{"id":1270,"date":"2017-05-15T15:00:00","date_gmt":"2017-05-15T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1263"},"modified":"2017-05-15T15:00:00","modified_gmt":"2017-05-15T14:00:00","slug":"tattoo-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/15\/tattoo-10\/","title":{"rendered":"Tattoo 10."},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Zatracen\u011b n\u00e1dhern\u00fd.“ Sv\u00e9 prsty nahradil sv\u00fdmi rty a jeho pr\u016fzkum za\u010dal b\u00fdt pro m\u011b a\u017e moc. N\u011b\u017en\u011b lechtav\u00e9 doteky, kter\u00e9 mi zkroutily nejen b\u0159\u00ed\u0161ko, ale i prsty na nohou a pocity, kter\u00e9 mi ze rt\u016f, naprosto mimo m\u00e9 cht\u011bn\u00ed, dovolily uniknut\u00ed tich\u00e9ho zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. „Hmm… \u0159ekne\u0161 mi, co chce\u0161?“<\/em><\/div>\n
\n

„Poznat t\u011b.“ Slova mi ti\u0161e utekla ze rt\u016f a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee je to pravda. Cht\u011bl jsem prozkoumat cel\u00e9 Tomovo j\u00e1, cel\u00e9 jeho t\u011blo, ka\u017ed\u00fd kousek k\u016f\u017ee, ale nem\u011bl jsem dost odvahy, abych p\u0159evzal velen\u00ed. I kdy\u017e Tom\u016fv v\u00fdraz mi napov\u00eddal, \u017ee byl v\u00edce ne\u017e ochotn\u00fd st\u00e1t se objektem m\u00e9ho d\u016fkladn\u00e9ho zkoum\u00e1n\u00ed. Bez \u0159e\u010d\u00ed a naprosto oddan\u011b.<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 cokoliv.“ Zatla\u010dil do m\u011b sv\u00fdm t\u011blem tak, \u017ee jsme se svalili do p\u0159ikr\u00fdvek Tomovy postele. O\u010dek\u00e1val jsem sladkou t\u00ed\u017ei jeho hork\u00e9ho t\u011bla, ale Tom se skulil vedle m\u011b, aby se nat\u00e1hl na z\u00e1da, a ruce si zalo\u017eil pod hlavu. D\u00e1val se mi t\u00edm na milost, ochotn\u00fd ode m\u011b p\u0159ijmout cokoliv, co jsem na n\u011bm cht\u011bl vyzkou\u0161et. „Jsem to jenom j\u00e1, Bille, do toho.“ Zap\u00e1tral jsem po jisk\u0159i\u010dk\u00e1ch sm\u00edchu v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, ale nesm\u00e1l se mi. Jeho pohled byl pln\u00fd o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Pak se na m\u011b pousm\u00e1l a sv\u00e9 o\u010di zav\u0159el.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Nejistota v Billov\u011b rozko\u0161n\u00e9m obli\u010deji m\u011b nutila se usm\u00edvat, tolik p\u0159ipom\u00ednal m\u011b a m\u00e9 prvn\u00ed zkoum\u00e1n\u00ed, ale nemohl jsem si to dovolit, necht\u011bl jsem, aby mi te\u010f utekl. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem se pohodln\u011bji uvelebil na posteli. Nemusel jsem \u010dekat moc dlouho. Prvn\u00ed lehounk\u00e9 doteky jsem uc\u00edtil na kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. Chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 doteky zp\u016fsobovaly, rozvibrovaly cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo o to v\u00edc, \u017ee jsem byl odk\u00e1zan\u00fd pouze na to, co c\u00edt\u00edm. Vzru\u0161en\u00edm se mi sev\u0159elo b\u0159icho a j\u00e1 se p\u0159istihl, jak odhaduji, kter\u00fdm sm\u011brem se to n\u011b\u017en\u00e9 tr\u00fdzn\u011bn\u00ed vyd\u00e1. Kterou \u010d\u00e1st ze m\u011b sam\u00e9ho cht\u011bl Bill prozkoum\u00e1vat d\u00e1l?<\/p><\/div>\n

