ichni t\u0159i na n\u00e1m\u011bst\u00ed, kde se bude zase j\u00edst, zp\u00edvat, bude tam n\u011bjak\u00fd V\u00e1no\u010dn\u00ed koncert, j-j\u00e1\u2026 tolik se t\u011b\u0161\u00edm!“ chyt\u00ed m\u011b za ruku, kdy\u017e odlo\u017e\u00ed formi\u010dku ve tvaru srd\u00ed\u010dka a p\u0159itiskne se ke mn\u011b. „N-nikdy jsem to neza\u017eil, j-jen z reg\u00e1lu, a babi\u010dka \u0159\u00edkala, \u017ee to bude kr\u00e1sn\u00e9,“ usm\u011bje se na m\u011b a m\u00edrn\u011b na\u0161pul\u00ed rty. D\u011bl\u00e1 to schv\u00e1ln\u011b? Ne, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ned\u011bl\u00e1, ale kdyby v\u011bd\u011bl, jak m\u011b rajcuje. V jeho o\u010d\u00edch z\u00e1\u0159\u00ed jisk\u0159i\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed a radosti. Pol\u00edb\u00edm ho do vlas\u016f a p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„Tak to se potom t\u011b\u0161\u00edm i j\u00e1, Pol\u00e1rko,“ pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i, ne\u017e se ode m\u011b odt\u00e1hne, popo\u017eene m\u011b vy\u010distit si zuby a vr\u00e1t\u00ed se k vykrajov\u00e1n\u00ed t\u011bsta na cukrov\u00ed. Zhluboka se nadechne. Nepot\u0159ebuju \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek, proto\u017ee on je m\u016fj vysn\u011bn\u00fd d\u00e1rek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u016fbec jsem netu\u0161il, co od t\u011bch V\u00e1no\u010dn\u00edch koncert\u016f, o kter\u00fdch mi se z\u00e1libou a viditeln\u00fdm nadchnut\u00edm pov\u00eddala Tomova babi\u010dka, m\u016f\u017eu \u010dekat. A i kdy\u017e jsem se opravdu hodn\u011b t\u011b\u0161il, po\u0159\u00e1d ve mn\u011b hlodal \u010derv\u00edk pochybnost\u00ed, nebo\u0165 jsem nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, do \u010deho se \u0159\u00edt\u00edm. Jsem z v\u00fdkladu a moje neznalost sv\u011bta je hodn\u011b patrn\u00e1. V\u017edycky se styd\u00edm Toma zeptat na n\u011bjak\u00e9 trapn\u00e9 ot\u00e1zky, na kter\u00e9 nezn\u00e1m v\u016fbec \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, a velmi \u010dasto se pro oby\u010dejn\u00e9ho smrteln\u00edka zdaj\u00ed nepodstatn\u00e9, hloup\u00e9 a p\u0159edev\u0161\u00edm samoz\u0159ejm\u00e9, p\u0159esto to u m\u00e9 mali\u010dkosti b\u00fdv\u00e1 trochu jinak\u2026 Nejsem smrteln\u00edk, vlastn\u011b bych s\u00e1m r\u00e1d v\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b pr\u00e1v\u011b te\u010f jsem, a proto se moje touhy a \u017eivotn\u00ed p\u0159edstavy spolu s hodnotami daleko li\u0161\u00ed ne\u017e n\u00e1zory ostatn\u00edch lid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Sta\u010dil jsem u\u017e poznat stud a mohu s klidnou rukou na srdci pron\u00e9st, \u017ee to nen\u00ed zrovna p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Je to tak dot\u011brn\u00e9 a celkov\u011b nelib\u00e9! Pocit trapnosti spole\u010dn\u011b se zpocen\u00fdmi dlan\u011bmi nebo ukrutn\u00fdm bit\u00edm srdce a nep\u0159\u00edjemn\u00e9 horkosti v m\u00fdch, obvykle sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, je celkem stresuj\u00edc\u00ed. V\u00edm jist\u011b, \u017ee ty zpocen\u00e9 dlan\u011b, zb\u011bsile bij\u00edc\u00ed srdce a dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edznaky m\u00e9ho t\u011bla, jsou reakce na podn\u011bty ur\u010dit\u00fdch, pro m\u011b trapn\u00fdch situac\u00ed.<\/div>\n
M\u016f\u017eu b\u00fdt tak vlastn\u011b na sebe hrd\u00fd. Nau\u010dil jsem se toho za tu dobu, co tu s Tomem pob\u00fdv\u00e1m, hodn\u011b. Poznal jsem sladkou, slanou, ho\u0159kou a kyselou chu\u0165 – co bych za takovou ochutn\u00e1vku p\u00e1rku v rohl\u00edku n\u011bkdy dal, kdy\u017e jsem oby\u010dejn\u011b st\u00e1l za t\u00edm velk\u00fdm, prosklen\u00fdm oknem a zpoza n\u011bj mlsn\u011b sledoval l\u00e1duj\u00edc\u00ed se proch\u00e1zej\u00edc\u00ed lidi. Ur\u010dit\u00e9 pocity a situace, ale nebo taky teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z krbu \u010di chlad mraziv\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek jsem poc\u00edtil na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, a to do slova!<\/p>\n<\/div>\n
