{"id":12710,"date":"2010-01-01T17:00:00","date_gmt":"2010-01-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=12680"},"modified":"2010-01-01T17:00:00","modified_gmt":"2010-01-01T16:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/01\/01\/vylecim-te-laskou-26\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 26."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rty \u010dernovlas\u00e9ho chlapce rozjasnil \u00fasm\u011bv a jejich majitel se znova za\u010detl do n\u011bkolika posledn\u00edch \u0159\u00e1dk\u016f, sv\u00edraj\u00edc ve sv\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch prstech svou obl\u00edbenou kn\u00ed\u017eku. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, a kdy\u017e mu nov\u00e1 str\u00e1nka uk\u00e1zala konec kapitoly, s \u00fasm\u011bvem kn\u00ed\u017eku zaklapl a spokojen\u011b se prot\u00e1hl. Uplynulo sotva p\u00e1r minut od chv\u00edle, kdy se za n\u00edm dve\u0159e jeho pokoje zav\u0159ely, a on se s t\u00e9m\u011b\u0159 pln\u00fdm \u017ealudkem dne\u0161n\u00edho ob\u011bda uvelebil na sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli a otev\u0159el si svou obl\u00edbenou z\u00e1bavu. I p\u0159esto, \u017ee Bill knihy miloval, v\u0161ak te\u010f od sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 upustil a s \u00fasm\u011bvem se p\u0159eto\u010dil na bok, st\u00e1\u010dej\u00edc sv\u016fj pohled na rozkvetlou krajinu za oknem…<\/p>\n<\/div>\n
Zd\u00e1lo se mu to… nebo slunce opravdu z\u00e1\u0159ilo jasn\u011bji a povzbudiv\u011bji ne\u017e tenkr\u00e1t, kdy\u017e tu le\u017eel poprv\u00e9? \u0160\u00e1lil ho zrak… nebo rozkvetl\u00fd park pobl\u00ed\u017e opravdu p\u016fsobil kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm dojmem? A co jeho nemocni\u010dn\u00ed pokoj? Opravdu byl tak pr\u00e1zdn\u00fd a jednotv\u00e1rn\u00fd, bez kousku \u017eivota, by\u0165 jen jeho n\u00e1znaku? P\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill si podv\u011bdom\u011b s\u00e1m pro sebe zavrt\u011bl hlavou. Ne, tohle u\u017e d\u00e1vno nebylo to o\u0161kliv\u00e9, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed prost\u0159ed\u00ed, do kter\u00e9ho p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny p\u0159i\u0161el a ani v nejmen\u0161\u00edm se mu nepodobalo. \u010cty\u0159i b\u00edl\u00e9 st\u011bny u\u017e nebyly tak hol\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9 a ani v nejmen\u0161\u00edm nep\u016fsobily o\u0161kliv\u011b, \u010di n\u011bjak depresivn\u011b, ba pr\u00e1v\u011b naopak. P\u0159\u00edv\u011btiv\u011b se usm\u00edvaly a shl\u00ed\u017eely na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd si p\u0159it\u00e1hnul b\u00edlou pe\u0159inu bl\u00ed\u017e k brad\u011b a zamyslel se.<\/div>\n
V\u0161echno tu vypadalo jinak. V\u0161echno kolem n\u011bj jako by zm\u011bnilo sv\u016fj vzhled, nebo alespo\u0148 uk\u00e1zalo to, co on tak dlouho nevid\u011bl. Nebo… snad odm\u00edtal vid\u011bt? To, \u010deho si tak dlouho nev\u0161\u00edmal, a co mu p\u0159i\u0161lo oby\u010dejn\u00e9 a v\u0161edn\u00ed, se mu najednou ukazovalo v cel\u00e9 sv\u00e9 kr\u00e1se. Slunce za oknem, rozkvetl\u00e1 p\u0159\u00edroda, blankytn\u011b modr\u00e1 obloha, jeho pokoj… v\u0161echno mu te\u010f najednou p\u0159ipadalo kr\u00e1sn\u00e9 a n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, a\u017e se nad t\u00edm Bill pousm\u00e1l. P\u0159ipadalo mu, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy mu sv\u011bt kolem n\u011bj nep\u0159ipadal kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a obdivuhodn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e pr\u00e1v\u011b te\u010f. Jako by jeho kr\u00e1su nikdy nevn\u00edmal, o to v\u00edc si j\u00ed v\u0161ak nyn\u00ed u\u017e\u00edval. Nech\u00e1val se j\u00ed un\u00e1\u0161et a zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el sv\u00e1 v\u00ed\u010dka. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co za jeho n\u00e1hlou prom\u011bnou stoj\u00ed a co ji m\u00e1 na sv\u011bdom\u00ed. Nebo… sp\u00ed\u0161 kdo?<\/div>\n