Matrace se lehce prohnula, jak si Bill ud\u011blal v\u011bt\u0161\u00ed pohodl\u00ed, a mou tv\u00e1\u0159 slab\u011b ovanul jeho tepl\u00fd dech. Ve chv\u00edli, kdy se mi Billovy rty opatrn\u011b p\u0159itiskly k hran\u011b \u010delisti, se zkoumaj\u00edc\u00ed prsty nesm\u011ble rozeb\u011bhly p\u0159es m\u00e1 \u017eebra dol\u016f k pup\u00edku. Musel jsem se kousnout do rtu, aby mi neuteklo vzru\u0161en\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„Nedr\u017e to v sob\u011b.“ Tich\u00e1 slova, pronesen\u00e1 kousek nade mnou a \u0161pi\u010dka Billova jazyka, kter\u00fdm p\u0159ejel p\u0159es m\u016fj spodn\u00ed ret, abych uvolnil jeho a\u017e surov\u00e9 sev\u0159en\u00ed zuby, byly tou posledn\u00ed kapkou. Sl\u00edbil jsem si, \u017ee vydr\u017e\u00edm tak dlouho, dokud to bude Billa bavit, ale tohle mu\u010den\u00ed se nedalo zvl\u00e1dnout. Otev\u0159el jsem o\u010di a nad sebou na\u0161el Billovu tv\u00e1\u0159, ve kter\u00e9 jsem si mohl p\u0159e\u010d\u00edst pomali\u010dku mizej\u00edc\u00ed nejistotu, kterou st\u0159\u00eddala zv\u011bdavost a touha.<\/p><\/div>\n