Usm\u011bji se na n\u011bj a vykro\u010d\u00edm zase o jeden krok vp\u0159ed. \u010c\u00edm v\u00edc v\u011bt\u0161\u00edch a rychlej\u0161\u00edch krok\u016f ud\u011bl\u00e1m, t\u00edm d\u0159\u00edv budu tam, kde chci b\u00fdt. L\u00edb\u00ed se mi chodit. Moje nohy u\u017e nejsou tak vratk\u00e9, jak\u00fdmi b\u00fdvaly tehdy, kdy\u017e si m\u011b Tom p\u0159inesl z obchodu. Mohl jsem se sice i tehdy pohybovat, ale to jen ve\u010der, kdy\u017e se za posledn\u00edmi lidmi -zam\u011bstnanci- naposledy zaklaply dve\u0159e a my, v \u00fatuln\u00e9m a velk\u00e9m obch\u016fdku, z\u016fstaly samy. Jen my hra\u010dky. Nebylo to moc pohodln\u00e9, a proto kdy\u017e jsem zrovna nebyl n\u011bjak p\u0159iv\u00e1zan\u00fd u stojanu – dote\u010f si pamatuji nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity, kdy\u017e se m\u011b po cel\u00e9m t\u011ble tam, kde se jim zacht\u011blo, dot\u00fdkali v\u0161ichni lid\u00e9, je\u017e si to umanuli, anebo m\u011b jen cht\u011bli l\u00e9pe upevnit, abych nespadl a nerozbil se o tvrdou zem – jen jsem sed\u011bl a houpal z v\u00fd\u0161ky nohama. \u017d\u00e1dn\u00e1 moc extra d\u0159ina to nebyla, ale uvolnilo to aspo\u0148 na chv\u00edli jedinou bolest, kterou jsem mohl c\u00edtit, z\u00e1da, nohy a za krkem. Brrr! Ot\u0159esu se, jako kdybych cht\u011bl tyhle nep\u0159\u00edjemn\u00e9 vzpom\u00ednky ze sebe sam\u00e9ho vyt\u0159\u00e1st n\u011bkam pry\u010d do nezn\u00e1ma. Zaposlouch\u00e1m se do hovoru Toma a babi\u010dky, v\u016fbec jsem je te\u010f neposlouchal. St\u0159etnu se s jej\u00edm rentgenov\u00fdm pohledem, neust\u00e1le si m\u011b odshora dol\u016f prohl\u00ed\u017e\u00ed. Op\u011bt mus\u00edm cht\u011b necht\u011b stydlivost\u00ed sklopit pohled k zemi a nep\u0159\u00edtomn\u011b se usm\u00e1t. Jako kdybych o t\u011bchto situac\u00edch p\u0159ed chv\u00edl\u00ed neuva\u017eoval.<\/p>\n<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 ten velkej sv\u00edt\u00edc\u00ed strom?“ nahne se ke mn\u011b dol\u016f Tom, na\u010de\u017e ihned zvednu pohled n\u011bkam tam, kam zrovna sm\u011b\u0159uje jeho mandlov\u00fd pohled. T\u011bch pohybuj\u00edc\u00edch se roztr\u017een\u00fdch a nerovnom\u011brn\u011b poset\u00fdch chom\u00e1\u010dk\u016f dav\u016f lid\u00ed jsem si v\u016fbec cestou sem nev\u0161iml. Trochu se zamra\u010d\u00edm, abych zaost\u0159il zrak a zachytil m\u00edsto, kde je lid\u00ed na tomhle n\u00e1m\u011bst\u00ed\u010dku nejv\u00edc. A kdy\u017e to m\u00edsto, kde se sdru\u017euj\u00ed lid\u00e9 v\u0161ech v\u011bkov\u00fdch kategori\u00ed, se \u0161\u0165astn\u00fdmi a h\u0159ejiv\u00fdmi \u010di pobaven\u00fdmi \u00fasm\u011bvy na rtech, spolu s kel\u00edmky sva\u0159en\u00fdch v\u00edn a tepl\u00fdch \u010daj\u016f nebo dal\u0161\u00edch n\u00e1poj\u016f, kter\u00e9 spolehliv\u011b ochra\u0148uj\u00ed prok\u0159ehl\u00e9 ruce od mrazu, najdu, neudiv\u00ed m\u011b fakt, \u017ee tam, kde se t\u011bch lid\u00ed v\u0161ech v\u011bkov\u00fdch kategori\u00edch sdru\u017euje nejv\u00edc, se nach\u00e1z\u00ed pr\u00e1v\u011b ten blikaj\u00edc\u00ed strom, o kter\u00e9m Tom mluvil.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu a usm\u011bju se, zrovna kdy\u017e uvid\u00edm n\u011bjakou malou hol\u010di\u010dku s r\u016f\u017eovou \u010depi\u010dkou, jak se mermomoc\u00ed sna\u017e\u00ed zachytit o v\u011btvi\u010dku vo\u0148av\u00e9ho jehli\u010d\u00ed n\u011bjakou bly\u0161tivou kulatou placku, je\u017e odr\u00e1\u017e\u00ed sv\u011btlo, a proto blik\u00e1 na v\u0161echny strany. „Je kr\u00e1sn\u00fd,“ vydechnu om\u00e1men\u011b. „A tak,“ uk\u00e1\u017eu rukama, „velk\u00fd!“ dod\u00e1m je\u0161t\u011b spolu se \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 zp\u016fsobuje nezkrotn\u00fd respekt k tak velk\u00e9mu stromu. „To on takov\u00fd strom u v\u00e1s b\u00fdv\u00e1 ka\u017ed\u00fd rok?“ pozdvihnu obo\u010d\u00ed a v mezi\u010dase si promnu ruce, kter\u00e9 mi chr\u00e1n\u00ed \u010dern\u00e9 rukavice, je\u017e si Tom prost\u011b prosadit musel, o sebe, aby se vz\u00e1jemn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc zah\u0159\u00e1ly.<\/p>\n<\/div>\n