\n
Billovu tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv a v jeho mysli se okam\u017eit\u011b vyno\u0159il obraz toho, kter\u00e9mu dal Bill do rukou sv\u00e9 srdce a svou l\u00e1sku. Ano, Tom. Nebylo dne, hodiny, minuty a ani okam\u017eiku, kdy by na n\u011bj \u010dernovlas\u00fd chlapec nepomyslel. Se zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si vybavoval dne\u0161n\u00ed r\u00e1no, kter\u00e9 krom\u011b jeho prohl\u00eddky str\u00e1vili n\u011b\u017en\u00fdmi polibky toho druh\u00e9ho, a jen velmi neradi se po n\u011bkolika minut\u00e1ch lou\u010dili dlouh\u00fdm a intenzivn\u00edm l\u00edb\u00e1n\u00edm. A od toho r\u00e1na \u00fasm\u011bv z Billov\u00fdch rt\u016f nevymizel. Byl st\u00e1le tu a pohr\u00e1val na \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch rtech, kter\u00e9 te\u010f slab\u011b vydechly. Jako by mu ten mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 vnesl do jeho \u017eivota jakousi nad\u011bji, c\u00edl, pro kter\u00fd se Bill rozhodl a kter\u00e9ho cht\u011bl dos\u00e1hnout. To zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sv\u011btlo, kter\u00e9 c\u00edtil n\u011bkde v hloubi sv\u00e9ho nitra, a za kter\u00fdm \u0161el, se v n\u011bm neobjevilo jen tak samo od sebe a Bill to v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl… a tak\u00e9 c\u00edtil, \u017ee za n\u011bj vd\u011b\u010d\u00ed pr\u00e1v\u011b Tomovi. To on jej nau\u010dil vn\u00edmat v\u011bci, okol\u00ed a sv\u011bt kolem, to on mu byl oporou, to on mu uk\u00e1zal ten spr\u00e1vn\u00fd sm\u011br boje a odvahy, kter\u00fdm se Bill rozhodl j\u00edt. On a jeho l\u00e1ska, kterou Bill c\u00edtil kolem sebe v\u017edycky, kdy\u017e mu byl mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 nabl\u00edzku. Byla to pr\u00e1v\u011b ona a byl to pr\u00e1v\u011b Tom, d\u00edky n\u011bmu\u017e se pohled Billov\u00fdch o\u010d\u00ed rozjasnil a d\u00edky n\u011bmu\u017e Bill nemocni\u010dn\u00ed prost\u0159ed\u00ed sn\u00e1\u0161el mnohem l\u00e9pe ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Nemusel se b\u00e1t. V\u017edy jej prov\u00e1zela Tomova hlubok\u00e1, nehynouc\u00ed l\u00e1ska a sv\u011bt\u00e9lko nad\u011bje, kter\u00e9 v n\u011bm mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 roz\u017eal, a kter\u00e9 odh\u00e1n\u011blo tmu v\u0161ude od n\u011bj. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee za n\u011bkolik des\u00edtek minut se jeho sv\u011bt\u00e9lko zmen\u0161\u00ed, zmen\u0161\u00ed na sotva znateln\u00fd a viditeln\u00fd plam\u00ednek, bez kousku s\u00edly d\u00e1le pl\u00e1t. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee cit, se kter\u00fdm byly jeho rty l\u00edb\u00e1ny, a kter\u00fd se rozprost\u00edral v\u0161ude kolem, se u\u017e brzy rozplyne jako p\u00e1ra nad hrncem. Nev\u011bd\u011bl a netu\u0161il nic. Ani sv\u016fj osud a ani budoucnost, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se v n\u011bkolika n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut\u00e1ch, kter\u00e9 kone\u010dn\u011b odhal\u00ed to, co mu bylo tak dlouho skr\u00fdv\u00e1no. Jemu a…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed se rozneslo cel\u00fdm nemocni\u010dn\u00edm pokojem a dolinulo se a\u017e k u\u0161\u00edm chlapce, kter\u00fd tro\u0161ku popla\u0161en\u011b zamrkal sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi, \u010dern\u00fdmi \u0159asami. Automaticky se na posteli posadil, a kdy\u017e jeho u\u0161i zachytily slab\u00e9 cvaknut\u00ed, up\u0159el pohled sv\u00fdch o\u010d\u00ed na dve\u0159e a…<\/div>\n