„Ahoj.“ I m\u00fdm u\u0161\u00edm zn\u011bl m\u016fj hlas nak\u0159\u00e1ple.<\/div>\n
„Ahoj.“ Na prvn\u00ed pohled se mi zd\u00e1l sm\u011blej\u0161\u00ed, ale sta\u010dila chvilinka a Billova l\u00ed\u010dka pod m\u00fdm pohledem zr\u016f\u017eov\u011bla.<\/div>\n
„Moc ti to slu\u0161\u00ed, kdy\u017e se \u010derven\u00e1\u0161.“ Neodolal jsem jej trochu pop\u00edchnout.<\/div>\n
„Ale neee…“ d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl schovat sv\u016fj rozko\u0161n\u00fd obli\u010dej do l\u00e1tky m\u00e9ho tri\u010dka, jsem obemknul jeho bradu sv\u00fdmi prsty.<\/div>\n
„Jsi n\u00e1dhern\u00fd, Bille.“ D\u0159\u00edv, ne\u017e mohl za\u010d\u00edt odporovat, jsem si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017ee k sob\u011b a hladov\u011b si p\u0159ivlastnil jeho rty. A Bill se nechal v\u00edce ne\u017e ochotn\u011b p\u0159ivlastnit. Definitivn\u011b jsem p\u0159evzal velen\u00ed a pomal\u00fdm pohybem, aby Bill v\u011bd\u011bl, na co se chyst\u00e1m, jsem n\u00e1s p\u0159eto\u010dil tak, abych jej mohl uv\u011bznit pod sebou.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Na\u0161e rty na sebe hore\u010dnat\u011b nar\u00e1\u017eely, jazyky spolu sv\u00e1d\u011bly prad\u00e1vn\u00fd tanec pln\u00fd p\u0159\u00edslib\u016f a oba jsme se sna\u017eili plochou sv\u00fdch dlan\u00ed poznat toho druh\u00e9ho co nejv\u00edce za co mo\u017en\u00e1 nejkrat\u0161\u00ed \u010das. C\u00edtil jsem na sv\u00e9 noze neklamnou zn\u00e1mku Billova vzru\u0161en\u00ed a byl jsem si v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee i Bill ve sv\u00e9 v\u00e1\u0161n\u00ed zast\u0159en\u00e9 mysli vn\u00edm\u00e1 p\u0159es tenkou l\u00e1tku kalhot m\u016fj k akci v\u00edce ne\u017e p\u0159ipraven\u00fd penis. A neud\u011blal nic, \u010d\u00edm by mi alespo\u0148 vzd\u00e1len\u011b nazna\u010dil, \u017ee m\u00e1m p\u0159estat, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee bych m\u011bl brzdit. Propadal jsem mu \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a necht\u011bl jsem, aby m\u011bl pocit, \u017ee mi mus\u00ed nab\u00eddnout sebe cel\u00e9ho, te\u010f a tady.<\/div>\n
Neochotn\u011b jsem rozpojil na\u0161e po polibc\u00edch la\u010dn\u00edc\u00ed \u00fasta a na malou chvilku si op\u0159el \u010delo o Billovo. Oba jsme se trhav\u011b nadechovali a pokou\u0161et se uti\u0161it bl\u00e1zniv\u011b tlukouc\u00ed srdce nebylo pr\u00e1v\u011b te\u010f v na\u0161ich sil\u00e1ch.<\/div>\n
„Pro\u010d-“ nespokojenost v Billov\u011b hlase byla p\u0159esn\u00fdm vyj\u00e1d\u0159en\u00edm toho, jak frustrovan\u011b jsem se te\u010f c\u00edtil i j\u00e1 s\u00e1m.<\/div>\n
„Proto\u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das. Za chv\u00edli u\u017e bych nebyl schopn\u00fd se od tebe odtrhnout. U\u017e te\u010f se s t\u00edm dost peru.“ Zvedl jsem hlavu, abych se zad\u00edval do \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed pode mnou. Zast\u0159en\u00fd pohled touhou, nab\u011bhl\u00e9 a lesknouc\u00ed se rty od polibk\u016f a zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e v\u00e1\u0161n\u00ed… kurva, to jsem nemohl zvl\u00e1dnout. Byl jsem zvykl\u00fd m\u00edt pravideln\u00fd sex, ale co jsem te\u010f s Billem, mus\u00edm si vysta\u010dit jenom s\u00e1m se sebou, a to je v tuhle chv\u00edli naprosto nemysliteln\u00e1 p\u0159edstava. Jako bych ochutnal tu nejv\u011bt\u0161\u00ed delikatesu sv\u011bta, ale sn\u00edst jsem mohl jenom dva dny star\u00fd hotdog. V rychlosti jsem si pro sebe ukradl alespo\u0148 je\u0161t\u011b posledn\u00ed polibek, abych pak ve sp\u011bchu vymotal sv\u00e9 prsty z Billov\u00fdch vlas\u016f a vyhrabal se z postele.<\/div>\n
\n

„Nekoukej se na m\u011b takhle. Nebo se dom\u016f dneska u\u017e nedostaneme.“ Nat\u00e1hl jsem k nespokojen\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edmu Billovi ruku a \u010dekal, a\u017e ji p\u0159ijme. M\u016fj p\u0159\u00edtel ale skoro vypadal, \u017ee si trucovit\u011b zalo\u017e\u00ed ruce na prsou a po\u010dk\u00e1, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm k p\u0159edchoz\u00ed \u010dinnosti. Jeho nesm\u011blost byla najednou ta tam. „Bille, pros\u00edm, v\u011b\u0159 mi, \u017ee vz\u00edt si t\u011b te\u010f a tady by byla ta nejdokonalej\u0161\u00ed v\u011bc, jak\u00e1 by se n\u00e1m p\u0159ihodila, ale nemysl\u00edm, \u017ee zrovna dneska by byl ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das, fajn?“ Bill si jenom povzdechl a za\u010dal se zvedat do sedu. Pomohl jsem mu se postavit, abych si ho zase znovu mohl p\u0159itisknout do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Odolat mu bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9. Byl cel\u00fd rozechv\u011bl\u00fd, vl\u00e1\u010dn\u00fd a dycht\u00edc\u00ed pozn\u00e1vat cokoliv, co by n\u00e1s spole\u010dn\u011b mohlo zav\u00e9st do r\u00e1je. „Zlato, slibuju, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b ti to vynahrad\u00edm, ano? Jenom dneska u\u017e je dost pozd\u011b. A tebe toho bohu\u017eel je\u0161t\u011b hodn\u011b \u010dek\u00e1, mysl\u00edm.“<\/p><\/div>\n