Usm\u011bje se. „Ka\u017ed\u00fd rok u n\u00e1s n\u011bco takov\u00e9ho b\u00fdv\u00e1, ale rozhodn\u011b se to poka\u017ed\u00e9 ned\u00e1 nazvat V\u00e1no\u010dn\u00ed strom,“ pobaven\u011b se zaksicht\u00ed a koukne sm\u011brem k babi\u010dce, kter\u00e1 se nejsp\u00ed\u0161 pot\u0159ebuje s davem trochu s\u017e\u00edt, i kdy\u017e nepochybuji, \u017ee v n\u011bm za chvili\u010dku se sv\u00fdmi kamar\u00e1dkami zapluje jako rybka ve vod\u011b. Op\u011bt se ke mn\u011b sto\u010d\u00ed, jeho pohled je pro m\u011b tak fascinuj\u00edc\u00ed\u2026 „Obvykle to b\u00fdv\u00e1 sp\u00ed\u0161 ko\u0161at\u00e9 ko\u0161t\u011b naha\u0161t\u011b\u0159en\u00e9 tady t\u011bma blb\u016fstkama od v\u0161ech d\u011bt\u00ed ze \u0161kolky a ov\u011b\u0161en\u00e9 cel\u00e9 okolo dokola spojen\u00fdmi \u0159et\u011bzy, kter\u00e9 vyr\u00e1b\u00ed lid\u00e9 z cel\u00e9 vesnice u\u017e jen z principu a tradice, aby se pak mohly vyhl\u00e1sit t\u0159i nejdel\u0161\u00ed, za kter\u00e9 se dostane v\u00e1no\u010dkov\u00fd \u010dert, nebo jak se to jmenuje,“ zavrt\u00ed se sm\u00edchem hlavou a rozejde se ke mn\u011b bl\u00ed\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm\u2026d\u011bti, j\u00e1 m\u00e1m n\u011bjakou povinnost tam u stromu s d\u011btmi a mezi ostatn\u00edma babkama ch\u0148apkama a plesniv\u00fdma d\u011bdkama, mezi kter\u00e9 pat\u0159\u00edm,“ zavtipkuje se sm\u00edchem vyfe\u0161\u00e1kovan\u00e1 babi\u010dka a pouprav\u00ed si br\u00fdle. „Vy se tu stejn\u011b budete bavit sami, j\u00e1 bych v\u00e1m p\u0159ek\u00e1\u017eela. Kdybyste n\u011bco pot\u0159ebovali, v\u00edte, kde m\u011b najdete. A ty, panenko,“ p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b a jem\u0148ounce m\u011b svou zvr\u00e1sn\u011blou rukou pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i, jako kdyby se b\u00e1la, \u017ee se rozbiju, „si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eij. Je to p\u011bkn\u00e9 a d\u011bti ze \u0161kolky jsou roztomil\u00e9. Pa, pa, pa.“ Rychle n\u00e1m zam\u00e1v\u00e1 a odcupit\u00e1 za sv\u00fdma vrstevn\u00edkama. Ani j\u00ed nesta\u010d\u00edm pod\u011bkovat, proto\u017ee se ke mn\u011b chov\u00e1 stra\u0161n\u011b hezky a \u0159\u00edk\u00e1 mi panenko<\/em>, usm\u011bji se, je to tak mil\u00e9!<\/div>\n
„No joo\u2026 babi\u010dka je star\u00fd flamendr,“ zasm\u011bje se Tom s n\u00e1dhern\u00fdmi jisk\u0159i\u010dkami v o\u010d\u00edch a nastav\u00ed ke mn\u011b svou pravou ruku, kterou se samoz\u0159ejmost\u00ed p\u0159ijmu tou svou. Jemn\u011b mou dla\u0148 sev\u0159e ve sv\u00e9 a sto\u010d\u00ed si ji pod svoj\u00ed, mo\u017en\u00e1 to tak je lep\u0161\u00ed anebo to tak m\u00e1 jen r\u00e1d. Nemohu si s\u00e1m sob\u011b poru\u010dit, abych nesledoval jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di, pln\u00e9 hn\u011bd\u00fdch odst\u00edn\u016f, je\u017e se vz\u00e1jemn\u011b propl\u00e9taj\u00ed a tvo\u0159\u00ed tak dokonal\u00fd celek v podob\u011b mandle s ukrytou \u010dokol\u00e1dou. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale \u010dasto m\u011b zrazuj\u00ed i o\u010di a uj\u00ed\u017ed\u00ed k t\u011bm jeho dv\u011bma lehou\u010dce r\u016f\u017eov\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm. Jeho rty jsou kr\u00e1sn\u011b vykrojen\u00e9, fascinuj\u00ed m\u011b ty jeho dv\u011b kuli\u010dky, v jednom koutku, ve spodn\u00edm rtu a jeho jazyk, jen\u017e se ob\u010dasn\u011b vysune a p\u0159ejede si po seschl\u00e9m povrchu jeho \u00fast, takt\u00e9\u017e stoj\u00ed za pohled.<\/p>\n<\/div>\n