„Mami! Kone\u010dn\u011b!“ Billova tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Bill s neskr\u00fdvanou radost\u00ed vzt\u00e1hnul ob\u011b sv\u00e9 ruce k p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed Simone, kter\u00e1 se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b vrhla a \u0161\u0165astn\u011b jej stiskla ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Bez sv\u00e9ho syna byla sice teprve n\u011bkolik hodin, i p\u0159esto si jej v\u0161ak pot\u011b\u0161en\u011b p\u0159ivinula k sob\u011b a m\u011bkce l\u00edbla do uhlov\u011b \u010dern\u00fdch vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, jsem tak r\u00e1da, \u017ee t\u011b zase vid\u00edm. Nemohla jsem se do\u010dkat,“ za\u0161eptala a dlan\u00ed pohladila Billova z\u00e1da, nato si v\u0161ak v mysli vybavila jednu skute\u010dnost, d\u00edky n\u00ed\u017e tu te\u010f nebyla sama. Naposled Billa pol\u00edbila na \u010delo a pomalu se od n\u011bj odt\u00e1hla, dlan\u00ed jej hlad\u00edc po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Nep\u0159i\u0161la jsem sama, Bille. Pana doktora jsem zastihla na chodb\u011b a m\u00edsto k n\u011bmu do ordinace jsme se rozhodli j\u00edt sem, pokud ti to tedy nevad\u00ed,“ odv\u011btila a poodstoupila kousek stranou, tak\u017ee nemohla vid\u011bt z\u00e1\u0159, kter\u00e1 se v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch objevila. Billovy o\u010di zaz\u00e1\u0159ily jisk\u0159i\u010dkami p\u0159ekvapen\u00ed a Bill tro\u0161ku zamrkal na postavu p\u0159ed sebou, kter\u00e1 se jeho pohledu naskytla. Jemn\u00e1 a u\u017e na prvn\u00ed pohled mil\u00e1 a laskav\u00e1 tv\u00e1\u0159 k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eela, pln\u00e9 nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty se lehce usm\u00edvaly a v o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00edch se zra\u010dila jejich nekone\u010dn\u00e1 hloubka a jas, kter\u00fd jim dod\u00e1val jejich typickou jiskru. A nejen to. Zra\u010dilo se v nich i to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co pr\u00e1v\u011b naplnilo cel\u00fd nemocni\u010dn\u00ed pokoj a proniklo do \u010dernovl\u00e1skova t\u011bla k t\u00e9 prudce bij\u00edc\u00ed v\u011bci v jeho hrudi. K v\u011bci, bij\u00edc\u00ed l\u00e1skou, kter\u00e1 vych\u00e1zela a zra\u010dila se v ka\u017ed\u00e9m pohledu, kter\u00fd k n\u011bmu mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 vys\u00edlal.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuji jen n\u011bco podepsat, nebude to na dlouho, za chvili\u010dku zase p\u016fjdu,“ p\u0159es Tomovy rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se zad\u00edval do o\u010d\u00ed \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Jejich majitel byl jako u vytr\u017een\u00ed. Ne\u010dekal, \u017ee by Tom p\u0159i\u0161el d\u0159\u00edve ne\u017e ve\u010der, te\u010f, kdy\u017e tu v\u0161ak byl, na n\u011bm mohl o\u010di nechat. Slab\u011b pok\u00fdval hlavou a jen s nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem sklopil sv\u016fj pohled n\u011bkam ke sv\u00fdm kolen\u016fm.<\/div>\n