Bill si smutn\u011b povzdechl. Ob\u011bma se vr\u00e1tily vzpom\u00ednky na ud\u00e1losti p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00ed tomu, ne\u017e jsme se ocitli u m\u011b doma.<\/div>\n
„Nechce se mi tam vracet. Kdo v\u00ed, kdy zase budeme moct b\u00fdt spolu.“ Zabo\u0159il mi obli\u010dej do ramene. „Bude \u0161\u00edlen\u00e1, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jestli mi dovol\u00ed v\u016fbec chodit do \u0161koly.“ Oba jsme se pousm\u00e1li t\u00e9 absurdn\u00ed p\u0159edstav\u011b.<\/div>\n
„Nakonec bude v pohod\u011b. Jenom bude pot\u0159ebovat \u010das, jasn\u00fd? Po\u010dk\u00e1me si, dob\u0159e, Bille?“ Necht\u011blo se mi ho pou\u0161t\u011bt a nechat ho, aby tomu \u010delil s\u00e1m, ale pro dne\u0161ek jsem toho posral u\u017e dost. Te\u010f u\u017e m\u016f\u017eu jenom doufat v to, aby se v\u0161echno vr\u00e1tilo do pohody co nejd\u0159\u00edv.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Rozlou\u010den\u00ed p\u0159ed domem trvalo trochu d\u00fdl, ale ani tak to nebyla dostate\u010dn\u00e1 doba na to, abych se p\u0159ipravil na pohromu, kterou jsem doma o\u010dek\u00e1val. V\u00fdtah jsem naprosto ignoroval a do schod\u016f jsem se vlekl jako odsouzen\u00fd kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed k poprav\u010d\u00edmu \u0161palku. Bylo mi v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee doma to bude peklo a mn\u011b se do n\u011bj necht\u011blo nakr\u00e1\u010det dobrovoln\u011b.<\/p><\/div>\n

V hlav\u011b jsem si sestavoval obhajovac\u00ed \u0159e\u010d, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee bych se v\u016fbec dostal ke slovu. Te\u010f u\u017e jsem litoval, \u017ee jsem to na na\u0161e tak vyp\u00e1lil v\u0161echno najednou. Ztratil jsem mo\u017enost je na to n\u011bjak \u0161etrn\u011bji p\u0159ipravit. Ud\u011blat si p\u016fdu pro to, abychom s Tomem mohli obh\u00e1jit n\u00e1\u0161 vztah. Takhle se m\u016f\u017eu jenom modlit, aby m\u011b na\u0161i nezabili hned ve vchodov\u00fdch dve\u0159\u00edch. Bohu\u017eel jsem se nemohl dom\u016f vpl\u00ed\u017eit potaj\u00ed, proto\u017ee t\u00edm, jak jsem utekl, jsem si nestihl vz\u00edt nic krom\u011b bot, tak\u017ee pokud jsem se necht\u011bl dom\u016f vloupat pomoc\u00ed vl\u00e1senky, co\u017e ani nev\u00edm, jak bych m\u011bl ud\u011blat, budu muset zazvonit. Nejhor\u0161\u00ed mo\u017en\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 v p\u016fl des\u00e1t\u00e9 ve\u010der.<\/div>\n
\n