Zpomalen\u011b polknu, kdy\u017e tuhle \u010dinnost pr\u00e1v\u011b vykon\u00e1. A v b\u0159i\u0161e se mi rozlet\u00ed p\u00e1r mot\u00fdlk\u016f\u2026 je to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. U\u017e jsem to p\u00e1rkr\u00e1t v jeho bl\u00edzkosti poc\u00edtit, v\u0161ak v posledn\u00edch dvou dnech je to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji!!! N\u00e1siln\u011b odvr\u00e1t\u00edm pohled a zat\u0159epu hlavou. Tv\u00e1\u0159e mi hal\u00ed n\u011bkolik hork\u00fdch plamen\u016f a srdce se mi popla\u0161n\u011b rozbije. Spodn\u00ed ret samovoln\u011b rozt\u0159ese, co to?<\/div>\n
„Poj\u010f, p\u016fjdem si n\u011bco koupit. Na co m\u00e1\u0161 chu\u0165? Nebo jinak\u2026 co bys cht\u011bl ochutnat?“ usm\u011bje se a kouk\u00e1 mi s hlavou sklon\u011bnou v\u00edce k zemi do o\u010d\u00ed. Je to takov\u00e9 divn\u00e9, jsem oproti n\u011bmu stra\u0161n\u011b mal\u00fd. Stydliv\u011b pozdvihnu sklopenou hlavu a obdivn\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b vzdychnu:<\/div>\n
„P\u00e1ni, jsi velk\u00fd jako hora!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ta moje mal\u00e1 sv\u00edt\u00edc\u00ed Pol\u00e1rka je opravdov\u00e9 slun\u00ed\u010dko. Aby se zah\u0159\u00e1l, koupil jsem mu horkou \u010dokol\u00e1du, tu m\u00e1 r\u00e1d. Pop\u00e1lil si jazyk, jak se j\u00ed nedo\u010dkav\u011b napil, co\u017e mu nevadilo, p\u011bkn\u011b se divil t\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 bolesti, kdy\u017e okolo m\u011b poskakoval s rukou p\u0159ed pusou jako n\u011bjak\u00fd zaj\u00edc. Musel jsem p\u0159emoct nutk\u00e1n\u00ed nab\u00eddnout mu pofouk\u00e1n\u00ed anebo o\u0161et\u0159en\u00ed\u2026 jist\u011b bych si s touhle bol\u00edstkou poradil po sv\u00e9m a jeho by to jist\u011b p\u0159estalo bolet, p\u0159esto v\u0161echno jsem tenhle n\u00e1pad ale honem rychle zam\u00edtl, v\u017edy\u0165 byl proti v\u0161em m\u00fdm p\u0159edsudk\u016fm a pravidl\u016fm! Bill si to v\u016fbec neuv\u011bdomuje, ale nev\u011bdomky m\u011b stra\u0161n\u011b sv\u00e1d\u00ed. Styd\u00edm se za sebe, p\u0159ipad\u00e1m si jako n\u011bjak\u00e9 zv\u00ed\u0159e, kdy\u017e m\u00e1m chu\u0165 na jeho rty, nebo kdy\u017e m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec nenech\u00e1v\u00e1 chladn\u00fdm jeho celkov\u00e1 viz\u00e1\u017e panenky, v\u010detn\u011b toho, \u017ee v\u00edm, \u017ee je je\u0161t\u011b do\u010dista neposkvrn\u011bn\u00fd. Tot\u00e1ln\u011b bez h\u0159\u00edchu!!! Jak\u00e9 by to asi bylo, jako prvn\u00ed a posledn\u00ed se pono\u0159it do jeho k\u0159ehk\u00e9ho t\u011bla? Jak hbit\u00fd je jeho jazyk? Jak\u00e9 to je l\u00edbat nadpozemskou panenku, jako je on? Oh! Trhnu sebou, p\u0159i\u010dem\u017e se trochu zakuck\u00e1m a m\u00e1lem spadnu ze z\u00e1bradl\u00ed, na kter\u00e9 jsme se spole\u010dn\u011b vyhoupli. Bill trochu vykv\u00edkne, nebo\u0165 m\u016fj pud sebez\u00e1chovy bez racion\u00e1ln\u011b zdrav\u00e9 mysli zap\u0159\u00ed\u010din\u00ed hm\u00e1tnut\u00ed po jeho drobn\u00e9 pa\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161! Ten sva\u0159\u00e1k mi asi po\u0159\u00e1dn\u011b stoupl do hlavy. Nestalo se ti nic?“ opt\u00e1m se s vyd\u011b\u0161enost\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm tady nad jasn\u00fdm tabu, a p\u0159itom m\u00e1lem zabiju svoj\u00ed panenku a je\u0161t\u011b na sebe upozorn\u00edm. A cel\u00e1 snaha o schov\u00e1n\u00ed se p\u0159ed klukama a t\u011bma holkama, co m\u011b po\u0159\u00e1d uh\u00e1n\u00ed, vyjde v nive\u010d! \u017de j\u00e1 jsem sem v\u016fbec lezl! Pl\u00e1cnu se do \u010dela. Ten m\u016fj st\u0159ap\u00e1\u010dek<\/em> se zasm\u011bje a kopne do sebe posledn\u00ed dou\u0161ek u\u017e vychladl\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Je do toho jako \u010fas, nejsp\u00ed\u0161 pot\u0159ebuje n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00edsun cukru… Zahled\u00edm se na jeho spodn\u00ed \u010d\u00e1st t\u011bla. Sakra, aby ne, kdy\u017e je akor\u00e1t kost a k\u016f\u017ee! Na\u0161t\u011bst\u00ed mu to p\u0159ijde sp\u00ed\u0161 sm\u011b\u0161n\u00e9, ne\u017e aby bre\u010del, a i tak jsem r\u00e1d. Schoul\u00edm se k n\u011bmu a odd\u011bl\u00e1m mu uhlov\u00e9 vlasy z \u010dela, abych odkryl dokonale velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di, je\u017e v\u017edy obkresluj\u00ed masivn\u00ed linky, s pe\u010dliv\u011b vypracovan\u00fdmi st\u00edny na v\u00ed\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 nikdy nevyprchaj\u00ed, jako kdyby jeho k\u016f\u017ee na v\u00ed\u010dk\u00e1ch m\u011bla v\u00edc pigmentu ne\u017e jeho cel\u00e9 b\u00edl\u00e9 t\u011blo, stejn\u011b tak s jeho del\u0161\u00edmi \u010dern\u00fdmi nehty. N\u011bkdy mi v zrcadle jeho pohled trochu p\u0159ipomene ten m\u016fj. V\u0161ak jeho o\u010di jsou ston\u00e1sobn\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty moje, pr\u016fm\u011brn\u00e9 hn\u011bd\u00e9, nijak zaj\u00edmav\u00e9 duhovky. Nev\u011bdom\u011b si ol\u00edznu seschl\u00fd ret a usm\u011bju se. „Nechce\u0161 j\u00edt u\u017e dom\u016f?“ pronesu lehce nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem jen tak, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la.<\/div>\n
Oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b s pronikav\u00fdm, posmutn\u011bl\u00fdm v\u00fdrazem. „Cht\u011bl jsem je\u0161t\u011b vid\u011bt, jak vypad\u00e1 ten \u010dert, o kter\u00fdm jsi pov\u00eddal. Za ten dlouh\u00fd \u0159et\u011bz\u2026“ pouprav\u00ed \u010dernou jamaica \u010depku, kterou jsem mu vybral\u2026. l\u00edbila se mi na n\u011bm, stra\u0161n\u011b mu slu\u0161\u00ed. Cvrknu jej do nosu.<\/div>\n
„Kdy\u017e si sedneme na schody, uvid\u00edme ho i od na\u0161eho bar\u00e1ku mnohem l\u00edp, ne\u017e odtud\u2026 a ud\u011bl\u00e1m ti vafle, tady je nikdo neprod\u00e1v\u00e1,“ naklon\u00edm se k n\u011bmu a pohlad\u00edm jeho tv\u00e1\u0159i\u010dku, na kter\u00e9 se ihned rozlije spokojen\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e!“ pl\u00e1cne si se mnou a zvedne se k odchodu.<\/div>\n
Teda, ta moje panenka<\/em> je z\u00e1sadov\u00e1, m\u00e1m co d\u011blat, abych j\u00ed sta\u010dil v kroku!!<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159inesu n\u00e1m tepl\u00e9 deky, do kter\u00fdch se zabal\u00edme. U\u017eu\u017e se chci vr\u00e1tit zp\u00e1tky, abych mu donesl vafle, kter\u00e9 jsem v rychlosti uklohnil, le\u010d on m\u011b zastav\u00ed.<\/div>\n
„Tomi! Tomi!“ zatlesk\u00e1 rukama s \u00fasm\u011bvem. „U\u017e to vyhla\u0161uj\u00ed!“ zabr\u00e1n\u00edm proto\u010den\u00ed o\u010d\u00ed, co\u017e mus\u00edm kompenzovat bublav\u00fdm sm\u00edchem. Sednu si k n\u011bmu do tureck\u00e9ho sedu a m\u00edsto, abych koukal k tomu velk\u00e9mu V\u00e1no\u010dn\u00edmu stromu, d\u00edv\u00e1m se na jeho dokonalou tv\u00e1\u0159 a naprosto hltav\u00fd v\u00fdraz, je\u017e je v n\u00ed vyryt\u00fd. Mrk\u00e1 o\u010dima a jeho dlouh\u00e9 hust\u00e9 \u0159asy se nadzved\u00e1vaj\u00ed nahoru a dol\u016f, sahaj\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e k jeho obo\u010d\u00ed a tvo\u0159\u00ed n\u00e1dhern\u00fd obrys jeho o\u010d\u00ed. Tlumen\u011b vydechnu a zad\u00edv\u00e1m se do zem\u011b. Mus\u00edm n\u011bjak odbourat to, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm… Pot\u0159eboval bych si na n\u011b\u010dem nebo na n\u011bkom vyb\u00edt tu touhu, kter\u00e1 sv\u00edr\u00e1 moje srdce, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak bych se na nikoho jin\u00e9ho nemohl ani pod\u00edvat. Ve srovn\u00e1n\u00ed s n\u00edm ka\u017ed\u00fd pohasne. Nikdo nen\u00ed tak dokonal\u00fd, jako je pr\u00e1v\u011b on. Polknu a popla\u0161n\u011b zamrk\u00e1m, kdy\u017e