„Uka\u017ete, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1, pom\u016f\u017eu v\u00e1m,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom ochotn\u011b p\u0159isko\u010dil k Simone, sund\u00e1vaj\u00edc\u00ed si sako, odtrhuj\u00edc tak sv\u016fj pohled od t\u00e9 kr\u00e1sy, kter\u00e1 ut\u00edkala p\u0159ed jeho pohled t\u00edm sv\u00fdm a jen ti\u0161e se choulila pod b\u00edlou pe\u0159inou, ani\u017e by si uv\u011bdomovala, co t\u00edm mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i p\u0159ed sebou zp\u016fsobuje. Tomovo srdce se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a Tom se znova zad\u00edval na ten n\u00e1dhern\u00fd skvost v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch. Jen vzpom\u00ednka na dne\u0161n\u00ed r\u00e1no, str\u00e1ven\u00e9 dlouh\u00fdm a nekone\u010dn\u00fdm l\u00edb\u00e1n\u00edm, u n\u011bj vyvolala zn\u00e1m\u00fd pocit t\u0159epotaj\u00edc\u00edch se k\u0159id\u00fdlek, a on zatou\u017eil jen po jedin\u00e9m. Tak r\u00e1d by te\u010f tu n\u00e1dhernou k\u0159ehkost sev\u0159el ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, tak r\u00e1d by se dotkl hebk\u00e9, sametov\u011b jemn\u00e9 pleti, tak r\u00e1d by ochutnal m\u011bkk\u00e9, pln\u00e9 rty…<\/div>\n
Nedalo se v\u0161ak nic d\u011blat. Tentokr\u00e1t tu nebyli sami a Tom se jen nerad vzdal sv\u00fdch sn\u016f a p\u0159e\u0161el k Simone, kter\u00e1 si pod oknem pro\u010d\u00edtala jednotliv\u00e9 z\u00e1pisky o Billov\u011b zdravotn\u00edm stavu. Zhluboka se nadechl a na okam\u017eik odtrhl svou mysl od nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee je dnes r\u00e1no l\u00edbal naposledy…<\/p>\n<\/div>\n
A netu\u0161il to ani v okam\u017eiku, kdy se ztichl\u00fdm nemocni\u010dn\u00edm pokojem rozneslo hlasit\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed a dovnit\u0159 se v\u0159\u00edtila osoba, jemu a\u017e moc dob\u0159e zn\u00e1m\u00e1. Pan Kaulitz se jen letmo rozhl\u00e9dnul kolem sebe, a kdy\u017e spat\u0159il tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho syna, \u00falevn\u011b vydechl.<\/div>\n
„Tome, no kone\u010dn\u011b! Sh\u00e1n\u00edm t\u011b po cel\u00e9 nemocnici a ty nikde,“ zavrt\u011bl hlavou a zad\u00edval se do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho syna, tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se v\u0161ak jeho pohledu naskytla, upoutala jeho pozornost mnohem v\u00edc, ne\u017e Tom, kter\u00fd k n\u011bmu t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dl. Byla \u017eensk\u00e1… a a\u017e n\u00e1padn\u011b podobn\u00e1 t\u00e9, kterou l\u00e9ka\u0159 sv\u00e9ho \u010dasu v\u00edd\u00e1val ka\u017ed\u00fd den, ka\u017edou chvilku. Moc dob\u0159e si ji pamatoval… a jej\u00ed zn\u00e1m\u00e9 rysy jej jen utvrdily v tom, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed.<\/div>\n
„Simone,“ v\u00fdraz v tv\u00e1\u0159i pana Kaulitze se zm\u011bnil na p\u0159ekvapen\u00fd, a\u017e zasko\u010den\u00fd a on jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed \u017eeny, kter\u00e1 k n\u011bmu rovn\u011b\u017e vzhl\u00ed\u017eela s otazn\u00edky v t\u011bch sv\u00fdch. Tohle byl \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho by pr\u00e1v\u011b tady a pr\u00e1v\u011b v tuto chv\u00edli \u010dekala ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„J\u00fcrgene… t-to… c-co…“ nesouvisle vykoktala p\u00e1r nesmyslupln\u00fdch slov a d\u00e1le hled\u011bla do o\u010d\u00ed toho, kter\u00e9ho u\u017e d\u00e1vno vytla\u010dila ze sv\u00e9 mysli a tak\u00e9 ze sv\u00e9ho srdce. V\u016fbec se za ta l\u00e9ta nezm\u011bnil. Vypadal st\u00e1le stejn\u011b… jen o n\u011bco star\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e…<\/div>\n