Zazvonil jsem a ve chv\u00edli, kdy se v z\u00e1mku oto\u010dil kl\u00ed\u010d, jsem se m\u00e1lem pozvracel. Cht\u011bl jsem d\u011btinsky zav\u0159\u00edt o\u010di a d\u011blat, \u017ee tam v\u016fbec nejsem, ale nesnesl jsem pocit, \u017ee bych nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje. Dve\u0159e se otev\u0159ely a j\u00e1 \u0161okovan\u011b zalapal po dechu. P\u0159ede mnou st\u00e1l ta\u0165ka. Jeho obli\u010dej byl popelav\u011b \u0161ed\u00fd, strhan\u00fd a v jeho smutn\u00fdch a unaven\u00fdch o\u010d\u00edch byla jasn\u011b vid\u011bt \u00faleva, \u017ee m\u011b vid\u00ed. Ne\u0159ekl mi ani p\u016fl slova, jenom ustoupil hloub\u011bji do bytu, abych kolem n\u011bj mohl opatrn\u011b proj\u00edt.<\/p><\/div>\n

Vyzul jsem si boty a ulo\u017eil je na m\u00edsto, kam pat\u0159\u00ed, protahuje co nejv\u00edc dobu, kdy jsem se musel oto\u010dit ke Gordonovi. Celou dobu m\u011b pe\u010dliv\u011b sledoval, pak kolem m\u011b pro\u0161el sm\u011brem k ob\u00fdvac\u00edmu pokoji. Ve dve\u0159\u00edch se zastavil, pod\u00edval se na m\u011b a ve\u0161el dovnit\u0159. Pochopil jsem. V ob\u00fdv\u00e1ku jsem \u010dekal mamku a jej\u00ed hromobit\u00ed, ale ta\u0165ka tam byl s\u00e1m. St\u00e1l u okna a koukal dol\u016f na ulici a mn\u011b do\u0161lo, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 celou dobu p\u0159ihl\u00ed\u017eel m\u00e9mu lou\u010den\u00ed s Tomem.<\/div>\n
\n

„Kde je mamka?“ M\u00e1 slova pro\u0159\u00edzla t\u011b\u017ek\u00e9 ticho, kter\u00e9 se kolem n\u00e1s vzn\u00e1\u0161elo.<\/p><\/div>\n

„Sp\u00ed.“ Chlad a odta\u017eitost v Gordonov\u011b hlase m\u011b zabolela, ale co jsem mohl \u010dekat jin\u00e9ho? „Sedni si. Mus\u00edme si promluvit.“ Oto\u010dil se \u010delem ke mn\u011b a rukou mi nazna\u010dil, abych si sedl na gau\u010d.<\/div>\n
„Ale-“ ta\u0165k\u016fv pohled zabil cokoliv, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, tak\u017ee jsem se jenom poslu\u0161n\u011b posadil a se sta\u017een\u00fdm \u017ealudkem o\u010dek\u00e1val jeho verdikt.<\/div>\n
„Se\u010f a poslouchej, ano? A nep\u0159eru\u0161uj m\u011b. To, co jsi dneska ud\u011blal, to se u\u017e nikdy nebude opakovat, rozum\u00edme si? M\u00e1m na mysli to, jak jsi utekl. Je mi zatracen\u011b jedno, s k\u00fdm, ale u\u017e nikdy se prost\u011b jenom tak nesebere\u0161 a nezmiz\u00ed\u0161, ani\u017e bychom s mamkou v\u011bd\u011bli, kde jsi a v kolik se vr\u00e1t\u00ed\u0161.“ Gordon si hlasit\u011b povzdechl a sedl si unaven\u011b do k\u0159esla naproti mn\u011b. „Mamka t\u011b miluje, Bille. Oba t\u011b milujeme. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to tak mo\u017en\u011b n\u011bkdy nevypad\u00e1, ale chceme pro tebe to nejlep\u0161\u00ed. A\u017e bude\u0161 jednou rodi\u010d, pochop\u00ed\u0161 to. Ale asi bych ti m\u011bl vysv\u011btlit, pro\u010d Simone reagovala na tv\u00e9ho p\u0159\u00edtele tak, jak jsi to dneska vid\u011bl.“ Na chv\u00edli se odml\u010del a vypadal, \u017ee hled\u00e1 spr\u00e1vn\u00e1 slova, kter\u00fdmi by za\u010dal. Cht\u011bl jsem mu \u0159\u00edct, \u017ee jestli m\u011b mamka opravdu tak miluje, tak by mi m\u011bla dovolit d\u011blat ve sv\u00e9m vlastn\u00edm \u017eivot\u011b sv\u00e1 vlastn\u00ed rozhodnut\u00ed, a\u0165 u\u017e by byla jakkoliv hloup\u00e1, ale ta\u0165ka mi nedovolil ani p\u00edpnout.<\/div>\n
\n