zpozoruji, jak se na m\u011b d\u00edv\u00e1. S\u00e1m si st\u00e1le nad\u00e1v\u00e1m, pro\u010d nevydr\u017e\u00edm d\u011blat, jako\u017ee se nic ned\u011bje, \u017ee je to \u00fapln\u011b samoz\u0159ejm\u00e9, \u017ee na n\u011bm nic nevid\u00edm. Pro\u010d vlastn\u011b, sakra, od n\u011bj odvrac\u00edm pohled, kdy\u017e ka\u017edi\u010dk\u00e1 \u010d\u00e1ste\u010dka, ba co v\u00edc, ka\u017ed\u00e1 bu\u0148ka, molekula, atom\u2026 v\u0161echno do jednoho tou\u017e\u00ed po tom, sledovat milimetr po milimetru jeho alabastrov\u00e9 pleti. Pro\u010d vlastn\u011b si odp\u00edr\u00e1m p\u0159ipustit si jej k t\u011blu u\u017e \u00fapln\u011b nejv\u00edc? Je to snad op\u011bt ten pud sebez\u00e1chovy? Sna\u017e\u00edm se snad s\u00e1m, \u00f3 j\u00e1 pouh\u00fd zajatec sv\u00e9ho srdce, zachr\u00e1nit p\u0159ed vlastn\u00edmi city k n\u011bmu? K nejdokonalej\u0161\u00edmu stvo\u0159en\u00ed, co kdy sv\u011bt vid\u011bl. Zavrt\u00edm hlavou a opov\u00e1\u017e\u00edm se ost\u00fdchav\u011b a zahanben\u011b vyhledat jeho o\u010di. Jsou pohasl\u00e9 a smutn\u00e9. \u010c\u00edm to? P\u0159imhou\u0159\u00edm ty sv\u00e9 a neubr\u00e1n\u00edm se ochranitelsk\u00e9mu nahnut\u00ed k n\u011bmu.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak se stalo, moje panenko<\/em>? Nel\u00edbil se ti \u010dert nebo \u0159et\u011bz?“ zept\u00e1m se ti\u0161e. Skousnu si spodn\u00ed ret a vezmu jeho t\u0159esouc\u00ed se ruce do sv\u00fdch rukou, jemn\u011b je pohlad\u00edm po jejich h\u0159betech a nepatrn\u011b se o n\u011b ot\u0159u sv\u00fdmi rty. Za\u010dnu je jemn\u011b mnout, abych ho zah\u0159\u00e1l. P\u0159isune se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Zhluboka d\u00fdch\u00e1, d\u011blal snad n\u011bjakou nam\u00e1havou \u010dinnost? Pozdvihnu prav\u00e9 obo\u010d\u00ed a zavrt\u00edm nech\u00e1pav\u011b hlavou. „Copak?“<\/div>\n
Skousne si ret a za\u0161ilh\u00e1 n\u011bkam do prav\u00e9 strany k chodn\u00edku, na kter\u00e9m stoj\u00ed sn\u011bhul\u00e1k, jeho\u017e stav\u011bli asi v\u010dera Mandy a Tobias, d\u011bti na\u0161ich soused\u016f. V\u00ed\u010dka se mu chv\u011bj\u00ed, \u0159asy t\u0159epotaj\u00ed. Nahlas polkne. Styd\u00ed se snad p\u0159ede mnou? „Nemus\u00ed\u0161 se styd\u011bt,“ pohlad\u00edm jej po tv\u00e1\u0159i. Neust\u00e1le se jej mus\u00edm dot\u00fdkat, kdyby nebyl panenka, asi by si o mn\u011b myslel, \u017ee jsem n\u011bjak\u00fd \u00fachyl. „Jsem tu pro tebe, jo?“ usm\u011bju se na n\u011bj.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem\u2026“odka\u0161le si, holou ru\u010dku si str\u010d\u00ed p\u0159ed pusu. „Sly\u0161el jsem tam n\u011bkoho o n\u011b\u010dem mluvit\u2026 nerozum\u011bl jsem jim. Nev\u011bd\u011bl jsem p\u0159esn\u011b, co to znamen\u00e1. Ten cit, nebo co to je, jsem nikdy nec\u00edtil. Nebo\u2026 j\u00e1 nev\u00edm\u2026“ zavrt\u00ed hlavou rozru\u0161en\u011b, „jestli jsem ho c\u00edtil,“ polkne. „Mysl\u00edm, \u017ee tu\u0161\u00edm, co to je, ale cht\u011bl bych to sly\u0161et od tebe. Mus\u00ed\u0161 to zn\u00e1t\u2026 jsi \u010dlo-v\u011bk…“ \u0159ekne rozd\u011blen\u00edm slabik. Ruce se mu v m\u00fdch dlan\u00edch t\u0159esou. Na tv\u00e1\u0159i m\u00e1 provinil\u00fd v\u00fdraz. Jeho o\u010di jsou sklen\u011bn\u00e9 jako zrcadla, dokonce i se v nich vid\u00edm. Srdce se mi rozbije. Jeho \u00fadery jsou tak hlasit\u00e9 a \u0159ekl bych i zpomalen\u00e9, nev\u00edm, jak to p\u0159esn\u011b popsat. Jako kdyby vynech\u00e1valy jeden \u00fader, p\u0159esto nad\u00e1le pracovaly. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed to je.<\/div>\n