„Jsi to opravdu ty? Nevid\u011bli jsem se celou v\u011b\u010dnost, je to… u\u017e tolik let,“ hlas, na n\u011bkolik vte\u0159in ztracen\u00fd, se l\u00e9ka\u0159i op\u011bt vr\u00e1til a J\u00fcrgen se znova zad\u00edval do Simonin\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Zd\u00e1lo se mu to, nebo se v nich opravdu zra\u010dil ten jas, kter\u00fd v nich kdysi v\u00edd\u00e1val a do kter\u00e9ho se tenkr\u00e1t…<\/div>\n
„Ano, jsem to j\u00e1. A-ale… c-co tady d\u011bl\u00e1\u0161 ty?“ Simoniny o\u010di t\u00e1zav\u011b up\u0159ely sv\u016fj pohled na J\u00fcrgena a odpov\u011bd\u00ed jim byl slab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Pracuji tady jako prim\u00e1\u0159 odd\u011blen\u00ed. Ale jestli t\u011b zaj\u00edm\u00e1, co d\u011bl\u00e1m pr\u00e1v\u011b te\u010f, a pr\u00e1v\u011b tady, tak jdu za sv\u00fdm synem,“ odv\u011btil a ani si neuv\u011bdomil v\u00fdznam sv\u00fdch slov. A neuv\u011bdomila si jej ani Simone, kter\u00e1 p\u0159e\u0161l\u00e1pla na m\u00edst\u011b. Netu\u0161ila, co jej\u00ed slova zp\u016fsob\u00ed.<\/div>\n
„Ale to j\u00e1 taky,“ slab\u011b se pousm\u00e1la, na rozd\u00edl od l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Ne, to nemohla b\u00fdt pravda. Nemohl ji zn\u00e1t, odkud taky? V\u017edy\u0165 ji nikdy nevid\u011bl… nebo snad ano?<\/div>\n
„Tome… copak ty ji zn\u00e1\u0161?“ J\u00fcrgen\u016fv pohled se sto\u010dil k Tomovi, stoj\u00edc\u00edmu po jeho pravici, ne\u017e v\u0161ak sta\u010dil jeho syn odpov\u011bd\u011bt, ticho v pokoji prolomil Simonin hlas.<\/div>\n
„Ale ne… tady,“ Simoniny kroky sto\u010dily sv\u016fj sm\u011br k nemocni\u010dn\u00ed posteli a le\u017e\u00edc\u00edmu Billovi, s dal\u0161\u00ed vte\u0159inou v\u0161ak r\u00e1zem utichly.<\/p>\n<\/div>\n
Simonino hrdlo se v jednom okam\u017eiku st\u00e1hlo, stejn\u011b jako v\u0161echny \u00fatroby jej\u00edho t\u011bla, a ona se jen marn\u011b pokou\u0161ela naj\u00edt sv\u016fj hlas, kter\u00fd se r\u00e1zem ztratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. Jako by do n\u00ed ude\u0159il blesk. Do\u0161el j\u00ed v\u00fdznam jeho slov, a to bylo pr\u00e1v\u011b to, co j\u00ed vyrazilo dech – a p\u0159inutilo se zad\u00edvat na vysok\u00e9ho, \u0161t\u00edhl\u00e9ho mlad\u00edka po J\u00fcrgenov\u011b pravici…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Rty \u010dernovlas\u00e9ho chlapce rozjasnil \u00fasm\u011bv a jejich majitel se znova za\u010detl do n\u011bkolika posledn\u00edch \u0159\u00e1dk\u016f, sv\u00edraj\u00edc ve sv\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch prstech svou obl\u00edbenou kn\u00ed\u017eku. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, a kdy\u017e mu nov\u00e1 str\u00e1nka uk\u00e1zala konec kapitoly, s \u00fasm\u011bvem kn\u00ed\u017eku zaklapl a spokojen\u011b se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-12710","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12710","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=12710"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/12710\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=12710"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=12710"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=12710"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}