„Tvoje mamka m\u011bla bratra. Jmenoval jsem Nathaniel a byl to gay.“ Hlasit\u011b jsem zalapal po dechu a v hlav\u011b se mi vyrojilo asi mili\u00f3n ot\u00e1zek. „Ml\u010d, poslouchej. Tvoje mamka sv\u00e9ho o dva roky mlad\u0161\u00edho bratra milovala v\u00edc ne\u017e kohokoliv na sv\u011bt\u011b. Byli naprosto nerozlu\u010dn\u00ed, aspo\u0148 podle toho, co mi Simone \u0159ekla. Kdy\u017e mu bylo asi sedmn\u00e1ct, tak\u017ee skoro jako tob\u011b, zamiloval se do chlapa, kter\u00fd byl o deset let star\u0161\u00ed ne\u017e on. Tvoje mamka z toho nebyla nad\u0161en\u00e1, ale jak mi \u0159ekla, sna\u017eila se s bratrov\u00fdm p\u0159\u00edtelem vyj\u00edt. Nathaniel byl s Bushidem, tak se ten chlap jmenoval, pr\u00fd opravdu \u0161\u0165astn\u00fd, aspo\u0148 to si v\u0161ichni mysleli. \u017de je n\u011bco \u0161patn\u011b, zjistili, a\u017e kdy\u017e bylo pozd\u011b. Bushido toti\u017e jel v n\u011b\u010dem neleg\u00e1ln\u00edm. Simone sama nev\u00ed, co to bylo, a mysl\u00ed si, \u017ee ani Nat tehdy nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b se kolem jeho p\u0159\u00edtele d\u011bje. Byl zamilovan\u00fd a slep\u00fd ke v\u0161em varovn\u00fdm sign\u00e1l\u016fm.“ Ta\u0165ka se odml\u010del a j\u00e1 na n\u011bj jenom \u0161okovan\u011b z\u00edral.<\/p><\/div>\n

„Jednou se Nathaniel p\u0159imotal k p\u0159est\u0159elce mezi dv\u011bma gangy a… ten hajzl Bushido ho tam nechal post\u0159elen\u00e9ho, aby zachr\u00e1nil sv\u016fj zadek, a ve chv\u00edli, kdy Natha na\u0161li… nep\u0159e\u017eil p\u0159evoz do nemocnice. J\u00e1 jsem tvou mamku poznal a\u017e pozd\u011bji, ale mysl\u00edm, \u017ee u\u017e nikdy nebyla tak usm\u011bvav\u00e1, jako kdy\u017e byl jej\u00ed bratr je\u0161t\u011b na \u017eivu, \u0161\u0165astn\u00fd a bezstarostn\u00fd, p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jim \u017eivot zk\u0159\u00ed\u017eil Bushido.“ Gordon\u016fv pohled se zabodl do m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Nebyl jsem schopn\u00fd jak\u00e9koliv reakce. „Simone nesebralo nejv\u00edc zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee m\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtele, kter\u00fd vypad\u00e1 jako drsn\u00fd vyvrhel, ale zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee jej\u00ed vlastn\u00ed syn je gay a ona na to nep\u0159i\u0161la. Tolik se upnula na p\u0159edstavu, \u017ee si jednou p\u0159ivede\u0161 milou, n\u011b\u017enou d\u00edvku, abys pozd\u011bji zalo\u017eil rodinu a po\u0159\u00eddil j\u00ed jedno nebo dva vnou\u010d\u00e1tka, \u017ee podv\u011bdom\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eela a omlouvala v\u0161echny sign\u00e1ly a pocity, kter\u00e9 by vedly k p\u0159izn\u00e1n\u00ed si, \u017ee jej\u00ed jedin\u00fd, milovan\u00fd syn si dom\u016f p\u0159ivede p\u0159\u00edtele a ona bude trnout hr\u016fzou, kdy j\u00ed policajti zabu\u0161\u00ed na dve\u0159e s ozn\u00e1men\u00edm, \u017ee zem\u0159el. Bere to jako svoje nejv\u011bt\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed, \u017ee jako matka neobst\u00e1la. Boj\u00ed se, \u017ee p\u0159ijde i o tebe. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee tv\u016fj p\u0159\u00edtel je gr\u00e1zl, ale mus\u00ed\u0161 pochopit, \u017ee j\u00e1 i tvoje mamka se o tebe boj\u00edme.“ Ta\u0165ka se kone\u010dn\u011b na chv\u00edli odml\u010del a vypadal, \u017ee je v my\u0161lenk\u00e1ch \u00fapln\u011b ztracen\u00fd.<\/div>\n
\n