„A co jsi sly\u0161el?“ zachrapt\u00edm mimo, up\u0159en\u011b se d\u00edv\u00e1m do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Sklop\u00ed pohled ke sv\u00fdm kolen\u016fm, vlasy mu spadnou do o\u010d\u00ed. Jeho \u0159asy se na drobnou chv\u00edli zastav\u00ed a jeho skeln\u00fd pohled s m\u00fdm odleskem vymiz\u00ed. Setiny ticha a bezv\u011bt\u0159\u00ed kolem n\u00e1s se odpo\u010d\u00edt\u00e1vaj\u00ed a j\u00e1, se zatajen\u00fdm dechem a dlan\u011bmi, je\u017e se mi za\u010d\u00ednaj\u00ed adrenalinem potit, jako kdybych m\u011bl j\u00edt na n\u011bjakou p\u0159\u00ed\u0161ernou pou\u0165ovou atrakci, \u010dek\u00e1m, co za slova z jeho \u00fast k m\u00fdm sluchov\u00fdm org\u00e1n\u016fm dolehne.<\/p>\n<\/div>\n
Nadechne se. Setiny odbily hodinu! Pronikav\u011b se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, sly\u0161el jsem tam pov\u00eddat si n\u011bjak\u00e9 lidi, kter\u00e9 prost\u011b v\u016fbec nezn\u00e1m. Sly\u0161el jsem, jak si pov\u00eddaj\u00ed o v\u011bcech, kter\u00e9 taky nezn\u00e1m,“ schov\u00e1 svou hlavu. „Tome,“ \u0161pitne ti\u0161e s o\u010dima pln\u00fdma slz. „Co je to M\u00edt n\u011bkoho r\u00e1d<\/em>? Pros\u00edm, pov\u011bz mi, co je to n\u011bkoho milovat<\/em>?“ \u0161pit\u00e1 a s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima pln\u00fdma smutku vrt\u00ed hlavou a ty o\u010di si zakr\u00fdv\u00e1 rukama. D\u00fdch\u00e1 zb\u011bsile a s pohledem pln\u00fdm utrpen\u00ed se na m\u011b pln\u011b zad\u00edv\u00e1, zd\u00e1 se mi to, anebo opravdu po jeho tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaj\u00ed \u010dern\u00e9 slzi\u010dky? „Je to\u2026“ \u0159ekne rozechv\u011ble. „Je to opravdu to, co nikdy neza\u017eiju?“<\/div>\n
Na malou chv\u00edli mus\u00edm odvr\u00e1tit tv\u00e1\u0159, abych si trochu prov\u011btral hlavu, nemohu jej takhle vid\u011bt, nebo bych se k n\u011bmu musel sehnout a zul\u00edbat jej k smrti. Zato se ale na druhou stranu na svou Pol\u00e1rku<\/em> pod\u00edvat mus\u00edm. Sklon\u00edm se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu, b\u00edl\u00e9 chuchvalce tepl\u00e9ho vzduchu se vytr\u00e1c\u00ed, p\u0159esto ten m\u016fj nar\u00e1\u017e\u00ed o jeho zk\u0159ehlou tv\u00e1\u0159. Propletu prsty s t\u011bmi jeho a jemn\u011b jednou rukou set\u0159u slzy, je\u017e ulp\u011bly na jeho tv\u00e1\u0159i. T\u00ed\u017ee na m\u00e9m srdci je nesnesiteln\u00e1, m\u00e1m intenzivn\u00ed pot\u0159ebu zbavit se j\u00ed. Pohledem se pod\u00edv\u00e1m na jmel\u00ed, kter\u00e9 vis\u00ed nad n\u00e1mi, tradi\u010dn\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed symbol. Pro\u010d se v\u0161echno mus\u00ed \u0159\u00eddit jen pravidly a tradicemi?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, panenko moje<\/em>, nemohu ti pov\u00eddat o n\u011b\u010dem, co jsem je\u0161t\u011b nikdy na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei nepoc\u00edtil\u2026 Bu\u010f se nena\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu bych nejhlub\u0161\u00ed cit, jak\u00fd kdy existoval, op\u011btoval, anebo jsem si to odp\u00edral\u2026“ sklop\u00edm pohled na uzel, jen\u017e tvo\u0159\u00ed na\u0161e ruce. „M\u00edt n\u011bkoho r\u00e1d<\/em> je takov\u00e9 n\u00e1klonnost. Ur\u010dit\u00e1 pot\u0159eba vid\u011bt a vn\u00edmat toho dan\u00e9ho \u010dlov\u011bka. M\u00e1\u0161 r\u00e1d sv\u00e9 rodi\u010de, babi\u010dku, d\u011bde\u010dka, kamar\u00e1dy, sv\u00e9ho psa,“ usm\u011bju se. „Ale pak je tu jedna osoba\u2026 mezi tebou a n\u00ed pracuje chemie\u2026 Je to\u2026 je to jako kdybys m\u011bl svoji osobn\u00ed zna\u010dku parf\u00e9mu, n\u011bjakou v\u016fni, kter\u00e1 ti stra\u0161n\u011b von\u00ed a ty bys cel\u00fd den nejrad\u011bji jen von\u011bl pr\u00e1v\u011b po n\u00ed. A pak\u2026 pak se objev\u00ed ten \u010dlov\u011bk, ta oby\u010dejn\u00e1 osoba, potk\u00e1\u0161 ji t\u0159eba na ulici, nebo ji zn\u00e1\u0161 cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot jako sv\u00e9ho kamar\u00e1da, ale v tu danou chv\u00edli, kdy poc\u00edt\u00ed\u0161 jeho v\u016fni, tu v\u016fni, kterou ty zbo\u017e\u0148uje\u0161, je pro tebe ten dan\u00fd \u010dlov\u011bk dokonal\u00fd. To on jedin\u00fd je pro tebe st\u0159ed vesm\u00edru. On je galaktick\u00fd.