„Tom takov\u00fd nen\u00ed.“ Za\u0161eptal jsem. Ticho v pokoji bylo st\u00edsn\u011bn\u00e9, napln\u011bn\u00e9 smutkem a strachem.<\/p><\/div>\n

„Bille, j\u00e1 p\u0159ece ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee Tom je jako Bushido, ale vem si, \u017ee zat\u00edm se jako z\u00e1\u0159n\u00fd p\u0159\u00edklad p\u0159\u00edtele neuk\u00e1zal. Nejd\u0159\u00edv ti ud\u011blal, i p\u0159es n\u00e1\u0161 v\u00fdslovn\u00fd z\u00e1kaz, dv\u011b tetov\u00e1n\u00ed, a pak jsi kv\u016fli n\u011bmu utekl z domova. Je to star\u0161\u00ed chlap a tob\u011b je teprve \u0161estn\u00e1ct, tak mi ne\u0159\u00edkej, \u017ee se od n\u00e1s o\u010dek\u00e1valo, \u017ee ho s nad\u0161en\u00edm obejmeme a pozveme na ned\u011bln\u00ed ob\u011bd.“ V ta\u0165kov\u00fdch o\u010d\u00edch zase o\u017eila jisk\u0159i\u010dka zloby.<\/div>\n
„To nen\u00ed Tomova chyba. To v\u0161echno jsem ud\u011blal j\u00e1. Ta tetov\u00e1n\u00ed, on nejd\u0159\u00edv cht\u011bl vid\u011bt souhlas rodi\u010d\u016f, ale ukecal jsem ho, a ten \u00fat\u011bk? Kdyby ho mamka nevyhodila ze dve\u0159\u00ed jako n\u011bjak\u00e9ho vraha, tak bych za n\u00edm nemusel v\u016fbec ut\u00edkat. Abys v\u011bd\u011bl, pos\u00edlal m\u011b dom\u016f. Necht\u011bl, abyste o mn\u011b m\u011bli strach, ale nenechal jsem se odb\u00fdt. Miluju ho…“ pl\u00e1cnul jsem si dla\u0148 p\u0159es pusu. Tohle jsem ta\u0165kovi \u0159\u00edct necht\u011bl. Necht\u011bl jsem s nik\u00fdm rozeb\u00edrat, jak moc zoufale pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd Tomem jsem.<\/div>\n
„Je ti \u0161estn\u00e1ct, nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, co l\u00e1ska znamen\u00e1. Te\u010f si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ho miluje\u0161, ale za m\u011bs\u00edc bude\u0161 pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Takhle to v pubert\u011b chod\u00ed. Bou\u0159\u00ed se ti hormony-“ tyhle argumenty jsem odm\u00edtal poslouchat.<\/div>\n
\n

„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct? V\u016fbec nev\u00ed\u0161, co mezi sebou m\u00e1me. Nikdy bys to nepochopil. T\u0159eba dneska, kdy\u017e jsem cht\u011bl-“ prudce jsem zavrt\u011bl hlavou. Bo\u017ee, m\u00e1lem jsem vysypal na sv\u00e9ho otce, \u017ee jsem cht\u011bl po Tomovi, aby si m\u011b cel\u00e9ho vzal a \u017ee m\u016fj p\u0159\u00edtel je takov\u00fd charakter, \u017ee m\u011b rad\u011bji zavezl dom\u016f. Nemysl\u00edm, \u017ee by to m\u016fj rodi\u010d dok\u00e1zal ocenit. A j\u00e1 bych si rozhodn\u011b m\u011bl d\u00e1vat pozor na to, co ze vzteku vy\u017evan\u00edm. „Tom je jin\u00fd. V\u00edm, \u017ee by mi nikdy neubl\u00ed\u017eil.“<\/p><\/div>\n

„Jak si t\u00edm, sakra, m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt tak jist\u00fd? Jak dlouho se zn\u00e1te? T\u00fdden? Dva? To mi \u0159ekni, jak moc dob\u0159e ho m\u016f\u017ee\u0161 za tak kr\u00e1tkou dobu zn\u00e1t? V\u00ed\u0161, co v minulosti d\u011blal? V\u00ed\u0161 n\u011bco o jeho rodin\u011b? Jeho p\u0159\u00e1tel\u00edch? Nebo jak\u00e1 je jeho obl\u00edben\u00e1 barva nebo j\u00eddlo? To jsou sakra \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00e9 v\u011bci, ale jak na tebe tak kouk\u00e1m, nem\u00e1\u0161 odpov\u011b\u010f ani na jednu mou ot\u00e1zku. A te\u010f mi \u0159ekni, \u017ee ho zn\u00e1\u0161 natolik dob\u0159e, \u017ee by ti nikdy neubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
Ne\u017e jsem se stihl nadechnout k proti\u00faderu, ta\u0165ka m\u011b pohybem ruky uml\u010del.<\/div>\n
„Pro dne\u0161ek sta\u010dilo. Mamka si musela vz\u00edt pr\u00e1\u0161ky na span\u00ed, jak \u0161patn\u011b na tom byla, a j\u00e1 u\u017e toho m\u00e1m dneska taky dost. Dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed m\u00e1\u0161 a\u017e do odvol\u00e1n\u00ed a s mobilem taky nepo\u010d\u00edtej. Pevn\u00e1 linka je k dispozici jenom v krizov\u00fdch situac\u00edch. Z\u00edtra je sobota, tak\u017ee jedeme k babi\u010dce a budeme tam do ned\u011ble. Od pond\u011blka bude pokra\u010dovat odvoz a vyzved\u00e1v\u00e1n\u00ed po \u0161kole. Te\u010f to prost\u011b bude takhle. A po\u010d\u00edtej s t\u00edm, \u017ee mamka s tebou bude taky cht\u00edt mluvit. A te\u010f um\u00fdt a sp\u00e1t. Dobrou.“<\/div>\n
\n

Ne\u017e jsem se vzmohl na jak\u00fdkoliv \u00fatok, nebo alespo\u0148 obranu, byl jsem v pokoji s\u00e1m. S\u00e1m se sebou a sv\u00fdmi pod\u011blan\u00fdmi my\u0161lenkami a s nulovou \u0161anc\u00ed d\u00e1t Tomovi jakkoliv v\u011bd\u011bt, co v\u0161echno se stalo. Tomu \u0159\u00edk\u00e1m par\u00e1dn\u00ed p\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010der.<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki „Zatracen\u011b n\u00e1dhern\u00fd.“ Sv\u00e9 prsty nahradil sv\u00fdmi rty a jeho pr\u016fzkum za\u010dal b\u00fdt pro m\u011b a\u017e moc. N\u011b\u017en\u011b lechtav\u00e9 doteky, kter\u00e9 mi zkroutily nejen b\u0159\u00ed\u0161ko, ale i prsty na nohou a pocity, kter\u00e9 mi ze rt\u016f, naprosto mimo m\u00e9 cht\u011bn\u00ed, dovolily<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[667],"tags":[],"class_list":["post-1270","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tattoo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1270","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1270"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1270\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1270"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1270"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1270"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}