“ S\u00e1hnu svou rukou propletenou s tou jeho na jeho bij\u00edc\u00ed srdce. „Bije ti \u0161\u00edlen\u011b srdce, kdy\u017e jsi v jej\u00ed bl\u00edzkosti,“ ti\u0161e vydechnu, srdce mi nebije, le\u010d ono se chv\u011bje, jeho st\u011bny se ot\u0159\u00e1saj\u00ed. „Pot\u00ed se ti ruce\u2026“ promnu na\u0161e dv\u011b dlan\u011b mezi sebe. „Cel\u00fd den ustavi\u010dn\u011b mysl\u00ed\u0161 je na tu osobu. M\u00e1\u0161 ji po\u0159\u00e1d v hlav\u011b. Jako kdyby tv\u016fj mozek byl naprogramovan\u00fd sledov\u00e1n\u00edm jej\u00edch o\u010d\u00ed,“ pohledem sjedu na jeho dokonale hn\u011bd\u00e9 o\u010di, „na sledov\u00e1n\u00ed jej\u00edch rt\u016f\u2026“ \u0161eptnu ti\u0161e a nepatrn\u011b se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm. „Tak automatick\u00e9 je myslet na svou l\u00e1sku. Asi tohle je m\u00edt r\u00e1d, ale kdy\u017e neza\u017eije\u0161 nikdy tr\u00e1pen\u00ed pro l\u00e1sku, nikdy nepochop\u00ed\u0161, co je to milovat,“ p\u0159ik\u00fdvnu a set\u0159u mu jeho slzy. Pohledem nev\u011bdomky sjedu k jeho pln\u00fdm, t\u0159esouc\u00edm se rt\u016fm, zdalipak jsou tak pln\u00e9, jak vypadaj\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
„T\u0159ese\u0161 se. Je ti zima?“<\/div>\n
Nepatrn\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed ke mn\u011b, vzhl\u00e9dne k jmel\u00ed nad n\u00e1mi, na\u010de\u017e se do m\u00fdch o\u010di pronikav\u011b zachyt\u00ed sv\u00fdm pohledem. „Zah\u0159ej m\u011b, pros\u00edm,“ \u0161eptne nal\u00e9hav\u011b do tich\u00e9ho prostoru. V tu chv\u00edli nemohu nereagovat na jeho t\u0159as rt\u016f. Jeho dlan\u011b jsou zpocen\u00e9 a on se cel\u00fd chv\u011bje. Ti\u0161e d\u00fdch\u00e1 a slzy na jeho tv\u00e1\u0159i pomali\u010dku zasychaj\u00ed. Zav\u0159u o\u010di, t\u00edha na m\u00e9m srdci m\u011b tah\u00e1 dol\u016f k zemi, a kdy\u017e se dotknu, nepatrn\u011b se ot\u0159u sv\u00fdmi rty o ty jeho, pytel euforie vybuchne. Srdcem se mi rozlije t\u0159as a cel\u00fdm t\u011blem prolet\u00ed elektrick\u00fd v\u00fdboj. Jiskra. Takov\u00e9 sv\u011btlo, \u017ee oza\u0159uje moji mysl a nut\u00ed m\u011b spl\u00fdvat s jeho rty, nut\u00ed m\u011b p\u0159it\u00e1hnout si jej jemn\u011b k sob\u011b a ochranitelsky jej obj\u00edmat, starat se o n\u011bj a zah\u0159\u00edvat. V\u0161echna pravidla jsou pry\u010d. Nejsp\u00ed\u0161 zajatec utekl pry\u010d a vzal osud do sv\u00fdch rukou, p\u0159enechal sv\u016fj \u017eivot srdci a ne rozumu. Jsem po\u0161etil\u00fd a jednou za sv\u00e9 h\u0159\u00edchy skon\u010d\u00edm v pekle, le\u010d l\u00e1sku k m\u00e9 Pol\u00e1rce zahalit do st\u00edn\u016f zp\u011bt u\u017e nedovedu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tak takhle von\u00ed moje l\u00e1ska,“ \u0161pitne.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Saj\u00fc & Lorett<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saj\u00fc & Lorett Pol\u00e1rka „Tak poj\u010f,“ pom\u016f\u017eu mu vst\u00e1t z lavi\u010dky, na kter\u00e9 si sundal b\u00edl\u00e9 brusle a usm\u011bju se na n\u011bj. Z\u00e1\u0159\u00ed jako slun\u00ed\u010dko, kter\u00e9 je v tomhle ro\u010dn\u00edm obdob\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce \u0159ezaj\u00edc\u00ed s kontrastem sn\u011bhu, tak\u017ee jsem vlastn\u011b r\u00e1d,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[287],"tags":[],"class_list":["post-12694","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-advent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12694","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12694"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12694\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12694"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12694"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12694"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}